(16.10 hodin)
(pokračuje Valachová)
Za prvé. Jde vlastně o největší profesní změnu od roku 1946. Ale kdo nezná historii pedagogiky a školství, tak se tím samozřejmě nemusí trápit. Jen se musíme stydět při vzpomínce na generace předchozí, naposledy profesorů Kotáska a Heluse. Ti zvládli profesi učitele ubránit před nápady ji kvalifikačně znehodnotit. - Podotýkám tedy před rokem 1989. - Dnes je mezi poslanci zjevně silná tendence si pohrávat s ohněm, podle logiky: někde už to je stejně s kvalifikací strašné, tak z toho udělejme systém a máme po starosti.
Za druhé. Sládkovské výjimky, tedy novela dělá systém, rozšiřuje možnost pedagogicky nekvalifikovanému působit nejen na střední odborné škole, ale i na druhém stupni základní školy a pak nepřímo i na prvním stupni základní školy a likviduje aprobační vázanost kvalifikace. - Tady jenom poznámka pro ty, jejichž školská agenda není denním chlebem. Rozdíl mezi kvalifikovaností, řekněme tedy tím, jestli jsem vystudoval pedagogickou fakultu, či nikoliv, a aprobovaností. Aprobovanost znamená specializaci a um takového učitele či učitelky směrem k matematice, fyzice, češtině, zkrátka ke zvolené aprobaci. Ředitel školy bude tou jedinou osobou, která rozhodne, že inženýr strojař bude na škole učit třeba chemii nebo jiný předmět, pokud ho to baví a ředitel nemůže nikoho jiného sehnat. Je to jistě příklad extrémní, ale zákon by to umožnil. A jak známo, co je nejprve skoro nemyslitelnou výjimkou, se časem může stát běžnou skutečností.
Za třetí. Povinnost do tří let zahájit studium pedagogické profesní způsobilosti v minulých patnácti letech nebyla velkým počtem nekvalifikovaných učitelů využita, ani pětiletá a jednou prodloužená lhůta na zahájení takového studia. Proč by to dělali nyní při zvýšené benevolenci a možnosti domluvit se s ředitelem školy? A zvážil někdo psychologickou RIA, tedy analýzu dopadů? Co na to ti, kteří celé učitelské studium již absolvovali, často v průběhu již své profese učitelské a při zaměstnání za svoje vlastní prostředky? Jaký vzkaz to je studentům učitelství? A jak víme, všechny trendy ovlivňující negativně atraktivitu učitelství budou lineárně pokračovat při demografickém poklesu, zvýšené nezaměstnanosti a slíbeným 45 tisícům či více korunám platu v polovině příští dekády. A bude vůbec zájem tuto novelu znehodnocující učitelskou profesi v budoucnu zrušit? Nebo jsme se vydali konstruktivním řešením zpět k vojenským vysloužilcům?
Za čtvrté. Všechny klíčové dokumenty od vládního prohlášení až po Strategii 2030+ se ohánějí starostí o učitele a jejich kvalitu, zejména v době, kdy se klíčovými stávají právě didaktické a psychologické dovednosti učitelů vzhledem k proměňující se žákovské populaci. Navrhovaná novela činí z těchto standardů jen nezávaznou krasořeč.
Za páté. Tento nejradikálnější zásah do pojetí učitelské kvalifikace za posledních více než padesát let je v rozporu se zjištěními a doporučeními mezinárodních organizací. Zabývám se profesí učitele skoro třicet let - tedy pan profesor Štech - a v OECD nebo v UNESCO zastupuji Českou republiku. Mluví se tam na základě výzkumů a mezinárodních srovnávacích šetřeních o nutnosti neslevovat z vysokoškolských standardů přípravy a slyším, jak jsme mezi top zeměmi, pokud jde o profesní kvalifikaci učitelů. Jen těžko budu vysvětlovat, proč se poslanecký sbor v České republice rozhoduje podpořit devalvační tendenci v požadavcích na učitelskou kvalifikaci.
Za šesté. To ovšem není nejhorší důsledek navrhované novely. Tím jsou výzkumy dokládající, že kvalifikovanost učitelů souvisí s výsledky žáků. Po případném přijetí projednávané novely ale slzy nad zhoršujícími se výsledky budou vskutku falešné a pokrytecké. Tato novela je skutečným - a teď mi tedy, kolegové, kolegyně, promiňte ten výraz, nicméně je tady autentický - zmetkem a vzhledem k jejím převážně negativním dopadům vás vyzývám, abyste jej nedoporučili ke schválení. Děkuji zdvořile za zvážení mých argumentů. - Tolik tedy osoba, která nás zastupovala jak v oblasti UNESCO, tak OECD z hlediska práva na vzdělání dětí, prof. PhDr. Stanislav Štech, a tedy i bývalý ministr školství.
Musím říct, že samozřejmě pokud jsem si toto přečetla, tak ačkoliv jsem se také pohybovala v té pozici nejvyšší, ministerské, a vím, jak je to leckdy složité, a doposavad se agendou vzdělávací politiky zabývám jako místopředsedkyně školského výboru, tak jsem z toho samozřejmě žádnou radost neměla. A musím říct, že v těch minulých týdnech a měsících mám větší a větší obavy z těchto změn, které navíc přicházejí v době covidové, která ovlivňuje vzdělávací systém takovým způsobem, který jsme si nedokázali představit, a popravdě bych byla radši, kdybychom se všichni soustředili spíše na zvládnutí dopadů covidu na vzdělávací systém a kvalitu vzdělávání našich dětí, toho, co nemáme doposavad, ačkoliv epidemie řádí tři čtvrtě roku, odpracováno, než abychom šli cestou různých experimentů, od kterých nás zrazují odborníci, které jinak v jiných věcech slyšíme a rádi na ně odkazujeme.
Protože tady tyto odborné instituce nebyly slyšeny v tom řádném procesu, chci vás seznámit právě s ohledem na COVID-19 a dopad do vzdělávacího systému České republiky a kvality vzdělávání našich dětí také se stanoviskem předsedy Asociace děkanů pedagogických fakult, pana Jana Picka:
Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, dovoluji si na vás ještě jednou obrátit jménem děkanů pedagogických fakult České republiky s několika postřehy týkajícími se novely zákona o pedagogických pracovnících, kterou dnes projednáváte ve druhém čtení.
Je asi pochopitelné, že nám problematika výchovy budoucích pedagogů leží na srdci, a proto sledujeme s jistým napětím znění i cestu této novely. Jsme si vědomi, že její návrh reaguje především na nedostatek kvalifikovaných učitelů na základních a středních školách, který by se v souvislosti s demografickým vývojem ročníků vstupujících na druhý stupeň základní školy a na střední školy a na stárnoucí populaci učitelů tam měl nadále prohlubovat. Bohužel z fakult připravujících učitele neodchází v současnosti tolik absolventů, aby byly dostatečně pokryty požadavky praxe. Oceňujeme snahu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy tuto záležitost od roku 2016 řešit.
Nedomníváme se, že předložená novela k vyřešení této situace nějak výrazně přispěje, naopak se obáváme, že důsledky novely budou negativní.
Deklarovaným záměrem novely je především umožnit do škol vstup odborníkům, kteří neprošli standardní učitelskou přípravou. Upozorňujeme na to, že i současná verze zákona umožňuje vstup odborníkům, kteří neprošli standardním učitelským studiem. - Je to toto. - Učitel druhého stupně základní školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním, získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu a vzdělání v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy nebo střední školy.
Tady jenom poznámka pro vás kolegy, protože i někteří kolegové, jako např. Václav Klaus junior, se ubírají tímto směrem, kdy se, řekněme, v pozměňovacích návrzích inspirují tímto ustanovením. Zkrátka jde o to, že i stávající zákon o pedagogických pracovnících samozřejmě umožňuje odborníkům v odborných předmětech využít své předchozí vysokoškolské vzdělávání v oboru, ve specializaci. To znamená, není pravdou, že to je nějaká novinka. Ten problém v novele, kterou projednáváme, není, že bychom bránili, protože to umožněno už nyní je, aby odborníci z jiných vysokých škol a jiných specializací vstupovali do odborných předmětů a do výuky odborných předmětů, ale chceme zabránit tomu a máme problém s tím, že se z toho stává pravidlo, a to dokonce i u těch jiných předmětů, řekněme základních, jako je např. matematika, čeština, cizí jazyk, a dokonce dochází k průlomu do elementaristiky. A asi nikdo z vás si nepřeje, aby bez jakékoli kvalifikace někdo učil vaše dítě, navíc nyní v covidu, v první nebo druhé třídě. To, že to nedává smysl, si myslím, že je absolutně jasné.
Nyní tedy zpět k vyjádření pana předsedy Asociace děkanů pedagogických fakult Jana Picka, který pokračuje: Této cesty nepochybně využívá již významná část nově kvalifikovaných učitelů základních škol. Například z veřejně dostupných dat z roku 2015 až 2016 vyplývá, že ze 7 105 tehdy nově kvalifikovaných učitelů základní školy bylo 3 568, tzn. 50,2 %, absolventů pedagogických fakult, 1 149, tj. 16,2 %, absolventů dalších fakult vzdělávajících učitele, a 2 288, tedy 33,6 %, absolventů doplňujícího pedagogického studia v rámci celoživotního vzdělávání. ***
