(15.30 hodin)
(pokračuje Munzar)
Krize bohužel přišla dřív, než se čekalo, a přišla mnohem hlubší, než kdokoli očekával. Opakovaně jednou za čas slyším někoho z centrální banky, který říká a straší nás výrazným propadem ceny bytů a domů. Ale jaká je dosavadní skutečnost? Spadla výrazně cena nemovitostí? No nespadla! Protože investice do nemovitostí je konzervativní investicí. Narostl výrazně počet nesplácených hypoték? Nenarostl, stále se pohybujeme kolem jednoho procenta. Ano, pomohlo moratorium, pomáhá to, že komerční banky individuálně dohadují splátkování se svými klienty. Ale ukazuje se, že se to výrazné strašení nenaplňuje - naštěstí - a ukazuje se na tom, že komerční banky přistupovaly k poskytování hypoték konzervativně a nedovolily si žádný hazard s hypoteční bublinou. A ukazuje se, že jejich vlastní řízení rizik opravdu funguje.
Jak postupovala sama centrální banka? Možná si vzpomenete, kolegyně a kolegové, že v době ekonomického růstu ještě před krizí vydala podle mě bezprecedentní doporučení souběhu tří ukazatelů, kterými výrazně oddálila možnost vzít si hypotéku již lidem se středními příjmy. V době krize doporučení zmírnila. Vypustila ukazatel poměru dluhu a čistých příjmů žadatele, zvýšila výši hypoték k hodnotě nemovitosti na 90 %, zvýšila poměr celkové dluhové služby k měsíčnímu příjmu žadatele na 50 %. Já s tím rozvolněním souhlasím, děkuju za změnu přístupu, za to rozvolnění, jen upozorňuji tady v tom na určitou paradoxnost situace. V době ekonomického růstu jsme byli varováni, centrální banka přišla s tím, že potřebuje tyto kompetence, aby nás ochránila před hypoteční bublinou. A v době krize tyto ukazatele rozvolnila.
Takže návrh významným způsobem posiluje roli centrální banky v oblasti bytové politiky. Já bych dokonce řekl, že vláda tím, že chce tyto kompetence centrální bance udělit, přesouvá rozhodování o dostupnosti bydlení velmi významně na centrální banku. Striktní využití těchto kompetencí by omezilo významným způsobem přístup i lidí se středními příjmy k vlastnickému bydlení.
Problém je, že centrální banka - a pan guvernér to tady několikrát zdůraznil - bude rozhodovat pouze ze svého úhlu pohledu, tedy s ohledem na úvěrové zatížení a finanční sektor a finanční stabilitu. Pan guvernér tady několikrát zdůraznil, že nemůže - v těch předchozích projednáváních - že nemůže centrální banka a centrální bankéři posuzovat další věci, které do oblasti bydlení vstupují, jako je nedostatečnost nabídky bytů a podobně. Že to není jejich odpovědnost. Ale to je právě to - bydlení je základ, o kterém nemůžeme rozhodovat pouze podle jediného aspektu, a tím je úvěrové zatížení, které notabene, jak jsem tady říkal, funguje. Podíl nesplácených úvěrů je výrazně malý.
Objeví se zde mnoho pozměňovacích návrhů, které mění parametry této kompetence úvěrových ukazatelů. Ale v případě, že chceme měnit pouze parametry, souhlasíme s přesunem rozhodování o dostupnosti bydlení z velké části na centrální banku? Opravdu chceme říct, že s tím souhlasíme: ale používejte jenom dva ze tří nebo udělejte více výjimek, třeba pro mladé lidi. Já se domnívám, že bydlení je takový základ životní úrovně obyvatelstva, že nemůžeme nechat, aby se o něm rozhodovalo pouze podle jediného kritéria, a tím je finanční sektor. Vlastnické bydlení je totiž formou i určitého majetkového zabezpečení, protože je účelnější investovat do vlastní nemovitosti, kterou v případě problémů může majitel prodat. A je to mnohdy účelnější než platit za půjčení nemovitosti cizí.
Přesto tyto kompetence centrální banky mají vést k regulaci poptávky po vlastnickém bydlení. Potřeba bydlet se tím v České republice ale nijak nesníží. Potřeba se přesune do nájemního bydlení, kde je také nedostatek bytů, takže nájemné a tím i životní náklady budou růst. Může se také stát, že při nesprávném stanovení a souběhu úvěrových ukazatelů mnoho rodin na hypotéku nedosáhne a budou uměle drženi v sektoru nájemního bydlení, ač by splátka hypotéky byla totožná, nebo dokonce nižší než výše nájemného. I do této paradoxní situace se můžeme dostat. A zdůrazňuji, že bez naší kontroly, bez možnosti zásahu vlády a zákonodárné moci, to bude zejména na rozhodnutí centrální banky.
Návrh na zvýšení kompetencí je typickým příkladem legislativy, kdy se zužuje prostor pro individuální rozhodování. Zužuje se prostor pro dohodu dvou svéprávných subjektů, v tomto případě bank a jejich klientů. Ať banky posoudí individuální situaci každého klienta. Naše bankovní prostředí je velmi konzervativní a pro ně je postačující mnohdy i jen doporučení, kterými se stejně ve většině případů řídí, ale zůstává jim prostor pro odchýlení se podle mimořádných případů.
Jak už jsem tady řekl, v mezinárodním srovnání dosahuje Česká republika v ohledu platební morálky jedněch z nejlepších výsledků v Evropské unii, což potvrzuje dobré hodnocení rizikovosti a bonity samotnými bankami. Právě podíl nesplácených hypoték před krizí se dostala pod úroveň jednoho procenta a to je dokladem konzervativnosti bankovního sektoru a uvážlivého přístupu jednotlivých bank v hodnocení jejich klientů. A stejně jako u kvantitativního uvolňování nikdo dnes nevíme, jak budou rady centrální banky rozhodovat a co bude pro ně důležité. Znovu nastává otázka: Kdo bude hlídač hlídače při nezávislosti centrální banky?
A zopakuji, protože chci důrazně upozornit na jedno riziko: V případě maximálního využití těchto kompetencí může skutečně dojít k tomu, že zejména mladé rodiny, ale i významná část lidí se středními příjmy na hypotéku nedosáhne. Část z nich bude vyhledávat půjčky na dražším nebankovním trhu, což samozřejmě naopak zvýší riziko jejich platební neschopnosti. Veliká část poptávky se přesune do sektoru nájemního bydlení, kde bude ještě větší přetlak a cena nájemného se bude zvyšovat. A to zase bude moment, který podnítí to, že lidé budou shánět peníze, kde se dá. A můžeme se tímto dostat do nebezpečné spirály, pokud centrální banka rozhodne při užívání těch nových kompetencí nesprávně.
Proto pokud víme, že bankovní sektor funguje a formy doporučení jsou dostatečné, buďme prosím konzervativní, nechme hodnocení konkrétní situace, konkrétního člověka na konkrétní bance, která hypotéku poskytuje. Z toho důvodu předložím v podrobné rozpravě i pozměňovací návrh, který z návrhu novely vyjímá kompetence centrální banky týkající se právě stanovení úvěrových ukazatelů, a tedy zachovává stávající a podle mého názoru naprosto vyhovující stav. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Mikuláše Ferjenčíka a připraví se pan poslanec Tomáš Martínek. Tak prosím.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si na úvod dovolím zareagovat na kolegu Munzara, se kterým spolupracuji na řadě témat v oblasti podpory podnikání. Nicméně tady si dovolím vyslovit mírný nesouhlas, že ten aktuální stav skutečně není optimální. Protože pokud se nemýlím, tak ceny nemovitostí vzrostly za minulý rok o nějakých 15 % a to prostě není správně. Razantní růst cen nemovitostí v posledních letech je ten hlavní problém, který vzdaluje lidem v naší zemi možnost vlastního bydlení, a je to ale komplexní problém, který je potřeba komplexně řešit. Otázka je, nakolik vůbec jsme schopni ho řešit tímto zákonem a nakolik je potřeba ho řešit jinými opatřeními, například zrychlením výstavby, ale také například změnou přístupu k daním z nemovitostí a dále také otázkou zjednodušení stavebního práva, povolovacích procesů v těchto oblastech, ale stejně tak třeba podporou družstevního bydlení. ***
