(11.10 hodin)
Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, chtěla bych vám poděkovat za to, že můžeme dnes projednávat alespoň první čtení odškodňovacího zákona, který jsme společně s kolegy z dalších stran předložili. Prožíváme mimořádně závažnou krizi a včera jsme se bavili zejména o jejích zdravotních dopadech, ale všichni víme a cítíme, že tato krize bude mít - a má již v tuto chvíli - nesmírně závažné ekonomické a sociální dopady, a ve všech zemích světa, nemá smysl si hrát na to, že my jsme v tom výjimkou.
Můžeme se bavit o tom, jestli naše vláda udělala více nebo méně chyb než ty ostatní. Ano, my si opravdu myslíme, že některé kroky nebyly šťastné a mají své dopady. Mají své dopady i proto, že když porovnáme pomoc, která je poskytována například v sousedních státech a její formu, tak opravdu není v České republice přiměřená a jsme přesvědčeni, že není dobře cílená. Protože co by mělo být naším cílem? Naším cílem, cílem nás všech, by mělo být zachovat co nejvíce podnikatelské činnosti navzdory situaci, navzdory tomu, co prožíváme, navzdory tomu, že ať to bude jakkoliv, dopady budou vždycky vážné.
Jsme třeba dlouhodobě přesvědčeni, že pokud by zejména velmi malé obchody a služby byly otevřeny s podmínkou přístupu dovnitř i u obsluhujících s respirátorem, pokud by se vláda například rozhodla kvalitní respirátory i zadarmo rozdávat, tak by se to vyplatilo. Potom by všechny tyhle malé obchody a služby, byť v nějakém režimu, mohly fungovat. Vždyť víme, a zdravotníci mezi námi to vědí, že dneska už mnoho měsíců zdravotníci a sociální pracovníci mohou i v karanténě, nebo dokonce i když jsou nemocní, mohou chodit k pacientům s respirátory. Takže toto opatření, toto systémové opatření, by bylo opravdu, opravdu jednou z cest.
Ale my tady dneska stojíme s návrhem, o kterém jsme přesvědčeni, že je právě pro tuto chvíli a že oproti krokům vlády, která dlouhodobě devastuje tuto skupinu lidí, těch lidí, kteří jsou sami schopni podnikat, kteří léta budovali své firmy, kteří jsou samostatní a jsou aktivní, tak v tuto chvíli je dostala úplně na kolena. Vím, o čem mluvím, protože sama jsem mnoho let podnikala a vím, jaké to je zkrátka si peníze vydělat, vím, co to znamená získat si zákazníky, vím, co to je pracovat jako malý podnikatel. A opravdu vám mohu garantovat, že to je velmi těžké, protože nikdo vám nic nedá. Ale dneska jsme v situaci, že těmto aktivním lidem opravdu podkopáváme půdu pod nohama. Jsou to nesmírné škody.
A vím, že také, zaznělo to tady, že s koncem krizového stavu je vlastně i konec kompenzačního bonusu. Mnohokrát tady zazněly naše výhrady ke kompenzačnímu bonusu, jak je nastaven, co řeší, jak pomáhá anebo spíše nepomáhá. Proto přicházíme s návrhem, který neřeší pouze nějaké kompenzace v době krizového stavu. To je také jedna z našich výhrad vůči postupu vlády, protože nejenom krizový stav, ale i další opatření v době pandemie zkrátka omezují a musí bohužel omezovat naše podnikatele.
Proto náš návrh hovoří nejenom o podpoře a pomoci v době krizového stavu a opatřeních vyhlášených v rámci krizového stavu, ale počítá s tím, že budou režimová a hygienická opatření i po skončení krizového stavu. Proto tento odškodňovací zákon řeší i situaci mimořádných opatření vydaných Ministerstvem zdravotnictví, mimořádných opatření vydaných krajskou hygienickou stanicí, zkrátka situace, které budeme řešit i v budoucích měsících a možná ještě mnoho měsíců, než se s pandemií vypořádáme.
Co vlastně tento náš odškodňovací zákon řeší? On řeší především fixní náklady, protože všichni víme, že jsou položky, které podnikatel, i když zavře, i když nepodniká, musí uhradit. A to jsou přesně ty situace, které v tuto chvíli dostávají naše podnikatele na kolena. Proto jsme přesvědčeni, že fixní náklady musí řešit tento odškodňovací zákon, a to nejenom v případě krizových stavů, ale i v těch případech, kdy je to omezeno rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví nebo rozhodnutím hygienických stanic.
Mezi tyto náklady patří zejména nájemné za provozovny, budovy, pozemky, prostory, které přímo souvisejí s podnikáním -nikdo vám tyto nájmy neodpustí a i tyto náklady mohou být naprosto smrtelné; náklady na půjčky a leasingy. Pokud podnikatel má už dlouhodobě půjčku, má leasing, nemá šanci v tuto chvíli toto splácet. Dále jsou to náklady na nezbytnou údržbu, servis nebo skladování dlouhodobého majetku a pronajatá aktiva, včetně IT. Dále jsou to náklady na elektřinu, vodu, topení, čištění a hygienická opatření. Všichni víme, že i v uzavřených provozovnách, což je v tuhle chvíli třeba v případě restaurací nezbytné, musíte dál topit, máte tam nějaké náklady, máte nějaké paušální náklady a nějaké závazky. Dále jsou to náklady na provozní licenční poplatky, které také neskončí tím, že uzavřete dveře provozovny. Jsou to náklady na pojištění. Jsou to ale i jiné provozní náklady nezbytné pro zajištění podnikatelské činnosti subjektů státní podpory, které nemohou být pozastaveny, respektive které je nezbytné hradit i v době zákazu či omezení provozování podnikatelské činnosti.
My nemůžeme dostávat tisíce a tisíce podnikatelů do stavu, kdy rozhodnutím, které mnohdy je nezbytné, musí zavírat své provozovny, oni mají dál své paušální náklady a nemají šanci toto uhradit ani z pomoci, která jim byla dána a která je ve srovnání s jinými sousedními státy opravdu nesmírně nízká. Je potřeba říci, že náš návrh nastavuje univerzální jasná pravidla. Byla by to pohotová pomoc, ať už tady bude krizový stav, či vyhlášená režimová opatření ze strany Ministerstva zdravotnictví či hygienických stanic.
Dámy a pánové, každá demokracie stojí na silné střední třídě. K silné střední třídě patří i naši podnikatelé, ti aktivní, ti, kteří se nebojí, kteří mají odvahu, ti, kteří se vrhnou do toho, že jdou podnikat. Opravdu sama vím, že to vůbec není jednoduché. Jestli nám záleží na tom, abychom nenechali tuto střední třídu padnout, tak vás prosím o podporu tohoto návrhu, protože v tuto chvíli jsou opravdu na kolenou a jsou na kolenou právě těmi nešťastnými opatřeními, která jim opravdu nepřinesla pomoc.
A je potřeba říci: to přece všichni víme, že právě malé obchody, malé provozovny, malé služby, všichni ti, kteří vybudovali, mnohdy desítky let budovali svoje firmy, patří k životu všech našich obcí a měst. Vždyť jsou to ti, kteří zpestřují i náš život, pomáhají nám ke kvalitnímu životu v jednotlivých městech a obcích. A opravdu si myslím, že je nesmíme nechat padnout na kolena a musíme jim dát naději, že svoje podnikání tou krizí přenesou, že budou moci pokračovat, že to tím nekončí. Myslím si, že co potřebuje v tuto chvíli naše společnost, je naděje, že to překonáme a že se vrátíme k životu, který bude normální, bude se přibližovat tomu, co jsme zažívali před rokem, co jsme považovali za samozřejmé. ***
