(12.30 hodin)
(pokračuje Jakob)
Co je přece víc jak pro společnost, tak ve výsledku i pro státní rozpočet? To, že pár lidí asi zneužije systém, anebo to, že nenecháme naše podnikatele padnout, že jim pomůžeme a tím zajistíme i v budoucnu příjmy státního rozpočtu? Tento přístup k podnikatelům je naprosto zarážející.
Paní ministryně již říkala, že návrh odškodňovacího zákona není spravedlivý, že má řadu nejrůznějších legislativních nedostatků. Myslím, že všichni jsme tady připraveni se o nedostatcích toho návrhu, o různých parametrech, bavit. Ale k tomu je potřeba, aby vznikl prostor, abychom návrh zákona dneska nechali projít prvním čtením.
Co potřebují podnikatelé? Podnikatelé potřebují jasná pravidla, potřebují, aby mohli předvídat, aby mohli své očekávání do budoucna nastavit, potřebují svobodu rozhodování a možnost vyhodnotit si rizika. V tuto dobu to mají opravdu velmi těžké. Tento návrh odškodňovacího zákon napomáhá tomu, aby prostředí bylo jasnější, aby jasně věděli, na co mají nárok, podle toho aby přistoupili k svým rozhodnutím, aby vyhodnotili svá rizika, a hlavně aby ten systém byl jednodušší, aby byl ze strany státu přívětivější tak, aby podnikatelé měli podporu, a hlavně aby své podnikání nezabalili. To je důležité pro státní rozpočet víc než předjímání toho, že budou podnikatelé vylákávat prostředky ze státního rozpočtu.
Snažně vás prosím, pusťme tento návrh zákona do dalšího čtení a pojďme se bavit o konkrétních parametrech, konkrétních opatření tak, aby mohl tento zákon v budoucnu sloužit podnikatelům. Bude to ve prospěch nás všech i ve prospěch státního rozpočtu. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí zatím poslední přihlášený, poslanec František Vácha. A ještě poslankyně Adamová Pekarová se potom hlásí. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře. Budu stručný, nebudu mluvit dlouho, protože návrh na zamítnutí vzešel z vládní koalice, tak asi vládní koalice je nějak rozhodnutá, jak hlasovat.
Nicméně slyšeli jsme plno argumentů pro i proti od pana ministra, od předkladatelů. Já mám jednu věc, která tady nezazněla, kterou bych chtěl říct. Ten zákon totiž není jenom o covidu. To je systémové řešení do budoucna, které nějakým způsobem má řešit nejenom situaci, v které teď jsme, ale situace, které mohou kdykoli přijít s jakýmikoli dalšími pandemiemi nebo řešením nějakého nouzového stavu.
Jsme svědkem toho, že vláda přijde s nějakým řešením. To řešení se opozici nelíbí. Opozice přijde s nějakým jiným řešením a poté vláda přijde s řešením, které opsala od opozice, a nějakým způsobem ho ve Sněmovně prosadí. Jsem si takřka na sto procent jist, že to se pravděpodobně stane i s tímto zákonem, protože to systémové řešení, tomu se nevyhneme. Systémové řešení bude muset jednou přijít.
Dnes máme příležitost k tomu, abychom o tom systémovém řešení začali diskutovat, připravili ho a připravili ho včas, připravili ho správně ve spolupráci opozice - koalice. Když jsme schvalovali prodloužení nouzového stavu, tak tady opozice celou dobu argumentovala tím, že přichází s novými argumenty, přichází s řešeními a koalice ta řešení nepřijímá, nechce je vyslyšet, a pak se prostě někdo diví, že když koalice něco nepodpoří opozici, tak opozice něco nepodpoří koalici.
Takže bych opravdu vás chtěl poprosit, abyste se zamysleli nad tím, jestli nepustit tenhle zákon, návrh zákona dál do druhého čtení, klidně prodloužit lhůty, nezamyslet se nad jeho úpravou tak, abychom vyšli včas se systémovým řešením nejenom krize, kterou tu máme teď, ale dalších krizí, které mohou přijít. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní poslankyně Pekarová Adamová s přednostním právem, připraví se poslanec Marek Benda. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Chci reagovat na některé z těch výtek, které tady zaznívají, protože považuji za důležité, abychom se skutečně v debatě posunuli z pléna na výbory, kde je právě možné zapracovat výhrady, které tady zaznívají. Samozřejmě ta největší výhrada, kterou chápu, od paní ministryně Schillerové, ohledně nákladů toho návrhu, tak jak jsem říkala už ve svém předchozím příspěvku: je opravdu velmi těžké odhadovat, když nemůžeme dopředu predikovat za prvé délku trvání těch opatření a množství postižených firem, živnostníků, protože nevíme, kolik sektorů uzavře vláda svým rozhodnutím, nevíme, jak rozsáhlá ta opatření budou, tak to predikovat. Pokud má paní ministryně nějakou křišťálovou kouli, já si ji od ní ráda půjčím a rádi to do toho návrhu doplníme. Ale tohle by určitě nezvládla udělat právě ani samotná vláda.
Nicméně co je jisté je, že čísla za loňský rok hovoří zcela jasně. Skončilo nebo přerušilo svoji živnost nejvíc živnostníků za historii, za moderní historii České republiky. Ten trend pokračuje samozřejmě i v tomto roce, v jeho prvních týdnech už jsme svědky podobných čísel, která nejsou rozhodně ničím pozitivním pro nás všechny. Tito lidé, pokud by měli zákonem danou podporu a oporu, tak by ve většině z nich jednoznačně končit nemuseli.
Ne každý živnostník má samozřejmě fixní náklady, ne každý má nějakou provozovnu a platí nájem, ale velká část z nich ano. Pro ty je samozřejmě ten návrh mnohonásobně lepším řešením, opravdu mnohonásobně lepším řešením než jednotlivé vládní programy. Pojďte tuto debatu přeložit lidem. Když jste proti tomu systémovému předvídatelnému principu, tak si to také mohou vykládat tak, že vám vlastně vyhovuje, když si ponecháváte v rukou ministerstev nástroje na vyhlašování programů, jejichž různé podmínky se i v čase mohou měnit, protože to je mnohem, mnohem snazší než změnit zákon. A vyhovuje vám stanovit ty podmínky tak, aby to bylo takové síto, kterým zkrátka mnozí propadnou. Kde je tenhle ten záměr, tam není snaha pomáhat. To je potřeba jednoznačně přeložit lidem, protože tak to prostě vyznívá.
Vám vyhovuje mít desítky nepřehledných programů a schováváte to za tu cílenost, že každý není krizí postižený stejně. To je ale přece naprosto jednoduše vyřešeno i tím zákonem, zkrátka je tam to rovnítko mezi tím zákazem podnikání. Pokud prostě bude sektor, a jsou takové sektory, které postiženy tou krizí nejsou, které z ní naopak mohou těžit, protože třeba on-line prodej logicky, když je zakázaný maloprodej a nemohou lidé do kamenných prodejen, roste. Takovým lidem samozřejmě nikdo pomáhat nechce, nebude ani podle toho zákona. ***
