(10.00 hodin)
(pokračuje Langšádlová)
"Kromě toho teoreticky ještě existuje možnost odstoupit z bezpečnostních důvodů od kontraktu již uzavřeného s vybraným dodavatelem." Tady bych si ještě chtěla položit otázku: když se podíváte na tendry a realizace jaderných elektráren po celé Evropě, a nejenom po Evropě, ale v dalších částech světa, tak si klaďme otázku, jakou roli hraje cena a čas. Protože když se podíváme, většina těch projektů nakonec je realizována mnohdy až za trojnásobnou cenu, někdy realizována až za trojnásobný čas, a je zřejmé, že uchazeč, který není komerčním subjektem, který je propojen se státním rozpočtem Ruské federace, je velmi pravděpodobné, že by opravdu tu cenu dal nižší. Ale vedlo by to opravdu ke skutečnému dokončení stavby za těchto podmínek? Bylo by to opravdu tak, že by za nižší, když už bychom odhlédli od bezpečnostních zájmů, za tuto nižší cenu, byla někdy vůbec za podmínek, kdy mají dva týmy rozestavěných deset elektráren, bylo by někdy vůbec dokončeno? Protože my to děláme proto, že potřebujeme nějakou kapacitu, vlastně kapacitu energetického zdroje. Takže i tuto otázku si musíme položit.
A kdyby tam byly rozdíly? Kdyby tam byl rozdíl třeba mezi cenou dodavatele Rosatom a třeba dodavatele z Jižní Koreje, z Ameriky nebo z Francie, jak velký by ten rozdíl musel být? Kolik ta naše suverenita stojí, na kolik ji odhadujete? Pro mě je hodně cenná.
"Kromě toho existuje teoreticky ještě možnost odstoupit již v případě uzavřeného kontraktu" - a to je i to, o čem jsem mluvila na začátku, že tady někteří jasně říkali: My tyto rizikové partnery nechceme. A neříkají to, jak jsem zmiňovala, jenom zástupci pěti demokratických stran, ale říká to i vláda ve svých dokumentech, že by to tak být nemělo, a přesto tak nekoná a nedohlíží na závazky, ke kterým se sama zavázala, a jejich partneři.
Takže jak je tady napsáno, je tady riziko, že přestože bude uzavřeno, přijde nová vláda - říkali jsme, že se to týká třeba dalších čtyř vlád - a přestože bude uzavřeno, tak ještě může být zrušeno. Sice s následky arbitráže, ale pro eliminaci třeba těch bezpečnostních rizik, která bohužel vláda teď nechce zohlednit. "Tím by se však celý projekt zastavil". Proto je možná lepší ho zastavit, pozastavit, přehodnotit, vyhodnotit teď po všech stránkách, po stránkách ekonomických, po stránkách dopadu na rozpočty jednotlivých domácností, po stránkách dopadu na rozpočty v dalších možná desítkách let, po stránkách výkupní ceny. Je opravdu a v neposlední řadě po těch bezpečnostních stránkách.
Takže je tady otázka, že "ukončení kontraktu s dodavatelem je tak jediným nástrojem v zadávací dokumentaci, který umožňuje reagovat na rizika pro bezpečnostní zájmy České republiky, která by nastala až po vybrání uchazeče a uzavření kontraktu s ním." Pro mě jednoznačně v zájmu České republiky, bezpečnostním, ale i ekonomickém, je konat v tuto chvíli před oslovením uchazečů. "Otázkou je však reálnost takového postupu" - protože čím budeme dál od okamžiku vypsání výběrového řízení, tím méně reálný a (tím) dražší je takový postup, který by ochraňoval zájmy České republiky. "Sice je možné dle materiálu Zapracování bezpečnostních požadavků státu do dokumentace doložit stavbou (správně dokončit stavbu) bez (EPC) dodavatele. Nicméně dokumentace sice zmiňuje potřebu poskytnutí veškeré potřebné asistence dodavatele pro dokončení elektrárny, ale v praxi, zejména pokud by šlo o ukončení z geopolitických důvodů, nelze tuto asistenci realisticky očekávat.
Obě uvedené možnosti zpětného ovlivnění výběru uchazeče, odmítnutí uchazeče či rozvázání kontraktu s dodavatelem, jsou pouze nástroje relativní (správně reaktivní) a také krajní." Proto postup oslovovat všechny čtyři bez ohledu na naše bezpečnostní zájmy není mírně řečeno moudrý. Není moudrý! "A tedy oba trpí obdobnou slabinou: jednak by jejich využití znamenalo značné ztráty finanční" - již jsme tady hovořili o arbitráži - "ztrátu času i důvěry ve schopnost státu zajistit tento důležitý projekt" - to je další věc, že čím zmateněji, a opravdu ta zmatenost spočívá i v tom, že si vláda podepíše smlouvu a pak nedohlíží na její naplňování, schválí si svoje bezpečnostní kritéria a pak je nepožaduje, tak tím se stáváme nevěrohodnějšími partnery pro kohokoli; a opravdu riziko, že v takovém případě ti partneři, kteří opravdu přichází v úvahu jako dodavatelé z demokratických zemí, nebudou investovat téměř jednu miliardu korun, nepůjdou do toho tendru a nebude dosaženo toho, o čem pan ministr velmi často mluví, to znamená větší konkurenceschopnosti, konkurence v rámci té soutěže - "jednak by její využití zřejmě znamenalo zahájení řady soudních sporů" - možná na desítky let, a to už jsme také někdy zažili - "anebo arbitráží. Jsou to tedy nástroje poměrně neefektivní, neboť možnost vlády je využít bude při zvážení jejich důsledků velmi snížena." Potom, když si tohle přečtu, když se se všemi okolnostmi, nejenom s tímto dokumentem, seznámím, vůbec nechápu, nerozumím tomu, já nerozumím tomu, pane vicepremiére, proč takovýmhle nebezpečným způsobem chcete pokračovat, postupovat.
"Oproti první prováděcí smlouvě, která zmiňuje mechanismus, který by umožnil předat investorovi bezpečnostní požadavky pro následné zapracování do dílčích kontraktů, předložená zadávací dokumentace tento mechanismus upravený nemá." Proč? Nevíme. "Proto je třeba to zapracovat." Ale toto je pochybení a je mi to moc líto, pochybení zejména na straně MPO. Jak to, že tento mechanismus tady není? Jak to, že ještě nebyl zapracován? Nebo nás informujte o tom, že je zapracován. Ale tuto jistotu nemáme, proto, protože ta důvěra v tuto chvíli už je velmi nízká, je potřeba nás s dalším postupem vlády seznámit, protože ta rizika - vlastně i pro vás, pane vicepremiére, do budoucna, pokud byste posunul dál takový tendr, myslím si, že by byla vysoká a zcela v dobrém řečeno... hm.
"Lze shrnout, že je paradoxní, že dokumentace dává řadu možností neschválit nebezpečného subdodavatele, ale dává prakticky jen jeden nástroj, jak ošetřit problém nebezpečného uchazeče." A tady se dostáváme i k té situaci, kdy ještě na vládním výboru bylo hovořeno o tom, že de facto pravděpodobně budou ti tři uchazeči z demokratických zemí. Byl to takzvaný model 3 + 2 a najednou z toho máme model 4 a jakoby vylučujeme oslovení Číny, která asi o to stejně nikdy neměla zájem. Rusko se nám dostává do pozice možného hlavního uchazeče, ale tady se dozvídáme, a já to ještě jednou zdůrazním, že paradoxní je, že dokumentace dává řadu možností neschválit nebezpečného subdodavatele, ale dává prakticky jen jeden nástroj, jak ošetřit problém nebezpečného uchazeče. A tak se nám Rusko dostává do pozice uchazeče hlavního dodavatele. ***
