(11.00 hodin)
(pokračuje Munzar)
Já se domnívám, že paní ministryně mlčí, aby nemusela říct, co to kvantitativní uvolňování znamená, co to znamená pro monetizaci vládního dluhu a co to může vlastně přinést za velké problémy do naší ekonomiky. Já jsem si dneska přečetl i nějaké mediální hodnocení začátku dneska, kde samozřejmě všichni tento zákon považují zejména za diskuzi o regulaci hypoték. To je pro nás také samozřejmě velmi důležité, ale právě kvantitativní uvolňování a monetizace vládního dluhu a reálné dlouhodobé dopady do ekonomik, jsou pro naše hospodářství daleko podstatnější. Já bych možná požádal i ty, kdo toto sledují, aby se tím více zabývali a informace více přenášeli naší veřejnosti, protože to jsou pravomoci, kterých se velmi obáváme, a je důležité tady věnovat pár slov tomu, proč se jich obáváme.
ČNB, Česká národní banka, centrální banka měla dosud omezený okruh aktiv, která mohla nakupovat, například cenné papíry se státní zárukou, cenné papíry na peněžním trhu se splatností do jednoho roku, zlato a devizové hodnoty. Podle toho návrhu by se tato pravomoc rozšířila na mnoho dalších investičních nástrojů a rozšířil by se také velmi okruh subjektů, od kterých může nakupovat, de facto skoro na všechny subjekty působící na finančním trhu, třeba na pojišťovny, obchodníky s cennými papíry, fondy a další. To je opravdu velmi výrazné zvýšení pravomocí a z mého pohledu centrální banka chce volné ruce od nás pro různé druhy transakcí do budoucna.
Proč je to z mého pohledu nebezpečné? Ekonomové to nazývají takzvanými vrtulníkovými penězi. Lidově řečeno, i když to není zcela přesné, tak centrální banka může tisknout, respektive emitovat peníze, zvyšovat peněžní zásobu, ze které může nakupovat cenné papíry různé hodnoty, a tím dodávat sice větší množství peněz do ekonomiky, ale penězi bez adekvátní hodnoty, to znamená levné peníze. Pan kolega Skopeček už tady vysvětloval, jak dnes je to daleko jednodušší přes finanční systémy generovat jedničky a nuly než tisknout fyzicky peníze, ale dopad je podobný. Tyto levné peníze můžou způsobit znehodnocování naší měny, tím pádem zvýšit inflaci, a to je důležité, kvůli inflaci se znehodnocují úspory obyvatelstva a vzrostou životní náklady obyvatelstva. Může se, když se to opravdu přežene, tato pravomoc, tak se to může promítnout zejména do cenových bublin na akciových a investičních trzích, což je z mého pohledu trochu paradoxní, protože třeba jednoznačně tyto intervence způsobí další tlak na růst cen nemovitostí, což tady dopodrobna vysvětloval můj kolega Skopeček. A paradoxně je to v tom, že na jedné straně chce centrální banka pravomoc, která způsobí tvorbu cenové bubliny na investičním trhu, a zároveň z obavy před nemovitostní bublinou chce ve stejném zákoně mít pravomoc regulovat poptávku po bydlení prostřednictvím regulací hypoték.
Primárním úkolem centrální banky je hlídat stabilitu měny, a proto také vyhlašuje inflační cíl. Vlastně chce pravomoce, které když velmi aktivně bude využívat, tak mohou právě rozkolísat stabilitu naší měny. A důsledkem, jak už jsem tady zmínil, může být zvýšená inflace, která by mohla vést ke znehodnocení úspor obyvatelstva.
Navrhované rozšíření o další spektrum obchodů či obchodních stran je z mého pohledu nežádoucí vzhledem k dlouhodobým rizikům plynoucím z možného využívání nekonvenčních nástrojů měnové politiky. Současné diskuze se stále častěji zaměřují na podporu hospodářského růstu a v odůvodňování je proklamováno, že má smysl přiblížit naši právní úpravu centrální banky možnostem Evropské centrální banky a statutu Evropské centrální banky. Právě v tomto je naznačeno, s jakými nástroji naše centrální banka do budoucna počítá. Rizika jsou příliš vysoká. Pan kolega Skopeček tady upozorňoval na rizika a na škodlivost některých kroků Evropské centrální banky, protože jsou tím uměle udržovány při životě například nerentabilní investice, nedochází k jejich přirozenému odbourávání a dochází, jak jsem již řekl, k nafukování bublin. Jedním z důsledků jsou právě přemrštěné ceny nemovitostí prakticky ve všech státech eurozóny.
Centrální banka také bude mít možnost při obchodu s jinými finančními subjekty nakoupit aktiva s nižším ratingem, než jaké mají například dluhopisy, se kterými obchoduje s komerčními bankami. Za nevhodné lze také považovat další rozšíření možnosti obchodu s akciemi. Centrální banky obchodující s akciemi vytlačují soukromé investory a dále deformují ceny na finančních a následně ostatních trzích. Hrozbou je tak výrazné pokřivování trhu, finanční trhy přestanou přirozeně reagovat na ekonomické fundamenty, na přirozený vývoj ekonomiky, ale budou reagovat na umělá rozhodování institucí. Trh tak ztratí svoji přirozenou vyrovnávací schopnost, čímž se mohou vytvořit další problémy, a ještě hlubší, pro naši ekonomiku. Jinými slovy, pokud se bavíme o této možnosti, tak se bavíme o dotování finančních trhů de facto nereálnými virtuálními penězi.
Diskuse by se tedy spíše měla vést na téma, co například v Evropě způsobil nadměrný rozsah pravomocí centrálních bank, a nikoliv jenom, jaké další nástroje mohou centrální banky využívat. Zmiňuji to tady proto, že se v důvodové zprávě vláda zejména odvolává na pravomoci Evropské centrální banky.
Renomovaní ekonomové upozorňují na problém, že kvantitativní uvolňování je pouze zástěrkou pro takzvanou monetizaci státního dluhu. Centrální banka emituje peníze a nakupuje státní dluhopisy od ekonomických subjektů, které je drží. Takové perpetuum mobile nemůže vydržet dlouho a jednou to ekonomiku doběhne. Nedá se donekonečna vytloukat klín klínem.
Když se přijímala novela o České národní bance v legislativní nouzi, která umožnila dočasné kvantitativní uvolňování, tak například - pro vaši informaci, a to je důležité - předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová řekla následující: "V mimořádných dobách, jako je ta, kterou právě zažíváme, se dá určitá míra stírání hranice mezi měnovou a fiskální politikou s přivřením obou očí pochopit. Aktuální nouze by ale neměla vést k trvalému otevření cesty pro monetizaci státního dluhu. O jejích negativních důsledcích už byly ostatně v minulosti popsány desetitisíce stran. Řešení by mohlo spočívat v tom, že státní dluhopisy bude centrální banka smět podle zákona nakupovat jen dočasně a v omezeném objemu. Snad na takovou podmínku zákonodárci ani ve stavu legislativní nouze nezapomenou."
A já vám, kolegyně a kolegové, jsem tento citát přečetl, protože skutečně bychom na to neměli zapomínat. Pokud tady vláda prosazuje tuto novelu, tak jde přímo proti slovům, proti názorům předsedkyně Národní rozpočtové rady. A paní ministryně k mému překvapení, i když k této novele zatím mlčí, včera na interpelacích se - nevím, jestli přiznala nebo jí to uniklo nebo se vyjádřila nepřesně - z mého pohledu se přiznala k tomu, že její motivací je právě monetizace státního dluhu. To znamená ta největší škodlivost, která se může těmi intervencemi stát. Paní ministryně, vy jste řekla doslova, že toto ustanovení, které je dnes do konce tohoto roku, potřebujete mít do budoucna zajištěno, protože pomáhá udržovat nízké úroky za půjčování si na finančních trzích. Ono to sice na první pohled zní krásně, že se tím udržují nízké úroky, ale platí se za to penězi bez hodnoty, které způsobí inflaci a růst cenových bublin. Takže se to jenom oddálí a o to hlubší budou pak ekonomické problémy. ***
