Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Pikal)

2.
Informace vlády o pandemické situaci a dalším postupu

Prosím, aby se slova ujal ministr zdravotnictví Jan Blatný, a pak tady mám nějaká přednostní práva, já je začnu sbírat. Prosím, pane ministře, máte slovo. (V sále je hluk.) Pane ministře, prosím, máte slovo. Já ještě poprosím Sněmovnu, aby se uklidnila. Tento bod jsme si zařadili tak, abychom dostali informaci, a myslím, že bychom ji měli dostat v klidu a pozornosti. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný Vážený pane předsedající, dámy a pánové poslankyně, poslanci, dovolte mi shrnout důvody, které nás vedou k opatřením, o kterých budu následně hovořit, a k tomu, abych se také vyjádřil, zda jsou či nejsou možná v různých situacích, ať už v krizovém, nebo nouzovém stavu, pandemickém stavu, nebo bez obou dvou těchto norem. Budu se snažit být stručný.

V současné době je reprodukční číslo asi 1,2 a bude směřovat k vyššímu, podle odhadu k hodnotám mezi 1,3 a 1,4. Je kontinuální růst počtu případů COVID-19, současné denní hodnoty jsou v mezitýdenním srovnání - v mezitýdenním srovnání! - o 25 % vyšší. Aktuální sedmidenní klouzavý průměr 10 258 je nejvyšší od 13. ledna 2021. Je více než 30procentní nárůst v mezitýdenním srovnání v hlavním městě Praha, ve Středočeském kraji, v Plzeňském kraji, v Ústeckém kraji a ve Zlínském kraji. Sedmitýdenní incidence čili počet případů na 100 000 obyvatel za sedm dní, je aktuálně na hodnotách 671 a opět je nejvyšší od 13. ledna. V 52 okresech ze 77 je sedmidenní incidence vyšší než 500 případů na 100 000 obyvatel, v 17 okresech pak dokonce vyšší než 1 000 případů na 100 000 obyvatel. Nárůst počtu případů ve věkové kategorii 65+, aktuálně je hlášen dlouhodobý průměr nad 1 400, k dnešnímu dni dokonce kolem 2 000 případů, a nejvyšší je opět tento průměr v současné době ve Středočeském kraji. Podotýkám, že ve chvíli, kdy víme, že zhruba třetina této rizikové populace skončí během 10 dnů v nemocnici s vysokou pravděpodobností, znamená to, že v průběhu příštího týdne se budou počty denních příjmů do nemocnic pohybovat kolem 700 za den.

Situace v oblasti nemocniční péče je i nadále vysoce nepříznivá vzhledem k narůstajícímu počtu celkových hospitalizací, ale zejména počtu pacientů v těžkém stavu, vyžadujících vysoce intenzivní péči. Aktuálně je hospitalizováno více než 7 000 pacientů, zhruba 1 400 pacientů bylo včera na jednotkách intenzivní péče a ve většině krajů jsou jednotky intenzivní péče v kritickém stavu pod tlakem.

Celý systém se blíží hranici své kapacity a jsou nutné intenzivní převozy pacientů mezi jednotlivými kraji, bez kterých by tento systém nemohl fungovat vůbec, je 740 lidí na umělé plicní ventilaci. Já vám tady ukážu aspoň takto formou obrázků tři modely, které jsou koncipovány podle toho, jestli by došlo k tomu, že bychom se chovali pouze podle zákona o ochraně veřejného zdraví, což v podstatě znamená rozvolnění. Ukážu to tady tahle (ukazuje model), abychom to všichni viděli. Ta červená křivka je to, co se bude dít, ta žlutá křivka je to, co se v současné době děje. Jinými slovy, vidíte, že žlutá a červená křivka se velmi shodují. To znamená, že ten model se trefuje. Když bych to převedl do řeči čísel, při aplikaci tohoto modelu by ke konci března byly nové případy onemocnění za den nad hodnotami 35 000 denně.

Tento druhý model je, jakým způsobem by situace vypadala, když by se jednalo o částečné posílení opatření, dá se to zhruba přeložit jako při aplikaci takzvaného pandemického zákona. Opět ukážu obrázek (ukazuje), kde vidíte, že sice ta červená křivka nejde až úplně nahoru, ale poměrně dlouho se drží na tomto plató. Když to převedu do řeči čísel, potom v průběhu celého března a pravděpodobně i déle jsou odhadované denní počty nad 20 000 denně nových diagnóz, a z toho samozřejmě vyplývající i zátěž nemocnic.

V případě, že budou aplikována razantní opatření, o kterých budu za chvíli hovořit, potom je tady třetí obrázek (ukazuje), kde vidíte, že tady dochází k zásadnímu zlomu. Toto je ten třetí model. I v tomto případě ale prosím, musíme počítat s tím, že v průběhu přelomu února, března, to znamená v příštím jednom až dvou týdnech, bude situace znamenat další kulminaci k hodnotám kolem 20 000 nově diagnostikovaných osob denně, a z toho vyplývající zátěž nemocnic. Dojde ale k tomu, podle tohoto modelu, že se situace zvrátí a následně dojde k poklesu, takže ve druhé polovině března budeme moci podle tohoto modelu být na číslech velmi podobných těm, která jsou nyní.

Jaká zásadní opatření tedy navrhujeme zavést a používat k tomu, abychom zastavili toto razantní, velmi rychlé a velmi nebezpečné zrychlující se šíření epidemie?

Povinné nošení FFP2 respirátorů nebo zdravotnické obličejové masky či podobného prostředku na veřejnosti i v zaměstnání. Jsou tam samozřejmě některé výjimky, do kterých teď nechci zasahovat, například pro děti nebo pro určité rizikové provozy. Pouze FFP2 respirátory potom v prodejnách, ve veřejné dopravě, zdravotnických zařízeních a sociálních pobytových službách.

Povinné antigenní testování včetně samotestování pro zaměstnance ve firmách.

Důrazné doporučení, aby všichni zaměstnanci, u kterých to je z provozních důvodů možné, pracovali na dálku, takzvaný home office.

Uzavření všech škol a mateřských škol a dětských skupin. Bude zachována jen existence určených škol a mateřských škol pro nezbytná povolání, jako jsou zaměstnanci Integrovaného záchranného systému a další složky, které potřebujeme pro krizové řízení epidemie, zdravotníci apod.

Omezení prodeje jen na nezbytně nutné zboží. Nebudu teď ty výjimky číst, jedná se o redukci počtu doposud otevřených obchodů.

Nadále zákaz poskytování služeb v provozovnách a omezená možnost ubytování - tam změna není.

Pokračování zákazu nočního vycházení mezi 21. a 5. hodinou ranní s omezenými výjimkami.

Povinnost pohybovat se pouze v okrese, kde má osoba bydliště, s výjimkami například cesty do zaměstnání, k výkonu podnikatelské činnosti nebo činnosti nebo návštěvy zdravotnického zařízení. V těch ostatních případech, jako je například cesta za sportem nebo do přírody, další omezení uvnitř těchto okresů. Je nutné zajistit, aby tato opatření mohla být rovněž vymáhána. Bez nouzového stavu je naprosto jasné, že tato opatření, a tudíž i tento graf (ukazuje graf), není realizovatelný.

Bez nouzového stavu totiž nelze zejména nařídit zákaz nočního vycházení, omezit pohyb na stanovenou vzdálenost od bydliště, omezovat shlukování lidí na veřejnosti, a zejména také nařídit pracovní povinnost potřebným zaměstnancům, bez kterých se náš zdravotní systém v současné době neobejde. Nebylo by také možné určit školy pro nezbytná povolání, jako jsou zaměstnanci složek Integrovaného záchranného systému, zdravotníků, orgánů ochrany veřejného zdraví apod.

Nečetl jsem zde paragrafové znění, ale znovu to shrnu. Jedná se o nezbytné a povinné nošení definovaných ochranných prostředků, s velkým důrazem a zpřísněním na minimálně FFP2 v určitých lokalitách. Jedná se o povinné antigenní testování v podnicích, ve firmách, maximalizaci home office, uzavření všech edukačních aktivit, omezení prodeje, pokračování v zastavení ubytování, pokračování v nočním zákazu vycházení a výrazné omezení mobility osob s tím, že ve chvíli, kdy budou muset z nějakého přesně definovaného důvodu, jakým může být například pracovní povinnost, vycestovat mimo svůj okres, tak to bude kontrolováno. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní zde mám nějaká přednostní práva, nicméně pan vicepremiér a ministr vnitra Hamáček mě poprosil, že by doplnil tuto zprávu vlády, takže pokud nikdo nic nenamítá - pan poslanec Jurečka, který je přihlášen jako první, říká, že nenamítá - tak bych mu dal nyní slovo. Ještě bych podotkl, že pokud nikdo není proti, tak by se role zpravodaje ujal pan poslanec Výborný. Takže bych ho poprosil, aby zaujal své místo u stolku zpravodajů. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, na ranní poradě nebo na tom jednání, kdy jsme diskutovali opatření, která vláda plánuje, nejvíce kontroverze nebo nejvíce debaty vzbudilo opatření, které se týká volného pohybu, tak mi dovolte ho v několika větách vysvětlit, protože věřím, že si to vysvětlení vyžaduje, a bude naším úkolem v následujících hodinách a dnech pečlivě vysvětlovat všem našim občanům, jak mají postupovat.

Pan ministr Blatný nás tady všechny informoval, jaká je situace z hlediska nárůstu hospitalizací, z hlediska obložnosti lůžek, lůžek intenzivní péče, a je evidentní, že na to je jediný recept - recept, který se používal a používá všude ve světě, a to je razantní snížení mobility.

My jsme jako Ministerstvo vnitra samozřejmě pracovali se zadáním najít řešení, které bude účinné a které bude kontrolovatelné či vymahatelné. Vzhledem k tomu, že ve společnosti, ale ani ve vládě nepanuje konsenzus na tom, zda by se ta omezující opatření měla týkat průmyslu, či nikoliv, máme relativně omezený prostor působnosti, a z logiky věci tedy to hlavní omezení musí mířit do mobility obyvatelstva. Když jsme hledali správné řešení pro Českou republiku, tak jsme studovali opatření, která použily a používají země EU. Koukali jsme se na portugalský model, španělský, francouzský, irský, německý. Každá země má svoje specifikum buď z hlediska nějakých podmínek pro mobilitu, nebo z hlediska prokazování, ale pokud hledáme nějaký společný jmenovatel, tak je to velmi razantní omezení. Tudíž přicházíme s omezením pohybu mimo okresy.

Znovu říkáme, je to opatření nouzové, je to opatření extrémní a je to opatření časově omezené. Jsme přesvědčeni, a pan ministr Blatný vám to ukazoval na těch křivkách, že pokud to společně tři týdny vydržíme, tak kýžený efekt se dostaví a ta křivka se zlomí. To samozřejmě by byla dobrá zpráva jak pro naše zdravotníky, tak de facto pro všechny, protože by tady aspoň byla naděje, že po těch třech týdnech, plus samozřejmě nějaká potřebná inkubační doba, by ta zátěž, která je kladena na naše zdravotníky, mohla konečně klesnout a my bychom se mohli soustředit, samozřejmě v době omezení, ale i potom, na ten hlavní cíl, a to je proočkovat maximum populace.

Tudíž já rozumím tomu, že to opatření je kontroverzní, že to opatření vzbudí velké diskuze, nicméně z našeho pohledu je to opatření naprosto nezbytné. Smyslem toho opatření není nikoho šikanovat, terorizovat. Smyslem toho opatření je primárně apelovat na naše občany, aby si uvědomili závažnost situace, a tak, jak to říkám víceméně celou tu krizi, zůstali doma. Rozumím tomu, že už to nikoho nebaví, že už všichni by chtěli cestovat, navštěvovat svoje kamarády, děti chtějí na hřiště, obzvlášť jestli se zlepší počasí, ale prostě to ještě chvíli musíme vydržet.

Proto jdeme s omezením na pohyb mimo okresy, v rámci okresů, a bohužel, každý materiál nějak vzniká, každý materiál je podroben nějaké diskuzi, takže vznikají různé pracovní verze. My jsme jednu z těch verzí představili dneska ráno na té poradě a už je v médiích, že Ministerstvo vnitra chce omezit pohyb na kilometr od bydliště. Ano, byla to jedna z pracovních verzí. Předesílám, že Irsko má pět kilometrů, jsou státy, které mají 500 metrů. My jsme pracovali s tím jedním kilometrem v případě cest do přírody či za sportem.

Debatovali jsme o tom s kolegy z opozice. Uvědomujeme si, že to je velmi razantní a velmi tvrdé, tudíž ten materiál dozná změny a finální návrh je, aby, pokud lidé chtějí trávit část volného času mimo svoje bydliště, typicky se chtějí proběhnout, projet na kole, projít, aby se pohybovali v katastru té dané obce, ve které bydlí. To znamená, nebude to omezeno kilometry, ale shodli jsme se na tom, že pokud na to aplikujeme hranice nebo katastr té obce, ve které bydlí, tak je to snesitelné. Rovnou předesílám, že v Praze bude nejjednodušší vzít Prahu jako jednu obec a nedělit ji na katastrální území, protože těch je asi 120, ale prostě říci, že se ti lidé za účelem sportu a cest do přírody budou pohybovat v rámci hranic, chcete-li, té obce, ve které bydlí.

Co se týká cest mimo okres, je tam jasně stanoveno, za jakým účelem. To znamená, neomezujeme cesty do zaměstnání, plus je tam taxativně vymezeno několik dalších výjimek. S výjimkou cesty do zaměstnání, kde předpokládáme, že zaměstnanec je schopen doložit fakt, že je zaměstnán, buď pracovní smlouvou, nebo nějakou průkazkou nebo jiným způsobem, kde je napsána adresa firmy, tak u ostatních výjimek - cesta na nákup, cesta s cílem pečovat o blízkou osobu, cesta k lékaři, cesta na úřad, pokud vede mimo okres - jsme přišli s řešením, které je ve Francii. To znamená, občan před tím, než opustí svoje bydliště, tak na kus papíru, chcete-li, napíše zjednodušenou formu čestného prohlášení, kdy stanoví, kdy byt opouští a kam jede, respektive kterou tu výjimkou využívá, a v případě kontroly to předloží policii, takže by měla odpadnout nějaká možnost vymýšlení výmluv na místě. Je to takové řešení papír-tužka, ale musím říct, že ve Francii to fungovalo velmi dobře, a je to řešení méně invazivní do soukromí než například řecký model, kdy lidé museli posílat esemesky a čekali na schválení, či nějaké jiné modely. Takže my jsme hledali i model, který je co nejméně invazivní do soukromí našich obyvatel.

Takže toto je vysvětlení toho asi nejtvrdšího opatření. Samozřejmě, Policie ČR, ani kdyby byla stoprocentně posílena armádou, nemůže stát na všech silnicích, nemůže stát na všech železničních tratích, nemůže stát všude, takže primární dodržování bude na našich občanech. A já prostě odmítám akceptovat to, že naši občané jsou ti, kteří ze 100 % nedodržují. Já věřím, že drtivá většina lidí pochopí naléhavost toho opatření a dodržovat ho bude, a pokud policie bude postupovat namátkovými kontrolami, popřípadě nějakými cílenými kontrolami ve větším počtu a ve větších plochách, tak to bude jenom postup, který dodá na důrazu nebo na urgenci té celé materie, ale já věřím, že 90 % či ještě více, ideálně skoro 100 % našich obyvatel vnímá ten problém, vnímá tu naléhavost a vnímá obrovský tlak na jednotky intenzivní péče a na naše zdravotníky. V principu je to o tom, aby lidé zůstali doma, a když jdou ven, aby si vzali respirátor, a tím pomohli našim zdravotníkům.

Věřím, že jsem to vysvětlil dostatečně. Policie nebo policisté samozřejmě dostanou k dispozici pokyny, jak mají postupovat. Rozumím tomu, že celá řada našich obyvatel bydlí jinde, než má trvalé bydliště uvedené v občance. To znamená, ti policisté budou samozřejmě přistupovat k té věci ohleduplně a stačí, když občan cestující mimo okres, kde sice bydlí, ale nemá v něm trvalé bydliště, jiným způsobem prokáže fakt, že tam bydlí. Z mého pohledu stačí, a bude to taxativně vyjmenováno v tom manuálu, účtenka za plyn v nemovitosti, účtenka za elektřinu, bankovní výpis, který byl směřován na tu adresu v okrese či jiná listina a určitě se naši občané setkají s pochopením, protože znovu říkám, cílem není nikoho šikanovat a my všichni věříme, že naši občané to primárně dodržovat budou.

Takže děkuji za pozornost. Pokládal jsem za svoji povinnost vám toto opatření takto vysvětlit, protože bude mnoho otázek. Ale věřte, dlouho jsme přemýšleli o tom, jaké řešení zvolit. A určitě se tady najde celá řada nápadů, jak to udělat jinak. Ale já věřím, že takto to splní účel, který od toho očekáváme. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám také děkuji, pane ministře. Dobré odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, otevírám všeobecnou rozpravu, do které mám přihlášeny s přednostními právy, udělám malou rekapitulaci: první vystoupí pan předseda Marian Jurečka, pak se připraví pan předseda Vojtěch Filip, pak předseda klubu Pirátů, pan poslanec Jakub Michálek, se stanoviskem klubu KSČM pan poslanec Zdeněk Ondráček a se stanoviskem klubu ODS pan poslanec Kupka.

Mám tady dvě faktické poznámky, které vymažu, protože nebyla ještě předtím otevřena všeobecná rozprava. A poprosím pana předsedu Jurečku, aby se ujal slova jako první s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, paní ministryně, členové vlády, kolegyně, kolegové. Jsme unavení, frustrovaní, vyčerpaní, bezradní, máme toho plné zuby, nevidíme naději, není vidět světlo na konci tunelu. To jsou nejčastější emoce, které slyším od lidí za poslední týdny. Slyším to od rodičů, od starých lidí, slyším to od lidí, kteří pracují jako zdravotníci. Slyším to vlastně napříč všemi profesemi a všemi generacemi. Slyším to i od mladých lidí, od svých dětí jako táta pěti dětí - od dětí, které už se těší zpátky do školy, mezi své spolužáky.

A jsme opravdu ve velmi složité situaci, protože tady máme přes 140 dnů stav nouze, situace se nelepší. Naopak, v posledních zhruba sedmi, osmi dnech se situace začala dramaticky horšit. Je to velmi těžké, když člověk slyší: Zatněme zuby, vydržme ještě tři týdny! Když jsme před rokem slyšeli: Zatněme zuby, vydržme Velikonoce, užijeme si je za rok! Nenechme se strašit druhou vlnou, žádná nebude, už nikdy nebude lockdown! Je to velmi těžké slyšet tehdy, když jsme slyšeli: Přežijme Vánoce! Po Novém roku to bude lepší. A chápu tu obrovskou frustraci lidí, kteří třeba ne poslední čtyři měsíce, ale posledních 11 měsíců mají zastavené živobytí, nemohou chodit do práce a jsou ve velmi složitých situacích ekonomicky, společensky, psychicky. Protože jak se říká lidově: To je fakt na bednu!

Ale stojíme tady v situaci, kdy evidentně za tento týden vidíme nárůst takových čísel, že přes to všechno, jak nám všem je, tak budeme muset opravdu udělat velmi velkorysé kroky v tom, abychom udělali maximum pro to, aby ti, kteří bojují o naše životy, aby dostali šanci to celé zvládnout, protože oni jsou nejvíc vyčerpaní a vysílení. Oni slouží mimo zákoník práce, oni se starají o to, aby to vůbec nějak fungovalo.

A to, co tady předváděl dneska před hodinou kolega Volný a někteří i bývalí politici včetně jednoho nejmenovaného pana prezidenta, to jsou všechno takové silácké výkřiky do doby, než sami ti lidé nebo i okolí se dostane do kritického stavu a budou potřebovat pomoc v boji o život. To potom všechno končí.

Takže my, ať už jsme opozice, nebo koalice, jsme tady opravdu ve velmi extrémní situaci - situaci národa, který je na tom nejhůř na světě z hlediska počtu nakažených i počtu mrtvých. Střídáme se o to nelichotivé prvenství s Belgií. Jsme v situaci, kdy se nám bohužel nedaří ani úplně ideálně očkovat, ale věříme tomu, že se to během dvou, tří týdnů podaří zlomit, zlepšit, že naše kraje, hejtmani jsou nachystaní, starostové nachystaní. A že se to rozhodně podaří zlomit.

Mám ale pár poznámek, které bych tady chtěl vznést na vládu. Mrzí mě, že tak klíčová opatření, od kterých si všichni slibujeme, že teď zatneme zuby a tři týdny vydržíme, že je dostaneme půl hodiny před jednáním Sněmovny. Mně tam chybí třeba srovnání toho, kdyby se některá opatření například neudělala, to znamená, třeba nezavřely by se školky, ale zavřely by se některé jiné činnosti, které ještě běží v rámci sektorů výroby. Jestli by ta opatření nebyla efektivnější a možná v tom konečném kontextu i levnější.

Dobře, vláda se rozhodla jít touto cestou. Ale prosím pěkně, několik věcí, které tady říkáme přes čtyři měsíce, a já si kladu otázku, proč se nestaly dřív. I za posledních 14 dnů, když si to vezmeme - a někteří nám tady vyčítali, že jsme před 14 dny tuhle situaci vyhrotili - co se fakticky stalo z hlediska opatření vlády, aby se pandemie zvládala lépe? Co se fakticky za 14 dnů stalo? Omezilo se setkávání rodin, které nejsou v jedné domácnosti, a udělali jste opatření, že máme nosit respirátory nebo dvě chirurgické roušky. Nakonec ty dvě chirurgické roušky se stáhly, takže už ani chirurgické roušky, které se distribuovaly v počtu 7,5 milionu kusů do potravinových bank, to opatření bylo k ničemu.

Já si jenom kladu otázku, proč některé věci nemohly být dřív. Povinné testování ve firmách je správně. A prosím tady pěkně, za vás, za vládu, za ministra průmyslu a obchodu a jiné ekonomické ministry, komunikujte s představiteli firem! Je strašně špatně, když čtete dneska rozhovory některých ředitelů firem, kteří říkají, že je testování, trasování nezajímá, že to je věc státu. My potřebujeme vtáhnout ty opinion leadery do spoluzodpovědnosti a vytvořit jim podmínky, prostředí i finanční, aby to mohly firmy zvládnout.

Je potřeba, aby testování ve firmách bylo navázáno na celkové trasování, jestli ten systém je propojen, nebo není. Na to je potřeba znát tyto odpovědi. Mrzí mě, že testování a trasování po 11 měsících stále do dnešních dnů nefunguje a je to spíše parodie na chytrou karanténu.

Prosíme pěkně, respirátory a nanoroušky dát k dispozici i těm, kteří na to nemají finanční prostředky. Právě třeba klidně i přes síť potravinových bank. Ale umožněte to těm lidem, kteří fakt na to finančně nemají.

Když se bavíme o samotestování a o této možnosti, která bude umožněna i zaměstnancům ve firmách, zvažte tuto možnost, aby se mohlo samotestování široce využívat pro rodiny, Aby to mohly dělat rodiny, uvnitř svých rodin. Pomohlo by to výrazným způsobem i přinést spoluzodpovědnost těchto lidí na společném řešení.

A velkou prosbu mám: když ta opatření budete zveřejňovat, už jste s tím začali včera večer, řešte srozumitelnost, která má být pro lidi, pro nás všechny, abychom to chápali, abychom to viděli, ale zároveň i pro ty, kteří to budou kontrolovat. Aby tady nebylo 14 různých systémů kontroly a přístupu k těmto věcem, ale aby to bylo jasné, vyjasněné. Ukazuje to ten příběh z dnešního rána: představen jeden kilometr omezení pohybu. Upozornili jsme, že se nám to zdá v některých životních situacích pro ty lidi nelogické. Teď slyšíme nově: Za běhu se to řeší, omezení na katastr. Tady si dovolím pana ministra vnitra upozornit, že velké množství měst nerovná se jeden katastr. V Praze se nedostanete z Úřadu vlády ani k Rudolfinu, jsou to rozdílné katastry. Pařížská je několik katastrů. I ostatní města v České republice tvoří několik katastrů. Pamatujte na to! Podívejte se na to a dejte tomu nějaký logický rámec. Ale bohužel to je jenom ukázka toho, jak se to tvoří za běhu a jak oponentura vzniká takhle rychle a není to dobré. Není to šťastné!

Velmi apelujeme na další krok, který nám tady chybí 11 měsíců: řízená spolupráce mezi vládou a českými mozky, českými vědci a českými firmami. Jsme špička v nanotechnologiích ve světě. Máme firmy, které zestonásobily svůj obrat za posledních 11 měsíců, ale chybí mi tady technologická provázanost, aby tyto technologie dneska byly navázány na školy, školky, zdravotnická zařízení, ať umíme bojovat s epidemií právě i díky technologiím, které tady máme.

Chtěl bych poprosit, aby odůvodnění, které případně vláda bude dělat při novém vyhlášení stavu nouze - a věřím, že usnesení, které tady bude v tomto bodu přijato, k tomu vytvoří jasný právní rámec, aby takovýto krok mohla vláda případně bezpečně udělat - aby bylo zpracováno kvalitně, aby nedocházelo k tomu, že tady studenti gymnázií budou lepší právníci, než je vláda a než je vládní tým, kdy dokážou rozprášit to, co udělá vláda, která má za sebou Ministerstvo spravedlnosti a Legislativní radu vlády. Takže prosím, věnujte opravdu velkou pozornost, jak jednotlivá opatření, kroky i celé vyhlášení, které případně uděláte v příštích dnech, aby bylo kvalitně zdůvodněno.

Takže to je několik konkrétních proseb, podnětů, námětů, které dáváme my dlouhodobě za KDU-ČSL, za naši koalici SPOLU, v rámci AntiCovid týmu, ale i v rámci toho, co slyšíme jenom od dnešního rána a upozorňujeme na některé logické nedostatky v tom, jakým způsobem se boj s pandemií vede. Protože bude obrovské fiasko, a potom už se nemůžete odvolávat na žádnou další důvěru lidí, pokud za dva, za tři týdny se ta čísla opravdu nezlepší. A už to bude jenom čirá frustrace. A pak je třeba si položit otázku, jestli vůbec tato země s takovou vládou má nějakou perspektivu v příštích týdnech a dnech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám také děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec David Kasal. A připraví se - s přednostním právem vystoupí pan předseda Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane kolego Jurečko, já jsem vás velmi bedlivě poslouchal a můžu vám říct, s některými věcmi můžu souhlasit, ale s některými - řeknu úplně jednoznačně. Jaký je rozdíl mezi Portugalskem a námi, kdy ta čísla mělo Portugalsko podobná, nebo i vyšší, kdy bylo na pokraji toho, že měli čtyři intenzivní lůžka? Já jsem tam o víkendu byl, protože jsem tam byl pracovně. A tam je rozdíl oproti tomu, co je tam a tady, že tam se všechno dodržuje. Tam bylo všechno zavřené. Veškeré pomůcky, které byly, ti lidé nosili.

Když to vezmu ze své ordinace, kdy mi maminka přijde s dítětem, které je nemocné, má angínu, a řekne mi, my o prázdninách - jak jste říkal, že teď bylo zakázáno, že se nikam nebude jezdit - tak mi řekne: No my jedeme na hory, tak říkám: Na svoji chatu? Ne, tam jede pět tatínků s pěti dětmi z celé republiky. To je to dodržování, o kterém se bavíme. To elementární dodržování.

A pokud si každý nesáhne do vlastního svědomí a nebude to dodržovat, tak jakékoli vládní nařízení, jakýkoli zákon nám nepomůže.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. A v tuto chvíli vystoupí pan předseda KSČM Vojtěch Filip. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, já začnu netradičně. Nedělám to rád, ale tentokrát to udělám. Přečtu jeden z e-mailů, který jsem dostal a který stojí na zamyšlení: "Víš, já si nouzový stav představuji úplně jinak. Vše funguje v režimu minimální dostatečnosti, ale krizový management pracuje v režimu 24 hodin, 7 dní v týdnu na 110 %, hledá efektivní řešení a vytváří maximální materiální, časové i prostorové podmínky pro realizaci nezbytných opatření. Ale tady to funguje tak, že management všem všechno zakáže, čeká, jak to dopadne, a sám si dělá, co chce. Hledí si svého soukromého byznysu a neřídí se ani svými vydanými rozhodnutími. To se pak těžko věří, že to, co vymýšlejí, slouží eliminaci hrozby. Pokud nevěříš, stačí se podívat na tanec s testy okolo škol, kde ty testy jsou, a tak dále."

Já myslím, že to jako příklad stačí. Mohl bych citovat i jiné. Ale Komunistická strana Čech a Moravy se snažila v každém případě pomoci v tom a vytvořit dostatečný časový a materiální prostor pro to, aby vláda udělala vše pro to, abychom pandemii zvládli. Ale na naše slova nedošlo, na naše prosby už vůbec ne a poskytnutý čas nebyl využit. Proč to říkám? Protože je evidentní, že ta opatření nejsou akceptována veřejností. Je to ztráta ochoty lidí se podřídit tomu, co nepovažují za možné, aby dále akceptovali bez toho, aniž by viděli nějaký viditelný cíl řešení.

Řekli jsme si, že je potřeba, aby odpovědnost byla rozdělena. Když jsme v lednu navrhovali vládě, aby umožnila lidem být venku na čerstvém vzduchu, aby otevřela za nějakých podmínek zimní areály, já vím, že se to většinou zúžilo na to, že to jsou skiareály, ale ono to je každé venkovní hřiště, které je možné použít, tak jsme byli vysmíváni. A když jsme mluvili znovu o návratu dětí do škol, tak nám bylo řečeno, že to není možné a že na to nejsou testy, a já říkám, že testy neléčí. Jestli vláda už v říjnu říkala, že budeme jasně směřovat k tomu, že bude dostatek vakcíny a že bude tady nějaký plán - ten plán jsem viděl, končí v červnu letošního roku, kdy by měla být proočkovaná česká společnost - tak jsem si říkal: dobře, tak my chceme ten konečný cíl někdy v červnu, kdy by mělo dojít k tomu, že se rapidně sníží jak nemocnost, tak nákazovost. Ale vláda nijak nereagovala, ani ve chvíli, kdy bylo jasné, že Evropská komise se snaží na sebe převzít další pravomoci, ubrat je jednotlivým národním státům, a lže občanům o tom, že budeme lékovou politiku dělat dohromady. Evidentně to zkrachovalo. Přitom léková politika, zdravotnictví není nic, co by bylo evropsky centralizováno. Je to vždycky věc národních států. Kdo mi nevěří, ať si nastuduje Lisabonskou smlouvu.

Proč tedy máme SÚKL? Proč trpíme to, že paní ředitelka SÚKLu řekne, že ona nebude certifikovat vakcínu a že si počká na to, až bude certifikovaná v Evropě? Za co ji platíme? Za to, že nechce vykonávat svoji práci a nést svou odpovědnost? Proč tam ještě sedí? Tomu já nerozumím, protože vláda samozřejmě může kdykoli paní ředitelku vyměnit a dát tam někoho, kdo bude chtít odpovědnost nést a kdo bude schopen to také vykonávat.

Ono i v sousedních zemích došla trpělivost. Rakouští lékaři říkají, že se snaží sami nakoupit ruskou vakcínu, aby měli čím očkovat. Proč svým způsobem nejsme schopni udělat totéž? Čeho se bojíme? Bojíme se toho, že tu odpovědnost neuneseme? Jak tedy mají lidé věřit tomu, že kroky, které směřují k omezení jejich možností, vedou k tomu cíli?

Víte, já jsem dostal jeden e-mail, a nechci ho tady citovat, jenom připomínám, že pisatel mi píše, jak je možné, že jsem ještě nepohrozil paragrafem § 275 trestního zákona, a to je porušení povinností při hrozivé tísni. Pan ministr zdravotnictví tady říkal, jak je složitá situace, jak se to těžko řeší, ale že je potřeba, abychom ta opatření dodržovali. Ale v tom případě je potřeba říct lidem, jestli ty vakcíny budeme nakupovat, nebo budeme čekat, až nám je milostivě z Amsterodamu nebo z Bruselu dodají. Ale to není věcí nějakého čekání. To je naší odpovědností. A pokud chci unést odpovědnost za to, že budu prodlužovat, nebo neprodlužovat nouzový stav, tak přece musím jasně říct, jestli mám nějaké řešení, které povede k cíli - proočkování společnosti, aby lidé mohli chodit do práce, děti do škol, aby lidé mohli dál normálně žít bez omezení, která pandemie přinesla.

A já tady nehoruji pro jednu vakcínu. Mně je jedno, jestli to bude vakcína AstraZeneca, nebo jestli to bude Sputnik V, nebo Sinovac. Mně jde o to, že vláda musí zabezpečit aspoň splnění vlastního cíle, aby do června to očkování proběhlo. Ale v tom případě nemůže čekat na to, že bude SÚKL nečinný a nebude dělat nic.

Já bych chtěl připomenout jednu věc. Jestliže hejtmani při neschválení 11. února nechtěli převzít odpovědnost a šli zpátky k vládě požádat ji o nouzový stav, tak se měly také sebrat jejich politické strany a říct, jestli půjdeme společně do souboje s pandemií, nebo nepůjdeme. Nikdo z politických stran, které měly možnost zajistit materiálně potřeby vlády k boji s pandemií, nezvedl, kromě vládních stran a nás, ruku pro novelu státního rozpočtu, aby tam byly prostředky. Ale jak je to možné? O čem si to tady hrajeme? Tak buď chcete, aby to tady bylo, a v tom případě musíte nést i následky, že je potřeba zvednout ruku pro státní rozpočet, anebo ne, a v tom případě neříkejte líbivá slova o tom, jak byste to dělali lépe. Ukázalo se, že hejtmani potřebují vládu a potřebují nouzový stav. Já jsem toho názoru, že jsme tady v úplně nové situaci, a to nejen kvůli tomu, že je tady nová mutace jihoafrická, brazilská a nevíme, jaká mutace přijde, jestliže budeme oddalovat očkování a vakcinaci. To je ta podstata nové situace.

Nemám v úmyslu sanovat neústavní postup, ale věřím tomu, že když navrhneme a doporučíme vládě, aby vyhlásila nový nouzový stav a udělala program, který povede k vakcinaci, který povede k tomu, že převezme iniciativu, a budeme tedy schopni splnit závazky, tak dojde i k tomu, že lidé znovu obnoví důvěru v to, že je to možné řešit. Už zahoďme ten minulý nouzový stav a naděje na to, že nám to pandemický zákon vyřeší. Ten to fakt nevyřeší. Vyřeší to jenom společná práce a společná odpovědnost a já k ní vyzývám, protože je to důležité pro to, abychom toho byli schopni. Prostě donuťte Státní úřad pro kontrolu léčiv k tomu, aby tady autorizoval použití vakcín i jiných, než zatím autorizuje Evropská léková agentura, a pojďme se chovat alespoň tak jako sousedé z Rakouska nebo Maďarska. Alespoň tak. Mohli bychom se chovat i lépe, protože jsem přesvědčen, že naši odborníci na to mají, ale nesmí se bát nést tu odpovědnost.

A pokud pan ministr školství není schopen, aby zajistil testy do škol, tak možná že by ho měl pan premiér vyměnit.

Pan ministr zahraničí tady sedí a nic neříká na to, že nám sousední státy - nebo už odešel - zavřely hranice. My nepotřebujeme zavírat hranice pro naše občany, oni nám je zavřou sousedé, protože řeknou, že u nás nezvládáme pandemii. Ale to přece není dobrý obrázek. Jednal vůbec s těmi sousedními státy, nebo to nechal na premiérovi? Nevím, co dělal, když víme, že 40 000 lidí, kteří převážnou většinou pracují v jejich sociálním a zdravotním systému, tam denně jezdí. Ale to je mu jedno. Nechápu, proč mu to tolerujeme.

Stejně bych se musel bavit o tom, jakým způsobem jsme postupovali i v ostatních systémech. Jestli dál budeme nečinně přihlížet tomu, že si lidé budou vykládat o tom, že nouzový stav je potřeba hlavně kvůli nákupům bez výběrového řízení, tak důvěru občanů nezískáme. Je potřeba to razantně změnit. Je potřeba říct, že vakcíny nakoupíme, že plán máme a že očkování proběhne.

Hovořil jsem se svým přítelem, bývalým europoslancem a naším kolegou Jiřím Maštálkou, který, když nepracuje jako lékař v lázeňském zařízení, tak očkuje. Včera naočkoval 106 lidí a je to mobilní očkovací centrum, bylo to dokonce v televizi. A on říká, že lidé chtějí tu vakcínu. To znamená, že je to jenom na nás, abychom zabezpečili dostatek vakcíny, to je úkol centra, a potom chtěli od krajů, protože nemocnice jsou zařízení většinou kraje kromě fakultních nemocnic, aby to zajistily, buď v očkovacích centrech, nebo prostřednictvím lékařů v první linii, to znamená praktiků. A oni jsou na to připraveni. Tak proč jim nedáme dostatek vakcíny? Proč se soustřeďujeme na to, že nám to má v Amsterdamu někdo schválit? To jsou naši lidé horší než ti, kteří sedí v tom Amsterdamu? Já si myslím, že ne, že jsou dokonce lepší a že té odbornosti rozumí možná víc než kdekdo v celé sedmadvacítce. Jenom jim musíme dát šanci, aby to fungovalo.

Já nechci mluvit dlouho. Jsem přesvědčen o tom, že uzavřeme tu kapitolu, která tady je, do toho 27., a žádám vládu, aby ze své pravomoci také stáhla návrh na revokaci minulého usnesení - nepřeju si to, nepřeju si postup, který by mohl být předmětem jakési ústavní stížnosti a jiných soudních sporů, ale přeju si, abychom v souladu s Ústavou a zákony České republiky dali lidem novou naději, která jim dá šanci na to, aby viděli to pověstné světlo na konci tunelu. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám také děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec David Kasal. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, pane předsedající. Já bych si dovolil svého ctěného kolegu, předsedu KSČM, doplnit o nějaké informace. Vláda dělala hodně. Ono to nebylo jednoduché. Protože tím, že jsem členem KS COVID profesora Černého, tak o vakcínách jsme mluvili už v dubnu. Dostali jsme úkol odhadnout, kolik bude potřeba vakcín. V té době ještě ani jedna vakcína nebyla hotová. Bylo nutné určitým způsobem rozdělit, od koho objednat. A nebylo to na tom, že se to objedná jenom od jednoho, protože by to mohlo dopadnout tak, jak to dopadá, že některé výroby se zkrátka opozdily, nebo některé výsledky nebyly tak rychlé, jak se uvažovalo.

Druhá věc - ten nákup na začátku přes Evropskou unii byl bohužel nutný, protože velcí hráči měli mnohem větší ramena a získali by mnohem víc, takže v té chvíli se opravdu nedalo nic jiného dělat. Na druhou stranu, v současné době souhlasím, že jestliže slyším ze zpráv, že AstraZeneca ze 180 milionů dávek dodá jenom 90, tak naše povinnost je opravdu ty dávky zajistit. A na druhou stranu je zdravotní systém připravený. Pokud by praktičtí lékaři, a počítám jenom 5 000 lidí, očkovali 20 lidí denně pět dnů v týdnu, tak naočkují 70 % populace během pěti a půl měsíce s tím, že jsou ještě očkovací centra, tak by to bylo dříve. Jinak kapacita očkování i s dalšími odborníky, kteří by očkovali, za měsíc je 2,9 milionu. Ale není vakcína a je potřeba ji zajistit.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času a v tuto chvíli vystoupí s přednostním právem pan předseda Jakub Michálek. Připraví se pan poslanec Zdeněk Ondráček se stanoviskem klubu KSČM. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vezmu to stručně. Všichni jsme viděli na datech, že se situace výrazně zhoršila. Nemá smysl to přičítat tomu, že by občané byli nedisciplinovaní. Z velké většiny se na tom skutečně podílí nárůst reprodukčního čísla u nových mutací, čili hrozí nám tady nárůst o desítky procent hospitalizovaných a potom samozřejmě nedostupnost zdravotní péče.

Ale pokud se vrátíme k tomu, o čem tady budeme dneska rozhodovat, čili o prodloužení nouzového stavu, jak o něj požádala vláda, tak musíme vyjít i z toho, co zaznělo za kritiku od ústavních právníků, protože na prvním místě je potřeba dodržovat zákony a Ústavu a ta opatření, která jsou v tento okamžik skutečně nezbytná, potřebná - neříkám, že konkrétně v podobě, ve které vláda o nich uvažuje, ale je jasné, že musíme usilovat o snížení společenských kontaktů a že je potřeba, aby vláda opatření nařídila autoritativně, protože jinak se to samo od sebe určitě nezlepší. Ten postup stále musí být v souladu s Ústavou, musí být kompetentní.

Nouzový stav, který byl vyhlášen naposledy, byl napaden z toho důvodu, že odůvodnění bylo stejné jako u předchozího nouzového stavu a šlo o čisté prodloužení, ačkoli Poslanecká sněmovna jednoznačně prohlásila svoji vůli, že nestojí o prodloužení nouzového stavu. Takže tento "zkažený" nouzový stav by skutečně bylo lepší teď zahodit a věnovat se tomu, abychom postupovali dále v souladu s Ústavou a neohrozili tak i platnost těch opatření, o kterých bude rozhodovat případně soud, aby opatření a vůbec celý právní režim obstál.

Skutečně si myslím, že vláda by měla v tento okamžik zvážit vyhlášení nového nouzového stavu, který by vycházel jednak ze změněné epidemiologické situace a jednak z toho, že Poslanecká sněmovna neschválila pandemický zákon. Upozorním na to, že dnes je čerstvý rozsudek Nejvyššího správního soudu, který posuzoval ten jarní rozsudek městského soudu v Praze, a dospěl k závěru, že městský soud v Praze právní otázku vydávání mimořádných opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví posoudil nesprávně, čili nedošlo k přepnutí do režimu, že by to všechno měla nutně vydávat vláda, ale že je v pořádku a v souladu se zákonem o ochraně veřejného zdraví, pokud to bude vydávat Ministerstvo zdravotnictví, a bude to samozřejmě v mezích výčtu, který zákon upravuje. Tato argumentace je samozřejmě asi přenositelná analogicky i na pandemický zákon, to znamená, bude možné rozhodovat podle pandemického zákona. Není pravda, že by nutně bylo potřeba všechna opatření převádět do krizového zákona, a myslím si, že u některých z nich to ani nebude možné.

V rámci nového nouzového stavu by vláda měla nejenom odůvodnit, jak se zhoršila epidemiologická situace - myslím si, že to je zvládnutelné a že Ministerstvo už to reflektuje, že z hlediska soudu a toho, aby to obstálo, je potřeba ta odůvodnění dopracovat, tak jako jsme na to upozorňovali už od dubna minulého roku - a současně v souladu se zákonem o bezpečnosti by mělo být jednoznačně upraveno, jaká práva se v souladu s Listinou práv a svobod omezují, případně jaké povinnosti se stanovují nad rámec toho, co je možné podle pandemického zákona.

Chtěl jsem připomenout, že jsme přišli s vlastními návrhy, jakým způsobem řešit tu krizi. Odevzdali jsme to vládě, včetně toho testování ve firmách, které vláda - jsem rád - z velké většiny převzala, a samozřejmě je tam i otázka kontrol, izolací a karantén, protože podle dat, která jsme viděli z ledna, je kontrolována pouze každá pětistá izolace nebo karanténa a ve třetině případů je zjištěno porušení. To znamená, pokud se nám tady šíří covid v podstatě nejvíc na světě, zaměřme se na standardní postupy, které jsou osvědčeny staletími praxe, to znamená karanténa, izolace - a tam bychom primárně měli upínat naši pozornost, aby tam byla dodržována všechna pravidla - a nehrajme si tady na to, že budeme kontrolovat lidi v parcích a že tím vyřešíme covid. Naopak, ty velmi omezené kapacity policie a armády bychom měli soustředit mimo jiné na kontrolu toho, že je dodržován režim karantény a izolace, a není možné, aby si každý třetí člověk, který je v izolaci, trajdal venku, a potom tedy šířil tu nákazu. Tam je problém, a dnes je to bohužel tak, že všechny tyto osoby kontrolují krajské hygienické stanice, které jsou dnes přetíženy tím, že řeší trasování a že řeší spoustu dalších věcí, a do toho ještě mají kontrolovat karantény a izolace. To opravdu nedává smysl a chtěl jsem požádat vládu, aby tento problém skutečně řešila.

V dalších připomínkách, které jsme poslali, jsme upozorňovali na to, že je potřeba už teď připravit logistiku očkování, protože se nám naštěstí daří zvyšovat očekávaný počet vakcín a další záležitosti. Ostatně problematika vymahatelnosti je vidět i tady, na jednání Poslanecké sněmovny, kdy si nejsme schopni poradit s tím, že dva kolegové tady nenosí respirátory a roušky a v podstatě můžou být šiřiteli nákazy i tady, v samotném jednacím sále. Myslím si, že to je velmi špatný příklad do společnosti. Měli bychom takovéto záležitosti taky řešit, a už na tom pracujeme.

Takže my jsme se k tomu postavili konstruktivně. Kromě vlastních návrhů, které jsme spolu se Starosty zaslali vládě, jsme i dnes poslali další připomínky k návrhům, které připravuje vláda, s kterými nás dnes seznámila. Pan ministr Blatný to má k dispozici. To už jsou spíš tedy, řekněme, drobnější záležitosti. Tam je spíš potřeba upozornit na to, že zákaz pohybu, ať už bude vydán, ať už bude formulován jako rádius 1 km od domova, nebo pohyb v katastru obce, určitě vyvolá velkou kritiku. Byť samozřejmě v nějaké podobě omezení pohybu určitě jsou potřeba, tak je otázka, jestli zrovna takhle přísná situace, ve které jsme, takhle přísná omezení budou akceptována. Tato jsou poněkud, řekněme, represivní.

V situaci, ve které jsme, že tady máme ukončený nouzový stav, o kterém Poslanecká sněmovna už rozhodla, a vyšlo to ve Sbírce zákonů, mi přijde nejrozumnější, abychom vydali usnesení v podstatě jako doporučení k dalšímu postupu vlády, kterým bychom se vypořádali se situací a které navazuje i na to, co doporučují ústavní právníci. Já jsem to s nimi konzultoval a diskutovali jsme tuto otázku podrobně na grémiu, kde převážil názor, že postačí, pokud Poslanecká sněmovna schválí usnesení, kterým konstatuje, že pravomoc znovu vyhlásit nouzový stav je na straně vlády, a to z toho důvodu, že došlo k podstatné změně okolností. Čili nepůjde pouze o prodloužení minulého nouzového stavu, který byl vyhlášen pochybně, ale skutečně s odůvodněním, které bude unikátní a které zohlední změnu okolností, ke které došlo jednak v terénu tím, že tady máme nové mutace, a jednak z hlediska legislativy tím, že tady máme nový právní rámec pandemického zákona.

Proto k tomuto bodu předkládám návrh usnesení, který zní: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že po ukončení nouzového stavu ke dni 27. 2. 2021 je v návaznosti na šíření nových mutací koronaviru a snižující se kapacity zdravotního systému v kompetenci vlády vyhlásit nový nouzový stav za účelem přijetí opatření proti šíření epidemie nad rámec pandemického zákona." Takže vláda by měla zvážit, zda a v jakém rozsahu je potřeba vyhlásit nový nouzový stav, a na základě toho konat a přijímat opatření, která je samozřejmě dobře, že konzultuje s opozicí, a my tam posíláme připomínky, ale primárně je to zodpovědnost vlády. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Také vám děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Bláha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, chtěl bych, prostřednictvím pana předsedajícího, vzkázat svému předřečníkovi, že opravdu záleží na tom, jak se budeme chovat ve svém soukromém životě. Věřte tomu, že většina zaměstnavatelů a většina zaměstnanců dodržuje všechna opatření. Já můžu říct zcela zodpovědně, že málokterý zaměstnavatel si dovolí, aby mu to v jeho závodě nefungovalo, protože v ten okamžik by nefungoval ani on. Ale největší problém je donášení nakažení do závodu z domácího prostředí. Nevím, jestli chodíte po ulicích, vnímáte, co se děje, jestli jezdíte po kraji a vnímáte, co se děje. Já to vidím na denním pořádku. Volají mi policisté, píšou mi, co vidí na kamerách, co se děje ve městech, co se děje při volnočasových aktivitách a tak dále a tak dále. Já sám se s tím setkávám na každém kroku.

A věřte tomu, že to je hlavně o nás. To není o tom, jestli uděláme lepší nebo horší nařízení. Je to o nás, jestli to, co umíme vyvolat, když nám jde o volby, tak abychom uměli teď. Všichni poslanci - jít mezi lidi, oslovit podnikatele a vedoucí pracovníky, aby oni působili na své zaměstnance. Samozřejmě se nám nepodaří přesvědčit všechny, ale věřím tomu, že když do toho půjdeme všichni společně, tak jsme schopni to zvládnout, ale ne tím, že napíšeme lepší nebo horší zákon, ale o tom, že se budeme všichni chovat zodpovědně. A o tom bylo i mé předchozí vystoupení, a přečtěte si, co si z toho novináři vytáhli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržování času k faktické poznámce. Přečtu omluvu, pan místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip se omlouvá dnes, 26. 2., od 16.45 do konce jednacího dne z osobních důvodů.

V tuto chvíli vystoupí se stanoviskem klubu KSČM pan poslanec Zdeněk Ondráček. A mám tady ještě faktickou poznámku pana poslance Jana Hrnčíře. Prosím.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych jenom v krátkosti chtěl zareagovat na slova předřečníků, co tady padla. Naše republika se skutečně nachází ve velmi špatné epidemiologické situaci. Bohužel, řešením nejsou lockdowny a plošné uzávěry, dokonce i rakouský kancléř pochopil, že lidé jsou prostě vyčerpaní a není možné tímhle způsobem nadále postupovat. (Řečník je zadýchaný.) Omlouvám se, trošku se v tom respirátoru dusím.

Já sám mám zkušenost s covidem, mám zkušenost i s covidem celé své rodiny, protože moje žena pečuje o covidové pacienty, takže bylo jen otázkou času, kdy se nakazíme. Není to skutečně žádná rýmička, není to legrace, skutečně nemá smysl to podceňovat. Ale je potřeba těm lidem nějak pomoct. Problém je, že lidé jsou bezbranní. Není v podstatě nic, čím by se mohli alespoň nějakým způsobem léčit. Paralenem, Ibalginem, čajem to prostě není možné zvládnout. Já bych chtěl apelovat na pana ministra zdravotnictví Blatného, jestli mě poslouchá, aby se pokusil, aby zajistil, aby aspoň léčiva, která zvyšují imunitní odpověď organismu, což je třeba ten Isoprinosine - je to vyzkoušené, v Polsku to funguje - aby to bylo dostupné, aby to bylo dostupné lidem, nejenom na předpis s obtížemi, ale aby to bylo možné koupit v lékárnách, protože to je lék, kterého sice v nemocnicích je dostatek, oni ho dají pacientům ve chvíli, kdy je tam dovezou, kdy už mají problémy, kdy už mají poškozené plíce, kdy už lapají po dechu, a v té chvíli zvýšená imunitní odpověď nepomůže, naopak zabíjí. Kdežto kdyby ti lidé měli možnost si to vzít na začátku nemoci, těžkých případů by ubylo, tak jako v Polsku. Tak to prostě je. Čtyřikrát větší země má polovinu úmrtí, má podstatně méně pacientů, kteří jsou v těžkých stavech. Takže já bych poprosil, aby opravdu byla možnost alespoň nějakým způsobem se efektivně léčit v počátku. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Tak a teď je prostor pro vyjádření stanoviska klubu KSČM. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, paní ministryně, páni ministři, kolegyně a kolegové, každý z nás tady máme nějakou odbornou pracovní minulost. No, v podstatě ne všichni, ale řekněme, že většina z nás ano. Moje pracovní minulost vyšetřovatele mi vždycky říkala, že když někdo o něčem velmi obsáhle a dlouho mluví, že si na to mám dát pozor a mám si klást otázky, proč tak činí a zda v tom nemám něco hledat. Jako poměrně dlouholetý vyšetřovatel jsem vždycky byl zvyklý klást otázky a hledat na ně odpovědi.

Samozřejmě nechci zpochybňovat ty lékařské odborné věci, o kterých tady hovoříte, ale je řada otázek, na které si sám sobě potřebuji odpovědět, a potřebuji odpovědět také lidem, když se mě ptají na můj názor. Já tady slyším - a musím říct, kdy to začalo: ve středu, kdy jsem přijel ráno sem do Poslanecké sněmovny, tak jsem poslouchal během těch 150 kilometrů asi čtvery zprávy a poslouchal jsem, o čem se vláda domluvila, že v podstatě pojedeme podle pandemického zákona, a poslouchal jsem všechna ta vyjádření.

V deset měl začít Ústřední krizový štáb, takže jsem už seděl v kanceláři, a dvě minuty poté oznámili, že pan předseda Ústředního krizového štábu je na vládě a že nemůžeme. Ale já měl zapnutou Čtyřiadvacítku, tak jsem si dělal svoji práci na tiscích a další, protože další schůzky jsem měl až odpoledne. Jak jsem poslouchal tu Čtyřiadvacítku, najednou mě něco, jak se říká, dloublo pod žebro, koukám a ono v podstatě Pinocchio nos z mého pohledu. Já jsem najednou poslouchal tiskovou zprávu nebo vystoupení členů vlády po jednání vlády, a nestačil jsem se divit té změně, která nastala. Stačí nám pandemický zákon, a najednou se začalo mluvit v podstatě o katastrofických scénářích, pan vicepremiér Hamáček umí mluvit i o mrazicích vozech a já nevím, o čem všem, stovkách mrtvol a já nevím, léčbách na chodbách. A já jsem na to tak najednou koukal a říkám, co se změnilo? Co se změnilo, že najednou slyším úplně něco jiného, než jsem slyšel ráno cestou do Prahy při čtyřech zprávách, které jsem za ty dvě a půl nebo dvě a čtvrt hodiny vyslechl? Chvilku jsem to poslouchal, a dneska v podstatě i pan ministr zdravotnictví přednesl ty katastrofické scénáře, co bude následovat, pokud nevyhlásíme, neprodloužíme, nebo teď vidím, že jste se dohodli, tak vydáte nějakou deklaraci pro vyhlášení nového nouzového stavu.

Data se výrazně zhoršila, to je to, o čem tady mluvíte. Pan ministr Blatný v úvodním vystoupení v podstatě mluvil o těch číslech a samozřejmě tím, že jsem zvyklý analyzovat materiály, se kterými jsem vždycky pracoval, tak jsem si začal analyzovat i materiály, které jsou dostupné na stránkách Ministerstva zdravotnictví, popřípadě ty, které dostávám jako člen Ústředního krizového štábu, to znamená denní svodky nebo chcete-li, denní hlášení. Když jsem se podíval do těch denních hlášení a na čísla, o kterých se tady hovoří - a to jsou ta čísla, o kterých mluvil pan ministr zdravotnictví - tak ten den, kdy to začalo, to Pinocchio, jak já říkám, bylo provedeno 87 000 testů, 87 000 testů, z toho 39 000 bylo testů PCR. Z těch 39 000 PCR testů bylo 15 500 - zaokrouhluji to, neberte to úplně přesně, možná tam je nějaká stovka navíc nebo odebraná - 15 500 bylo pozitivních. Při počtu 87 000 těch 15 500 dělá, že to je nějakých 18 %, ani ne jedna pětina z počtu testů.

Pokud jsme to začali zmiňovat, média najednou začala hovořit: Ne ne ne, my neporovnáme všechny testy, nás nezajímají antigenní testy, protože ty jsou takové nebo makové, my porovnáme jenom PCR testy. A mluvilo se - a já jsem to poslouchal (nesrozumitelné) - překročili jsme poprvé 40 % nákazovosti. Já říkám, jak 40 %? 87 000 - ano, pak tedy řekli, počítáme pouze PCR testy. Dobře, z 39 je 15,5 něco malinko přes 40 %. Druhý den, 25., bylo provedeno 85 000 testů, z toho 37 000 bylo PCR testů, 13 500 pozitivních. Pokud zase vezmu počet pozitivních a počet provedených testů 85 000, vzniká mi 16 % nákazovosti. Ale pokud porovnám pouze ty PCR testy, o kterých mi říkali, že to bylo to nejdůležitější číslo, těch 40 %, tak z 37 těch 13,5 činí pouze 38 %. To znamená, už to spadlo o dva dny a druhý den už o tom nikdo nemluvil, protože pro to vyvolání bylo důležitých těch 40 %, protože poprvé jsme překročili 40 %. No a jak to tak bývá, když už něco děláte, tak jsem se podíval do vývoje těch statistik a všechny ty věci, tak jsem se podíval třeba na začátek roku. 5. 1. - antigenní testy u nás ještě nebyly, tak se ještě nepoužívaly, a PCR testů se 5. 1. provedlo 41 500. V tu chvíli byl výsledek pozitivního testování 17 000, ještě o 1 500 více než toho 24., kdy vláda začala mluvit o tom zásadním zhoršení situace, což znamená 41,5 % - 41,5 %!

A můžeme se podívat na dny předcházející s výhledem, to jsou všechno věci, které dohledáte na stránkách Ministerstva zdravotnictví, pokud tomu budete chtít věnovat čas a pozornost, jsou tam krásné vývoje. To je prostě o tom, že... pro mě to je hra a žonglování s čísly. To, co se v tu chvíli hodí, se řekne, a to, co v tu chvíli nevychází, se pomlčí. Takže někdy se použije sedmidenní cyklus, někdy se použije čtrnáctidenní cyklus vývoje, někdy se to vezme na 100 000 a někdy se samozřejmě řekne celkové číslo.

Takže když si představím, že dneska je prováděno plus minus 87 000 až 85 000 testů a máme 15 500 pozitivních, tak jestli chceme vyvolat ještě větší paniku, tak docilme toho - a všude ta výslednost je 15, 16, 17, 18 %, prostě do jedné pětiny - tak docilme toho, že budeme provádět 120 000, 150 000 testů nebo 200 000 testů. Jestli docílíme 200 000 testů, tak 18 % bude nějakých 36 000 lidí nakažených. No, to bude bombastické číslo, po tom všichni musejí skočit. Já si myslím, že to by neměl být problém. Testy už konečně máme, začneme dělat i to testování, doufám, že i samotestování a další.

Takže já se ptám, co se tak výrazně zhoršovalo, co se tak výrazně zhoršuje, co se tak výrazně děje? Pokud se podívám zase na - a samozřejmě, mluví se, já nepopírám vůbec, že covid tady je, že jsou tady nové mutace, anglická, ta jihoafrická a brazilská a česko-slovenská, prostě ono se to bude stejně nějak měnit. Ale pokud se zase podívám na přehled, zase na stránkách Ministerstva zdravotnictví, přehled té lůžkové péče, včera dvě minuty před 17. hodinou aktualizovaný, než jsem šel do večerního pořadu, vidím, že kapacity, volné kapacity ECMO, to je ta mimotělní ventilace - nejsem lékař, možná to říkám špatně - volná kapacita je 35 přístrojů, 41 %. Úplná plicní ventilace, kapacita volná je 683 - 29 %. Nejčastěji je zmiňováno - a zase to číslo, které je pro nás nejdůležitější, protože pokud tady chceme vyvolat tu bombu, tak to jsou lůžka ARO plus jipka dospělí. Volná kapacita je teď 584, ale to jsou všechna lůžka. Musíme také říci, že musíme něco zachovat pro to, když někdo se zraní při dopravní nehodě a tak dál, prostě úrazovost.

To znamená, dneska lůžka covid, pro ty pozitivní, je nějakých 158 lůžek, mluvíme o kapacitě 14 %. Pan ministr zmiňuje, že pokud s tím nic neuděláme teď, rychle, zásadně, že se dostaneme během týdne, během 14 dnů, během 20 dnů do situace, kdy budeme na 5 %, což je totální kolaps zdravotnictví. Já jsem zase podíval na ta data, na začátek ledna, kdy ta čísla byla podstatně vyšší, protože nemůžeme srovnávat PCR testy s testy antigenními, tak jak se to hodí vládě, protože jsme se dostali na těch 40 %, tak v tu chvíli volných lůžek bylo 17 % nebo 17 a něco. To znamená, my jsme se posunuli o dva, o tři procentuální body. Pokud bychom šli tímto vývojem, samozřejmě se někam posouváme, ale určitě to není ten katastrofický scénář, který je nám tady předkládán.

Nechci zpochybňovat vůbec ta čísla, nechci říct, že tady by nebyl covid. Ale zároveň se ptám, když mluvíme o těch 20 000 mrtvých, kde se nám v podstatě od roku 2019, nebo chcete-li od roku 2020, vytratilo klasicky respirační onemocnění, jako jsou chřipky. Protože vždycky víme, že byly nějaké problémy sezonní chřipky a ty další věci, které s tím jsou spojeny, a že bohužel i na chřipku nám umíralo velké množství lidí. Když jsem se podíval do statistik Státního zdravotnického ústavu, zpráva Národní referenční laboratoře za 21. až 24. týden roku 2020 uvádí, že pro chřipku a nechřipkové respirační omezení v podstatě v Evropě přestalo zpracovávání údajů již ve 20. týdnu. To znamená, od 20. týdne roku 2020 neevidujeme - Evropa neeviduje - jakákoliv chřipková onemocnění, ale tím pádem ani úmrtí na chřipková onemocnění. Poslední hlášení Státního zdravotnického ústavu ze 16. 2., to znamená týden, 10 dní zpátky, říká, že 36 zemí ze 41 má v rámci chřipky nulovou aktivitu. To znamená, 36 zemí ze 41 vyplenilo chřipku a chřipka neexistuje. Chřipku evidují pouze Ázerbájdžán, Slovensko, Portugalsko, Ukrajina, Anglie. Já se ptám, jestli opravdu se nám podařilo vymýtit chřipku, anebo jestli i ti lidé, kteří jsou covidoví, jestli to je nějaká jiná forma, a umírají tedy na tu chřipku. Já vím, že samozřejmě se můžete smát, ale jsou to věci, které jsou pro mě docela důležité. Neuvěřitelné to je, ale jestli mi odpovíte, proč nemáme chřipku, tak já vám za to budu velmi rád. A proto jsem říkal, nebudu polemizovat s těmi odbornými věcmi, ale odpovězte mi, proč v ČR už rok a půl není chřipka. Pokud mně na to odpovíte, budu velmi rád.

V rámci vystoupení tak jako tradičně pan ministr a vicepremiér Hamáček říká: Ještě to musíme chvíli vydržet. Ano, já jsem tuhletu větu už slyšel asi šestkrát nebo sedmkrát. Takže vydržíme další tři týdny nebo měsíc, co jim, vážení kolegové z demokratické opozice a Pirátů, tentokrát bianko šek zase dáte, a sejdeme se na konci března a uslyšíme tu samou větu, možná si ji někde zarámujte: Situace se úplně nezlepšila, musíme to ještě chvíli vydržet.

A pak jsou ta opatření, o kterých tady hovoříme. My jsme navrhovali návrat dětí do prvního stupně, to znamená třetí, čtvrté ročníky, a samozřejmě jsme chtěli testování. Vláda, přestože to slíbila, není schopna splnit v podstatě nic. Místo toho - teď přicházíme s tím, že je katastrofické zdravotnictví, že to všechno kolabuje, ale desítky a stovky lékařů nám jezdí do Německa a do Rakouska, včetně nižšího zdravotnického personálu, ale na ty myslím dosáhnout nemůžeme, takže my vyzýváme maminky, které jsou na mateřských dovolených, popřípadě jsou to už starší sestřičky a mají tu odbornost, aby se vrátily do práce, aby pomohly tomu zmírajícímu systému. Ale zároveň vyhlašujeme opatření, kterým řekneme, že zůstanou doma děti prvních, druhých tříd a děti z mateřských školek. No, jsou ale další desítky a stovky maminek, popřípadě tatínků, kteří v zdravotnictví pracují.

Já vím, že namítnete: Ale my jsme přece řekli, že budou fungovat resortní školky nebo školky IZS. Ano, tady v Praze, v Brně, ve statutárních městech, popřípadě to asi fungovat bude. Ale když vezmu okres Trutnov, Oblastní nemocnici Trutnov, kde se pracuje, řekněme, na dvanáctihodinové směny, sestřička nastupuje ráno na šestou a jede do práce třeba 15, 20 kilometrů, takže ne všechny sestřičky bydlí v tom městě. To dítě bude vstávat ve čtyři, v pět, aby ho odvezla do školky v Trutnově? Kdo to dítě vyzvedne? Jak to bude fungovat? No, ta sestřička nebo ošetřující personál asi zůstane také doma. Povoláme armádu, povoláme policii, povoláme hasiče, vždyť jich je dost, všechno to zvládneme.

Při jarní vlně, vážení kolegové, se nám dařilo, ale i díky tomu, že jsme třeba komunikovali s Ministerstvem spravedlnosti, tak se podařilo to, že se nákaza nedostala do věznic. Teď se podívejte na denní hlášení. Není snad věznice, která by neměla desítky a stovky nakažených, ale včetně příslušníků Vězeňské služby. Kdo nám tu nákazu do věznic zavlekl? Buď příslušníci, nebo civilní zaměstnanci, kteří ve věznicích pracují, nebo externí firmy, které tam jezdí dělat. A už dneska slyšíme, že Vězeňská služba říká: My asi zkolabujeme, my budeme potřebovat pomoc. Pomoc. A kdo tu pomoc Vězeňské službě může udělat? Podle zákona, který jsme nedávno schválili - ještě že jsme ten zákon schválili - to může být pouze Policie ČR. Takže pošleme určitý počet příslušníků Policie ČR na výpomoc Vězeňské službě.

A to ještě nemluvím o situaci, kdy někteří odsouzení budou ve stavu, kdyby potřebovali urgentní, nebo chcete-li, odbornou - nebo já nevím, jak to nazýváte - lékařskou pomoc. Vězeňská služba má, pokud vím, pouze dvě věznice (nemocnice?), jednu v Brně a jednu tady na Pankráci. Nevím, jaké tam jsou kapacity lůžek, kde by tito pacienti mohli být, ale pokud budou potřebovat lékařskou pomoc, tak budou muset být převezeni... (Nápověda z pléna.) 39, 42. Tak pokud nastane taková situace, kdy tito pacienti budou muset být převezeni do civilního zdravotnického zařízení, je povinna vězeňská služba, možná ve spolupráci s Policií ČR, zabezpečit jejich střežení, protože přestože ten člověk může být napojen na jakékoliv přístroje, může být... Jsou prostě povinni zabezpečit jeho ostrahu. Ostraha samozřejmě bude odebírat síly a prostředky tomu, kdo tu činnost bude vykonávat.

To je jedno z těch míst. Dostalo se nám to dovnitř do zařízení, do pobytových zařízení. A je jedno, jestli to je pobytové zařízení vězeňské služby, anebo jestli jsou to pobytová zařízení - nemocnice, domy s pečovatelskou službou, popřípadě domovy důchodců. Jak je to možné, že jsme nedokázali - ne my, vy, vládo - že jste nedokázali pobytová zařízení ochránit? Proč se nedělalo testování? Proč nebyl dostatek testování nebo proč se neudělala taková opatření, aby k tomu nedošlo? My jsme vám to říkali už přece od prosince, že jsou věci, které je potřeba řešit.

Když si čtu zase ta denní hlášení, tak je napsáno, že nejčastější forma přenosu je v rámci zaměstnání. Já myslím, že to tamhle pan kolega Bláha, prostřednictvím pana předsedajícího, zmiňoval, že to úplně tak není, že všichni jsou odpovědní a tak dále. Ono to asi úplně tak nebude, protože když se zase podívám na profil věkových případů nákazy, tak vidím, že nejpostiženější jsou ve věkové skupině 40 - 49, druhou skupinou 50 - 59, to je 16 %, a 30 - 39, to je nějakých 15 %. To znamená, to jsou lidé produktivního věku, kteří, předpokládám, že chodí do práce. To znamená - a zase: od ledna jsme žádali, ať se provádí testování, ať je možnost samotestování, protože jestli tady byly antigenní testy, kde bylo možno je provádět pouze za přítomnosti vyškoleného zdravotníka, tak je to prostě špatně. Přece na trhu je už dneska i dostatek antigenních testů, a nejsou to jenom ze slin, jsou to i neinvazní do nosu, kde se může provádět samotestování a můžou si ho provádět buď samy děti, pokud bychom mluvili o školství, nebo samozřejmě zaměstnanci v jednotlivých podnicích.

Jsem velmi rád, aby to nebylo jenom negativní, že vláda přichází s tím, že bude proplácet alespoň - a já si myslím, že to je nedostatečné, ale aspoň za to díky - alespoň čtyři antigenní testy jednotlivým firmám a jednotlivým pracovníkům, kteří pracují ve výrobním procesu. Protože my musíme vyřešit ten zásadní problém, co ještě chcete dál udusit.

Já jsem z postiženého okresu Trutnov. Jezdím přes kontrolu v podstatě čtyřikrát až pětkrát, nebo možná sedmkrát, osmkrát za týden, protože mně nic jiného nezbývá. Vidím tam ty kolegy. Minulý týden nebylo úplně dobré počasí, teploty minus 18, zmrzlí. Je to opravdu náročná šichta pro ty chlapy. Já je opravdu obdivuji, co tam všechno dokázali udělat. Myslím si, že tato vláda by měla také najít finanční prostředky a službu těm lidem dostatečně zaplatit. Když dokážou najít peníze na to, aby zaplatili pracovníky ve zdravotnictví a v sociálních službách, tak by také měli najít dostatek finančních prostředků, aby zabezpečili odměny anebo řekněme příplatky pro lidi, kteří dneska se podílejí na těchto vašich bezpečnostních opatřeních v rámci Trutnovského nebo Královéhradeckého a Karlovarského kraje. A ona to možná nebudou poslední opatření, která jsou. Ale docílit také to, aby ty peníze, tak jako to dopadlo u zdravotníků, doputovaly až k těm lidem, kteří tam opravdu stojí, aby neskončily na Strojnické, popřípadě na krajském ředitelství, tak jako se to stalo v minulosti, kdy sice peníze se daly, ale ty peníze nedoputovaly. A zeptejte se kolegů tady v předsálí za loňský rok, jestli dostali nějaké odměny a v jaké výši. A kolik hodin zadarmo odsloužili, protože když je nouzový stav, tak to jde všechno do takzvaných zelených. Takže to jsou všechno věci, které jsou. Plus k tomu opatření, která děláme, a k tomu ty excesy.

Pan předseda Filip zmínil, že dochází - a že žádná opatření, která do budoucna budete dělat, a za mě říkám budete, protože já už se na tom podílet nemíním - budete dělat, tak je tady zásadní ztráta důvěry. Včera jsem hovořil s jedním mladým studentem, který v podstatě žádá o to, aby se mohl vrátit do školy. Žádají o to, že chtějí žít, že jsou mladí lidé a že nechtějí být rok zavření, že už prostě jsou z toho, jak se říká, vyřízení. A pak samozřejmě se podívají na to, že VIP klienti si jdou na fotbal, popřípadě do restaurace. Ještě se blbečkové u toho nafotí a myslí si, jak jsou strašně důležití. A jaký je výsledek? My tady schvalujeme nějaké sankce, ta sankce tam je myslím 50 000 korun, přestupek přijde, a jaká tam je sankce? 2 000 korun? 3 000 korun? No, to si snad děláte legraci, milá vládo! Teď přijde sněmovní tisk, tamhle to je - 1111, to, co se vrací ze Senátu. Jsem zvědav, vy, kolegové, tam v pravostranné části opozice, jak se k tomu postavíte, protože to je to, že jsme řekli nebo že vláda řekla, že by měly být sankcionovány nejenom servírky a číšníci, kteří pracují v té restauraci a kteří dostanou pokyn, aby otevřeli a obsluhovali, ale ten, kdo jim ten pokyn dá, to znamená majitel restaurace. To znamená, možnost sankcionování fyzických podnikajících osob a právnických osob. Jsem zvědav, jak se k tomu, kolegové, postavíte, protože vy budete vyhlašovat, respektive podporovat nouzový stav.

Takže těch problémů, které tady jsou, je velmi moc. Potom, co jsem slyšel ve středu, a jak se ta situace mediálně hrotí, to znamená, jak říká pan ministr zdravotnictví Blatný, katastrofické scénáře, tak mně bylo jasné, kam se to posouvá. Posouvá se to do roviny: vytvořme novou legendu a vyhlásíme nový nouzový stav. To znamená, vznikne nová situace a vyhlásíme od 1., respektive od neděle 28. nový nouzový stav, a k tomu spějí i všechna politická jednání, která tady provádíte. U některých jsem byl, u většiny ne, tak řeknu provádíte, protože kdybych u nich byl, tak to řeknu. Ano, schválili jsme pandemický zákon, který ještě ve středu ráno stačil. Pak si vláda uvědomila, že ne, ne, ne, nemohli bychom omezit svobodu pohybu, nemohli bychom říct, nebudeš chodit dál než kilometr od baráku, možná v perimetru obce, nepůjdeš nikam, přičemž ale víme, že to stejně nemá kdo kontrolovat, že to ani lidé nebudou dodržovat, protože - tak jak říká náš předseda - ztráta důvěry veřejnosti v opatření, která děláte. A to pochopil i ten Rakušan, teď nevím, jak se jmenuje, Kurz myslím. I ten Rakušan to pochopil a říká prostě: už to takhle dál není (možné), musíme to malinko rozvolnit. Pochopili to v Polsku, pochopili to všude jinde. My to nechápeme, protože pan Hamáček říká: Ještě to chvíli musíme vydržet nebo musíte vydržet. Pohybovat se v katastru a lidé to pochopí.

No, vážená vládo, lidé to nepochopí. Věřte tomu, že lidé to nepochopí. Je to samozřejmě vaše rozhodnutí, rozhodnutí vás a těch, se kterými jste ten scénář uzavřeli. To znamená, schválili jsme pandemický zákon, teď odmítneme bod nouzový stav, přijmete si usnesení, jak vznikla nová situace, protože Pinocchio tady dělá prostě to zásadní, tři dny to tady do nás mele a lije, a docílili jste toho, že celá veřejnost se šíleně bojí, co vlastně tady znamená britská mutace, jihoafrická mutace, brazilská mutace, česko-slovenská mutace a další mutace přijdou a přijdou, protože bude potřeba udržovat národ ve strachu. To se vám daří. Buďte na sebe hrdí, kolegové vám to odmávají, musíte to s námi ještě chvíli vydržet - měsíc, a tak jak říkal pan předseda Jurečka, my věříme. Mluvil sice o očkování. Pane kolego, vy jste věřící, tak věřte, vaše víra vás uzdraví. My jsme také kdysi věřili, že vláda je schopna a ochotna některé věci řešit. Bohužel není, pochopíte to zase až za měsíc. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji a s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Lubomír Španěl, připraví se pan poslanec Jiří Bláha a pan poslanec Antonín Staněk. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Španěl: Ano, děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl, prosím vás, ještě promluvit tady k panu ministrovi Blatnému, když už tu sedí, a plynně navázat na faktickou poznámku kolegy Hrnčíře. Víte, já kolikrát sednu k televizi, tak jak většina lidí, a s napětím očekávám tiskovou konferenci po jednání vlády. Nedozvím se nic. Nic se nedozvím! Pane ministře, vy držíte jakéhosi bobříka mlčení, a já bych vás chtěl poprosit, abyste ho už konečně prolomil, protože tady vám kolegové říkají o tom Isoprinosinu a tom slovenském léku, který si teď nevzpomenu, jak se jmenuje. Vy nejste schopen ani jít tady za ten pult a říct třeba: Je to špatné, je to blbé. Ti lidé očekávají, že jim pomůžeme.

Stejně tak jel premiér Babiš do Maďarska, do Srbska podívat se na vakcíny, vrátil se a ticho po pěšině. Jsme plně vázáni pouze na to, jaké vakcíny nám dodá Evropská unie, a jak vidíte, tak to nefunguje. Jenomže situace je až příliš vážná. Někteří lidé se třeba očkovat nechtějí, ale někteří by se očkovali na vlastní nebezpečí klidně čínskou nebo ruskou vakcínou. Jaké máme právo rozhodovat vůbec za ně? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Bláha. Připraví se pan poslanec Antonín Staněk. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já jsem si myslel, že se v myšlení Komunistické strany něco změnilo. Ale omlouvám se, hluboce jsem se zklamal. Protože to, co tady zaznělo, tak to je prostě výsměch. Všichni jsme zodpovědní za to, jak jsme na tom. Na nás poslancích je, abychom přesvědčili veřejnost. Nefunguje: Vládo, zařiď to! Prostě nefunguje a fungovat to nikde nebude na celém světě. To snad vidíte. Funguje jenom zodpovědnost a přístup k danému stavu. To, že jste pro to, milý pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, nic jako KSČM neudělali, to je váš problém. Je to na nás na každém a my bychom měli poprosit veřejnost a ty, kteří dodržují, aby přesvědčili lidi kolem sebe, aby to začalo fungovat.

A jinak o tom, kdo se nakazí. Já mám 200 zaměstnanců, z toho 150 pracuje v terénu, každodenně. Obsloužíme každodenně 15 000 zákazníků, přímo, kontakt. Jediný nakažený nebyl tímto způsobem. Všechno nakažení je z domácího prostředí. To znamená, že z toho, kdy ti lidé jdou po práci, mimo, sundavají roušky, sundavají respirátory, kontaktují se navzájem, rodiny, známí, a tak dále a tak dále. Věřte mi.

Já jsem každý den v terénu, každý den od rána, od čtyř hodin do večera do osmi s těmi lidmi jsem. Vidím to, jak to funguje na vesnici, ve městech, ve firmách, mezi dodavateli, mezi zákazníky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Zdeněk Ondráček vystoupí s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Pane poslanče Bláho, prostřednictvím pana předsedajícího, věřte, že jste jediný poslanec, který funguje ve svém regionu mezi lidmi. My ostatní sedíme tady, popřípadě žijeme ve své vlastní bublině. My jsme všichni úplní negramoti, jsme blbci. No, bohužel, kolegové, nedá se nic dělat, každá strana má svého Bláhu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Milan Brázdil s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Milan Brázdil: Já jsem chtěl jenom reagovat na tebe, kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, proč tu nemáme virové onemocnění typu chřipky. Působení virů a bakterií na lidský organismus funguje tak, že to je kompetice, je to soutěžení. Pokud budete mít angínu, dostanete antibiotika, pak je doporučené, aby veškeré vaše dutiny byly osídleny těmi zdravými, které vám neubližují, a oni pak nepustí ty další. Přesně takhle to funguje i s covidem, který teď nás jakoby zachvátil více, a tudíž není ten virus chřipky tolik agresivní. Je to jednoduché, nic na tom není, samozřejmě funguje i ta rouška a tak dále. Tedy nehledej v tom něco jako že konspirativního a teď to tady nemáme. Je to jenom čistě kompetice, soutěžení o vás jako biologický materiál, a vyhrává teď bohužel covid.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji a se stanoviskem klubu ODS vystoupí pan poslanec Kupka.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené paní ministryně, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, je úplně zřejmé, že dosavadní boj s COVID-19 selhává. Opatření prokazatelně nezabírají. Vláda z toho hledá cestu ven a chce se opřít o řešení, které je právně nanejvýš problematické a velmi pravděpodobně přímo protiústavní. Varujeme před tímto krokem, protože pokud někde spočívá vážný problém těch dosavadních kroků, tak spočíval v nedůvěryhodnosti, v nevysvětlení a zároveň i v tom, že se opakovaně ukázalo, že má právní problémy. Jestli chceme najít z té současné situace východisko, tak to prostě nemůže být právně pochybnou cestou. To, že je to právně pochybná cesta, ukazují rozbory ústavních právníků, ukazujeme to v opakovaných argumentacích také my. A říkáme zároveň jednoznačně v usnesení, které načetl pan kolega Michálek, že vláda má v současné situaci řešení, které je v souladu s Ústavou a které musí znamenat, pokud se tou cestou vláda vydá, východisko z kritické situace.

Současné prodloužení nouzového stavu tak, jak to vláda navrhuje, znamená opravdu prodlužování stavu, který je problematicky vyhlášený. Znamenalo by to zároveň velmi nebezpečný precedens - revokaci usnesení Poslanecké sněmovny, které vyšlo ve Sbírce zákonů. Historicky se ukazuje na to, že pokud se Sněmovna touto cestou vydala, znamenalo to zpochybnění těch kroků od začátku.

Chceme-li tedy najít východisko ze současné krize, ze současného řešení, tak to taky znamená nemířit úplně mimo terč. Stěžovat si na nedisciplinovanost veřejnosti je přesně střelba mimo terč a bohužel také ukázka toho, že nebereme naše občany jako partnery. To je bohužel také jeden z důvodů krize dosavadních opatření a toho, že se pohybujeme tam, kde se pohybujeme.

Pandemický zákon, o kterém byla řeč, přinesl tři důležité principy a na nich má stát i současné řešení kritické situace. Vysvětlování jednotlivých kroků tak, aby to bylo srozumitelné. Pokud vláda něco podniká, pokud něco podniká Poslanecká sněmovna, tak záleží na tom, aby tomu lidé rozuměli, chápali, jakým rizikům se to opatření brání, jak rizikové je to konkrétní činění nebo ta konkrétní aktivita, na kterou to opatření míří. Zároveň je velmi důležitá přiměřenost těch opatření a také to, že se to veřejnost dozví.

Pak samozřejmě věc, o které byla debata a nepochybně debata bude a bez které se východisko ze současné situace neobejde. Pokud současná čísla ukazují, a dominantní nepochybně je šíření těch více nakažlivých mutací čínského viru, to je podle všech analýz zjevné, není to nedisciplinovanost veřejnosti jako dominantní prvek, jako dominantní důvod, tak to prostě znamená podniknout jiná opatření, která povedou k většímu efektu. Ale pokud mají proběhnout, tak zároveň veřejnost - a ukazují to příklady z Británie a z dalších států - musí mít vizi, co bude na konci těch opatření. V okamžiku, kdy po měsících utahování, po měsících opravdu velmi nepopulárních opatření nepřijde vize, nepřijde jasná ukázka toho, že se společnost začne uvolňovat za jasně daných okolností, tak to může znamenat jenom hlubší problémy a vznik dalších nespokojeností, nebo dokonce nepokojů u veřejnosti. V tomto smyslu je komunikace s lidmi nesmírně důležitá. Proto je důležité, aby ty kroky měly jasné zdůvodnění, aby se zakládaly na právně správném řešení, a ne na řešení problematickém. Protože to znovu jenom víc podvazuje možnosti reálného boje s covidem.

A pak samozřejmě vyvracení pochybných teorií, například o tom, že očkování nefunguje. Tady jsou přece k dispozici jasné údaje. Jestli po Vánocích bylo nakaženo 9 000 zdravotníků a teď je jich 2 700, přestože jinak se nákaza ve společnosti šíří mnohem rychleji, tak to je přece jasný důkaz toho, že očkování má svůj efekt a že pro další východisko, pro tu vizi, o které mluvím, je prostě nezbytné daleko větší rozběhnutí a efektivní očkování jako jedna z klíčových podmínek.

Věc, po které AntiCovid tým volá opakovaně, a předkládá návrhy řešení, je masivní testování. Vítáme, že se k tomu teď vláda také upíná, protože pro to další uvolňování bude tento způsob opravdu nezbytný, pokud se opravdu máme dostat do situace, ve které jsou dnes už jiné státy. A konečně věc, která je také nezbytná pro to východisko, je trasování jako další nezbytná podmínka.

Tedy na závěr klíčové shrnutí postoje občanských demokratů. Je jasné, že se současná situace zhoršuje. Reálně čelíme tomu, co bylo na začátku loňského roku, to jest obava, a naprosto odůvodněná obava, z krize zdravotnického systému. Na to musí přijít reakce, ale ta reakce nesmí být založena na právně problematickém a neústavním řešení, a to zejména v situaci, kdy tu existuje ústavní řešení, které je v rukou vlády. Děkuji mnohokrát za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám také děkuji. S přednostním právem vystoupí paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Vážené dámy, vážení pánové, v bodě, ve kterém se nacházíme a který předchází jednání ohledně prodloužení nouzového stavu, se nabízí řešení této domněle bezvýchodné situace z hlediska ústavnosti, z hlediska právního státu, ve kterém, troufnu si říci, chceme všichni žít i poté, co nás přejde ta nejhorší vlna epidemie. Zkrátka, právní stát, vláda práva musí být zcela jistě zachována a je naším primárním zájmem. Proto považujeme jako jediný možný postup toho, jak se dál vypořádat s tou situací, ten, že nebudeme vůbec hlasovat o prodloužení nouzového stavu, podle mnohých a podle rozhodnutí už jednoho soudu i už potvrzeném protiústavním vyhlášení nouzového stavu, ale dojde k tomu, že bude vyhlášen nouzový stav vládou. A k tomu, k čemu je možné použít na základě opatření, která chce vláda realizovat, využít pandemický zákon, který jsme před několika hodinami schválili v konečném znění a brzy jej určitě podepíše i pan prezident, a následně k tomu, co nelze jako nadstavbu, potřebuje být dodržováno na základě jiného právního rámce, protože na to sám pandemický zákon nestačí, vyhlásit nouzový stav. Shodují se i renomovaní odborníci na ústavní právo, že se jedná o věc, která je právně nejčistší v dané situaci, ve které se nacházíme.

My se totiž velmi brzy můžeme dočkat toho, že Ústavní soud, u něhož je současný vyhlášený nouzový stav už napaden několika podněty, bude právě tímto Ústavním soudem shozen. A pak, podle jednání, které máme dnes za sebou, vláda nemá plán, co by přesně udělala, nicméně zřejmě si asi dovedeme představit, že v situaci, ve které budeme z hlediska vývoje epidemie, by stále byla nutná opatření, která by musela dál vyhlašovat, takže by se stejně dostala do toho stavu, že by nouzový stav vyhlásila.

Podle mého názoru je zcela nezbytné předejít tady této možnosti, této eventualitě, a způsobit tuto obrovskou nejistotu, což se nabízí, to řešení se nabízí. My jsme jako opozice, naprostá většina ze stran opozice, na dnešním jednání našli právě tu cestu, jak i potvrdit prostřednictvím usnesení, které tady už bylo diskutováno, respektive již bylo načteno, tak tuto jistotu dá i vládě. Neznamená to, že se domníváme, že jenom nouzový stav sám o sobě stačí, že jen pandemický zákon sám o sobě stačí. Je nutné se samozřejmě bavit i o těch opatřeních. Já tady teď nechci pitvat jednotlivá opatření, která jsou dnes navrhována, ale myslím, že se všichni shodneme na klíčové záležitosti, aby nenastal za pár dnů či týdnů, když rozhodne Ústavní soud, zmatek ještě větší, než už mnohdy nastal nebo nastává. Tohle považuji za naprosto relevantní požadavek z naší strany a také čisté řešení z hlediska ústavnosti. A to je pro nás také stejně důležité jako vyřešit pandemii.

Pokud bych měla možnost navrhnout opravdu nějaká hlavní opatření, která dle mého názoru, dle názoru odborníků, názoru našeho AntiCovid týmu, zaberou, tak budu už opakovat mnohé, co tady od nás zaznívalo a zaznívá v posledních týdnech. Myslím, že je často důležité, aby ta opatření přicházela hlavně rychle a včas. Na jednom konkrétním případu to uvedu: v případě testování ve firmách mělo dojít k zahájení plošného a státem podporovaného i finančně testování mnohem dříve. Co se týče respirátorů a jejich nošení na určitých místech, na veřejnosti, opakovaně vyzýváme vládu k tomu, aby je distribuovala i určitým skupinám, zejména těm rizikovým a seniorům, zdarma. Podobné záležitosti a podobné věci, které už bych opakovala již z minulosti a které jste už od nás slyšeli vícekrát. Vytrvale se snažíme vládu přimět k tomu, aby ta opatření dávala hlavu, patu, měla smysl, byla dotažena, nebylo to vždycky jenom polovičaté, nebyly to polotovary.

O to teď určitě běží a to je teď určitě zásadní taktéž. Nesmíme rezignovat na nic. Musíme se snažit dosáhnout lepších čísel v oblasti testování. Když tady byl zmiňován rakouský model, rakouský přístup, tak si z toho nesmíme vytrhávat jenom to A, že nefungují plošné uzávěry, ale musíme také říct i to B, a totiž to, že ten stát masivně testuje, ale opravdu masivně. Vydal se touto cestou, to znamená i v přepočtu na obyvatele, nebo respektive kdybychom měli udělat porovnání, tak jsou to nesrovnatelně vyšší počty testů týdně, než kolik je provedeno u nás, ať už se jedná o jakoukoli jejich podobu a formu. Je to také úplně jiná důvěra lidí v ta opatření.

A u tohoto se chci zejména zastavit. Já myslím, že jsme ve chvíli, kdy si uvědomujeme, že těch dosavadních 19 999 obětí, ke kterým určitě budou přibývat další, tak jsme ve chvíli, kdy skutečně se situace rapidně zhoršila, je velmi, velmi vážná. Kdybychom za každého, kdo již v souvislosti s covidem, na něj, ať už tomu budete říkat jakkoli, zemřel, drželi minutu ticha, tak budeme mlčet nepřetržitých téměř 14 dní, bezmála, bez mála hodin. To je samozřejmě jeden z možných příkladů, jak ukázat, jak dlouhá řada těch jmen už to je. Je to okresní město v České republice, které by vydalo počet našich obětí za ten rok, co tady s epidemií žijeme.

Tíživost, kterou si tady uvědomuje asi každý z nás, samozřejmě potřebuje mít zásadní důvěru lidí v to, že jsme schopni těmi opatřeními nepřidávat další a další oběti a situaci zvládnout. Souvisí s tím také to, kdo opatření veřejnosti sděluje, ať už mají jakoukoli podobu. Byla jsem na obou dvou jednáních, která proběhla v posledních hodinách a dnech, panu premiérovi jsem to řekla přímo na nich, a byť tady teď není (v sále je jen ministryně Benešová a ministryně Dostálová), tak to chci znovu říci i takto veřejně. Jsem přesvědčená o tom, že v dané situaci to prostě nemůže být někdo, kdo důvěru už úplně ztratil. Dnes je to situace nebo stav velké části politického spektra, to není už ani jenom o vládě.

Ale zkrátka z jasných dat průzkumů vychází, že důvěru v to, že premiér je nás schopen provést tou krizí, věří už jenom jednotky procent lidí v České republice. Proto jsem je jasně požádala, a myslím si, že ta žádost je velmi namístě, a dělám ji znovu, aby se upozadil a aby další kroky veřejnosti, ta opatření a nutnost jejich dodržování, sděloval zkrátka někdo jiný, kdo tu důvěru bude mít. Já nebudu ukazovat na někoho konkrétního prstem, to si myslím, že se ani nesluší, ale myslím, že tohle by byla jednou z těch cest, jak ještě alespoň se pokusit o to, tu důvěru získat zpátky, když ne u velké většiny lidí a naprosté stoprocentní části společnosti, tak alespoň tak významné části společnosti, aby to mělo velký význam a přineslo to velké zlepšení.

Stejně tak si myslím, že když už se objevuje čím dál více hlasů, že je tady cesta, nebo by byla cesta skrze nějakou novou vládu, vládu, která by byla proti této krizi, anticovidová vláda expertů či nějakého porozumění, vyvedení nás z krize, tak byť asi všichni víme, jak je tady tato cesta ve své podstatě teď naivní, až možná idealistická, tak i na toto řešení úplně nerezignujme a pamatujme na to, že i my neseme další zodpovědnost, pokud se třeba nepokusíme o to, dohodnout se v rámci celého politického spektra i s prezidentem republiky na tom, že toto řešení budeme hledat. Já nevolám po vyslovování nedůvěry vládě, já volám po konsenzu, který by k něčemu takovému vedl. A můžete si myslet, že jsem opravdu velmi naivní, ale snažím se na to hledět tak, jak by to mohlo pomoci. A vím, že i u našich voličů by mi něco takového velmi složitě procházelo, a právě o to spíš to říkám s vědomím toho, že je to poměrně odvážná myšlenka pro současnou chvíli, ale myšlenka, která si myslím, že by neměla zůstat nevyřčená.

Na závěr mého vystoupení mi dovolte, dámy a pánové, a zejména milí spoluobčané, vás požádat o jednu věc. Bude se hodně spekulovat a hovořit o tom, co ještě mělo být jinak provedeno, jak konkrétně jinak mělo být to či ono opatření, kam se smí a nesmí chodit, co by se mělo zavřít a co zase naopak otevřít a podobně. Zkusme se všichni na ty následující týdny podívat tak, že nebudeme očekávat to, co bude stát dělat pro nás, ale co můžeme my udělat pro to, abychom situaci mohli zvládnout, jak každý svým vlastním dílem můžeme dodržováním toho, co je nezbytné, pomoci se z té situace vymanit a dostat, jak každý můžeme svým chováním ovlivnit čísla, která každý den ve statistikách vidíme, tím, že se opravdu budeme stýkat jenom s těmi, se kterými musíme, kde je to opravdu nezbytné, a omezíme veškeré další kontakty, tím, že budeme, pokud to naše zaměstnání umožňuje, pracovat opravdu jenom z domova, tím, že nebudeme podnikat jakékoliv rizikové aktivity, které v rámci šíření epidemie už za tu dobu určitě víme, jaké jsou a známe je, tím, že budeme důsledně nosit respirátory, budeme důsledně dodržovat hygienu rukou a podobné záležitosti, o kterých jsme všichni za tu dobu epidemie už mnohé slyšeli, ale možná ne každý je schopen nepolevit v tom po tak dlouhé době a únava způsobuje určitou vyčerpanost i u každého, kdo by rád ta opatření dodržoval. Pojďme si tady v tomto případě říct, že je hodně na nás, na každém z nás, jak to zvládneme, a přidat svoji kapku do soukolí toho stroje a promazat jej právě touto svou zodpovědností, přístupem, jakkoliv to nazveme.

Myslím si, že je to opět namístě a že až projdeme tím nejhorším, budeme hledat, co všechno mělo být jinak a jak to mělo být jinak. My se o to snažíme i teď, snažíme se apelovat na zrychlení očkování ve chvíli, kdy vakcíny už jsou. Snažíme se apelovat na lepší kompenzace pro všechny ty, kteří trpí ekonomickými dopady. Snažíme se prostě ve všech těch jednotlivostech být nápomocni a hledat i tu oponenturu, která je konstruktivní, ale mnohem zásadnější teď v tuhle chvíli vidím, abychom prostě každý z nás vzali zodpovědnost do svých rukou a vnímali to jako možnost, jak přispět ke zlepšení celkové situace a postupnému vyvedení této země z té nejhorší krize, které čelí a kdy čelila. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Podle mých poznámek je to z přednostních práv pro tuto chvíli vše. Přečtu omluvu. Pan místopředseda Vojtěch Filip se omlouvá z dnešního jednání od 15.15. A poprosím pana poslance Čižinského, který je přihlášen do rozpravy, poté pan poslanec Luzar.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já jsem měl právě dotaz na pana ministra Blatného, protože tady byl, a pan ministr tady není. Je tady pan ministr Blatný? Výborně. (Ministr právě vešel do sálu.)

Já jsem se chtěl, pane ministře, zeptat ohledně nestátních zdravotnických zařízení, protože mi včera volala lékařka z Kladna z ARO a ptala se, jestli proběhla nějaká jednání s nestátními zdravotnickými zařízeními, která jsou vybavena na podobnou péči, jako je covidová péče - mají kyslík, mají všechno - tak jestli ta jednání s nimi proběhla a jestli se vláda nechystá - a já bych se přimluvil, aby se chystala - jim také nařídit péči o covidové pacienty. Tuhle informaci bych chtěl získat.

A potom - tady se skutečně za pochodu tvoří omezení pro lidi, bylo tady šermováno katastrem, což by byla katastrofa, protože někteří lidé by nemohli ani vylézt z domu, tak já bych se skutečně přimlouval, když už to má být skutečně území obce, tak aby to bylo plus nějaká tolerance, třeba pět, deset kilometrů, protože uvedeme spoustu lidí do neřešitelné situace, kdy opravdu nebudou moct ani do lesa, což je špatně. Díky.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Pan ministr vyslyšel vaši výzvu a s přednostním právem se hlásí o slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný Jenom krátce. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, zareaguji. Ano, s nestátními zdravotnickými zařízeními je jednáno. Je to právě jedna z těch dalších možných kapacit, takže to s vámi úplně souhlasím, toto je jeden z těch způsobů, jakým dále navýšit kapacitu. Také bych se jenom krátce vyjádřil k tomu, co tady bylo zmiňováno o kapacitách českých nemocnic, a zpochybňování statistických údajů. Ony jsou nezpochybnitelné ve chvíli, kdy víme, že zhruba 2 000 lidí starších pětašedesáti let je v současné době každý den nově diagnostikováno dlouhodobě ze statistik, které jsou zcela jednoduše dohledatelné za posledních mnoho měsíců, asi 30 % z těchto lidí končí v nemocnicích. To se trefuje přesně jako hodinky, takže z toho plyne těch 700 příjmů příští týden a následně podle případných dalších vývojů i následné změny. A to, že se o několik set zvýšily počty na českých jipkách, také není zpochybnitelné, takže já to jenom říkám proto, aby nebyla vyvolána planá naděje, že to, co jsem tady říkal, nebyla pravda. A potom ještě byl jeden dotaz a ten jsem teď zapomněl, takže to asi nebylo důležité. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Čižinský. Prosím.

 

Poslanec Jan Čižinský: Já děkuji za tu odpověď. A skutečně bych chtěl apelovat, aby došlo co nejdříve k nařízení těm nestátním zdravotnickým zařízením, protože podle mého názoru je skutečně neúnosná situace, že veřejné nemocnice odkládají i nezbytné úkony, a je tady spousta zařízení, která provádí dlouhodobě zbytné, sice dlouhodobě objednané, ale úkony, které nejsou urgentní. Myslím si, že skutečně dlužíme našim zdravotníkům, ale i všem pacientům to, aby na všechny v tuto krizovou situaci platil stejný metr.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Luzar do rozpravy. Připraví se pan poslanec Martínek.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, já se pokusím v tomto příspěvku hovořit k panu ministrovi Blatnému. V prvé řadě mu chci poděkovat za to, že se jako jeden z mála ministrů snaží reagovat i na všetečné otázky, které mu prostřednictvím různých elektronických médií posílají poslanci. Děkuji za to, že mi i odpověděl, byť ta odpověď byla protichůdná.

Má otázka se týkala astmatiků, astmatiků a alergiků. On mi správně odpověděl na tu alergickou část, ale na ty astmatiky zapomněl. A já mám dotazy občanů, jak mají astmatici udýchat roušky, když mají problém udýchat i normální chůzi. Všichni, kdo v tomto zkoušíme dýchat, je to velký problém a ve výjimkách, když jsem pana ministra žádal, aby se to zohlednilo, se to bohužel neobjevilo. Opakuji svůj apel, pane ministře, abyste myslel na astmatiky a obecně všechny lidi, kteří mají zdravotní potíže v rámci dýchání, aby byli ve výjimkách. Protože vládní nařízení, která vy připravujete, jako by neznala výjimky, pokud to nejsou fyziologické výjimky typu malého vzrůstu apod., tak zapomínáte, že tady jsou lidé, kteří je prostě potřebují. Rozumím tomu, že by mohly být zneužívány, ale přesto určitá skupina lidí ten problém má, a ještě více vyvolávat paniku mezi nimi je velký problém.

Druhá věc, kterou bych od vás rád slyšel, abyste se jí věnoval, a bylo by velice dobře, kdyby zazněla ve veřejném prostoru z vašich úst, a ne z úst různých jiných odborníků, protože ministr zdravotnictví pro mě neustále představuje autoritu: jak je to s protilátkami. Jak je to s lidmi, kteří prodělali covid, oficiálně je to už přes milion občanů České republiky. Odborné odhady hovoří až od dvojnásobku, čili o 2 milionech občanů České republiky, ne-li 3 milionech, kteří covid v nějaké formě měli, například já mezi ně patřím a mé protilátky jsou oproti normálu až čtyřnásobně vyšší, jak jsem si nechal udělat v pondělí test. Jak je to s námi? Lidmi, kteří prodělali covid, máme protilátky na covid v těle, čili očkovat se, ano - ne? Firmy, které očkování vyvíjejí, říkají: Samozřejmě, není problém. Ale zase jsou stanoviska odborníků, která říkají: Není třeba pospíchat, máte-li protilátky, očkování je vcelku zbytečné. Pokud bychom vzali ty střízlivé odhady, že v České republice jsou 2 miliony lidí, kteří covid v nějaké formě měli, tak je tady z 10 milionů hned 2 miliony lidí, které nemusíme aktivně očkovat, a ušetříme očkovací látky pro ty, kteří to potřebují.

Čili pane ministře, bylo by dobře, kdybyste se této věci věnoval a své slovo veřejnosti také řekl, jak je to s tímto, a jestli tito lidé si třeba sami dobrovolně mají nechat změřit protilátky, aby měli nějaký podklad, na základě kterého by mohli nějak fungovat ve společnosti, když vy uvažujete o tom, a bohužel Evropa také, že by se průkazně nějak dávalo, že jsou lidé očkováni, aby mohli cestovat. Je to třeba problém momentálně mého regionu, kdy Polsko uvažuje, že uzavře hranice, a občané, kteří chtějí do Polska, budou muset mít nějaký průkaz o očkování, což nepovažuji za správné, rozdělovat Evropu podle toho, kdo je nebo není očkován, ale budiž, je to jejich rozhodnutí. Pro nás by ale mělo být jasné, jak postupovat s lidmi, kterých je čím dál více, kteří ty protilátky proti covidu mají, obávají se třeba právě kvůli tomu očkování, aby jim to někdo vysvětlil a jasně řekl: Nemusíte pospíchat, nebo jak mají postupovat.

Další věc, kterou jsem chtěl zmínit z konkrétních připomínek, je zkušenost, čerstvá zkušenost z dnešního dne, kdy v malém okresním městě přijela na návštěvu rodičů osoba z Prahy a objednala se v tom okresním městě dlouhodobě dva měsíce dopředu na antigenní testování, aby měla jistotu, když přijíždí z velkého města, kde ten covid řádí, do malého, aby byla otestovaná a mohla ke svým rodičům, protože je nechce ohrozit jako spořádaná občanka, vcelku bezpečně. První kontakt byl takový, že: Ježiš, vy jste špatně objednaná, protože my teď zrovna dneska testujeme PCR testy a neděláme antigenní. Zasmál jsem se a říkám: Přece to je 15 minut, antigenní test není problém. Ne, ne, ne, nám systém nefunguje, my nejsme v rámci okresní nemocnice schopni vám dneska provést ten antigenní test, dneska děláme PCR. Tak otázka logicky zní: Tak kdo mi to udělá? Nejbližší okresní město velikosti, kde by to mohli dělat, je pro samoplátce Ostrava, čili docela daleko. A druhá věc zněla: Tak se objednejte. No jo, ale za 14 dní. Čili spořádaný občan, který by chtěl plnit tato nařízení a příkazy, má docela velký problém, a stálo by za to se také zaměřit na ty systémy testování a systémy objednávání, zda opravdu plní ten účel, jaký plnit mají, protože takovéto zkušenosti když lidé nabudou v těchto zařízeních, samozřejmě jsou proti jakémukoli jinému přístupu, a pouze tyto lidi naštvou.

Zase potěšující informace je, že očkování funguje, pane ministře. Máte pravdu, protože jsem si to zjišťoval v domovech s pečovatelskou službou a v domovech pro seniory, kdy po první vlně očkování výrazně poklesla nemocnost. Za to děkujeme, že šli v první vlně, ale je třeba nutně pokračovat dále a začít očkovat všechny ty, kteří toto očkování chtějí absolvovat. Ale s tím souvisí má otázka. Zdravotní personál je z velké části očkován. Už uplynula i inkubační doba po tom očkování, kdy by ta vakcína měla začít zabírat. Jaká jsou opatření vůči těm očkovaným? To znamená, už nemusí nosit ty skafandry? Už jim stačí rouška, protože jsou už očkováni? Jak dalece na ně působí větší náboj té infekce? Jak by měli přistupovat? Nemělo by se i tady toto revidovat, když jsou tedy očkováni? Jak dalece je chrání toto očkování? Protože samozřejmě to také uvolní možné kapacity ve zdravotnictví. Pokud tyto údaje nejsou známy a nemáte je, je třeba tuto informaci také poskytnout, protože mnozí se mě na to ptají, a dokonce i lékaři se mě na to ptají, zdravotníci. Vždyť já jsem očkován, ano, uplynula doba, jsem chráněn. Proč musím nosit štít a další věci, když jsem očkován? Odpověď nedostávají.

Co se týče mé snad poslední otázky: Když připravujete ve spolupráci s ministrem vnitra tvrdý lockdown, ale takový, že opravdu zakážete cestovat z okresu do okresu, tak první, co se objevilo, když jsem se na to díval, je informace nebo spíše dotaz, ano, když to uděláte, jaké bude rozvolňování? Protože všude tam, kde se to uzavřelo, když se to rozvolnilo po té době, tak do týdne zase měli nárůst, a docela výrazný, protože lidi, kteří jsou takhle stlačeni, najednou se rozletí ven, a pokud se to nezačne řešit, tak ta nemoc znovu propuká. A proto jsou ty vlny, proto jsou ty špičky. Že opravdu někdy ne tak uzavřít, ale spíše apelovat a nechávat tomu nějaký průběh, je proti těm špičkám, které se potom ve statistikách objevují.

Očkování jako problém, očkování jako určitá metafora průběhu covidu a cílený stav, to světýlko na konci tunelu, snad každý vnímá. Druhá otázka je, jak pokračuje osvěta. Občas proniknou na veřejnost informace ze statistiky dotazů občanů, jak se dívají na očkování, a docela hodně jich toto odmítá. Možná z neznalosti, možná ze strachu, ale je to chyba vlády, je to chyba Ministerstva zdravotnictví, že nedělá osvětu v rámci očkování, aby se lidé tolik očkování nebáli. Je to přirozená obava, když slyšíte, že AstraZeneca nad 60 let a že tam někdo na to umřel a podobně. Prostě osvěta by tady měla být a měla by nastat, což se týká také například očkování učitelů. Mám obavu, aby očkování učitelů neskončilo podobným fiaskem.

A pokud připravujete - a pan ministr vnitra tu není, pan ministr školství: už jsem zvyklý, že tady není - připravujete uzavření škol, školek a jeslí, tak jak máte připravenou náhradu za ty ženy, které budou muset zůstat s těmito malými dětmi doma? V Praze to problém není, ale zase vezmu-li okresní město, tak je to docela velký problém, když někdo musí jít na šest hodin ráno do práce jako zdravotní sestra a musí jezdit přes celé město, což je hodinka dopravy, možná do jediné vyčleněné mateřské školky. Tady se zapomnělo na ty menší obce, menší města, a dává se příklad třeba velkých měst, kde zajistit funkční školku asi není tak velký problém. Ale v malých okresních městech to problém je. Proto byste i toto měli zvážit, než vůbec začnete zavírat tyto jesle a školky, aby se zohlednil i tento problém, který zcela určitě bude. Znovu opakuji, zcela určitě bude. A věřte mi, že málokdy se v některých věcech pletu, jak jsem se nepletl s tím, že očkování, distribuce očkovacích látek vázne, a když jsem navrhoval změnu v zákoně, říkali jste: Ne, ne, ne, všechno je vybráno. - Vázlo.

Je to prostě problém, který nemůžete nechávat bokem, protože ti lidé očekávají od vás jako autority, ministra zdravotnictví, jasná slova. Pokud toto nebude zaznívat, tak základ, že ztratíme důvěru jako politici, jako ti, kteří by měli rozhodovat, je nasnadě. A když se díváte na poslední průzkumy důvěry, tak jako opozičníka by mě to mělo těšit, vláda v důvěře velice, velice ztrácí. Pokud s tím nezačnete něco dělat - tady nejde o to, že bychom tady hlasovali a chtěli odvolat vládu a způsobit ústavní krizi. Ne, tady jde o to, že občané ztrácejí důvěru ve vládu, a to je k zamyšlení. Teď nejde o politický boj, ale jde o to, získat důvěru občanů, aby tuto stávající vládu aspoň vnímali jako vládu, která ví, co dělá. Já bych strašně rád, aby se to podařilo.

Já vás znovu, pane ministře, vyzývám, abyste zkusil udělat dennodenní aspoň osvětovou čtvrthodinku před hlavním vysílacím časem ve veřejnoprávních médiích, jak už jsem vás půl roku vyzýval, abyste začal vysvětlovat lidem, co se ten den dělo a co se očekává, jak to bude fungovat, co se připravuje, protože to, co se občané doví z tiskových konferencí, pokud je náhodou v různé časy uvidí, tak z toho vůbec radost mít nemohou, protože novináři se ptají samozřejmě na bulvární informace a ta základní pro občany jim uniká. Tady tohleto, jestli je nějaký dluh, tak ten dluh určitě je. A zároveň vyzývám, aby se rozšířil krizový štáb o ředitele veřejnoprávních médií, aby tam chodili pravidelně ředitel České televize, ředitel Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře, aby měli informace, které krizový štáb má, a na základě toho mohli vnímat i vysílání těchto veřejnoprávních médií, která pouští mnohdy hrůzu mezi občany jenom proto, že to je momentálně aktuální, zajímavé, nevím, jak to nazvat - bulvární takovéto vysílání.

Já bych byl rád, aby se zase vrátila zpátky v rámci systému krizového řízení zodpovědnost, zodpovědnost za to, že ti, co řídí, taky musí mít výsledky. A nebál bych se toho, pane ministře, když máte tým, který zklame, ten tým vyměnit a začít s novým týmem, protože pokud nevyměníte tým, může se stát, že tým vymění trenéra, a to bych si nepřál, protože další ministr zdravotnictví, to by měla tato republika asi problém časově přenést. Proto zkuste i mezi své poradce pustit další lidi a zkuste rozšířit tým, popřípadě najít vhodnou cestu pro tuto republiku. Ta, po které momentálně jdeme, se ukazuje, že to není dobrá cesta a že nevede k vytouženému cíli. Přeji nám všem, abychom tuto cestu úspěšně skončili s co nejmenšími oběťmi, ale také s co nejmenším strachem. A hlavně zdraví pro všechny - to bych si přál. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a další vystoupí pan poslanec Tomáš Martínek.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové. Vážený pane ministře zdravotnictví Blatný, posílal jsem vám písemnou interpelaci ohledně povinně používaných ochranných prostředků dýchacích cest. Zatím jsem neobdržel odpověď, proto se vás chci nyní na vaše stanovisko zeptat, protože může ovlivnit mé hlasování v tomto a dalších bodech.

Vláda 22. února 2020 vydala mimořádné opatření ohledně nošení respirátorů a jiných ochranných prostředků dýchacích cest. Norma FFP2 vyžaduje ochranu minimálně 94 % i na částečky parafinového oleje, zatímco KN95 vyžaduje 95 % pouze na NHCL. V nařízení se tak chybně uvádí 95 %, které by vylučovalo i některé respirátory FFP2, které jsou přitom většinou účinnější než čínsky označené KN95. Pokud chceme omezit šíření koronaviru, je vhodné zvednout účinnost ochrany, než mají stávající látkové roušky, které mají účinnost filtrace částic o velikosti 0,6 mikrometru kolem 20 %.

Mám zde výsledky testů ochranných prostředků nosu a úst časopisu dTest a další výsledky testů respirátorů od Aarona Günsbergera. Z testů dTest vychází, že účinnost záchytu částic o velikosti 0,6 mikrometru testovaných respirátorů FFP2 je kolem 98 %, KN95 od 100 do 90 %. Hned pět testovaných ústenek prokázalo u dTestu účinnost v rozmezí 97 až 94 % vyžadovaných normou FFP2, jedenáct ústenek mělo účinnost v rozmezí 93 až 80 % vyžadované normou FFP1 a šest testovaných ústenek mělo účinnost nižší než 80 %. Účinnost výrobků z nanomateriálů se pohybovala od 100 do 69 %, pouze výrobky z Vietnamu měly účinnost nižší, ba dokonce se deklarovaly klamavě jako výrobky z nanomateriálů i bez jejich použití. Jeden nanorespirátor měl účinnost 100 %, tedy úrovně FFP3, šest nanorespirátorů mělo účinnost 99 až 95 % úrovně FFP2. Jeden měl 92 % úrovně FFP1 a dva měly účinnost pod 80 %. (V sále je velmi hlučno.)

Úroveň ochrany látkových roušek se pohybovala kolem 20 %, kdy vyprané roušky měly většinou větší účinnost než nové neprané látkové roušky. dTest zkoušel také použití kombinace látkové roušky s kapsou pro filtr. Dva testované filtry včetně meltblown dosáhly v testu účinnosti 82 % odpovídající úrovně FFP1. V testu záchytu kapének o velikosti 3 mikrometrů dokonce dosáhly účinku 100 %.

Když se podívám na výsledky Aarona Günsbergera, tak z 23 testovaných respirátorů dosáhlo 5 respirátorů úrovně záchytu alespoň 99,5 %, tyto respirátory byly označeny normami FFP2 či FFP3; 6 respirátorů dosáhlo úrovně záchytu větší než 94 %, tedy úrovně FFP2, 7 respirátorů dosáhlo úrovně záchytu alespoň 80 % - FFP1, zbylých 5 mělo účinnost nižší. Jednalo se především o výrobky z Číny, případně označené KN95.

Povinnost nosit dvě zdravotnické obličejové masky ospravedlňujete mylně odkazem na web CDC.gov, kde však explicitně varují před vrstvením těchto zdravotnických obličejových masek, vzkazuje výrobce roušek PARTA Medica. Vrstvení doporučují pouze pro kombinaci elastické bavlněné roušky se zdravotnickou obličejovou maskou, dodává. Z toho mi vyplývá, že vhodné by bylo právě použití nanofiltru a jiných účinných filtrů v kombinaci s vložením do kapsy bavlněné či jiné textilní roušky. Proto bych se vás chtěl na tomto místě zeptat, pane ministře Blatný, proč je v zákoně použita hodnota 95 %, která je o procento vyšší, než evropská norma FFP2 vyžaduje, a je těžko srovnatelná s normou KN95. Za druhé, proč je zmiňována v oficiálním opatření Ministerstva zdravotnictví norma KN95, která by se v České republice neměla vůbec prodávat? Nebylo by vhodnější rozlišovat v nařízení požadovanou účinnost podle evropských norem? Například pro zdravotnické zařízení požadovat účinnost alespoň 94 %, tedy obdobu úrovně FFP2, a pro MHD, obchody a jiná místa požadovat účinnost alespoň 80 %, tedy obdobu úrovně FFP1? (Hluk neustává.)

Na webu akademiků a studentů Technické univerzity v Liberci rouskystulkou.org jsou k dispozici protokoly Výzkumného ústavu bezpečnosti práce a Institutu pro testování a certifikaci, které dokazují minimální záchyt meltblownového filtru 81 %. To potvrzuje i zkouška dTestu při vložení filtru do vyprané textilní roušky, což je mimo jiné i více než nanorouška, kterou mám na sobě, která u kapének dokonce uvádí ochranu na úrovni 100 %. Protože mnoho firem pro své zaměstnance používá nanofiltry či meltblownové filtry, které vkládají do roušek, můžete je ujistit, že to je ochrana, která vyhovuje stávajícímu opatření? Budou zajištěny bezplatné ochranné pomůcky dýchacích cest vysoké úrovně i pro nízkopříjmové občany, aby mohli opatření dodržovat?

A poslední věc, aktuální, ohledně toho, že vlastně i tady ve Sněmovně zaznívá, že údajně mají mít ústavní činitelé výjimku. Já mám za to, že to je hoax, který byste mohl vyvrátit, protože si nemyslím, že jsem nějaký nadčlověk, a nevím, proč bych měl mít nějakou výjimku vůči ostatním lidem. Ale jestli jsem pochopil nařízení správně, tak je to stejné jako pro zaměstnance, tedy pouze v případě, že je člověk dva metry od jiného člověka. Takže bych byl jenom rád, kdyby se to uvedlo na pravou míru, aby se nešířil hoax, který tady využívají bohužel i někteří zvolení ústavní činitelé, a lžou lidem o tom, že pro ústavní činitele platí nějaká takováto výjimka.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Výborný. Dá přednost panu ministrovi. Prosím, pane ministře. (Hluk v sále trvá.)

 

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný Vážený pane předsedající, dámy a pánové, krátce. Ta norma, na kterou se odvoláváme, tak já ještě ji nechám zkontrolovat, ale nejedná se explicitně o daný typ respirátoru, ale o normu.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vás přeruším, pane ministře, a poprosím o klid v sále. Už se dostavila větší část poslanců, protože se blíží hlasování, ale tím pádem vzrostl hluk. Já vás poprosím o trpělivost. Umožněte vystoupení pana ministra, prosím o klid!

 

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný Děkuji. Jenom ty respirátory, které jsou a mají napsáno více než 94, splňují tuto podmínku, to je v pořádku. A potom jenom potvrzuji, že v tom opatření nebudou uvedeni ústavní činitelé, že by měli mít výjimku oproti jiným zaměstnancům z nějakého nošení nebo nenošení roušek. Tak jenom aby to bylo jasné, ono to asi vyřeší i některé z problémů, které jsme zde měli.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. A do rozpravy je přihlášen pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, pane předsedo. Pane ministře, kolegyně, kolegové, vládo, bylo by zvláštní, kdybych jako zpravodaj tohoto bodu zde vůbec nepromluvil. Dovolte mi jenom krátce připomenout důvod zařazení tohoto bodu, který vzešel z dohody pěti opozičních stran, a vlastně se k tomu, pokud se nepletu, připojil i poslanecký klub KSČM, a to právě snaha vytvořit tady jasný prostor pro vládu, aby situaci - která skutečně není jednoduchá, a my to nikdo nezpochybňujeme, a pokud jste dobře poslouchali většinu mých předřečníků, tak ti to opakovali znovu a znovu - situace, do které jsme se dostali, není dobrá. Je potřeba, aby vláda - protože to tady skutečně nemůžeme zařídit my poslanci, ale konkrétní kroky, konkrétní opatření musí přijímat vláda, případně Ministerstvo zdravotnictví, a my jí pro to musíme vytvořit ten legislativní rámec. Ten tady je dán a my se domníváme, že bychom neměli postupovat tím způsobem, se kterým přišla vláda, a sice pokoušet se tady revokovat usnesení, které dle všeho a dle právních názorů revokovat nelze.

Skutečně kdybychom měli tady - tak jak to zatím je v následujícím třetím bodu - pokud bychom měli hlasovat o prodloužení nouzového stavu, tak se dostáváme když ne za hranu, tak minimálně na hranu právního řádu ČR. Bylo by k tomu potřeba dvou věcí. Museli bychom revokovat usnesení, které ale bylo Sněmovnou řádně schváleno, a není to běžné usnesení, ale je to usnesení zrušující, které konstatovalo, že současný nouzový stav končí buď nabytím účinnosti dnes schváleného pandemického zákona, to znamená okamžikem, kdy vyjde ve Sbírce zákonů, anebo nejpozději 27. února, tedy o půlnoci ze soboty na neděli. Není možné toto usnesení, které bylo publikováno ve Sbírce zákonů, není možné ho revokovat usnesením Sněmovny.

Myslím, že kdo si to tady pamatuje, anebo vy, kteří jste ve věci znalí, si můžete dohledat, že už jednou se Sněmovna o něco podobného pokusila v rámci projednávání novely obchodního zákoníku, a Ústavní soud toto následně zrušil. Čili my bychom skutečně se neměli vydávat na tento velmi tenký led a jít tímto způsobem, mimochodem zcela zbytečně, protože není k tomu - nebo já alespoň k tomu nevidím - žádný důvod. Druhá věc je, že současný nouzový stav, ten takzvaný hejtmanský, byl od počátku do značné míry pochybný v tom smyslu, že nebylo jisté, zda bylo možné tímto způsobem nouzový stav vyhlásit, nebo ne. Víme, že tady už byl tento čtrnáctidenní nouzový stav napaden, jak u Ústavního soudu, jsou k tomu nějaké výroky obecných soudů, a bylo by dobré v tomto nejasném a právně pochybném stavu nepokračovat.

Prosím pěkně, pane premiére, vládo, je to přece i obrana vás samotných. Vy budete možná čelit - nebo dnes už čelíte - žalobám, které se vztahují právě k tomu, že současný nouzový stav byl vyhlášen v rozporu s krizovou legislativou. Pokud by Sněmovna dnes na vaši žádost odsouhlasila jeho pokračování, tak se tento z našeho pohledu vadný stav neukončí, ale bude pokračovat.

Co přece brání tomu, abychom šli tou jednodušší cestou? To znamená, současný nouzový stav prostě skončí a na něj se naváže v případě, že to vláda shledá jako důvodné, a já říkám, že k tomu skutečně vidím všechny důvody, spatřuji k tomu všechny důvody, které vyplývají z dat, která jsou ze zahlcenosti zdravotnického systému a tak dále, tak jak tady zaznívalo i z úst pana ministra Blatného, i z naznačených opatření, z úst pana vicepremiéra Hamáčka, tak ale potom přece je velmi jednoduché vyhlásit nový nouzový stav, ke kterému právě tím usnesením, které tady bylo navrženo kolegou Jakubem Michálkem, ve shodě i s dalšími opozičními stranami, vám vlastně sdělujeme, že toto považujeme za ten správný postup.

Zároveň jsme jasně naznačili, že nebudeme takto vyhlášený nouzový stav, který bude jasně a srozumitelně zdůvodněn a který bude vycházet z nové situace, která tady nebyla, to znamená z nových mutací koronaviru COVID-19, které se tady objevily, a před 14 dny ta situace taková nebyla, z nových dat zcela nové situace celého zdravotnického systému, takže opozice nebude žádným způsobem rozporovat tento postup vlády.

To jediné, co po vás chceme, je, aby tento nový nouzový stav byl jasně, srozumitelně a řádně zdůvodněn, aby jeho součástí byla uvedena opatření, která bude vláda činit v rámci tohoto nového nouzového stavu, pokud ho vyhlásí, a co si od těchto opatření slibuje. Zároveň bych považoval za velmi férové a seriózní, kdyby průběžně nás vláda jako Sněmovnu informovala nejenom o té situaci, ale také o tom, zda tato opatření vládou přijatá byla a jsou skutečně účinná. Mimochodem, AntiCovid tým absolvoval jednání i s předními odborníky a vědci, kteří se zabývají modelováním současné situace, a opakovaně tam zaznívalo, že každá hodina, skutečně ne den, ale každá hodina zpoždění těch opatření je velikým problémem.

Domnívám se, že tady není na co čekat. Mrzí mě to, že vláda zasedala poslední dva večery a noci a nedošla de facto k žádným závěrům, protože řekněme si to velmi upřímně, vláda už dnes mohla, nebo klidně ve středu večer, mohla současný nouzový stav zrušit, protože k tomu má svoji pravomoc, z hlediska článku 6 zákona o bezpečnosti státu vyhlásit nový, s těmi opatřeními, která jsou potřeba. Ta opatření mohla běžet a my jsme nemuseli odkládat to, že teď budeme čekat osm nebo deset dnů, než se dostaví účinky těch případných opatření, protože všem je jasné, že to, když k těm opatřením vláda přistoupí v pondělí nebo v neděli, samozřejmě jako mávnutím kouzelného proutku se ta situace nezlepší.

Tedy velmi prosím vládu i Sněmovnu, jednak abychom podpořili usnesení, které konstatuje, že vláda má tuto možnost, pokud to uzná za vhodné, vyhlásit nový nouzový stav, že toto řešení a tato cesta, tento postup je jediný možný, jediný správný. A aby následně ten třetí bod, se kterým přišla vláda, aby ho předkladatelé stáhli, protože v tom okamžiku je bezdůvodné o tomto bodu jednat, protože je jasně naznačeno, k čemu Sněmovna takříkajíc v uvozovkách dává pouvoir vládě, co je tím správným postupem tak, abychom respektovali i v této nelehké situaci právní řád České republiky.

Popravdě řečeno, veřejnost nezajímá to, jestli to bude podle pandemického zákona, nebo krizového zákona nebo jakého zákona. Je důležité, aby nouzový stav, případně právní mantinely, ve kterých se pohybujeme a pohybuje se vláda, aby přinesl to, co si všichni přejeme, a to je to zlepšení. To je potřeba, to je klíčové, to je důležité. A když nebudeme diskutovat nad bodem 3, tak vláda dostává prostor třeba zasednout ještě dnes i nad těmi opatřeními, která je potřeba dotáhnout jasně, srozumitelně a potom je také komunikovat směrem k veřejnosti. Myslím si, že právě informační stránka celé věci, jasná, srozumitelná komunikace, bude tou cestou, jak vůbec ještě udržet poslední zbytky elementární důvěry veřejnosti ne k vládě, ale k opatřením samotným a k tomu, že se z toho dokážeme společně vyhrabat. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Mám zde faktickou poznámku - pan poslanec Jiří Bláha.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážení kolegové, já vás nebudu dlouho zdržovat. Je to o jediné věci. Já bych vás chtěl poprosit, že opravdu, věřte tomu, je jedno, jestli to vyhlásíme takhle, nebo takhle. Ano, pojďme udělat to, na čem se shodneme, ale pojďme všichni být nápomocni k tomu, abychom se chovali zodpovědně. To znamená, že na každém z vás poslanci je, abyste oslovili co nejvíce těch, kteří můžou to, co my vyhlásíme, dodržovat, protože věřte tomu, že bez toho, že to na konci budou lidé nějakým způsobem akceptovat, že budou ochotni se tomu podřídit, že to nebude jenom na oko, jsme schopni dojít k cíli. K ničemu je, že jsou zavřené restaurace a obchody, když ve svém volném čase se chováme nezodpovědně. K ničemu je, že máme školáky doma, nejsou ve škole, když pak odpoledne se všichni scházejí, paří, baví se bez ochran atd. To všechno je k ničemu. (Smích.) Ano, třeba i bez ochran. Ano. (Pobavení.) Takže věřte tomu, že vlastním příkladem a aktivním přístupem jsme schopni - i bez těch ochran - to dát! Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Rozsvítila se mi tu faktická poznámka - pan poslanec Benešík. Ještě byla šance, že se špatně opřel o stůl, ale pan poslanec si přeje vystoupit. Máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Já se moc omlouvám, já jsem se opravdu zdržoval vystoupení, pane předsedo, ale technicky. Ono opravdu není jedno, jak říkal předřečník, jak se ten stav vyhlásí. My prostě pořád tvrdíme, že prodloužit ten stav Poslaneckou sněmovnou není v rámci Ústavy. Je to protiústavní a jediná možnost, jak ten nouzový stav tady mít, je ten, aby ho znovu vyhlásila, respektive aby nový nouzový stav vyhlásila vláda. Vláda k tomu, aby vyhlásila nový nouzový stav, vůbec Poslaneckou sněmovnu nepotřebuje, není to naše kompetence. My v tom prostě nemůžeme nic jiného udělat, vláda to může udělat na 30 dnů bez toho, jestli se to Benešíkovi líbí, nebo nelíbí, ale musí to zdůvodnit. To je celé. Takže není to jedno, a to se tady pořád snažíme prostě vysvětlit, že není jedno, jestli se prodlouží něco protiústavně, a my tvrdíme, že to protiústavní je, anebo vláda převezme plnou odpovědnost a vyhlásí nový nouzový stav na vlastní odpovědnost. To je celé.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a ptám se naposledy, jestli ještě někdo chce vystoupit ve všeobecné rozpravě. Nikoho v sále nevidím, končím všeobecnou rozpravu. Je zájem o závěrečná slova? Pan zpravodaj? (Ne.) Pan ministr za vládu? Není. Přistoupíme k podrobné rozpravě. Ptám se, kdo má zájem o vystoupení v podrobné rozpravě. Pan předseda klubu Pirátské strany Michálek.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já se hlásím k návrhu usnesení, který jsem přednesl v obecné rozpravě a předal písemně zpravodaji i předsedům klubů na lavice.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Ano, děkuji. Ptám se, zda ještě někdo v podrobné rozpravě. Nikoho nevidím, podrobnou rozpravu končím. Ptám se opět, zda je zájem o závěrečná slova. Není, a my tedy budeme hlasovat. Možná poprosím pana zpravodaje, aby nám přečetl to usnesení ještě jednou, ať víme přesně, o čem hlasujeme.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane předsedo. Byl podán v tomto bodu jeden návrh usnesení, které zní: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že po ukončení nouzového stavu ke dni 27. února 2021 je v návaznosti na šíření nových mutací koronaviru a snižující se kapacitu zdravotního systému v kompetenci vlády vyhlásit nový nouzový stav za účelem přijetí opatření proti šíření epidemie nad rámec pandemického zákona."

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Tak. Já jsem přivolal kolegy z předsálí. Myslím, že jsme zastoupeni v dostatečném počtu. Zase někdo klepe, neděláte dobře. Doufám, že to bude fungovat. (Pobavení.) Všechny jsem vás odhlásil. Poprosím vás, abyste se znovu přihlásili. Zdá se, že počet přihlášených je stabilní.

 

Pan zpravodaj nám přečetl návrh usnesení, o kterém nyní zahajuji hlasování, a ptám se, kdo je pro navržené usnesení? Kdo je proti?

V hlasování číslo 9 je přihlášeno 156 poslanců, pro 132, proti 21. Návrh byl přijat. Konstatuji, že návrh usnesení byl schválen.

 

Děkuji panu zpravodaji a končím tento bod.

 

Otevírám další bod, kterým je

Aktualizováno 7. 11. 2021 v 15:55.