Středa 7. dubna 2021, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Radek Vondráček)

8.
Návrh poslanců Lucie Šafránkové, Tomia Okamury, Radima Fialy
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb.,
o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 652/ - druhé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme zahájili dne 10. února na 79. schůzi Poslanecké sněmovny. Obecná rozprava byla přerušena, protože na 16 hodin byly pevně zařazeny další body. Své místo u stolku zpravodajů už zaujala za navrhovatele paní poslankyně Lucie Šafránková. Zpravodajkou garančního výboru je paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová. Připomínám, že jsme v prvním čtení přikázali tento sněmovní tisk k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu a dále byl tisk přikázán výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 652/2 až 8.

Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které je v tuto chvíli podle mých záznamů přihlášena jako první paní poslankyně Valachová. Zatím je nepřítomna. Další na řadě je pan poslanec Ferjenčík. Je úplně nepřítomen? Mám ho odmazat? (Ano.) Úplně.

Paní poslankyně Richterová do pokračující obecné rozpravy k tomuto bodu.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, ten druhý tisk, který se tady projednává, je tisk č. 652. Opět se jedná o zákon o pomoci v hmotné nouzi a je tak složitý a obsáhlý, že vlastně obsahuje několik různých základů. Jednak je to ten samotný původní návrh předložený od SPD. Potom je tam pozměňovací návrh pana poslance Marka Nováka a potom je tam vlastně komplexnější pozměňovací návrh výboru.

Co je teď, myslím si, velice důležité si říci, že původní návrh tohoto tisku má podobně jako ten předchozí návrh za cíl vyřešit některé z velkých potíží naší země, vyřešit to, že ne všechny děti, které pocházejí ze znevýhodněných poměrů, chodí do těch dětských skupin nebo školek na ten takzvaný povinný předškolní rok. To je realita. A já už jsem tady dnes zmiňovala, že to jsou přitom velice dobře investované veřejné peníze, to, aby děti do těch školek a dětských skupin chodily. To je objektivní fakt. A co se ho týče, tak bohužel naše země to nedotahuje osvětou do té skutečnosti. Někde u některých vyloučených lokalit, u některých problematických čtvrtí a lokalit, fungují právě třeba i speciálně zaměřené školky nebo dětské skupiny, které s tímto pomáhají, ale jinde se prostě systematicky nepracuje s tím, že u předškolních dětí mohou být úspěchy největší a i nejlevnější. Jsou na to poměrně obsáhlé studie třeba z Ameriky. Jenom to uvedu jako zajímavost, která je velká, že vlastně když se investuje dolar včas u těch předškolních dětí, a ideálně ve dvou až třech letech, vlastně na začátku toho vzdělávacího procesu, tak to ušetří devět dolarů, nebo spíš přinese devět dolarů v budoucnu.

Proč to říkám? Protože tohle by byl obrovský cíl. Stanovit si jako země cíl, že všechny děti ze znevýhodněných poměrů budou mít kvalitní nabídku předškolní přípravy a budou si moci vyrovnat některé hendikepy, některá znevýhodnění, co mají z rodiny, díky té celkové veřejné podpoře předškolní péče a vzdělávání. Jenom zmíním, že bohužel ty dětské skupiny jsou v ohrožení, o tom jsme se bavili už na minulé schůzi Sněmovny. A tento návrh bohužel může vést k tomu, že právě i ty děti a rodiny, které jsou z různě znevýhodněných poměrů, vyžene z těch školek a z dětských skupin do tzv. fikce individuální předškolní přípravy, která bude působit bezpečněji. A zase ten problém je objektivní, je tady a já bych si přála ho vyřešit, ale tím, co navrhuje ten původní návrh tisku 652, ho nevyřešíme, jenom se ukáže, že ta čistá restrikce, odebírání dávek za nedocházku a nehlášení v tom předškolním věku se s největší pravděpodobností vyřeší fikcí individuální předškolní přípravy, obcházením toho cíle, toho záměru, aby děti ze znevýhodněných poměrů dostaly šanci na rovnější, spravedlivější start díky tomu, že se dostanou včas do dobré školky nebo dětské skupiny.

To je tedy jeden okruh témat, co byl v tom původním návrhu. A protože to je stále základ toho projednávání a protože je to taky něco, od čeho se odpichuje, odráží celá společnost, tak to považuji za důležité takto zdůraznit.

Pak je druhý okruh a to je vyřazování z evidence nezaměstnaných kvůli porušení léčebného režimu. To je takový okruh, který zakládá skupinu lidí, která se jakoby mávnutím pera stane osobou, která není v hmotné nouzi, a přijde tedy o státní podporu. Ale co je hodně důležité, ono to takhle funguje už dnes. Takže v tomto konkrétním okruhu je ten původní návrh nadbytečný, asi to je prostě omyl, chyba.

Pak tam je zase další okruh, ten se týká porušování léčebného režimu u lidí, kteří jsou nemocní a nezaměstnaní, tedy v evidenci uchazečů o zaměstnání. A zase, tam se asi nepočítalo s tím, že už od roku 2017 právě platí to zpřesnění, že kdo je nemocný a nezaměstnaný a porušuje léčebný režim, tak může být na šest měsíců, na půl roku, zase vyřazen z té podpory. Takže na tom jenom chci zdůraznit, že řadu věcí už v té legislativě máme, už platí dlouhodobě a jenom se to třeba málo ví. To byl patrně i důvod toho, proč SPD navrhlo tento třetí tematický okruh do toho původního návrhu. Ve finále by to ale znamenalo nehospodárný přístup státu, a kdyby tedy ten původní návrh prošel, což je stále v této Sněmovně možné, protože to je ten základ, východisko toho návrhu zákona, tak by ten, kdo by podle toho, jak je to tam upravené, marodil, byl nemocný déle než 730 dní, odčerpal státu nejspíš více peněz, než kdyby u něj daleko dříve uvedl úřad práce kontrolu. To už je to, co jsem říkala, že už od roku 2017 platí. Co tedy na tom třetím tematickém okruhu chci ukázat? Patrně tady došlo k chybě.

Pak je tam v tom původním návrhu, původní předloze, okruh upravující vyloučení ze společně posuzovaných osob nebo z tzv. okruhu společně posuzovaných osob. A ten je navržený tak, že klientům pomůže, protože vznikne nárok na vyšší podporu, aniž by např. samoživitelky o to musely složitě žádat. To zajímavé na tom je, že v odůvodnění to bylo popsáno, jako že to bude spíše přísnější. Takže tady šla proti sobě skutečnost, jak byl tenhleten bod, okruh společně posuzovaných osob, legislativně napsán, a jak bylo upravené to odůvodnění.

A potom tam byla tematika odměn pro pěstouny s tím, že to má být nově považováno za příjem pro nárok na doplatek na bydlení. A zase tady je poměrně paradoxní, že bylo vlastně v praxi tím návrhem ze strany SPD navrženo zvýhodnění pro příbuzenské pěstouny. Proč to takto rozargumentovávám? Abychom si řekli, že ten samotný výchozí základ, výchozí návrh, nevycházel patrně ze záměrů předkladatelů, ale naopak s největší pravděpodobností prostě nebyl legislativně zpracován tak, aby odpovídal těm záměrům.

Co se stalo poté? Byl předložen pozměňovací návrh pana poslance Marka Nováka a ten je do značné míry v mnoha aspektech podobný schválenému komplexnímu pozměňovacímu návrhu z výboru pro sociální politiku. Takže vycházím z toho, že tento souhrnný podklad je reálný kandidát, to, co může být reálně schváleno. A z toho, jak tady zaznívají některé argumenty, mi vyvstává, že ty věci nejsou domýšleny do důsledků toho, co ty navržené věci mohou reálně způsobit. A znovu jsme opět u zákona o pomoci v hmotné nouzi, poměrně složité materie, která se vyrovnává s tím, že náklady na věznění, ústavy a přehnanou represi jsou často vyšší, než když se dá energie a čas do prevence, do zabránění těm propadům na dno skrze různé situace, kdy by bylo lepší se odrazit a kdy to, co se tady teď navrhuje, a já to popíšu, by znamenalo velice dlouhotrvající propad na dno.

Co tam je tedy v tomhle návrhu, u kterého se domnívám, že to je ten reálný kandidát na schválení? Jednak tam je uveden konkrétní návrh odebrání dávek pomoci v hmotné nouzi na bydlení a živobytí na šest měsíců. A zase jsme u té skupiny úplně nejchudších lidí. Každý by si řekl: tak přece mohou jít pracovat. A ano, u těch, kteří jsou práceschopní, naprosto souhlasím s tím, ať se velice důsledně řeší právě to zaměstnávání. A mluvila jsem tady o zákoně o sociálním podniku jako o komplexním řešení podpory zaměstnávání lidí, kteří jsou jinak na volném trhu velmi těžko zaměstnatelní.

Ale v tom návrhu, který zde máme, je potřeba zdůraznit, že z dávek pomoci v hmotné nouzi nežijí pouze lidé, kteří by podváděli, ale jsou to i dávky, ze kterých musí vyjít lidé s invalidním důchodem, kteří ale měli smůlu, že onemocněli špatným způsobem pro náš sociální systém a mají tzv. invalidní důchod bez výplaty. Tito lidé, kteří jsou odkázáni taky na tento systém pomoci v hmotné nouzi, mohou být lékařsky uznáváni plně invalidními, nikdo nerozporuje, že mají plný právní nárok na pomoc v hmotné nouzi, ale oni nedosáhnou na nic jiného než právě na ni.

A protože ta skupina je tak široká, tak si ještě dovolím zdůraznit, že bohužel se to bude týkat i stále více starobních důchodců, opět bez nároku na výplatu. Takže máme tady skupinu různých kategorií lidí, a můžou to být rodiče malých dětí, můžou to být skutečně lidé, kteří by byli práceschopní a nepracují, a tam to máme řešit, ale jsou na to i jiné nástroje, které málo využíváme podle všeho, co vím, a potom ty skupiny invalidních a starobních důchodců, kteří když nesplní určité podmínky, tak spadnou do tohoto systému pomoci v hmotné nouzi.

A proč, to je teď velmi důležité, proč to takto popisuji. Protože ten návrh, který má reálnou šanci na schválení, navrhuje to odebrání dávek pomoci v hmotné nouzi nejenom na bydlení, ale i na živobytí, a to na šest měsíců - a to je teď velice důležitá věc, kterou bych chtěla zdůraznit - za nevhodné bydlení. A to ne na ubytovně, ale za nekvalitní byt nebo zahradní chatku zkolaudovanou pro trvalé bydlení. A to je prosím první věc, kterou bych chtěla velmi zdůraznit. Jde tedy o návrh, který odebírá dávky pomoci v hmotné nouzi za jakékoliv jiné nevhodné bydlení nežli ubytovnu.

Koho se tedy týká? Týká se tedy i seniorů, kteří mají ve vlastnictví třeba zahradní chatku zkolaudovanou pro trvalé bydlení, a z těch důvodů, které jsem popsala, jsou odkázáni na tu minimální pomoc státu. Na tu minimální pomoc, o které se někdy domníváme všichni, že na ni jsou odkázáni pouze lidé zcela na okraji společnosti, ale ono to tak není. Ono se to právě týká i mnohem širší skupiny lidí, kteří často měli čistě a jednoduše smůlu. U těch invalidních důchodců smůlu v tom, že onemocněli v nepravý čas, způsobem, který jim nezakládal nárok na invalidní důchod, a jsou to třeba mladí dospělí, kterým se rozvine nemoc v takovém věku, že už nemají nárok na takzvaný invalidní důchod z mládí, ale ještě nemají odpracovány potřebné roky, aby měli nárok na výplatu toho invalidního důchodu.

A teď, když máme tuto představu o té široké a různorodé skupině lidí, které se tento návrh dotýká, tak mi toto přijde jako naprosto klíčový moment si říci: Opravdu toto chcete? Vážení předkladatelé, ten návrh prostě odebírá tuto pomoc na bydlení a živobytí bez ohledu na to, zda jde o toho člověka práceschopného, který se práci vyhýbá - a to máme řešit, ale navrhuju jiné způsoby -, a vůbec nezohledňuje právě případy těch invalidních či starobních důchodů bez výplaty.

Takže co je opravdu klíčové podle mého názoru, aby tato Sněmovna věděla, že bude-li schválen ten pozměňovací návrh číslo 7034, tak za jakékoliv jiné nevhodné bydlení nežli ubytovnu, typicky za nekvalitní byt nebo zahradní chatku zkolaudovanou pro trvalé bydlení, budou na šest měsíců odebrány i ty dávky na potraviny, na jídlo, ty dávky na živobytí. A znovu říkám, týká se to i těch invalidních a starobních důchodců. Je tam ta podmínka: nebude-li to nevhodné bydlení opraveno ve stanovené lhůtě. Zase, dávalo by smysl, pokud by se více pracovalo na tom, aby tu nápravu poskytoval případný pronajímatel, ale tak to není.

A ten návrh je velice dlouhý a propracovaný, proto zmíním, že je myšleno i na takové věci, jak dlouho ta sankce bude trvat i při nalezení nového bydlení. A je tam navrženo, že by to platilo i po dobu šesti měsíců, i když si člověk najde to nové bydlení. Takže ten trest za bydlení v něčem nevhodném a nekvalitním - což podotýkám, si nikdo, koho znám, dobrovolně nevybere, je to prostě řešení proto, že ti lidé nic jiného neseženou - tak ten trest bude platit i při nalezení bydlení nového. A já vůbec nemám problém s tím, aby ten pozměňovací návrh číslo 7034 řešil to, co popisuje v § 33aa a 33ab, kde je vlastně ta povinnost umožnit vstup do obydlí a řešit právě tu kvalitu, ale to, co se navrhuje, a sice odebírat i tu podporu na živobytí, ten příspěvek na živobytí, za nevhodný byt, to mi prostě smysl nedává.

Jsou tam totiž dvě otázky. Ta první je - kam mají ti lidé jít. A ta druhá je - a to zase bych čtyřikrát podtrhla tlustě tužkou - ubytovnám a jiným než obytným prostorám totiž ten doplatek na bydlení i příspěvek na živobytí zůstává. Čili zazníval tady deklarovaný názor, deklarovaný záměr ukončit obchod s chudobou. A zase, je to jedna z těch největších výzev naší země řešit sociálně vyloučené lokality a ukončení obchodu s chudobou k tomu patří, ale není vůbec, vůbec nijak řečeno a není to ani přiznáváno v diskusi o tomto návrhu, že tento návrh tam prostě nepovede, pouze odebere podporu lidem, kteří jsou v bydlení nekvalitním, ale bytovém, a nechá ji ubytovnám a jiným než obytným prostorám.

Potom je tam ta podmínka umožnění vstupu do obydlí kvůli kontrole kvality bydlení. Já jsem už uvedla, že s tím souhlasím, že je v pořádku to řešit, tu kvalitu bydlení. A zase, dneska už platí to odebrání dávek na dobu tří měsíců, pokud nejsou pro to místní a sociální šetření pracovníci vpuštění. Ale pozor, víte, co všechno je považováno za nevpuštění? Za nevpuštění je považována i chybějící jmenovka na zvonku anebo na dveřích. Takže to nevpuštění často je úplně vlastně smyšlené a je to čistě kvůli neoznačení vchodových dveří. Takže dneska na dobu tří měsíců už za takovéto neoznačení, kterému se řekne nevpuštění, je lidem odebrán na tři měsíce nárok ten na podporu a ten návrh to prodlužuje na šest měsíců.

Já si jenom dovolím tady odcitovat, jak je to celé formulované, protože to je naprosto klíčová věc toho návrhu, která úplně rozmetává dnešní zajištění bydlení pro lidí, kteří jsou v nouzi. Je to § 33ac, paragraf, který se jmenuje Odejmutí doplatku na bydlení z důvodu nevhodnosti bytu. A je tam napsáno: "Není-li ve lhůtě stanovené podle § 33aa odst. 2 orgán pomoci v hmotné nouzi informován o zjednání nápravy stavu, v jehož důsledku byt nebyl vhodný k bydlení, doplatek na bydlení odejme, a to od počátku čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po dni, ve kterém uplynula lhůta pro zjednání nápravy stavu, v jehož důsledku byt nebyl vhodný k bydlení." A ještě tam je uvedeno: "Řízení o odejmutí doplatku na bydlení podle věty první se nezahájí, pokud dojde k nápravě stavu alespoň do posledního dne třetího kalendářního měsíce následujícího po dni, ve kterém uplynula lhůta pro zjednání nápravy stavu stanovená podle § 33aa odst. 2."

A nyní je tam jasně popsáno, co se stane. Prostě odejmutí doplatku na bydlení. Ale vůbec není jasné, co s těmi lidmi bude. Takže stejně jako u toho předchozího návrhu, kde jsme tady s řadou kolegů diskutovali o tom, co bude s těmi lidmi, jak se bude řešit jejich životní situace a jakým způsobem se bude zhoršovat situace v okolí těch už dnes nepříjemných lokalit, a to akceptujeme všichni, o té neblahé realitě víme všichni, tak s tím tento návrh vůbec nepočítá. Neřeší to, co bude. Řeší jenom to odejmutí, odebrání. A ještě jednou zdůrazňuji, protože to strašně zapadlo, že jde o odejmutí doplatku na bydlení z důvodu nevhodnosti bytu. Takže nejde o ubytovny a nejde o jiné než obytné prostory. Čistě o ty byty. Nebo nemovitosti zkolaudované pro trvalé bydlení, jako je druh třeba zahradní chatka. To je prostě obrovská věc.

A nyní je velice důležité si říci, že další velká věc, která v tomto návrhu je, je tzv. porušení povinnosti vyplývající z nově zaváděné pracovní neschopnosti osob, které nejsou nezaměstnané ani zaměstnané, ale jsou odkázané na pomoc v hmotné nouzi. A zase jsme zpátky u toho, kdo všechno ty osoby v hmotné nouzi u nás mohou být. Jsme zpátky u toho, že ve skutečnosti to jsou i děti, senioři, invalidé, tedy lidé v invalidním důchodu, který, jak už jsem říkala, bohužel v desetitisících případů je sice přiznán, ale tzv. bez výplaty, a potom ti lidé žijí z této podpory. A stejně tak se týká osob závislých na péči nebo osob o ně pečujících. Pečujících o lidi nemohoucí, s postižením, s nemocí. A také se týká rodičů na mateřské a rodičovské. A o co jde? O to, že by všichni museli na výzvu úřadu práce navštívit s každou rýmou, s každou nemocí lékaře a doručit do tří dnů neschopenku na úřad práce a být doma, když přijde kontrola dodržování léčebného režimu.

A znovu: Proč se toto zavádí? Já ocituji ten paragraf. Je to § 17 v tom návrhu a zní následovně: "Potvrzení o pracovní neschopnosti pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi a potvrzení o ošetření nebo vyšetření ve zdravotnickém zařízení." Takže jsem si myslela, když jsem ten návrh zákona četla, že když jde o potvrzení o pracovní neschopnosti, tak jde o lidi, kteří jsou uchazeči o zaměstnání. O lidi práceschopné. Že se řeší toto. Ale není tomu tak. Odstavec 1 tohoto § 17 zní následovně: "Osobě, která není uchazečem o zaměstnání a která je dočasně práceneschopná z důvodu, který by byl u pojištěnce pojištěného podle zákona o nemocenském pojištění důvodem pro rozhodnutí ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti z důvodu nemoci nebo úrazu, vydá registrující poskytovatel nebo jiný poskytovatel zdravotních služeb, který osobě poskytuje zdravotní péči v případě této nemoci nebo úrazu, na její žádost potvrzení o pracovní neschopnosti -" a nyní to podstatné, to opravdu překvapující - "pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi."

Já nevím, co je na tom k smíchu. Narážím bohužel na to, že je to z mého pohledu zcela absurdní a nelogické ustanovení. Bavíme se tady o tom, proč zatěžovat všechny úřady práce i lidmi, kteří nejsou nezaměstnaní, nejsou uchazeči v evidenci, ale jsou např. na rodičovské, ve starobním či invalidním důchodu, a proč je nutit chodit na úřad práce s neschopenkou jen proto, že pobírají dávky v hmotné nouzi. A ještě ta úplně největší absurdita: Proč je k tomu nutit i u dětí? A vlastně to znamená zavádět pracovní neschopnost pro někoho, kdo nepracuje, protože pracovat nemůže. Proč honit s papírem od lékaře i kvůli nemoci dítěte někoho na úřad práce? A otázka je i koho? Jasně, můžete namítnout, že v tom návrhu je to napsané "na výzvu", že to úřad práce nemusí použít vždy. Ale je to vlastně taková možnost, jak na neschopenkách udolat tyto lidi, kteří - zdůrazňuji - pracovat nemohou. Nedává to vůbec žádný smysl. A proto se tomu snažím tady podrobně věnovat a vysvětlit, že bez opodstatnění takovýchto ustanovení ten zákon může nadělat mnohem více škody nežli užitku.

Ještě jednou zdůrazním, o co jde: že by se vystavovalo potvrzení o pracovní neschopnosti pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi i osobě, která není uchazečem o zaměstnání. A znova zdůrazňuji, již nyní platí to, že úřad práce může použít výzvu na cokoliv. Může si i svým způsobem vymyslet právě u těch lidí práceschopných, které podezírá z práce načerno, dojít k různému způsobu, jak je obesílat a dávat výzvy. A tam si myslím, že je to naopak podužívané. Ale ten § 17, který jsem vám citovala, je naopak naprosto absurdní. A znovu říkám, jsem si vědoma toho objektivně existujícího problému, že lidi v evidenci uchazečů o zaměstnání, kteří jsou práceschopní, dnes některé úřady práce neumějí dostatečně zvát na ty pohovory a řešit s nimi jejich situaci. A že to je nefér. Uznávám tuto nespravedlnost a chci, abychom ji řešili. Ale vůbec nechápu, proč dávat našim úřadům takovýto klacek do ruky třeba na lidi v invalidním či starobním důchodu, kteří jsou odkázáni na hmotnou nouzi. A znovu zdůrazňuji, že průměrný příjem z hmotné nouze pro domácnost je 6 500 korun měsíčně. Pro domácnost. Takže to nejsou enormní peníze, o kterých se tu bavíme a kvůli kterým se zavádí řada těchto návrhů nebo se navrhuje zavést řada těchto věcí.

Další sankce, které jsou navrženy zavést, jsou, že by rodiny nově na šest měsíců místo současných tří přišly za následující pochybení o nárok na státní podporu. A je to nově doplněný § 3 odst. 1 písmeno h). Já na něm chci ukázat, jak je to nesrozumitelné a jak je těžké pochopit, v čem je tak velká nesystémovost tohoto návrhu. Jde o § 3 odst. 1 písm. h), které zní: Pokud je člověk "osobou, které byla žádost o dávku zamítnuta nebo které byla dávka odejmuta podle § 33ac nebo § 45 odst. 2 nebo § 49 odst. 5 nebo § 63 odst. 2 nebo s ní společně posuzovanou osobou, a to po dobu šesti kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, na který nebyla dávka přiznána nebo ve kterém byla dávka odejmuta." Tak když vám tohle takhle přečtu, tak se vsadím, že si z toho vůbec nikdo vůbec nic neodnesete. Akorát že tenhle bod, tenhle kousek v tom textu pozměňovacího návrhu znamená, že lidé, kteří neprávem třeba dostali přiznanou dávku kvůli tomu, co třeba nahlásili jako brigádu, ale jenom na úseku zaměstnanosti úřadu práce, ale ne na hmotné nouzi, tak jednak musejí tu neoprávněně přiznanou dávku vrátit, to musí už dnes a tak to prostě je, to je v pořádku, ale na šest měsíců přijdou o možnost být tou osobou v hmotné nouzi a škrtem pera přestanou být osobou v hmotné nouzi. Takže ten návrh za tento druh pochybení na půl roku úplně vyřazuje lidi z té podpory jakožto lidi v hmotné nouzi.

A já znova říkám, přáli bychom si všichni, aby v naší společnosti takoví lidé nemuseli být, aby nikdo nebyl chudý, aby všichni měli kompetence ke kvalitní práci, aby všichni měli dobré vzdělání. Ale tak to prostě není a máme tu realitu, do níž nyní chtějí zasáhnout tyto pozměňovací návrhy, a z pohledu mnohých zásadním způsobem vlastně poslat i spoustu lidí do exekuce - řeknu hned proč - a limitovat vůbec to naše fungování sociální sítě. To odebrání na šest měsíců by se mělo týkat i toho, když nebude nahlášena změna situace, která má vliv na výši dávek. Co je taková situace, která má vliv? Tak takovou situací, si představte, je třeba, když dítě po dovršení 15 let věku, tedy povinné školní docházky, ukončí studia. Samozřejmě to se prostě má nahlásit, ale asi si všichni umíte představit situace, kdy ti lidé nejsou úplně gramotní ve všech oblastech dnešního života, a že to nenahlášení změny jednak nemusí být vždy úmyslné, a za druhé, přijít kvůli tomu na šest měsíců o jakoukoliv možnost podpory je prostě velmi neúměrné, když tak jako tak stejně musí neoprávněně obdrženou dávku vždy vrátit. To už platí a to se děje.

Dále co může být takovouto další věcí, kvůli níž přijde tato sankce? Nedoložení úplně čehokoliv ve lhůtě, kterou stanoví úřad práce. A zase, já jsem tady podrobně popisovala, že je naprosto v pořádku, aby úřad práce důsledně postupoval vůči lidem, kteří jsou práceschopní a z nějakého důvodu to působí, že pracují načerno a legální práci se vyhýbají, a tam je tady ta možnost dokládání spíše podvyužívána, ale je velice problematické na šest měsíců vyřadit rodiny z nároku na podporu kvůli tomu, když třeba samoživitelka není schopna doložit doklad o bydlišti druhého rodiče dítěte, čili o bydlišti bývalého partnera. A chci zdůraznit, toto není vymyšlená situace. Toto jsou reálné příklady, které se reálně dějí. Takže paní, která se z různých důvodů rozešla se svým partnerem a potřebuje, protože je dítě ještě malé, státní podporu, třeba už vyčerpala rodičovský příspěvek a z důvodu toho, že nenalezla jinou práci než na směny a je to samoživitelka s malým dítětem, na směny pracovat nemůže, tak je odkázána třeba rok nebo dva na tu pomoc v hmotné nouzi. To jsou prosím reálné příklady, s nimiž se na mě lidé obracejí, tak když nedoloží ten doklad o bydlišti druhého rodiče dítěte na výzvu, tak na šest měsíců přijde o tu celou možnost podpory podle tohoto návrhu. Zdůrazňuji, už dnes platí odebrání na tři měsíce za takovéto pochybení.

Stejně tak je tady zaváděn návrh novinky: odebrání dávek pomoci v hmotné nouzi na tři měsíce za nepřihlášení dítěte k povinnému předškolnímu vzdělávání nebo za špatnou docházku do školky. U školní docházky toto už platí a za to má být ta sankce tři měsíce. A zase, já jsem tady už zdůvodňovala, jak důležitá je ta kvalitní předškolní péče a jak velký pozitivní faktor to může být při vyrovnávání nerovností. Ale jak si myslíte, že tomu dítěti z té rodiny pomůže, když jeho mámě nebo jeho mámě s tátou odeberou tu pomoc v hmotné nouzi kvůli tomu, že mělo nepravidelnou docházku do školky? Myslíte, že to je řešení? Že to lépe vyrovná šance toho dítěte na rovný start? Řada lidí, co s těmito rodinami pracují, se obává, že prostě jenom si vyřídí tu tzv. fiktivní individuální předškolní péči. Ta fikce individuální předškolní přípravy totiž bude bezpečnější. Za ni nebude hrozit odebrání té pomoci. To je prostě novinka, kterou tento pozměňovací návrh číslo 7034 navrhuje zavést, a je to něco, co ten postupně budovaný systém podpory a osvěty, který řada míst zavádí s velkým úspěchem a trpělivě, je to prostě mravenčí práce nadlouho, tak by se nyní překlopil podle toho návrhu v systém represí a sankcí.

Jako příklad města, kde velice úspěšně používají dětské skupiny právě pro postupné sociální začleňování, mohu uvést třeba Sokolov. A chci zdůraznit, že to funguje zejména na principu důvěry, že maminky ze znevýhodněné komunity si vzájemně říkají o tom, jak jejich dítěti ta školka prospívá, jak dobře to funguje, a právě proto do ní i další chtějí dávat děti. A město toto šíření té dobré zprávy, že ta školka funguje, jsou tam na děti hodní a vzdělávají je, vychovávají je a funguje to ku prospěchu těch dětí, tak si to prostě to město aktivně pěstuje, aby se dařilo co nejvíc lidí z různě znevýhodněného prostředí přesvědčit k tomu dobrovolnému účastnění se této předškolní přípravy. Proč to zdůrazňuji? Protože k tomu nepotřebují tu represi, nepotřebují k tomu tu sankci, ale potřebují k tomu systematickou trpělivou práci. A proč vám to, vážení kolegové, vážené kolegyně, zde takto líčím? Proto, že mi připadá, že tento návrh zákona chce obejít tu cestu, která je sice těžší, ale správnější, že chce obejít tu cestu trpělivosti a trvalé změny právě těmi šmahem nařízenými sankcemi. Ale protože nechci, abychom jako společnost nesli náklady represe na těch vyšších výdajích za pobytová zařízení, a protože nechci, abychom se dál motali v začarovaném kruhu stále rostoucího počtu vyloučených lokalit, tak chci ukázat na těch věcech, které jsou tu navrženy, že existují pozitivní cesty, že existují dobré příklady a dobrá praxe i v naší zemi. Spousta obcí to umí, akorát proto, že na to nedostávají tu systémovou extra podporu od státu, tak to nedělají v takovém rozsahu a tak důsledně, jak by si třeba i samy přály.

A ještě je tady navržena nová sankce a to je odebrání příspěvku na bydlení za nevhodné bydlení od následujícího čtvrtletí a to také je navrženo na šest měsíců. Žádat opakovaně, čili podat znovu tu žádost, je navrženo, aby bylo možné až po provedení oprav nebo přestěhování, a ještě je tam uvedeno, že v případě přestěhování náleží jen 80 % předchozího příspěvku. A to je něco, co je další vlastně součást tohoto balíku návrhů, co by se týkalo 122 000 domácností. 122 000 domácností v této zemi dostávalo v únoru 2020, 2021 (?) příspěvek na bydlení. A já zdůrazňuji znova, příspěvek na bydlení jde vždycky do bytů, akorát někdy může jít i o rodinný dům, který je zákonem o státní sociální podpoře také považován za byt. Je to uvedeno vlastně v § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Ten odstavec je důležitý, tak ho ocituji: "Bytem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt." A nyní opět jsme u toho, že jde o odebrání té podpory na bydlení v bytě. Vůbec ten návrh neřeší bydlení v ubytovnách, ten skutečný obchod s chudobou.

Takže když si shrnu ty dosavadní věci, které jsem popsala k této předloze a k tomu pozměňovacímu návrhu, které jsou tam problematické, tak to je za prvé, že vyžene děti pocházející z různě znevýhodněných poměrů ze školek do té fikce individuální předškolní přípravy. Pak že tam je několik návrhů, které jsou nadbytečné, ať už je to vyřazování z evidence nezaměstnaných kvůli porušení léčebného režimu, které už funguje, nebo které jsou nehospodárné, protože ty kontroly, které fungují od roku 2017 a které umožňují vyřazení na šest měsíců, už také platí. Ale když se dostaneme k těm výhradám, co popisuji k tomu pozměňovacímu návrhu číslo 7034, tak vidíme, že jádrem toho návrhu je prostě odebrání podpory v bydlení a živobytí u všech lidí, co jsou odkázáni na hmotnou nouzi, bez rozlišení té skutečnosti, zda jsou v invalidním důchodu bez výplaty odkázáni na hmotnou nouzi, nebo senioři také bez výplaty starobního důchodu, a je to bohužel rostoucí počet lidí, tak to je také ta situace, kdy jsou lidé mimo možnost si přivydělat většinou anebo i lidé na rodičovské dovolené při péči o malé děti nebo při péči o jinou závislou osobu.

A teď tady máme před sebou návrh, který navrhuje to odebírání dávek té podpory za jakékoli nevhodné bydlení v nekvalitním bytě nebo té nemovitosti, chatce zkolaudované pro trvalé bydlení, a to včetně té podpory na potraviny, na jídlo, toho příspěvku na živobytí. A toto vůbec není domyšlené. V tom návrhu je takto zásadní věc nechaná zcela bez popisu toho, co to způsobí. Vůbec neřeší, kam ti lidé půjdou, a neřeší ani systémovou pobídku té výstavby nebo rekonstrukcí, prostě nabídky. A já jsem říkala, že chci popsat možnosti pozitivního řešení, protože je řada zemí světa, které jsou tak státně administrativně schopné, že si spočítaly, že se jim více vyplatí systematicky podporovat obce, aby měly na tu trojnožku práce, bydlení a vzdělávání dostatek financí, protože to je prevence, a ušetří na všech těch zařízeních, která jsou velmi drahá a jsou potřeba, když všechno selže, ať už jsou to ty drahé věznice s těmi zhruba 2 000 korun na hlavu na den, co tam pobyt bohužel stojí, anebo ať už jsou to ta drahá pobytová zařízení, jako jsou dětské domovy v případě odebírání dětí.

Proč toto takto popisuji? Protože není možné začínat ne s B, ale s C nebo D a neřešit to A, ten začátek. Ten dostatek nabídky opravdu jednoduché práce. Některé obce zase to důsledně řeší, tu práci pro technické služby, pomoc s úklidem a podobně, ale dnes se jim často u některých těch lidí, o nichž se zde bavíme, nevyplatí, protože jsou v exekucích. Takže zase mnozí z vás víte, že zaměstnávání člověka v exekucích znamená vyšší náklady na mzdovou účetní. Když máte v technických službách zaměstnáno 10 až 15 lidí v exekucích, mnohonásobných, mnohočetných, tak to dnes znamená celý nový úvazek mzdové účetní na rok, to je více než půl miliónu v nákladech pro tu obec, když to dnes dělá. A teď jsme v situaci, kdy namísto řešení těchto souvislostí, zaměstnávání lidí v potížích, důsledného řešení toho, aby všichni práceschopní lidé mohli chodit do práce, protože pro ně prostě bude nějaká základní možnost - prostě bohužel dneska v některých regionech není. A za třetí, abychom nevhodně nepostihovali ty, kdo práceschopní nejsou. Tak namísto takového toho rozlišení je tu šmahem odebírání na šest měsíců všeho, jak podpory na bydlení, tak na základní obživu i pro lidi invalidní či pečující.

A ještě jednou zdůrazním, vedle tohoto odebírání za nevhodné bydlení v bytech - nikoli na ubytovnách, ale v bytech - je tam ještě ta navržená povinnost prokazování pracovní neschopnosti u těch osob, které nejsou nezaměstnané ani zaměstnané, ale pouze odkázané na tuto pomoc, a je tam ta možnost honit s papírem od lékaře kvůli nemoci dítěte, které je objektivně nepráceschopné, nebo kvůli nemoci právě třeba člověka s plným invalidním důchodem. Je to na výzvu, ale je to možné použít a je to zcela absurdní.

Co tam je dále navrženo k zavedení. Je tam dále navržena veliká absurdita týkající se důkazního břemene samoživitelů u příspěvku na bydlení. Už jsem říkala, jak složité je dokládat pro rodiče, kde se zdržuje bývalý partner. Co se ale navrhuje tady, ještě překračuje všechny absurdity, které jsem doposud v tom návrhu zákona nalezla. Představte si, že nejenom nebude stačit doložit, že ten bývalý partner, druhý rodič vašeho dítěte, nebydlí s vámi, že bydlí jinde, to je logické, i když to je někdy velmi náročné, tak ještě pořád se to dá pochopit, ale zároveň ten dotyčný musí bydlet v jiném bytě. A to, že má bydlet v jiném bytě, znamená - to možná mnozí z nás nevíte - že když bydlí na ubytovně, v pobytové sociální službě nebo když je bezdomovec, když je zcela bez přístřeší, tak bude do rodiny počítán.

A proč je to průšvih? Protože tím pádem vlastně se sníží právě nárok na podporu, protože tam bude další člověk, co může vydělávat, ale jenom teoreticky. Jenom na papíře podle tohoto návrhu. A to, že vlastně podle tohoto návrhu by lidé, kteří se třeba léčí v léčebně ze závislosti nebo provizorně bydlí v azylovém domě, neměli být jakožto bývalí partneři, ale rodiče dítěte svým způsobem odepsáni z toho okruhu u příspěvku na bydlení, je prostě absurdita, která tam absolutně není zdůvodněna, a to, že tam je ta podmínka, aby dotyčný bydlel v jiném bytě, je naprosto mimo moje chápání.

Další věc, která také aspiruje na vítěze v ceně o největší absurditu toho návrhu, je věc, která by zásadním způsobem ohrozila seniory. Senioři mají většinou problém s bydlením ve velkých městech. Zejména v Praze využívají i toho, je to smutné, ale je to fakt, alespoň si udrží bydlení, že se příspěvek na bydlení doplňuje doplatkem na bydlení. Funguje to tak, že dneska funguje výpočet podle jakési fikce příspěvku na živobytí. Je to proto, že ten doplatek na bydlení se dává jenom lidem v hmotné nouzi, a proto je u těchto seniorů zavedena fikce toho příspěvku, aby byli jakoby v hmotné nouzi. Tak, a teď tento návrh, a na tom je vidět, že to psal někdo, kdo velice dobře ví, jak systém dneska funguje, by této cílové skupině chudých seniorů z velkých měst znemožnil kombinovat příspěvek a doplatek na bydlení, protože je tady navrženo zrušení fikce životního minima pro žádosti o příspěvek na bydlení. Vím, že to je patrně, kolegyně a kolegové, pro mnohé z vás poměrně složitá konstrukce, protože ten zákon původní o pomoci v hmotné nouzi je složitý, ale tento návrh proto takto rozříkávám a odůvodňuji, protože je prostě v tomto nebezpečný. Ohrozí bydlení chudých seniorů z velkých měst.

Považuji to za třetí obří absurditu tohoto návrhu, a dokonce se domnívám, že to i řada z vás, kteří jste ten návrh podepsali, nevíte, že to tam je. Abyste si to mohli zkontrolovat, že vám říkám čistě věcně podložené argumenty, tak jde o 13. bod v části 2, změnu zákona o státní sociální podpoře. Stále jsme v pozměňovacím návrhu 7034. A jde o to, že v § 27 se odst. 3 zrušuje. V § 27 se právě tím zrušením odst. 3 znemožní kombinace příspěvku a doplatku na bydlení, tím zrušením fikce životního minima pro žádosti o příspěvek na bydlení.

To co jsem popisovala předtím, ta absurdita toho, že osoba zůstane společně posuzovaná, pokud neužívá jiný byt, čili ať už je kdekoli, v léčebně, azylovém domě bez přístřeší, tak zůstane společně posuzovaný, tak to bohužel je z třetího bodu části 2, také je to změna SSP, opět pozměňovací návrh 7034, a v § 7 odst. 3 se na konci textu písm. a) doplňují slova: "pokud rodiče dítěte uvedení v odstavci 2 písm. b) části věty před středníkem žili jako druh a družka nebo jsou dosud manželé, posuzuje se jako osoba společně posuzovaná s nezaopatřeným nezletilým dítětem

rodič, kterému bylo toto dítě svěřeno do péče rozhodnutím soudu" - a nyní to zcela podstatné: "druhý rodič však musí užívat jiný byt". Zase se tam operuje s pojmem byt. A tato absurdita je tedy bohužel poměrně konsenzuálně schvalovaná řadou poslanců a poslankyň této Sněmovny, a proto se na ni tak usilovně snažím upozornit, protože by to do úplně neřešitelné situace dostalo řadu samoživitelů a samoživitelek včetně těch, jejichž bývalí partneři se svou situaci snaží řešit. A to mně prostě připadá nefér.

Pak je tam ještě jedna věc - zrušení návratnosti příspěvku na živobytí po zpětné výplatě přiznaného důchodu. Nyní jste možná někdo trošku zastříhal ušima, protože to zní nehospodárně. Možná jste někdo zbystřil. Zrušení návratnosti příspěvku na živobytí. A ono to je nehospodárné. Tady vůbec nevím, proč to je navrženo. A zase bych se ráda zeptala předkladatelů. Je to 16. bod části 1, ten odkazuje na zákon o pomoci v hmotné nouzi, a opět ten stejný pozměňovák 7034, a tam se tvrdě říká: § 22 se zrušuje. Jenže to je paragraf, který se zaměřuje zejména na starobní důchodce, u nichž trvá nějakou dobu České správě vyměřit důchod. Česká správa má lhůtu 90 dní a tito senioři dostávají po tu dobu hmotnou nouzi, pak jim je důchod vyměřen a doplacen. Takže vůbec nechápu, proč se tady zavádí zrušení návratnosti toho příspěvku na živobytí.

Dnes to funguje tak, že poté co je zpětně vyplacen přiznaný důchod, co po těch až třech měsících důchod ten senior dostane, tak vrátí z toho důchodu, co obdržel, ten příspěvek na živobytí, z kterého mezitím přežíval, co měl mezitím na obživu. Vůbec nechápu, proč se tady navrhuje toto zrušit. Je to nehospodárné a zrovna toto je dneska naprosto logické. Takže ten návrh by zablokoval vlastně tuto návratnost a není to odůvodněné. Myslím si, že si toho nikdo ani nevšiml, že to tam je navrženo.

Co je tam dále? Je tam dále zpřísnění povinnosti odpracovat 20 hodin pro zachování životního minima po šesti měsících pobírání příspěvku na živobytí. A zase, vážené kolegyně a kolegové, vy, kteří máte zkušenost s tím, jak fungují práce ve veřejné službě, tak předpokládám, že víte, že tato práce není všude stejně místně dostupná. Ano, existuje poměrně dost míst, možností té práce ve veřejné službě, kterou lidé, kteří jsou dlouho na hmotné nouzi, musí odpracovat, aby si zachovali životní minimum a neklesli na existenční, ale vůbec se dneska neřeší, jestli se do té veřejné služby dostanou, jestli mají alespoň časově, a co se týče veřejné dopravy, třeba dostupnost, dojezdnost.

A teď co navrhuje ten návrh. Ještě navrhuje, že by ta dávka životního minima, což je něco kolem 3,5 tisíce, možná 3 800 nově, poklesla na existenční minimum 2 490 korun i při odpracování těch 20 hodin. Teď jenom abychom si to znovu uvědomili, o čem se bavíme. Bavíme se o 2 490 korunách versus, myslím, že se nepletu, 3 800 pro samostatně bydlící osobu, a nějak 3 600 pro druhého dospělého v domácnosti, kde se bavíme o několika tisícikorunách na živobytí na měsíc, a ten návrh je, aby to pokleslo na 2 490 i při odpracování těch 20 hodin veřejné služby, pokud úřad práce usoudí, že by příjemce mohl mít vyšší úvazek. A zase, jak jen to může úřad práce usoudit, když tam není uvedena ta povinnost, že ta sankce může být uvalena, pouze když ta práce byla člověku nabídnuta, když ji skutečně reálně v dosahu svého bydliště může vykonávat, a to tam zajištěné není. Takže ta veřejná služba je dávána jako podmínka, aby člověk po šesti měsících pobírání příspěvku na živobytí nepadl na těch 2 490 korun, a nikdo neřeší, jestli tu veřejnou službu fakt reálně může vykonávat.

S tím se na mě někteří lidé právě třeba v prvním stupni invalidního důchodu obraceli, že třeba neměli, jak dojíždět. Ale to, co mi opravdu připadá absurdní, je to, že tady se prostě navrhuje pouze nechat úřadu práce usoudit, že by ten příjemce mohl mít vyšší úvazek. A zase aby bylo zřejmé, o co se opírám a že argumentuji čistě paragrafy toho návrhu zákona, tak vám uvedu tu citaci, odkud to je.

Tato absurdita, kterou v počtu absurdit považuji už za pátou, je uvedena ve 20. a 22. bodu části jedna, opět ten stejný pozměňovací návrh 7034. Je tam, že v § 24 odst. 1 písm. f) se slova "krajskou pobočkou Úřadu práce" nahrazují slovy "prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce". Za slovo "činná" se vkládají slova "a má z této výdělečné činnosti příjem ve smyslu aktivity podle § 3 odst. 1 písm. a)". To je vlastně bod 20. A potom v bodě 22 je uvedena ta klíčová podmínka. V § 25 odst. 1 se za slovo "činnosti" vkládají slova "a prokazatelně se snaží využít další možnosti zvýšení příjmu vlastní prací podle § 12 odst. 1".

Zase je naprosto logické chtít motivovat a umožňovat opravdu co nejvíce zapojení lidí do jakéhokoliv druhu práce. To samozřejmě všichni chceme. Ale proč upozorňuji na tu praxi, která z toho pozměňovacího návrhu vůbec není zřejmá, že v praxi - a to jsem opravdu mluvila s mnoha různými druhy pracovníků úřadu práce - u řady těchto lidí jde o lidi v nízkém stupni invalidity, kteří jsou těžko zaměstnatelní a mají často i velmi nízké pracovní kompetence a často i nízké vzdělání. Proto pro ně opravdu často zůstává ta veřejná služba v nějakém obtížněji dostupném regionu jako jediná možnost, jak naplnit tuto podmínku zvýšení příjmu vlastní prací.

Znovu říkám, nestojím tady kvůli lidem, kteří pracovat mohou a objektivně pracují načerno a systém tímto způsobem podvádějí. Tam - už jsem to několikrát říkala a řeknu to znovu - bychom měli být důslednější. Ale co mi vadí na tomto návrhu a proč tady tímto způsobem odůvodňuji, co všechno je podle soudu mého a mého týmu špatně. Tak stojím tady právě kvůli takovýmto lidem prvního a druhého stupně invalidního důchodu, kteří žijí v zapadlé vesničce, potřebují překlepat několik let do důchodu, jsou na úřadu práce. A protože žijí na vesnici, tak jsou schopni si řadu věcí vypěstovat, mají třeba drobné zvířectvo a potřebují - je to ze života, z toho, co jsem nasbírala o fungování sociálního systému v České republice - a potřebují prostě alespoň tu drobnou pomoc, ten příspěvek na živobytí. A tito lidé plní povinnost té veřejné služby, když ji mají dostupnou, když tam dojedou autobusem, když je prostě vůbec ta nabídka v dojezdu. Ale když není, tak stejně dostanou sankci čistě za to, že toto nesplnili. Tak to považuji za pátou největší absurditu toho pozměňovacího návrhu číslo 7034.

Nyní jsme ještě u něčeho, co je z hlediska právního velmi překvapivé, a je to návrh z jiného ranku, ale také v tom stejném pozměňovacím návrhu. A sice co tam stojí: Proti rozhodnutí MPSV o prominutí vrácení částek nad 10 000 korun se nově nepůjde odvolat ani ho přezkoumat v přezkumném řízení. Co to znamená? Zase to zkusím přeložit do lidského jazyka z toho, jak je ten zákon napsaný. Upírá to těmto lidem možnost bránit se případným protiprávním rozhodnutím. Upírá to možnost přezkoumat to v přezkumném řízení, které je prostě jednodušší pro lidi, kteří nemají na soudní výlohy. Znova zdůrazním, přitom platí ustanovení § 94 odst. 5 správního řádu a podle tohoto ustanovení je správní orgán - teď ocituji - "při rozhodování v přezkumném řízení povinen šetřit práva nabytá v dobré víře".

Takže dnes to funguje tak, že když je někomu vyplacena dávka, kde si myslel, že na ni má nárok, nebyl prokázán špatný úmysl, tak do 10 000 ji musí uhradit, nastavují se splátkové kalendáře a lidé to, co měli vyplaceno a neměli nárok, uhradí. A nad těch 10 000 se dneska řeší promíjení a často k tomu i dojde. Teď ten návrh předkládá vlastně snížení ochrany těchto lidí. Zamezení možnosti bránit se proti té zamítnuté žádosti o prominutí částek nad 10 000 korun jinak než žalobou. Je to prostě veliké zpřísnění přístupu k lidem, kteří nemají na soudní výlohy. Možná se to některým z vás zdá jako relativní detail, ale není, protože ty neoprávněně vyplacené dávky jsou často kvůli tomu, že IT systémy, kterými se ty dávky administrují, nejsou kompatibilní a prostě je opravdu těžké přijít na to, co všechno má člověk nahlásit. Kdyby namísto této novely radši byla věnována veškerá energie k tomu, aby byla zajištěna provázanost těchto databází a aby systém prostě nedovolil vyplatit dávky, které se vzájemně vylučují, které jsou spolu vzájemně v kolizi, tak bychom tohle ani třeba nemuseli řešit. Ale jsme v situaci, kdy ten systém je natolik nedokonalý, že umožňuje vyplácet i vzájemně kolidující dávky. A v těch ojedinělých případech, kdy se to stane, kdy k tomu dojde, tak dneska lidé jsou trestáni tou sankcí 10 000. Ty splácejí vždycky a jsou to lidé v hmotné nouzi. Pro ně jsou to obrovské peníze.

Ale nemožnost přezkoumat v přezkumném řízení zamítnutou žádost o prominutí těch částek nadto snižuje míru ochrany těchto osob a povede to prostě k zbytečné likvidaci těchto lidí. A teď opravdu mluvím o lidech - když jsem hledala ty případy, kdy se tohle děje - kteří pracují v chráněných dílnách, jsou to právě lidé v tom invalidním důchodu bez výplaty a nejsou to lidé, kteří si poradí s naším právním systémem. Navíc z právního hlediska je třeba poznamenat, že správní řád - tam jsem citovala ten § 94 odst. 5, podle něhož je správní orgán při rozhodování v přezkumném řízení povinen šetřit práva nabytá v dobré víře - tak ten správní řád je obecný právní předpis. Ten by neměl být takto vypnut pozměňovacím návrhem, který nebyl posouzen podle dopadu regulace - RIA, který nebyl prověřen na to, co způsobí pro tyto nejslabší a nejzranitelnější lidi. A znovu říkám, tady jsem ty příklady situace, které se to týká, našla v chráněných dílnách.

Ještě ocituji, zase abyste si to mohli, vážení předkladatelé a předkladatelky, najít, je to 40. bod části 1. V § 77 se tam navrhuje doplnit odstavec 3, který zní: "Proti rozhodnutí podle § 54 odst. 1 se nelze odvolat ani je nelze přezkoumat v přezkumném řízení." A abyste si to uměli srovnat, o co jde, tak v § 54 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi nyní stojí toto: "Krajské pobočky Úřadu práce vybírají neprávem poskytnuté dávky a dávky poskytnuté v nesprávné výši a v individuálních případech rozhodují o prominutí povinnosti vrátit tyto dávky. Rozhodnout o prominutí povinnosti vrátit částky vyšší než 10 000 Kč však mohou jen s předchozím souhlasem ministerstva." Takže to je dnešní pojistka. To je dnešní úprava. A ta se tímto ruší a ochrana lidí se snižuje.

Takže znovu, máme tady pozměňovací návrh. Já jsem ocitovala u všech uváděných protiargumentů ta místa. Ty návrhy bohužel jsou reálné. Mě to velmi překvapilo, že takovéto věci jsou předloženy v zákoně o takzvané pomoci v hmotné nouzi. Domnívám se, že to je proto, že ten návrh je skutečně velmi složitý, velmi dlouhý, a domnívám se, že nedošlo k tomu, že by si někdo další tento návrh nastudoval do tohoto detailu. A opět si myslím, že zkrátka nebyly posouzeny všechny dopady na lidi, kterých se to týká. A znovu zdůrazňuji, že prostě musí být úplně jiný přístup k řešení práceschopných osob, tam naprosto souhlasím s tím, co je potřeba dělat, co se týče přísnosti. Tam jsem i sama uváděla, že by naopak ty výzvy k dokládání a k dostavení se na úřad práce mohly být využívány častěji. Akorát vy tady, vážené kolegyně a kolegové, vyléváte s vaničkou i dítě, a to zejména lidi s různým druhem zdravotního znevýhodnění nižšího stupně, na které to velmi silně dopadne, pokud to bude přijato, a seniory ve velkých městech. Znovu zdůrazním, že znemožnění kombinace příspěvku a doplatku na bydlení tím zrušením fikce životního minima dopadne právě na chudé seniory z velkých měst. Myslím, že to jenom nikdo nedomyslel. Zrovna u tohoto si nemyslím, že by to byl záměr. Aby o tom nebylo pochyb, tak jenom připomenu, bylo to to zrušení § 27 odst. 3.

A nyní co s tím? Předestřela jsem vám, vážené kolegyně a kolegové, co vše činí problém na předloženém návrhu novely. A já samozřejmě se širokým týmem, se kterým jsme na tom pracovali, bych ráda, abychom měli konkrétní řešení těch potíží. Proto si nyní dovolím odůvodnit pozměňovací návrhy, které mám zatím načtené v systému, budu se k nim pak v podrobné rozpravě hlásit. Jsou to návrhy, které, věřím, že by právě řadu věcí usnadnily a zpřesnily.

Jak už tu bylo vysvětleno, není z pohledu soudržné společnosti, společnosti, která má nějak fungovat pospolu dlouhodobě, řešením pouze říci: ty nebydlíš, protože máš smůlu, tvoje bydlení je nekvalitní. Namísto toho je potřeba přijmout nějaký návrh cesty, jak se dostat k lepší situaci. Ještě si jenom dovolím vám přiblížit, v jakých situacích k tomu nekvalitnímu bydlení může dojít, protože to zase nejsou skutečně jenom vyloučené lokality. To jsou i třeba staré byty. Já vám to ještě popíšu ze zkušenosti sociálních pracovníků, co jsem si k tomu poznamenala, a potom řeknu ten návrh řešení. Řešení totiž existuje a už je i v Česku prověřené.

Pokud si vezmeme paní s několika dětmi, samoživitelku, která bydlí v nájmu v Praze, tedy ve velkém městě, tak je poměrně časté, že to je paní, které kvůli několika dětem pronajali pouze byt v horším stavu. Typicky majitel do toho bytu odmítá investovat. Klientka aspoň maluje na své náklady a podobně. Ale v bytě nefunguje většina zásuvek. Představte si tu situaci tak, že prostě přes ten byt je natahaná spousta prodlužek. A pokud se někteří smějete, tak to je proto, že jste nekonzultovali se sociálními pracovníky, se kterými jsem ten návrh zákona konzultovala já. I přes opakovanou snahu jednat s majitelem takovýchto starých bytů v Praze často dojde k tomu, že prostě ty prodlužky si má paní vyřešit sama a že to má všecko opravit ze svého. A teď tam jde o to, že to je přesně ta hraniční situace. Bude takovýto byt zaplácaný natahanými prodlužkami, protože jsou prostě funkční dvě nebo tři zásuvky, vyhodnocen jako nevhodný? Vám se to zdá jako teoretická otázka, jenže problém je, že přesně v takovýchto bytech ti chudí lidé bydlí a budou ve strašné nejistotě, jestli to bude uznáno úřadem práce, nebo ne. Jenom chci upozornit, opravdu si myslím, že tímto způsobem návrh zákona nikdo nedomýšlel, co je ta praxe toho, jaké jsou různé odstíny nekvalitního bydlení. A za mě nekvalitní elektrické vedení v bytě je problém. To je i bezpečnostní problém. Ale ti lidé aspoň bydlí.

Ten návrh by prostě mohl vést k tomu, že kvůli - a teď je opravdu důležité si uvědomit ten stres, ve kterém takováto žena s několika dětmi žije, to prostě vede k permanentnímu stresu: kdy mi odeberou děti, protože ten byt neuznají za kvalitní. Přijde nová, čerstvá, typicky paní na místní šetření třeba těsně po škole a bude tak zděšená z toho, že tenhle druh nekvalitního elektrického vedení nikdy neviděla, že řekne: v tom děti nemůžou být - a jdou do klokánku. A já vám opravdu říkám obavu, kterou ti lidé řeší a kterou řeší sociální pracovníci, co je podporují, co jim pomáhají s doučováním pro děti. A to je ta cesta vpřed. To, aby děti z tohohle bytu vystudovaly, dokončily školu a už samy mohly bydlet v něčem mnohem lepším. A právě to, aby alespoň dokončily školu a věděly, že mají šanci si sehnat lepší práci, tuhle víru jim dává to, že bydlí v běžném, nesegregovaném bytě, i když nekvalitním. A tohle hrozí, že ten návrh ohrozí.

Proto navrhuji jako pozitivní řešení pozměňovací návrh číslo 6501, který se týká takzvaných mopek na kauce, na složení jistoty do bytu. Je to návrh, který je napsaný k původnímu návrhu zákona a týká se toho, co je prověřené řešení. Už to u nás prověřovala i vláda a úřady práce. A ty takzvané mopky, ta mimořádná okamžitá pomoc na kauci, se může udělovat, aby lidé složili tu jistotu na byt, kauci na byt. A proč to může být méně nákladný způsob řešení bytové nouze? Pro nás všechny, pro celou společnost? Proč je to levnější? Protože jde o výdaj, který se pohybuje v rozmezí 10 až 30 000 korun. Naopak jakákoliv rekonstrukce bytu nebo řešení celého bytu jsou prostě stovky tisíc korun. A u odkupu bytu jsou to miliony.

Proč to tu tak zdůrazňuji? Můžeme si říct, že řešíme pouze ideální stav, kde nikdo nepotřebuje žádnou podporu, každý je odkázán sám na sebe, ale domnívám se, že nejsme společnost, která by se chtěla dívat na to, kam by to vedlo. A na druhou stranu investujeme značné částky do provizorního bydlení, což jsou i azylové domy a což jsou právě i v podstatě často ty klokánky. Řada dětí tam je kvůli nevhodným bytovým podmínkám.

A teď vám tady předkládám, kolegyně a kolegové, ke zvážení návrh jedné možnosti, jak rozšířit tu mozaiku alternativ a řešení, která už je prověřená právě velkým výzkumem na mnoha stech rodin prováděným úřady práce, byl to výzkum dělaný právě pro účely vládního posouzení. Tam šlo o to, že si ti lidé, kteří dostali tuto kauci na bydlení, tyto peníze na složení jistoty do bytu, to bydlení i po roce udrželi. A znamená to tedy, že tento pozměňovací návrh č. 6501 umožňuje levnější efektivní způsob řešení bytové nouze, pro nás všecky prostě výhodnější jako pro společnost a zavádí tedy, a to je vlastně ten právnický fígl, který je v tom návrhu použit, vedle pojmu hmotné nouze pojem bytové nouze. Proč o tom takto důkladně hovořím? Protože bych vás ráda přesvědčila, že tuto již vyzkoušenou a prověřenou věc zavedeme jako systémový nástroj.

To, co předkládám, není žádný experiment, to je prostě fungující řešení, které se ale doposud mnoho úřadů práce v naší zemi obává použít, protože to není dostatečně metodicky uchopeno. A právě takovým legislativní ukotvením by mohl být tento pozměňovací návrh. Kdyby se povedlo, aby naše úřady častěji využívaly tu podporu s úhradou jistoty, té kauce na bydlení formou této mimořádné okamžité pomoci, tak by reálně mohlo dojít k tomu pozitivnímu vývoji, snížení počtu domácností na ubytovnách a k omezení toho skutečného neblahého byznysu s chudobou, který nikdo nechceme. Ale došlo by k tomu poměrně přirozeně a bezbolestně přes tuto pomoc s úhradou kauce, jistoty do bytu. Tato možnost by vlastně umožňovala kombinaci, aby lidé využili ty úspory, kterých jsou schopni. Když jsem to konzultovala se sociálními pracovníky v přímé práci, v přímém kontaktu v terénu, tak říkali, že si často našetří 10, 12 000 na kauci, ale pak prostě potřebují 20. A kdyby dostali přes tuto mopku těch 8 000, tak by to bylo reálné řešení.

Já tedy k vašemu zvážení doporučuji tento pozměňovací návrh č. 6501.

A ještě upozorňuji, že co je ta jedna z nejvíce kritizovaných věcí, kterou bychom si asi všichni přáli vymýtit, jsou vysoké nájmy za nekvalitní byty. A právě tohle je to řešení. V okamžiku, kdy ta domácnost má šanci složit jistotu dvou až tří nájmů za normální byt, tak se dostane z té pasti, z toho kolotoče drahých nájmů za nekvalitní byty, kde se ale právě často ty jistoty, ty kauce neskládají, protože majitelé vědí, že na to tito lidé nemají. Když jsem přesně zažila jednání právě s jednou klientkou, která se takto snažila si ušetřit a potřebovala pouze část té jistoty doplatit, a to, jak těžké bylo tuto pomoc od úřadu práce obdržet, a nakonec, když ji obdržela, tak si to bydlení po roce normálně udržela, paní funguje s dvěma dětmi v tom bytě úplně běžném. Tak to je přece cíl, to je ten sen, aby takto s malou pomocí, s tou investicí v tomto případě 8 000 korun se ta rodina přesunula z vybydlené ubytovny do normálního bydlení.

Takže toto by podpořil návrh 6501. Současně by to byl návrh, který akceptuje realitu, ze které nejsme nikdo nadšený, ale prostě nejsou všichni natolik schopní si vydělat takové úspory. Bohužel spousta platů je tak nízkých, že v některých případech je toto racionálnější řešení, vyjde to společnost levněji než ty vysoké příspěvky a doplatky na bydlení. A protože to je racionální, tak vám to předkládám ke zvážení.

Další návrh, který chci odůvodnit, je č. 6529. Je to návrh týkající se zrušení školských přestupků. Proč? Protože to navázání poskytování dávek na školní docházku je problematické, protože rodina by byla za jedno provinění trestána dvakrát. Dneska už tam normálně ta sankce je. Je tam řízení o přestupku a ztráta nároku na dávku by k tomu přibyla. Tohle zpřísnění, které ten návrh zavádí, by prostě bylo dvojí trestání. A zase ten cíl, ať co nejvíce dětí dokončí školu a získá vzdělání, je cíl, k němuž se podle mého soudu dobereme tou mravenčí prací, doučováním, systematickou prací s rodinami a taky jistou trošku změnou přístupu v určitých typech škol, ale nedostaneme se k tomuto kýženému cíli, k lepším školním výsledkům a větším školní úspěchům dětí ze všech rodin skrze tuto sankci. Druhá věc je, a to jsem už stručně zmiňovala, ten problém záškoláctví u starších dětí, u těch dětí v pubertě. Asi máte mnozí zkušenost s výchovou puberťáků, moje děti jsou zatím malé, ale ne vždy se lze u pubertálních dětí spolehnout na to, že prostě ta rodina je může zvládnout a že ta rodina za to skutečně může, že chodí za školu. A trestat potom celou rodinu tím odebráním dávky, a to i v případě, že se o řešení snaží se sociálními pracovníky, s OSPODem a tak dále spolupracuje, nedává smysl. A v těchto situacích, kdy to nedává smysl, a tento návrh zákona by to přesto ukládal, tak by to bylo prostě podle soudu mého týmu nespravedlivé a demotivující a nakonec i poškozující zase pro celou společnost.

Dále je to opatření sporné ve vztahu k těm novým úpravám distanční výuky a ta byla kodifikována jako forma povinné školní docházky. Jenže ten návrh nijak nebere v potaz, že pro část rodin, a to zejména právě v těch vyloučených lokalitách, které bychom měli tou trpělivou a systematickou prací změnit a zbavit se jich, že právě v nich je technicky obtížné se distanční formy výuky účastnit. Co tam chybí? Internetové připojení a další technické vybavení pro realizaci výuky. I když jsme se jistě mnozí, nejenom my, snažili o sehnání co nejvíce počítačů do těchto rodin, tak prostě jde právě i o ta data, ten internet. A tady je zase něco, kde vzniká taková nejasnost: návrh na odebírání za nesplnění povinnosti, k jejímuž plnění, plnění té povinnosti, ale stát neposkytl dostatečnou podporu. Ty problémy špatné docházky do školy ani jiných přestupků se tedy nejenom neřeší, ale navíc se zhoršují podle návrhu tou exekucí udělených pokut z dávek na jídlo a na bydlení. A zase, jde mi o to ty věci řešit dlouhodobě systémově a trvale. A to prostě tento návrh nepřinese.

Co se týče pozměňovacího návrhu č. 7410, tak tam navrhuji zrušení té úpravy formou vypuštění celého bodu 1. Takže co navrhuji? Vypustit úpravu, která postih za neplnění povinné školní docházky doplňuje o zavedení postihu za neplnění povinného předškolního vzdělávání. To je to, co jsem už také odůvodňovala. To předškolní vzdělávání se zavádí nově jako sankce. Již jsem odůvodňovala problematičnost toho dvojího trestu za jedno provinění i té nemožnosti vždycky účinně řešit problém záškoláctví u starších dětí, u dětí v pubertě. To je prostě velice těžké. A stejně tak to vypadá, že si ty normy, které ty situace upravují, v tomto případě vzájemně protiřečí, a ta navrhovaná úprava je tak ve finále kontraproduktivní. Tam prostě ve finále by ten návrh uvrhl tyto rodiny do ještě větší finanční, materiální, ale i sociální deprivace.

Další návrh má číslo 7411. Tam to odůvodnění je poměrně jednoduché. Týká se podpůrčí doby. A i podle stanoviska ministerstva je ústavně nekonformní automaticky vyloučit z režimu hmotné nouze ty osoby, jejichž dočasná pracovní neschopnost překročila maximální podpůrčí dobu v systému nemocenského pojištění. Ten problém, k jehož řešení v tomto případě předkladatelé cílí, by přitom měl být řešen primárně právě v tom systému nemocenského pojištění např. kontrolou zdravotního stavu posudkovým lékařem anebo smluvním lékařem úřadu práce. Stejně tak už v současné době úřady práce v praxi působí na dotčené osoby, aby uplatnily své nároky a požádaly o invalidní důchod. Takže ještě jednou zdůrazňuji, jde o to, kde dočasná pracovní neschopnost překročila tu maximální dobu, kdy můžete pobírat podporu ze systému nemocenského pojištění, a jednak to samozřejmě ukazuje někdy to dlouhé trvání přiznání invalidních důchodů. Ale ve skutečnosti ten návrh fakt nedává smysl. A zase řeknu jednoduchý důvod proč: protože by to navrhované opatření bylo jednoduché obejít, kdyby příjemce dávek přestal na jeden jediný den být osobou dočasně práce neschopnou. Takže je tam jednak chyba v tom, jak je vůbec formulován, a jednak je s největší pravděpodobností protiústavní. - To jsem citovala stanovisko ministerstva. Takže z tohoto důvodu navrhuji vypuštění a předkládám toto vypuštění v pozměňovacím návrhu číslo 7411.

Pak je tam zaváděna návrhem oznamovací povinnost - to je číslo 7412. A zase podle stanoviska ministerstva je tento návrh zřejmě protiústavní a nadto vlastně podmiňuje vyplácení státní podpory pouze plněním administrativních povinností a vůbec z toho návrhu, tak jak je napsaný, není jasné, jak to podávání hlášení na úřad práce a odevzdávání vyplněných formulářů souvisí s tím, že je daná osoba v hmotné nouzi. A teď - bavíme se o situaci, kdy by se úřady měly soustředit na podstatu věci, na to, zda daná osoba tu pomoc potřebuje, nebo nikoliv, a nikoliv na to, zda odevzdala správný formulář. A proč? Prostě proto, že nemáme být stát, kde šikanujeme na administrativních detailech, ale máme jít k tomu jádru pudla. To jádro pudla jsem popisovala: opravdu řešit osoby práceschopné, které jsou v té evidenci, a neměly by v ní být. To opravdu řešit, a ne zavádět takovéto podmiňování plněním administrativních povinností, kdy ve finále může jít právě o zbytečnou zátěž pro lidi se zdravotním znevýhodněním pečující o jiné závislé osoby nebo o lidi ve starobním důchodu, co taky potřebují tuhle podporu.

Potom je pozměňovací návrh číslo 7413 - společně posuzované osoby. Tento návrh předkládám k návrhu, který byl přijat na výboru pro sociální politiku. A zase - podle stanoviska ministerstva navržená úprava bude mít dopad i na další společně posuzované osoby. A vzhledem k tomu, že tyto dopady nebyly dostatečně vyhodnoceny, tak navrhujeme tento bod vypustit, abychom předešli nepředvídatelným dopadům na třetí osoby. Současně o co jde? Nelze zároveň přijmout ten princip důkazního břemene na straně žadatele nebo příjemce, princip toho prokazování, kde bydlí bývalý partner. A zase ta praxe je velice smutná. Když řeším, jak to ohledně té vlastní důkazní činnosti úřad práce uplatňuje, tak to není dobře. My bychom si měli dát pozor na to, že tento zákon, kdyby to takto bylo přijato, jak je to navrženo, by se dostal do kolize se správním řádem, což je zákon č. 500/2004 Sb. Takže to je pozměňovací návrh číslo 7413 týkající se společně posuzovaných osob.

A co se dále navrhuje? Pozměňovací návrh číslo 7414. Ten se týká souhlasu se vstupem do obydlí. Tam již zákon dnes umožňuje dávku snížit nebo odejmout, pokud žadatel znemožní provedení sociálního šetření. Takže to je úprava, kterou není nutné měnit, ta už dnes funguje. Ale co ta navržená úprava dělá? Ona snižuje prostor pro úvahu sociálních pracovníků, snižuje možnost pro takzvané správní uvážení a může to vést ke zcela absurdním výsledkům. A mimochodem, to by tito lidé ani do budoucna nemuseli studovat tu vysokou školu, kterou studují, kdybychom z nich chtěli dělat pouze automaty na rozhodnutí.

Ta dávka by podle návrhu byla odebrána na půl roku, příjemce by přestal být považován za osobu v hmotné nouzi, takže odebrán bude jak doplatek na bydlení, tak příspěvek na živobytí, čili jak ta obživa, tak to bydlení, a to i v situaci, kdy by všichni zúčastnění objektivně uznali, že důvod k nevpuštění byl zcela objektivní a závažný. Stejně by to museli provést, zrealizovat. Takto je to napsáno bez jediné možnosti výjimky. Takže proto to v návrhu číslo 7414 navrhujeme vypustit.

Co je další změna, navrhujeme v čísle 7415 nahradit slova "bude jim" slovy "může jim být". Opět jde o to, že pokud by příslušný orgán musel odebrat dávku, nebude-li umožněno místní šetření, mohly by tím nastat zcela absurdní situace. Žadatel o dávku může mít řadu naprosto objektivních příčin, proč v ten daný okamžik nevpustil do svého obydlí sociální pracovníky, já už jsem popsala i tu možnost, kdy by to ti sociální pracovníci všichni uznali, ti přítomní na tom místním šetření, tak stejně by jim prostě musela být ta dávka odebrána. Takže co je to řešení? Navrhuji v tom pozměňovacím návrhu, aby tam bylo to "může jim být odebrána". Takže pokud to nevpuštění bude bezdůvodné, tak žadatel o dávku přijde, ale pokud by prostě uznali ti pracovníci provádějící to místní šetření, že tam byl jasný a závažný důvod, tak by to mohli zohlednit. Pokud by to odebrání bylo povinné, tak by ty příčiny nevpuštění nebylo možné v žádném případě zohlednit, byť by to lidsky mohli ti úředníci jakkoliv chápat.

A další pozměňovací návrh je číslo 7416 týkající se zkrácení té doby snížení dávky na tři měsíce. Je to vyloženě ta situace, kdy se navrhuje odebrání na šest měsíců. Po konzultacích s mnoha lidmi to považujeme za nepřiměřeně přísné. A vlastně tam chybí to omezení doby, na kterou to může být sníženo, a my tam navrhujeme strop -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak je 19.00 hodin, takže já vás přeruším. Přeruším tedy pořad 91. schůze Poslanecké sněmovny a přeji vám hezký večer.

 

(Schůze přerušena v 19.01 hodin.)

Aktualizováno 7. 11. 2021 v 15:55.




Přihlásit/registrovat se do ISP