Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

 

(pokračuje Vojtěch Pikal)

Sloučená rozprava k bodům 2 a 3
/sněmovní tisky 1008 a 1009/

Jsme ve sloučené rozpravě s Vládním návrhem zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona, a sice sněmovní tisk 1009, také jsme ve druhém čtení. Těmito sněmovními tisky jsme se zabývali dne 3. března 2021 na 87. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsme přerušili obecnou rozpravu. Paní ministryně již je přítomna u stolku zpravodajů jako navrhovatel, tedy paní ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, a zpravodajem by měl být poslanec garančního výboru pan poslanec Martin Kolovratník, kterého také prosím, aby zaujal své místo u stolku zpravodajů.

Dalšími zpravodaji dalších výborů potom jsou pan poslanec Ivan Bartoš za výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, pan poslanec Dominik Feri za ústavně právní výbor, a pak také pověření zástupci menšin výborů, jimiž jsou pan poslanec Martin Kupka za menšinu výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, pan poslanec Ondřej Polanský za menšinu hospodářského výboru a pan poslanec Marek Výborný za menšinu ústavně-právního výboru.

Nyní tedy opět dávám možnost vystoupit paní navrhovatelce, která jak vidím, má zájem, případně potom dalším zpravodajům a zástupcům menšin. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dnes se opět setkáváme ke stavebnímu zákonu, naposledy jsme se nad ním sešli 3. března letošního roku, kdy Poslanecká sněmovna projednávání přerušila a odročila do 30. března 2021. Na toto jednání dnes tedy navazujeme a sněmovna přerušila jednání z důvodu, kdy určila jako normu, ke které se bude podávat komplexní pozměňovací návrh hospodářského výboru. Vlastně to je sloučení několika komplexních pozměňovacích návrhů, ať už z pera pana Kolovratníka, pana Luzara, pana Dolínka, pana Kalouse nebo pana Fialy. Tento komplexní pozměňovací návrh tedy hospodářský výbor takto přijal a sněmovna ho doporučila jako nosný tisk.

Co se týká samotných věcí v rámci toho komplexního pozměňovacího návrhu hospodářského výboru. Návrh hospodářského výboru navrhuje jednotnou soustavu státní stavební správy na všech úrovních, tedy včetně prvoinstančních stavebních úřadů.

Já bych velmi ráda zde skutečně znovu vyvrátila ten mýtus, že to bude stát obrovské množství peněz. Je potřeba si uvědomit, že dneska máme 1300 samostatných úřadů, v těchto úřadech pracuje přes 13 tisíc úředníků. My skutečně nechystáme budování žádných nových stavebních úřadů někde na zelené louce, určitě využijeme všechny stavební úřady, které máme. Já sama jsem měla už mnoho jednání se starosty, protože i čistá státní stavební správa, která bude od úrovně kraje, bude mít územní pracoviště a nejlépe tam, kde jsou stavební úřady dnes. Tzn., se starosty skutečně jednáme o tom, že nám pronajmou jako státní správě tyto prostory. A je potřeba říci, že stavební řízení v dnešní době je přenesená působnost, tzn., je to výkon státní správy v přenesené působnosti, a již dneska si stát platí za všechny prostory, za úředníky, za archivy vlastně, kde dneska stavební úřady působí.

Takže tyto čtyři miliardy, které stát platí již dnes, budeme samozřejmě platit i do budoucna tak, aby ta územní pracoviště zůstala nejlépe tam, kde jsou. Co se týká potom dalšího bodu, tak je územní plánování. V návrhu hospodářského výboru zůstává zachován současný model výkonu působnosti v oblasti územního plánování s tím, že cílem návrhu je posílit postavení územně samosprávných celků. Je potřeba ale zdůrazni, že zejména z popudu velkých měst je připravováno i pořizování územně plánovacích dokumentací jako do samostatné působnosti. Je to součást tzv. čtyř městských artikulů, my jsme se tím velmi vážně zabývali a myslím si, že je připraven pozměňovací návrh, který skutečně to územní plánování dává do samostatné působnosti od nejmenší obce až po největší město.

V oblasti stavebního řádu navrhuje nový stavební zákon komplexní procesní úpravu povolování staveb. Výsledkem navrhovaných změn je jedno řízení vedené jedním úřadem, v němž budou v maximální možné míře integrovány dotčené orgány. Proces povolení stavby má pevně stanovené lhůty. Pro všechny neintegrované dotčené orgány bude platit fikce souhlasu, ke které dojde po uplynutí lhůty pro vydání vyjádření nebo závazného stanoviska.

V oblasti stavebního práva hmotného předpokládá návrh komplexní úpravu požadavků na výstavbu v jednom prováděcím právním předpisu, avšak při zohlednění specifických územních požadavků velkých sídel. Návrh zákona zavádí pro Hlavní město Prahu, statutární město Brno a statutární město Ostravu oprávnění vydat prováděcí předpis upravující odchylně některé požadavky na výstavbu, tzv. městské stavební předpisy.

V oblasti změnového zákona, který byl taktéž projednán na výborech, jsme řešili společně se stavebním zákonem 3. března, kdy Poslanecká sněmovna i změnový zákon přerušila a odročila do 30. března. V rámci pozměňovacích návrhů se řešily zejména pozměňovací návrhy pánů Kolovratníka a samozřejmě dalších v množství samostatných návrhů k jednotlivým zákonům ve změnovém zákoně obsaženým.

Pozměňovací návrhy ke změnovým zákonům se týkaly například integrace rozhodování o nakládání s vodami do stavebního řízení, rozšíření možnosti pro umisťování reklamních zařízení, zrušení návaznosti hygienických limitů nebo zavedení poplatku z výstavby. Nebo dále o úpravu v soudním řádu správním, konkrétně v řízení o zrušení opatření obecné povahy. Tento návrh odporuje kompromisní dohodě a úpravě Legislativní radě vlády a dohodě s Nejvyšším správním soudem. Musíme zároveň uvést, že rovněž Ministerstvo spravedlnosti po pečlivém vyhodnocení dopadů zastává na místo původního neutrálního námětu jednoznačně negativní stanovisko.

Dovolte mi tedy závěrem poděkovat všem, kdo se jakýmkoliv způsobem podílel na přípravě ať už vládního návrhu, nebo i zmíněného komplexního pozměňovacího návrhu. Opravdu si velmi vážím úsilí všech, kdo se zapojili do přípravy nového stavebního zákona. Je jasné, že ne ke všem návrhů mohu mít pozitivní stanovisko, na druhou stranu vnímám to jako velmi vyvážený kompromis a budu se těšit na velmi věcnou a konstruktivní debatu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Připomínám, že znovu je možnost vystoupit, těch, co mají zpravodajů nebo zástupců (menšin?), nicméně pokud se nikdo nehlásí, tak já nyní otevírám rozpravu, přerušenou, sloučenou obecnou, ve které mám nějaká přednostní práva a nějaké přihlášky. Mám zde přednostní právo pana předsedy Bartoše a pana poslance Kupky, předpokládám, nicméně ještě z minula byla přihlášena paní poslankyně Maříková, u které si také nejsme jisti, jestli také neuplatňovala přednostní právo. Nicméně vzhledem k tomu, že paní poslankyni Maříkovou v sále nevidím, tak zvu pana předsedu Bartoše a pak se posuneme.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý den, dámy a pánové, vážená paní ministryně, pane předsedající. Já bych chtěl v tuto chvíli jenom krátce pohovořit o důležitosti digitalizace jako nástroje k zefektivnění stavebního řízení. Paní ministryně kývá, my se určitě v této části shodneme, že digitalizace je důležitá, ale ačkoliv tento zákon v jistém směru navazuje na naše původní digitalizační snahy, které jsme jako poslanci ve spolupráci s vládou zhmotnili v zákoně týkající se digitálních technických map, najednou se vládou navrhovaný zákon, respektive nyní ten kvazivládní návrh pana poslance Kolovratníka bere tu digitalizaci jako něco bokem, co by vlastně nemuselo úplně tak zafungovat ve zrychlení stavebního řízení.

A já říkám, že je to základ, zrychlení stavebního řízení, jeho zefektivnění a i finálním úsporám. Už pár desítek let ve veřejném prostoru koluje takové rčení, že mají obíhat data, nikoliv lidé. Já s tímto rčením souhlasím, ostatně to je princip digitalizace, to je princip toho, že když si dneska něco vyřizujete s úřadem a ta cesta se snad bude zrychlovat, použijete mobilní telefon, vám se tam ty věci vyplní, pošlete třeba formulář žádosti o prodloužení parkování a ono se vám prodlouží.

Já bych byl rád, kdyby se tento princip, který známe z řady služeb, přenesl do stavebního řízení v České republice. Co ale ten návrh, který teď projednáváme ve Sněmovně, přináší? On možná částečně řeší tu otázku, že lidé nemají obíhat úřady, ale jak ji řeší? Vezme úředníky z různých oblastí a ty v podstatě sestěhuje - a to není do virtuální, ale na jeden úřad, kde všichni budou sedět v nějakém domě, asi ve své kanceláři a odpoledne se sejdou na nějakou poradu a tam si tu věc vyřeší. To není ten moderní efektivní princip.

Princip, že mají obíhat data a ne lidé, je následující. Vy jste občan, který staví nějakou stavbu, svoji, nebo jste stavebník či developer. Vy si ten projekt připravíte, nahrajete ho do systému nebo ho asistovaně nahrajete do systému, vznikne jediná dokumentace, která je uložena na jednom místě a všichni další, kteří s tou dokumentací pracují - k tomu už nepotřebujete být u toho jako stavebník nebo jako občan - tak vzdáleným přístupem se na ni podívají, dají tam to virtuální razítko, o kterém hovoříme, zda jich bude v danou chvíli, těchto virtuálních razítek, deset nebo patnáct nebo jiný počet, to úplně v tom procesu není tak relevantní, a na konci, kdy vlastně všechno může běžet najednou a paralelně, se vypořádají tyto rozpory a v danou chvíli je ten projekt schválený a můžeme se posunout dál.

To je princip digitalizace, to je to, integrace procesů, o které hovoříme, v 21. století, kdy jsme měli možnost a byla tam i paní ministryně Dostálová, sice s jinou výpravou, podívat se, jak funguje stavební řízení v moderní společnosti v severských zemích, kde sedí úředník v kanceláři, kde není jediný papír, má před sebou velký monitor a říká - dneska mám hodně práce, dneska musím vyřešit třicet čtyři stavebních řízení. A usmívá se, protože se mu na obrazovce objeví průběh toho stavebního řízení, on kontroluje pouze ty dotčené orgány, klikne, když končí ten čas nebo ta lhůta, klikne a připomene (je?) emailem a ten proces běží, je transparentní, je levný, je efektivní, nikam nikoho nestěhujeme, žádné nové úředníky nenabíráme, funguje ve stávajícím systému.

Toto byla ta moderní vize, se kterou my jsme přistoupili jako skupina poslanců ve skupině pod výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoje, který se zabývá stavebním řízením, a na této procesní integraci jsme postavili náš komplexní pozměňovací návrh, který Sněmovna zamítla, který přesto dnes budeme předkládat jako komplexní pozměňovací návrh k návrhu pana Kolovratníka, ale ty dílčí části týkající se územně plánovací dokumentace, týkající se toho jádra stavebního řízení, ty předložíme taktéž jako pozměňovací návrhy, protože každá tato část je uplatnitelná samostatně a dá se použít.

Nejraději bychom samozřejmě byli, kdyby se naše země, kde budou potřeba peníze a už nyní, jsme zásadně deficitní, nepouštěla do divokého projektu vzniku stavebního úřadu, kde jen ty transformační náklady jsou odhadovány na desítky miliard korun s nejistým výsledkem, ale šli jsme cestou moderní, šli jsme cestou digitální. Digitalizace i ve stavebním řízení neznamená pouze nižší náklady na zavedení, ale ve finále šetří čas a peníze.

Šetří čas lidem, kteří si nemusejí shánět razítka, kteří to mohou udělat z pohodlí domova, kteří nemusejí nikam cestovat. Šetří čas státu na prostředcích ve vysoké míře.

Když se podíváme na globální případ, a Estonsko je, pan premiér se rád chlubí, ze se setkal s někým z Estonska - Estonsko digitalizovalo státní správu jako celek. V danou chvíli to mělo své náklady a i snad rozpočet v té době byl deficitní v Estonsku, ale podařilo se jim to. V následujícím období ušetřili na provozu, na výdajích států tři procenta hrubého domácího produktu. To by bylo v České republice něco přes sto miliard na výdajích. Stavební řízení není celá digitalizace, ale spoustu věcí už jsme udělali od registru, třeba přes bankovní identitu, kterou schválila tato Sněmovna v předminulém roce. A toto všechno dohromady spolu se stavebním řízením může ve finále šetřit čas a šetřit peníze. Já bych proto požádal vás o podporu toho hlavního návrhu, který skutečně nejde cestou odebírání pravomoci samosprávám a stěhování úředníků, ale jde cestou digitální. Myslím si, že to je základ, že to je cesta pro 21. století.

Samozřejmě bych vás chtěl požádat i o podporu dalších pozměňovacích návrhů, které dnes zaznějí, ať už od skupiny poslanců, která řešila stavební zákon, tak i třeba od Pirátů, jejichž jménem tady mluvím. Za sebe bych chtěl upozornit na dva pozměňovací návrhy, které budou načteny. Jedním je předkladatelem skupina poslanců prostřednictvím mě, který se týká elektronického stavebního deníku. Druhý následně bude předkládat pan poslanec Polanský za Piráty.

My jsme už v předchozím jednání v legislativě prosadili elektronický stavební deník jako nástroj, který by měl řídit stavbu, který by měl být pro kontroly dostupný, kam by stavebník nebo realizátor zapisoval postupy ve stavbách a umožnil by i kontrolu. Pokud se jedná samozřejmě o veřejné prostředky, jsou to stavby, které staví obec, stát, je to naprosto žádoucí z pohledu třeba nevhodnosti vybraných materiálů a pozdějších reklamací, ale třeba i kontrolování průběhu projektu.

Otázku elektronického stavebního deníku jako dobrovolného nástroje bychom chtěli uchopit i v novém stavebním zákoně jako možnost určit parametry, které by takový stavební deník měl mít. A já věřím, že později bude vystupovat i pan kolega Polanský. A samozřejmě pod zakázky většího rozsahu, kde stavby jdou z veřejných prostředků, o něm uvažovat jako o povinnosti.

Já bych tímto uzavřel své první vystoupení. Samozřejmě se dále ještě přihlásím ke svým návrhům v podrobné rozpravě a budu pozorně sledovat, kam se dnes bude debata vyvíjet. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a jako další je přihlášen pan poslanec Kupka - předpokládám se stanoviskem klubu. Prosím.

 

Poslanec Martin Kupka: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové. My jsme dali dohromady spolu s dalšími kluby a s dalšími kolegy hned několik pozměňovacích návrhů. Ale to nejpodstatnější: Bojujeme za to, aby se stavební řízení v České republice opravdu zrychlilo a zjednodušilo, ale aby se stát nevydal cestou, která ve výsledku, byť tady mnoho lidí vystupuje hodně odlišně, tak nepředstavovala naopak zašpuntování výstavby, zašpuntování veškerého stavebního povolování. Protože vznik megastavebního úřadu znamená jediné, ať říká kdo chce, co chce - ale znamená to reálné převedení více než 13 tisíc úředníků do nově budovaného stavebního úřadu.

Nikde se ve světě nestalo, že by vybudování nového úřadu vyřešilo vážné problémy, které ta země má. A Česká republika opravdu v prodlužovaných lhůtách stavebního řízení vážný problém má. Proto jsme se pustili do řešení, které především má znamenat vyvážení jednotlivých zájmů, zrychlení jednotlivých procesů, elektronizaci, jak o ní byla řeč. A zároveň staví na vyzkoušených dobrých modelech, tak jak to už teď při současném platném zákonu v mnoha zemích funguje. A na mnoha českých úřadech.

Zaznělo tady z úst paní ministryně, jak je to vlastně vyvážený model, jak je to vyvážený přístup. A to, že jsme tady na mimořádné schůzi, tak jasně dokladuje, že naopak je to od začátku uplatnění pozice síly a protlačování toho zákona hlava nehlava. Už jsme to jednou zažili. Stejně tak v roce 2017 ministerstvo vedené hnutím ANO protlačovalo změnu zákona a říkalo, jak to všechno bude výborné, jak všechno poběží skvěle. Výsledek? Prodloužilo se stavební řízení v České republice! To jsou fakta. Kde máme jistotu, že teď, když znovu ministerstvo říká, jak to půjde skvěle, jak vyřešíme všechny problémy ve stavebním řízení, že se nestane pravý opak stejně jako tomu bylo v roce 2017, 2018. Všichni nás přece učí, že máme vycházet z toho, jak to vypadalo a jaké jsou zkušenosti. Tak tady jsou zkušenosti bohužel zřejmé. A místo toho, abychom racionálně vyhodnocovali, kde jsou skutečné problémy a zaměřili se na řešení, tak jsme se tady zamilovali, tedy my ne, ale současná koalice pro stavební zákon ANO, SPD a komunisté, zamilovali se do toho, že vytvoří nový byrokratický aparát. Byrokratický aparát, který bude nejprve řešit všechny svoje vnitřní řády, nakupovat auta, zajišťovat prostory, protože je přeci úplně jasné, že ve všech městech tak, jak to teď je, prostě nebude možné zajistit prostory pro ten nový megastavební úřad. Prostě to třeba současná vedení radnic neumožní. Protože mají samy velké boje s nedostatkem prostoru. A pokud se stát rozhodne něco takového budovat, tak samozřejmě to bude muset nést na svých bedrech. A bylo to Ministerstvo vnitra, které jasně vyčíslilo, že pokud bude muset stát zajistit takové prostory, tak ho čekají náklady třeba až ve výši 30 miliard korun. S nějakým střízlivým odhadem 24 miliard.

Paní ministryně říká, že už mluvila s celou řadou starostů, kteří to přivítali. To nevylučuji. Ale je úplně zřejmé a vypovídá o tom jak stanovisko Svazu měst a obcí, tak třeba Spolku pro obnovu venkova, Sdružení místních samospráv, Asociace krajů České republiky, že to mezi těmi klíčovými partnery není převažující názor. Ale naopak, že si tím stát přidělá spoustu starostí a ve výsledku oddálí služby od samotných lidí.

Není to tak dávno, co klíčovou argumentací, klíčovým důvodem pro reformu veřejné správy bylo to, že musíme úřady přiblížit víc lidem a místo centralizace se naopak zaměřit na to, aby se klíčové procesy odehrávaly opravdu co nejblíž k jednotlivým aktérům, co nejblíž k jednotlivým stavebníkům. Vybudování centrálního stavebního úřadu jde přesně opačným směrem a ukazuje také to, že pokud dojde k oné redukci stavebních úřadů, my se ztotožňujeme s tím, že nemá smysl v České republice držet tzv. jednohlavé stavební úřady. A v tom našem návrhu dokonce respektujeme klíč, se kterým přišlo Ministerstvo pro místní rozvoj tak, aby úřady, které mají dál fungovat, splňovaly tři důležitá kritéria. Stačí, když naplní jedno z nich. Velikost správního obvodu, počet samotných úředníků a především počet podání, se kterými se ten úřad musí vypořádat. To jsou přeci věcná a stěžejní kritéria pro zachování toho úřadu. Ale verze, se kterou přichází v tuto chvíli vláda a skupina poslanců vedená panem kolegou Kolovratníkem, nepřináší absolutně žádnou garanci toho, že detašovaná pracoviště blízká lidem zůstanou. A je prostě jasné, že pro mnoho kroků, pro mnoho upřesnění je blízkost, fyzická přítomnost toho úředníka nezbytná. Zejména pro malé stavebníky, kteří na to nemají složité aparáty a velké projekční kanceláře. Proto má-li náš stát fungovat opravdu dobře, tak musí jít oběma cestami. Přinést kvalitní elektronizaci. To se v Poslanecké sněmovně napříč politickým spektrem s významnou podporou MMR podařilo a bude to platit i v okamžiku, kdy by nový stavební zákon přijat nebyl. Ale zároveň musíme pamatovat na to, že v té společnosti prostě zůstane vždycky část lidí, kteří budou upřednostňovat z různých důvodů bezprostřední kontakt s úředníky. Proto je důležité, aby i nová podoba stavebního zákona garantovala, že se síť stavebních úřadů zcela nerozpadne.

Co zaznívá ze strany samotných úředníků? Proběhl průzkum veřejného mínění, který organizovalo Sdružení místních samospráv a také příslušná odborová organizace, a ptaly se více než 1200 úředníků na současných stavebních úřadech, zda jsou ochotni přejít do režimu zákona o státní službě, do nového megastavebního úřadu. Odpověď? Pouze 40 % z nich by takovou nabídku přijalo. Zbývajících 60 % dalo najevo, že by buď odešli do důchodu a nebo by zůstali případně ve městě či obci. A odezva celé řady starostů s ohledem na to, že jim scházejí investiční referenti, že jim scházejí lidé, kteří dobře znají stavební zákon, tak by to nepochybně pojali tak, že ty nejlepší ze stavebních úřadů by se pokusili získat dál pro práci ve městě. A co by zbylo státu? No, nepochybně by to nebyl personálně lépe vybavený úřad, to je jednoduchá matematika. V okamžiku, kdy prostě nemáte ani teď dostatek kvalitních úředníků, tak v okamžiku, kdy je roztrhnete, rozdělíte ty úřady a budujete nový, tak ten problém neřešíte, ale ve skutečnosti jednoznačně prohlubujete. Na to odpověď nezaznívá. Zároveň přerušíte odborné týmy v těch jednotlivých odborech, které se věnují životnímu prostředí, silnicím specificky a podobně.

Takže cesta od zvyšování kvality a zaměření na věcné řešení problémů - je to prostě politický krok, který říká: Prostě postavíme nový úřad, hlava nehlava. A dopady na státní rozpočet v pocovidové době v řádech desítek miliard korun, výsledek, a to je nejzávažnější, nejenom že nejistý, ale krajně rizikový.

Tohle všechno jsou důvody, proč jsme představili návrh, který nepřináší změnu institucionální, tedy budování nového úřadu, ale přináší změnu toho, jak budou úřady jednotlivá podání řešit. A vycházíme z toho, jak to dělají v Plzni, jak to dělají v Karviné, jak to dělají v desítkách českých stavebních úřadů, kde to dokázali opravdu i se současným zákonem významně urychlit, protože ty úředníky dokázali svést k jednomu stolu. Nástroj, který využíváme, koordinované jednání, přesně v situaci, kdy se ukáže, že jednotlivé orgány státní správy mají například vážné výhrady k tomu návrhu, tak v okamžiku, kdy se objeví konflikt, může stavební úřad svolat příslušné jednání a řešit jednotlivé veřejné zájmy, tak aby stavebník našel východisko, aby upravil podmínky a upravil ten projekt tak, že bude schopen fungovat. A to je to nejpodstatnější a ukazují to příklady zemí, kde se staví dobře a kde se staví také rychle, že to řešení nespočívá v tom, že něco zválcujete, že něco navzdory odbornému názoru prostě rozhodnete, ale že hledáte cestu k vypořádání podmínek a k uspokojení těch konkrétních výhrad.

A tady se ocitáme v situaci, kdy to všichni dobře víme, problematické (jsou) a táhnou se ty projekty, kde se objeví ten střet, kde památkáři nebo životní prostředí mají výhrady, věcné důvody k tomu, proč by se ten projekt měl upravit a měl by doznat významných změn. Tak přesně v tom okamžiku zdravý rozum velí, u jednoho stolu s investorem se zástupcem města a s těmi dotčenými orgány vést diskusi o tom, jak ten projekt upravit tak, že bude vyhovovat jednotlivým nárokům a naplní veřejné zájmy. Tohle je klíčová cesta. V okamžiku, kdy to někdo na sílu, tak jako projednávání celého tohoto zákona, bude rozhodovat, k ničemu dobrému to nepovede, dokonce to samozřejmě představuje celou řadu závažných rizik. V okamžiku, kdy to rozhodnutí opravdu potlačí zájmy třeba i významných skupin občanů nebo veřejné zájmy v oblasti památkové péče nebo jinde, tak samozřejmě hrozí následné soudní spory, ve kterých ten problém jenom víc vyhřezne a znásobí se, nebo se dokonce umocní, a výsledek pro Českou republiku, pro rozvoj stavebnictví a podnikání bude ještě významně horší.

Proto jsme připravili návrh, který počítá s tím, že nedojde k integraci institucionální, ale spojí se procesy a na jednotlivých stávajících stavebních úřadech bude prostě možné zapojit do jednání k jednomu stolu tu odborníka v oblasti životního prostředí, ochrany vod, odpadového hospodářství, připojit památkáře k debatě o tom, co se musí změnit v tom projektu, a tímto způsobem se s klíčovými body vypořádat.

Abych přiblížil ten proces, s kterým počítáme, tak zkusím ukázat na konkrétním příkladu zcela konkrétní stavby. Potřebujete vybudovat bytový dům, to je téma, které teď hýbe veřejnou diskusí, protože byty máme stavět. Dokonce pokud jste drobným developerem, tak v tom našem modelu výkonu stavebního práva můžete přijít na úřad a můžete předložit žádost, podáte ji elektronicky, nahrajete celou dokumentaci do datového úložiště projektové dokumentace, a v ten okamžik se všem těm dotčeným orgánům zobrazí ten váš požadavek a zároveň ten náš systém počítá s tím, že je možné takto, v tom prvním kroku, oslovit i správce sítí. V okamžiku, kdy se žádný problém, žádná kolize neobjeví, tak do 30 dnů může postupovat už stavební úřad dál a vydává stavební povolení, které se všemi lhůtami může ten stavebník obdržet do 60 dnů od okamžiku, kdy požádal. To je samozřejmě ideální případ, nejsnazší možná cesta.

Může se ale stát, že se někde na cestě to řešení zkomplikuje, že se objeví rozporuplná stanoviska dotčených orgánů. V ten okamžik svolává stavební úřad ono dohadovací řízení, koordinované jednání, kde u jednoho stolu zasedá stavební úřad, zástupce samosprávy a samozřejmě také stavebník zastoupený třeba projektantem a zástupci těch odborů, které zaznamenaly ten střet, ten rozpor s chráněnými veřejnými zájmy. A výsledek, na kterém se shodnou, se promítne do podoby samotného projektu a následně stavební úřad logicky rozbíhá samotné stavební řízení, a znovu, pokud se shoda najde, je možné ve lhůtě určitě do 90 dnů vydat stavební povolení.

Zaznamenal jsem výhrady paní ministryně a ministerstva, že nejsou zajištěny v tom našem případě striktně dodržené lhůty. No, není to pravda, protože ten náš návrh počítá s úplně stejnými lhůtami a jenom velmi malým způsobem proměňuje ten původní návrh, který stanovuje pro základní stavby 30 dnů, pro složitější 60 dnů. Žádná změna. A v okamžiku, kdy například stavební úřad nestihne tu lhůtu, tak celý ten dokument, celý ten spis postupuje k rozhodnutí krajskému úřadu. A ten už, protože v tomto směru sdílíme stejné principy, na základě zákazu ping pongu rozhoduje, nevrací to zpátky, ale musí rozhodnout o tom samotném stavebním povolení. To je významný krok a významné zlepšení k tomu, aby se v České republice stavělo rychleji.

To jsou základní principy toho pozměňovacího návrhu, ty klíčové rysy. Zůstává zároveň zachováno to současné odvolání z první instance k druhé instanci, kdy jde o odlišné úřady. Pro jistotu stavebníka, že se na ten jeho případ podívá někdo jinýma očima a spravedlivě zhodnotí, jestli náhodou někdo nepochybil, je samozřejmě mnohem lépe garantováno, než v okamžiku, kdy o odvolání rozhoduje stejně hierarchicky řízená instituce na úrovni státní správy, protože to bude jeden úřad, jedna hlava, nejvyšší stavební úředník, kterého jmenuje vláda.

Tenhle model samozřejmě vychází z toho, co jsem zmiňoval, jak fungují současné funkční stavební úřady tam, kde to dali dohromady, protože opravdu tím klíčem v případě kolizních staveb je hledat východisko. Víme také, jak jsem zmiňoval, pokud se někde objevují problémy, které pak se promítají do těch dlouhých lhůt a končí stavební řízení třeba po 10 letech, tak je to právě tam, kde se ty rozpory, ty problémy nepodařilo vypořádat.

Máte pocit, že v okamžiku, kdy u sporných staveb, kde reálně dochází ke střetu, tak to ten stavební úřad nějak od stolu rozhodne, že tím situaci vylepší, že tím ve výsledku uspokojí ty, kteří budou chránit a mají chránit například veřejné zájmy v oblasti životního prostředí nebo v oblasti památkové péče? Nepochybně ne. Ale to přece není zájem státu, a to ze dvou důvodů. Jednak to, že veřejné zájmy existují, to nemůže nikdo zpochybnit. Ano, je třeba je vymáhat a rýsovat přiměřeným způsobem. Ale na druhou stranu, a to je stejně důležité, je potřeba zajistit, aby tyto veřejné zájmy se prostě promítly v dobrém do výsledného projektu. A pokud se to nestane, tak jednoduché rozhodnutí z pozice síly principiálně ty problémy nevyřeší, ale jenom zastře tak, aby vyhřezly v případě soudních sporů ještě vážnější problémy, se kterými případně přijde potom buďto skupina občanů, anebo třeba i konkurent v konkurenčním prostředí.

Tohle jsou stěžejní důvody, proč se vydáváme cestou, která neznamená žádné vážné zatížení rozpočtu České republiky, netahá tedy další peníze z kapes lidem, a zároveň staví opravdu na příkladech dobré praxe a zaměřuje se na to, kde ty problémy vznikají, po analýze, kterou nemůže ministerstvo zpochybnit, protože prostě platí, že stavby, které neobsahují tu kolizi, také nepředstavují z hlediska prodlužovaných lhůt vážný problém v České republice. Máme zájem na tom, aby stavební řízení zůstalo blíž lidem, aby fungovalo i z hlediska možnosti dovolání, kdy se prodlužují lhůty, nebo kdy se v tom uplatňují nějaké podezřelé zájmy. Nechci rozvádět to, co se děje v okamžiku, kdy vybudujete byrokratickou strukturu, kdo jí ve skutečnosti bude vládnout a jaká rizika tam jsou. Opakovaně jsme pojmenovali, že centralizované úřady mají logicky větší tendenci a větší korupční riziko než úřady, které jsou decentralizované, kdy je možné se dobrat změny a domoci práv v okamžiku, kdy víte, že je tam tajemník, kterého potkáte na ulici, a můžete uplatnit své požadavky a své stížnosti.

Mám za to, že se aspoň v těch konkrétních případech tady podařilo představit základní kontury našeho pozměňovacího návrhu společného, který říká, pojďme měnit stavební zákon, ale způsobem, který nezatíží Českou republiku zbytečnými náklady navíc. Pojďme ho měnit tak, že zachováme blízkost úřadů k lidem. Pojďme ho měnit tak, že bude fungovat na principu moderní a funkční elektronizace. Pojďme ho měnit tak, že budeme schopni vypořádat veřejné zájmy, ne je válcovat. Pojďme ho řešit tak, že nebude vítězit, tak jako jsme bohužel svědky u toho projednávání, pozice síly, ale bude opravdu vítězit snaha věcně řešit problémy v oblasti stavebního řízení.

Kolegové pak představí další pozměňovací návrhy. Ty, které já pak načtu v podrobné rozpravě, budou dva. Jednak to bude dílčí pozměňovací návrh, který se zaměřuje popsanou institucionalizaci, resp. zachování současného smíšeného modelu veřejné správy, současné fungování, ale zlepšení procesů, a odbourání představy funkčního megastavebního úřadu, který nebude fungovat. A zároveň načtu také komplexní pozměňovací návrh, který upravuje celek toho nosiče, toho základního pozměňovacího návrhu, který přinesla prostřednictvím předsedajícího pana poslance Kolovratníka a skupiny poslanců paní ministryně a který znamená v tomto směru vyčlenění stavební správy do podoby čistého výkonu státní správy.

Mnohokrát děkuji za pozornost. Já se samozřejmě do diskuse zapojím, protože máme zájem na tom, aby i v tomto druhém čtení i ve třetím čtení zazněly všechny podstatné argumenty. Není dobře to, že tak závažná změna postupuje netradičním způsobem, že jsme se vlastně dobrali úpravy, která nemohla projít standardním legislativním procesem. Ten zásah v podobě komplexního pozměňovacího návrhu, který vrací zpátky vlastně ten koncept věcného záměru zákona oddělené stavební správy, tak by si samozřejmě zasloužil od začátku projednání se všemi kroky standardního legislativního postupu. Bohužel na to nedošlo. Musí to aspoň do jisté míry nahradit debata, kterou povedeme ve druhém a třetím čtením. Ale znovu zdůrazňuji, že ten zájem pro Českou republiku je důležitý, je podstatný - zlepšit procesy stavebního řízení tak, aby v pocovidové době i rozvoj stavebního průmyslu mohl posilovat další ekonomický rozvoj České republiky a napravit klíčové hendikepy, které máme v dopravní infrastruktuře, které máme ale i v oblasti bydlení a dostupného bydlení. To jsou klíčové důvody. Pokud se někomu jeví debata o stavebním zákonu jako abstraktní, tak to, co se podaří schválit nebo neschválit v následujících měsících, prostě přímo ovlivní to, jestli budou na trhu dostupné byty, jestli se podaří rychleji budovat klíčové dopravní tepny, jestli i drobní stavebníci budou bez zbytečných nervů a obíhání úřadů schopni realizovat svoje plány a svoje vize budovat domovy pro svoje rodiny. To je reálný výsledek dobrého stavebního zákona.

A pokud se spolehneme na nefunkční modely, tak jako to bylo v roce 2017, 2018, tak hrozí jenom další deziluze. Hrozí to, že dojde znovu na slova premiéra Černomyrdina - mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. A to já bych v tomhle případě opravdu nerad, protože jestliže tady opravdu máme příklad, a ty argumenty byly stejné, tady stejně tak tehdejší ministryně pro místní rozvoj volala k odpovědnosti kdekoho, říkala, jak se procesy zrychlí, a stal se opak. Zcela prokazatelně se v tom globálu stal opak. Kde je teď jistota, že to nebude podle úplně stejné šablony? Jenom to, že se jedná o kompletní přestavění stavebního zákona, to přece není žádná záruka. Zárukou je poctivá analýza toho, kde nás opravdu tlačí bota, a řešení problému v místě, které nás bolí, kde nás to opravdu tlačí. Ale to se v tomhle případě neděje. Ta změna je plošná bez citlivosti pro ty nejvážnější problémy a bez zaměření na to, kde opravdu ten problém nastává v největším rozsahu. Proto voláme po tom, abychom se od silového rozhodnutí vrátili k zaměření na věcné problémy, na nejzávažnější komplikace v procesu, abychom dokázali tam, kde dochází k prodlužování lhůt, kde vznikají konflikty, tak to řešit.

Věřím, že bude ještě prostor i na praktických případech ukázat, kde se návrh ministerstva míjí efektem a kde je potřeba opravdu ve finálním znění přijmout nezbytné úpravy.

Děkuji za pozornost a pevně doufám, že i tahle diskuse s věcnými argumenty povede nakonec k tomu, že ministerstvo změní pozici, moc bych si to přál, a přijme práci celé řady poslanců, starostů, lidí, kteří se státní správou mají zkušenost, a analyzovali to, co je potřeba udělat pro zlepšení stavebního řízení.

Děkuji moc za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Seznámím sněmovnu s omluvenkami. Pan ministr zemědělství Miroslav Toman se nám omlouvá dnes ze zdravotních důvodů a pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga se omlouvá z pracovních důvodů. Nyní se přihlásil pan poslanec Kolovratník. Ptám se, jestli je to s přednostním právem, nebo jako faktická poznámka. S přednostním právem. V tom případě zde mám faktickou poznámku pana poslance Čižinského, který přijde na řadu první. Prosím.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji za slovo. Já bych rád poděkoval kolegovi Kupkovi, předřečníkovi. On tady položil velmi správnou otázku, kde je ta jistota. Já bych se možná zeptal paní ministryně, kde je aspoň nějaká slušná pravděpodobnost, protože z dosavadního projednávání jednoznačně plyne přesvědčení předkladatelů, že teď je to nejhorší, jak může být a horší to nemůže být, to znamená můžeme udělat cokoliv a ono to bude lepší. Ale já jsem si jist, že to je velmi špatný předpoklad. Kdybychom chtěli mít alespoň slušnou pravděpodobnost, tak by to znění, které je preferováno, mělo skutečně v takto zásadní věci být posláno do připomínkového řízení, opřipomínkováno všemi ministerstvy, a pak by byla alespoň nějaká slušná pravděpodobnost, že to dopadne dobře. Před mnoha lety podobným způsobem vznikl zákon o exekucích, doteď jsme se z toho nevyhrabali. Teď riskujeme úplně totéž a riskujeme zase více než deset let, než bude nějaká šance se ze situace, kterou tady zhoršíme, vyhrabat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, páni poslanci, to byla faktická poznámka kolegy Čižinského, nyní s přednostním právem zpravodaj kolega Kolovratník, připraví se pan poslanec Polanský. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Moc děkuji za slovo. Dobré dopoledne, kolegyně, kolegové. Využiji možnosti pro zpravodaje se rychle přihlásit a reagovat a vezmu to odzadu na pana kolegu Čižinského. Ale ono to proběhlo, to mezirezortní připomínkového řízení. Připomenu, a teď se vrátím minus rok a kousek, paní ministryně mě kdyžtak dopřesní, to znamená někdy do zimy 2020, kdy tedy došlo k nějaké dohodě nebo politickému rozhodnutí nakonec ten vládní návrh podat v té, řekněme, hybridní formě nebo v té kombinaci, ale to původní, k čemu jsme se vlastně vrátili tím komplexním pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, to znamená čistá stavební správa, to byl prapůvodní návrh, který proběhl, prošel tím mezirezortním připomínkovým řízením, byl vypořádáván a dokonce k němu Legislativní rada vlády původně dala kladné stanovisko, ale vracím se o více než rok zpátky. To je rychlá reakce k tomu.

A možná ještě doplním jednu informaci, jak to vnímám já jako zpravodaj - to dění posledních týdnů, března i zimy. Já jsem to říkal dneska dopoledne na tiskové konferenci a rád to povím tady, že vám kolegům z opozice za to chci poděkovat a vůbec to nenesu úkorně, ale naopak pozitivně, že jsme se už na konci loňského roku dohodli na té lhůtě sto dnů mezi prvním a druhým čtením, teď že jsme se dohodli na začátku března, je to skoro měsíc, na tom relativně dlouhém přerušení druhého čtení, protože jsme měly obě strany dost času připravovat ty další pozměňovací návrhy. V tuhle chvíli jich u tisku 1008, teď jsem to před malou chvílí počítal, možná ještě nějaké přibudou, je 71 a nějakých 50, 55 u toho tisku 1009. A samozřejmě nejsme schopni teď reagovat na ty, které se v systému objevily dneska ráno nebo včera v noci, ale ty, které se tam objevují během března, tak my jim, a teď mi, prosím, odpusťte ten výraz, je to zjednodušení, opravdu věnujeme takový jakoby mikrooperativní režim právě toho mezirezortu, kde o každém jak z našich, tak i z vašich pozměňovacích návrhů, dennodenně diskutujeme a poměrně široce jak s kolegy z Ministerstva pro místní rozvoj, tak se všemi dalšími dotčenými rezorty, s životním prostředím, s vnitrem, s průmyslem i s dopravou. A já třeba u sebe jako zpravodaj v tom malém expertním týmu v té pracovní skupině mám zástupce jak Legislativní rady vlády, pana doktora Korbela, tak zástupce Nejvyššího správního soudu, pana doktora Vomáčku, a s nimi se na každý ten návrh díváme a dáváme si k němu nějaké stanovisko. Takže tímhle i odpovídám trochu na Martina Kupku. Já si prostě nemyslím, že to tady děláme nebo tlačíme, vládní koalice, nějakou silou, že se spěchá, kvaltuje, řekl jsem to před chvílí, ty lhůty byly velmi dlouhé jak v zimě, tak i v tuto chvíli, udělat si tedy názor a každý z těch návrhů prodiskutovat.

Vzal jsem to odzadu a teď rychlá reakce na pana předsedu Bartoše k té digitalizaci. Bylo to řečeno vůči paní ministryni na začátku, tohle je věc, na které se shodneme. A jasně, ty prvky tam jsou, objevují se ve jak ve vašich návrzích, tak v tom vládním nebo v tom z hospodářského výboru. A tohle je věc, o které už snad ani není potřeba diskutovat. Elektronický deník - tuším, že u toho prvního návrhu v dopravě jsem se dokonce Pirátům spolupodepisoval pod ten návrh, tohle podporujeme. Ale připomenu, že metody, jako BIM, programování v digitálním prostředí, už začíná prakticky být realitou, bude dokonce v tom velkém stavitelství povinné. Když jsme tady dělali novelu liniového zákona, čtyři sta šestnáctky, zavedli jsme do toho práva národní geoportál územního plánování. Tohle všechno je digitální. Například v jednom z pozměňovacích návrhů teď tady ve druhém čtení exaktně dáváme projektantům, těm, kteří tvoří územní plány, povinnost odevzdávat je v jednotném standardu, respektive opačně, říkáme pokud neodevzdají, bude to bráno jako přestupek. Takže tyhle všechny kroky tam jsou promítnuty, dělají se a určitě se na nich shodneme, ale to, co chci říct, co je pointa tohohle mého vystoupení, opravdu, přátelé, není to samonosné a tohle je moment, na kterém se bohužel neshodneme, ale je potřeba to říct. Jsme prostě přesvědčeni, že pouze digitalizace, pouze zdigitalizování těch procesů tomu systému nepomůže a nezajistí nám tu vymahatelnost těch lhůt a toho, že to všechno stihneme tak, jak chceme.

A teď se s prominutím, jak se říká, oslím můstkem dostávám k reakci na vystoupení Martina Kupky. Já nechci používat slova, že my jsme se zamilovali do jednoho systému, mohl bych to vracet, že kolegové z opozice se zamilovali do nějakého jiného. Zkrátka jeden názorový proud tady říká: pojďme evolucí, ne revolucí, my říkáme: těch evolučních pokusů už bohužel bylo mnoho a musíme mít tu politickou odvahu a zkusit tu takzvanou revoluci, udělat to celé od základu znovu a digitalizace musí být součást toho všeho, protože pak vám bude fungovat sjednocování metodických postupů, bude vám fungovat ta možnost vzájemné zastupitelnosti, ale ne v tom smyslu, že se úředníci budou odněkud někam přesouvat, ale organizačně uvnitř té jednotné instituce si přehodnotí nebo přerozdělí práci. Tady povím, že jeden z pozměňovacích návrhů, který jsem podával včera večer společně s Rekonstrukcí státu, má silné protransparentní prvky, tak věřím, že i když nebude třeba shoda na tom výsledku jako celku, tak že někteří kolegové z opozice se najdou v jednotlivých pozměňovacích návrzích a zrovna tady ten silně protransparentní prvek, který říká, že ta instituce, ten nejvyšší stavební úřad včetně těch krajských úřadů, bude mít veřejně zpřístupněný deník práce nebo plán práce, kde bude pod kontrolou přes elektronický vzdálený přístup vidět, kde která kauza je komu přidělena, který úředník na ní pracuje a jak je daleko, aby se nemohly účelově někam přesouvat, že to bude prvek, na kterém určitě nalezneme maximální shodu.

A poslední rychlá reakce. Bylo řečeno, že Svaz měst a obcí má odpor, ze samospráv že je odpor. Ale, prosím, buďme v té debatě korektní. Není to úplná pravda, není to stanovisko SMOČRu tady v tom jednotné a Komora statutárních měst to prostě vidí jinak než většinoví představitelé Svazu měst a obcí a vydala i jakési v uvozovkách jiné oponentní stanovisko. A tady zase připomenu ty už diskutované čtyři městské artikuly, požadavky velkých měst jsme pomocí pozměňovacích návrhů do toho systému, do toho komplexního pozměňovacího návrhu zapracovali. Co se týká toho návrhu na městské stavební předpisy pro velká města, už je právě v tom komplexním tisku 1008/7 z mého pohledu to, co i já jako městský zastupitel v Pardubicích vidím jako klíčové a za to se budu bít a vidím to opravdu jako velký pilíř těch dalších úprav, které jsou teď během té dlouhé doby dělány, je exaktní stanovení práva tvorby územního plánování čistě plně v samostatné působnosti. A to jak u obcí, u těch nejmenších, tak u měst, až po ta největší statutární, tak i u krajů. A i tohle si myslím, že je prvek, který, když si vzpomenu na jedno z prvních vystoupení paní ministryně, kde použila větu "územní plány a tu tvorbu vlastního území ať si dělají obce, ať si lidé v místě řeknou a rozhodnou, co chtějí, jak chtějí a kdy to chtějí, to nechme jim, a pak to technické vydání, ten technický proces vydání toho povolení, toho integrovaného povolení nechme oddělený jakoby odříznutý", právě tímhle pozměňovacím návrhem naplňujeme prakticky na sto procent.

A teď už to je ode mě poslední věta. V té debatě na začátku března jsem také uváděl příklad ze svého Pardubického kraje od pana starosty Briedla z Litomyšle, který mi popisoval, jak si Litomyšl vlastně takovým trošku ohýbáním praxe zajišťuje svoje právo v těch jednotlivých stavebních řízeních na svém území, že má historicky nakoupeny proužky různých pozemků a části obce, aby vždy byla tím sousedem, tím účastníkem, tak i tady můžu říct, je to vlastně čtvrtý z těch městských artikulů, který doplňuje procesní postavení obcí jako dotčeného orgánu ve stavebním řádu.

Toto podával - pokud už to má podáno, myslím že ano - Petr Dolínek a je to tedy v tuto chvíli také připraveno k tomu, abychom to podrobili diskusi. A já budu optimista v tom smyslu, že toto by mohlo být nakonec kladně Sněmovnou odsouhlaseno.

Takže věřím, že byť na tom základním, na tom pohledu na svět mezi, jak jsem říkal, evolucí, ponecháním té dvojkolejnosti, a vylepšením, a mezi tou radikální změnou, na tom se asi neshodneme. Ale budu optimista a prosím o věcnou debatu oboustrannou, že určitě najdeme velké průniky v řadě těch dalších dílčích pozměňovacích návrhů. Děkuji za pozornost pro tuto chvíli.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Vyvolal dvě faktické poznámky, nejdřív pana poslance Marka Výborného, poté Ivana Bartoše. Kolega Polanský je stále připraven. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já si to podstatné nechám potom na vystoupení, ale pokud tady pan kolega Kolovratník hovoří o tom, jak je všechno sluncem zalité a úžasné, a na začátku říká - a já ho vůbec nechci podezřívat, protože jako zpravodaj nezná tu historii... Pane kolego, prostřednictvím pana místopředsedy, vy přece moc dobře víte, co dnes projednáváme, v jaké verzi a co prošlo tím legislativním procesem a Legislativní radou vlády. Přece ten výsledek byl úplně jiný. A my v tuto chvíli jsme se vaším kvazi vládním pozměňovacím návrhem Kolovratník vrátili úplně na začátek toho procesu, který byl většinou těch účastníků prostě odmítnut. Tak tady neříkejte, že to je jinak. Vy to přece moc dobře víte. A je to de facto porušení dohod, které v průběhu toho procesu byly vypořádány. Ano, Ministerstvo pro místní rozvoj a paní ministryně v mnoha věcech musela ustoupit i při vypořádání připomínek na Legislativní radě vlády, ale co se stalo poté? Byl projednán nějaký návrh, který sem byl poslán v tom hybridním modelu, ale poté se ministerstvo rozhodlo jít kvazi vládním pozměňovacím návrhem kolegy Kolovratníka - přesně takto to je, je třeba to říkat velmi otevřeně a jasně - a obejít všechny ty dohody, které byly klíčové pro to, aby tady existovala nějaká alespoň elementární shoda. Alespoň elementární shoda. Čili já si myslím, že tohleto je veliký podraz, který tady byl. A bohužel se to potom odráží i do těch negativních stanovisek třeba podstatné části Svazu měst a obcí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Ivan Bartoš, poté s přednostním právem paní ministryně Dostálová.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já vám děkuji za slovo. Já bych chtěl navázat na předřečníka ve faktické poznámce pana poslance Marka Výborného. Zaznělo to tady od pana Kolovratníka - a možná tomu lidi nerozumí, co to je kvazi vládní, tak si to jenom řekněme. Ministerstvo přišlo s externě napsaným návrhem, který zaváděl stavební úřad jeden obrovský centrální, podíleli se na něm výrazně zástupci strany developerů, ostatní resorty se k tomu postavily negativně. Ministerstvo vnitra vydalo analýzu, která hovořila o zaseknutí stavebního řízení na období roku, náklady v hodnotě možná i stovek miliard, transformační, je to poměrně takováhle tlustá analýza Ministerstva vnitra. Pak jsme se tady jakoby rok přetahovali o nějaké vyjednávání kompromisu do verze hybridního návrhu, který sem přišel do Sněmovny. V nouzovém stavu na mimořádné schůzi jsme se posunuli dál. A pak pan Kolovratník, poslanec Kolovratník, vzal ten původní návrh a fakticky řekl - toto je pozměňovací návrh, který je vypořádán. Na něj se díváme nyní.

Já bych chtěl jenom říct, že počet schůzek a jednání ani tiskových konferencí nedokládá nic o kvalitě práce, která byla odvedena, neříká nic o tom, zda názory i jiných odborníků, než té vládní skupiny, byly vyslyšeny. Já mohu říci, že nebyly. My jsme se snažili postupovat kompromisně, vzali jsme to dobré z toho návrhu paní ministryně Kláry Dostálové, z toho hybridního, i když s principem jsme nesouhlasili, postavili jsme na něm tu alternativu, která má tu procesní integraci, nevytváří úřad. Teď jsme tady, projednáváme původní návrh vlády, vy jste ho předložil. Nazývejme věci pravými jmény. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní paní ministryně Dostálová. Chcete, paní ministryně, s faktickou poznámkou? (Ano.) Stačí, dobře. Prosím.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Jenom s faktickou poznámkou. Já jenom, pánové, já bych to opravdu ráda uvedla na pravou míru. Nám je tady vytýkáno, že jsme postupovali nějakým způsobem netradičně. My jsme šli i věcným záměrem zákona. I věcný záměr zákona prošel Legislativní radou vlády, prošel vládou, jsou tam souhlasná stanoviska všech resortů, není pravda, že tam jsou nesouhlasná stanoviska, všichni měli kladné stanovisko. A ten věcný záměr zákona byl o té čisté státní stavební správě. Takže není pravda, že to neprošlo meziresortním připomínkovým řízením. Následně jsme ve znění věcného záměru dali do meziresortního připomínkového řízení dopracovaný zákon. V lednu se dohodla ta kompromisní dohoda se Svazem měst a obcí, dopracoval se zákon do toho hybridu a ten hybrid, tzn. s tím ústupkem Svazu měst a obcí, byl schválen vládou. Následně se hospodářský výbor v podstatě vrátil k věcnému záměru zákona. Takže jenom bych opravdu chtěla říct, není pravda, že by byly nesouhlasy resortů. Vždycky byly souhlasy resortů. Se všemi to bylo řádně projednáno. A není pravda, že by i ta čistá státní stavební správa neprošla meziresortním připomínkovým řízením.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni Dostálové za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Čižinského. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já si vlastně vážím toho, co tady zaznělo z úst pana poslance Kolovratníka, že se nejedná o evoluci, ale že se jedná o revoluci. Pojďme si skutečně říci, jestli stavební zákon je to, co má podléhat revoluci. A pak tady byla slova o odvaze. Je to experiment, co je tady předkládáno, ale bohužel to, co může být poškozeno, je životní prostředí, bezpečnost, památková péče, důvěra lidí ve stát, dokonce v sázce je to, jestli se velká část stavebních řízení velmi rychle nepřesune k soudům, nezahltí soudy a neprotáhne se to ještě mnohem dál. A když máme tato rizika, tak bychom neměli dělat revoluce, ale měli bychom skutečně dělat velmi dobře prodiskutovanou evoluci. A sázka na centralizaci je špatnou sázkou, dnes to vidíme každou hodinu, každou minutu v koronavirové krizi vidíme, že centralizace funguje hůř, než decentralizace. Pokud si vezmeme očkování, tak očkování funguje díky tomu, že je decentralizované, a díky tomu, že se kraje, města, všichni snaží, aby se očkovalo. Kdyby to bylo centrálně organizováno, tak to funguje mnohem hůř. Takže ta sázka na centralizaci je sázka na špatného koně, je to sázka na koně, který běží úplně opačným směrem, než je cíl.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Marek Výborný ještě a potom eviduji přihlášku pana ministra kultury. Máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane místopředsedo. Když tady jsou ta slova o evoluci a revoluci, tak já chci říci, že to není ani evoluce, ani revoluce, ale spíše rozklad. Rozklad toho zaběhnutého fungujícího, dvacet let fungujícího modelu spojené veřejné správy a to je to, co bude bohužel výsledkem tlačení té verze, která tady dnes je projednávána, což není ta původní vládní verze, která prošla tím připomínkovým řízením, ale je to ta verze pana poslance Kolovratníka, která se ale v zásadě vrátila úplně na počátek k zájmům těch skupin, o kterých tady hovořil pan kolega Bartoš. Je potřeba to říci naprosto jednoznačně. A výsledkem mimo jiné bude skutečný rozklad smíšeného modelu veřejné správy, to je potřeba také vědět, a dopadne to na všechny občany. Mimochodem tady hrozí to - a to taky musíme říct velmi otevřeně, paní ministryně to neřekne, tak já to tedy říkám - hrozí to, že na dva roky, možná déle, bude úplně zašpuntováno stavební řízení v České republice. Protože notabene v době covidové se budeme muset soustředit na budování nových úřadů, procesů atd. Je to skutečně reálné ohrožení stavebního řízení u nás.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní tedy ještě pan poslanec Kalous s faktickou poznámkou. Stále je přihlášený kolega Polanský a před ním s přednostním právem ministr kultury. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Adam Kalous: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych se chtěl vyjádřit vaším prostřednictvím k tomu, co tady zaznělo od pana poslance Výborného. Legislativní rada vlády přeci podpořila plnou státní správu. To je prostě fakt. Naopak uvedla, že hybridní model je přece nesmyslný. A já tady odcituji připomínku Nejvyššího správního soudu z tohoto připomínkového řízení. Takže cituji: "Považujeme za nezbytné upozornit na to, že tato změna, " míněna integrace rozhodování, "je proveditelná pouze v systému jednotné soustavy stavebních úřadů jako správních úřadů, přímých vykonavatelů státní správy. Naprosto neproveditelná je naopak při současném modelu výkonu stavební správy a souvisejících agend na obecních a krajských úřadech." Já považuji za velmi důležité, aby to tady zaznělo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Čižinský ještě s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Jenom v reakci na předřečníka. Ale já tady přece nebudu číst celý e-mail, to by nás tady zdržovalo, ale legislativní rada vlády jasně řekla, že mělo být opakované připomínkovací řízení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: S faktickou poznámkou paní ministryně Dostálová.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Já se omlouvám, že se tady takhle přestřelujeme, ale to také není úplně pravda, pane kolego, protože Legislativní rada vlády sama uznala, že opakované mezirezortní připomínkové řízení by nikam nevedlo, protože to je střed dvou vesmírů, a pochopila vlastně ten návrh, který jsme měli jako kompromisní, jako politický konsenzus. To znamená, i sama Legislativní rada vlády řekla, že chápe to, že opakované mezirezortní připomínkové řízení nikam nepovede.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Kolega Čižinský ještě další faktickou poznámku. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Když už se o tom takhle bavíme, tak to neřekla Legislativní rada vlády, ale pouze stanovisko předsedkyně Legislativní rady vlády, což je také trochu něco jiného. Já rozumím, že se třeba předpokládá, že se v tom lidé nevyznají, ale když už se bavíme přesně, máme se bavit přesně.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní s přednostním právem pan ministr kultury a připraven je pan poslanec Šindelář. Kolega Polanský, jestli tomu dobře rozumím, se odhlásil. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dobrý den, dámy a pánové. Když mi dovolíte, tak já bych si dovolil přece jenom ještě připomenout ty základní náležitosti. Už jsem je tady možná říkal, ale snad mi bude odpuštěno, když je ještě jednou shrnu a připomenu. Já jsem ten, kdo pokládá návrh stavebního zákona tradičně za jednu z těch nejobtížnějších chvil a norem v Poslanecké sněmovně, a už během prvního čtení jsem tady říkal, že to nikdy nebývá jednoduché projednávat právě stavební zákon. A Ministerstvo kultury patří mezi ty, kteří budou dopady té nové legislativy samozřejmě ovlivněni docela zásadním způsobem. To je jasné.

A vlastně kdybych měl znovu připomenout, o co nám jde, tak my potřebujeme sledovat, aby při té nové podobě stavebního práva byla v určité rovnováze udržena ochrana rozvoje individuálních zájmů a na druhé straně ochrana veřejných zájmů. Takže to je vlastně ta naše pozice a to je to, oč se tady snažíme. Veřejný zájem je to, na čem bychom se měli shodnout, a pokud tedy provádíme změny, tak by se měl i ten zásadně chránit a měli bychom tady ve Sněmovně najít shodu, kde jsou hranice, které by neměly být překročeny, a pak máme šanci vytvořit stavební zákon, který dostojí těm oběma dvěma principům, které se tady snažíme smířit.

A dovolte mi, abych tedy ještě jednou řekl - omlouvám se, že jsem to už také zmiňoval, ale připadá mi to důležité, tak to řeknu ještě jednou. Ochrna kulturního dědictví by neměla být vnímána jako něco, co úplně kritickým, zásadním způsobem ovlivňuje rychlost stavebních řízení v České republice obecně. Velikost chráněného území, těch památkových zón tvoří jenom asi 1,4 % území, o kterém se jedná v těch řízení. Jedna celá čtyři procenta pouze, na které se vztahuje ta účinnost stavebního zákona. To je vlastně opravdu nepatrný zlomek, i když já vím, že někde ve významných místech nebo atraktivních lokalitách - ale to rozhodně není hlavní věc z hlediska celkové plochy, na kterou ten stavební zákon působí. Nevnímejme tu věc jenom prizmatem Prahy, kde se ta památková regulace potkává, tam se potkává velký počet vlastníků a investorů. My přijímáme ten zákon pro celou republiku. Takže to je jedna věc, kterou bychom měli mít na paměti.

A pak ještě připomenu, že my přijímáme tento zákon skutečně pro celou zemi a Ministerstvu kultury samozřejmě záleží na snižování administrativní zátěže, ale to, upozorňuji, nemusí být vždy řešeno právě stavebním zákonem. Mnohokrát se z naší strany mluvilo o zjednodušení tím, že se zintenzívní vydávání plánů ochrany, které umožní vyloučit tu povinnost vyžadovat si stanoviska příslušných orgánů apod. Já tedy jenom připomínám, že existují jiné nástroje, které skutečně jsou důležité z hlediska té rychlosti. A to není něco, co patří přímo do stavebního zákona. Dá se to prostě dělat jinak. Spoléhat se na to, že jeden stavební zákon nám tohle všechno vyřeší anebo že otázka zrychlení v oblasti památkové péče se tady upraví ve stavebním zákoně, to my vnímáme jako také určité nepochopení věci.

Takže to jenom na úvod a teď k té vládní předloze. Vládní předloha stavebního zákona ve spojení s tím doprovodným změnovým zákonem představovala samozřejmě od začátku v mnoha ohledech nějaký mezní kompromis, kdy si ještě bylo lze představit nějak účinné rozumné hájení zájmů kulturního dědictví podle té nové úpravy. Já si současně nemyslím, že kdokoliv, kdo se s vládní předlohou seznámil, by dospěl k závěru, že zájmy státní památkové péče vyšly z tohoto kompromisního řešení nějak posíleny. Spíš bych řekl, že pravda je opak. To, co se odehrává s touto předlohou v Poslanecké sněmovně, spíš vzbuzuje obavu, že i to minimum, které bylo dohodnuto, nám spíš nenávratně mizí - is running out - před očima.

Ta integrace působnosti orgánu státní památkové péče byla zúžena na nemovitosti v ochranném pásmu a orgány památkové péče si podržely pro hájení veřejného zájmu na úseku státní památkové péče formu závazného stanoviska. Proč se o to snažíme? Řada stavebních kulturních památek a kulturních nemovitostí v památkových rezervacích a památkových zónách má hodnoty v drobnostech, v detailech, bez kterých by se celková hodnota těch staveb podstatně snížila. Pokud se projdete po centrech našich měst nebo zavítáte k nějakým osamoceným poutním kostelíkům, tak si hned všimnete těch detailů. To je taková ta hravost, se kterou se naši předkové těm detailům věnovali. A jsou to detaily, které můžeme nechat tedy zaniknout, zmizet, vykašlat se na to, přestat se tím zabývat a nechránit to. A současně se dnes zabýváme stavebním zákonem, jehož metou je zjednodušení postupů a nalezení cest, jak minimalizovat byrokratickou zátěž v souvislosti se stavební činností, v celku logicky pak tady hrozí to, že se ochrana těchto detailů často úplně míjí nebo že vlastně na ně prostě není čas a prostor. Přestaneme na ně myslet. A ono se to míjí právě s tou regulací, která vyplývá z projednávaného stavebního zákona. Takže restaurování vnitřní nástěnné fresky, vitrážového okna nebo řemeslná oprava vstupních dveří do zemědělské usedlosti jsou činnosti, které stavební zákon nezajímají a nechávají problematiku na první pohled jen památkové péči. Pokud jsou však ty samé detaily řešeny v rámci celkové rekonstrukce stavebního objektu podle stavebního zákona, hned se nám v rozhodování objeví stavební úřad a zmíněná integrace působnosti dotčených orgánů. A v rámci přípravy stavebního zákona jsme opakovaně řekli, že pro běžného občana by byla zcela nesrozumitelná vize, že s restaurováním nástěnné malby by měl jednou jít na stavební úřad, kdyby bylo součástí rozsáhlejších stavebních prací, a ve druhém případě by tím orgánem, který by řešil tutéž malbu, byl obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to jen z toho důvodu, že tento typ úpravy stavební úřad samozřejmě zajímat nebude.

A představa, že jednou o téže malbě bude rozhodovat stavební úřad a u něj bude i spis a podruhé s odstupem pár let když je třeba přikročit k dílčí retuši, ta věc bude posuzována jiným úřadem, tak to je očividný nesmysl, který vedl k dohodě o míře integrace, která byla prezentována ve vládní předloze a která by se na první pohled v porovnání s integrací jiných veřejných zájmů mohla jevit jako nemístná. Má však věcnou logiku, která vyplynula až z mnoha diskusí v rámci přípravy stavebního zákona.

A takových na první pohled drobností je ve stavebním zákoně a jeho doprovodném změnovém zákoně velké množství. A takřka za každým slovem či každou větou bychom při podrobné diskusi odborníků na danou oblast zjistili, že to, co se v komplexu může jevit jako nerovnováha, má svůj racionální základ. A na tom nic nemění fakt, že tento základ nemusí být na první pohled běžně patrný.

Až nám to epidemiologická situace dovolí, přijďte se, prosím, podívat do Státní opery, kterou máme kousek odsud, nebo do historické budovy Národního muzea, které samy o sobě jsou jedním ze stěžejních muzejních exponátů, a myslím, že mi dáte za pravdu, že tam najdete spoustu detailů a možná nějakých legrácek, historických legrácek, které jsme si zachránili pro budoucí generace a byla by škoda o ně přijít. Není to odsud daleko, ale takových příkladů nakonec můžeme najít hodně i v regionech a můžete jich možná sami jmenovat celou řadu.

A proto se s obrovskými obavami dívám na zásahy, které jsou na vládní předloze stavebního zákona zde v Poslanecké sněmovně prováděny, aniž bychom byli schopni dohlédnout důsledky změn, jichž jsme tady soustavně svědky.

Někteří z kolegů zde hovoří o revoluci, kterou jednotlivé pozměňovací návrhy mají přinést nebo již přinesly. A já se ptám - skutečně tady na půdě Poslanecké sněmovny dohlédneme důsledků těchto změn, změn těchto revolucí, které tu koncepci vládního návrhu takto zcela revolučně mění? Já se samozřejmě obávám, že je dost dobře možné, že vůbec nedohlédneme.

Prvním příkladem třeba takovéto revoluce je zavádění automatického vydání povolení stavby, které nově předpokládá ustanovení § 196 návrhu stavebního zákona a navazující přezkumné řízení a v navrhovaném § 197 stavebního zákona, jak jej ve svém pozměňovacím návrhu předpokládají kolegové Kalous a Kolovratník. I přes změnu nadpisu ustanovení § 196 stavebního zákona jde o vrácení takzvaného automatického povolení do stavebního zákona. A prostým srovnáním návrhu stavebního zákona v podobě předložené v listopadu 2019 do připomínkového řízení a textu daného pozměňovacího návrhu dospějeme k závěru, že až na několik nepodstatných drobností jde vlastně o řešení totožné.

Podle důvodové zprávy k návrhu stavebního zákona předkládaný návrh vychází i z předpokladu zachování dosavadních standardů nastavených v oblasti ochrany architektonického dědictví tak, jak zavazují Českou republiku podle úmluvy o ochraně architektonického dědictví vyhlášené podle čísla 73/2000 Sb. Jedná se především o přijetí opatření k ochraně architektonického dědictví nebo předcházení znetvoření, zchátrání nebo demolici chráněných statků. Není tedy vůbec zřejmé, jak automaticky vygenerovaným rozhodnutím lze předejít znetvoření, zchátrání nebo demolici statků chráněných na základě zmíněné úmluvy.

A podle důvodové zprávy k návrhu stavebního zákona a s ohledem na skutečnost, že jednou z podmínek zápisu tuzemského statku na seznam světového dědictví a ponechání statku na tomto seznamu je existence záruky ochrany takového statku nástroji vnitrostátního práva, počítá návrh zákona se zachováním doposud platných standardů ochrany kulturního a přírodního dědictví právě podle úmluvy o ochraně tohoto dědictví, vyhlášené podle čísla 159/1991 Sb.

Je třeba konstatovat, že dosud platné standardy ochrany rozhodně nepředpokládají, že k posouzení dopadu na hodnoty chráněného statku vůbec nedojde. Záruku podle mého názoru nepředstavuje ani postup podle § 197 návrhu nového stavebního zákona. Podle tohoto paragrafu se provede ve stanovených případech povinně přezkumné řízení. Tyto případy však dopadají pouze na část statků chráněných na základě zmíněných úmluv. Nedopadají totiž na památkové rezervace ani památkové zóny, ač ty jsou nesporně chráněným statkem rovněž.

Jde o problematiku, kterou Ministerstvo kultury samostatně a výslovně připomínkovalo již v prosinci roku 2019. Uplynul rok a čtvrt a bez jakékoli reflexe včetně připomínkové dílčí chyby tu takové řešení máme zpět. Navrhovatelem je tady zpravodaj tohoto tisku, protože předmětem přezkumného řízení je přezkum zákonnosti a nikoliv přezkum věcné správnosti automaticky vygenerovaného rozhodnutí. Pro mě je víc než zásadní otázka, jak by například nadřízený stavební úřad z hlediska zákonnosti posuzoval věcnou otázku, zda realizací záměru nedojde ke znetvoření chráněného statku. Domnívám se, že tato otázka překračuje meze přezkumného řízení a tedy přezkumné řízení žádnou faktickou zárukou není.

Současně je třeba upozornit, že již samotný fakt vygenerování automatického rozhodnutí je třeba považovat za počátek běhu subjektivní lhůty pro zahájení přezkumného řízení podle § 96 odst. 1 správního řádu. Tuto lhůtu nelze prodloužit a je tak velmi zásadní otázkou, jaké dává stavební zákon záruky pro ochranu proti tomuto typu nečinnosti. Na rozdíl od ochrany soukromého zájmu, kdy například omezením rozsahu přezkumu pouze na zákonnost dává soukromému zájmu velmi zásadní pojistky, tak naopak v případě nečinnosti stavebního úřadu ve vztahu k ochraně veřejného zájmu nedává záruky žádné. A nečinnost na všech úrovních tak může zapříčinit naprosté vyloučení posouzení jakýchkoliv veřejných zájmů. To znamená, když jsem říkal, že ta naše role tady je to vybalancovávání, hledání rovnováhy mezi individuálním zájmem a veřejným, tak tady prostě na tomhle příkladu se snažím ukázat, že tady ta rovnováha je jednoznačně vniveč. Tady prostě ten veřejný zájem je bokem. Nejde mluvit o tom, že by měl dostatečný prostor nebo šanci se prosadit.

Naopak, prostor pro korupční jednání, kdy postačí ze strany úřadu kvalifikovaná nečinnost, je v tomto případě enormní. Tohle se otevírá jako eldorádo. A proto závěr o protikorupčním potenciálu navrženého zákona jako celku i z tohoto pohledu považuji s vědomím tohoto pozměňovacího návrhu za velmi sporný. Tohle jsou dveře pro korupci.

Zde odkazuji z důvodu stručnosti také na připomínky, které jsme uplatnili již k věcnému záměru stavebního zákona, kde je třeba konstatovat, že dříve vznesené obavy nebyly nikdy rozptýleny a i proto byl daný institut z vládní předlohy stavebního zákona bez náhrady vypuštěn.

Paní ministryně nás již během prvního čtení informovala, že návrh stavebního zákona obsahuje dostatečné záruky proti nečinnosti, které měly být navíc posíleny kompletním vyloučením možnosti výkonu působnosti stavebního úřadu v přenesené působnosti, jak to vyplývá z komplexního pozměňovacího návrhu, který tvoří základ pro naše jednání. A ejhle - nestačí to.

Vracíme se k řešení, které bylo shledáno jako problematické již v rámci připomínkového řízení. Můžeme konstatovat, nebo vy můžete konstatovat - o co jde, je to jen kultura? No dobře, ale upozorňuji, že ani kultura v tomhle nebyla a není sama. Proti tomuto řešení se postavilo 35 připomínkových míst. A ani 35 připomínkových míst, tedy nejen kultura, ale proti tomuto řešení se postavily Úřad vlády, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo financí, převážná část krajů, Veřejný ochránce práv. Proti tomuto řešení se postavily takové váhy, jakými je z hlediska práva a bezpečnosti státu Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Nejvyšší úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Opravdu tito všichni nevěděli, o čem mluví? Opravdu takto problematické ustanovení vypustilo Ministerstvo pro místní rozvoj zbytečně? Já se domnívám, že opak je pravdou, a tím víc mě zaráží, že s tímto pozměňovacím návrhem tady zpravodaj přichází a znovu to takto vrací do hry. Ti by si měli být vědomi souvislostí, spojených s daným návrhem zákona.

Ale tím ilustrace problematických pozměňovacích návrhů zdaleka nekončí. Další pozměňovací návrh se stal i námětem médií. Možná jste si všimli konstatací, že některá města přicházejí s takzvanými čtyřmi městskými artikuly, z nichž jeden se týká přenesení pořizování územně plánovací dokumentace obcí a krajů zcela do samostatné působnosti. Návrh je v zásadě prezentován jako minimalistický s tím, že jen přesouvá pořízení územně plánovací dokumentace obcí a krajů z přenesené působnosti do samostatné.

 

 

Aktualizováno 1. 4. 2021 v 11:55.