Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

343.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/2014 Sb.,
o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině
a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony
/sněmovní tisk 961/ - třetí čtení

Místo u stolku zpravodajů zaujala ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, zpravodajkou garančního výboru je paní poslankyně Jana Pastuchová. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 961/3, který byl doručen 24. března tohoto roku. Usnesení garančního výboru byla doručena jako sněmovní tisky 961/4 a 5. Ptám se paní navrhovatelky, zda má zájem o vystoupení před otevřením rozpravy. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, konečně jsme se dostali do finále s novelou zákona o dětských skupinách, respektive jeslích, a myslím si, že jsme napříč politickým spektrem za to všichni rádi. Zákon přináší průlom v zajištění systémové péče o nejmenší děti, vytváříme základnu pro síť služeb péče o děti do tří let státem garantovanou, kvalitní, dostupnou, a to i místně a finančně. Klíčová je volba rodičů ohledně rodičovské strategie a sladění rodinného a pracovního života. Také zohledňujeme potřeby dětí. Dosavadní fungování dětských skupin se velmi osvědčilo, proto kvalitní základ přebíráme a dále rozvíjíme.

Dovolte mi, abych na tomto místě zdůraznila, že tak těžce vydřený kompromis, jako je tento vládní návrh, je jako domeček z karet - pokud se změní jeden parametr, rozsype se celý systém, jako když právě z domečku vytáhnete spodní kartu. Ty základní parametry jsou stabilní národní financování, nadále budeme usilovat o prostředky z EU, ale nebude to na projektové bázi, ale budeme si přeposílat mezi rozpočtovými kapitolami finanční zdroje, pokud bude Evropa souhlasit, zastropování příspěvků od rodičů. Důležité je, aby jesle, respektive dětské skupiny, nebyly luxusem, nebyly elitními školkami, ale byly skutečně dostupnou péčí pro rodiny tak, aby si mohly skutečně vybírat, zda chtějí slaďovat, nebo pečovat o své nejmenší. A samozřejmě věková návaznost na mateřské školky.

Protože už jsme toho vyjmenovali spoustu, tak nebudu pokračovat v tom výčtu. Prosím vás o zohlednění tohoto návrhu. Skutečně jde o to, abychom měli finančně, místně dostupnou péči o nejmenší děti, to je cílem této novely. Bereme to dobré, co bylo v dětských skupinách, a napasováváme to na současný systém tak, aby skutečně rodiny, pokud potřebují pracovat nebo chtějí pracovat, tak aby měly dobrou podporu státu. Velmi děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní otevírám rozpravu, do které je v tuto chvíli přihlášena jako první poslankyně Richterová. Připraví se poslanec Čižinský.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Já jen stručně, abychom se dostali k hlasování, ale abychom si zároveň řekli, co jsou potíže toho návrhu. Já se pokusím upozornit na to, že ďábel je skrytý v detailu, a u toho návrhu, který tady je, obzvlášť.

Jde o to, že z flexibilního systému, systému, který doplňoval školky, se tím předloženým návrhem stává systém velmi rigidní, svázaný, a to svázaný tím věkovým limitem, který se navrhuje zavést, a bohužel svázaný i některými technickými parametry. Takže se opravdu zkusím jenom velice stručně zaměřit na to, že dnes máme obecný problém naší země, nedostatek míst v mateřských školkách, míst péče o malé děti, a tento problém, k jehož zmírnění nějakým způsobem přispívají dětské skupiny, protože poskytují 16 000 míst takové péče, tak tento problém vyostříme, když projdou ty přísné změny.

Jde o to, že péče o předškolní děti se v každém případě státu vyplatí. Jde o to, že veškeré studie ukazují, že právě včasná a kvalitní péče srovnává rozdíly mezi rodinami. Jsou velice zajímavé třeba americké výzkumy o tom, jak jeden investovaný dolar právě do předškolní péče se vrátí devětkrát. Devětkrát! To je prostě výnos, jaký žádná jiná investice nemá.

Takže když si shrneme význam této normy, chybí nám místa pro malé děti, chybí nám možnost skutečně svobodné volby pro rodiny s malými dětmi, protože když prostě nemáte to dítě kam dát, tak nemáte svobodnou volbu. A teď budeme hlasovat co? Další omezení. Je to škoda, vím, že si to paní ministryně původně nepřála. Ale ještě máme šanci některé věci opravit.

To, co by se opravit dalo, jsou, vážené kolegyně a kolegové, ty zbytečné technické normy. A teď zdůrazním. na školky jsou ty normy velice přísné, zejména co se týká osvětlení. Zamyslete se, prosím, jaké jsou normy v bytech. V bytech, co se týče osvětlení, to je také nastavené v naší zemi velmi kvalitně, ale ve školkách je to ještě přísnější. Takže máme třeba možnost schválit pozměňovací návrh, díky kterému by dětské skupiny mohly být v takových prostorách, které mají osvětlení jako ve standardním bytě. A to je úplně klíčová věc, protože ta o něco vyšší kvalita daná tím, že školky se často stavěly na volných prostranstvích, okna z obou stran a tak dále, to prostě není v některých velkých městech možné dodržet, protože na to není prostor. Takže co to bude znamenat, pokud neprojde zmírnění navrhovaného limitu na osvětlení? Prostě v Praze zavřou dětské skupiny, protože nenajdou vhodné prostory, patrně ještě v Brně, zkrátka v místech, kde je nedostatek nemovitostí. To dávám jako konkrétní věc, která se vám, vážené kolegyně a kolegové, nemusí zdát, ale je to ten ďábel skrytý v detailu.

Co se týče toho věkového limitu. Už jsem to tady říkala minule, jenom to stručně shrnu. Dnes je velice praktické, že si rodiče vyberou. Když mají dobrou dětskou skupinu, je tam jejich čtyřleté dítě zvyklé, přidají své dvouleté, vozí ráno obě děti, čtyřleté i dvouleté, všem to vyhovuje, a na to povinné předškolní vzdělávání jsou leckteré dětské skupiny také vybaveny. Ale jsem ochotna přistoupit na jakýkoliv kompromis typu, že povinné předškolní vzdělávání už se realizuje ve školkách, ale aspoň do čtyř let věku, prosím, děti v dětských skupinách nechme. Nyní je ten limit navržený na tři roky, maximálně do čtvrtých narozenin. Ostrá hranice, konec. Zase - proč? Je to jenom proto, že se ministerstva hádají o to, kdo řeší výchovu a kdo řeší péči? Myslím, že v rodinách víme, že tohle se fakt takhle odlišovat nedá.

A poslední věc, kde bych velmi, velmi, velmi si přála, abychom si řekli, že tohle je návrh, který máme platit ze státního rozpočtu. Nevím, jak se k tomu bude vyjadřovat pan kolega Bauer z ODS, ale myslím, že takto byl ten původní záměr připravovaný právě pod ODS, že dětské skupiny mají být prostě ze státního rozpočtu. Je to základní státní služba, jako školky. U školek nikdo nechceme, aby nám je platil někdo jiný, a ty dětské skupiny doplňují nabídku jako školky. Takže ještě jednou. Základní standard našeho státu by měl být, že všechny rodiny s malými dětmi mají skutečnou svobodu volby, což znamená skutečnou možnost slaďovat práci a péči. Každý si má vybrat. Jsou samozřejmě rodiny, které chtějí být s dětmi dlouho doma, to je úplně v pořádku. Ale pak jsou takoví, kteří chtějí nebo musí pracovat, a ti dneska často tu možnost nemají.

Ještě jedno číslo uvedu. Jakmile místa ve školkách jsou dostupná i pro dvouleté děti, tak jsou tam všude, po celé zemi, ve venkovských regionech, kdekoliv si pomyslíte, ty děti dávané. Všechny rodiny ve statistickém průměru jsou s tím v pohodě. Samozřejmě to bývá na kratší dobu, bývá to často na část dne. Ale prostě jsou v pohodě s tím, na část úvazku pracovat a na část dne i ty malé děti dávat. Na tom chci ukázat, že poptávka je a lidé ta místa pro děti chtějí a potřebují. Jakmile je péče kvalitní, tak to děti nepoškozuje. Na kvalitu bychom měli dbát především.

Ale co hrozí? A to je poslední věc, na kterou si tady dovolím upozornit: hrozí to, že se bude někdo pokoušet hodit třeba na mě nebo na někoho dalšího vinu za to, že je možné, že Evropská unie nepodpoří další financování dětských skupin z evropských fondů, z evropských projektů. Jak už jsem řekla, jsem přesvědčena, že stejně jako školky tohle je služba, kterou prostě máme zajišťovat pro rodiny, základ státu, poskytnout jim možnosti slaďovat péči a práci. A jsem přesvědčena, že lakování narůžovo skrze změnu názvu - a ta změna názvu není nic jiného než nalakování. Já si přeju, aby si každý poskytovatel mohl vybrat, ale abychom nenutili poskytovatele měnit právní dokumenty kvůli zbytečné změně názvu na jesle. A to navrhované zastropování příspěvku, které by zase způsobilo problém ve velkých městech, že to jsou věci, které by ukonejšily Evropskou unii, uchlácholily a my bychom potom snáze vyjednali evropské financování.

Prosím, ti úředníci tam tomu rozumí. Vědí, že tohle je jenom přelakování. A to, co my potřebujeme, je systém, který bude fungovat, systém, který umožní, aby flexibilně ty skupiny vznikaly podle toho, jak jsou kde potřeba, a systém, který umožní i zohlednit, že někde bohužel jsou vysoké nájmy na ty prostory, někde bohužel jsou prostě rozdílné platové podmínky. A uzavřu s tím, že jsou to neziskové organizace. Nemají absolutně možnost fungovat na principu zisku. Takže celá debata je o tom, jestli jako stát systémově z našeho rozpočtu podpoříme dětské skupiny, jestli jim budeme házet zbytečné klacky pod nohy, nebo ne a jestli umožníme zohlednit to, že podmínky v bytech včetně osvětlení, jaké panuje v bytech, stačí pro to, aby v nich fungovaly právě třeba i ty dětské skupiny. Budu opravdu velmi ráda, pokud tyto argumenty, vážené kolegyně a kolegové, zvážíte. Velmi mi na tom záleží. Dostupná místa péče pro malé děti je jeden velice palčivý bod naší společnosti.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku. Pan poslanec Dolínek.

 

Poslanec Petr Dolínek: Děkuji. Já bych chtěl zareagovat na paní kolegyni spíš po té technické stránce, jak mluvila o tom oslunění a osvětlení a podobně u těch prostor. Problém je, že vy jste tam zkráceně, prostřednictvím pana předsedajícího, paní kolegyně, řekla, že by to mohlo stačit jako v bytech. Ale jak vám i pan kolega Čižinský určitě potvrdí, tak se vede poměrně zásadní diskuze v oblasti stavebního práva a vůbec stavebních předpisů, nakolik to v těch bytech má být dáno tak, jak je to nyní řešeno, nebo zda to má být řešeno jiným přístupem. Protože samozřejmě pořád zde máme problém ateliéry versus byty, nebytové prostory versus byty, tam je vyžadováno jiné osvětlení a podobně. Takže chci jenom varovat před tím, že to vztahovat teď a říkat, aby to bylo jako v bytech, je to dostačující, tak diskuze o samotných bytech se vede také teď v tuto dobu. Tak poprosím jenom, aby se na to myslelo, protože kdyby se to striktně provazovalo s byty a s byty se něco stalo v budoucnu jiným směrem, než jak je to nyní dáno, buď v Praze stavebními předpisy, nebo jinde technickými parametry, abychom neměli ztrátu potom u těch dětských skupin. Protože přece jenom dětské kolektivy vyžadují určitě, aby tam bylo pro ně co nejlepší prostředí. Takže to jenom k tomu prosím doplnění, abychom si na to dali pozor, popřípadě si to aktualizovat podle toho, co se teď děje v jiné odborné diskuzi. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Luzar.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vaším prostřednictvím, i ke kolegyni Richterové, mě zaujala v jejím projevu myšlenka neziskovosti, že to dělají vlastně pro ty děti a to je ten hlavní cíl. My všichni jsme ale dostávali desítky mailů poslední dobou právě s podporou těchto aktivit, nemám nic proti tomu a netvářím se jako odborník, ale mě tam zaujala jedna věc. Když jsem si je četl, tak v pár případech mailů, které přišly, se ten pisatel přiznává k tomu, že provozuje tři, čtyři, někdy i více dětských skupin. Čili to už je podnikání, čisté podnikání v oblasti uskladňování dětí, když budu v tom pohledu vulgární, ale je to byznys. Čili teď jestli budeme zřizovat konkurenci klasickým školkám a podobně, popřípadě jestli to opravdu je výpomoc maminek, rodičů a tak dále v rámci starosti o dítě, když jsou zaměstnáni. Ale pokud by to měl být byznys, měli bychom k tomu také tak přistupovat. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Paní poslankyně Richterová, faktická poznámka.

 

Poslankyně Olga Richterová: Je to nezisková organizace v tom, že nemůže vytvářet zisk. Takže ano, i já znám takové lidi, kteří jsou prostě šikovní, takže vytvoří víc dětských skupin, a ano, slušně je to živí. Ale nemůžou z toho vytvářet další zisk kromě svého platu. A fakt to je hrozně důležitý princip, že tak, jako máme školky, které zřizujeme státně, tak paralelně vedle toho můžou různé druhy zřizovatelů, různé druhy, stejně tak to můžou být i obce, můžou to být veřejnoprávní subjekty - zakládat dětské skupiny. A protože máme různé podmínky, různě vysoké nájmy, různě vysoké platy, tak samozřejmě jsou v nich pak i různé příspěvky od rodičů. Já jenom znovu shrnu: Samozřejmě, já jsem zastánce dodržování vysoké kvality a vysokých standardů, to znamená málo dětí na jednoho pečovatele, zejména u těch malých, ale právě to ty dětské skupiny zavedly. A někde selhala kontrola, to taky vím, ale o tom není potřeba diskutovat. Podle mě potom už můžeme jenom dotahovat konkrétní kontrolní mechanismy. Ale to, co se teď děje, je, že ten navržený omezující systém věkového limitu a velice přísného osvětlení - což je novinka, prosím, to tam nebylo - tak tento systém povede zejména ve velkých městech, kde právě je nedostatek míst pro děti - a to jsou jasné statistiky, jak se venkov vylidňuje, tak tam právě více míst ve školkách, a proto tam můžou být i ty dvouleté děti, a naopak ve velkých městech ne. A právě ve velkých městech to dokrývají dětské skupiny tím, že prostě alespoň dnes fungují v prostorách, které, protože jsem je osobně mnohé navštívila, jsou vhodné, ale podle nové úpravy, jak je to navržené, by musely zaniknout. A to je to, co mě trápí.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji a faktických poznámek se objevilo ještě několik. Paní poslankyně Aulická, poté pan poslanec Luzar.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedo. Vaším prostřednictvím, na kolegyni Richterovou: Musím říci, že já už jsem to říkala panu kolegovi Čižinskému, že tento pozměňovací návrh zásadně nepodpořím, a kdybych mohla, tak ho mačkám snad čtyřikrát proti, červený, protože to je přesně to, jak se ukazuje ta chyba, v jakém pojetí byl přijat původní návrh zákona o dětských skupinách. De facto jsme dovolili benevolenci péče o nejmenší děti v takovýchto podmínkách. A teď, když konečně tady máme novelu, která upravuje podmínky tak, aby o děti bylo pečováno správně, a nezáleží jenom na počtu osob, to bych jenom chtěla říci, že kvalitní péče není jenom to, že budu mít třeba tři osoby na 12 dětí, ale především spočívá v tom, za jakých podmínek a jak ty osoby jsou kvalitní. Tak po mně nechtějte, abych podporovala tato zvěrstva, abychom ustupovali z parametrů, které jsou, a já jsem za to ráda, v tomto návrhu zákona.

To je to, co říkáme my, že je potřeba, aby stát opravdu dal kvalitní podmínky. A i to, co tady řekl pan kolega z ČSSD: Panebože, fakt si myslíte, že péče o dítě podle dvacátých let je vlastně to, co tady máme podporovat? Na to opravdu zapomeňte! Má to být kvalitní péče, jsou tam děti od půl roku. A myslím si, že... a je škoda, že tady není pan ministr zdravotnictví, protože i Ministerstvo zdravotnictví mělo zásadní připomínky a zásadně bylo proti a jsem za to velice ráda. Dnes mi tady chybí třeba i zástupce Ministerstva školství. Ale nechtějte, abychom my podporovali ta zvěrstva k tomu, aby se znekvalitnila péče o ty nejmenší.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Luzar, faktická poznámka.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vaším prostřednictvím, ke kolegyni Richterové: Opravdu nejsem odborník na dětské skupiny a výchovu dětí. Ale její slova o kvalitě, zdůrazňovala to velice, to já oceňuji, ale já jsem byl svědkem, a bohužel to už není ani úsměvné, ve zřizovatelích sociálních ústavů a péče o seniory, v soukromém sektoru, který začal úplně stejně a potom všechny ty obce a kraje měly s tím obrovské problémy, když začaly vznikat, nedařila se kontrola a v mnohých to opravdu vypadalo - teď nebudu používat vulgarismy - strašně tragicky a ti lidé tam byli dáni napospas těm, kteří se o to měli ve své nejlepší vůli a svědomí starat, a nedělali to.

Já bych nerad, abychom zavedli nějaký model - v dobré víře, samozřejmě - ale hned obratem ruky, aniž bychom měli dostatek informací, za chvilku začali dělat opatření, jak je zkontrolovat, povinná hlášení a další a další věci stejně, jak se to musí teď dělat v těch sociálních ústavech, a já si myslím, že všichni, co trošku měli možnost se v těch krajích pohybovat, ví, že takové ústavy, za které nejsou zvlášť chváleni, s tou vizitkou kvality mají problém. Takže já nezpochybňuji, že to je myšlenka umožnit se starat i jinak o děti, ale já upozorňuji na ta rizika, která jsou s tím spojená, protože jsme si to vyzkoušeli v rámci té sociální péče o seniory. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Jedna faktická tu byla odmazána. Paní poslankyně Richterová, potom chtěla faktickou paní ministryně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já si fakt přeji, aby byl ten zákon schválen. Jenom absolutně nemůžu připustit, že jste to takhle opravdu, paní poslankyně Aulická, vaším prostřednictvím, pane předsedající, myslela opravdu, ty dětské skupiny jsou zvěrstva? Slyšela jsem to správně? Já myslím, že jsem se přeslechla.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Nyní paní ministryně, poté faktická poznámka pan poslanec Čižinský, poté paní poslankyně Aulická.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Já bych chtěla podpořit ten argument, který tady zazněl, že pokud budeme pokračovat v tom, že dětské skupiny například nebudou finančně zastropovány, to znamená ten příspěvek rodičů, tak skutečně půjdeme tak, jak to zmínil tady pan poslanec Luzar, půjdeme tou cestou, kterou jsme zažili v posledních desetiletích v péči o seniory, že se vytvoří prostor pro soukromý byznys - ten argument 10 000 nás nezajímá, ať si rodiče připlatí za lepší péči, a půjdeme za obrovských nákladů státu cestou podporování byznysu v péči o děti, protože v tuto chvíli rodiny alternativu nemají a naším cílem, cílem toho vládního návrhu zákona, je kvalitní péče, ale také místní a finanční dostupnost.

Každý z vás, kdo má malé děti, tak ví, že se každá koruna počítá. A prostě i když je to 5 000 nebo 7 000, tak to jsou obrovské částky pro rodiny s dětmi a já vás prosím, abychom nevytvářeli byznysové příležitosti v péči o dítě, ale šli cestou státem dotované, ale také regulované kvalitní péče pro všechny děti, nejenom pro bohaté. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka pan poslanec Čižinský, poté paní poslankyně Aulická.

 

Poslanec Jan Čižinský: Já si skutečně myslím, že není možné vzít třeba skutečně nějaký exces, který může být jeden nebo dva, pojďme si dát na stůl ty excesy a proti excesům se skutečně dá zakročit. Dá se zakročit jiným způsobem, ale říkat tady, že v dětských skupinách se dějí zvěrstva, říkat tady, že to je byznys, tak to skutečně - myslím si - uráží tisíce lidí, desetitisíce rodičů, kteří tam ty děti dávají a kteří ale v těchto chvílích zrovna bojují o přežití, protože prostě nejsou otevřeni, nemají financování. A opravdu dejme tady tedy - já ještě o tom budu mluvit v příspěvku - na stůl ty normy. Tady se nehraje fér hra. Tady není nikdo z Ministerstva zdravotnictví, není tady nikdo z Ministerstva školství. Prostě vypadá to, jako kdyby to ta ministerstva nezajímalo, a měla by tady vystoupit hygienička a říct, jak to je. Říct, že to, kde ty děti normálně bydlí, nemá šanci, aby prošlo jako dětská skupina nebo případně jesle, pokud se to bude muset jmenovat jesle.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Paní poslankyně Aulická, faktická poznámka, poté pan poslanec Juříček.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Já bych jenom chtěla vysvětlit paní kolegyni Richterové, vaším prostřednictvím, a panu kolegovi Čižinskému, že jsem nemyslela to, že by se v dětských skupinách děla zvěrstva, ale to, že bychom vlastně dnes, když dáváme ty parametry, které si myslím, a jsou tam i hygienické normy, o kterých se teď asi bavíme, jsou opravdu na nějaké alespoň částečné úrovni, protože mateřským školám se to stále tedy vůbec nevyrovnává tak, jak jsou dány hygienické normy a ty parametry, takže je důležité, abychom to opravdu přijali, a ne snižovat ty parametry, které vy vlastně říkáte, že je potřeba, protože v těch bytech to vlastně není zapotřebí. Já vám jenom říkám, že se tady nechci dostat na úroveň dvacátých let a to, aby nám bylo úplně jedno, kde se ty děti hlídají, kde se o ně pečuje a za jakých podmínek.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Juříček, poté paní poslankyně Richterová, vše faktické poznámky.

 

Poslanec Pavel Juříček: Ano, dobrý den, dámy a pánové. Jak jsem byl tady osočen, že jsem novodobý otrokář, tak já jsem se snažil založit dětskou skupinu - děkuji panu Čižinskému, prostřednictvím předsedajícího. Ano, já si myslím, že tam bychom se měli zaměřit. Zaměřit se na to, jak rozvolnit podmínky pro to, aby dětské skupiny, ať už se budou jmenovat jakkoliv, mohly vznikat, a zaměřit se na to, jak mohou vznikat soukromé mateřské školky, což vzájemně spolu souvisí. A musím říct, že jsem si dokonce udělal kompletně projekt, měl jsem to celé kompletně promyšlené, ale vlastně na základě toho, co jsme zjistili z hlediska hygienických podmínek a stravování dětí, tak to bylo tak nepřekonatelné, že jsem musel od toho projektu ustoupit, přestože jsme měli vyhodnocené nutriční hodnoty pro děti a podobně, ale to jsou prostě velmi obtížně překonatelné překážky, které stát postavil těm - ať už je to v uvozovkách soukromá školka nebo ať už je to v uvozovkách, jak tady někdo říkal, byznys, což si myslím, že tedy vůbec žádný byznys není, a vzhledem k tomu, kolik tam musí být i pečovatelek, kolik musí být všech podmínek, to jsou opravdu velmi těžko překonatelné podmínky. A tam bych opravdu doporučoval, abyste se tam na to zaměřili a rozvolnili ty možnosti tak, aby nakonec ani - stát nakonec ušetří, protože když jsou tyto dětské skupiny nebo mateřské školky v rukou v uvozovkách soukromníků nebo nějakého sdružení, tak vesměs je to vždycky ekonomicky mnohem výhodnější pro stát, než když to organizuje stát. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Paní poslankyně Richterová, poté paní poslankyně Gajdůšková.

 

Poslankyně Olga Richterová: Velice děkuji za tuto poznámku panu poslanci, svému předřečníkovi, protože to je to jádro pudla. Tady nejde skutečně o to, že by ty současné přísné normy kdokoliv zjemňoval - bohužel, na tom nebyla shoda, bohužel - ale je to jenom návrh, ten pozměňovací návrh je k zachování současného stavu. Takže jste všichni slyšeli, jak složitý je ten současný stav, jak přísné to už je, a to, co se chystá, je ještě další zpřísnění. A proto byla naprostá demagogie to, co tu zaznělo o zoufalých podmínkách před sto lety. Tak to opravdu není. Je to pouze zachovat ty současné možnosti, jak už fungují desítky tisíc dětí, které dětskými skupinami za těch několik let prošly. Pouze zachování současného stavu, a i to se tady potýká s tak obrovským odporem. Je mi to fakt líto, ale nemůžu to nazvat ničím jiným než demagogií.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Paní poslankyně Gajdůšková, poté pan poslanec Dolínek.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, ctěná Sněmovno, já bych se vás ráda zeptala jednoho každého, co si přejete pro své děti. Určitě každý z vás by mi odpověděl, no přece to nejlepší. A jestli tedy chceme pro své dítě, pro naše děti to nejlepší, tak jako stát musíme nastavovat taková pravidla, aby děti to nejlepší také dostaly. A to bez ohledu na sociální situaci rodiny, bez ohledu na to, jestli to dítě bydlí v malém městě, na vesnici nebo tady v Praze. A o tom to, vážené kolegyně a vážení kolegové, je. My si přejeme to nejlepší. Stát má povinnost nastavit pravidla tak, aby každé dítě to nejlepší dostalo. To za prvé.

A za druhé, nesouhlasím s tou ideologickou tezí, že to, co je soukromé, je vždycky nejlepší a nejlevnější. Já bych vzpomněla cenu vody u soukromých organizací, vzpomněla bych sociální služby a všechny další věci, které když převáží soukromý sektor, tak už to pravidlo, že je to nejlevnější, přestává platit. Proto tu musí být stát, který nastavuje jakési hranice, jakési normy a garantuje přístup každému člověku, zvláště v segmentu veřejných služeb. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké dopoledne. Nyní na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Petr Dolínek. Prosím.

 

Poslanec Petr Dolínek: Děkuji. Jak se tady jakoby používají pojmy demagogie a tak, tak bych chtěl jenom ubezpečit, vaším prostřednictvím, paní kolegyni z Pirátů, že rozhodně nejsem proti dětským skupinám. Já jsem na začátku vystoupil s něčím trošičku jiným a chci to tady říct, aby zase nevznikly skupinové e-maily, aby mi někdo nepsal, že tady útočím na dětské skupiny.

Já jsem vystoupil s technickými parametry a na tom si malinko trvám. Jsem poslanec za Prahu, osobně žiji na Praze 6. Znám řadu dětských skupin na Praze 6. Využíval jsem služby dětských skupin, budu je využívat bezesporu ještě tuším tak rok a půl, dva roky, než uspějeme v mateřské školce, kde jsme nad míru spokojeni. Myslím, že pan učitel David je něco skvělého, úkaz v mateřském školství, neuvěřitelný člověk. A děkuji za něj, že ho máme, když se našemu dítěti tam náhodou podaří dostat.

Ale na druhou stranu znám řadu skupin, nejenom působících v Praze, ale různě, které opravdu braly takřka jakýkoli nájem nebo jakékoli prostory v uvozovkách, aby se tam o ty děti staraly. Pak se to samozřejmě snažily zevnitř naroubovat, aby vypadaly ty prostory hezky, co nejvíc přátelsky pro děti.

Ale já jsem směřoval tedy k těm technickým normám. Pojďme se starat o to, že když už někdo s tou skupinou přichází, aby to opravdu nebylo v těch..., teď už to není, ale takové ty přízemní a podobně. Takže na to jsem prosím upozorňoval.

Já se nemohu zcela ztotožnit s tím vším, co v tom zákoně je. Dneska už se hlasovat zjevně nebude, protože tam kolegové zařadili jiný bod, takže dneska nemůžeme hlasovat. Ale budu si ještě bedlivě pročítat ty pozměňovací návrhy, protože samozřejmě nechci zahodit úsilí stovky lidí, kteří to dělají rádi a dobrovolně v dobré víře. Ale prosím, nedělejme to paušálně buď jedním, nebo druhým směrem. Je potřeba to vážit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku pan poslanec Jan Čižinský, a zároveň jste v obecné rozpravě. Nechcete to už tedy spojit? To byste měl neomezený čas, víte? (Poslanec Čižinský: To se uvidí, kdo bude reagovat.) Dobře, tak s faktickou.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Chtěl bych zareagovat teď na kolegu Dolínka, prostřednictvím pana předsedajícího. Asi by bylo dobré, a vůbec vám nepodsunuji, že máte něco proti dětským skupinám, to v žádném případě, v žádném případě, ale doporučil bych vám zjistit, jestli ta konkrétní dětská skupina to bude splňovat. To není vůbec jisté. To znamená, když řeknete, že ještě rok a půl budete využívat služby dětské skupiny, tak vzhledem k ekonomické situaci, ve které ty skupiny teď jsou, a ministerstvo jim nedává možnost přežít, nedostávají ani 50 % toho, co musejí vydávat, je to skutečně krizová situace, a do toho si přečtou, kterou vyhlášku budou muset splnit, tak si nejsem úplně jistý, jestli některé z nich to nezabalí.

A přesto bych si dovolil, tady zaznělo, že všichni chceme pro děti to nejlepší. No samozřejmě, že chceme pro děti to nejlepší. Ale co je to nejlepší, je skutečně potřeba, aby řekli rodiče. A za mě musím říct, že mnohem důležitější je ta péče, jsou ti lidé, kteří tam jsou, jak se chovají, jak chodí s dětmi ven, kolik času tráví venku. A mám skutečně velké obavy, že touhle tou úpravou tomu vůbec nesloužíme.

A ještě bych zareagoval na pana poslance Juříčka, protože tady jsme vlastně v tomhle tom trochu na stejné lodi. V tuto chvíli spousta městských částí buduje dětské skupiny a ty projekty zmuchlají a vyhodí. To je prostě realita. Ty projekty zmuchlají a vyhodí. Jsou v tom statisíce, miliony korun, a tak to prostě je. U nás konkrétně se jedná o dvě dětské skupiny. Prostě to vyhodíme, roztrháme a budou pryč.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Teď tady naskočily dvě faktické poznámky. Samozřejmě budete mít příležitost reagovat. Jako první paní poslankyně Pastuchová, připraví se paní poslankyně Hana Aulická. (Ke zpravodajce:) Vy jste chtěla do obecné rozpravy? Dobře. Takže faktickou poznámku paní poslankyně Hana Aulická a potom se tedy připraví paní poslankyně Jana Pastuchová. Prosím, dvě minuty, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Budu stručná, abych nechala nějaký prostor paní kolegyni.

Na pana kolegu Čižinského. To je právě to o té znalosti, jak by se mělo pečovat o tak malé děti. To bych jenom chtěla na dokreslení, že asi se o tom budeme bavit ještě v dalších oblastech zákonů, které projednáváme. Ale to jsou ty znalosti, které vám asi momentálně chybějí, protože to opravdu není jenom o personálu, ale i o dalších opatřeních a záležitostech, které jsou v souladu a dělají koncept o nejlepší péči o děti jako celek.

A možná bych jenom chtěla říci, že tady ten zákon se projednává, pokud vím, tak rok a půl nebo minimálně rok. To znamená, i vy v rámci přípravy samosprávy teď čekáte, a určitě jste čekali, a ty změny byly dány, jak to vlastně dopadne. To znamená trošku dělat projekty v této době, když vlastně nevíte, jakou bude mít podobu konečný zákon, to mi trošku přijde nezodpovědné.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní reaguje pan poslanec Čižinský na faktickou a připraví se paní poslankyně na faktickou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Vážená paní kolegyně, vaším prostřednictvím, bych vám vzkázal, já mám čtyři děti, tak si dovedu trošku představit, co obnáší péče o malé dítě. A jako starosta, který zřizuje několik dětských skupin, mateřské školy, tak si také dovedu představit, protože skutečně když jsme byli zvoleni, tak nebyla místa pro 60 % tříletých dětí. Teď jsou ve školkách i dvouleté děti. My jsme vybudovali stovky míst v mateřských školách, najali personál, funguje to skvěle, takže skutečně mám pocit, že vím, o čem hovořím. Myslím si, že poznámky, že nevím, co se děje v dětských skupinách nebo v mateřských školách a co znamená péče o děti, skutečně si myslím, že nejsou úplně pravda.

A kdy se objevily ty technické požadavky, paní poslankyně? Teď se ty projekty realizují. Jak si myslíte, omlouvám se, prostřednictvím pana předsedajícího, jak dlouho si myslíte, že se připravuje projekt na dětskou skupinu? Jestli se domníváte, omlouvám se, že to je prostě pár týdnů, a že když i Ministerstvo práce a sociálních věcí bylo zaskočeno těmi technickými požadavky, tak prosím nevyčítejte nikomu, kdo připravuje projekty, aby měl dost kapacit v dětských skupinách a mateřských školách, že ten projekt připravuje tři roky. Naopak, kdyby byla doba deset let, kdy ty technické požadavky začnou platit, tak se můžeme bavit o něčem jiném, nebo kdyby tam byl požadavek, že to nesmí být v nějakém podzemním podlaží, nebo kdyby tam byl požadavek na procenta oken, ale ne na osvětlení a oslunění. To je úplně absurdní.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka paní poslankyně Olga Richterová. Jenom upozorním, že ve 12 hodin máme pevně zařazený bod, takže vás možná budu muset přerušit.

 

Poslankyně Olga Richterová: Opravdu jenom velice stručně, ale tím, že už nestihneme hlasování, tak si jen dovolím upřesnit, že jde o to, že tady slyšíte ty konkrétní zkušenosti - jak dlouho se chystají technické projekty, jak dlouho to člověk připravuje. Slyšeli jste tady od pana poslance Juříčka, že i když si myslíte, že to máte perfektní, tak stejně vám to hygiena neschválí. A tyto podmínky se mají ještě zpřísnit a ještě k tomu bude obava, aby to nebyl nějaký nedejbože obrovský byznys.

Tak já chci jenom zdůraznit, že dětské skupiny jsou nezisková služba. To je to důležité. Tedy ano, může ji poskytovat někdo, kdo je zaměřený na zisk, ale sám z provozu dětských skupin žádný zisk mít nesmí. A to je přesně ta věc, co se velice důsledně hlídá a co si prosím uvědomte. Vlastně to naznačoval i pan poslanec Juříček, že z toho provozování by měl akorát náklady a žádný zisk.

A o tom to je, že péče o malé děti se vyplatí nám všem, celé společnosti, státnímu rozpočtu, protože mimo jiné jednou z podmínek navštěvování dětských skupin je chodit do práce. A jakmile chodíte do práce, tak prostě odvádíte a státní rozpočet z toho profituje, a tím pádem se ten příspěvek na dětské skupiny vrátí. Koho to zajímá, ráda poskytnu jednostránkový ekonomický přehled, kde je to ukázané, že stát, pokud dá adekvátní příspěvek na dětské skupiny, tak na tom vždycky vydělá. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Máme akorát 12 hodin, takže přeruším tento bod.

 

Otevřeme pevně zařazený bod. Je to bod s názvem

Aktualizováno 16. 6. 2021 v 15:27.