Středa 5. května 2021, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(pokračuje Vojtěch Filip)
Sloučená rozprava k bodům 337 a 338
/sněmovní tisky 1008 a 1009/
Písemně je přihlášen kolega Adamec, ale s přednostním právem jsou přihlášeni pan předseda Ivan Bartoš a pan ministr Arenberger. První je tedy pan poslanec Bartoš s přednostním právem. Připraví se pan ministr Arenberger. Já vám dám, pane předsedo, za chvilku slovo, ale opět počkám, až se situace ve Sněmovně uklidní. Pokud máte ještě jiné diskuse, než je třetí čtení stavebního zákona, prosím zásadně v předsálí. Ještě chviličku. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji vám, pane předsedající. Dobré dopoledne, dámy a pánové, paní ministryně. Dovolil jsem si vystoupit s přednostním právem krátce k vládnímu, nebo resp. kvazivládnímu návrhu stavebního zákona. A začnu možná trochu netradičně. Je známo, že skupina poslanců napříč politickými stranami včetně mě jsme odpůrci vládního návrhu stavebního zákona v jeho původním znění, v jeho pozměněném znění a i nyní, kdy se vracíme zpět k tomu původnímu návrhu.
Přesto jako opoziční politik dám paní ministryni na začátku za pravdu. Paní ministryně používala taková všeobjímající slova. A já jí dám za pravdu. Ano, naším společným cílem je zrychlení stavebního řízení v České republice. Ano, všichni máme zájem na tom, aby se neprodlužovaly doby, kdy stavebník nebo obyčejný občan, který něco staví, čeká dlouho na povolení, kdy vstupuje do procesu, jehož výsledek je pro něj nejistý, jehož průběh je pro něj neznámý, a často záleží pouze na tom, v jakém pořadí jsou položeny listy k tomu danému projektu a stavebnímu řízení v přihrádce. Zde tedy souhlasím. Dokonce souhlasím i v části, kterou jsme započali ve spolupráci s ministerstvy, ve spolupráci s poslanci v Poslanecké sněmovně, opozice i stran podporující vládu, nebo které jsou její součástí, že základním pilířem celého moderního státního aparátu by měla být digitalizace.
Teď přichází ovšem ta část, ve které s paní ministryní nesouhlasím. Vyřeší tento vládní návrh problém stavebního řízení a jeho délky v České republice? Ztransparentní ho? Udělá ho přívětivější občanům nebo stavebníkům? Ochrání lépe třeba veřejné zájmy tam, kde probíhají stavby, které nejsou v souladu například s otázkami památkové péče nebo životního prostředí? Moje odpověď je: Ne, neurychlí. Ne, neuchrání. Ne nezpříjemní. A já vám teď řeknu proč.
My směřujeme ke stejnému cíli, ale návrh, který nyní budeme ve Sněmovně projednávat, předpokládá, že vezmu-li problém - a objektivně ty problémy existují - vezmu-li problém někde v obci a přesunu ho do jakéhosi megaúřadu, ten problém se vyřeší. Vezmu-li odborníky, kteří žijí v dané lokalitě a mají znalost, jak třeba té památkové situace v té oblasti, nebo otázku dostupnosti, když je to bezpečnost objektu hasicí, a přesunu je do jednoho úřadu, ten problém vyřeším a proces urychlím. Nestane se tak.
Už když vláda přišla s tou první verzí nového stavebního zákona, ozvalo se i z ostatních rezortů, které postupem času byly jaksi obroušeny, zásadní výhrady k tomuto kroku. Co krok vzniku nového Nejvyššího stavebního úřadu znamená?
Znamená to transformaci. Teď jsme v době covidové. Já jsem včera zrovna viděl, jak hospodaří český stát. Na začátku května jsme, myslím, ve stodevadesátimiliardovém deficitu. Již teď ty peníze chybí. Ministerstvo vnitra na počátku tohoto návrhu přišlo s takovou analýzou, co to znamená dělat Nejvyšší stavební úřad. Kromě toho, že hovořili o tom, že probíhající stavební řízení a jednotlivé procesy by se mohly zaseknout klidně na půl roku, že by se v České republice nestavělo, nebo na déle, vyčíslili i ty transakční náklady, které v té první fázi hodnotili na zhruba 20 miliard korun. Ta analýza je stále, myslím si, někde k dohledání na webu. Nevím jestli ministerstva nebo už jenom někde zkopírovaná od lidí, kteří ji reflektovali. Nicméně to byly ty výhrady.
Takže my máme nějaký problém, který dokážeme řešit moderními metodami a my ten problém ve vláním návrhu vezmeme a přesuneme ho na Nejvyšší stavební úřad, na nově vzniklý úřad, který možná zdědí nebo dostane od někoho nějaký objekt, tudíž nepředpokládáme, že se bude stavět nějaká Babišova čtvrť v Letňanech nebo někde, ale znamená to stěhování. My jsme se bavili v danou chvíli i s panem premiérem a on v tu chvíli byl zděšen. On tady není, takže v něm to zděšení nevyvolám, ale tu informaci už má, že to zároveň znamená stěhování úředníků, ale ne jen třeba fyzicky do orgánů Nejvyššího stavebního úřadu z toho místa, kde oni normálně fungují, ale také pod služební zákon. To byl pan premiér poměrně chvilku zděšen, tak nevím, jestli tuto informaci už nějakým způsobem vytěsnil, nebo to byl jeden z argumentů, proč to také nedělat, což je nějaké formální, já bych s tím asi neměl problém, že lidé fungují v režimu pod služebním zákonem. Nicméně reakce lidí, kterých se to týká, zda, když teď děláte na nějakém městském stavebním úřadu, byste chtěli najednou být součástí Nejvyššího stavebního úřadu, a já to číslo možná v průběhu mého krátkého výstupu dohledám, byla veskrze negativní. Takže ti lidé, odborníci, co třeba řeší ochranu vody, ochranu přírody s tím nesouhlasí a ta vůle tam samozřejmě není. Oni mají tu svoji odbornost, tu uplatňují tam, kde fungují, kde sedí v těch svých stávajících agendách.
A je tam celá řada věcí, s kterými jsme nesouhlasili, a proto jsme ve spolupráci s kolegy ze Sněmovny, řekněme té demokratické části opozice, připravovali po celou dobu komplexní pozměňovací návrhy, tedy vlastní návrh, který by tento centralistický způsob uvažování, přesouvání problémů na centrálu, kde se všechno vyřeší, který šel proti tomu a zavádí takzvanou procesní integraci. My jsme představili moderní návrh zákona jako alternativu, která nabízí digitální řešení. Digitální řešení ve smyslu, že na jednom místě občan nebo stavebník ten svůj projekt podá, vše ostatní se děje na tom takzvaném backendu. Ti úředníci, kteří jsou za to zodpovědní, přistupují k digitální verzi, materiálu toho stavebního řízení, kdy ta verze je jedna, nikde se neválí různé varianty v různém stadiu, viděl tento, viděl jiný. Ta dokumentace je zpracována postupně všemi, kteří se připojí k této dokumentaci, k tomu projektu stavebního řízení digitálně na portálu stavebníka, který předjímá už předchozí legislativa, a na závěr tento proces bude uzavřen a ten občan nebo ten stavebník si na konci v podstatě vyzvedne ten svůj projekt schválený nebo schválený s nějakými úpravami.
To je to, o čem se tady asi dvacet let, možná více, ještě před tím, než Piráti vůbec šli do politiky, hovoří. To je to, že úřady musí obíhat data a ne lidé. Ono se těmi lidmi vždycky myslí ty občany nebo ty stavebníky, ale ti lidé jsou i úředníci a odborníci, kteří do tohoto procesu zasahují. Ti se skutečně nemusí stěhovat. Doba covidu nás naučila, že spoustu věcí - a mě trošku mrzí, že u hlasování Sněmovny to není, na výborech to třeba funguje, v Evropském parlamentu to funguje - můžete udělat z domova nebo pouze od počítače. Tímto směrem šel náš návrh v oblasti digitalizace, procesní integrace a digitalizace je lepší než nákladný vznik Nejvyššího stavebního úřadu a jakési šibování s úředníky. To, že ty odhady byly na desítky miliard, o tom se můžeme přít. Já si myslím, že Česká republika není v kondici na to, abychom tento proces zahajovali. To je tedy otázka digitalizace. Já si myslím, že i v tom vládním návrhu ty jisté prvky jsou, ale pro nás je to digitální řešení daleko lepší.
Možná teď řeknu ještě jednu věc, paní ministryně se taktéž jako my, i když v jinou časovou dobu, byla podívat, jak probíhá stavební řízení v severských zemích. Tam sedí pán, aspoň v tom ukázkovém úřadě, kde nebyl jediný papír, což mě trošku překvapilo, u velikého monitoru. Má sluchátka na uších, nevím, co tam poslouchal, plnovous a stěžoval si: dneska budu mít těžký den, dneska musím vyřešit třicet čtyři stavebních řízení - uzavřít. A my jsme se na něj dívali, jak to všechno zvládne. A ten úředník si otevřel na monitoru takové workflow rozfázované na jednotlivé kroky stavebního řízení, kde mu to ukazovalo, který z těch dotčených orgánů, které nijak nebyly kráceny na svých právech se k věci vyjadřovat, má přístup k tomu řízení v danou chvíli a kolik času mu zbývá, než naplní ten zákonem daný limit na to vyjádření. A ten systém takto postupuje. Když vám tam svítí červená kontrolka pouze čtyři dny, tak tam klikne na tlačítko, on se odešle e-mail nebo nějaká notifikace tomu dotčenému orgánu nebo tomu odborníkovi nebo tomu účastníkovi řízení, pokud je potřeba něco doplnit, a tímto způsobem jeden člověk komunikuje se všemi účastníky a na konec to stavební řízení, a teď se můžeme bavit, jestli bylo příliš komplexní nebo třeba jednoduché, to je také třeba rozlišovat, ale to ten člověk neřeší, uzavírá. Ten člověk měl ten den v plánu udělat s elektronickou dokumentací od svého stolu, na stole, kde neležel jediný papír, třicet čtyři stavebních řízení ke spokojenosti všech. Jak těch, kteří jsou zodpovědní za ty dílčí části povolování těch jednotlivých prvků toho řízení, až po toho konečného konzumenta výsledku, což byl stavebník nebo ten občan, který se rozhodl něco stavět. Já si myslím, že tahle cesta je hodna 21. století.
Řeknu ještě jednu věc, kam bychom měli směřovat. My často hovoříme, a možná to bude druhá část i mého projevu, k tomu, že 21. století je století digitální a ono to také v sobě přináší druhou věc a je to decentralizace, decentralizované století. Je to moment, kdy vy nemusíte ani dnes v covidu pořádat nějaké konference, kam svážíte vědce letadly, kde jim bookujete hotely, ale prostě se ti lidé připojí do té digitální platformy a vy tam vidíte toho přednášejícího, můžete se hlásit, pokládat mu otázky a podobně. Zároveň je zde důležitý prvek subsidiarity. To je ta autonomie těch místních samospráv, které umí ty věci řešit. Já nechápu, proč když i covid ukázal, že centrální řízení je naprosto špatné a my nedokážeme centrálně řídit hygieny, vláda nedokáže centrálně distribuovat řádně pomůcky ani vakcíny, a to jsou čtyři typy vakcín, proč jdeme přesně opačnou cestou, než je světový trend, proč investujeme peníze do něčeho, co se ukázalo jako neefektivní a v takové věci, jako je stavební řízení podle mě i nesmyslné, ti úředníci, kteří žijí někde v tom místě, kde ta stavba probíhá, mají daleko lepší možnost komunikace a vyhodnocení.
Druhá část, a o tom budou mluvit moji kolegové, my bychom chtěli výrazně posílit roli samospráv. Uvidíme, které ty návrhy nakonec uspějí, protože my předkládáme ten náš návrh jako pozměňovací návrh k tomu vládnímu, ale zároveň se soustředíme na ty dílčí oblasti, které bychom chtěli případně alespoň vylepšit těmi pozměňovacími návrhy. A to je role samospráv v získávání územně plánovací dokumentace, která by měla být naprostým základem pro ten budoucí proces, tedy říkáme, že pokud je dobrá územně plánovací dokumentace, většinu věcí jde vyřešit v této rovině a pokud jsou naplněny všechny předpoklady, tak pak ta stavba probíhá v transparentním předvídatelném systému, který sám hlídá ty termíny. V danou chvíli tedy nemusím řešit žádnou fikci nebo to, že nestíhají ti jednotliví účastníci, ale často to je i ten stavebník, který to tam nechá ležet, který neví, že je tam nějaký požadavek třeba na doplnění.
Proto bychom chtěli, abyste ještě jednou vy zde na plénu zvážili, zda v době, kdy Česká republika má zásadní problémy s financováním čehokoli, kdy máme vysoce deficitní rozpočet, se chceme pouštět do takové divočiny. A já stále tvrdím, že podklady, na kterých ten zákon vznikl, nejsou správně spočítány a nedoložily efektivitu tohoto řešení v budoucnu, zda se Česká republika chce pouštět do projektu vzniku Nejvyššího stavebního úřadu, investovat peníze do té transformace - dle mého názoru s výsledkem nejistým, dle názoru řady odborníků naopak destruktivním na celý proces. Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji panu poslanci Ivanu Bartošovi za jeho vystoupení. Teď s přednostním právem vystoupí ministr zdravotnictví vlády České republiky Arenberger. Prosím, pane ministře, máte slovo. Připraví se Leo Luzar.
Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger Dobrý den, pane předsedající, vážené poslankyně, vážení páni poslanci. Dovolte mi, abych se vyjádřil k pozměňovacím návrhům pana poslance Kalouse číslo B6 a B7, které se přímo dotýkají působnosti Ministerstva zdravotnictví, konkrétně oblasti ochrany obyvatel před hlukem.
Na úvod je třeba uvést, proč je třeba se chránit proti hlučným činnostem a provozům. Hluk snižuje obecnou odolnost organismu vůči zátěži, zasahuje do běžných regulačních pochodů, ovlivňuje psychiku a pracovní výkon a zhoršuje komunikaci mezi lidmi. Jako jeden z mnoha faktorů se může hluk podílet při dlouhodobém působení na vzniku hypertenze, tedy vysokého krevního tlaku, může poškodit funkci srdce včetně zvýšení rizika infarktu, snížení imunity organismu, může vyvolávat chronickou únavu a nespavost. Výzkumy prokázaly, že výskyt civilizačních chorob přímo závisí a vzrůstá se zvyšující se hlučností.
Jelikož pozměňovací návrhy B6 a B7 omezují možnost ochrany před hlukem, musíme s nimi zásadně nesouhlasit. V případě návrhu B6 se jedná o změnu, která činí z dosud právně závazných hygienických limitů hluku pouze doporučující hodnoty, což není možné z hlediska ochrany veřejného zdraví akceptovat. Jedná se o neúčelové opuštění politiky řízení a snižování hluku v životním prostředí a to v době, kdy Evropská komise představila další prohlubování ve snižování emisí včetně hluku, a to až o 50 %. V případě pozměňovacího návrhu B7 pak jde o úpravu, která povyšuje institut rozumně dosažitelné míry hluku z nástroje ojediněle používaného, a to výhradně v řízení o výjimce podle § 31 zákona o ochraně veřejného zdraví, na jediný a rozhodující institut pro posouzení míry hluku. Touto změnou návrh v podstatě nechává na provozovatelích hluku, jakou hladinu hluku ve venkovním prostoru považují za rozumně dosažitelnou a kterou si sami navrhnou a zdůvodní. Orgánům státní správy přitom není ponechán žádný exaktní nástroj k posouzení takto navržené hladiny hluku. Pozměňovacím návrhem tak dochází k úplné rezignaci na ochranu veřejného zdraví obyvatel v oblasti emisí hluku.
Navržená změna je zcela v protikladu k dlouhodobé protihlukové politice Evropské unie a Světové zdravotnické organizace a tedy i České republiky. K návrhu bylo garančním výborem přijato pozitivní stanovisko. Za resort zdravotnictví ale musíme tento návrh zásadně odmítnout.
Závěrem mi dovolte shrnout, vážené poslankyně, vážení poslanci, že oba pozměňovací návrhy nejsou změnou zákona o ochraně veřejného zdraví, která má přispět ke zlepšení oblasti stavebního práva, nýbrž se jedná o účelovou změnu jdoucí nad rámec rekodifikace stavebního práva, která reálně ohrožuje veřejného zdraví. A proto si vás dovoluji požádat, abyste tyto návrhy nepodpořili. Děkuji za pozornost a vaši podporu.
Předseda PSP Radek Vondráček: Tak děkuji. Podle mých poznámek by měl mít teď přednostní právo pan místopředseda Luzar.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi také pronést pár slov k návrhu stavebního zákona a předpisů s ním souvisejících.
Zazněla tady z úst mých předřečníků určitá anabáze tohoto zákona. Já si dovolím připomenout, že Komunistická strana Čech a Moravy již od začátku upozorňuje na to, že ve státní správě jako takové nastaly určité nevratné kroky... Nebo nevratné... Kroky, které by stálo za to zanalyzovat. A ty začaly tím, že se začaly rušit okresní výbory, okresní systém řízení, zavedly se kraje rozdílných velikostí. A dneska jsme svědky toho špatného působení vůči státu. Ukázalo se to aktuálně u volebního zákona, ukázalo se to právě např. ve fungování úřadů jako takových, které převzaly část státní správy a nyní jsou v určitém konfliktu nebo střetu zájmů, ať to nazveme správně, vůči svému vlastnímu posuzování a rozvoji svého vlastního katastru. To se ukazuje jako docela velký problém, protože samozřejmě ve vnímání občanů je pan starosta ten, který rozhoduje o daném území. Toto je vžité a takhle to občané vnímají, byť zákon hovoří zcela jasně, státní správa má být nezávislá, samostatná
A to se týká i stavebního řízení. Tady si můžeme položit ruku na srdce každý z nás, kdo se někdy nějakou stavbou zabýval, a zcela jasně si říct, jestli tomu tak všude opravdu je. Já jsem pevně přesvědčen, že vliv samosprávy na stavby v mnoha lokalitách je obrovský. Ať tak, který zákon povoluje, tzn. účastníkem řízení, ale také mnohdy i tak, že se ohýbá zákon a ten pan starosta popř. pan tajemník hledají cesty, jak vyhovět. Jestli je to správné, nebo ne, to si každý zhodnoťte sám, pokud jste měli úspěch a podařilo se v rámci stavebního řízení něco tímto stylem dosáhnout, tak samozřejmě to považujete za úspěch, ale já to považuji za škodlivé zasahování samosprávy do výkonu státní správy, minimálně v té rovině přístupu všech jako rovných k rovnému, k stavebnímu řízení.
Druhá věc, která tady musí zaznít, je ta koncepce. Již na začátku tady bylo řečeno, že je tady návrh, který by měl zachovat stávající strukturu a jít cestou modernizace, jít cestou ulehčení, ale v těch stávajících kolejích rozdělení samosprávy spojené se státní správou. Druhá koncepce, která byla připravená ministerstvem úplně na začátku, bylo oddělení státní správy od samosprávy, a to jsme jako KSČM podporovali, protože jsme v tom viděli určitý pokus nastavit zrcadlo těm okresním úřadům, které byly zrušeny, a hledat tu cestu komunikace státní správy mezi sebou a její výstupy podrobovat kritice samosprávy a kontrole samosprávy. Postupem doby v přípravě toho zákona se ukázalo, že ty zájmy jsou různorodé a docházelo k úpravám, které z toho původního vládního návrhu udělaly, jak se říká, dort kočičky a psa, kdy tam byly všechny zájmy dány dohromady a ten zákon jako takový opravdu dle mého názoru postrádal smysl. Tak se ten původní vládní návrh vrátil komplexním pozměňovacím návrhem, který byl připraven, i pomocí ministerstva napříč politiky a je předkládán jako nosný, který dneska projednáváme.
Bohužel se objevil i třetí návrh, který já považuji za určitý tlak velkých stavitelů, developerů a dalších, i velkých měst musím zdůraznit, který se snažil do tohoto návrhu zpátky vrátit ten liberální přístup k stavbám, k území a k hledání co nejrychlejší a nejlepší cesty právě pro tyto podnikatelské účely. Dalo se o některých věcech debatovat, diskutovat, ale ukázalo se, že většina směřuje spíše k ulehčení si práce na úkor stávajících kontrolních a bezpečnostních mechanismů, které máme, a proto jsme tento návrh odmítli.
Aktualizováno 5. 5. 2021 v 11:13.
