(11.00 hodin)
(pokračuje Válková)
Takže bych chtěla v závěru říci, že jak tady končil takovým proklamativním provoláním pan poslanec Čižinský, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, pojďme se pokusit vyvážit zájmy věřitelů a dlužníků rozumným kompromisem, kterým, jak jsem i poslouchala debatu, není teď zbrklé odhlasování teritoriality, o které nejsme všichni přesvědčeni stoprocentně, počkejme si na názor Senátu, a hlasujme pro něco, co všechny ty benefity, o kterých se tady hovořilo a které jsou nesporné, urychlí. Já bych chtěla dlužníkům z tohoto místa vzkázat, to je odvaha poslanců a poslankyň donutit státní systém k tomu, aby pracoval rychleji a aby umožnil tu startovací čáru, vlastně pomyslně signál k tomu, že mají šanci na to, začít zase normální život, posunout to tedy někam do nějaké odhadnutelné budoucnosti, což je již rok 2022, nikoliv rok 2025.
A úplně na závěr mi dovolte poděkovat také všem, kteří se na tom podíleli, na těch snahách, a i mě samotnou, která exekucemi nikdy nežila takzvaně jako právník - to nebylo moje téma - to naučilo spoustu věcí. Jsou to zejména kolegové poslanec Patrik Nacher, který do toho vkládá nutné ekonomické aspekty, je to pan poslanec Marek Výborný, který samozřejmě zohledňuje aspekty humanitární, a jsou to i poslanci z našeho poslaneckého klubu, kteří se vždycky snažili pochopit souvislosti, i když pro některé neprávníky nezbývá než se spolehnout na to, co řekneme my právníci, kteří za to zejména neseme odpovědnost.
Věřím tomu, že nakonec dopadne hlasování dobře a že se diskuze nezvrhne v politikaření toho typu, že kdo nehlasoval pro teritorialitu, ten nechce pomoci dlužníkům. To tedy zásadně odmítám. Pomoci chceme, optimální řešení tady máme, stačí zvednout ruku a přihlásit se k tomu, co opravdu fakticky víme, že dlužníkům pomůže, a ne pro to, co se jenom domníváme. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Marek Benda vystoupí nyní v obecné rozpravě., připraví se pan poslanec Feri. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážení pane ministře, dámy a pánové, já se pokusím být maximálně stručný, protože bych chtěl, aby se to dneska už dohlasovalo.
Chtěl bych říci jednu věc. Všichni tady mluví za dlužníky, já říkám, že stojím na straně věřitelů. Dluhy se mají platit. Já prosím, aby toto bylo jasně řečeno. Dluhy se mají platit, a jenom chceme, aby se lidé pro svoji neschopnost nesplatit své závazky nedostávali do trvalého otroctví. To je to, o čem se tady mluví, ale pokud jsem se zadlužil, že to mám zaplatit, to mi připadá naprosto normální. A budeme-li vysílat jiné signály do společnosti, budeme-li se tvářit, když jsem se zadlužil z blbosti, tak mi to někdo odpustí, tak tu společnost naprosto zničíme a naprosto zdegradujeme. Tolik moje základní teze. Já jsem ochoten, a pan zpravodaj to ví, hlasuji pro řadu věcí, ať už jsou to milostivá léta, humanizace mobiliárních exekucí, zastavení bagatelek, které mají některé ty staré věci odmazat, které mají nějakým způsobem vypomoci těm, kteří jsou exekucemi postiženi, ale současně říkám základní signál, který máme vysílat do společnosti, je: Dluhy se platit mají a nemůžu se z nich vylhat a vymluvit. To je první věc, kterou bych chtěl říct.
Druhá věc: prosím pěkně, exekuční řízení a výkon funkce exekutorů v žádném případě nemůže za to, kolik bude exekucí. To je věc, která je na tom zcela nezávislá. Exekuce je rozhodnutí soudu, případně jiného orgánu veřejné moci, pokud takový existuje, který řekne: Pan A. dluží panu B. tolik a tolik peněz a toto rozhodnutí je vymahatelné. A pak přichází někdo, kdo to má nějakým způsobem zadministrovat, ale ten začátek je pravomocné rozhodnutí soudu, které říká: Půjčil sis, provedl jsi, způsobil jsi škodu, zneužil jsi, těch důvodů může být x a máš zaplatit. Každý se může v tu chvíli rozhodnout, že zaplatí, nikdo do té exekuce nemusí jít. Nikdo nemusí čekat, až přistoupí další náklady na provádění exekuce. Každý, když má toto soudní rozhodnutí, může říct jasně: Udělal jsem chybu, jdu zaplatit. Nestává se tak.
A poslední věc, kterou jsem tady chtěl, ty další už byly tisíckrát vyjmenovány, je ta slavná teritorialita. Všecko se to stáhlo, celá diskuze se stáhla jenom na obskurní diskuzi o teritorialitě, která - já nevím, jestli ti, kteří tady chodí a vystupují za ni, to vědí - je původní myšlenka Exekutorské komory. S tím přišla Exekutorská komora: jde nám o to, aby i ti neschopní měli dost zakázek. Takhle to přece celé vzniklo. To je usnesení Exekutorské komory, která říká: My chceme, aby každý měl právo na práci, aby měl každý bezpečně zajištěno, kolik bude mít výkonů, a ne že někdo je šikovnější a má těch výkonů míň a někdo je méně šikovný a těch výkonů má víc. A teď se tady kolem toho nabalují nějaké neuvěřitelné historky o tom, jak to bude spravedlivější, jak to bude levnější. Copak zmizí jediný poplatek jenom proto, že bude všechno soustředěno u nějakého jednoho exekutora? Nezmizí žádný z těch poplatků, nestane se vůbec nic, takže já pro žádnou teritorialitu nehlasuji. Pokládám ji opravdu za požadavek Exekutorské komory, na který část veřejnosti naskočila, ale vysloveně naskočila, jako že to něco vyřeší. Nevyřeší to podle mého názoru vůbec nic.
A pokud se bavíme o otázce mnohačetných, a to je asi víc než ty tři - já myslím, že tři exekuce se většinou dají splatit, a pokud se nedají splatit, protože jsou tak velké, tak stejně musím do insolvenčního řízení, tak exekuční řízení je naprosto nevhodné pro řešení souběhu osmi, deseti exekucí. To je úplný nesmysl. Tam je prostě třeba, aby ta daná osoba řekla: Ano, zbankrotoval jsem - to je přece insolvence, přicházím a říkám: Prohlašuji na sebe osobní bankrot, zbankrotoval jsem, zadlužil jsem se u deseti z vás, dlužím vám všem peníze, prosím pěkně, nechte mě pět let, a to ještě nesmí někdo přicházet s nápady, že bude říkat: No, my bychom to rádi zlepšili už na tři, takže se všechno zastaví, protože všichni budou čekat, jestli se to nezlepší náhodou na tři. Prosím pěkně, zbankrotoval jsem, pět let budu odvádět maximum z toho, co jsem schopen odvádět, to se nějakým spravedlivým způsobem přerozdělí mezi všechny ty, kterým dlužím, a na konci bude ten zbytek odškrtnut, ten člověk prošel osobním bankrotem. Netvařme se, že exekuční řízení je něco, co má fungovat na deset souběžných exekucí. Je to nesmysl a je to právě přesně ten systém, který pak vede k tomu trvalému otroctví. Kdo je takto předlužen, musí projít osobním bankrotem. Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Dominik Feri, připraví se paní poslankyně Hyťhová. Omlouvám se, moje chyba, jsou tu faktické poznámky. S první faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Valachová, s druhou faktickou poznámkou pan poslanec Čižinský, s třetí faktickou poznámkou pan poslanec Navrkal. Teď je to v pořádku. Paní poslankyně Valachová, prosím.
Poslankyně Kateřina Valachová: Děkuji vám, pane předsedající. Vážené kolegové, kolegyně, vážená paní ministryně, pane ministře, jenom několik poznámek.
Za prvé. Nová exekuční pravidla, která dnes projednáváme, tak ani jedno z těchto nových exekučních pravidel neříká, že se nemají platit dluhy. Proboha, které exekuční pravidlo, který nyní projednáváme, to říká? Možná bychom to měli upřesnit, pokud to říkáme na plénu Sněmovny. Podle mě tedy ani jedno. ***
