(17.30 hodin)
(pokračuje Lipavský)
Takže jedna věc je deklarovat vůli společné pozice a druhá věc je na ní dále pracovat. My jsme připraveni podpořit návrh usnesení, který zde představil kolega Bartošek. Vít Rakušan představil vlastní návrh usnesení. Doufám, že nebude pro vás problém jej též podpořit. Stejně tak naši poslanci podpořili při jednání bezpečnostního výboru, zahraničního výboru, výboru pro obranu dalších komisí, usnesení, která zde zazněla.
Ta usnesení jednoznačně odsoudila akty teroru na území České republiky rukou ruské vojenské zpravodajské služby. Jednoznačně se vymezila za obhajobu českých zájmů a české suverenity - pokud to mám takto formulovat - a apelovala na vládu, aby v rámci počtu diplomatických pracovníků, diplomatů a dalších zaměstnanců byl nastaven paritní poměr, ale v tom smyslu, aby byl počet diplomatů stejný. Platí to i pro vozy a další kategorie zaměstnanců.
V té souvislosti musím zmínit jeden aspekt, který je velmi důležitý, a to je počet místních sil na českém zastupitelském úřadě v Moskvě, kde Česká republika, pravděpodobně aby se ušetřilo, zaměstnává velký počet místních sil. A pokud se máme bavit o poměrném zastoupení, tak se nevyhneme tomu, aby tito lidé byli propuštěni a do budoucna aby tam pracovali především čeští diplomaté, zaměstnanci Černínského paláce.
Celá kauza má dvě roviny. První rovina je bezpečnostní a zpravodajská. Zde patří opravdu velký dík, velký dík a hluboké uznání zpravodajské komunitě a policii, které danou kauzu vyšetřili, dokázali ji vyšetřit a seznámit politickou úroveň s jejími výsledky.
Upřímně řečeno, tam, kde jsme daleko více skeptičtí, je ten příběh, který se začal odvíjet - a dnes to již víme - od 7. 4. Pan vicepremiér Hamáček ve svém projevu - já jsem si to poznamenal - napsal, že koukal jako blázen, že to pro něj bylo těžké a že to je těžké skoro jako koronakrize nebo něco v těch slovech. Nechci to přesně parafrázovat. To bylo 7. 4. A při vědomí toho, jak těžká situace pro Českou republiku to je a při vědomí toho, že budeme potřebovat mezinárodní spolupráci - a my apelujeme, aby Česká republika sdílela tyto informace se světem, se spojenci v NATO, v Evropské unii, ono se to děje a vystoupení na úrovni Severoatlantické aliance proběhlo, jestli se nepletu, a ještě proběhne - tak věděl, že v této situaci bude potřebovat funkční zahraniční službu, přesto neváhal a za pět dní vyhodil ministra Petříčka.
Já v tom jeho příběhu cítím určité díry. Nezdá se mi důvěryhodná ani jeho informace o tom, že fingoval cestu do Moskvy. Upřímně řečeno, vyvolat velkou politickou kauzu na domácí české politické scéně, tahat za nos ruského ministra průmyslu, tahat za nos bývalého předsedu parlamentu na Slovensku, dostat se do konfliktu s premiérem, který pravděpodobně o tom fingování nevěděl a do dneška k tomu mlží, používá slova, která nejsou jasně interpretovatelná, stejně tak se dostal do konfliktu s demokratickou opozicí. V pátek ráno jsme zde k tomu měli určitá vystoupení, pak to v ten pátek 16. stáhli. To prostě nesedí, řekněme si to na rovinu.
Věřím tomu, že čas ukáže, jaký byl skutečný motiv. Dnes to nevíme a podle mého názoru - teď hovořím za sebe, s dovolením - podle mého názoru pan vicepremiér chtěl to zveřejnění nějakým způsobem ještě odkládat, nechtěl s tím jít ven během těch 14 dnů. Každopádně stalo se, jak se stalo. V sobotu se Česká republika tuto informaci dozvěděla. Rozumím tomu, že jsou z toho všichni naprosto vyděšeni, každý byl vyděšený. Je namístě se ptát, co můžeme udělat pro to, aby se takové události neopakovaly.
Odpověď je poměrně jednoduchá, už to zde také zaznělo, ale já to musím říct i za náš klub, aby to bylo jednoznačně zde zaznamenáno. Odpověď je taková, že musíme naslouchat varování bezpečnostní komunity. Když se jedná o stavbě jaderné elektrárny a bezpečnostní komunita řekne, že Rusko nemá být přizváno do toho procesu, tak Karel Havlíček udělal co? Ignoroval to. A mohl být tendr vypsaný někdy 17. nebo 16. prosince. Místo toho vymysleli nějaké pseudobezpečnostní řízení, aby tam ten Rosatom udrželi. Ještě v neděli pan ministr Havlíček tak jako v uvozovkách pofňukával, že to bude škoda, že tam ten Rosatom není. To je prostě špatně, bezpečnostní varování je potřeba brát vážně.
Úplně stejně je potřeba brát bezpečnostní varování vážně, když se bavíme o kybernetických technologiích, o IT. To byla kauza Huawei + ZTE. Národní kybernetický úřad se opět dostával pod tvrdý politický tlak určitých zájmových skupin, které chtěly ty čínské technologie udržet ve hře.
A takových případů bude vícero. Budou to různé příklady investic do zbrojního průmyslu, armádních zakázek, budou to případy budování klíčové infrastruktury, budou to další energetické projekty. A tam je vždy na místě brát v potaz i parametr bezpečnostní. Byl bych rád, kdyby zjištění o kauze ve Vrběticích přispěla k tomu, že společnost varování bezpečnostní komunity bude brát více vážně, že se nebude zesměšňovat: A co tady ti agenti dělají, ha, ha, ha, tak mi to ukažte. No, tak tady máme černé na bílém, co to může také znamenat. Věřím, že to bude impulz k tomu, abychom si uvědomili, že jako společnost, jako Česká republika, náležíme do Evropské unie a do NATO, že to jsou naši přátelé a spojenci, protože ti u nás takovéhle aktivity nevyvíjejí a naopak nám pomáhají s tím jim zabránit.
Děkuji za pozornost. Stanovisko Pirátů spočívá v tom, že podpoříme ty návrhy, které zde byly předneseny. Děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Lubomír Volný, připraví se pan poslanec Jan Čižinský. Prosím, máte slovo.
Poslanec Lubomír Volný: Dobrý den, dámy a pánové. Ahoj, kamarádi a přátelé, vítám vás u dnešního živého vstupu.
Teď si konečně řekneme, co se tady vlastně stalo. Nejdřív si řekneme, co se stalo v roce 2014, když jsme potřebovali zamaskovat, že dodáváme zbraně a střelivo muslimským teroristům Islámského státu a že dodáváme zbraně a střelivo neonacistům z Pravého sektoru na Ukrajině. Potřebovali jsme výbuch. Potřebovali jsme výbuch, který by zahladil stopy po tom, že v našich skladištích chybí tisíce zbraní, které se objevily v rukou muslimů z Islámského státu, tisíce zbraní, které se objevily v rukou ukrajinských neonacistů. Potřebovali jsme výbuch, a ten výbuch přišel. A jak tady bylo řečeno panem Zaorálkem, jen tak to samo v těch Vrběticích vybouchnout opravdu nemohlo. ***
