(16.50 hodin)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: V rozpravě vystoupí pan poslanec Pavel Žáček, připraví se pan poslanec Petr Třešňák. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom avizuji, že si osvojuji a že se přihlásím k pozměňovacímu návrhu ctěného kolegy Marka Bendy v usnesení výboru pro zdravotnictví číslo 369 ze dne 31. března 2021 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Jde konkrétně o sněmovní tisk 992/3, sněmovní dokument 8206. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Petr Třešňák, připraví se paní poslankyně Richterová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Třešňák: Pěkné odpoledne, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si velmi vážím práce, která byla odvedena na této novele a která je nezbytná pro zajištění dostupné moderní péče. Ačkoli k některým dílčím částem mám mnoho výhrad, nyní bych rád uvedl především jeden pozměňovací návrh, ke kterému se později přihlásím v podrobné rozpravě pod číslem 8198.
Jeho smyslem je zajistit pojištěncům skutečně bezplatný přístup ke zdravotním službám hrazeným z veřejného zdravotního pojištění, respektive zajistit, že v souvislosti s čerpáním těchto služeb od nich budou vyžadovány jen takové platby, které umožňuje zákon o veřejném zdravotním pojištění, protože stávající znění pojištěnce v tomto ohledu dostatečně nechrání, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé samotné ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) je formulováno tak, že na řadu situací, které v praxi nastávají, přímo nedopadá a lze jej na tyto situace vztáhnout pouze výkladem a za druhé pak na porušení tohoto ustanovení není právě od změny provedené zákonem č. 369/2011 vázána žádná sankce, a platí tedy, že jde sice o jednání protiprávní, ale poskytovatelé zdravotních služeb jsou za něj prostředky veřejného práva v podstatě nepostižitelní, přičemž ochrana pojištěnců prostředky soukromého práva je v těchto případech obtížně realizovatelná vzhledem k nízkým protiprávně vybraným částkám. A špatně se tam prokazuje ta důkazní situace. Proto navrhuji zpřesnit tu část zákona tak, aby jednoznačně chránil pojištěnce a také aby případné protiprávní chování mělo jasné sankce.
Vlastně na základě diskuze proběhlé při projednávání tohoto návrhu na výboru pro zdravotnictví jsme ještě doplnili upřesnění, že nové pravidlo týkající se zákazu rozlišování mezi pojištěncem a ostatními pacienty se uplatní jen tehdy, pokud by v důsledku jednání poskytovatele došlo ke zhoršení dostupnosti hrazených služeb pro pojištěnce. Jednání, která nevedou ke zhoršení dostupnosti hrazených služeb pro pojištěnce, v navrhovaném ustanovení nejsou dotčena, čímž vlastně děkuji i kolegům ve výboru pro zdravotnictví. My jsme to tedy zapracovali na základě té diskuze. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Paní poslankyně Olga Richterová vystoupí v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec David Kasal. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Vystoupím tady k něčemu, co bylo nazváno paní zpravodajkou jako legislativně technická úprava, ale myslíme si, že to tak vůbec není. Jde o ty pacientské organizace a skutečně o to, že není namístě, aby existující, dlouhodobě renomované, pacienty oceňované pacientské organizace měly omezenou činnost kvůli tomu, že mají jinou právní subjektivitu, než definuje výborem schválený pozměňovací návrh. Tam je definováno, že to mají být pouze spolky, zapsané spolky, ale přitom spousta fungujících organizací jsou o. p. s. - obecně prospěšné společnosti.
Z pohledu, který máme my, předkládám to za sebe a za kolegu Petra Třešňáka, to je úplně zbytečná věc, úplně zbytečná diskriminace jedné právní formy, protože ta konkrétní právní forma vůbec nic nezajišťuje. Tam jde jednak o to, jak jsou přesně upravené procesy v té organizaci, ale ta právní forma sama o sobě vám vůbec neurčí, že ten spolek, jak tady navrhl zdravotní výbor a kde my máme protinávrh, že ten spolek skutečně bude hájit zájmy pacientů lépe než jiná právní forma. Takže to, co bychom navrhovali, je hodnotit realitu, hodnotit reálnou zkušenost a spokojenost s pacientskými organizacemi a umožnit, aby pacientskou organizací mohly být i jiné právní subjekty. Je to poměrně prostý pozměňovací návrh doplňující nejenom spolek, ale také zapsaný ústav nebo obecně prospěšnou společnost. A skutečně ten cíl je stejný, ať jde o organizaci, jejíž hlavní činnost spočívá v pomoci pacientům a ochraně práv a zájmů pacientů.
A zase, samozřejmě že chápeme i tu myšlenku, aby prioritně byli členy pacienti nebo osoby jim blízké, ale pak jsou onemocnění, kde to fakt smysl nedává. Dám vám konkrétní příklad - třeba onemocnění Alzheimerovou chorobou. Asi nikdo nepředpokládáte, že by se pacienti s touto chorobou hájili a zastupovali sami. A teď si představte blízké nemocných Alzheimerovou chorobou. Většinou jsou dost vyčerpaní péčí, takže tam taky nedává smysl dávat takto omezující podmínky. Naopak je řada lékařů a obecně i třeba psychiatrů a lidí věnujících se dalším aspektům Alzheimerovy choroby, kteří se chtějí sdružovat a zasazovat o zájmy těchto lidí. Proč jim to neumožnit? Proč nehodnotit přímo činnost těch konkrétních organizací?
Ráda bych shrnula, že existují organizace, které dlouhodobě fungují, osvědčily se, a současný návrh, který má velikou šanci, že bude přijat, ohrozí jejich fungování. Vedle České alzheimerovské společnosti, což je obecně prospěšná společnost, to může ohrozit DEBRA, zapsaný ústav, který se věnuje nemoci motýlích křídel, nebo Alianci žen s rakovinou prsu, obecně prospěšnou společnost, či Národní ústav pro autismus, zapsaný ústav, nebo Popálky, také obecně prospěšná společnost.
Takže za mě, cílem zodpovědného státu má být takové legislativní prostředí, které umožní vykonávat pacientským organizacím jejich mandát, tedy pomáhat pacientům, a je důležité těm pacientským organizacím nebránit. Vymezení jediné přípustné právní subjektivity zapsaného spolku prostě nedává smysl. Minimálně 14 etablovaných organizací by muselo mít významně omezenou činnost, nemělo by mít možnost pravidel účastenství.
A ještě navíc tam je ten pohled obecnější. Prosím, připomeňme si, že právo na hrazenou péči mají fyzické osoby. Právnické osoby stejně nemůžou být nemocné. Zní to teď jako, že říkám samozřejmost. Ale přece jde o to, že právě fyzické osoby, my lidé, kdo můžeme být nemocní, máme mít právo účasti v řízení. Tady to se týká konečně zdravotnických úhrad, zdravotnických úhradových procesů. A tady to právo mě, vás jako fyzické osoby se může realizovat třeba stanovami právnické osoby nebo plnými mocemi. Každý z nás by měl mít šanci si vybrat, jestli půjde cestou zastupování skrze spolek, ústav, nadaci, rodinu, advokáta, souseda, jinak jde vlastně o diskriminaci v přístupu k procesním právům podle článku 36 Listiny základních práv a svobod. Proč to říkám? Protože korektní řešení do budoucna, ne kompromis, ale správné řešení už máme - máme ho ve správním řádu. A prostě stačilo by převzít, teď to trošku právnicky ocituji, obecná pravidla účastenství podle správního řádu, zákon č. 500/2004 Sb., a to do všech zdravotnických úhradových procesů. Ano, byla by to větší práce, ale byl by to formálně zcela správný krok. ***
