(10.10 hodin)
(pokračuje Luzar)
Jsem rád, že se nakonec podařilo najít nějakou shodu, zpět se dostat k jednacímu stolu a rozumně se s těmi návrhy vyrovnat. Co tady ale zaznělo jako základní rozpor nebo základní úvaha ze strany obhájců stávajícího modelu a snahy o digitalizaci, je právě důraz na digitalizaci, která by měla vyřešit problémy stávajícího stavebního řízení. Bylo tady řečeno, že stávající odborníci na úřadě, když přejdou na ten velký úřad, zdůrazňuji, že to slovo velký je spíše eufemismus, ale je to spíše omezený prostor, možná i na stejném úřadě, akorát v jiném systému struktury placení a zařazení toho pracovníka, že to nevyřeší, protože přece to už by mohl vyřešit. Ale já se ptám: Proč se to nemohlo vyřešit už na tom úřadě, když ten odborník tam teď je, a proč tam jsou ty problémy? Ty analýzy přece také existují a byly předloženy na začátku těch debat, kdy se jasně ukázalo, že to je v tom stávajícím stavu rozložení tak, jak máme dneska stavební řízení, neschopno obnovy a neschopno zlepšení stavu. Protože ty analýzy, které tady jasně byly, ukazovaly, že tam je ten problém. V odvolacích řízeních, neschopnosti rozhodnout včas, nekomunikaci mezi jednotlivými stávajícími odborníky. A ty snahy, které právě v tom novém návrhu jsou předkládány, míří k tomu, aby tito lidé byli pod jedním řízením, když to přeženu, v uvozovkách v jedné místnosti, aby si mezi sebou byli schopni tyto informace sdílet a fungovat. To je určitá digitalizace v přeneseném slova smyslu mezi úředníky.
Pokud tady bylo hovořeno o digitalizaci obecné, vždyť přece ty problémy vidíme dnes a denně, které digitalizace přináší. Dneska jsme byli svědky digitalizace při sčítání lidu a problémy firem s nasazováním. Nebudu tady opakovat další a další lapsy digitalizace, ale to se stává. Já jsem technik, rozumím tomu a nechci to používat jako zbraň proti digitalizaci, ale digitalizace není samospásná. Digitalizace v podání například daňového přiznání, je to aktuální téma - a vůbec nepovažuji podnikatele za nějaké informačně hloupější lidi, naopak, jsou to lidé, kteří s počítači dnes a denně pracují, v drtivé většině, přesto se podívejte, kolegyně a kolegové, na statistiku, jak dalece využívají již dlouhá léta fungující elektronický systém podávání daňových přiznání a kolik jich ještě neustále podává papírově, mnohdy na poslední chvíli, nevyužívá elektronické možnosti podávání přes datové schránky, nevyužívá elektronický podpis a další věci, ověření. To není o digitalizaci, to je prostě o povaze lidí, jak přistupují k úřadu a ke svým činnostem. Bude obrovská skupina lidí, kteří budou i neustále i to stavební řízení chtít dělat klasicky papírově, osobně. Budou chtít být účastníci každého kroku a nebudou chtít, aby digitalizace v tom, že vezme složku, potažmo disketu a flešku, donese to někam na úřad a ono to proběhne samo. To je opravdu o povaze lidí a tady zdůrazním, že daňové přiznání je jasným důkazem toho, že digitalizace není samospásná a přináší obrovská rizika hlavně ve vnímání lidí.
Na závěr mi dovolte jednu připomínku. Stojíme na prahu určité možnosti jít jinou cestou než doposud. Bylo tady poukazováno: Chcete oddělit státní správu od samosprávy? Ano. Ano, my poslanci za KSČM v tom vidíme určitou cestu, jak posunout státní správu České republiky k lepším výsledkům. Pokud se to podaří v rámci stavebního řízení, ano, jsou další činnosti státní správy, které jsou v rámci samosprávy sdílené a měly by se přesunout také jako samostatné činnosti státu, protože jsem přesvědčen o tom, že stát v tomto výkonu své moci, uplatňujíc zákony na občany, by měl být nezávislý, kontrolovatelný, v systému nezávislosti podávání odvolání a dalších záležitostí tak, jak zákon přikazuje a jak zákon řeší. Nesouhlasíme s tím, aby tam vstupovaly prvky laické samosprávy, které ovlivňují systém státní správy, aby tam vstupovaly prvky laické samosprávy každé čtyři roky při změně vedení radnic, při změně vedení politicky obsazených orgánů, ale chceme, aby státní správa byla oproštěna od těchto vlivů, které přicházejí s každými volbami, ale aby fungovala přesně tak, jak je psáno v zákoně, a tak, jak by státní správa měla fungovat. To jest, občan může dělat vše, co mu zákon nezakazuje, ale úředník může dělat pouze to, co mu zákon dovoluje. Takhle by měla fungovat státní správa České republiky. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Mám tu ještě jedno přednostní právo, pan ministr Brabec je přihlášen do rozpravy. Pak přijde na řadu pan poslanec Adamec.
Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo. Budu se snažit být maximálně stručný. Omlouvám se ještě jednou panu kolegovi Adamcovi, že tady postává už delší dobu, vždycky je natěšen a pak ho to zase přejde. A doufám, že už to... (Smích.) Ale víte, jak to je, to oddalované potěšení je nakonec nejlepší.
Já se ve stručnosti, ale chci využít tuhle možnost, samozřejmě vyjádřím k novému stavebnímu zákonu z pohledu ochrany životního prostředí. Věřím, že se shodneme s velkou většinou z vás, že cílem nového stavebního zákona bylo především zjednodušení a zrychlení povolování staveb, kde opravdu patříme na nelichotivá místa v rámci světového srovnání, ale nikoliv nutně za snížení úrovně ochrany přírody a krajiny ani ochrany jiných složek životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí, myslím, že mohu bez uzardění říct, že se od samého počátku účastnilo desítek, a paní kolegyně Dostálová mi potvrdí, že možná stovek už jednání nebo takřka jistě stovek jednání v rámci legislativního procesu, dlouhého a složitého, a snažilo se navrhovat i taková řešení, která by minimalizovala rizika snížení současných standardů ochrany životního prostředí, a přitom došlo ke kýženému zrychlení stavebního procesu.
My jsme sami aktivně dokonce navrhovali koncept takzvaného jednotného environmentálního povolení. V tom projednávání jsme také odmítli řadu podle našeho názoru dost nerozumných návrhů na integraci povolovacích procesů v oblasti ochrany životního prostředí takzvaně za každou cenu, které by nepřinesly žádné zrychlení, ale zato by zásadním způsobem přinesly oslabení ochrany životního prostředí. To myslím, že se povedlo, a celá řada původních pozměňovacích návrhů nebo návrhů, které tam byly, už tam dneska nejsou. Troufám si říct, že je to také zásluhou našich diskuzí a námitek k těm návrhům.
Vládní návrh stavebního i změnového zákona představoval únosný kompromis a představuje únosný kompromis, který garantoval zachování stávající úrovně ochrany životního prostředí. Objevily se ale logicky samozřejmě v rámci druhého čtení další poslanecké návrhy, se kterými souhlasit nemohu. Já bych se tady chtěl vyjádřit především zásadně, a už jsme to udělali několikrát, k jednomu pozměňovacího návrhu, a to je návrh M1 pana kolegy Bauera. Teď jsme si to před chvilkou ještě s panem kolegou Bauerem vyjasňovali. On říkal, že neměl ten záměr, který nakonec z toho pozměňovacího návrhu vyšel, ale přesto tam je. A já bych vás chtěl poprosit a upozornit na to, že tento pozměňovací návrh, pokud by byl přijat, znovu opakuji, je to pozměňovací návrh M1, tak by došlo k zásadnímu omezení kompetencí správ národních parků i chráněných krajinných oblastí. ***
