(11.10 hodin)
(pokračuje Kopřiva)
Proto jsem se rozhodl podat tento pozměňovací návrh, který by aktualizoval ten český zákon tak, aby byl v souladu s unijním právem a s tím stavem. Myslím si, že ve 21. století to je vcelku přirozené, aby právo k přístupu k této zdravotní službě bylo rovné ve všech státech Evropské unie, respektive aby cizinky měly stejný přístup jako třeba občanky Česka.
Už nebudu teď číst to dlouhé zdůvodnění, případně se o tom můžeme pobavit ve třetím čtení. Budu rád, pokud si navrhovatelé zákona ten pozměňovací návrh přečtou a pokud dají kladné stanovisko. Stejně tak bych tímto poprosil nového ministra zdravotnictví, pokud by se k tomu mohl vyjádřit. Předpokládám, že by to tedy mělo mít kladné vyjádření vzhledem k tomu, že jeho předchůdce dospěl k tomuto závěru, že český zákon je v tomto ohledu neaktuální, respektive že ten výklad prostě není jednoznačný a můžou tam hrozit různé výklady, přičemž prostě ten stav, který navrhuji v pozměňovacím návrhu, je stav, který se v reálu děje. Myslím si, že se až na výjimky asi shodneme. Ačkoliv tady můžeme vést filozofickou debatu o etice umělého přerušení těhotenství, tak zkrátka z toho právního pohledu, co se týče toho přístupu unijních občanů k této zdravotní službě v Česku, že by to mělo být vyrovnané. Tak si myslím, že to je v souladu se stanoviskem Ministerstva zdravotnictví. Budu rád, pokud ministerstvo dá případně kladné vyjádření k tomuto návrhu.
Já už to nebudu nyní zdržovat. Budu se těšit na případnou diskuzi ve třetím čtení a děkuji v tuto chvíli za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Dále v rozpravě vystoupí pan poslanec Adam Vojtěch. Prosím, máte slovo.
Poslanec Adam Vojtěch: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já si dovolím vám zdůvodnit velmi krátce svůj pozměňovací návrh, který je v systému pod číslem 8090. V zásadě se týká té materie ohledně takzvaných kojeneckých ústavů, tedy domovů pro děti do tří let. Pozměňovací návrh v zásadě nezpochybňuje tu věcnou materii, kterou i já podporuji z hlediska transformace takzvaných kojeneckých ústavů na centra komplexní péče o děti. Ale řekněme je lepší v tom směru, jak je specifikována terminologicky celá ta služba tak, aby odpovídala zákonu o zdravotních službách. Reaguje i na stanovisko vlády České republiky, která právě některé aspekty legislativně technického charakteru, případně terminologického charakteru, původnímu návrhu vyčítala, takže v tomto směru tedy můj pozměňovací návrh více odpovídá zákonu o zdravotních službách.
Taktéž mimo jiné neobsahuje úpravu maximální kapacity lůžkové péče, protože v rámci principu zdravotnictví tak, jak jsou služby nasmlouvávány ze strany zdravotních pojišťoven, tak právě lůžkovou kapacitu regulují zdravotní pojišťovny, které uzavírají smlouvu s jednotlivými poskytovateli zdravotních služeb, což budou právě i ta centra komplexní péče o děti.
Co je také velmi důležité, můj pozměňovací návrh definuje jasně onu respitní péči, to znamená zdravotně odlehčovací péči, která je naprosto zásadní v celém komplexu těch služeb, které mají být nabízeny klientům, pacientům, v rámci oněch center komplexní péče o děti, kdy tedy vlastně tato odlehčovací péče bude nedílnou součástí dlouhodobé lůžkové péče poskytované v rámci těchto center a bude hrazena z veřejného zdravotního pojištění po dobu maximálně 14 dnů za šest měsíců tak, aby skutečně rodiče, osoby blízké těžce postižených dětí měli možnost řekněme tuto odlehčovací službu využít. Myslím si, že to je velmi potřebné. Nedávno jsem viděl nějaký mediální výstup, že skutečně tyto služby chybí, takže to bude jedna z klíčových součástí oněch center komplexní péče o děti.
Jinak si myslím, že ten návrh nikterak zásadně nemění původní návrh novely zákona 372. Jediná věc, která je ještě řekněme důležitá, kterou bych rád zmínil, je to, že oproti tomu původnímu návrhu se prodlužuje doba pro transformaci kojeneckých ústavů, domovů pro děti do tří let, na centra komplexní péče o děti na čtyři roky. To znamená, dávám v tom návrhu delší lhůtu 48 měsíců, tedy čtyř roků, od účinnosti toho zákona tak, aby tedy byla dostatečně dlouhá doba na onu transformaci.
Mimo jiné v tom pozměňovacím návrhu zmiňuji otázku ve zdůvodnění, kdy rozhodnutím Evropského výboru pro sociální politiku byly domovy pro děti do tří let shledány neslučitelné s Evropskou sociální chartou, což je bezesporu jeden z argumentů právě pro nutnost oné transformace na centra komplexní péče o děti, která budou standardně poskytovat zdravotní, potažmo sociální péči o děti s velmi těžkým zdravotním postižením, se závažnou chronickou nemocí, případné s nějakým mentálním postižením. Protože je zcela zřejmé, že nemůže dojít ke zrušení jakékoliv péče, ústavní péče o tyto děti, musí tady být zkrátka zachována možnost, aby právě ty těžce postižené děti měly tyto služby k dispozici.
Takže skutečně není to zrušení kojeneckých ústavů, ale je to transformace na centra komplexní péče o děti, které se budou starat o těžce zdravotně postižené děti. Takže tolik k tomu pozměňovacímu návrhu a budu rád za jeho podporu. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Na řadě je paní poslankyně Richterová, připraví se pan poslanec Benda. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Vážené kolegyně a kolegové. Velice stručně k tomuto návrhu, který podporuji, který je naprosto v souladu se současnými trendy a s tím, jakým způsobem se již transformovala řada těch zařízení, nazývaných nyní dětské domovy pro děti do tří let věku, dříve kojenecké ústavy. Tak je to zcela v souladu s tím, že ta realita už ve většině krajů České republiky je taková, že poskytují služby právě rodinám dětí s těžkým zdravotním postižením a takovým dětem.
Předkládám pozměňovací návrh k tomuto návrhu zákona s řadou dalších kolegů a kolegyň, kterým tímto děkuji, a sice týkající se právě limitu věku. Jenom velice stručně. Už jste to mnozí slyšeli několikrát. U těch nejmenších dětí je potřeba jedné náruče, jedné pečující osoby, tak veliká, že prostě bohužel přes veškerou snahu a péči je velice obtížné jim zajistit rozumný start do života s traumaty z péče ústavní.
Návrh týkající se zákazu umisťování dětí do tří let věku - ta hranice je tři roky a je to hranice, kterou zvládly všechny ostatní země Evropské unie a třeba i sousední Slovensko již před mnoha a mnoha lety. Tato věková hranice se navrhuje zavést v pozměňovacím návrhu od 1. ledna 2025, čili přechodné období 4,5 roku. Vzhledem k tomu, že se o potřebách transformace těchto ústavů již velice dlouho hovoří, tak 4,5 roku na celou zemi a na počty okolo 230, 240 dětí tohoto věku se domnívám, že je naprosto dostatečné, navíc ruku v ruce s těmi dalšími pokroky v oblasti pěstounské péče, které jsou v tisku týkajícího se sociálně právní ochrany dětí.
Ještě jedna věc, kterou zdůrazním a pak to jenom velice stručně shrnu. Jsou samozřejmě výjimky pro sourozenecké skupiny. Umísťování více sourozenců najednou nedokážeme vždycky zařídit do rodin, tam rozhodně ta výjimka je nutná, a druhá výjimka právě pro ty děti s těžkým zdravotním postižením. Tam zase jsou případy, kdy prostě ta ústavní péče je také jedinou realistickou možností. ***
