Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

 

(pokračuje Radek Vondráček)

Sloučená rozprava k bodům 1 a 2
/sněmovní tisk 201 a 211/

Těmito sněmovními tisky, tisky 201 a 211, jsme se opakovaně zabývali 10. března 2021 na 87. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsme přerušili sloučenou obecnou rozpravu. Já poprosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujali za navrhovatele pan poslanec František Kopřiva a pan poslanec Marek Výborný. Připomínám, že zpravodajové garančních výborů jsou poslanec Marek Novák u tisku 201 a poslankyně Věra Procházková u tisku 211. Nyní budeme pokračovat v přerušené sloučené rozpravě a 10. března 2021 bylo přerušeno vystoupení paní poslankyně Nevludové. Přeje-li si paní poslankyně pokračovat, tak prosím, máte slovo. Ostatní poprosím o klid a aby zaujali svá místa v sále, případně debatovali venku. Děkuji.

 

Poslankyně Ivana Nevludová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Tím, že jsem minule byla přerušena z důvodu zařazení pevného bodu, tak bych si dovolila začít úplně od začátku. Takže vážené kolegyně, vážení kolegové, já osobně ctím hodnotu manželství, které je pro mě svazkem muže a ženy, a případnou změnu této instituce na vztah dvou osob vnímám jako popření zákonů přírody a destrukční zásah do základního stavebního kamene společnosti.

Proč je špatný nápad změnit definici manželství, která je po tisíciletí neměnná. Nové zákony nikdy neovlivňují jen ty, kterých se přímo týkají, ovlivňují celou společnost. Chceme nadále mluvit o matce a otci nebo rodiči číslo jedna a rodiči číslo dva? Redefinicí manželství se utváří takhle nová norma, co je zákonem uznané jako normální, bude normální ve školkách, ve školách, dětských knihách a učebnicích. Zákonná norma ovlivní i jazyk, kterým se bude hovořit o členech rodiny, redefinicí manželství se zde otevírá cesta k homosexuálnímu rodičovství. Neznáme něco, jako je univerzální rodičovství. Je otcovství a je mateřství a jsou to dva rozdílné a nenahraditelné přístupy k dětem. Přijetím tohoto návrhu by tak došlo k totální destrukci dosavadního pojmu manželství a jeho naprosté odtržení od jeho základního účelu - založení rodiny, ve smyslu zplození společných dětí a jejich výchovy. To, co požaduje hrstka hlasitých aktivistů, není ve skutečnosti umožnění manželství homosexuálům, ale změna definice pojmu manželství, která je založena na tom, že primárním účelem manželství bylo a je odjakživa plození a výchova dětí. Logicky tak manželství vychází ze základního biologického faktu, že rodiči dítěte mohou být pouze muž a žena.

Často slýcháme, že děti prospívají ve stejnopohlavních svazcích stejně dobře jako v rodině s otcem a matkou. Většina studií, která s těmito tvrzeními přišla, ale nepoužívala dostatečně velký reprezentativní vzorek s dostatečným počtem pozorovaných dětí. Vývojová psychologie hovoří jasně. Děti vychovávané homosexuály jsou zatíženy více vývojovým handicapem. Nejde ale jen o děti. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že všude, kde bylo homosexuální manželství uzákoněno, prudce klesá svoboda slova i svoboda svědomí a zvyšuje se názorová cenzura. Prosté tvrzení, že heterosexuální rodina je pro děti lepší než jiné typy soužití, už je hodnoceno jako nenávistný výrok. V západních zemích se nevyžaduje už jen prostá tolerance homosexuálního života, ale jeho přímá podpora a veřejný souhlas. Odlišné názory jsou umlčovány, kritické příspěvky na sociálních sítích mazány, jejich autoři jsou osočováni z homofobie a nenávisti a jsou proti nim vedena soudní řízení.

Naskýtá se často pokládaná otázka - proč bránit gayům a lesbám uzavírat manželství, když se polovina manželství rozpadá? I přes současnou vysokou rozvodovost je stále manželství muže a ženy považováno za stabilnější než jiné formy soužití, takže to opravdu není argumentem pro to, abychom rezignovali na ochranu manželství. Reprezentativní data ze Skandinávie ukazují významně vyšší nestabilitu homosexuálních svazků oproti těm heterosexuálním. Větší riziko rozvodovosti je často pozorováno zvláště u lesbických párů, a to i v tak tolerantních zemích, jako je Norsko a Švédsko. Za rok 2019 vstoupilo v České republice do registrovaného partnerství 345 párů a 104 párů naopak zaniklo.

I kdybychom se snažili sebevíc, nevymyslíme nic lepšího, než je manželství muže a ženy. Dostupné studie poukazují na to, že děti se vyvíjejí nejlépe, když vyrůstají se svými biologickými rodiči, kteří jsou sezdaní. Tyto děti umí navazovat zdravé vztahy, vykazují lepší výsledky ve škole a nacházejí v dospělosti často dobré pracovní uplatnění. A u rodičů se právě díky biologickému poutu výrazně zvyšuje šance, že se pro ně budou schopni obětovat. Všechny děti by tam měly mít naprosto stejné výchozí právní postavení. Pokud se v soužití dvou žen nebo v soužití dvou mužů nachází dítě, zpravidla to znamená, že tomuto dítěti bylo jedním z jeho rodičů upřeno jeho základní právo mít a znát druhého ze svých rodičů. Proč stejnopohlavní páry nevysvobodí děti z dětských domovů a center? Dětí právně volných k adopci je v České republice o stovky méně než žadatelů, je to dlouhodobý trend. Kromě toho u nás už dlouho existuje možnost osvojení i pro jednotlivce a velký zájem o tyto děti ze strany homosexuálů nenastal. Argument opuštěných dětí z dětských domovů je tak spíše zástěrkou k získání sympatií veřejnosti. Ve skutečnosti bude uzákonění homosexuálního manželství znamenat otevření možnosti náhradního neboli surogátního mateřství jako cesty, jak se domoci dětí bez partnera druhého pohlaví. Surogátní mateřství totiž znamená, že si pár objedná ženu, aby odnosila dítě na zakázku a poté se ho musela vzdát. Je pravdou, že se děti už dnes ve stejnopohlavních párech vyskytují a žijí. Děti z předchozích heterosexuálních vztahů mají dva rodiče a ze zákona mají právo se stýkat s oběma, s otcem i s matkou. Situace dítěte, které se narodilo pomocí umělého oplodnění ženě v lesbickém svazku, je opravdu složitá, ale do této situace ho s plným vědomím přivedla jeho matka, která už před samotným početím rozhodla, že dítě bude žít bez otce. To je podstatný rozdíl oproti samoživitelkám, z nichž jen asi málokterá počala dítě s vědomým úmyslem připravit jej o otce.

Zplození potomka je pro homosexuální pár velmi nesoukromá záležitost, a to zejména v případě gay párů, kdy se na zrození nového člověka podílí až čtyři různí lidé. Anonymní dárkyně vajíčka, náhradní matka, které je do dělohy implantováno embryo oplodněné smíchaným spermatem dvou otců. A z tohoto eticky sporného procesu se narodí dítě, které neví, kdo je jeho matka, kdo je jeho otec, nezná své biologické rodiče, a nebude si jisté, odkud vlastně pochází. Takové dítě doslova neví, čí je.

Děti, které přijdou na svět do homosexuálního páru, nikdy nemohou být potomky obou partnerů. Bude jim vždy chybět jeden z rodičů, budou postrádat otce nebo mámu. Snahy o uzákonění náhradního mateřství navíc přímo porušují úmluvu o právech dítěte, která říká, že každé dítě má právo znát své rodiče, a být jimi vychováváno. Tuto úmluvu ratifikovala i Česká republika a stále platí. Jakkoliv je touha po dítěti pochopitelná, neexistuje právo na dítě. Dítě není zboží. Změna definice manželství otevírá cestu k náhradnímu mateřství, obchodu se ženami a s dětmi.

Díte není věc, kterou si můžeme pořídit za libovolných podmínek. Dítě je dar, a dítě potřebuje matku a otce. Manželství pro osoby stejného pohlaví změní naši společnost, změní vnímání normality, vezme nám svobodu slova, i možnost svobodné výchovy dětí. Většina lidí v České republice si přeje mít děti v manželství, proto to považuji za nejlepší nejen pro sebe, ale i pro svoje děti. To potvrzují výzkumy, že děti nejlépe prospívají se svými biologickými rodiči žijícími v manželství. Pro 86 % lidí v České republice je rodina velice důležitá. 83 % české populace nepovažuje manželství za zastaralý institut. Každá země má svůj vlastní právní řád vyhovující jejím vlastním podmínkám, vycházejících z vlastních tradic, kultury, způsobu života, který se oproti jiným státům může v mnohém lišit. Ale to není důvod se všemu přizpůsobovat. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. A s přednostním právem se v tuto přihlásil pan místopředseda Okamura. Podle § 67 mu musím udělit slovo kdykoli, poté po dohodě vystoupí pan poslanec Výborný.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme před sebou návrh zákona poslanců jiných stran, než SPD, který navrhuje uzákonit manželství homosexuálů. Hnutí SPD s tímto návrhem nesouhlasí, a hned vysvětlím proč. Spor o to, zda je manželství svazkem muže a ženy, anebo už ne, dnes rozděluje společnost bez ohledu na stranické preference. Na věk, vzdělání, bohatství nebo inteligenci.

Hnutí SPD má postoj jasný a konzistentní. Nemáme nic proti registrovanému partnerství. Nemám nic osobního ani proti homosexuálům. Ostatně můj mladší bratr je gay, mám ho moc rád, velmi často spolu komunikujeme, a často se stýkáme. Ale manželství je z našeho pohledu prostě svazek muže a ženy. Jde o spor mezi tradičním vnímáním světa mezi tradičními hodnotami. Já bych ještě dodal, je to spor mezi zdravým rozumem a pseudoliberálním nihilismem, po mně potopa. Lidské civilizace po celou dobu historie manželství kodifikují jako spojení muže a ženy, a to i v civilizacích, které homosexualitu tolerovaly, jako například antické Řecko, pederastie, tedy sex mužů s mladými chlapci dokonce preferovaly.

Důvody jsou zřejmé. Instituce manželství měla daleko zásadnější a komplexnější funkci. Zásadní přitom byly dvě. Reprodukční a ekonomická. Ekonomika stála přitom i za vznikem patriarchátů. Muž si jím vydobyl právo na to, aby jeho majetek dědily jeho děti. Děti jsou pro manželství klíčové. Už od raného středověku se křesťanské církve bránily například rozvodům, neblahému dědictví prostopášného Říma, ale uznávaly výjimku, a tou byla neplodnost. Manželství, které nebylo schopné zplodit děti, nebylo tehdy považované za platné manželství ani mezi mužem a ženou. Tento princip platil ovšem už v časech starého Říma. A platil i v desítkách jiných kultur.

Vůbec první doložený rozvedený Říman byl jistý Spurius Carvilius Ruga, který se rozešel roku 230 před naším letopočtem, s manželkou. Hluboce jí miloval a vážil si jí pro její morální bezúhonnost a dobrou povahu. Carvilius Ruga nějakou dobu zastával úřad konzula. A musel podle zákona přísahat, že se ožení pouze za účelem plození dětí. Jeho manželství zůstalo i po letech bezdětné. On se musel rozvést, a jeho kauza se stala precedentem k rozvodu.

Manželství je po tisíce let institutem, který ve všech civilizacích ze zákona spojuje muže a ženu za účelem plození dětí. Už nejstarší zákony světa ze staré Mezopotámie kodifikují, na jedné straně manželství zprávy a povinnostmi obou partnerů, a na druhé straně sankcionují například neplodný sex mezi muži. Není v tom žádná homofobie, žádné předsudky, ale chladný kalkul, kdy každý zákonodárce věděl, že pokud má země vzkvétat, musí v jejich základech být funkční rodiny, které plodí děti, dělníky, vojáky, učence, ale také matky.

Pokud zmiňuji historii, pak to primární není fakt, že manželství muže a ženy je fakticky jedna z nejstarších společenských institucí dějin a světa. Ale fakt, že pokud tak dlouho vydrželo a přetrvalo všechna náboženství, civilizace i říše, tak je to proto, že je principiálně založeno na zdravém rozumu. Je to něco, co z principu správně funguje. Muž a žena mají děti a takovou rodinu stát prostřednictvím zákonů a své moci chrání a upřednostňuje.

A to proto, že taková rodina se mu vyplácí. Každé dítě je do budoucna v dospělosti daňový poplatník, který pracuje, nebo je třeba voják, který za svou rodinu, ale i stát, bojuje a umírá. Budování rodin s dětmi musíme preferovat i dnes, protože na nich závisí přežití společnosti, civilizace i národa. Jak už mnohokrát opakuji, to, že se normální rodiny rozvádí a to ve vysokém procentu, není důvod k tomu, abychom normální rodinu s tátou a mámou likvidovali a postavili na roveň registrovanému partnerství. Ale je to naopak důvod takovou rodinu zvýhodňovat. Chtěl jsem říci zvýhodnit ještě více, ale jednoduché počty ukazují, že ti, kdo mají děti, jsou naopak díky nákladům na jejich výchovu ekonomicky diskriminovaní oproti bezdětným.

A v časech, kdy potřebujeme každou slušnou a pracovitou rodinu s těmi, tu poslanci z jiných politických stran - a budu konkrétní, je to hnutí ANO, jsou to Piráti, je to hnutí STAN, je to TOP 09 a je to KSČM - tak poslanci těchto stran přichází s nápadem sebrat rodinám s dětmi i ta malá, víceméně nedeklarativní zvýhodnění. Takže ještě jedno zopakuji, kdo pod tím návrhem je podepsán. Jsou to poslanci hnutí ANO, KSČM, ČSSD - pardon, to jsem zapomněl, ČSSD - pak je to hnutí STAN, Piráti a TOP 09. Takže přichází s nápadem sebrat rodinám s dětmi i ta malá, víceméně deklarativní zvýhodnění.

Všichni občané jsou si před zákonem rovni. To už platí, takže tu nemluvme o jakékoliv diskriminaci kohokoli. Faktem je, že stát některé činnosti zvýhodňuje nebo alespoň eticky povyšuje nad jiné. Zvýhodňujeme dárce krve a je to správně. A je také nespravedlivé, že zdravotní stav neumožňuje darovat každému, ale má právo být někdo, komu příroda nedovolí darovat krev, titulovat se dárce krve a případně mít stejně čestné postavení nebo výhody? Ano, je to nemilé, ale zatím ani dnes by nikoho nenapadlo prosazovat právo být čestný dárce krve každému bez ohledu na to, zda krev daruje či ne. Ale pokud půjdeme stejným směrem, jaký tu dnes ukazují někteří poslanci z jiných stran, pak ano, i toho se asi dočkáme.

Jeden z nejhlasitějších argumentů těch, kteří tady prosazují uzákonění manželství stejnopohlavních párů je, že chtějí adoptovat děti z dětských domovů. A že prý - a ten argument zní... a ten argument ní, že prý dětem z dětských domovů bude lépe, když bude mít homosexuální rodiče než by zůstaly v dětském domově. Je to ta největší a nesprostější lež, kterou jsem kdy slyšel, protože když se ptám těch aktivistů, kdo z nich tedy vyrůstal v dětském domově, zdali zažil tu osobní zkušenost, když jsem se ptal zde v Poslanecké sněmovně, kdo z vás vyrůstal v dětském domově, ti, kteří tady ten nesmysl tady říkají, tak jsem zjistil, že v podstatě asi nikdo zde v Poslanecké sněmovně z vás v dětském domově nevyrůstal - na rozdíl ode mě - a nikdo z těch aktivistů, kterých jsem se ptal, tak tuto zkušenost také nemá.

Je to jedna velká lež lidí, kteří nikdy v dětském domově nevyrůstali. Já jsem část dětství v dětském domově vyrůstal. Ten dětský domov je tam dodnes. Je to v Mašťově u Podbořan v Ústeckém kraji. A můžu vám říci, že kdyby mě jako malého kluka, který se nemůže bránit a nikdo neposlouchá jeho názor, adoptoval stejnopohlavní pár, tak radši skočím z okna, protože já bych radši byl na tom pokoji pro patnáct dětí - to byly úplně jiné dětské domovy (než) dnes - protože jsem vždycky chtěl mít maminku a tatínka. Takže znova říkám, je to jedna z nejodpornějších a nejhnusnějších lží, že dětem z dětského domova - paušálně, že to tady říkají ti aktivisté - bude lépe, když budou mít stejnopohlavní rodiče než v dětském domově.

Není to pravda. Říkají to lidi, který dětský domov osobně nezažili. Já jsem neslyšel jediného z těchto aktivistů, že sám vyrůstal v dětském domově. Je to výmysl. Je to lež a já jsem toho příkladem. Nikdy bych nechtěl být adoptován stejnopohlavním párem, přestože jsem byl na pokoji pro patnáct dětí, kde jsem zažíval šikanu - bylo to i v Třinácté komnatě v České televizi - neměl jsem tam dobré podmínky, bylo to opravdu velice dávno, bylo to za hlubokého komunismu tenkrát, bylo to v sedmdesátých letech minulého století, ale nikdy, nikdy bych nechtěl být takto adoptován.

To znamená, to, že se paušalizuje tento argument, mně připadá, že tady nějací aktivisté dělají z malých dětí zvířátka nebo nějaké věci, není to tak, i malé děti v dětském domově jako jsem byl já, jsme lidi a není možné bez toho, aby se ty děti vyjádřily, aby měly možnost říct svůj názor, tak jen tak si někoho adoptovat. To není možné. Takže tuhle lež, kterou já slyším dokola, omlouvám se, že to tady opakuji už potřetí, protože takhle nehoráznou lež, kterou říkají ti aktivisté, to je snad jedna z největších lží, kterou jsem kdy slyšel za svoje působení vůbec v politice. Říkají to lidi, kteří nikdy v dětském domově nebyli. Nikdy nebyli v dětském domově a opakují tuto nesmyslnou lež.

Takže toto jsem chtěl říci. A když jsem se těch aktivistů ptal - kteří za mnou chodili, už nechodí, protože ví, že SPD nezlomí v tomto našem pevném postoji - zdali mají nějakou studii, studii dopadů, co se stane, když například dvouleté nebo tříleté adoptuje tedy stejnopohlavní pár a to dítě, když přijde v nějakém věku k rozumu - v nějakém - tak najednou zjistí, že vlastně chce mít maminku a tatínka, co se stane. Co se stane?

Protože malé dítě nikdo neposlechne, neumožní mu se vyjádřit, nikde nemá zastání, jenom to cítí. Ano, to je hororová situace doslova. Jedinou situací podle mě je spáchat sebevraždu pro takové malé dítě, jako jo... No tak, vy tady říkáte "ježíš" a říkají to právě ti, co v tom dětském domově nebyli nikdy, tak říkají "ježíši", protože mně bez toho, abych se mohl bránit, malé dítě, na které se nikdo, nikdo neptá na jeho názor, kdyby mě adoptovali a já bych se nemohl bránit, protože proč by se někdo ptal malého dítěte, na co by se ho ptali, a najednou bych zjistil, že nemám maminku a tatínka a nemůžu s tím nic dělat, já bych v té dané době, já jsem nad tím mnohokrát přemýšlel, protože jsem v tom dětském domově byl, vzpomínám si na to, já bych skočil z okna prostě. To by bylo vše, co bych mohl udělat, protože bych nikde neměl zastání.

Pochopitelně v dětském domově jsou lidé, kteří buď nemají rodiče, nebo mají rodiče, ale ti se o ně nestarají, nebo v mém případě měli dětské zdravotní problémy, takže se o mě maminka nemohla starat. Takže to je můj názor na tuhle problematiku, co se týče adopcí. A když jsem se ptal, zdali mi to někdo vyvrátí z těch aktivistů, výsledkem bylo, že přestali za mnou chodit, protože na to odpověď prostě nemají.

Co se týče druhého bodu dnešní schůze, tak je to ústavní zákon, abychom explicitně stanovili manželství jako vztah muže a ženy. Při jeho čtení mě jako první napadla myšlenka, že zoufalá doba nás nutí dělat zoufalé činy. A tak v rámci obrany základních hodnot se naprosto standardní a samozřejmé pravdy snažíme uzákonit, a to zdánlivě nejvyšším zákonem, tedy Ústavou.

Jde tu například o práva občanů bránit sebe a svou zemi se zbraní v ruce nebo tak primitivního a samozřejmého faktu, že manželství je vztah muže a ženy. Jako v případě zbraní připomínám krutý fakt, že nejsme suverénní země - zbraní, to mám na mysli to, jak jsme tady jednali, že do Ústavy implementujeme právo na to bránit se se zbraní v ruce - takže připomínám v této souvislosti krutý fakt, že nejsme suverénní země, ale fakticky porobená země, kde naše ústavní zákony nemají žádnou sílu vůči Bruselu a i nejhloupější směrnice EU má z pohledu práva vyšší moc než české zákony.

Navzdory tomu je dobře jít u touto cestou, tedy pokusit se zakotvit do naší Ústavy základní pravidla. Ne proto, že bychom právo z Bruselu jakkoliv vrátili, to zvrátíme jenom návrhem SPD, už jsme čtrnáctkrát tady navrhli referendum o vystoupení z Evropské unie a vy jste nám to tady všichni zamítli - ale proto, aby někteří lidé otevřeli oči a viděli skutečný stav, v jakém se naše státoprávnost nachází, a začali přemýšlet, nakolik je takový stav správný a zda není čas přemýšlet nad změnami. I suverénní Česká republika totiž může být organickou a funkční součástí Evropského společenství. My v hnutí SPD jsme jediní v této Sněmovně, kdo jako celek - tedy celé hnutí včetně prostých členů i našich voličů - bezvýhradně zastáváme názor, že rodiče jsou táta a máma, že manželství je samozřejmě institucionalizovaný vztah muže a ženy a že jde o institut, který musí stát ve všech možných ohledech upřednostňovat, a to v zájmu národa, který potřebuje slušné, pracovité rodiny, které plodí a vychovávají slušné a pracovité děti.

 

Když se vrátím úplně na začátek, tak když to krátce shrnu: hnutí SPD je přesvědčeno, že sexuální orientace je soukromou záležitostí každého člověka. A nemáme žádnou ambici řešit tady v parlamentu, kdo co dělá doma v ložnici ve svém soukromí. Ať si každý řeší své osobní vztahy dle vlastního uvážení, včetně osob z komunity LGBTI, s limity danými platnou legislativou. Pro sňatky osob stejného pohlaví už byl v roce 2006 vytvořen institut registrovaného partnerství právě proto, aby se nezasahovalo do institutu manželství. To by jednoznačně mělo zůstat svazkem mezi mužem a ženou.

A znovu zdůrazňuji pro ty aktivisty a různé lidi, kteří schválně překrucují návrhy SPD a názory moje, že my ani SPD nemáme vůbec nic osobního ani proti homosexuálům. Ostatně máme je i mezi našimi členy. Ostatně můj mladší bratr je gay. Mám ho moc rád. Velmi často spolu komunikujeme a často se stýkáme. (Reakce v levé části sálu.) Proto... Jinak tady výkřiky zase prolhaných některých poslanců, já mám dva bratry, protože tady má někdo hloupé poznámky, staršího a mladšího. (Opětovné reakce v levé části sálu.) Proto hnutí SPD podpoří... Jako a to tykání, ať si tam taky někdo odpustí. Jako já vám z ČSSD nebo tamhle zleva taky netykám.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Pane kolego, prosím, kdyžtak mým prostřednictvím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Jasně. Ale tyhlety zoufalé výkřiky... Já už pokračuji v projevu. Já už nemluvím na poslance.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Ano. Ale já si zjednám... Nemůžu připustit, abyste tu mezi sebou na sebe pokřikovali.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já bych rád, aby na mě tamhle zleva zoufale nekřičeli. Jako já vím, že balancujete na hranici 5 %, tak jste zoufalí, ale já na to fakt nejsem zvědavý.

Proto hnutí SPD podpoří poslanecký návrh ústavního zákona, který zakotví manželství jako svazek muže a ženy přímo v ústavním zákoně, konkrétně v Listině základních práv a svobod. Jenom dodáváme, že v době schvalování institutu registrovaného partnerství vystupovali zástupci LGBTI komunity s vyjádřeními, že jim tato právní úprava vyhovuje. Tím se i do budoucna vyhneme zpochybňování úpravy manželství, která je nyní obsažená v občanském zákoníku.

A hnutí SPD říká jasně: rodina na prvním místě. Více informací je na www.rodinanaprvnimmiste.cz.

V této souvislosti tedy SPD naopak nepodpoří novelu občanského zákoníku, kterou tady navrhují poslanci Pirátů, hnutí ANO, ČSSD, STAN, TOP 09 a KSČM, která jde přesně opačným směrem a hodlá rozvolnit manželství, udělat z něj manželství dvou osob, tedy jakýchkoli dvou osob. Novela navíc směřuje k osvojování dětí takovými páry.

Nám i našim voličům jde o to, zachovat manželství jako exkluzivní institut, který spojuje muže a ženu, vytváří nejlepší rámec pro výchovu dětí a je základním kamenem struktury naší společnosti.

A mimochodem, jak jsem tady zaslechl někdy včera v médiích ty výtky homosexuálních párů v registrovaném partnerství, že nemůžou mít další společná práva. Ale přeci nic nikomu nebrání, aby tady novelizoval stávající legislativu o registrovaném partnerství. Proč s tím nepřijdou? Vždyť se může rozšířit ta legislativa tak, abychom tady projednali, třeba když je tam nějaká starost, když onemocní, aby se mohli vzájemně navštěvovat, nebo další práva. Ale může to být v rámci toho registrovaného partnerství. Ale vidíme tady, jak se nás tady snaží někdo natlačovat do toho, že budeme v podstatě oslabovat institut toho manželství muže a ženy. Takže místo, aby tito lidé, přestože v minulosti říkali, a všichni si na to pamatujeme, že jim ta úprava ohledně registrovaného partnerství vyhovuje, tak teď najednou je tady porušen ten slib z minulosti a tlačí se to jinam.

Ta práva, která by chtěly stejnopohlavní páry posílit, můžeme přeci řešit v rámci registrovaného partnerství. My se té diskuse rádi zúčastníme. Uvidíme, co z té diskuse vzejde. Ale přeci to je taky mediální, jak to ti aktivisté říkají, je to velká nepravda a je to velká manipulace, když říkají, že těch rozšířených práv můžou dosáhnout pouze, pakliže se to dá na roveň manželství. To přeci není pravda. A víme to tady úplně všichni.

Můžeme diskutovat o rozšíření práv v rámci registrovaného partnerství. Té diskuse, jak říkám, se rádi zúčastníme. Ale manželství ponechme manželstvím. A myslím, že jsem to tady jasně vysvětlil. A nic nemáme ani proti homosexuálům. Já vím, že se tak člověk narodí. Někdo tak či onak. S tím přeci nikdo problém nemá. Jak říkám, mám to v nejbližší rodině. A není s tím vůbec žádný problém. A nijak to nevnímáme. A je nám to celkem úplně jedno. Každého člověka bereme jako je člověk jako každý jiný. To je přeci úplně v pořádku. To nemá s těmito postoji nic společného.

A úplně na závěr musím říct, že mi taky dost vadí, že mi vadí to, jak někteří aktivisté z této LGBTI komunity to zbytečně přehánějí. Zbytečně to přehánějí. To znamená, my, kteří máme rozumný postoj k tomu a nijak se nevymezujeme, máme na to svoje názory, tak se zbytečně snaží útočit. Samozřejmě jsou to zoufalé útoky, protože nás stejně nikdo nepřesvědčí. Ale rozumná debata bez nějaké mediální šikany, bez nějakého osočování by myslím celé záležitosti vzájemně prospěla, abychom se tomu mohli věnovat věcně, v klidu a abychom vzájemně dosáhli svých různých cílů.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic SPD.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Poprosím pana poslance Výborného. Připraví se paní poslankyně Melková.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane předsedo, vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolil bych si vystoupit za předkladatele sněmovního tisku 211. Přeci jenom ta debata, která byla přerušena už téměř před dvěma lety, si zaslouží, abych tento tisk znovu představil.

Na začátek chci říci za sebe a za poslanecký klub KDU-ČSL i za skupinu dalších předkladatelů zcela jasně a srozumitelně a zároveň také slušně a kultivovaně, že se stavíme na stranu stabilní rodiny postavené a definované jako táta, máma a děti. Odmítáme relativizaci hodnoty manželství a představu, že by mohlo být svazkem kohokoli. Dnešní debata je skutečně debatou hodnotovou, ideovou. Není to debata politická. A znovu říkám, jde nám o to, aby to, co tvoří základ stabilní rodiny, tedy manželství - táta, máma a děti, nebylo jakýmkoli způsobem rozmělňováno.

Proto jsme přišli s návrhem, který zde chci znovu uvést a představit, a to je novela Listiny základních práv a svobod, kde už dnes je jasně řečeno, že rodina a rodičovství jsou pod ochranou zákona. Ale v té situaci, která je bohužel zjevná, a je tady snaha určitých progresivistických skupin, ono to bohužel zapadá do toho kontextu v jistém slova smyslu kulturní války, která je zde někdy bych řekl až spíše uměle vedena, kdy je tady snaha některé hodnoty prostě relativizovat, tak se zdá, že je dobré a vhodné, aby v tom nejvyšším zákoně, tedy v ústavním pořádku České republiky, v Listině základních práv a svobod bylo napevno stanoveno a byly vytvořeny mantinely, kdy nejenom rodina a rodičovství, kdy rodina samotná samozřejmě podléhá nějakému vývoji v čase, ale základ rodiny, který je tvořen manželstvím, aby byl pod ochranou ústavního pořádku České republiky.

Proto chceme do Listiny doplnit čtyř, resp. pět slov, že nejenom rodina a rodičovství, to už je dnes, ale také "manželství jako svazek muže a ženy" jsou pod ochranou zákona.

Dovolte mi na začátek několik věcných poznámek pod čarou. Velmi mi vadí to, že jsme svědky zvláště na sociálních sítích často naprosto neuvěřitelných napadání, agrese, komentářů, které jsou vzdáleny na hony tomu, co jsem říkal, že ta debata se má vést věcně a kultivovaně a slušně a s respektem k druhému. Vzpomeňme na slova Voltaira, že sice nikdy nebudu souhlasit s vaším názorem, ale zároveň budu hájit do krve právo na to, abyste ten názor mohli říct. A pokud dneska jsme svědky toho, že někdo se jasně vyjádří a řekne, ano, manželství je pro mě táta, máma a děti, a takto by to mělo zůstat, tak je houfně agresivně napadán dalšími diskutujícími, a to nepovažuji za správné.

Stejně tak jako nepovažuji za správné, když je to obráceně; když ti, kteří vysloví názor, že by pojem manželství měl být úplně rozvolněn a relativizován, tak když z druhé strany jsou stejně agresívně napadáni. Také je to špatně. Máme přednášet argumenty, máme hájit, a to naprosto racionálně, věcně a kultivovaně svůj postoj a názor, ale nemáme sklouznout k agresi, která skutečně není důstojná této debaty.

Druhá poznámka. Přiznám se, že vůbec nerozumím tomu, proč skupina poslanců, a nebyli to poslanci KDU-ČSL, svolala tuto dnešní mimořádnou schůzi. Dámy a pánové. V době, kdy tady řešíme pobíhající ruské agenty po území České republiky, v době, kdy tady máme potvrzený kolosální střet zájmů premiéra této vlády, v době, kdy vedeme debatu o podpoře ze strany spojenců v našem komplikovaném vztahu s Ruskem, v době, kdy tady máme pandemii, kterou nezvládáme, v době, kdy děti jsou uvázané doma u radiátorů už rok a nemůžou do školy, přestože zvláště na těch nižších stupních by tomu pravděpodobně ani epidemicky vůbec nic nebránilo, v době, kdy se debatuje o tom, jaké dopady budou právě na děti, které nejenom, že nejsou vzdělávány tou standardní prezenční formou, ale chybí jim sociální kontakty, nemohou ven do lesa se skauty a podobně, v době, kdy řešíme dopady covidu na rodiny, tak tady strávíme den debatou, která podle mého názoru by v této době samozřejmě počkala. Je to debata hodnotová a vůbec neřeší ty problémy, kterými bychom se i my jako poslanci zde měli věnovat.

Musí zde trávit čas také ministři této vlády, kteří... Pan ministr Zaorálek by se zcela jistě raději věnoval debatě o tom, jak vrátit život do kultury, která je úplně umrtvená. Máme informace o Pražském jaru a podobně, ale kultura není jenom Pražské jaro. Máme také regionální kulturu, a v tuto chvíli se věnujeme debatě, která by zcela jistě počkala. Ptám se, proč toto vrtěti psem? Skutečně to tak působí, působí to dojmem, že je potřeba něco zakrýt, něco překrýt. Tak otevřeme debatu, která od roku 2019, někdy od března, byla zastavena.

Mimochodem, dámy a pánové, ta debata je sloučená. K tomu prvnímu, k novele občanského zákoníku a k novele Listiny základních práv a svobod, o které hovořím. A kdykoli, v době ještě hluboko předcovidové, jste přece jako vládní poslanci měli možnost to projednávání v prvním čtení znovu zařadit do programu tak, aby zde skutečně bylo projednáváno. To, že ze sněmovny zmizela bývalá kolegyně Maxová, která byla nositelkou toho sněmovního tisku 201, tak přece nebyl ten důvod, že ten sněmovní tisk a ta debata byla zaparkována někde na 350. pořadí v rámci programů jednotlivých schůzí. A teď v tuto chvíli, v době, která je nejméně příhodná, tak zde naprosto bizarním způsobem tu debatu otevíráme. Přijde mi to skutečně zbytečné a ztráta času v okamžiku, kdy bychom se skutečně měli věnovat těm věcem, které jsou důležité. Předesílám, že dneska je k tomu svolána mimořádná schůze, čili nejsme v bodu řádné schůze. Takže tolik dvě poznámky na úvod.

A nyní mi dovolte se více věnovat tomu druhému bodu sloučené rozpravy, tedy sněmovnímu tisku 211. Je dobré si tady připomenout, co je jeho obsahem. Cílem předkládaného návrhu novely Listiny základních práv a svobod je doplnit ochranu rodiny na úrovni ústavního pořádku zakotvenou článkem 32 hlavy 4. Listiny základních práv a svobod o ochranu jednoho ze základních stavebních prvků úplné rodiny, jímž je manželství muže a ženy. Potřeba poskytnout manželskému svazku muže a ženy, coby jednomu ze základních kamenů společnosti zvláštní uznání a ústavní ochranu je v dnešní turbulentní době, v níž se setkáváme se všudypřítomnými snahami o relativizaci a bourání vzorů, ať již sebelépe osvědčených, aktuálnější než kdykoli dříve. Je proto nanejvýš žádoucí, aby pravou podstatu, význam a důležitost tohoto svazku reflektoval i dokument, který zakotvuje ty nejvyšší hodnoty, na nichž stojí naše společnost a náš právní řád. A tímto dokumentem je právě Listina základních práv a svobod.

Jedná se jednoznačně o debatu hodnotovou, jak už jsem řekl. Jedná se o základní prvek stabilní, stabilní rodiny. A tady možná kratičká odbočka. Úmyslně říkám stabilní a nikoliv tradiční, protože rodina jako taková samozřejmě měla jiné charakteristiky v devatenáctém, osmnáctém století. My určitě nehájíme to, abychom se vraceli do doby přísné podřízenosti ženy vůči muži v rámci rodiny, ale je podstatný rozdíl mezi tím, co je rodina a tím, co tvoří jádro té rodiny, a to je manželství. A manželství už z povahy slova samotného - vzpomínám si na tu debatu z roku 2019, kolega Patrik Nacher to tady myslím, ten obsah slova manželství rozebíral velmi správně, že už to slovo manželství v sobě obsahuje ten vztah těch dvou pohlaví, muže a ženy.

Realita bohužel nedopřává štěstí v podobě úplné rodiny a šťastného manželství úplně každému. To je realita, toho jsem si vědom. A prožívá-li rodina v dnešní době, Českou republiku nevyjímaje, určitou krizi a erozi, není, není úlohou státu na její podporu rezignovat, nýbrž naopak ji tím více a intenzívněji podporovat. Tomuto cíli, k vytváření pozitivních vzorů směřuje i tato novela. Manželství muže a ženy má typicky potenciál naplnit všechny hlavní funkce rodiny, zvláště přivést na svět další generaci a vychovat ji v nenahraditelné, vzájemně nezastupitelné a komplementárně působící mateřské a otcovské lásce i vzoru. Institut manželství muže a ženy, který se v průběhu dějin mimořádným a dlouhodobým způsobem osvědčil, si zasluhuje tu nejvyšší ochranu a úctu, a nikoliv svévolné experimenty a pokusy "vylepšit" a přetvořit jej podle momentálních trendů.

Opakovaně, opakovaně ve veřejných vystoupeních uvádíme, že manželství není právem, že jeho účelem není ošetřit vztah dvou lidí, kteří se mají rádi. Manželství není věc debaty o právech, není to otázka diskriminace a zároveň to není něco, co by mělo vytvořit formu pro láskyplný vztah dvou lidí. Prostě lásku nelze spoutat zákony. Stát nemá upravovat emocionální citové vztahy. To chci zdůraznit. Je každého svobodným rozhodnutím, s kým žije v partnerském soužití. Jestli něco my zákonodárci nemáme dělat, tak to je lézt lidem do ložnice. To vůbec není předmětem našich úvah, to nemá být předmětem našich diskusí. Manželství je jedinečné společenství muže a ženy, které má svoji nezastupitelnou hodnotu. Je to dar a poslání.

Nevedeme ani debatu o právech menšin. Vedeme debatu o hodnotách. V tomto smyslu na nikoho neútočíme. Odmítáme ta různá přízviska, která se objevují v tom veřejném prostoru o homofobech nebo něčem podobném. Skutečně není to v této rovině. I já osobně mám řadu přátel v LGBT komunitě. Nejsme v situaci, kdy bychom komukoliv upírali jakákoliv práva, protože manželství není o právech. A to i proto, že si vážíme každého člověka, respektujeme různé formy lidského soužití, jejich hodnotu, ale hájíme manželský svazek, který je základem tradiční rodiny, a to s veškerým jejím posláním.

Mimochodem krásně tu veřejnou debatu vystihuje jeden tweet, cituji: "Jsem vdaná za muže, pořád jednoho, toho samého už 27 let. Máme tři děti a všechny jsou naše, vlastní. Vím, jsem rebel." Tak toto, toto vyjádření se z našeho pohledu nesmí stát v naší společnosti normou.

Zároveň je třeba připomenout, že debatu, kterou zde vedeme, nevedeme o právech dítěte. Dítě je darem, lidský život je dar, a jako takový se nesmí stát předmětem ani obchodu, ani objednávky, ani žádného sociálního inženýrství, ale ani vyvzdorovaného práva.

Odmítáme směřování k hedonistické společnosti, kde nikomu není upřeno vůbec nic a pod pojmem právo na se schovává úplně vše. Na dítě není nárok či právo, dítě je přece plodem vzájemné lásky manželů a my se hlásíme k tomu, aby to takto i zůstalo. Současně si ale také přiznejme jednu věc, že dnešní krize rodiny skutečně není způsobena homosexuálními páry. Není způsobena těmi, kteří žijí v různých typech soužití a partnerství. Bylo by laciné a nepoctivé to na kohokoliv házet. Za tu krizi si můžeme my sami, můžou si za to manželské páry, rodiny samy svojí nezodpovědností, nepéčí o vztahy v rodinách s důrazem na jistou roli nárokové mentality. Celá debata je tedy hozenou rukavicí i nám, kteří hájíme pojetí manželství a rodiny. A současně i nám zákonodárcům, abychom maximálně z různých úhlů podporovali rodinu, roli a pozici matek, stejně jako roli otců při výchově dětí.

Chtěl bych také připomenout, že ta debata nemůže sklouznout k tomu, že mám právo na manželství, to není předmětem práva. Stejně tak ne, že mám právo na dítě. V Úmluvě o právech dítěte se jasně hovoří o tom, že dítě má právo na otce a matku. Má právo na to znát svého otce i matku a je potřeba toto znovu a jasně připomínat. To je tedy obsahem, předmětem a zdůvodněním toho návrhu novely Listiny základních práv a svobod, kde jasně chceme říci, že manželství jako svazek muže a ženy není něco, co by bylo přežilé, není něco, co by patřilo do 19. století, ale je hodnotou, která tvoří základ stabilní rodiny, je hodnotou, která tvoří základ naší společnosti a mělo by to takto i zůstat.

V důvodové zprávě k tomu návrhu jsou uvedeny i zahraniční zkušenosti. Chci podotknout, že v tuto chvíli jsme posledním státem například Visegrádské čtyřky, který nemá ve svém ústavním pořádku zakotvenou ochranu manželství jako svazku muže a ženy a našli bychom další příklady, ať už z Pobaltí nebo například z Itálie či Chorvatska, kde jsou jasně ty mantinely manželství definovány i v právním systému, v právním řádu. A v tomto smyslu nejdeme naším návrhem na cestu, která by byla neprošlapaná nebo na něco, co by nebylo standardní v mnoha evropských zemích.

Dámy a pánové, velmi bych si přál, aby ta debata zde na půdě Poslanecké sněmovny byla v tomto smyslu věcná a kultivovaná, abychom dokázali vyslechnout názory obou dvou stran, aby podobným způsobem byla vedena i ta debata ve veřejném prostoru. Jenom si myslím, že bychom tento čas, ve kterém se dnes nacházíme, a v těchto dnech a týdnech nacházíme, měli věnovat jiným podstatnějším tématům v tuto chvíli, než je toto téma, které evidentně takto na poslední chvíli ani Poslanecká sněmovna na konci volebního období není schopna prodiskutovat a také řádně schválit.

Na závěr mi dovolte, abych přednesl jeden procedurální návrh. Po skončení obecné rozpravy prosím o to, aby - jednak pokud se nepletu, jsou tam návrhy na zamítnutí v prvním čtení už z té obecné rozpravy, která probíhala v roce 2018, respektive 2019, ale pokud tedy nebudou tyto dva sněmovní tisky 201 a 211 zamítnuty v prvním čtení nebo vráceny předkladatelům, ale budou posunuty k projednání ve výborech, tak si dovolím navrhnout prodloužení lhůty na projednání na osmdesát dnů z jednoho prostého důvodu. Jedná se o novelu občanského zákoníku. Jedná se o novelu Listiny základních práv a svobod. Tu debatu musíme vést i z hlediska práva. Jsou to zásadní normy, ať již občanský zákoník nebo Listina základních práv a svobod, a jsem přesvědčen o tom, že na půdě ústavně-právního výboru bychom se tomu měli dostatečně věnovat, měli bychom si vyžádat expertní stanoviska i ústavních právníků. Proto si dovolím navrhnout, pokud tedy nedojde k zamítnutí, abychom hlasovali o prodloužení lhůty na osmdesát dnů. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády. Budeme pokračovat. Děkuji poslanci Marku Výbornému za jeho vystoupení jako jednomu z navrhovatelů tisku 211. V diskusi pokračujeme vystoupením faktických poznámek. Nyní Jiří Dolejš, poté Karla Šlechtová a na čekačce je kolegyně Melková. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Ano, děkuji. Nejsem příznivcem velkého zdržování a zejména u tohoto bodu bych byl rád, abychom ho zbytečně nenatahovali. Ale když už tady padl dotaz, proč vůbec byla snaha tento bod dát na dnešní mimořádnou schůzi, tak odpověď je prostá. Ta iniciativa se narodila v roce 2017. Debat na toto téma bylo dost, když jsme začali první čtení. Ani dneska jsem se nedozvěděl nějaké nové argumenty. Pravdou je, že někteří se skutečně pokouší o hodnotovou debatu, ale ty pozice jsou prostě dané. A pokud se neposuneme v té debatě ať již, že bychom rozhodli o zamítnutí nebo posunutí do druhého čtení, tak to skoro vypadá jako, že tu tečku za tímhle návrhem někdo nechce udělat. Působí to poněkud obstrukčně. Pokud se bude promýšlet nějaká delší lhůta, prosím vás, pamatujte, že je pět měsíců do voleb, abychom tedy to druhé a třetí čtení, popřípadě nějaký návrat ze Senátu, vůbec zvládli, tak mysleme skutečně na to, že skutečně je času málo. Byla by škoda, kdyby zrovna tento bod skončil v kanálu, i když samozřejmě v kanálu skončí i celá řada poslaneckých návrhů.

Opravdu si myslím, že ty pozice z velké části dané jsou. Myslím si, že menšina je bojovná a většina to pozoruje s jistým údivem, protože i většinová společnost měřeno průzkumy je spíše nakloněná tomu, abychom šli touto cestou spíše u těch vyspělejších zemí na západ od nás než těch na východ od nás, ale to si samozřejmě rozhodneme už tím hlasováním. Faktem je, že většina Evropské unie to tak má. Nějakou dobu to funguje, problémy tam nejsou. Děti nemusí skákat z okna, když se dozvědí, že by mohly být adoptovány. To jsou prostě věci, které se zbytečně dramatizují a při vší toleranci k různosti názorů si myslím, že nejlépe uděláme, když dneska rozhodneme hlasováním. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní paní poslankyně Karla Šlechtová s faktickou poznámkou. Připraví se Patrik Nacher také s faktickou poznámkou. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Karla Šlechtová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych také reagovala pouze faktickou poznámkou. Možná na úvod sdělím, že mnozí podporovatelé této Sněmovny nebudou příliš vystupovat, protože, jak řekl, můj předřečník, ty pozice jsou dané.

Já bych ráda jenom zopakovala časování, aby zde nedocházelo ke zbytečným argumentačním faulům, odkdy tady ten zákon je, že se jedná o mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny, že jednáme v polovičním počtu. No, covid my jsme si nevymysleli, také chceme být zdraví, takže jenom časově. 12. 6. 2018, což jsou tři roky, byla předložena novela občanského zákoníku této Sněmovně, následně šla na vládu, aby k tomu vláda zaujala stanovisko. Já hned na úvod říkám, že souhlasné stanovisko dala první Babišova vláda. Bylo to 22. června 2018. 14. 11. 2018, což je před dvěma a půl lety, bylo první čtení velice krátké, opět se nedokončilo. Následně si pamatujete, že 26. 3. 2019 pokračovalo první čtení. V dubnu nebo v březnu tohoto roku opět pokračovalo první čtení. Myslím, že tu není jiný zákon, kde neustále opakujeme první čtení a v podstatě všichni, co zde vystupují, opakují svá stanoviska. My bychom velmi rádi, aby se dnes hlasovalo. Čili pozice známe, zkraťte svá vyjádření a pojďme, prosím, hlasovat co nejdříve. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka Patrika Nachera a poté faktická poznámka pana Marka Výborného. Máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Dámy a pánové, já jakkoliv a víte konzistentně, že já to samozřejmě nepodporuji a už jsem ten dlouhý projev měl a dneska ho budu mít kratší, tak zároveň jsem podpořil svolání této schůze.

Ten důvod je jasný, protože tady to je skutečně dva a půl roku, máme na to nějaké názory a přijde mi fér, aby ty názory prostě vyvřely na povrch a abychom se s tím nějakým způsobem popasovali. Takže já nesouhlasím s tím, že to probíráme zbytečně. Přijde mi to trochu od kolegy jako kritika jakoby za každou cenu. Stejně jsem to zažíval a cítil minulý týden, kdy bod, který naopak jsme kritizováni, že tady nenavrhujeme, pak navrhneme, to byla ta zpráva Rady České televize, tak dostaneme po papuli, že jsme zase s tím přišli v této chvíli. Tady přece byl tlak na to, abychom to projednali. To číslo má 201, 211, vidíte, jak je to hluboce v minulosti, tak to projednáváme. Tak teď zase dostaneme vynadáno, že to projednáváme zrovna v téhle době. Ona ta doba není nikdy vhodná. A to tady říkám jako člověk, který opravdu má na to nějaký jasný názor, který vyjevil, nepodporuje to, ale zároveň abychom to už nějakým způsobem ukončili a aby všichni věděli, aby bylo fér, to je takový teď, aby bylo fér, aby všichni věděli, na čem jsou. Nejhorší je, když tyhlety společenské věci, společenské věci, normy zahnívají někde v šuplíku.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Výborného. Paní kolegyně Melková je připravena. Máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane místopředsedo. Já si dovolím vaším prostřednictvím zareagovat na slova kolegyně Šlechtové. Není to přece tak, že opakujeme první čtení. Je potřeba to tedy opravdu nazývat správně. První čtení pokračuje. První čtení není opakováno. A mimochodem vy jste ta vládní koalice, která mohla kdykoliv v mezidobí od 26. března 2019, kdy bylo přerušeno, přerušeno první čtení, tak to byl ještě rok do začátku covidové pandemie a neštěkl pes. Neštěkl pes po tom, aby to první čtení pokračovalo. Máte samozřejmě tady naprostou většinu a ta debata mohla dávno běžet. Čili neříkejme, že tady je první čtení opakováno. Není opakováno. A asi chápete, když jsme naposledy věcně o tom návrhu diskutovali, když pominu někdy před 14 dny ty tři minuty 26. března 2019, takže asi po dvou letech nebo více jak dvou letech je dobré ty základní argumenty a popis toho návrhu zde zopakovat. Myslím si, že jsem nehovořil tak dlouho, že bych tady mohl být jakkoliv osočován z nějaké obstrukce. Předpokládám, že ta dnešní debata bude ukončena, bude nějakým způsobem hlasováno. Ale potom nazývejme věci pravými jmény. Není to opakování prvního čtení, ale jeho pokračování. A jsme na půdě Sněmovny, tak tady přece musí být zachováno právo každého z nás poslanců k těm věcem vystoupit, zvláště pokud se jedná o takto zásadní hodnotovou a ideovou debatu.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Kolegyni Melkovou požádám ještě o posečkání, protože se přihlásila paní poslankyně Kořanová, také k faktické poznámce. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Kořanová: Děkuji. Omlouvám se kolegyni Melkové. Už opravdu budu krátká. Pane kolego Výborný, prostřednictvím pana předsedajícího, neříkáte pravdu. Paní Šlechtová to myslela určitě tak, že vy tady opakujete znovu a znovu své projevy od začátku. Takhle to bylo myšleno. A opět nemáte pravdu v tom, že my jsme se nepokoušeli to první čtení zařadit na program. My jsme se o to pokoušeli opakovaně. Ale vy jste tam vždycky vložili Bečvu, pak tady hodinu mluvíte o Dukovanech. (Poslanec Výborný u stolku zpravodajů mimo mikrofon nesouhlasí.) Je to pravda, pane Výborný. Je to pravda. Opravdu. Ano, nekřičte na mě (na něj?). Děkuji. Je to pravda. Vložili jste tam Bečvu. My jsme opakovaně na to první čtení čekali a znovu kolegyně Nevludová dneska začala od začátku, vy jste znovu představil ten návrh. My ty obsahy těch tisků máme. My umíme číst, je to na stránkách Poslanecké sněmovny. Takže takhle to paní kolegyně Šlechtová myslela. Neříkáte pravdu.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak děkuji. Ale vyvolala jste další faktické poznámky, a to pana poslance Aleše Juchelky, Marina Jurečky a Marka Výborného. Kolegyně Melková má ještě volno. Máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc, já to možná trošičku jako rozčísnu. Samozřejmě, že je tady spousta poslanců, kteří mají tady několik let své návrhy. Já mám tady v prvním čtení už tři roky návrh například na přejmenování rodičovské dovolené na rodičovskou péči a vůbec se to na první čtení nedostalo. To znamená, že já jsem ještě více jako předkladatel diskriminován oproti těm, kteří předložili tady tyto dva návrhy zákonů. Já jsem jedním také z nich, protože my jsme se do prvního čtení vůbec ani nedostali. A co se týká například, já nevím, paní poslankyně Nevludové, tak buďme v tom spravedliví. Víme, že ona přece začala asi minutu předtím, než byla přerušena. Stačila říct jenom tady: dobrý den, vážení poslanci, vážené poslankyně, a normálně v tom potom mohla pokračovat až právě u toho dnešního pokračujícího prvního čtení. Takže není to tak, že tady máme ty zákony nějakou chvilku. Já osobně jako předkladatel mám minimálně dva zákony, které jsem předložil v roce 2018 na pořadu a pravděpodobně se už vůbec do pořadu schůze a první čtení nedostanou.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní je faktická poznámka Mariana Jurečky, připraví se k faktické poznámce Marek Výborný. Pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já když slyším tady kolegyni Šlechtovou, tak jako je tady teď od ní apel, ať na to rychle jdeme, ať moc dlouho to nezdržujeme a podobně. Tak první věc: dvacet minut tady čekáme, až přijdou vaši ministři. Dvacet minut tady Sněmovna stojí a čeká, až budeme moci začít jednat. Tak si udělejte napřed pořádek doma. Za posledních 14 dní je to potřetí, co takto se prodlužuje jednání Sněmovny. Ne kvůli nám, ale kvůli vaším členům vlády, kteří sem nechodí. To je první poznámka. Druhá: já jsem v té debatě ještě nevystoupil. Já tady čekám, Jurečka Marian, je tam napsané na tabuli už dva roky. Já bych rád v té debatě vystoupil. Nebudu to prodlužovat, já jsem tady nikdy neměl obstrukční projevy. (Nesouhlasné poznámky z pléna.) Podívejte se na moje vystupování ve Sněmovně. Délka průměrná mého vystoupení je tady kolem 12 minut. Na rozdíl třeba od pana premiéra, který je tady schopen mluvit hodinu a půl, a to nám říká na billboardech, že on neblábolí. Takže prosím pěkně nechte tady racionálně proběhnout debatu. Dneska se o tom bude jednat, evidentně se o tom hlasovat bude a odpusťte si poznámky, že tady někdo něco obstruuje. To tedy fakt nejsme.

A k těm debatám o tom programu. Tak vy nás obviňujete, že my jako opozice máme většinu v téhle Sněmovně a prosazujeme tady do programu schůze věci, které vy vidíte jinak. Tak kdo tady má tu většinu? Tak nedělejte z těch lidí blbce, co to sledují, protože většinu - snad tady máte jako tři strany, ne? Nebo už ne?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Výborný a poté pan poslanec Králíček. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane místopředsedo, vaším prostřednictvím ke kolegyni Kořanové. Za prvé se vám chci omluvit, že jsem na vás tady hovořil v době vaší faktické poznámky. Omlouvám se. Ale druhá věc, a navážu na kolegu Mariana Jurečku. Tak, jak to rád říká můj ctěný kolega Patrik Nacher, jednou se to hodí, jednou se to nehodí. Tak jednou tady máme většinu, vládní, super, a tlačíme to, stavební zákon a jdeme do toho. A jednou se to nehodí a vykládáme, že tady nemáme většinu. Přece jako vláda jste tady v nějaké koalici s podporou KSČM, tak jste si kdykoliv ten tisk mohli zařadit. Tak tady skutečně z nás nedělejte hlupáky, že my jsme to nějakou Bečvou brzdili nebo něco podobného. Dva roky po tom neštěkl pes a myslím si, že je zbytečné se tady teď procedurálně přetahovat. Pojďme k té rozpravě, k té věcné rozpravě, ta dává smysl. Ale nevykládejte, že my jsme tady brzdili projednávání těchto dvou tisků. Prostě to není pravda.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak já děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Králíček, poté pan poslanec Nacher. Paní kolegyně Nevludová stále na čekačce. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych chtěl promluvit k panu Jurečkovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Zameťte si vy před vlastním prahem nejdřív a pak nás tady pérujte, kdy můžeme mluvit a kdy nemůžeme mluvit. A k panu Výbornému, prostřednictvím pana předsedajícího. Proboha, toto není politická věc, co tady říkáte, koalice nebo opozice. Toto je společenská věc a i v rámci jednotlivých stran jsou na to rozdílné názory. Proč do toho taháte, že si můžeme zařadit, co kdy chceme. Vždyť toto je společenské téma, ne politické.

Děkuji. (Ojedinělé zatleskání.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za velmi patřičný názor. Pan kolega Patrik Nacher s faktickou poznámkou. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Mně to kolega Králíček vzal z úst. Já jsem chtěl říct totéž. To přece tohleto, já jsem vůbec netušil, že dneska se budeme bavit o - koalice, opozice, že dneska se budeme bavit o věcech, které nesouvisí s těmi třemi předklady, které tady jsou. Tohleto je typický návrh, který tříští názory i v těch poslaneckých klubech. My s kolegyní Bárou Kořanovou máme úplně opačný názor. Úplně opačný názor. A když byly konference, tak s Alešem Juchelkou jsme seděli úplně na opačné straně od Báry Kořanové. To znamená, že to není: opozice, koalice. Tohleto jde napříč všem kluby, nebo většinou klubů, nebo bych řekl napříč všemi velkými kluby. V těch malých klubech to třeba nějak jako dopadne jednotně to hlasování. Takže prosím pěkně tohleto není spor koalice, opozice. A znovu připomínám, tento bod tady byl zařazen už tuším před třemi měsíce, a jak se to furt posouvá, i těmi covidy, tak na to nedošlo. Vždycky se to zařadilo. Já vím, že tam byly tři minuty, dvě minuty, pět minut, pak to byly dva body před něčím a tak dále. To znamená, že tohleto je nějaké vyústění. Ale říkám, já to tady říkám jako člověk, co to nepodporuje, ale zároveň podporuji tu diskusi.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak já děkuji, ale vyvolal jste další faktické poznámky, a to pana kolegy Juchelky, Marka Bendy a kolegyně Kořanové. Takže paní poslankyni Nevludovou uklidním, ta ještě má chvilku času. Pan kolega Aleš Juchelka. Máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já také děkuji moc. Právě že to je pro někoho společenská věc, pro někoho je to velmi hodnotová věc. Také se domnívám, že bychom to měli třeba projednávat opravdu v plném počtu Sněmovny. Jsme tady v počtu polovičním, ale např. každé úterý, kdy jsou senátní vratky, se tady setkáváme v plném počtu 200 poslanců, abychom mohli senátní vratky nějakým způsobem prosadit, nebo naopak je neprosadit. Tak u této hodnotové věci bych naopak očekával, že to třeba zařadíme v úterý po senátních vratkách proto, abychom mohli v plném počtu Poslanecké sněmovny tu každou hodnotu, která tady byla zvolena našimi občany, prezentovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Mám to brát jako procedurální návrh? (Poslanec Juchelka mimo mikrofon.) Ne, jako připomínku. Dobře, už jsem se lekl. Nyní pan poslanec Marek Benda s faktickou poznámkou a poté kolegyně Kořanová také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, pane ministře, dámy a pánové, já jsem doufal, že dojde na můj projev, ale protože budu muset odejít za chvíli do Senátu, kde bude projednáván volební zákon, tak nevím, jestli mě nepřeskočíte těmihle faktickými poznámkami, tak jenom kratičká reakce.

Plný počet od příštího týdne už bude, taková dohoda grémia už existuje, že pojedeme normálně v plném počtu. A druhá věc. Na co si to tady, prosím pěkně, všichni hrajeme? Víme, že ani jeden z těch návrhů nemá většinu v této Sněmovně. Proto nebyly projednávány, proto se nikdy nenašla většina, aby se zařadily a schválily. A teď si tady jenom tak jako hrajeme na nějakou kulturní válku. Mně to připadá směšné, absurdní v situaci, v jaké jsme celospolečensky. Ale samozřejmě jestli si část vládní koalice spolu s klubem Pirátů myslí, že je nejvhodnější čas si tady odehrát kulturní válku, pro mě za mě ať si ji odehrává. (Ozývá se potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji za čas pro faktickou poznámku. Paní kolegyně Válková s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Taky nechci zdržovat. Já jsem diskusi sledovala z jiné místnosti, protože jsem musela ještě něco při tom vyřizovat, ale bohužel se teď odkláníme od tématu. A já myslím, že až dojde na mě řada, tak řadu milých kolegyň a kolegů uklidním, protože na té vládní úrovni je teď v meziresortním připomínkovém řízení strategie LGBT+, kde se navrhuje kromě jiného v roce 2022 právě po takových důkladných diskusích, které teď probíhají, zakotvit i ten institut manželství pro stejnopohlavní páry. Je to diskuse, mají to resorty, již se také některé resorty ozývají. A to si myslím, že je ta správná cesta. Když jsme to dneska otevřeli tady, budiž, ale je třeba, abychom slyšeli všechny strany. A já se pokusím vám zase tady představit tu stranu - ale znáte mě a můj relativně konzervativní přístup, že všechno má svůj čas a je to step by step - která ovšem tady chce být také slyšena a která se právě podílela na přípravě té strategie. A myslím si, že pak by mohly některé zbytečně emocionálně vyhrocené diskuse a napadání, kdo kdy měl co zařadit, odpadnout. Takže děkuji za možnost aspoň v rámci faktické poznámky se pokusit o uklidnění situace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak snad k tomu uklidnění došlo, protože paní poslankyně Melková se dostala na řadu, připraví se kolega Válek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marcela Melková: Děkuji za slovo. Už to začalo být napínavější více, než když mám koncert s Filharmonií. Takže moc děkuji.

Pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, dovolte, abych se také já vyjádřila k tématu narovnání práv gayů a leseb v naší společnosti a jak já se dívám na možnost uzavření manželství mezi nimi.

Manželství je pouto dvou lidí, kterému v naší společnosti všichni rozumíme, známe jeho smysl i symboliku. Jednoduše důvody, proč uzavíráme manželství, jsou nám jasné. Jsou mezi námi ale lidé, kamarádi, kolegové, členové rodiny, synové, dcery, kteří mají soukromé vztahy trochu jinak než my, než je všeobecně uznávaným a nepopiratelným zvykem a než je stále ještě u mnohých z nás mimo naše společenské normy. Myslím si, že právě teď ale nadešel čas, abychom těmto lidem vyslali jasný signál, nejen společnost jako celek, ale také my zákonodárci, abychom jim vzkázali - víme o vás, že jste mezi námi, respektujeme vás, známe vaše potřeby a problémy, které nám nejsou lhostejné, a chceme vám pomoci je vyřešit. Můžete se o nás opřít, protože chceme všechny své občany podporovat a pomáhat jim. Tento náš postoj totiž může zjednodušit sebepřijetí lidí s odlišnou sexuální orientací, neboť tzv. coming out může být velmi složitým a frustrujícím obdobím.

Kladete si otázku, proč ovšem už nestačí pouhá registrace a proč LGBT komunita požaduje stejná práva, i co se týče možnosti uzavírat manželství, jako je běžné u většinové populace. Odpověď je jednoduchá. Všichni potřebujeme uznání. Uznání, že jsme plnohodnotným občanem se všemi dopady, povinnostmi i výhodami, které nám stát jako záštita zaručuje nebo umožňuje. Se sexuální orientací se nerodíme, nevybíráme si ji, nemůžeme se pro ni rozhodnout. Mohla bych vám tady vyjmenovat spoustu příběhů mých milých přátel, kolegů, hudebníků. Například dvou mých milých kolegyň pěvkyň a hudebních pedagožek, které se neváhaly sebrat a odjet do Portugalska uzavřít sňatek, kde je uzavírání manželství stejnopohlavních párů legální. Odjely i s vědomím, že tady bude tohle manželství neplatné, natolik tohle rozhodnutí být spjat s druhým bylo pro ně důležité. Mohla bych také uvést příklady lidí, kteří se ostýchají nebo mají strach svěřit se se svojí odlišností nejen známým, ale také rodičům. Příklady rodičů, kteří svoje děti v tomhle případě nepřijali a ve zlém se s nimi rozešli, smutné příklady, pro které by změna zákona mohla být řešením. I tito rodiče totiž potřebují všeobecné uznání pro svoje děti, které budou společností bez podmínek přijaty.

Já tedy říkám, že manželství pro všechny je řešením. Toto rozhodnutí nás neomezí, nedehonestuje, nesníží počty heterosexuálních sňatků, nezasáhne do vysoké rozvodovosti, ale možná nás poučí, ukáže, že manželství je víc, než jakási smlouva, kterou můžeme kdykoli porušit, že je to základ k vytvoření pilíře společnosti a že na něj mají právo všichni, protože ať už jsme fialoví, modří, gayové, heterosexuálové nebo lesby, všichni jsme především lidé.

A na závěr bych ještě ráda zmínila některé státy, které jsem objevila, co se týče uznání práv LGBT komunity a kde už manželství stejnopohlavních párů je legální. Tak tedy např. v Dánsku od roku 2012 je umožněno, dále Finsko od roku 2017, Francie od roku 2013, Irsko od roku 2015, Island od roku 2010, Lucembursko od roku 2014, Německo od roku 2017, Nizozemsko od roku 2001, Norsko od roku 2009. Jsou také samozřejmě státy, kde manželství stejnopohlavních párů uzákoněno ještě nebylo, a to např. v Estonsku, v Chorvatsku, v Litvě, v Lotyšsku, v Maďarsku a v dalších. Pokud by někdo z vás chtěl nahlédnout do tohoto materiálu, je k dispozici. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Melkové, nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Foldyna a kolega Válek se připraví. Máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem poslouchal velmi kultivovaný přednes paní kolegyně a jeho obsah. Dovolím si velmi krátce reagovat. Kdyby tady vystoupil křesťan, řekl by vám, dámy a pánové, co to podporujete, jednu věc: Boha nepřeperete. Když tu vystoupí ateista, tak vám řekne: Přírodu nepřeperete. A co si myslí společnost? Víte, na konci minulého režimu běhalo hodně vtipů. A většinou ty vtipy odrážely, co si myslí společnost. Já vám řeknu jeden vtip, co si říkají lidé dneska. Možná je starý. Na jedné vesnici pan doktor sedí a říká: Sestro, máme tu manžele Novákovy, zavolejte je dál! A vyplňuje jejich formulář. Přijdou Novákovi a říkají: Pane doktore, my bysme chtěli dítě! Děláme všechno, co dělat máme - jíme zdravě, nepijeme, máme styk několikrát denně a furt nemáme dítě. Pan doktor vyplňuje, vyplňuje, je mu 70 a je to starý praktik. Zvedne oči a podívá se na ně a povídá: Chlapi, neblbněte!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Pan kolega Válek je nepřítomen, takže ho dám na konec debaty. Nyní pan ministr s přednostním právem a kolega Benda, který má odejít do Senátu, pane ministře. (Domluva o pořadí.) Dobře, tak s přednostním právem ministr kultury Lubomír Zaorálek. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Já se omlouvám velice panu poslanci Bendovi, ale mě vyprovokovalo vystoupení, které jsem tady slyšel, protože to vystoupení bylo uvedeno slovy: Kdyby tady vystoupil křesťan. A pan poslanec říkal, co by vám řekl křesťan, kdyby vystoupil. Křesťan, to je takové velice široké vymezení, kdo je vlastně křesťan. Já jsem původem z Radslavic na Moravě, poutě hostýnské apod., tak se cítím tak nějak po předcích křesťan a bylo mi to strašně blízké. Ale jsem takový špatný křesťan, řekněme takový... Prosím? (Poslanec Výborný reaguje od stolku zpravodaje: O tom to není.) O tom to není, ale tak se taky cítím křesťanem. Takže mě zaujala otázka: Co by vám řekl křesťan? No a uvažoval jsem o tom, jak se k tomu postavit právě z hlediska téhle kultury a tradice, kterou v sobě nějak mám a jak se vlastně k tomu postavit, jaký si na to udělat názor. Protože to je vždycky v tomhle případě osobní. Ale mně připadá, kdybych měl odpovědět jako ten křesťan, tak si kladu otázku, jestli láska těch dvou bytostí stejného pohlaví má stejnou hodnotu jako láska těch dvou, kteří nemají stejnou hodnotu. A mně to připadá, že, jestli jsem tedy křesťan, tak si nemohu myslet, že nemá stejnou hodnotu. Že má stejnou hodnotu. A že tím pádem, jestliže si myslím, že má stejnou hodnotu, tak oni jsou schopni vytvářet vztah, který já musím brát stejně vážně. Takže to je to, co mi připadá na tom důležité. A když si vezmu děti třeba a výchovu dětí, tak mi připadá, že to, co děti nejvíc mohou vidět, je to, že vidí budování partnerského vztahu a že mohou být jeho svědky, což si myslím, by mělo mít zásadní význam pro jejich život. Takže mně to připadá, že když tedy jako ten křesťan řeknu, že jejich láska má stejnou hodnotu a nemohu si dovolit říci, že ne, a to bych si opravdu netroufl, to bych si připadal, že jsem velice nekřesťanský, kdybych si to myslel, to si umím představit, že má stejnou a měla by mít stejnou, tak pak mi připadá, že i to, co nabízejí těm dětem, ten vztah, ten partnerský vztah, je něco, co má pro jejich život zásadní cenu. A pokud k tomu takto dojde a ony mají možnost žít s takovýmto vztahem před sebou, který je vybudovaným partnerským vztahem, tak je to pro ty děti úplně zásadní: ony se učí partnerství.

A pak si myslím, že prostě takhle, když se podaří vytvořit domácnost, tak to je něco, čeho bych si samozřejmě cenil, pokud to tady v tomhle světě nejistém, rozbitém, dokáže existovat. Takže to je to, co já pokládám za křesťanskou odpověď.

A myslím si, že tam je ještě jedna taková věc, která mě napadá, kterou bych zmínil. Podívejte, já si myslím, že v těchto debatách se většinou přeceňují otázky sexu. Protože, když si představím různé dvojice, které žijí spolu, třeba starší a heterosexuální, tak jejich vztah už často bývá, může být asexuální a má vlastně podobu něčeho, co je jiné než to, co my máme na mysli, když se zabýváme vztahem homosexuálním. A prostě připadá mi, když si představím různé variace vztahů, které existují, a partnerských, které fungují a které mají velkou cenu i pro ty lidi, co jsou kolem, tak si myslím, že ta sexualita tam není tak úplně klíčová. Jestli mi rozumíte. Takže mně připadá, že to budování vztahu, vztahu lidí, kteří spolu dokážou žít a jsou v tom příkladem ostatním, je podle mě skoro nade vším. A pokud to někdo dokáže vytvořit, tak je to pro společnost obrovská hodnota. Takže mně to prostě vychází, že to je také ta hodnota, kterou bychom my měli také klást nade všechno. A pro mě je tohle křesťanský postoj. Když mi dokážete, že ne, budu vás napjatě poslouchat. Já jsem to jenom zkusil, jako co to je křesťanský postoj. A vy můžete namítat, já vám to nikomu nenutím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Zaorálkovi. Nyní pan poslanec Marek Benda. Připraví se Marian Jurečka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, pane ministře, dámy a pánové, já budu muset být opravdu stručný. Nic jiného mi nezbývá, protože budu muset utéct. A mnohé již zaznělo a odeznělo.

Já mám tu výhodu nebo nevýhodu, že jsem tady tuto debatu zažil v roce 2005, 2006 a ještě dávno předtím, když se prosazovalo registrované partnerství, které jak si jistě všichni pak vzpomenete, nakonec prosadil tehdejší předseda sociální demokracie Jiří Paroubek za podpory svých tehdejších Marťanů, který prohlašoval, že s nimi bude hlasovat, to jest komunistů. Tehdy jim říkal Marťani. Tehdy se schválilo registrované partnerství. Ty debaty, které kolem toho probíhaly, byly velmi podobné jako dnes a všichni, kdo to prosazovali, včetně všech těch aktivistů, ujišťovali: V žádném případě se nechceme bavit o adopcích, v žádném případě se nechceme stavět na roveň manželství. My chceme mít pouze uzákoněné své vzájemné vztahy. My chceme tento respekt společnosti a chceme, abychom měli navzájem nějakým způsobem upravená práva. To bylo v roce 2006. Od té doby - a vytáhl jsem si statistiky - průměrný počet sňatků je někde mezi 43, 44 tisíci do 57 tisíc. Průměrný počet uzavřených registrovaných partnerství je od nejnižšího čísla 177 do rekordního roku 2016 336. Někde mezi 0,39 % a 0,66 %. Není mezi gayi a lesbičkami zájem o uzavírání těchto sňatků. Těchto registrovaných partnerství. To, co se celou dobu vykládalo, jak to potřebuje pomoci značné části našeho obyvatelstva, nic takového se neodehrálo.

Já vůbec nechci zkoumat, z jakých důvodů, do těch mi vůbec nic není a je to naprosto jejich věcí. Ale jenom říkám: Nejsou to žádná čtyři procenta sňatkovosti a to zrovna my tu sňatkovost máme poměrně nízkou a dobře víme, že téměř polovina dětí vyrůstá v rodinách, které nejsou sezdané. Rodí se v rodinách, které nejsou sezdané.

Takže já ten celý příběh, který je nám tady dnes předkládán, vůbec nepokládám za příběh o právech gayů a leseb. To je příběh kulturní války, která se odehrává dnes ve značné části Západu, která je jediným z důvodů, jak se jinak cítím býti hlubokou součástí Západu, Evropské unie, Severoatlantické aliance a všeho dalšího, která mě vede k tomu, abych byl opatrný a říkal: nemusíme vyzkoušet každou hloupost, kterou ten Západ provede.

A já za sebe říkám, z tohoto hlediska nebudu hlasovat pro tento další krok v kulturní revoluci, který se pokouší přejmenovat nějaký tradiční institut a zatvářit se s Orwellem, že když Ministerstvo války přejmenuji na Ministerstvo lásky, že bude v zemi lépe. Já si myslím, že to tak nebude. Není to diskuze o právech gayů a leseb. Je to diskuze o tom, jaký význam má slovo manželství. A naše zkušenosti jsou tedy, že pokud začneme tímto způsobem ničit jazyk, přejmenovávat instituty a dávat jim jiný význam, že to nakonec skončí tím, že za potenciální rasistickou urážku je dvouapůlnásobně vyšší trest, alespoň u fotbalistů, než za úmyslné kopnutí do hlavy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi, nyní pan poslanec Marian Jurečka a připraví se pan poslanec Kopřiva. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane předsedající, paní ministryně, pane ministře, kolegyně, kolegové, když jsem přemýšlel, jak začít své vystoupení, tak jsem se podíval, že vlastně mottem jedné z kampaní za to, aby tady manželství bylo pro všechny, bylo láska je jen jedna. A už tady bylo hodně zmínek o tom, co je křesťanský, nekřesťanský přístup apod. Já možná bych začal pro mě na úvod tím vlastně, co to je láska. Za mě to úplně nejvíc asi definuje tato část Listu Korintským: Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit a nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. A musím říct, že když se nad tím zamýšlím, tak si uvědomuji, že láska má mnoho podob a nedá se říct úplně jedna jednoduchá definice v jedné větě a vztahovat to k různým situacím v životě.

Za sebe osobně chovám jinou lásku k nejbližší rodině, k manželce, k dětem, jinou lásku k sourozencům, k rodičům, jinou lásku ke svým nejbližším přátelům a takhle bych mohl pokračovat. Takže nemůžeme říct, že tady nějaká jednoduchá definice lásky je aplikovatelná na věci, které chceme prosazovat v legislativě, a že to má být nějaký argument nebo hlavní argument.

Ta debat je samozřejmě velmi složitá, protože je intimní, velmi osobní a my o ní tady debatujeme v takovém fóru, které prostě úplně neodpovídá tomu, jak by se o těch věcech úplně v ideální situaci mohlo mluvit, ale to už je úděl Parlamentu a je to úděl Sněmovny. Musíme se s tím popasovat. A máme tady dva velmi důležité návrhy. Za mě návrh, který předložil Marek Výborný a skupina poslanců, a já jsem také z klubu KDU-ČSL a jsem předseda KDU-ČSL a je pro nás ten návrh důležitý, protože mluvíme v něm o tom, co to pro nás znamená manželství. Je tady druhý návrh, který říká, chceme manželství pro všechny, pro osoby stejného pohlaví a chceme, aby všichni k tomu měli vlastně stejné možnosti a stejný přístup. A já slyším v diskuzích třeba argumenty o tom, že my máme nějaké privilegované manželství. Já se vůbec necítím jako někdo, kdo by byl privilegován. Musím vám říct, že někdy toho mám plné kecky - být manželem, tátou, doma pět dětí. Někdy si člověk říká, jestli si neukrojil safra velký krajíc. Někdy o sobě člověk sám pochybuje. Takže není to jednoduchá role manžela, táty, ale je to pojem, který definuje to, co nám dává základní stavební prvek naší společnosti. Já jako člověk si mohu uspokojit spoustu osobních i biologických potřeb, ale možná jedna jediná zcela výjimečná a naprosto ale klíčová pro naši společnost je schopnost mít děti. TA je prostě dána tím, že tuto schopnost mají osoby opačného pohlaví. Tím, že jsem člověk, který studoval hodně biologii na střední a na vysoké škole, tak prostě je to dáno tím, že tady máme spermii a vajíčko, máme k tomu nějaké prostředí. A to se nám může podařit, takováto věc, právě na základě toho, že muž a žena spolu žijí a vytvořil se svazek, který je po staletí definován jako manželství a který se rozhodli politici dávno před námi definovat a potom rozrůstající se legislativou chránit, podporovat, ale dávat tomu také jasnou zodpovědnost. Manželé vůči sobě mají specifickou zodpovědnost, mají zodpovědnost i vůči svým dětem a stát se je snaží tímto podporovat.

A já bych nechtěl, abychom se pouštěli do toho, že budeme toto jasné názvosloví, které na první pohled nám může přijít jako jednoduché slovo - manželství, a říkáme ho možná mnohdy často, ale za tím se skrývá obrovské množství specifických životních situací a toho, proč to manželství je vůbec v té legislativě zakomponováno. Nedělejme jednoduché matení toho, že řekneme: a odteď bude manželství pro všechny. Nepouštějme se do toho. Já před tím velmi varuji. Já jsem viděl ten návrh, který tady leží jako ten druhý sněmovní tisk. Viděl jsem tu srovnávací tabulku. A říkal jsem opakovaně v různých debatách, jsem připraven vést seriózní, racionální, klidnou debatu o tom, jakým způsobem věci, které v té tabulce jsou uvedeny, jsme v legislativě připraveni řešit, ať už je to otázka řešení majetkových vztahů, ať už je to otázka řešení přístupu k citlivým informacím. O tom všem pojďme normálně diskutovat, ale neměňme to, že manželství je opravdu něco, co specificky pojmenovává, oceňuje, podporuje, chrání svazek muže a ženy, který prostě je schopen vytvářet prostředí pro narození dítěte, zplození dítěte, jeho výchovu a jeho dobré postavení do života.

Samozřejmě ty životní příběhy jsou různé. Vidíme tady statistiky, že mnoho manželství se rozpadá, ale přece není argument, aby se řeklo to, že dneska 47 % manželství se rozpadne, že na to máme rezignovat. To vůbec ne. Máme se zamýšlet nad tím, jak můžeme rodiče v tomto podporovat. Máme se zamýšlet nad tím, co jsou ty důvody rozpadu těch manželství, toho, že ti rodiče toho mají mnohdy plné kecky - nemají čas sami na sebe, nemají čas na děti, selhali v některých životních momentech, nebyli schopni zajistit třeba obživu, přišli o střechu nad hlavou, propadli závislostem. To jsou věci, které bychom měli rozebírat a říkat si, jestli v těchto momentech legislativa, stát dostatečně podporoval ty lidi v konkrétních životních situacích, a když už se ta situace stala, jestli dál ty rodiče dobře podporujeme.

Já jsem tady před 14 dny mluvil třeba o tom, že za poslední rok vidíme nárůst v počtu vdov a vdovců v souvislosti s covidem, mladých vdov a vdovců. A ti lidé třeba řeší velmi složité situace, kdy jenom procesně vyřídit tuto agendu znamená pro ně třeba výpadek příjmů na několik měsíců a znamená to třeba risk neschopnosti splácet hypotéku a přijít o střechu nad hlavou.

A to jsou momenty, o kterých bych velmi rád prakticky ještě v tomhle volebním období chtěl vést debatu. Takže já bych byl rád, abychom dneska tu debatu rozhodli hlasováním - jinak než hlasováním to rozhodnout nemůžeme. Já naslouchám argumentům, které tady přicházejí od kolegů a kolegyň, kteří mají ten návrh před sebou a jsou pod ním podepsáni, jako manželství pro všechny. Přemýšlím nad těmi věcmi. Vždycky v té diskusi jsem korektní a musím říct, že mi velmi vadí, že v debatách na sociálních sítích jiní lidé nerespektují můj názor a sprostě a hrubě se do mě navážejí. Já vždycky mluvím o komkoli s velkým respektem, umím uznat chybu, umím se omluvit. Ale jsem tady také jako politik, představitel konzervativní strany, a to, co tady říkám a hájím, jsem o tom přesvědčen a jsem připraven o tom vést tu debatu až do toho finálního hlasování. A ať se rozhodne tou demokratickou většinou, ale opravdu, ať mě tady nikdo neosočuje a neříká, že já už mám skončit s nějakou debatou, že to je jasné a že prostě tady něco nějakým způsobem obstruujeme. Ne, je to velmi vážná debata pro velkou část lidí, které já tady zastupuji. Je to velmi zásadní téma a snažil jsem se tady velmi koncentrovaně - mohl bych o tom mluvit déle - říct ty nejzásadnější argumenty, proč si myslím, že jednak manželství si zaslouží tu ochranu, kterou tady navrhujeme, a také ty argumenty, proč říkám, nedělejme zmatení toho pojmu a to rozředění toho, že manželství najednou bude pro všechny. S tím já prostě souhlasit nemohu. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jurečkovi, bude nyní reagovat s faktickou poznámkou pan kolega Výborný a připraven je zpravodaj pan poslanec Kopřiva. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane místopředsedo. Já přece jenom chci zareagovat na slova ctěného pana ministra kultury, který tady hovořil v té rozpravě před chvílí a on hovořil o hodnotě lásky. Hovořil zde možná jako anonymní křesťan. A já jako křesťan, politik, zákonodárce, chci říct, aby to tady zaznělo opravdu jasně a srozumitelně: nikdy jsem jediným slovem nezpochybnil hodnotu lásky. Ta totiž není dána tím, jak ten vztah dvou lidí označíme, jestli to je přátelství, partnerství nebo manželství nebo jak. Vždyť přece ta hodnota lásky je daná vztahem těch dvou lidí a je jedno, jestli to je muž a žena, táta a máma nebo jestli to je láska a vztah dvou lidí - táty a syna nebo dvou sourozenců nebo babičky a vnuka, anebo jestli to je láska dvou žen nebo dvou mužů. Ta hodnota lásky tam vždy je a nelze ji poměřovat tím, zda těm dvěma osobám umožníme či neumožníme označit to pojmem, o kterém my jsme přesvědčeni, že skutečně náleží tomu vztahu muže a ženy. Ale nezpochybňuje to ani o píď, ani o milimetr hodnotu té lásky samotné. Láska je obrovský dar, láskyplný vztah skutečně může být mezi mužem a mužem, ženou a ženou, tátou a synem, manželi, ale nesouvisí to s meritem té debaty o tom, jestli to máme nebo nemáme označit jako manželství.

A dovolte mi ještě poslední věc. Pokud se vedou debaty o tom, že nechceme přiznat ta práva, tak já budu první, kdo bude podporovat to, aby pokud zde nějaká práva nejsou přiznána partnerům, registrovaným párům, tak abychom to učinili, ale v rámci občanského zákoníku, nikoli tou jednoduchou cestou redefinice manželství.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní vystoupí pan poslanec Kopřiva. Ne? Tak si vás odmažu. Kolega Lipavský. Nepřítomen. Nyní paní poslankyně Šlechtová, připraví se paní poslankyně Majerová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Šlechtová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, kolegové, kolegyně, já bych zde jenom velice ráda ve stručnosti zmínila - teď použiji zase slovo opakovat - ale zopakovala argumenty, proč v podstatě bychom rádi podpořili tuto novelu občanského zákoníku. Já bych určitě chtěla vyzdvihnout i následnou věcnou debatu, což si myslím, že k tomu jsme směřovali. Byla bych velmi ráda, kdyby ani mediálně, ani ve veřejném prostoru se nediskutovalo o tom, že pokud by byla schválena tato novela občanského zákoníku, tak by došlo k nějakým větším právům stejnopohlavních lidí, kteří by se následně vdávali, ženili, protože tak to není. Jde jenom o to, aby se jim opravdu přiznala stejná práva, jako mají všichni ostatní. Já samozřejmě chápu principy tradiční rodiny, chápu pozici mnohých, rozumím některým argumentům i dalším aktivistům, kteří nepodporují tuto změnu občanské novely, nicméně tady je také třeba si říci, že jsme moderní země, jsme v roce 2021 a bylo by fajn, kdybychom se zařadili do další desítky zemí, které by se zařadily do zemí, které právě schválily ty stejnopohlavní svazky.

Co se týče dětí, osvojování či výchovy dětí, tady k tomu mohu pouze sdělit právní argumenty, které jsou uvedeny i v odůvodnění této novely, ale já bych tady také ráda zmínila svou zkušenost, kterou jsem sdělovala tehdy na vládě, první Babišově vládě, kde vlastně i ty mé příběhy pomohly tomu, aby to ta vláda schválila, protože já sama samozřejmě jsem měla vztahy, kde byly děti, ale bohužel jsem k nim neměla jako nebiologický rodič žádná práva a myslím si, že každé dítě by mělo mít následného ochránce, opatrovníka, poručníka, kterého zná, který ho vychovává, a musím říci, že toto určitě pro homosexuální páry je jeden z těch klíčových důvodů, proč by se v podstatě měl narovnat ten poměr mezi heterosexuálními a homosexuálními svazky.

Já zde nebudu hovořit o tom, jak mnozí členové LBGT komunity si připadají směrem k některým heterosexuálním názorům, resp. názorům heterosexuálních lidí - ale neříkám jenom jich, samozřejmě i někteří homosexuální lidé jsou negativní vůči tomuto návrhu občanské novely, což prostě tak je, to je pravda, to samozřejmě já přiznávám - nicméně já bych určitě chtěla požádat Poslaneckou sněmovnu, aby zvážila to, že chceme postavit občany naší země na stejnou úroveň, co se týká svazků. A upřímně, já osobně bych se jednou taky ráda vdala a ne se registrovala. Díky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Šlechtové. Nyní paní poslankyně Majerová, připraví se paní poslankyně Ožanová. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: Hezký dobrý den. Vážené dámy a pánové, já bych asi nejprve začala tím, že jsem zde před třemi lety, kdy se toto téma poprvé otevřelo, řekla v úvodu svého tehdejšího projevu, a je to citát od Abrahama Lincolna, že i kdybyste ocas nazvali nohou, pes bude stále čtyřnohý. A myslím si, že to přesně zapadá do schématu toho, co se tady snažíme ze slova manželství udělat.

Trikolóra si do svého programu jako své hlavní heslo vypsala, že lidem vrátíme normální svět. Ono totiž ve světě, který se zbláznil, není nic důležitějšího. A co je teď normální? Normální dle nás je, že existují jen dvě pohlaví. Normální je, že rodinu tvoří maminka, tatínek a děti.

A normální je, že manželství je svazkem jednoho muže a jedné ženy. A i kdyby se všichni pokrokáři světa, co nyní volají po uzákonění tzv. rovného manželství, na hlavu postavili, a i kdyby to snad nedej bože, tady odhlasovali, nic to nezmění na faktu, že manželství je možné pouze mezi mužem a ženou. Muž s mužem, nebo žena s ženou samozřejmě nějaký smluvní svazek uzavřít mohou, a s tím nemáme problém, nicméně manželství to není. A proč? Sama etymologie tohoto slova manželství to vylučuje. Slovo manželství pochází z praslovanského malžena, přičemž malžena je duálový tvar, znamenající muž a žena. Malžena jsou muž a žena dohromady, prostě manželé.

Některé věci totiž mohou vzniknout pouze v kombinaci různých prvků. Například bronz také není slitina mědi s mědí, či cínu s cínem. Nýbrž jen a pouze slitina mědi a cínu. A tak je to i s manželstvím. Smysl manželství je zakládání rodiny a plození potomků. A nic na tom nemění fakt, že některá manželství zůstávají bezdětná, že polovina manželství se možná rozpadne a že rodina, ne vždy funguje jen idylicky. Ale naší povinností je rodinu a manželství chránit a posilovat, nikoli napomáhat její demolici. Naše země byly budovány a rozvíjeny na křesťanských základech, na křesťanské kultuře, vzdělanosti a morálce. Na rozdíl od jiných kultur a civilizací se vyznačujeme úctou k ženě a k rodině, kterou stavíme na první místo ve společnosti. Na rozdíl od jiných kultur a civilizací, máme za posvátné manželství jednoho muže a jedné ženy, neboť takový svazek se ukázal jako nejlepší pro výchovu dětí, pro zachování důstojnosti člověka, mravnosti, věrnosti a lásky.

Pokud uzákoníme možnost uzavřít manželství pro osoby stejného pohlaví, zraníme i zradíme tím naše kulturní kořeny a zasadíme tím tvrdou ránu rodině, což je nejcennější a nejkrásnější hodnota naší civilizace. Nevěříte-li v posvátnost manželství, chcete-li směšně karikovat přirozený běh věcí, opakování módních lží o relativní novosti manželství, jak je libo. Chápu, že leckterou neziskovku právě takové výmysly a myšlenkové veletoče velice dobře živí. A říkejte si co chcete, pište si co chcete a kam chcete. Scházejte se na konferencích, diskutujte, tím nikomu ničím neškodíte. Ale o jedno vás prosím. Nesnažte se vnutit své fantasmagorie z výročních zpráv do našich životů. Nepleťte hlavu dětem. A nehrajte si na bohy.

Upozorňuji, že návrh, který leží na stole, není přáním homosexuálů, protože mnoho z nich jsou mí přátelé, a žádný z nich mě o to nikdy nežádal, abych to podpořila. Je to přáním ideologů, vznikl na objednávku homosexualistů, aktivistů a nátlakových skupin, které nenávidí vše přirozené, tradiční a normální. Oni homosexuály jen a pouze v této své bitvě využívají. Svět se zbláznil a Evropská unie obzvlášť. Tuzemský rum se nesmí jmenovat rum, není z cukrové třtiny. Pomazánkové máslo nesmí být pomazánkové máslo, protože co kdyby to někoho pletlo. Ale manželství to může být naráz cokoli? Můžeme tím nazývat cokoli, a proč? Protože jsme pokrokoví? Děkuji, nechci. Svět, pánbůh, příroda, osud, vyberte si, není spravedlivý, a nenaděluje všem stejně. Je to snad spravedlivé, když měříte metr padesát, a chtěli byste hrát profesionálně košíkovou? Prostě máte smůlu.

Je snad spravedlivé, když vážíte přes metrák, a přitom byste chtěli být kormidelníkem v osmiveslici? Taky máte smůlu. Máte jinou sexuální orientaci. Ano, chápu. Není to příjemné, ale v některých věcech prostě máte smůlu. Pokrokáři se nám snaží namluvit, že tou správnou cestou je udělat z odchylky normu. Jenže manželství muže a ženy prakticky všechny společenské systémy a náboženství preferují z jediného důvodu, a tím je plození dětí, což prostě dva chlapi či dvě ženské spolu opravdu nesvedou, i kdyby se umilovali k smrti. A i kdyby svému svazku nakrásně a v rozporu s etymologií tohoto slova říkali manželství. A to, že existují i bezdětná manželství, nebo že i homosexuální dvojice si nějakým způsobem mohou dítě opatřit, na tom vůbec nic nemění.

Vy, kteří hodláte hlasovat pro tento návrh, si možná myslíte, že někomu uděláte radost, a ano, někomu ji uděláte. Ale svým hlasem, a to moc dobře víte, spustíte lavinu, která ohrožuje to nejcennější v celé naší společnosti a civilizaci, manželství, rodinu, děti. Dámy a pánové, ráda bych vám navrhla, abychom tento nesmyslný a destruktivní bod ukončili a začali dělat něco důležitějšího. A myslím si, že tady je spousta práce a spousta problémů, které je za poslední rok, bychom opravdu měli řešit. A tento bod to není. A proto dávám návrh na zamítnutí tohoto bodu. Děkuji vám. (Potlesk poslanců z Trikolóry.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Majerové. Kolegyni Ožanovou ještě předběhne s přednostním právem paní předsedkyně Adamová Pekarová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, neměla jsem původně vůbec už zájem k tomuto tématu vystupovat, protože jsem si říkala, že už jsem ve svém posledním příspěvku, kdy jsme tento návrh zákona projednávali už před mnoha měsíci svoje stanovisko řekla, myslím si ale, že některá z těch vystoupení, která tady zazněla, si zkrátka reakci zaslouží.

A to proto, protože je mi jasné, že jsou více než nám, tady v tom sále, určena lidem venku, nikoliv těm, kteří jsou teď tady přítomni, ale těm, kteří bedlivě naslouchají, a byla bych velmi nerada, aby to tady vyznělo tak, že všechny tady tyto, často velmi demagogické a zkreslující věci, my ostatní necháváme bez povšimnutí a že na ně nereagujeme. Víte, já jsem - a to už jsem tady říkala právě tehdy, je to možná už několik let, že byť jsem katolička, tak podpořím návrh sňatku pro všechny, byť jsem také v manželství, tom, které mnozí nazývají tradiční, tak podpořím, aby manželství mohly uzavřít i stejnopohlavní páry.

A jsem v tomto směru překvapená, když se tady dozvídám, že vlastně je to něco, co se nedá tolerovat, když má někdo jiný názor. A vlastně se tak otáčí celé to vnímání, že tady se ženeme do nějaké apokalypsy, nějaké zhoubnosti a ohrožení všech rodin. Protože musím říct, že mně přijde, že jestli něco může ohrozit moji rodinu, tak je to to, že do ní vstoupí lhostejnost jeden k druhému, že to bude spíše případně jiný heterosexuál, kdo by mohl ohrozit moji rodinu, upřímně řečeno.

Pevně věřím, že se tak nestane a dělám pro to samozřejmě to, co je v mých silách i v tom smyslu, že právě o ten vztah, o který jde, pečuji. A to si myslím, že je základ, o kterých jde i těm, kteří jsou stejného pohlaví. Jde jim o to pečovat o ten společný vztah, který je spojuje a který chtějí rozvíjet. A já bych jim chtěla moc dopřát, aby i oni měli tuto příležitost a aby nemuseli poslouchat, že to, co oni prožívají, je úchylka nebo cokoliv, co tady už dnes zaznělo.

Vážím si stejně tak každého jako těch, kteří jsou v manželství, zplodili děti. Ne každému se to také v tom manželství podaří, těm, kteří tady o tomto tak horují. Tak mějme i úctu k nim a není to třeba jejich volba. Nemuseli si to tak vybrat. A i o ni - pevně věřím, že se shodneme - mají právo na své štěstí, mají právo na svůj naplněný vztah a život. I když jim třeba nebylo dopřáno to, co sami chtěli. Patřím mezi ně a uráží mě, pokud se takovýmto způsobem někteří vyjadřují. A berte ohled, prosím, právě i na to, že takovéto páry mezi vámi, byť jsou heterosexuální, také jsou. A nejsou méněcenné. Troufám si (to) tvrdit.

Takže prosím tady těchto řečí - které jsou stejně určeny na něco jiného než abychom se přesvědčili tady navzájem, já jsem si jista, že už stejně každý dávno víme, jak se zachováme při hlasování, jak budeme hlasovat - si odpusťme, protože možná si to nemusíme uvědomovat, ale způsobují určitou bolest některým těm, kteří nám naslouchají. A mohou, mohou to skutečně takto lidé cítit a prožívat a byla bych moc ráda, kdybychom i na tohle uměli takto nahlédnout.

Stejně tak nikomu neberu právo na jeho názor. Já si myslím, že to, co teď mnozí (spojují?), že pokud nejsme tolerantní vůči manželství pro všechny, tak - nebo respektive pokud to nepodporujeme - vlastně nejsme třeba prozápadní, tak si myslím, že je vlastně také určitý druh manipulace. (Jde?) prostě o toleranci, o toleranci jak k těm lidem, tak k tomu názoru, který kdo z nás má. A já si vážím každého názoru vašeho, můžu s ním nesouhlasit, mohu s ním polemizovat, mohu vznášet jiné argumenty, ale nedává mi to právo vás za to urážet.

A to samé požaduji od každého, ať už ten názor má zkrátka jakýkoliv. Myslím si, že to není tak mnoho a že to je přesně to, co nás činí tou vyspělou civilizací, že jsme schopni této tolerance, že jsme schopni spolu diskutovat a že jsme schopni z toho nečinit následně něco, co vytvoří příkopy mezi námi. To je celé. A mezi celou společností a to si myslím, že ovlivňujeme mnohem víc než si mnozí tady připouštějí, a měli bychom na to pamatovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ještě požádám kolegyni Ožanovou o strpení, s faktickou poznámkou se přihlásil Jaroslav Foldyna. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo. Já si myslím, že bych nezaměňoval slovo tolerance za věci, které se týkají urážky konkrétních lidí. My v každé bytosti vidíme člověka. Paní kolegyně říkala, že je křesťanka a katolička. No, pakliže bereme heretický výklad víry, tak můžete být asi katolička, ale odkláníte se od jasného slova Božího, které je zaznamenáno v Bibli a v postoji katolické církve, ale je to váš názor. Říkáte, že jste konzervativní politická strana. I to je váš názor, máte na něj právo. Já jsem se jenom díval do všech pouček a konzervativní politické strany stojí na tradičních hodnotách. Vy ji popíráte, ale máte na to právo.

Já se domnívám, že tím, že nechceme přijmout institut manželství pro všechny, kohokoli chceme urážet. Především v člověku vidíme tu lidskou bytost, nikoli v to, že je někdo jiného pohlaví. Lidskou bytost. A abychom tu lidskou bytost zachovali ve společnosti, říkáme, že institut rodiny je institutem muže a ženy. Tím nechceme nikterak komukoliv jeho život křivdit nebo ho hanobit. Já se domnívám, že se tady jedná jen a jen o tom, že rodina je muž a žena a že registrované partnerství je tady to, co po léta tato skupina lidí chtěla a je-li tam nějaký nedostatek nebo jsou-li tam nedostatky a mají ti lidé na to právo, pojďme změnit zákon o registrovaném partnerství. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Kolegyně Ožanová ještě posečká, pan kolega Bělobrádek se hlásil k faktické poznámce, poté kolega Jakob. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktická poznámka.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji, pane předsedající. Já myslím, že se bavíme o civilním sňatku, o rodinném právu, proto si myslím, že je poněkud zbytečné se odkazovat na náboženství, na nauku některých konkrétních náboženství. Myslím si, že tady není úplně správné hovořit o manželství pro všechny. To samozřejmě žádné manželství pro všechny není, už není v občanském zákoníku, máme vyloučeny i heterosexuální páry, které spolu mohou žít, ale nemohou uzavřít manželství. Je to stejné, že se bavíme o nějakém pojmu, který má různý kulturní podtext.

Samozřejmě existují i jiné formy manželství v jiných kulturách. Existuje tady mnohoženství například, i to je svazek, který se manželstvím nazývá v některých kulturách apod. Já také jsem naprosto přesvědčen, že v té kampani byly nefér argumenty. Samozřejmě, že občanské právo a stát nemá žádným způsobem upravovat city lidí, to znamená lásku. To je jejich věc, státu do toho nic není. Tady se bavíme o rodinném právu, o smyslu toho, co stát má upravovat, co má podporovat, co má nějakým způsobem deklarovat. To znamená, není to manželství pro všechny, i pokud by se to takto přijalo.

Samozřejmě, že argumentovat láskou a city také nemá, protože v manželství se může - a bylo to tak v mnoha případech dříve a možná je to i nyní - se uzavírá nikoli na základě citu. Máme tady nějaký ideál, ne vždycky se to podaří. Samozřejmě nikde není také řečeno, že ani eventuální svazek osob stejného pohlaví by se nemohl rozpadnout, že tam nemohou být sociopatologické jevy tak jako to je u manželství současné doby. Tolik moje poznámka. Pojďme se vrátit k tomu civilnímu právu. Hovoříme o civilních svazcích, o rodinném právu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Jakoba, kolegyně Ožanová je v pořadí. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já tady musím reagovat na to, co zaznělo od kolegy Foldyny. Já jsem také katolík a prosím, aby nám tady nevykládal, co je a co není v rozporu s naší vírou. Jak jsem říkal, jsem katolík, budu hlasovat podle svého svědomí, možná i rozdílně než naše paní předsedkyně, nicméně bavíme se tady i o výchově dětí. A já si nemyslím, že pro to, jak někdo vychovává děti, je důležitá něčí ať už sexuální, nebo politická orientace. To je úplně jedno. Důležité je, kolik lásky těm dětem předáte. Křesťanská víra zvlášť i pro katolíky je přece o lásce k bližnímu. Prosím, nevykládejte tady víru, o tom já se rád pobavím se svým zpovědníkem, ale ne s vámi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké dopoledne. A nyní vystoupí v obecné rozpravě paní poslankyně Zuzana Ožanová a připraví se paní poslankyně Helena Válková.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, já si dovolím vám přednést shrnutí analýzy, kterou udělal spolek Adam ČR, což je zapsaný spolek zaměřený na podporu lidí řešících problémy s nenaplňujícím se rodičovstvím. Dovoluji si uvést a citovat z této jejich analýzy.

Sdílíme tezi předkladatelů novely, že sexuální orientace nesouvisí se schopností být dobrým rodičem. Nevidíme důvody, proč by o pěstounství nemohli společně požádat homosexuální partneři.

"Takovou novou zákonnou úpravu pěstounství podporujeme. Ale arteficiální gamety se v dohledné době do klinického využití nedostanou. K početí a k porodu dítěte je stále nutná žena a muž jako pár. Je nutné analyzovat cesty homosexuálních párů k rodičovství komplexně, což v návrhu postrádáme. Předkládaná novela tedy v sobě nese implicitní předpoklad práva na část těla jiné osoby. Bez darování vajíčka, spermie, embrya, či náhradního mateřství nemůže asistovaná reprodukce u homosexuálních párů proběhnout. Bez důkladného rozboru této situace s ohledem na Úmluvu o lidských právech a biomedicíně je schválení novely vysoce problematické. Státní garance přístupu homosexuálních párů k asistované reprodukci sice umožní těmto párům zažívat výlučné právní rodičovství, přinejmenším dočasně, ovšem výlučné prožívání psychosociálního vztahu znemožňuje. Přináší totiž sdílené rodičovství. Přizná-li se homosexuálnímu páru právo stát se společnými adoptivními rodiči, naplní to sice jeho symbolické potřeby, ovšem praktické rodičovství bude stejně více či méně sdílet s biologickou rodinou onoho dítěte. To se samozřejmě bude týkat a v podstatě už týká i adopcí párů heterosexuálních, přecházejí-li děti z předchozího heterosexuálního vztahu do úplné nebo částečné péče nově vzniklého páru, situace heterosexuálních a homosexuálních nových partnerství se nijak neliší. Regulaci si proto neumíme představit."

Já si dovoluji říct, že jedna z dam, které se podílely na zpracování této analýzy, je docentkou na Jihočeské univerzitě. A mě tato analýza zaujala ve vztahu k námi projednávané novele z toho titulu, že se nějak zapomínáme zabývat etickými aspekty přímo rodičovství a jak dál. Protože stane-li se homosexuální pár vlastně manželstvím, tak ve své podstatě tak manželství a budou chtít dítě, co se bude dít? Jak budeme řešit dárcovství? Jak budeme řešit případné pronajímání děloh a podobně? Domnívám se, že trošku zapomínáme na tyto další aspekty a že bychom se měli věnovat také etice a možná se na to dívat i z medicínského hlediska.

Děkuji vám za pozornost. A předpokládám, že se všichni vyjádříme v rámci rozpravy, protože samozřejmě já očekávám, že zákony půjdou do výborů a tam se povede tato diskuse. A byla bych ráda, aby příslušné výbory tuto diskusi vedli. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem jako místopředseda poslaneckého klubu vystoupí Radek Rozvoral za SPD a připraví se pan ministr Lubomír Zaorálek s přednostním právem.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych ještě jenom doplnit proslov našeho předsedy Tomio Okamury a chtěl bych dát návrh na zamítnutí tisku 201. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Mám tady, že už dva poslanci navrhli návrh na zamítnutí. Takže k tomu navíc podává návrh na zamítnutí ještě taky za SPD Radek Rozvoral, místopředseda klubu. Nyní tedy ministr kultury Lubomír Zaorálek s přednostním právem. A potom se připraví paní poslankyně Helena Válková. Prosím, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Ještě jednou bych se vyjádřil. Když tady poslouchám tu debatu, tak mám pocit, že se tu může objevit i určité řešení té debaty, protože ona ta debata není zas tak nesmiřitelná. A připadá mi, že tu zaznívá od některých řečníků i určitý respekt k tomu, co už tato sněmovna přijala v případě registrovaného partnerství. Tak si kladu otázku, jestli není ten spor dneska kolem slova manželství, jestli se právě tohle slovo nestalo předmětem, tím jablkem sváru. To potom možná má nějaké řešení.

Manželství je samozřejmě historická kategorie. Prošlo různým vývojem. Dokonce i v téhle zemi a na světě. Kdybychom si vzali manželství v období středověku, tak to byla instituce zejména třeba pro ženy asi poměrně velmi sporná. To si asi dovedete představit, jak sporná v řadě věcí. Vybavuji si, že v některých se jednalo s ženami jako s otrokyněmi. Ale to nemusíme jít tak hluboko. Šedesátá léta zaznamenala také určitou vzpouru proti instituci manželství, která také měla zase nějaký další vývoj. Takže to je opravdu historická kategorie. Je to něco, co se vyvíjí.

Tady může zaznít, že to je třeba pro někoho posvátná věc, že to je něco, co je pro stát velice důležité, aby to dokázal i v současné době definovat. Připadá mi, že i vůči tomuhle názoru bych byl tolerantní, protože si nejsem jist, jestli musíme pod tuto instituci subsumovat cokoli. Připadá mi ale, jestliže máme institut registrovaného partnerství, tedy dvojic, které mají třeba stejné pohlaví, tak mi připadá, že řešení je, abychom pro tento typ svazku vytvořili... posílili tu právní základnu, nevím, dědické zákony a podobně, a abychom jí tedy pomohli, aby měla opravdu postavení důstojné. A zeptal bych se těch, kteří toto navrhují, jestli skutečně chtějí patřit do té poměrně staré tradiční instituce manželství, která vlastně říkám, má svůj vývoj, dokonce někomu může připadat staromódní, já bych dokonce očekával, že někteří by ani vlastně nechtěli to nazývat manželství, třeba proto řeknou, to je cosi, co pro mě už patří minulosti, a mám k tomu řadu výhrad.

Mně připadá, že to je věc tady téhle debaty si vyjasnit, jestli se trvá na tom, že všechno má být pod tím institutem manželství, který třeba můžeme brát vážně a který má řekněme i určitou historickou tradici, ale není snad nutné se snažit pod tento termín dostat všechno. Dovedu si představit určitý smír, který je v tom, že může existovat jiný typ svazku, který se pokusíme, nebo dát mu ty výhody odpovídající, které mu lze dát. Na tom se můžeme dohodnout. Ale nemusíme mít tady jediný institut manželství, pod který musíme všechno dostat, aby ten spor prostě neskončil na tom slově, které někteří pokládají za posvátné, a tudíž ho nechtějí něčím dalším poskvrnit nebo do něho dostat typ, o kterém tvrdí, že do tohoto pojmu nepatří a neodpovídá tradici a historii, jak ji chápou. A to si myslím, že je potom možná věc debaty, kterou tady můžeme vést a která může být předmětem další diskuse třeba ve výborech, včetně toho (nesrozumitelné) argument, že vlastně homosexuální svazek je v něčem problémem pro ty děti, což je velice odborná debata. K té já si netroufám vyjádřit. A bylo by třeba to vyjasnit, co to opravdu znamená. To si myslím, že je také pro výbory a pro další práci.

Ale jenom tím chci tady naznačit, že možná existuje řešení v tom, že ponecháme manželství těm, kteří tvrdí, že si ho chtějí ponechat jako cosi specifického, jako výsledek určitého vývoje s určitými charakteristikami, které jsou podle nich nezaměnitelné, a vedle toho posílit postavení těch, kteří to možná mohou pojmenovat jinak, ale přitom jim dáme odpovídající důstojné postavení se všemi náležitostmi, nevím, dědickými a dalšími, které jim dneska chybí. A to pro mě může být kompromis, který by byl civilizovaný. A já si ho dovedu představit.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Helena Válková. Připraví se pan poslanec Patrik Nacher. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, pokusím se pokračovat tak kultivovaně jako jedna z předřečnic paní poslankyně Melková a zase trošku z jiného úhlu pohledu, ale podobným způsobem upozornit na to, s jakými problémy se lidé, o kterých tady nyní diskutujeme, potýkají ve svém životě.

Jak řada z vás ví, mám na starosti v rámci vládní agendy - dříve to bylo ministerstvo, teď je to vládní agenda, dá se to zvládnout - jako zmocněnkyně lidská práva. A tam nepochybně patří i práva menšin, i sexuálních menšin, čili lidí s odlišnou sexuální orientací. Když jsem do této funkce nastupovala před dvěma lety, jsou to téměř na chlup dva roky, tak jsem si dělala takové priority a říkala jsem si, rozhodně nebude mojí prioritou tato oblast, protože tady máme integrace, účast a participace Romů na našem veřejném životě, neziskovky, zlepšení jejich obrazu ve společnosti, který byl nezaslouženě velmi špatný, ohrožené děti, zrovna v téhle době probíhá seminář Child-friendly Justice, senioři.

Tím se dostaneme do období, kdy já si kladu otázku, jestli se dá vůbec časově tisk, i když ho posuneme, zvládnout. V každém případě je to ale dobrá příprava, protože se bude diskutovat i v těch výborech. A až jednou přijde na řadu to, co je v LGBT strategii, pokud ji vláda schválí, a má ji teď, jak jsem řekla, v mezirezortním připomínkovém řízení, tak s těmi, kteří se tady potom objeví v lavicích v novém volebním období, ta strategie, respektive ten návrh bude znovu projednán a budeme moci po důkladných diskusích, které dnešním dnem byly opět zahájeny nebo pokračují, se k ní vrátit a s plným vědomím a svědomím si říci: ano, chceme pro to hlasovat, nebo nechceme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Patrik Nacher. Připraví se pan poslanec Milan Pour. Tak, prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Pane místopředsedo, paní ministryně, dámy a pánové, jak vidíte, nemám žádný papír, takže nebudu nic číst. Řeknu nějakých pár poznámek k tomuto tématu a pak se dostanu i k tomu návrhu, který tady byl několikrát přetřásán jakožto hledání nějakého východiska a kompromisu.

Co mně vadí v této věci, se musím přiznat, dlouhodobě, oni o tom mluvili kolegové, například o tom mluvil Marek Výborný a já se k němu v tomhle přidávám, je to nálepkování, paušalizování a urážení. Prostě tady vedeme debatu. Tady zatím, co jsem zaregistroval, až na pár nějakých jakoby výjimek, bych řekl, že se to vede kultivovaně. Bohužel na sociálních sítích tomu tak není. Mě to hrozně mrzí, protože se v tomhle potom nikam opravdu neposuneme. Tohle za mě není cesta, abych tak řekl, si vydobýt toleranci nějakým netolerantním výrokem. To znamená, že když má někdo nějaký názor a může ho mít odlišný, tak ho projeví a my ho tady projevíme hlasováním, projevíme ho na mikrofon. Já jsem za to rád, protože v tom původním projevu jsem řekl, a teď se k tomu vrátím, že je to jedna z mála věcí, kdy my naopak těmi projevy můžeme pár hlasů získat na svou stranu pro ten svůj názor, když to bude mít hlavu a patu, anebo naopak, když to bude vystoupení hrozně pitomé a hloupé, tak můžeme dát pár hlasů té druhé straně. Když se podíváte, tak u většiny zákonů to takhle není. Tam si myslím, že to hlasování je jasné. Tam je právě ta koalice, opozice. Tam na to má někdo názor, řekněme, pravicový, levicový. Ale tady v tomhle případě se to tříští různě liberálně konzervativně, nevím jak, takže v momentě, kdy tady fakt skutečně dochází k tomu paušalizování s tím, že kdo je proti, tak má nějakou nálepku, a co jsem si četl v posledních dnech na sociálních sítích, tak termíny jako homofobní, nesnášenlivý, netolerantní patří mezi ty slušnější výrazy, to samé se ale samozřejmě týká i té druhé strany, tak je potřeba si to říct.

Prostě ta debata, ten veřejný diskurz se vede v tomto velmi, až bych řekl, agresivně a ve výsledku to potom k ničemu nepovede. A je to právě paradox, proto o tom mluvím, protože hlavní věcí je tady právě nějaká tolerance, tolerance k jinakosti, ale měla by to být tolerance k jinému názoru. Já se nenechám zaškatulkovat tímto jednoduchým černobílým pohledem. Jak víte, nepodpořím to, říkám to otevřeně, neschovávám se někde na chodbě, nebo že bych to zatajoval. Jsem v kontaktu s těmi představiteli z obou dvou stran, z obou dvou pólů a zároveň i přesto, že to nepodpořím, tak jsem podpořil svolání této schůze, protože mi přijde, řekněme, korektní, když už tedy píšu o té politické korektnosti, abychom to tady projednali a nějak posunuli dál. To mně přijde fér, abych použil tento výraz.

Já jsem původně přišel s konceptem, který se dá popsat větou "práva ano, manželství ne", tedy narovnat ta práva, různí předřečníci o tom tady mluvili, ať už je to společné jmění manželů, příjmení, možnost oddávat před starostou, ne před matrikářkou, dva dny dovolené, příbuzenské vztahy, dědictví a tak dále, a tak dále. To prostě prostupuje několika zákony, ale aby se to nejmenovalo manželství. Tenkrát ten koncept byl postaven, že by se to jmenovalo partnerství, nikoliv registrované partnerství, ale partnerství. Jediný člověk, který ten koncept toho návrhu viděl, je tady před mnou sedící ctěná poslankyně Helena Válková jako zmocněnkyně, která to viděla. Já poté, co se to stalo předmětem kritiky nejprve z jedné strany, pak i z druhé strany, z těch pólů, tak jsem to stáhl a skutečně v tomhle nebudu páchat dobro. A je to i důkaz toho, protože jeden z těch argumentů byl, že tenhle návrh by rozředil tu debatu tady. Že prostě buď jsou ti poslanci pro nebo proti, ale že to nebude úhybný manévr, že je tady nějaká třetí jakoby kompromisní varianta. A já tady opravdu nikomu stafáž, obhajobu dělat nechci. To znamená je to tam, je to někde zaparkované, já to už nikomu neukážu.

Dneska se s tím nějakým způsobem popereme v těchhle dvou bodech, ale řekl jsem si, že vám tady řeknu, jak se i ta debata mohla vyvíjet na začátku. Za mě to bylo něco na způsob z jedné strany "kdo chce všechno, pak nemá nic", nebo respektive "chceme všechno, ne něco", z druhé strany "lepší je nic než něco". Ať se v tom každý nějakým způsobem najde. Jinak pokud jde o tohle, a nebudu tady opakovat ten svůj příspěvek, v principu ten název je takový nepřesný, jak se to říká, že to je manželství pro všechny. Už jsme se o tom bavili, nechci tady rozvíjet tu debatu, chci, aby to zůstalo v té kultivované rovině, ale není to přesný popis. Ten návrh je o manželství stejnopohlavních párů, nikoliv pro všechny. Protože pro všechny by znamenalo pro všechny situace, které tady existují. A jsou tady a žijí mezi námi lidé, kteří jsou třeba ve větším počtu, ve třech, dokonce i ve větším počtu, a přesto se ženit nebo vdávat nemohou. Takže kdyby to bylo pro všechny, tak by to bylo i pro vícečetné jako vícečetná manželství bez ohledu na věk, příbuzenské vztahy a podobně. Nechci to do toho zatahovat, ale to by znamenalo pro všechny, protože i tam platí ten základní argument, když se mají dva lidi rádi, tak nám ostatním to přece neubližuje. Takže když se mají tři, čtyři lidi rádi, tak mně to taky přece neubližuje. Tolik jenom spíš na upřesnění, aby se to nepojmenovávalo jako manželství pro všechny, protože to není přesný popis té situace.

Závěrem tedy znovu: nepodporuji to, ale podporuji tu kultivovanou debatu, protože ta kultivovaná debata, kultivovaná debata, nikoliv nějaké urážky, nějaké nálepkování, dneska si to asi všichni, až tenhle bod skončí, odpoledne zase přečteme, si myslím, že ta cesta není. Na nás je tady, abychom takhle vzkázali těm lidem, aby tímhle způsobem neargumentovali, protože pak všichni v těch zákopech budeme hlouběji a hlouběji a nikdy se nikam neposuneme. Prostě není možné, že když má člověk na něco jiný názor, tak někomu tu toleranci vnutit tou netolerantností a těmi agresivními výrazy, které tam vidíme. A to říkám, že je to z obou stran. Takže věřím, že tuhle diskusi v tomhle duchu tady dokončíme, dneska to odhlasujeme, ať už dopadne jakkoliv. Koneckonců i ten třetí bod patří do té skupiny těch společenských bodů, které tady máme, které se neustále odsouvaly, a to je potenciální cenzura na sociálních sítích, což vlastně, jak vidíte, tak to i nepřímo s tímhle souvisí.

Aktualizováno 29. 4. 2021 v 12:55.