Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

 

(pokračuje Radek Vondráček)

Vládní návrh stavebního zákona /sněmovní tisk 1008/, třetí čtení, a Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona /sněmovní tisk 1009/, třetí čtení.

Těmito sněmovními tisky jsme se opakovaně zabývali 7. května 2021 na 98 schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsme přerušili sloučenou rozpravu. Místo u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová a zpravodajem garančního výboru je pan poslanec Martin Kolovratník.

Nyní bychom měli pokračovat v přerušené sloučené rozpravě vystoupením pana poslance Marka Výborného, ale bylo mi avizováno z jeho klubu, že vystupuje v Senátu, není přítomen, bude tedy zařazen na konec pořadí přihlášených. V tuto chvíli tady mám z 10. 5. 12.48 přihlášku s přednostním právem pana předsedy Bartoše, ale děkuji za umožnění vystoupení, hlásí se s přednostním právem paní ministryně Klára Dostálová. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych navrhla v souladu se zákonem o jednacím řádu Poslanecké sněmovny podle § 59 odst. 1 a 2, aby se Sněmovna usnesla, že k projednávaným tiskům č. 1008 a 1009 omezuje řečnickou dobu na deset minut a že v téže věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát.

Další návrh, který předkládám, je, abychom v případě neprojednání těchto sněmovních tisků ve třetím čtení dnes pokračovali v jejich projednávání zítra, tj. ve čtvrtek 13. května. Proto v této souvislosti navrhuji podle § 54 odst. 4 zařazení těchto návrhů zákonů na jiné jednací dny - čtvrtek a zároveň podle § 95a jednacího řádu navrhuji vyčlenit jiné hodiny pro jejich projednávání, a to od 9 do 19 hodin.

Zároveň považuji za slušné, abych se vyjádřila k té rozpravě, která tady byla programu, a co se týká REACTu. Já bych byla ráda, kdybyste opravdu teď všichni pozorně sledovali to, co vám řeknu. Všechno, co tady zaznělo, není pravda. Není pravda a moc prosím, aby si i diváci, kteří toto musí poslouchat, opravdu našli webové stránky Ministerstva pro místní rozvoj, kde jsou ke stažení všechna výběrová kritéria na tu výzvu, o které tady bylo hovořeno. Těch výběrových kritérií je celkem 23. Vzhledem k tomu, že jsme samozřejmě pod neustálým tlakem, aby všechna výběrová kritéria byla transparentní, tzn. dopředu známá, aby se s nimi všichni žadatelé mohli seznámit, tak tak činíme. Všechno zveřejňujeme. Nicméně se samozřejmě může stát, že když pak desítky projektů budou mít stejné bodové hodnocení, tzn. naplní ta kritéria, která dopředu znají ze 100 %, a alokace bude menší, než je počet předložených projektů, tak mně řekněte, jakou metodou pak má člověk vybrat mezi těmi, které mají všechny sto bodů. Proto jsme upozornili na to, že ve finále, pokud se všichni seřadí na stobodové hranici, což já opravdu nepředpokládám... Tady zazněl např. Pardubický kraj, na první dobrou nesplnili jednu z podmínek a to, že na jednoho žadatele může být maximálně půl miliardy, Pardubický kraj tam nasázel projekty asi za 1,8 miliardy, takže je jasné, že budou ty projekty vyřazeny atd. Prosím, není to finální seznam podle kliků. Jsou to úplné nesmysly. Ty projekty se musí nejdříve vyhodnotit, teprve potom, pokud se seřadí všichni a budou mít sto bodů, tak se bude přihlížet k rychlosti podání. Takže já jenom prosím, abychom takto nemystifikovali veřejnost, protože tak tomu skutečně není.

A co se týká kritérií výběru. To si nevymýšlelo Ministerstvo pro místní rozvoj. Já tady moc děkuji panu předsedovi Válkovi, že to takto řekl. K tomu skutečně byl pracovní tým na Ministerstvu zdravotnictví, kde byl ÚZIS, kde byli zástupci měst a obcí, Asociace krajů. A dokonce Asociace krajů skutečně řekla, že není čas na žádný alokační klíč pro kraje a že se to má nechat otevřeno. Ze všeho existují zápisy, protože jak správně podotkl pan předseda Bartoš, my si nemůžeme dovolit žádné zásahy, všude jsou tzv. auditní stopy, aby se skutečně nikdy nemohlo stát, že by toto nějak někdo ovlivnil.

A co se týká toho samotného kritéria výběru, pak je ještě tzv. monitorovací výbor, kde jsou zástupci napříč ať už sociálních nebo hospodářských partnerů, komise, kraje, města atd. V tomto výboru má MMR tři lidi, Asociace krajů pět atd. atd. a všichni samozřejmě ta kritéria výběru znají. Proto moc prosím, je jich 23, tzn. skutečně se tam hodnotí realizovatelnost toho projektu, harmonogram, zda naplnili indikátory. Samozřejmě pokud jsou tam i stavební práce, bude velmi rozhodující, zda dokážou sehnat stavební povolení k tomu datu. Určitě vzhledem k tomu, že potřebujeme ty prostředky čerpat rychle, nebudeme moci posouvat ta data pro získání stavebního povolení atd. Takže teprve po vyhodnocení se sestaví seznam. To, co dneska vidíte na webových stránkách - a my jsme to zveřejnili včetně těch vteřin, abychom skutečně dostáli tomu, co psal pan hejtman Půta, všechno je k dispozici na webu MMR. Takže prosím, nemystifikujme se, kritéria jsou, samozřejmě budou projekty hodnocené po té věcné a kvalitativní stránce a teprve poté, když budou mít všichni sto bodů v uvozovkách, tak samozřejmě se musí nějakým způsobem přihlédnout k tomu času, protože alokace nebude pro všechny.

A ještě bych chtěla uklidnit všechny naše zdravotníky. My očekáváme druhou tranši v rámci Evropské komise. A ta druhá tranše přijde v říjnu. A přijde zhruba 6 miliard korun. A kam půjde těch 6 miliard korun, rozhoduje vláda. A já předpokládám, že když tam bude takovýto převis poptávky, že se vláda samozřejmě přikloní na stranu zdravotníků, takže tady naprosto souhlasím s tím, že ten REACT by měl být zejména o zdravotnictví. Děkuji. (Potlesk ze střední části sálu.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Abych to nějak rekapituloval. Už se nacházíme v rozpravě, zaznělo několik procedurálních návrhů, o kterých budeme hlasovat bezprostředně, až poté bychom dali slovo. Mám tady faktickou poznámku. Pan místopředseda je nadán přednostním právem a hlásíte se k tomu procedurálnímu? (K poslanci Černohorskému.) Tak prosím.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo. Já jménem poslaneckého klubu Pirátů a Starostů dávám veto na projednávání třetího čtení v jiné časy, než jsou zákonem vymezené. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Tak děkuji. Tím pádem se nám hlasování zúžilo na jeden procedurální návrh a to, že k tomuto bodu bude řečnická doba omezená na deset minut a každý poslanec může vystoupit maximálně dvakrát. K tomuto? (Mimo mikrofon.) Tak k hlasování, prosím.

 

Poslanec Jaroslav Vymazal: Já bych chtěl jenom poprosit. Na sjetině jsem měl, že jsem hlasoval pro, byl jsem proti. Tak jenom aby to bylo v pořádku.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Tak nezpochybňujete hlasování. Děkuji. Ještě jsem viděl někoho k tomu? Pan předseda Bartoš s procedurálním návrhem?

 

Poslanec Ivan Bartoš: Vážené dámy, vážení pánové, já tady nesouhlasím s omezením té doby. Já pak budu mít ne nijak dlouhý proslov. Já jsem jenom přinesl ukázat, jak vypadají pozměňovací návrhy k návrhu vlády (ukazuje velký balík papírů), což ukazuje, že ten vládní návrh není vydiskutován a není dvakrát dobrý. Jenom kdybyste chtěli představit část těchto pozměňovacích návrhů před jejich hlasováním - a je jich zhruba sto, tak by mě zajímalo, jak se vejdou ti navrhovatelé do dvakrát deseti minut, když ta problematika je -

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Pane předsedo, navrhujete nějaký procedurální proti návrh nebo něco jiného? Protože jinak bych vám neměl dávat slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Třicet minut na každého vystupujícího dvakrát.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Nejprve tedy budeme hlasovat protinávrh, poté návrh. Pro ty, kteří to neslyšeli nebo přichází teď dodatečně, hlasujeme o návrhu na omezení řečnické doby k tomuto bodu. Nejprve pirátský návrh třicet minut na jedno vystoupení, poté návrh paní ministryně a poslankyně Dostálové na deset minut na jedno vystoupení.

 

Takže nejprve těch třicet minut.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, přihlášeno 160, pro 44, proti 32. Návrh byl zamítnut.

 

Teď tedy hlasujeme omezení řečnické doby na deset minut a každý poslanec může vystoupit pouze dvakrát.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 4, přihlášeno je 159, pro 91, proti 41. Tento návrh byl přijat.

A v tuto chvíli tady máme dvě faktické poznámky, paní poslankyně Černochová, poté paní poslankyně Gajdůšková. (Hluk v sále.) Prosím opravdu o klid. Máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Já jsem chtěla reagovat na to vystoupení paní ministryně Dostálové, protože předpokládám, že paní inženýrka Petra Živcová, vrchní ministerský rada odboru řízení operačních programů, opravdu existuje a že poslala ten email, kde vysvětluje, jakým způsobem vám probíhat klikání a píše v závěrečné větě, že zcela rozhodujícím faktorem bude zahájení času klikání ve 14.00 hodin a rychlost dvojkliku například oproti technickým parametrům. Hodně úspěchů. Takže, paní ministryně, buďto tedy vaši úředníci neví, co dělají, a nebo to nevíte vy, co dělají vaši úředníci. Já si myslím, že to, co tady říkal pan předseda klubu ODS Stanjura, nevymyslela si ani jednu jedinou věc. Tenhle email opravdu šel. Chápu, že bylo zapotřebí to vysvětlit, vážím si toho, že jste vystoupila, ale to, co tady říkali všichni předřečníci a týkalo se to tedy těch evropských fondů, tak bohužel pravda je. To, že teď budete hodnotit jinými kritérii, to jsme rádi. Ale proč tedy vaši úředníci píšou lidem, že to je zcela rozhodující faktor, ten dvojklik.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat. Nyní s faktickou poznámkou paní ministryně Dostálová a poté s faktickou poznámkou pan předseda Válek. Máte slovo, paní ministryně.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Já jenom k paní Černochové. Já děkuji za toto vystoupení, protože tady já musím uznat - ano, ten mail skutečně odešel, protože to byla odpověď na konkrétní dotaz, protože samozřejmě se žadatelé ptali, jak ten postup celý bude a my jsme museli upozornit na to, že pokud jsou transparentní kritéria daná dopředu, že se opravdu může stát, že budou mít všichni stejný počet bodů a pak prostě musíme přihlédnout k té rychlosti podání. Takže za nás to naopak považuji za fér, že jsme tohle netutlali, tyhle informace a jako odpověď na otázku jsme tuto informaci poskytli. A všechna kritéria byla skutečně známá a jsou známa dopředu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Válek, poté s faktickou poznámkou pan poslanec Ferjenčík. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěl možná překvapivě paní ministryni poděkovat, protože ty zoufalé telefonáty, maily, které jsem já zažíval od ředitelů nemocnic, je to dáno tím, že se v tom zdravotnictví pohybuji opravdu dlouho, tak byly plné beznaděje. Někteří kvůli tomu přijeli ze svých dovolených a musím říct, že někteří posílali dopis panu prezidentovi, někteří posílali dopisy členům zdravotního výboru, proto budu velmi rád, když podpoříte mimořádnou schůzi a pokud tam probereme opravdu všechno tak, aby zdravotnická veřejnost, ale i pacienti byli co nejvíc v klidu, a proto velmi pléduji za to, aby to hodnocení bylo pak co nejvíc otevřené, aby se všemi parametry byla seznámena Poslanecká sněmovna, aby bylo naprosto jasné zdůvodněné, proč projekty x, y zvítězily a jsem rád za to, že paní ministryně řekla, že budou ve vládě maximálně podporovat, aby ta druhá část peněz z Evropské unie šla opět na projekty ve zdravotnictví.

Jen pro představu. Ty projekty jsou, tuším, celkově podané za osmnáct miliard nebo sedmnáct, nevím přesně, za osm miliard se bude soutěžit. Kdyby to bylo dalších šest miliard, budeme se blížit k tomu, že budou všechny ty projekty moci být financovány a já jsem přesvědčený - já jsem přesvědčený - tak, jak jsem se seznámil zhruba s třicítkou těch projektů z různých částí republiky, že se jedná o velmi kvalitní projekty, které opravdu pomohou českému zdravotnictví. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Faktická poznámka pana poslance Ferjenčíka. Máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl zareagovat na paní ministryni, která tady už asi pětkrát zopakovala, že když bude ta rovnost, a rovnou avizovala, že hrozí desítky případů, kde budou nakládané projekty se stejným hodnocením, takže ten případ se počítá s tím, že nastane, tak bude muset použít ten čas podání. Já nechápu, co nutí paní ministryni používat tenhle parametr, který je zjevně nesmyslný, v situaci, kdy ty časy podání jsou v rozmezí několika minut.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a budeme postupovat v rozpravě. S přednostním právem se přihlásil pan předseda Ivan Bartoš. (Hlas z pléna.) Rozprava, ano. (Předsedající se odmlčí. Ruch v sále.) Máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Vážené dámy, vážení pánové, já už bych tedy, i když souhlasím s tím, co se zde zaznívalo k věci rozdělování peněz ve zdravotnictví, vystoupil bych již k zákonu stavebnímu. Já jsem si sem opět tedy ilustrativně vzal tyhle dokumenty. (Ukazuje asi dvaceticentimetrový balík tištěných materiálů.) My si je netiskneme, jo, my to z nějakých mně nepochopitelných důvodů dostáváme od aparátu v této tištěné podobě. Tento balík je balík pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu stavebního zákona. Já bych chtěl ještě dodat takovou věc, možná před závorku, jako předseda klubu... tedy jako předseda strany, předseda klubu. Na nás se samozřejmě ty limity délky vystoupení nevztahují, ovšem já tady nebudu nikoho strašit, že teď budu procházet tyto pozměňovací návrhy a vystoupím věcně k meritu problematiky, kterou zde řešíme.

Ale začnu trochu zeširoka. Možná se někdo může zeptat, proč vlastně takto důležitou legislativu probíráme na mimořádné schůzi, proč tomu tak je, proč jsme stavební zákon nezvládli konsenzuálně schválit ve Sněmovně, což se děje u potřebných zákonů velmi často, nehledě na to, kdo je vláda, kdo jsou vládní strany, kdo jsou opozice. On totiž každý zákon a zejména zákon této velikosti musí splňovat některá kritéria. Ten zákon musí být potřebný. Ten zákon musí být vyvážený. Ten zákon musí být chytrý. Měl by být vydiskutovaný. A když už tedy ne stoprocentně, tak aspoň částečně by měl jít tou správnou cestou řešení toho problému, a zároveň by měl být šetrný k těm, kterých se ten zákon týká, pokud na ně uvaluje nějaké nové povinnosti.

Ten zákon, který předložila nejdřív vláda a pak se sem dostal znovu přes návrh pana poslanci Kolovratníka, má z těchto kritérií, která jsem zmínil, pouze to první. Skutečně nový stavební zákon je potřebný. Historie nám ukazuje, že u zákonů, které naplňují tato kritéria, se shoda nejde a Sněmovna hlasuje téměř jako jeden muž a jedna žena. Já, když se podívám do historie, je to teď takové téma opět aktuální, hlasování o navýšení důchodů a vlastně podpora i toho valorizačního mechanismu. 29. června, pokud se nepletu, 2018, navýšení důchodů. Všichni se shodneme na tom, že důchody jsou v České republice nízké, proto se řešila i ta valorizace systémově, ne jednotlivými nějakými ad hoc balíčky. V ten den všichni přihlášení poslanci vyjma dvou - myslím, že to bylo z hnutí ANO, ale ty důvody nevím - hlasovali pro, včetně hlasů přítomných Pirátů, abych tady rozkryl zároveň jeden hoax.

To bylo schválené, protože to splňovalo všechny ty požadavky. Bylo to jednoduché, vydiskutované, potřebné, dobře připravené a všichni nehledě na politické strany uznali, že toto je třeba. Když se podívám na téma covidu, když jsme ve Sněmovně řešili ošetřovné pro rodiče, kteří zůstávají s dětmi doma. To, že to nebylo ideální, vláda v danou chvíli zapomněla na skupiny lidí pracující na dohodu, DPP, DPČ a podobně (nesroz.) a podnikatele, to jsme tam potom dodávali. Ale opět Sněmovna hlasovala jednotně, ty peníze byly potřeba, řešili jsme problém.

Stejně tak v otázce kompenzací. To je možná příklad, kde se sice vyšlo částečně správným směrem a aby aspoň ti podnikatelé něco dostali, tak i když jsme navrhovali různé politické strany jiné varianty, tak i proto minimum, které vláda nakonec navrhla, jsme hlasovali jako Sněmovna pro. Já uvedu tři velké legislativy, na kterých se podíleli téměř všichni poslanci a nakonec i ministerstva. Byly to největší zákony digitalizace - digitální ústava, bankovní identita či digitální technické mapy. Nové zákony, poměrně velké legislativy a Sněmovna se domluvila, domluvila se s ministerstvy, domluvila se v rámci resortů i s těmi jednotlivými stakeholdery, ať to byly banky, ať to byly organizace, které chrání nebo se zabývají ochranou soukromí, to vše se vydiskutovalo a Sněmovna hlasovala pro.

My jsme dnes na mimořádné schůzi zejména proto, že se toto u zákona, nového stavebního zákona nestalo. Realita Poslanecké sněmovny je ovšem taková, že Sněmovnou může projít, a teď mě omluvte za to vyjádření, i úplná blbost. Sněmovnou může projít zákon, který je zlobbovaný. A pak je ta extrémní varianta, že projde i zákon, který je blbý a je zlobbovaný. A jak se to může stát, že takový zákon projde? Je to tak, že rozdělení sil ve Sněmovně, kde je nějaká vláda a vládní strany, prostě má většinu a ten zákon prohlasuje. Trošku zajímavá situace je ovšem v případě tohoto návrhu vládního stavebního zákona, kdy vlastně vláda tu většinu tak úplně nemá, minimálně ji nemá na půdorysu stran, které se k vládě explicitně hlásili. Přesto ta vůle protlačit tento zákon, který nesplňuje základní parametry, ve Sněmovně je.

Reagoval jsem třeba i na vystoupení pana ministra Zaorálka, ten je tedy z vládní strany sociální demokracie. A ten minimálně prezentoval z pohledu resortu Ministerstva kultury, že ten zákon je problematický, že ten zákon je v daném směru není správný. To, že od počátku, a my když jsme připravovali vlastní návrh stavebního zákona, už podporu tomu vládnímu vyjádřilo KSČM a SPD. Já jenom můžu spekulovat, proč se tak stalo. Nicméně poslanci těchto dvou stran, které tvrdí, že vládě nevěří, kteří se distancují často od výroků vlády, jsou pravděpodobně ta hlasovací většina v této Sněmovně, která nakonec ten vládní návrh protlačí. Proto jsme teď na mimořádné schůzi, protože ten zákon se neopírá o široký konsenzus. Není správně připraven.

Jenom jsem chtěl uvést nějaké příklady toho zákona, který třeba nesplňoval to kritérium jedna, nebo z mého pohledu byl výrazně hloupým zákonem, už nebudu opakovat to slovo. Vláda tenkrát řešila výběr daní, to bylo ještě v minulém volebním období, a řekla, výběr daní se výrazně zlepší, a proto zavedeme EET. Je to největší digitalizační projekt, hurá, jdeme ho řešit. Ukázalo se po zavedení EET pro určité segmenty, že výběr daní rostl přibližně stejně v segmentech, které neměly povinnost využívat EET jako v segmentech, které tuto povinnost ze zákona měly. Takže faktický přínos zefektivnění výběru daní se neprojevil, přesto zákon prošel Sněmovnou, byl aplikován a mohlo se dát na billboardy, udělali jsme největší digitalizační projekt, EET, vlajková loď pana Babiše.

Vyberu si jiný příklad. Zákon, který byl výrazně zlobbovaný. Česká republika v minulém volebním období skrze Ministerstvo financí chtěla řešit otázku hazardu. Bylo zajímavé, že největšími podporovateli toho návrhu byly největší sázkové kanceláře a hazardní lobby. Proto zákon zasáhl do některých segmentů a vůbec nepočítal s tím, že již dnes a v dalších letech všechny peníze, co lidé prohrají, budou prohrávat na mobilních telefonech, ve kterých jsou ty aplikace, je v nich internet. A toto se neřešilo proč? Protože ty firmy, které se na tom podílely, tuto budoucnost viděly. Že ji neviděl tenkrát Andrej Babiš na Ministerstvu financí, ačkoli jsem se s ním několikrát na toto téma sešel, je jiná.

A pak je třeba zákon, který je zlobbovaný a ještě je velmi špatný, a to bylo zřízení Národní sportovní agentury. A já bych to trošku přirovnal k tomu, co se děje dnes.

To byl úvod k této schůzi. Ještě bych se podíval velmi krátce na přípravu tohoto zákona.

Jak by měl vznikat zákon v politice? Identifikujete problém, který jdete řešit. To se nemusí vždycky stát. Ještě vás na ten problém musí někdo upozornit. Vy potom zjistíte, jaký ten problém je z pohledu procesů a dat. Uděláte tu analýzu. V našem případě, a my i třeba v programu to budeme představovat, já bych očekával, že existuje buďto na ministerstvu, nebo pod vládou nějaký vládní analytický útvar, který vám tu analýzu, ta data do problému dodá, abyste ten problém pochopili a mohli tu legislativu mířit na faktický merit problému, aby legislativa tento problém vyřešila.

Úplně opačný, řekl bych až extrémní přístup je, který zvolilo tenkrát Ministerstvo pro místní rozvoj, že zadáte, nebo tato data čerpáte od organizací, spolků, které výhradně řeší samotnou výstavbu, nikoli všechny další aspekty, které každý zákon má vyrovnávat. A když máte ta data, tak navrhnete nějaké řešení, se kterým vstoupíte do politického, ale i veřejného prostoru. A hledáte tu rovnováhu. (Zpravodaj upozorňuje, že vypršel čas určený k vystoupení.) Já jsem s přednostním právem. Ale už budu brzo končit. Nebojte se, mohl bych číst i ty návrhy, co tady jsou.

A co je podle mě důležité, je vyvažovat ty zájmy. To je role politika. Pro mě není slovo developer jakkoli negativně zabarveno. Není. Někdo ty baráky musí postavit. Stejně tak je ale důležitý občan, kterého se ten zákon týká. Stejně tak důležité je město, které plánuje svůj rozvoj a kde jsou lokální politici, kteří jsou voleni lidmi pro nějaké své vize rozvoje města. Stejně důležitá je památková péče. Stejně důležité jsou aspekty naší přírody, na které může mít výstavba zásadní vliv. A cílem politika, zodpovědného politika je na základě dat najít takové řešení, které je přínosné pro společnost jako celek a není výrazně vychýleno v zájmu některé z těchto skupin, které do procesu vstupují. Mám obavy, že takto ten zákon nebyl koncipován.

A poslední smutnou tečkou, která bohužel teď běží v České televizi ve zprávách - poslanci projednávají stavební zákon z dílny Ministerstva pro místní rozvoj - a teď pánové prominou, ale za paní ministryní Dostálovou nestojí zástupci Asociace měst, nestojí tam památkáři, nestojí tam lidé, kteří se zabývají péčí o naši přírodu, ale stojí tam zástupci Hospodářské komory pan Dlouhý, šéf Svazu průmyslu a dopravy pan Chalupecký, zástupce šéfa, a prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví. To podle mě velmi ilustruje, jakým způsobem byl tento zákon připravován a jak nevyvážený je jeho návrh.

My jsme předložili s poslanci komplexní pozměňovací návrh, který nevytváří ten superúřad podobný Národní sportovní agentuře, necentralizuje ten problém a podle mě i související korupci do jednoho místa, ale řeší ho cestou digitální, řeší ho cestou racionalizace procesů, systémem ochrany veřejných zájmů, posílením měst. Tento komplexní pozměňovací návrh, a já už jsem slyšel vyjádření paní ministryně Dostálové pro média, nemá šanci, právě asi díky hlasům SPD a KSČM, tedy projít. No a my tedy, i když ministerstvo tak trochu na oko pořádalo různá grémia, my jsme se sešli, a teď mluvím minimálně za tu skupinu řekněme demokratické opozice, protože jsme připravovali jak ten komplexní návrh, tak i ty dílčí, s těmi dalšími stokeholdery, s těmi občany, s těmi městy, se zástupci ochránců přírody, se zástupci památkářů a budeme se snažit v tomto třetím čtení na této mimořádné schůzi alespoň částečně tyto potřeby dodané legislativy zohlednit. Jak nakonec hlasování dopadne, to uvidíme v závěru třetího čtení, zda zákon bude schválen, jaké pozměňovací návrhy budou schváleny.

A na začátku jsem reagoval i na tu délku vystoupení. My tady asi nebudeme nějak jako extra neúčelně vystupovat s nějakými sáhodlouhými projevy. Prostě ten zákon je napsaný špatně, nesplňuje kritéria, o kterých jsem na začátku hovořil. A jednotlivé prezentované pozměňovací návrhy ze skupiny poslanců, která připravovala komplexní pozměňovací návrh, míří na ty nejproblematičtější části. Zákon je však jako celek špatný. Výrazně nahrává zejména oblasti stavitelství. To řešení do systému nepřináší.

A proto zákon jako celek my nemůžeme potom hlasovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Ivanovi Bartošovi. Nyní, než dám slovo zastupujícímu předsedovi poslaneckého klubu TOP 09 Dominiku Ferimu, přečtu dvě došlé omluvy. Omlouvá se paní poslankyně Pavla Golasowská z dnešního jednacího dne z pracovních důvodů a poté se omlouvá Jana Maláčová, paní ministryně pro místní rozvoj (správně: práce a sociálních věcí). Nyní tedy pan poslanec Dominik Feri s přednostním právem místopředsedy poslaneckého klubu.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane zpravodaji, vážená paní ministryně, já vystupuji s přednostním právem nikoliv proto, že bych chtěl mluvit nad deset minut, ale z důvodu, kdybych se náhodou trošku rozbředl v té diskusi, tak abych měl určitou rezervu.

Je zatěžko mluvit téměř na konci rozpravy z důvodu, že téměř vše podstatné z opozičního pohledu již bylo prosloveno, ale jedna věc, myslím, ještě dostatečně ne a k té se dostanu, a to je vytváření nejistoty v rámci stavebního práva. Nejprve na úvod, stanovisko poslaneckého klubu TOP 09 je jasné a trvalé. Chceme zrychlení stavebního řízení. Chceme chránit hodnoty životního prostředí, ochránit přírodu a krajinu. Chceme hledat shodu v území, chceme digitalizaci stavebního řízení. Ale chceme také nebyrokratické řešení, které nezatíží veřejné rozpočty a nebude spojeno s excesívními transakčními náklady. Podle toho budeme také v rámci těch nejkritičtějších pozměňovacích návrhů hlasovat. Nechci se podivovat nad tím, že těch pozměňovacích návrhů jsou desítky. To je u takto zásadní předlohy zcela běžné v rámci legislativního procesu. Ovšem co je trochu nestandardní a vzácné, je ta ohromná diskrepance mezi postojem vlády, koalice a mezi postojem opozice, kdy není úplně běžné, že by se opozice sjednotila, ať už opozice ryze pravicová, středová či mírně levicová na nějaké konkrétní věci a připravila tak kompletně a komplexně pojatý dokument, jako je to u tady toho návrhu. To není úplně běžné. Co to znamená? Čím je to způsobeno? Já myslím, že to je způsobeno tím, že vláda u takto zásadní systémové změny oslyšela mnohé hlasy a nesnažila se hledat dostatečnou shodu. Já rozumím naprosto právu vlády vládnout, právu vlády dělat systémové změny, ale musí tomu u takto zásadní věci, pakliže nechtějí vytvářet tu nejistotu, kterou jsem již předestřel, předcházet dostatečná diskuse. U toho návrhu si vzpomínám, jako kdyby to bylo včera, když se desítky akademiků a lidí z praxe ohradili vůči vůbec té přípravě návrhu v rámci LRV, nevypořádávání připomínek. To jsou naprosto zásadní připomínky, které prostě nebyly za tu celou dobu zohledněny a tlačilo se to a tlačilo se to a tlačilo se to.

Mým cílem dneska není obstruovat a snad věřit, že to přes třetí čtení Sněmovny neprojde. To si nemyslím, to nechci. Ovšem mám zato, ať už to hlasování bude dnes nebo v pátek, tak tím neskončí nejistota, co s tímto zákonem bude, ale myslím si, že tím ta nejistota začne. Protože když se podíváte na předkladatele pozměňovacích návrhů, toho komplexního pozměňovacího návrhu a na to, kdo předkládá tento návrh, vláda a politické strany, tak se tím vytváří nejistota u stavebníků a nejistota samozřejmě i v rámci státní stavební správy, jak to s tím zákonem vlastně dopadne, jestli ten zákon v této podobě vydrží po celou dobu legisvakance až do účinnosti předlohy, anebo nikoliv. A ty obavy budou naprosto důvodné, protože je-li tu tak zásadní rozpor od důležitých hráčů a stakeholderů u tohoto návrhu, tak se prostě nelze divit té případné další vládě, ať v ní bude sedět kdokoliv, že bude v této předloze chtít dělat změny. A to je právě ta nejistota, to je to, na co jsem chtěl poukázat. To tu dneska patrně nevyřešíme, protože bohužel, ač v těch našich pozměňovacích návrzích by se významná část těch věcí dala odstranit, těch chybných věcí, těch podstatných věcí, institucionálních věcí, se kterými máme problém v tom vládním návrhu a v tom komplexním pozměňovacím návrhu, který prošel hospodářským výborem, tak ale bohužel pro to asi ta politická podpora není. Hovořil-li jsem o té mimořádné shodě v rámci opozice, tak samozřejmě my jsme tu práci nevyložili vniveč a ten komplexní pozměňovací návrh a ty jednotlivé ideje a teze z něj jsme rozpracovali do jednotlivých dílčích pozměňovacích návrhů, ať už jde o úpravu otázek vyvlastnění, odstraňování černých staveb nebo digitalizaci, nebo například pořizování zrychlení změn územně plánovací dokumentace a samozřejmě o to institucionální pojetí. To tam stále zůstává.

Čili pozice TOP 09 je jasná, chceme zrychlit stavební řízení, chceme zajistit co nejrychlejší realizaci těch záměrů za přihlédnutí samozřejmě, za zohlednění všech zájmů, které jsou s tím spojeny, ovšem ne za každou cenu, ne za to, že se prostě přeslechnou mnohé zásadní podněty z praxe od samospráv i od stavebníků. To je něco, co podpořit bohužel nemůžeme, leda by snad prošly naprostým zázrakem ty zásadní pozměňovací návrhy, které jsme předložili. Tolik tedy naše stanovisko k tomuto pozměňovacímu návrhu.

A dovolím si ještě jednu věc postavit najisto. Protože ve veřejném prostoru se objevila falešná informace, že snad dnes budeme hlasovat, a to hovořím k tisku 1009, o tom, že zvýšíme cenu nemovitostí pro zejména mladé rodiny, že když budou stavět, tak budou platit poplatky z výstavby. Nic takového tu hlasovat nebudeme. Nebudeme, prostě ne, takový návrh hlasovat nebudeme. Kdo to tvrdí, tak lže. Já nebudu říkat, kdo to sděluje. Co bych to neříkal? Je to SPD, je to pan předseda Okamura, že tu snad budeme hlasovat jako tedy ta opozice, to znamená ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Starostové a Piráti, že tu chceme zavést ten poplatek z výstavby. Není to pravda. O ničem takovém hlasovat nebudeme. A bohužel toto není první hoax, který se týká bydlení. Myslím, že kolegové z Pirátské strany to pocítili teď velmi krutě ohledně daně z nabytí nemovitosti, kdy se šíří nějaký pamflet, který není z jejich programu. Prostě pro určitou část politické scény je toto velmi lákavé, vytvořit něco, onálepkovat to a ono už to pak žije na internetu vlastním životem. Ale to prostě není pravda. Nešiřte to. Nebudeme tady dneska zdražovat žádné bydlení. Naopak přicházíme s návrhy, které to bydlení zlevní a přicházíme s návrhy, které zrychlí stavební řízení a nepovedou k tomu, že se proinvestují miliardy pro vznik vládního snu - superúřadu, bez kterého se pohodlně obejdeme. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A nyní pan poslanec Jan Pošvář v rozpravě. Připraví se František Kopřiva. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Pošvář: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych vás seznámil se sedmi problematickými body, jak vidí navržený stavební zákon Asociace ekologických institucí, takzvaný Zelený kruh.

Za prvé. Není shoda nad hlavními principy změn. To tady už padlo několikrát, ale myslím si, že je třeba tohle zopakovat. Že není shoda nad hlavními principy změn, to s sebou nese vysoké riziko řady úpravy bezprostředně po schválení zákona, nebo zrušení celé finančně nákladné reorganizace v následujících letech. Zásadní spory o věcné řešení, které nebyly vyřešeny při přípravě věcného záměru, způsobily, že klíčoví aktéři mají k paragrafovanému návrhu zásadní výhrady. Proti návrhu se staví nejen samosprávy, ale zásadní námitky má i řada odborných asociací. Takto důležitý zákon přinášející největší reformu veřejné správy od roku 2000 by neměl být schvalován bez elementární odborné shody a dohody s opozicí.

Za druhé. Návrh likviduje ochranu veřejných zájmů založenou na odborném posouzení, které je doposud nezávislé na stavebním úřadu. Dopady projektů na životní prostředí budou posuzovány pouze v rámci stavebního úřadu, a to i v případě zvláště cenných území. Ochrana veřejných zájmů bude zásadně oslabena především takzvanou integrací dotčených orgánů. Takzvaná integrace znamená zejména oslabení ochrany přírody a životního prostředí, neboť závažné dopady projektu na ochranu vod, zemědělskou půdu či lesy bude ve většině případů posuzovat již jen stavební úřad. S touto integrací vyslovil nesouhlas i Nejvyšší správní soud.

Za třetí. Zásadní návrhy na úpravu územního plánování byly předloženy na poslední chvíli bez potřebného projednání se všemi relevantními aktéry a bez posouzení dopadu.

Vládní návrh neobsahoval potřebné posílení samospráv v oblasti územního plánování. Byl to mimo jiné důsledek pouze formálního vypořádání připomínek k věcnému záměru i paragrafovanému znění. Poslanecké návrhy, které zásadně mění postupy v územním plánování, zveřejněné jen několik týdnů před závěrečným hlasováním, nebyly projednány s odbornou veřejností, kdy ani neproběhlo standardní mezirezortní připomínkové řízení. K dispozici tedy není analýza dopadů RIA, která při takto zásadní změně být musí. Změna, která se dotkne významným způsobem všech obcí v České republice, a proto musí projít standardní přípravou a pečlivou analýzou dopadů.

Za čtvrté. Veřejnost i vlastníci nemovitostí budou mít omezené možnosti argumentovat ve standardním řízení. Důsledkem bude skutečnost, že více sporů skončí u soudu. Místo plnohodnotné účasti v územním plánování a povolování staveb se budou strany více obracet na soudy. Jako příklad uveďme zrušení námitky při projednávání územního plánu. Námitka umožňuje všem zúčastněným, tedy i zastupitelům, aby na některé připomínky bylo více vidět a musely se vypořádat pečlivě. Zastupitelé o nich hlasují odděleně. Tento postup má být opuštěn a já se ptám proč a komu to vadí.

Za páté. Lhůty pro povolování staveb zůstávají nevymahatelné. Krajské stavební úřady, které budou rozhodovat o všech větších stavbách, mají pro rozhodování stanoveny pouze pořádkové lhůty bez nástrojů pro jejich vymožení. Týká se to jak lhůt pro vyjádření správců či vlastníků inženýrských sítí, tak lhůt pro rozhodování stavebních úřadů. Ačkoliv měl návrh učinit lhůty závazné, opravné prostředky v případě jejich nerespektování v návrhu chybí. Průtahy v povolování tak budou pokračovat i nadále. K žádnému zrychlení prakticky nedojde.

Za šesté. Rozsáhlá reorganizace veřejné správy s přesunem tisíců zaměstnanců si vyžádá jednorázový výdaj v řádu miliard korun v období propadu příjmů veřejných rozpočtů. Rozhodování o stavbách bude paralyzováno až na jeden a půl roku. Jednorázové výdaje na radikální změnu v organizaci veřejné správy jsou podle hodnocení RIA odhadovány na 1,4 miliardy korun. V této kalkulaci však nejsou zahrnuty náklady na digitalizaci, pronájem nových prostor a na odstupné vyplácené pracovníkům rušených stavebních úřadů a pracovníků dotčených orgánů. Je zřejmé, že miliardové výdaje budou probíhat v čase, kdy veřejné příjmy klesnou z důvodu hospodářské recese. Rozsáhlá reorganizace způsobí podle Ministerstva vnitra paralýzu rozhodování o stavbách v délce minimálně jeden rok.

A za sedmé. Centralizace rozhodování posílí korupční potenciál povolovacího řízení. Odpovědnost za rychlé rozhodování staveb bude náležet Nejvyššímu stavebnímu úřadu a jeho předsedovi, kterého jmenuje a odvolává vláda. Odpovědnost za obhajobu veřejných zájmů bude rozpuštěna v týmu jeho úředníků.

Závěrem si dovolím říct, že návrh je potřeba přepracovat na základě analýz a shody na hlavních pilířích reformy. S ohledem na rozsah úpravy a jeho věcnou složitost považuji možnost opravit návrh v rámci pozměňovacích návrhů v Poslanecké sněmovně prakticky za nereálný. A dovolím si říct, že i Zelený kruh souhlasí s Nejvyšším správním soudem, který ve svých připomínkách uvedl, že v závislosti na rozsahu a povaze uvedených připomínek k návrhu zákona nedoporučuje pokračovat v přípravě předloženého návrhu v jeho stávající podobě. Má-li být návrh podkladem pro další přípravu nové právní úpravy stavebního práva, je nezbytné jeho přepracování ve smyslu uplatněných připomínek ve spolupráci s odbornou veřejností a dotčenými skupinami. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pošvářovi za dodržení času. Nyní pan poslanec František Kopřiva, připraví se pan poslanec Marek Výborný, který bude přednášet stanovisko poslaneckého klubu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, moje některé výhrady k tomuto zákonu se překrývají, a už to tady zmiňoval i náš předseda a někteří kolegové, tak já si dovolím shrnout ty argumenty, které například sdílíme s UNESCO, resp. s českou komisí pro UNESCO, pro Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, a také argumenty, které zazněly od Svazu měst a obcí České republiky.

Mělo by určitě zaznít, že česká komise pro UNESCO jménem svého předsedy Stanislava Štecha se obrátila i na paní ministryni a konkrétně se to týkalo toho pozměňovacího návrhu podaného skupinou poslanců kolem pana kolegy Martina Kolovratníka. Česká komise pro UNESCO byla mezirezortním koordinačním a poradním orgánem a je koordinačním orgánem vlády a jejími členy jsou zástupci příslušných ministerstev a významných institucí a organizací, ale také odborníci působící v oblastech mandátu UNESCO, tedy vzdělávání, věda, kultura a životní prostředí. S ohledem na to, že stavební legislativa je úzce spojena s těmito tématy, která jsou relevantní pro českou komisi pro UNESCO, tak tato zákon opakovaně projednávala, a to již od stadia věcného záměru jak s odbornými sekcemi, tak s výkonným výborem české komise UNESCO a konečně i celou komisí. Stejně důkladně se také zabývali aktuálně předkládanými pozměňovacími návrhy včetně toho, který už jsem uvedl.

Bohužel tato komise dospěla ke konstatování, že přes určité drobné pozitivní změny členové české komise UNESCO mají nadále vážné výhrady jak k tomu, co stavební zákon i v podobě aktuálních pozměňovacích návrhů obsahuje, tak také k tomu, jakým způsobem je projednáván tady na půdě naší Poslanecké sněmovny. Stále platí ten názor české komise i ke dnešnímu dni, který už byl mnohokrát vyjádřen během těch jednání o tomto návrhu, ať už ve fázi věcného záměru zákona, tak i později, tak stále trvají ty výhrady, že návrh zákona oslabuje ochranu veřejných zájmů v oblasti ochrany přírody a krajiny, ale také půdního fondu, stejně jako hmotného kulturního dědictví a jeho širšího prostředí, ale také, a to si myslím, že je důležité, aby se také dodalo, tak i do ochrany lidských práv. Průběh projednávání vytváří obavy z dalšího omezení nástrojů pro ochranu těchto veřejných zájmů.

Česká komise UNESCO také zdůrazňuje, že tyto veřejné zájmy se těší ochraně Ústavou, přímo naším ústavním pořádkem České republiky, a proto je například nezbytné je zmínit v těch ustanoveních předkládaného zákona, kde oproti stávajícímu stavu, tomu současnému znění zákona, kde na ně odkazováno není. Česká komise UNESCO pokládá také za krajně nešťastné, a s tím se také plně ztotožňujeme, že návrh zákona nebyl plénem Poslanecké sněmovny přidělen k projednávání výboru pro životní prostředí v této naší Sněmovně, což bohužel umožňuje, aby to bylo některými účastníky interpretováno jako snaha omezit diskuzi o tomto návrhu z hlediska ochrany přírody a krajiny, ochrany vod a zemědělské půdy před zastavěním a dalšími zásahy, které se na těch miskách vah musejí také považovat, a vlastně tedy výbor pro životní prostředí byl z té diskuze vyloučen a zkrátka podle nás to měla být půda, kde se mělo také odehrát jednání právě z hlediska toho, co jsem zmínil, a co i tedy česká komise UNESCO považuje za nezbytné.

Také stejně jako česká komise UNESCO jsme znepokojeni faktem, že souběžně s pozměňovacími návrhy zákona nejsou projednávány pozměňovací návrhy příslušného změnového zákona, bez něhož nelze vyloučit další negativní dopady na ochranu zmíněných veřejných zájmů. Česká komise UNESCO trvá na tom, že diskuze nad tak komplexní a důležitou normou, i vzhledem k tomu, jak dlouho se plánovala, že byla předložena a vlastně je projednávána až teď, tak diskuze nad tímto zákonem, jako rekodifikace, což tato rekodifikace stavebního práva je takto důležitá, tak měla by se zahrnout i diskuze se všemi potenciálně dotčenými aktéry, včetně nevládních organizací při zahrnutí ochrany práv jednotlivých občanů, kterých se realizace staveb podle nového stavebního zákona bude dotýkat bezprostředně, ale i s právě českou komisí UNESCO, která je oficiálním poradním orgánem vlády.

Ochrana veřejných zájmů a respekt k právům jednotlivých občanů je jedním ze základních rysů demokratické společnosti, takže tyto výhrady zkrátka stále pokračují. Máme pocit, že ta diskuze byla zbytečně omezená jak na půdě tady Poslanecké sněmovny, tak i s dalšími dotčenými subjekty a zástupci občanské společnosti. Čili se domnívám, že je nutné, aby tady tyto argumenty od České komise UNESCO zazněly.

Ještě si dovolím zde přednést argumenty, které zaslal právě Svaz měst a obcí, tak jeho zástupci, tak se setkali u pana prezidenta. A nový stavební zákon, který právě projednáváme, tak i podle Svazu měst a obcí České republiky, má mnoho sporných paragrafů. Jejich úpravy řeší Ministerstvo pro místní rozvoj formou poslaneckých pozměňovacích návrhů, právě jak už tady zaznělo. A ten obsah, tak jsme vlastně znali až po tom předložení a nebyl prostor pro diskuzi nad nimi, i když zásadně ovlivňují tu předlohu, kterou zde projednáváme.

Jeden z návrhů například vrací zpět institucionální změnu v systému stavebních úřadů. Dle informací Svazu měst a obcí České republiky je právě tento návrh preferován i Ministerstvem pro místní rozvoj. Tento návrh je však ve zcela zásadním rozporu s dohodu, kterou svaz učinil v přítomnosti i pana předsedy vlády, s paní ministryní Klárou Dostálovou. Tato změna bude znamenat přesun zhruba 10 tisíců úředníků pod státní správu nového úředního orgánu státní správy, tedy toho Nejvyššího stavebního úřadu. Navrhovaná změna bude také velice finančně náročná. Podle předběžných propočtů Ministerstva vnitra, tak to budou desítky miliard korun. Bohužel jsem tedy také nezaznamenal - a stejně jako Svaz měst a obcí, nějaký konkrétnější odhad. Ale toto je skutečně alarmující.

K celkovému zrychlení stavebního řízení je zásadní digitalizace celého procesu stavebního řízení, a ta bohužel doposud neproběhla, ale je zcela nezávislá na institucionální změně, takže ta by měla proběhnout podle nás, i podle svazu dříve, než tento přesun na ten velký centrální úřad. Takže to byly jen některé argumenty, které sdílíme jak s Českou komisí UNESCO, tak se Svazem měst a obcí České republiky, ale i s dalšími nevládními organizacemi, a spolky, a sdruženími, které třeba ani neměly bohužel možnost se vyjádřit, a to bohužel nejenom kvůli těm platným opatřením v uplynulém roce, ale právě i třeba kvůli nižší jaksi otevřenosti vlády k této diskuzi. A koneckonců viděli jsme to tedy i tady v Poslanecké sněmovně omezením jak třeba projednáváním na výborech, tak koneckonců i dneska omezením té rozpravy. Takže já budu rád, pokud ještě dnes se tady o tom pobavíme, ty argumenty důkladně probereme, než se odebereme k závěrečnému hlasování.

A teď nemluvím jenom o tom návrhu, o té předloze, jak je předložená, ale i o těch pozměňovacích návrzích, které jak už jsem zmiňoval ve své řeči, tak mají velký dopad. A nejsem si jistý, jestli je jejich dopad jako řádně vyhodnocen a vydiskutován. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak já děkuji za dodržení času. A nyní s přednostním právem se přihlásil ministr kultury Lubomír Zaorálek, poté je připraven pan kolega Marek Výborný se stanoviskem poslaneckého klubu. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dobrý den, dámy a pánové. Mám zkušenost s minulými projednáváními stavebního zákona, že double byl často skryt v pozměňovacích návrzích. Tady je jich samozřejmě velké množství, ale některé si myslím, mají větší váhu, třeba proto, že byly podpořeny hospodářským výborem. Takže proto bych chtěl reagovat na to, co mi tam připadá zvlášť rizikové.

Já bych tady teď zmínil to, co se často - už jsem to tady vlastně říkal i minule, mluvil jsem o úmluvě o ochraně architektonického dědictví Evropy, a já bych teď na úvod připomněl článek 11 této smlouvy, ve kterém se Česká republika jako smluvní stát zavázala, že při respektování architektonického a historického charakteru dědictví bude podporovat využití chráněných budov, s ohledem na potřeby současného života. Takže je možné adaptovat ty staré, nebo dokonce je potřeba ty staré budovy adaptovat na nové účely, pokud je to vhodné. Takže myslím si, že ta myšlenka ochrany architektonického dědictví, ta má v sobě obsaženo to, že to má být opravdu k životu. To, co se ochraňuje, se nemá ochraňovat do podoby něčeho, co je pouze konzervou, ale má to mít v sobě nějaký život. Budova bez náplně umírá. Proto také jedním z cílů památkové péče je také hledat a nalézat ten nový život budov.

Já mám příklad. V Ostravě třeba, v Dolních Vítkovicích, kde se zrovna tohle povedlo. Tam, kde se kdysi těžilo uhlí a tavilo železo, tak tam celý ten prostor získal úplně novou funkci. A to je tedy cíl. Ten cíl je - a měl by to podporovat i ten zákon upravující památkovou péči, ale také ten nový stavební zákon. No, a já se přiznám, že to, co vyvolalo mou pozornost a obavy, je pozměňovací návrh, který nese číslo F25, který je pod číslem 7953. Tam vlastně, když si to přečtete, tak jedním z hlavním prvkem toho návrhu je, toho pozměňovacího návrhu, je skutečnost, že obytná místnost nemusí mít okno. Jo, že obytná místnost nemusí mít okno. To znamená, že ten pozměňovací návrh definuje pojem obytná místnost s požadavky na osvětlení a větrání, aniž by předpokládal, že ten prostor se bude odehrávat, nebo se bude provádět okny.

Ono to tak vypadá, jako kdyby nás to vracelo zpátky do bydlení v jakési jeskyni, kde ten požadavek přirozeného osvětlení nepatří potom už k tomu, co je zásadní. Kdo se v minulosti setkal s požadavky památkové péče, tak ví, že tam často docházelo k tomu, že se říkalo, že například když někdo má dům na náměstí, chráněný, tak vlastně památková péče vylučovala to prosvětlení půdní vestavby, v tom památkově chráněném území. Takže vás to může překvapit, že tady vystupuji takto, protože po přijetí tohoto pozměňovacího návrhu již tento požadavek památkové péče na stavební zákon nenarazí. Místnost bez oken je totiž princip, který by se tím zavedl. No, ale já si myslím, co bude výsledek tady téhle úpravy v reálu.

Po nákladné, třeba i složité rekonstrukci ten nový vlastník neuvidí do náměstí. Klimatizace, umělé osvětlení mu umožní tento prostor sice využívat, ale otázka je, jestli je to ta hodnota, v které máme bydlení vytvářet. Když pohled - protože pohled tvoří také hodnotu bytu, že máte nějaký pohled někam. To bude muset kvůli tomu vylézt na komín nebo novou lávku třeba, aby viděl na náměstí. A otázka je, jestli je cílem naším zobytňovat prostory, které budou osvětleny pouze uměle a které ani přirozeně nevyvětráte. Tady si myslím, že to není v souladu s tím článkem úmluvy o ochraně dědictví architektonického, kde se mluví o potřebách současného života a skutečně vhodné adaptaci starých budov pro nové účely.

Já vím, že v tomto případě bylo stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj negativní. Ale tento názor bohužel už nezastává hospodářský výbor, který ten návrh podpořil. Že moje už obavy, že ze stavebního zákona se stane norma, která má podle mě málo společného s nějakým uživatelsky, opravdu přívětivým předpisem. Někde už jsem slyšel, že takový byt si nikdo nekoupí. Ale to je pak otázka, proč chceme takovou úpravu vůbec připustit. Já se obávám snahy za každou cenu zobytňovat prostory bez oken. A s ohledem na kladný postoj hospodářského výboru, to pokládám za důležité zdůraznit, aby si to všichni uvědomili, že to není nějaká technikálie nebo nějaká technická norma, ale že to opravdu znamená zavedení principu: obytná místnost bez oken.

Myslím, že jsem svůj čas vyčerpal. Ještě ne? Ještě ne, takže můžu dokončit.

Ještě k tomu chci dodat - já jsem si všiml, že při té debatě se často řečníci odvolávají, nebo při těch debatách, které se konaly, se odvolávali na Davoskou deklaraci. Já jsem zaregistroval, že je využívána i podpora těch pozměňovacích návrhů, tak já si jen dovolím připomenout do té rozpravy nebo do té debaty, která se vede, co to ta Davoská deklarace je.

Prakticky všechny evropské země mají ve větší či menší míře zkušenost s tím, že dochází k velmi nekvalitní výstavbě obchodních, výrobních a skladovacích budov zejména na periferiích měst a někdy dokonce i v centrech. Špatná politika územního plánování tak ničí vlastně hodnoty krajiny i zastavěných sídel. A tomu balastu se sotva dá říkat architektura. Jsou to takové účelové stavby. A tento neblahý vývoj vedl ministry kultury evropských zemí k tomu, že se na svém setkání v Davosu v roce 2018 zavázali a dohodli, že budou podporovat úsilí o vysoce kvalitní stavební kulturu, high-quality Baukultur, a to jak té nově vznikající, tak i již té vytvořené historické.

Při pohledu na ty pozměňovací návrhy marně hledám nástroje, které umožní lepší dohled státu nad kvalitou zastavěného území. Vstřícnost investorům, pokud je přílišná, může vést úplně opačným směrem, třeba i k tak omezeným nebo nevhodným řešením, jako je obytný prostor bez oken.

Já apeluji - někdy se deklarují vznešené cíle a jde se úplně opačným směrem, tak na to upozorňuji. Domnívám se, že tohle bychom chtít neměli, ty obytné místnosti bez oken.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi za jeho vystoupení. Nyní vystoupí se stanoviskem klubu KDU-ČSL pan poslanec Marek Výborný, připraví se pan poslanec Čižinský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, chci podotknout, že zde vystupuji vlastně podruhé. Poprvé bylo krátce po mém zahájení mého příspěvku v obecné rozpravě při posledním projednávání těchto dvou tisků v této sloučené rozpravě jednání přerušeno a já si nyní dovolím se k tomu vrátit. Nebudu opakovat věci, které zde byly řečeny. Jenom je připomenu a soustředím se na začátku skutečně na stanovisko poslaneckého klubu KDU-ČSL, ale v zásadě tady určitě budu tlumočit stanovisko jak koalice Spolu tak i těch, se kterými jsme spolupracovali na našem komplexním pozměňovacím návrhu, tedy i s kluby koalice Pirátů a STAN.

Co chci říci na začátku? Je naprosto nesporné, že máme s paní ministryní a s vládou společný cíl. Chceme rychlé, jednoduché, transparentní, digitální /to je ta podmínka, abychom to všechno dokázali/ stavební řízení, které bude moderní a které bude přívětivé vůči stavebníkům, hlavně vůči občanům. Nechceme - a v tom nevím, jestli se už zcela shodujeme - stavební řízení, stavební zákon, který by preferoval pouze určitou skupinu stavebníků, například velkých developerů a podobně. Čili ta základní shoda v tom cíli tady samozřejmě je, jenom bohužel se zcela míjíme tou cestou, jak toho cíle dosáhnout. My jsme přesvědčeni o tom, že tohoto cíle se nedosáhne destrukcí toho, co léta letoucí funguje, my se neshodujeme v tom, že tohoto cíle se dosáhne vytvořením jednoho superúřadu, cíle se nedosáhne tím, že celé stavební řízení centralizujeme. To jsou všechno věci, se kterými přichází vláda v tom kvazi vládním pozměňovacím návrhu, který zde předložil pan poslanec Kolovratník. My jsme přesvědčeni o tom, že toho cíle je možné dosáhnout tak, jak to pojmenoval ten opoziční pozměňovací návrh, tak, jak se na tom ale shodují všichni klíčoví dotčení aktéři, od Svazu měst a obcí přes Sdružení místních samospráv až po Asociaci krajů, a sice, že cestou k dosažení toho cíle je digitalizace, jasné digitalizované řízení, vytvoření portálu stavebníka tak, aby skutečně občan, stavebník, mohl své stavební řízení vyřizovat ze své kanceláře nebo ze své domácnosti, z jednoho počítače, kam vloží ten projekt, kde se k tomu všichni dotčení aktéři budou v nějakých jasně stanovených lhůtách vyjadřovat tak, abychom zajistili rychlé řízení, kdy tady ale nebudeme muset vytvářet 13 tisíc nových míst pod služebním zákonem, to znamená 13 tisíc nových úředníků.

To jsou všechno věci, kde se zcela míjíme s tím, co tady bylo představeno ze strany té koalice stavebního zákona, tedy hnutí ANO, SPD a KSČM, mohu-li tedy použít výsledky i z projednávání na hospodářského výboru, nakonec i z vystoupení mnoha kolegů zde ve Sněmovně.

Já se k našemu komplexnímu pozměňovacímu návrhu ještě dostanu a některé základní teze, protože bohužel v médiích a ve veřejném prostoru jsou velmi často dezintepretovány, velmi často jsou označovány nálepkami, které prostě neplatí ve smyslu toho, že opoziční pozměňovací návrh, náš návrh stavebního řízení, moderního stavebního řízení, nic neřeší, že zůstáváme tam, kde jsme doposud, že řízení bude nadále pomalé, že nebude vstřícné vůči stavebníkovi. Není to pravda. K tomu se dostanu na závěr.

Ale mám některé povinnosti, které jsem nedopověděl při pátečním jednání a ke kterým se s dovolením musím vrátit. Jenom připomenu, že jsem tady představoval pozměňovací návrh, ten jeden, který se týká i legislativně technické úpravy, týká se vyvlastnění. K tomu se vracet nebudu, protože už to bylo jednou vyřčeno. Nicméně bych vás chtěl požádat ještě o podporu dalších pozměňovacích návrhu, a to si myslím, že se právě v tomto okamžiku sluší a patří ve třetím čtení.

Ten jeden pozměňovací návrh se týká územních studií. Je to pozměňovací návrh pod číslem dokumentu 8015. V tom návrhu /on není nijak složitý/ se posiluje to, co obecně jako koalice Spolu považujeme za klíčové, a to je, aby ze stavebního řízení nebyly vylučovány samosprávy, aby skutečně samosprávy měly šanci - a mimo jiné právě v územním řízení - se k těm věcem vyjadřovat. Proto upravujeme a rozšiřujeme kompetence zastupitelstva kraje a analogicky i zastupitelstev obcí v případě pořizování územně plánovací dokumentace. Jedná se především o to, aby zastupitelstvo kraje, potažmo zastupitelstvo obce a města, mělo povinnost schvalovat územní studii, pořízenou krajským úřadem, potažmo pořízenou pro území obce nebo jeho části. To znamená v § 24 by zastupitelstvo kraje a rada kraje schvalovaly územní studii pořízenou krajským úřadem, v případě obce a města by to bylo schválení územní studie pořízené pro území obce nebo jeho část.

Ten cíl je jednoznačný. My chceme, aby samosprávy měly pod kontrolou územní rozvoj, a to i na úrovni územní studie, nikoliv jen na úrovni územního plánu, ale i na úrovni územní studie, aby měly pod kontrolou to, jakým směrem se bude dotčené území rozvíjet. A ta schválená územní studie zastupitelstvem samosprávného celku by sloužila v jeho územním obvodu jako odborný podklad pro další rozhodování. To je ten účel, proč toho chceme docílit a proč nechceme tuto pravomoc samosprávám sebrat.

My jsme přesvědčeni o tom, a obecně to je jeden z principů, který jsme tady představili /a hovořil o tom kolega Martin Kupka a další/, my chceme, aby občané prostřednictvím volených samospráv ať už na úrovni obcí, měst nebo krajů, měli maximální vliv na to, jakým směrem se bude dotčené území rozvíjet.

Čili poprosím o podporu tohoto pozměňovacího návrhu podobně jako toho, který se týká vyvlastnění, tak, abychom pokud možno šetřili vlastnická práva.

Dovolte mi ještě třetí pozměňovací návrh, který předložil kolega Jiří Mihola a ke kterému jsem se v podrobné rozpravě ve druhém čtení přihlásil. Je pod sněmovním dokumentem 7977 a týká se marginální věci, nebo drobnosti, a to jsou lesní mateřské školky. Jenom osvětlím, o co se jedná. Úplně jsem neporozuměl tomu, proč zde je negativní stanovisko hospodářského výboru.

 

Chci připomenout, že lesní mateřské školky jsou druhem tohoto zařízení předškolního vzdělávání, který je uznán školským zákonem. Vzdělávání dětí v nich probíhá především ve venkovních prostorách, už z názvu lesní mateřské školky to jasně vyplývá. To zázemí pro lesní mateřskou školku nesmí být podle školského zákona stavbou, což je obvykle vykládáno tak, že tedy může jít o výrobek plnící funkci stavby, ale nikoli o stavbu spojenou se zemí. A proto se pozměňovacím návrhem, který Jiří Mihola představil, navrhuje, aby vzhledem k charakteru lesních mateřských školek, škol, mohlo být jejich zázemí umisťováno i mimo zastavěné území podobně - není to tedy něco, co bychom vytvářeli nového - ale podobně jako to mají např. ekologická či informační centra.

Dále se navrhuje, aby zázemí lesní mateřské školy, které je výrobkem plnícím funkci stavby a nemá doplňkovou funkci bydlení nebo rekreace, bylo považováno za tzv. drobnou stavbu. A jak víme, tu můžeme umisťovat i bez příslušného povolení, ovšem vždy pouze v souladu se stavebním zákonem a územně plánovací dokumentací. Podobně jsou za drobné stavby považovány např. i menší stavby pro myslivost apod. Čili chceme ten stav narovnat, protože samozřejmě ta organizace nebo ten institut lesní mateřské školy je relativně nový, čili nekopíruje to, co je běžné pro drobné stavby pro myslivost, stejně tak jako nekopíruje ty možnosti ekologických či informačních center, která se nacházejí mimo zastavěné území, o to jde. Tímto pozměňovacím návrhem tedy vycházíme vstříc tomu, co podle mého názoru by mělo být ve shodě se všemi, kteří zde v Poslanecké sněmovně sedí, i s Ministerstvem pro místní rozvoj. Čili to jsou pozměňovací návrhy, ke kterým jsem chtěl požádat o podporu.

Nyní mi dovolte dokončit to, co jsem nestihl při posledním projednávání, a to je tlumočit usnesení zastupitelstva Pardubického kraje, které se dotýká rekodifikace stavebního práva. Nebudu číst úvod důvodové zprávy, ale pouze to stanovisko, které jsme byli požádáni, abychom s ním seznámili Poslaneckou sněmovnu, potažmo i veřejnost, při projednávání. Je to šest bodů, není to nijak dlouhé, tak si dovolím to tedy přečíst v úplnosti, tak jak tedy zastupitelstvo Pardubického kraje, kde mimochodem zasedá i zpravodaj tohoto tisku Martin Kolovratník, odhlasovalo.

1. Ponechání spojeného modelu veřejné správy na úseku stavebního práva. Jde o dlouhodobě ověřený funkční model veřejné správy, který je personálně zajištěn. Agenda je rovnoměrně rozdělena v rámci celé České republiky, z čehož vyplývá velmi dobrá znalost území. Argumentace systémovou podjatostí je marginální, navíc systémová podjatost byla vyřešena novelou správního řádu v rámci zákonodárné iniciativy Pardubického kraje. Možná si vzpomenete, hlasovali jsme o tom někdy před rokem a půl, čili ta novela, která částečně řešila, z výrazné části řešila onu systémovou podjatost, častý argument třeba i paní ministryně, tak to už máme za sebou. Spojený model představuje též prokazatelně nižší náklady na výkon agend, to si myslím, že je důležité v době covidové a pocovidové, kdy budeme skutečně a ministr financí nebo ministryně financí bude otáčet každou korunu. Příspěvek na výkon přenesené působnosti je ve výši okolo 60 %. Spojený model přináší i možnost spojení více agend, co se týče přenesené a samostatné působnosti na jednotlivých obcích.

2. Akcent na procesní stránku stavebního práva a její úpravy ve smyslu zrychlení a zjednodušení. Stávající procesní model je skutečně dlouhodobě neudržitelný. Je třeba odstranit řetězení správních úkonů, čili tady jsme určitě v souladu. Návrh nového stavebního zákona přináší minimálně určité spojení agend, zánik samostatného územního a stavebního řízení. Vše by mělo vést k jedinému povolovacímu procesu. Tento návrh je na půl cesty, měla by mu být věnována pozornost a měl by být dále rozpracován, neboť právě tato cesta může přinést zrychlení a zjednodušení celého procesu.

3. Digitalizace stavebního práva. Společně s úpravou procesu je třeba plně zapojit proces digitalizace stavebního práva. Je naprosto nevyhnutelné zřídit portál stavebníka jako jediné přístupové místo, kam budou vstupovat všichni účastníci procesu. Pokud se uvedené podaří, bude to znamenat zásadní zkrácení lhůt a prostřednictvím portálu stavebníka bude možno zajistit, aby se všechny dotčené orgány vyjadřovaly k jedné dokumentaci jednotným způsobem a v jeden čas. Při správném nastavení a čitelné digitální stopě pak bude možno zpětně zajistit důkladnou zpětnou kontrolu vstupů celého procesu. Digitalizací a zřízením portálu stavebníka bude konečně zajištěno, aby drahá a výkonná výpočetní technika nebyla v rámci stavebního řízení používána pouze jako psací nástroj.

4. Integrace dotčených orgánů. Dotčené orgány reálně způsobují neúměrné prodlužování procesu stavebního povolování. Tady myslím, že jsme ve shodě i s ministerstvem. Prakticky se nevyjadřují k jedné verzi dokumentace, činnosti neprobíhají zároveň v čase, naopak dochází k řetězení postupů. Výsledkem je, že závazná stanoviska nejsou věcně vzájemně koordinována.

5. Akcent na finanční stránku rekodifikace stavebního práva. Studie vyčíslující náklady na rekodifikaci spojenou s institucionální změnou nebyla nikdy řádně vypracována. Dohady jsou velmi různorodé a nemají reálný základ. Je třeba upozornit, že samo vládní ministerstvo vnitra upozornilo na neúměrnou finanční náročnost v materiálu s názvem Dopadová studie rekodifikace stavebního práva, institucionální změny. Dle této studie předkládaný návrh rekodifikace stavebního práva ze strany Ministerstva pro místní rozvoj nelze považovat za přiměřený, neboť základních cílů této rekodifikace stavebního práva, kterými je podstatné zjednodušení procesně právních, resp. hmotně právních institutů stavebního práva, lze dosáhnout i v podstatně či méně podstatně modifikované variantě stávající institucionální podobě stavebních úřadů v rámci spojeného modelu výkonu veřejné správy.

6. Posílení úlohy věcně příslušného metodického orgánu. Tím, že převedeme agendu z měst, obcí a krajů na státní úřad, se problémů s lidským faktorem nezbavíme. Toho se zbavíme jen systémovým řešením a jasnými metodikami, ať již úlohu metodického orgánu převezme nový nejvyšší stavební úřad, který se vyčlení z Ministerstva pro místní rozvoj nebo bude na Ministerstvu pro místní rozvoj této činnosti věnována větší pozornost. Je třeba, aby do území směřovala sjednocující metodika a byl kladen důraz na to, aby procesy probíhaly v jednotlivých částech území pokud možnost stejně.

To je tedy odcitované stanovisko schválené zastupitelstvem Pardubického kraje. Považoval jsem jako poslanec za tento kraj za důležité vás s ním seznámit.

A nyní v té třetí části svého vystoupení už bych se rád soustředil na to, s čím přicházíme v rámci té řekněme demokratické opozice, s tím komplexním pozměňovacím návrhem, který občas bývá nepřesně nebo nesprávně - nechci nikoho podezírat, že úmyslně - dezinterpretován. My jsme té práci skutečně věnovali velkou pozornost a množství času a zároveň jsme sledovali ty cíle, kde se s ministerstvem a s vládou shodujeme. Chceme plně digitální stavební řízení. Chceme ale zabránit vzniku celé soustavy nových drahých a zbytečných úřadů pod hlavičkou jednoho stavebního superúřadu. Mimochodem ty miliardy, které by to stálo, budou, jsem o tom přesvědčen, v rámci státního rozpočtu a veřejných financí potřeba úplně někde jinde. Doba, která nás čeká, nebude lehká, tak toto považuji za mrhání veřejnými prostředky.

Hrozí tady ještě ale jedna věc, na kterou tady také bylo upozorňováno, a to je úplná paralýza stavebního řízení, protože pokud bychom šli tou cestou, jak je tady zatím naznačeno v podobě pozměňovacího návrhu pana kolegy Kolovratníka, tak to fakticky bude znamenat, že se v následujících měsících po nabytí účinnosti toho zákona budou muset sestěhovávat ty ne stovky, ale tisíce úředníků, kdy se budou nejenom sestěhovávat úředníci, ale také veškerá agenda a kdy to fakticky může vést k úplné paralýze stavebního řízení v řádu měsíců, možná i několika let. A to jsem přesvědčen o tom, že si nemůžeme dovolit, protože pokud platí ta predikce, že se mimo jiné máme z případné krize proinvestovat, tak my potřebujeme funkční, rychlé stavební řízení a není možné s ohledem na zájmy určité skupiny aktérů stavebního řízení a stavebního procesu a stavebních předpisů riskovat to, že zde budou obrovské problémy personální i institucionální.

No a další věc. Já jsem přesvědčen, že tady musíme hájit zájmy občanů. Občan stavebník má přece právo na to, aby si mohl co nejblíže sobě vyřizovat všechny náležitosti a nemusel nikde dále cestovat. V okamžiku, kdy půjdeme cestou centralizace, což v tuto chvíli naznačuje to vládní řešení, tak bohužel se dostáváme do těchto problémů. Tím základním problémem je skutečně ta institucionální podoba, kdy dochází k likvidaci toho smíšeného modelu veřejné správy, který tady funguje. Připomínám, proti jsou obce a města, stanovisko Svazu měst a obcí je naprosto zřetelné, proti je Asociace krajů, proti jsou další aktéři. Zároveň je tady ohrožena ochrana veřejných zájmů. Hovořil tady o tom pan ministr Zaorálek, pokud jde o kulturní dědictví a památkovou péči.

Bylo tady hovořeno řadou kolegů i o ochraně životního prostředí, přírodního bohatství krajiny. Myslím si, že ty věci skutečně spolu velmi úzce souvisí. S

Ten smíšený model veřejné správy tak, jak tady funguje od 19. století, tak tímto způsobem ho vlastně destrukčně zlikvidovat, si myslím, že je chybou. Ty dopady, které by to mělo, už tady z mých úst teď zazněly. Je to hrozící destrukce a zastavení probíhajícího stavebního řízení, je to popření subsidiarity, základního principu, který podle nás má ve veřejné správě platit. To znamená, má být blízko občanovi, nikoliv že máme ty procesy od občana vzdalovat.

Samozřejmě v situaci, kdy to řízení bude digitalizované, tak to může být jednodušší, ale v mnoha případech nezbude, než aby občan to s tím úředníkem to vyřizoval osobně. V tom případě podle mého názoru není na místě, abychom to řízení od občana tímto způsobem vzdalovali.

Další věc, která může být velmi problematická, je to, že ty stavby - současně tady přece platí to, že stavební úřad kontroluje průběh stavby samotné a tím, že ten dozorový úředník už nebude v těch místně příslušných stavebních úřadech na těch obcích a městech, ale bude někde mimo, výrazně vzdálen, tak samozřejmě nebude mít pod dohledem to, jakým způsobem ta stavba probíhá, nebude znát to dotčené území. Velmi často tady můžou vzniknou problémy s černými stavbami. A kdo to bude řešit? Ten problém dopadne přece na obce a města. Opět to budou obce a města, která se budou muset potýkat s tím, že tady nefunguje ta dozorová funkce ze strany stavebního úřadu.

Další zásadní problém je problém personální. My když jsme pracovali na tom zachování toho současného spojeného modelu veřejné správy, a zároveň abychom dodrželi ty cíle, to znamená rychle, jednoduché, stavební řízení - za chvilku o tom budu hovořit - tak jsme si udělali rychlý průzkum a z něj vyplynulo, že 60 % současných pracovníků stavebních úřadů nemá a nebude mít zájem na to se přesunout pod státní správu. Tak já se ptám tedy, kdo zabrání tomu, aby tady nebylo stavební řízení úplně paralyzováno.

Hovořil jsem v posledních dnech a týdnech s řadou starostů a ti starostové, paní ministryně, mně opakovaně říkali - my se na to vlastně těšíme. Protože až toto nastane, tak my si ty úředníky těch stavebních úřadů tam prostě necháme, my máme nějaké odbory investic, majetku, výstavby a tak dále. Potřebujeme kvalitního úředníka. Jsou to kvalitní lidé, oni nechtějí pod nějakou státní správu, pod služební zákon, a my na tom prakticky vlastně vyděláme a ještě budeme mít kancelář navíc. Ale já se obávám, že ten negativní dopad bude přece u vás, bude právě na úrovni toho stavebního řízení a tohle bychom neměli riskovat a neměli dopustit.

Má to ještě jeden rozměr. Pan premiér opakovaně veřejně vystupuje s kritikou služebního zákona. Sám říká - to myslím, že i pan kolega Kolovratník může potvrdit, že už ani noha pod služební zákon. A pořád jsem od něj neslyšel, jestli si je vůbec vědom, nebo jestli to bylo taktně přijato a zamlčeno před ním, že to řešení, s kterým přichází pan poslanec Kolovratník, znamená zhruba 13 tisíc nových úředníků pod služebním zákonem. Tak by mě zajímalo tedy i stanovisko pana premiéra možná předtím, než budeme o celé změna skutečně hlasovat.

To jsou jenom vypíchnuté ty problémy, které přináší ta destrukce fungujícího modelu veřejné správy. Znovu podotýkám to, že ho zachováme, tak tím návrhem, který jsme předložili spolu s kolegy z ODS, z Pirátů, ze STANu, s TOP 09 a od nás z KDU-ČSL, tak ale my tím důrazem na digitalizaci, na jasné stanovení lhůt, vlastně vytváříme ten prostor, aby tady ten cíl rychlého stavebního řízený, byl naplněn. V průměru 90 dnů, u drobnějších staveb dokonce 60 dnů. Takže jsme daleko od toho čísla 246, jestli se nepletu. To je ta střední Afrika a Česká republika. U těch složitějších staveb se dostáváme možná na 120 dnů. Ale je naplněn ten cíl, který se stanovila paní ministryně, jenom nemusíme jít do toho obrovského rizika, s kterým přichází ona prostřednictvím pana poslance Kolovratníka.

Vůbec jsem se nedotkl dalších oblastí. Otázka vyvlastňování - byla zmíněna v tom pozměňovacím návrhu - černé stavby. Otázka územního plánování, kdy jsme přesvědčeni o tom, že ty pravomoci mají zůstat z podstatné části právě na těch obcích a městech. Je to opět o té centralizaci kontra decentralizaci. Jsme přesvědčeni o tom, že o rozvoji svého města, své obce, potažmo svého kraje, mají skutečně rozhodovat tam volení zástupci. To přece dává smysl a to chceme zachovat.

V našem návrhu se shodujeme s návrhem pana poslance Kolovratníka třeba v tom, že se má umožnit třem velkým městům - Praze, Brnu a Ostravě - mít své vlastní městské stavební předpisy. Samozřejmě ta území jsou velmi specifická a je to takhle v pořádku. Nakonec i když to tak také v průběhu těch jednání nebylo, tak jsme zde vlastně dospěli ke shodě. My si dovedeme představit podporu a podpoříme řadu dalších pozitivních pozměňovacích návrhů bez ohledu na to, kdo je předkládá, u obou tisků 1008 a 1009. Ale jako celek.

V situaci, kdy tady skutečně hrozí obrovská nejistota, obrovské problémy, zpomalení stavebního řízení, nikoliv zrychlení, si nedovedeme představit, že bychom pro něco podobného hlasovali. Když máme na stole - my jsme nepřišli jenom s kritikou, ale vedle kritiky přinášíme jasné pozitivní řešení a to je ten komplexní pozměňovací návrh, který předkládal kolega Martin Kupka, který plní ty cíle, které si vláda stanovila a zároveň nejde do toho rizika. Nejde do toho rizika, nejde do těch nákladů, nejde do toho, že to celé vlastně nebude fungovat.

Já jsem přesvědčen o tom bohužel, že i celý ten proces projednávání zde není úplně fér. Musím říct, že paní ministryně je tady teď v pozici řidičky parního válce, který tady realizuje prostřednictvím hnutí ANO, SPD a KSČM a snaží se ve prospěch určité skupiny, řeknu velmi otevřeně, těch velkých developerů prosadit takové stavební řízení, které bude právě jim ku prospěchu a to považuji za nešťastné.

A když se tady například hovoří o tom, že Svaz měst a obcí vydal ke všemu negativní stanovisko, tak to není pravda. I my jsme jednali se zástupci Svazu města a obcí. Pan předseda Lukl jasně říkal, že tady byla nějaká dohoda uzavřená s Ministerstvem pro místní rozvoj, která nebyla porušena SMO, která byla porušena bohužel Ministerstvem pro místní rozvoj, které prostřednictvím pana poslance Kolovratníka potom předložilo ten kvazi vládní pozměňovací návrh.

Mrzí mě, že u takto zásadní normy ani vláda není schopna dodržet jasně dohody, které byly se zástupci těch klíčových aktérů. Protože obce a města přece jsou ti klíčoví aktéři, kterých se stavební řízení prostě bude dotýkat bez ohledu na to, jaký zákon tady ve finále bude schválen.

Takže já pevně doufám, že toto všechno, milé kolegyně, milí kolegové, vezmete v potaz při tom závěrečném hlasování a dospějeme k řešení, které bude ku prospěchu občanů České republiky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Výbornému. Než se ujme slova pan kolega Čižinský, který je na řadě, budu konstatovat dvě omluvy a to Jiřího Miholy od 9 do 10 hodin z pracovních důvodů a kolegy Jana Bauera od 11 hodin na celý den z pracovních důvodů. Nyní tedy pan poslanec Jan Čižinský, připraví se Radek Holomčík. Prosím máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, musím říci, že mi ten styl toho projednávání tady velmi vadí. Nikdo na velmi závažné námitky nereaguje. Asi bych to shrnul takovým tím - jen ať si pindaj, na to my jsme zvyklí. Konec konců, zažili jsme to dneska ráno. Dneska ráno tady profesoři, ředitelé nemocnic, primáři klinik, popsali, co se stalo a paní ministryně přišla a řekla, že to tak není.

Bohužel projednáváme zákon, kde takových případů, kdy nám bude rozum stát, bude velké množství.

Chcete stavbu vedle vyhnat o štok, hodlá někdo zaplácnout náměstíčko nákupákem, chcete porazit stromy, postavit v národním parku sjezdovku, zatopit mokřad, zbořit kulturní památku, tak o tom všem budou nyní rozhodovat lidé, kteří budou mít dál k vám, budou mít dál k lidem. Úředníci na stavebních úřadech sice spadali a spadají i dneska pod stát, ale přesto na stavební úřad nebylo tak daleko a lidé se znali a znají a ty stavební úřady jsou lidem blíž. Teďka ti lidé mají být výrazně dál. Ano, KSČM, SPD, asi část ČSSD se chystá tohleto rozhodování o těch věcech, které jsem zmínil, právě posunout dál od lidí. Naše země začíná patřit vlastně čím dál víc superúřadům a ministerstvům. Je to vlastně proces, který je úplně opačný, než by měl být. Naše země se čím dál více centralizuje a ta centralizace jde poměrně snadno, zpátky alespoň dostat tu pastu do té tuby a to, co by bylo potřeba, ta decentralizace, to je mnohem složitější proces a napravit to bude mnohem větší práce. Vláda a ministerstva si mají brát jenom tolik pravomocí, kolik nezbytně nutně potřebují. A tady ta Sněmovna chce jít opačným směrem. A jsou to strany, které centralizaci mají v krvi, které ten zákon tady tlačí, na naše námitky nereagují a musím, říct, že mě to skutečně hrozně štve.

Rád bych se ještě krátce vrátil k vystoupení pana poslance Martina Kolovratníka, když jsme ve středu 5. května tady o stavebním zákonu jednali, a k jeho argumentaci o kvalitě novely stavebního zákona, která - nejsem sám - nás velmi nemile pořád překvapuje. V souvislosti s komplexním pozměňovacím návrhem, se svým komplexním návrhem se pan poslanec zaštítil autoritou dvou právnických a ekonomických osobností, pana Dr. Kadečky, pana Prof. Mejstříka - ti bohužel už nejsou mezi námi, takže se k tomu nemohou vyjádřit. Dále tady zaznělo, že dnes a denně je pan poslanec v kontaktu s panem Dr. Vojtěchem Vomáčkou. Jde o soudce Nejvyššího správního soudu. A dovodil tady, že když takové autority řeknou - ano, tohle je správná, rozumná cesta, tak to tak prostě je a nemá se to zpochybňovat. Jenže když se tady někdo zaštiťuje autoritami soudců Nejvyššího správního soudu, tak přece jen bych rád citoval ze stanoviska Nejvyššího správního soudu ke stavebnímu zákonu v meziresortním připomínkovém řízení. Předseda Nejvyššího správního soudu Mazanec v něm mimo jiné uvedl - cituji: "S ohledem na rozsah a povahu výše uvedených připomínek nedoporučujeme pokračování v přípravě předloženého návrhu v jeho stávající podobě." - A já jenom chci připomenout, že ten proces byl takový, že proběhlo připomínkové řízení, ten zákon se nějak projednal a pak se to všechno zase vrátilo a vrací zpátky. Proto tady máme ministry, kteří tady velmi správně hájí svůj resort, velmi správně hájí naše památky, naši přírodu, naše zdravotnictví a říkají tady - ministři vlády tady říkají - to, co se chystáte schválit, je špatně.

Takže jaký je tedy postup ohledně tohoto zákona? Tak lidé, kteří to myslí dobře s naší přírodou, s našimi památkami, s naším zdravím, tak doufají, že ten zákon asi bohužel možná bude přijat, ale pak se zruší. To je samozřejmě možný postup, ale je to špatný postup, protože ono to tak úplně jednoduché nebude, já už jsem tady mluvil o té zubní pastě v tubě. Centralizace, ta jde vždycky snadno, decentralizace, která je mnohem potřebnější, proces, který skutečně by naší zemi pomohl, je mnohem pracnější, takže ono to jen tak zrušit nepůjde.

A já teď bych chtěl říct, jaká je ta největší chyba tohoto postupu. Když odhlédnu od toho, že ten postup je zcela chybný, má se přiblížit lidem, má se decentralizovat, ale jde opačně, ale když od toho odhlédnu, tak velmi důležitým dokumentem shody v tom území je územní plán. Ten územní plán vzniká podle stavebního zákona. A co se teď děje? Teď se děje to, že ten centrální stavební úřad, který nebude mít už oficiálně vůbec žádnou vazbu, ani neoficiální, prostě vůbec žádnou vazbu na samosprávy, bude rozhodovat o územních plánech, které ale vznikly za jiného zákona. Ještě bych pochopil, kdyby teď bylo pět let na to, aby byly vytvořeny použitelné územní plány v městech a obcích a pak se třeba navrhovalo tady - já bych s tím nesouhlasil, ale pochopil bych - aby se navrhovalo, že se zavede centrální stavební úřad, který o těch územních plánech a v rámci územních plánů bude rozhodovat. To bych ještě byl ochotný pochopit. Já bych pro to nehlasoval, já bych hlasoval proti, ale byl bych to ochotný pochopit. Ale to se tady vůbec neděje. Takže já opakuji to, co vznikne, a sice - ty územní plány nepočítají ve své velké většině s tím, že budou posuzovány nějakým centrálním stavebním úřadem. Vytvořit územní plán trvá ve velkých městech mnohem déle než pět let, ve velkých městech není žádnou výjimkou, když územní plán trvá šest sedm let, bohužel v mnoha městech potom ten územní plán je dokonce napaden soudně a soud ten plán zruší. Takže tady se dostáváme do situace, kdy odpůrci staveb budou mít vždycky možnost jít k soudu, spojit se se samosprávou, dát tu stavbu k soudu a budou to velmi často využívat. A prosím, skutečně nebagatelizujme to. To, že se stavebníci budou potkávat u soudů, je prostě jistota, pokud tento zákon projde, tak budou potřebovat víc právníky a advokáty, než projektanty. A skutečně v tomhle tom se nemýlím. Protože dneska samosprávy jsou ochotné moderovat souhlas v tom území právě proto, že pod ně spadají stavební úřady, že nejsou schopny vysvětlit, že ten stavební úřad nepatří pod ně, byť to tak není. Toto odpadne, a tudíž ty samosprávy společně s lidmi budou chodit k soudu.

Na závěr mi dovolte, rád bych stáhl svůj pozměňovací návrh 8006, takže poprosím potom o hlasování o stažení pozměňovacího návrhu, který byl variantní, tak jednu tu variantu bych rád stáhl, sněmovní tisk 8006. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Radek Holomčík v rozpravě, připraví se Tomáš Martínek.

 

Poslanec Radek Holomčík: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, k novele stavebního zákona, kterou tady dneska projednáváme, už bylo řečeno mnoho. Mě vcelku děsí, kolik se k jednomu resp. ke dvěma souvisejícím tiskům sešlo relevantní kritiky, kolik výtek zaznívá z nejrůznějších směrů - není to jenom opozice.

Aktualizováno 12. 5. 2021 v 12:32.