Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

6.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek
osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 896/6/ - vrácený Senátem

Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacím návrhem. Jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 896/7. Informace k pozměňovacímu návrhu vám byly rozdány do vaší pošty. Vítám pana senátora, dobrý den. Já tedy poprosím, aby se za navrhovatele nejprve vyjádřil k předloženému návrhu pan poslanec Vít Kaňkovský.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne. (Silný hluk v sále.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vás přeruším. Opravdu, vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím o klid v sále. Zaujměte svá místa, případně běžte do předsálí, prosím.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové, vážený pane senátore, já bych vám rád krátce připomněl parametry poslanecké novely zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.

Jenom velmi krátce. Ta původní námi představená novela se zabývala agendou výměny průkazů ZTP, jejich zjednodušením tak, aby to co nejméně zatěžovalo samotné zdravotně hendikepované. K tomuto návrhu jsme potom ve druhém čtení společně s milou kolegyní Alenou Gajdůškovou přidali trošku rozsáhlejší pozměňovací návrh, který mění ještě některé další agendy v rámci působnosti zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.

Za ty nejvýznamnější považuji dvě, a to je, že do působnosti zákona se dostala podpora autistických rodin, respektive rodin, které se starají o osoby s poruchou autistického spektra, a to v tom ohledu, že ty nejtěžší stavy z této skupiny osob budou moci nově žádat o příspěvek na pořízení motorového vozidla.

Za podobně důležitou změnu považuji podporu rodin, které se starají o blízkého s těžkou demencí a s těžkou poruchou mobility. Tohle byly ty dva stěžejní návrhy kromě ještě některých dalších změn, které jsme připravovali, a já to tady řeknu, s Ministerstvem práce a sociálních věcí, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí na tom intenzivně spolupracovalo. Takto byl potom návrh přijat, ten komplexní pozměňovací návrh, který jsme představili s kolegyní Gajdůškovou, byl přijat ve třetím čtení a takto ten návrh odešel do Senátu.

My jsme bohužel věděli už v rámci přípravy na třetí čtení, že formulace, která směřuje k podpoře autistických osob, s poruchou autistického spektra, není úplně ideálně legislativně pojata, a to v tom ohledu, že ta formulace, která tam byla navržena a byla schválena, diskriminuje určitou část těch nejtěžších postižení. To znamená, že se dostáváme do situace, kdy bychom nově podpořili zhruba 500 rodin, které se starají o stavy autistické s nejtěžším postižením, ale bohužel určitou část osob, které mají také velmi těžké postižení, ale nevejdou se do té formulace tak, jak jsme ji tady schválili, tak tyto rodiny by na ten příspěvek na motorové vozidlo dosáhnout nemohly.

Vím, že to je vždycky o finančních prostředcích, že to není úplně jednoduché rozhodování, ale jsem přesvědčený, že pokud chceme skutečně pomoci rodinám, které mají velmi těžký úděl, protože starat se o těžkého autistu je skutečně úděl, který si mnozí z nás nedokážeme úplně ani představit. Proto jsme potom společně se senátory, ať už je to kolega Lumír Kantor, nebo kolegyně Šárka Jelínková, Miluše Horská, Anička Hubáčková, jsme jednali s Ministerstvem práce a sociálních věcí o úpravě té formulace, která původně zněla - autistické poruchy s těžkým funkčním postižením, s opakovanými závažnými a objektivně prokázanými projevy autoagrese a heteroagrese přetrvávajícími i přes zavedenou léčbu.

Skutečně jsme to konzultovali s řadou odborníků z oboru dětské psychiatrie a dalších, ale také jsme to konzultovali s Ministerstvem práce a sociálních věcí a projevili jsme velkou snahu najít kompromisní řešení tak, aby skutečně ty nejtěžší stavy byly podpořené a aby tam nedocházelo k diskrepanci, kdy některý ten postižený, který nemá projevy autoagrese nebo heteroagrese, ale má jiné závažné poruchy chování, například těžko koordinovatelnou mobilitu nebo vysokou hlučnost v rámci nekontrolovaných akustických projevů, tendence k sebeobnažování, k dotýkání druhých osob a další sociálně nevhodné jevy, které vylučují rodině toho svého blízkého vozit v hromadné dopravě, aby skutečně to spektrum podpořených osob bylo širší a bylo nediskriminační.

Musím říci, že Senát se ztotožnil s tím návrhem, který pak finálně představili kolegové zmínění senátoři, a velkou většinou tento pozměňovací návrh v Senátu prošel. A já bych zde chtěl požádat vás, milé kolegyně a kolegové, abyste se ztotožnili s tím, s tou verzí Senátu, která odstraňuje diskriminaci směrem k rodinám starajícím se o těžké stavy, poruchy autistického spektra, protože pokud chceme těmto rodinám skutečně pomoci a pokud chceme naplnit i závazek vlády, a to už té předchozí vlády a poté i vlády této, která se zabývala pomocí rodinám s autistickým spektrem opakovaně a přijala k tomu i velmi závažná usnesení, tak abychom toto usnesení z roku 2019, ke kterému se vláda přihlásila, tak abychom skutečně to naplnili.

Vím, že se vůči tomu velmi ostře ohradila paní ministryně Maláčová, všichni jste od ní obdrželi dopis, kterým vás seznamuje s tím, že to budou významné finanční náklady nad rámec původně schválené verze, ale já tady chci říci, že na jedné straně chápu paní ministryni, že musí hlídat rozpočtové náklady, na druhé straně zrovna u ní mě to trošičku překvapuje, protože ona velmi ráda rozdává. A tady se ptám, proč zrovna rodinám s poruchou autistického spektra nechce přiznat nediskriminační náhradu.

A co mě velmi mrzí, je fakt, že paní ministryně v rámci toho dopisu použila několik argumentačních faulů. Musím se tady o některých z nich zmínit. Paní ministryně v tom dopise zmiňuje, že by těch původně uvažovaných 500 osob nebo 500 podpořených rodin narostlo až na 5 000. Tady, pokud se podíváme do statistik - ono ty statistiky ohledně osob s poruchou autistického spektra jsou u nás pořád poměrně kusé, ale pokud se podíváme do oficiálních statistik z hlediska České správy sociálního zabezpečení a podíváme se na příspěvek na péči u těchto postižených ve třetím a čtvrtém stupni, což se dá říci, že lícuje s tou nejtěžší skupinou osob, tak těch osob rozhodně není 5 000, jak to paní ministryně navrhuje, a hlavně, některé tyto rodiny už na základě stávající podoby zákona na příspěvek na pořízení motorového vozidla mají nárok, protože spadají do kategorie mentálního postižení. To znamená, že ten desetinásobný nárůst rozpočtových nákladů, o kterém se zmiňuje paní ministryně, je výrazným způsobem přestřelený, a mě velmi mrzí, že se paní ministryně k takovémuto argumentačnímu faulu vůči těmto rodinám dopustila. Myslím si, že to je škoda, protože jestliže se vláda zavázala - a já věřím, že toto je nepolitické téma, že podpora rodin s poruchou autistického spektra je obsažena v podstatě ve všech volebních programech - tak si myslím, že by bylo dobře, kdyby paní ministryně skutečně tento svůj názor změnila a abychom se zde dohodli na tom, že podpoříme těch zhruba 1 800 rodin, protože to je to reálné číslo v první fázi, kdy tam bude určitý náraz, pokud by tato změna prošla.

A potom se bude jednat o několik desítek, maximálně stovek za rok. To znamená, my potřebujeme, aby v první verzi prošlo těch zhruba 1 800 rodin, a dále už se to bude týkat každý rok pouze několika desítek nebo stovek rodin, kdy to budou noví pacienti s těžkou poruchou autistického spektra.

Milé kolegyně, kolegové, já vás chci závěrem zdvořile požádat o to, abyste skutečně zvážili podporu senátní verzi, která rozšiřuje to spektrum, dává tam formulaci, která je i odborně z mého pohledu správnější, a věřím tomu, že z hlediska i těch kritérií jak posoudit správně, která osoba do toho spadá, že na to máme zkušenosti i právě z posuzování příspěvku na péči. Určitě se o tom zmíní ještě pan kolega Lumír Kantor a věřím tomu, že určitě Lékařská posudková služba a Česká správa sociálního zabezpečení i v rámci podzákonných norem jsou schopny správně odlišit, které ty rodiny skutečně příspěvek na pořízení motorového vozidla potřebují a které nikoliv. Děkuji vám za pozornost a věřím, že dokážete i tuto moji argumentaci přijmout, a podpoříte senátní verzi zákona. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Pane poslanče, já vám děkuji a poprosím, aby se slova ujal pan senátor Lumír Kantor.

 

Senátor Lumír Kantor: Pane předsedo, milé dámy a vážení pánové, já bych jenom pár slov k tomu našemu Senátem vrácenému návrhu zákona podle senátního tisku 76, zákon č. 329/2011, o poskytování dávek osobám se zdravotním pojištěním, uvedl k vyčerpávajícímu přehledu, který pan poslanec Kaňkovský uváděl: ze 75 senátorů 28. dubna... ze 75 senátorů a senátorek bylo pro pozměňovací návrh, náš pozměňovací návrh, 68 osob, 7 se zdrželo, proti nebyl nikdo.

V podstatě to vychází z nové definice, kdy vypouštíme takové to pro nás diskriminační určení ohledně projevů agrese, čili autoagrese nebo heteroagrese. Z mého pohledu tam jde o to, že se vynechávají nemocní, kteří mají i jiné projevy než autoagrese nebo heteroagrese, a přesto v městské hromadné dopravě nebo ve vlaku může být jejich přítomnost velmi nepříjemná pro všechny tři strany - jak pro nemocné, tak pro pečovatele a lidi, kteří je doprovází a jsou vystaveni dennodennímu tlaku péče o takové osoby, tak i pro cestující.

Jsou to ty stavy obtížně usměrnitelné úzkosti, poruchy chování v rámci mentální retardace, která často doprovází nebo může doprovázet poruchu spektra anebo nekontrolovatelné akustické projevy, doteky ostatních a tak dál.

Čili já osobně jsem použil u obhajoby toho pozměňovacího návrhu takový výraz: jestliže tam máme danou v zákonu autoagresi nebo heteroagresi, to jsou prostě označení, která mohou vést až k diskriminačně laděnému vzniku určité poruchy autonomního spektra čili PAS fobii.

Původní návrh brání i osobám, které se starají o takové nemocné, k nezbytné podpoře. Co se týče neúměrné finanční zátěže, tam prostě nemusí být uvedeno, tam může být naše definice, protože tam nemusí být uvedena autoagrese či heteroagrese, ale může tam být právě ta naše definice, protože nižší zákonná norma může umožnit - a myslím si, že by to bylo daleko, daleko vhodnější - umožnit použití nižších, použití mezinárodně uznávaných standardů, ať je to DSM-5, to je teď mezinárodně akceptovaný manuál, který rozlišuje tři stupně péče, DAS-S, který hodnotí míru postižení velmi podrobně ve čtyřech oblastech života, a WHODAS 2.0, který navrhuje nový diagnostický manuál. Čili posudkoví lékaři by měli na základě nižší zákonné normy dost možností, aby si vytvořili systém, který by vyhovoval.

Potom si myslíme, že velmi nepříjemná podmínka je tam "zavedené léčby", protože to je zase krok zpět z toho našeho pohledu, protože to může být interpretováno zúženě jako psychiatrická medikace, a tou cestou psychiatrie v současné době opravdu - jenom touto cestou - nejde. Takže proto navrhujeme podmínku zrušit. K těm financím: v databázi posudkové služby z roku 2018, to je jediná veřejně známá databáze, je mapa autismu třetího a čtvrtého stupně. Tam je 3 356 osob čili v žádném případě to není těch 5 000, to je prostě nadsazené číslo, anebo to vychází z nějakých dat, která má k dispozici Ministerstvo práce a socialistických věcí. Z nich se dá očekávat, že někteří dávku mají - další třeba nebudou vykazovat projevy náročné na péči a už auto mají nebo nemají řidičák, čili opravdu se ten počet sníží na počet udaný tady kolegou Kaňkovským.

Takže ještě úplně závěrem, že nelze snižovat v relativním nastavení kritérií pro výběr uchazečů, ale mělo by se jednat o spravedlivé nastavení výše poskytovaných dávek tak, aby vyšlo na ty, kdo na to mají nárok, na všechny stejně. Děkuji mockrát za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane senátore. Ptám se, zda se chce vyjádřit k pozměňovacímu návrhu Senátu zpravodajka garančního výboru, což byl výbor pro sociální politiku, paní poslankyně Dražilová? Nemá zájem o vyjádření. Já tedy otevírám rozpravu a do rozpravy se s přednostním právem přihlásil pan místopředseda Tomio Okamura.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, jsem za SPD rád, že se Poslanecká sněmovna konečně věnuje tělesně postiženým spoluobčanům. Podpora zdravotně postižených spoluobčanů je totiž jedna z důležitých programových priorit SPD a vždy podpoříme jakékoliv pozitivní návrhy. V prvé řadě největším problémem invalidních občanů je extrémně nízký příjem. Velká část našich postižených spoluobčanů žije v podstatě pod hranicí chudoby, žije přímo v bídě. Pochopitelně to nejsou jediní důchodci, kteří bez vlastní viny žijí v bídě. Řešením pro všechny důchodce je minimální důstojný důchod v takové výši, která by zajistila důstojný život.

SPD návrh na minimální důchod podala a bylo by dobré, kdyby se nám ho podařilo alespoň projednat ve Sněmovně a veřejně o něm diskutovat. Evropští Piráti prosazují minimální zaručený příjem pro všechny občany, tedy i pro všechny flákače a nepřizpůsobivé, kteří nikdy nic pro druhé ani pro stát neudělali, a velká část ani nic neudělá, pokud tím nemyslíme fetování či kriminální činnost. Faktem je, že nepřizpůsobiví a drogově závislí samozřejmě bezpracný příjem vyžadují. V každém případě nejsou Piráti jediní, kdo tento model prosazují, ale zvažovaly ho i další partaje, jako například ČSSD.

Pokud tady Piráti, STAN nebo sociální demokraté pokrytecky prohlásí, že o nepodmíněném příjmu zatím jen diskutují, pojďme se zeptat, zda není daleko aktuálnější diskuse o návrhu zákona z pera SPD o minimálním důstojném důchodu na hranici minimální mzdy, což je cca 15 000 měsíčně pro ty, kdo celý život pracovali a platili si sociální pojištění, nebo pro lidi, kteří z důvodu opravdu těžkého zdravotního postižení prostě pracovat nemohou, i kdyby chtěli, protože za důchody do 15 000 se opravdu nedá vyžít. A tento návrh zákona z pera SPD, který mimochodem platí v mnoha západních vyspělých zemích, tady ve Sněmovně už leží dva roky bez zájmu ostatních politických stran. Samozřejmě od té základní důstojné minimální částky na hranici chudoby výše by to bylo zásluhově. A jak jsem zdůraznil, pro ten minimální důstojný důchod je potřeba, aby bylo potřeba dodržet podmínky, o kterých jsem hovořil, takže by se to v žádném případě netýkalo nějakých nepřizpůsobivých.

Další problém našeho sociálního systému je skutečně neuvěřitelná byrokracie, která ztěžuje přístup k pomoci těm, kdo ji skutečně potřebují, a naopak ti, co na ní parazitují, umějí s pomocí nejrůznějších neziskovek byrokracii obejít. A tak tu máme krom jiného i zdravé invalidní důchodce z řad nepřizpůsobivých, na což poukazuje řada občanů, a naopak zoufalé skutečné invalidy, kteří se nějaké podpory nemohou domoci. Řešení tohoto problému už ovšem nezvládne jednoduchá zákonná norma. Je třeba udělat audit všech předpisů, které řeší přiznání invalidních důchodů, analyzovat je, najít problematické části a najít samozřejmě potřebná řešení.

Ne vše je samozřejmě jen problém legislativy. Slyšel jsem od lidí i příběhy o tom, že tu a tam lze invalidní důchod koupit. Dokonce v jednom městě prý bohatá menšinová rodina koupila invalidní důchod synovi k narozeninám.

Vážené dámy a pánové, z pohledu výše uvedených problémů mi připadá opravdu nedostatečné, že tu řešíme jen výměnu průkazek, zatímco na skutečné problémy, které spoustu lidí opravdu drtí a drží je v bídě a nouzi, prostě čas ve Sněmovně není. Je to skutečně tragické a ostudné. Tím v žádném případě nezlehčuji ten zákon, který tady projednáváme ohledně průkazek, a za hnutí SPD říkám, že hnutí SPD podpoří senátní verzi. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Do rozpravy je jako další přihlášena paní poslankyně Pastuchová.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, mně by snad nikdo nemohl nařknout z toho, že bych diagnóze PAS nebo že jsem se tomu nevěnovala i v minulém volebním období. Nicméně pan poslanec Kaňkovský, vaším prostřednictvím, zde zmínil dopis od paní ministryně, který nám všem poslala, ale zmínil jste jenom finanční část, na kterou upozorňuje, a já si myslím, že ta není až tak podstatná, protože toto měřit penězi se opravdu nedá.

Ale vlastně v tomto jejím dopise, který jsem si opravdu několikrát četla, a tentokrát s některými věcmi musím souhlasit, je vlastně to, že objektivně prokázané projevy chování náročné na péči má opravdu každý pacient s poruchou autistického spektra, tedy by to spadlo opravdu si myslím na všechny tyto pacienty. A píše zde také, že je posudkově medicínsky vágní a jen velmi obtížně uchopitelné. S tím se tedy ztotožňuji.

A pak je zde ještě, říkám, vůbec nemluvím o financích, které jste jenom z toho dopisu vypíchl, ale je zde takový odstavec, který bych přečetla a s kterým taky musím souhlasit. Lze důvodně předpokládat, že tato definice, byť přijatá s jistě dobrým úmyslem, naruší křehkou stabilitu a vyváženost mezi různými typy těžkých zdravotních postižení zakládajících nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla, povede k diskriminaci ostatních těžkých zdravotních postižení a také k nárůstu uplatňovaných řádných a mimořádných opravných prostředků. A tohle si myslím, že je důležité, že z mé strany je to trošku nekoncepční teď schválit příspěvek pouze pro tuto diagnózu a ty ostatní typy těžkých zdravotních postižení do toho nezahrnout. Takže si myslím, že by to chtělo systémové řešení a neschvalovat to po jednotlivých diagnózách.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Faktická poznámka paní poslankyně Gajdůšková. Potom registruji přihlášku do rozpravy za navrhovatele, pana poslance Kaňkovského.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, vážený pane senátore, vážená vládo, navázala bych na to, co zde řekla moje předřečnice, paní předsedkyně sociálního výboru, paní Jana Pastuchová. Chci zdůraznit, že to byla Poslanecká sněmovna, která zapracovala možnost získat příspěvek na motorové vozidlo pro lidi s poruchou autistického spektra. Tak, jak to bylo formulováno v poslanecké verzi, je to přesné, paní Pastuchová o tom také hovořila. To ustanovení otvíralo tuto možnost pro lidi s poruchou autistického spektra. Praxe určitě ukáže, jestli je potřeba to otevřít dál, jestli máme možnost otevřít to i pro lidi s další diagnózou.

Já proto s těžkým srdcem, ale přesto chci zopakovat, že v původním návrhu to vůbec nebylo, to ustanovení pomoci lidem s poruchou autistického spektra, jak je to přesně definováno v poslanecké verzi, tak to otevře. Do té doby prostě ten nárok nemají nebo v tuto chvíli ještě ten nárok ti lidé nemají, ale myslím si, že bychom se měli držet toho původně poslaneckého návrhu se všemi argumenty, které jsme tady slyšeli, i vůči lidem s jinými problémy a s jinými diagnózami, jakkoliv si opravdu velmi vážím všech, kteří těm lidem pomáhají. A jako pedagog vím, jak je to velmi těžké. Říkám, s těžkým srdcem, ale myslím si, že v tuto chvíli je rozumné stát vzhledem k praxi, vzhledem k tomu, jak se to bude přiznávat, tak aby to bylo spravedlivé, měli bychom trvat na sněmovní verzi. Je mi to líto. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Mám tu ještě další dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Plzák, připraví se pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Pavel Plzák: Dobré dopoledne, vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo. Krátkou poznámku ze své praxe, a to obecně k příspěvku na pořízení motorového vozidla. Ze své praxe totiž vím, že jsou pacienti, a několik jich znám, kteří dojíždějí na kontroly do nemocnice nebo do ambulance sanitním vozem, a já jsem pak dodatečně zjistil, že oni dostali příspěvek na pořízení motorového vozidla. Tak by mě zajímalo, jak je to ošetřeno, jestli jedno vylučuje druhé, anebo ne. Děkuji za to i předkladateli.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za stručnou faktickou poznámku. Nyní pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, chtěl bych možná pomoci všem, kteří tady vystupují s tím, že s těžkým srdcem chtějí podpořit tu sněmovní verzi. Bohužel musím říct, že ten argument paní kolegyně Pastuchové nepovažuji za úplně férový právě vůči rodinám, které pečují o osoby s poruchou autistického spektra. Velmi často to tady slyšíme. V okamžiku, kdy přijde nějaký návrh, chceme někomu pomoci, tak když nějaká skupina ten návrh odmítá, říká, že je to nesystémové. Je to nesystémové, vytváříme tím další nespravedlnosti a podobně.

Teď tady skutečně řešíme v rámci této novely pomoc rodinám, které pečují o osoby s touto poruchou, a chci připomenout, že to, co tady prezentoval pan kolega senátor Kantor, tak není přece otevření stavidel a brány všem. Tam skutečně musí být to velmi těžké postižení, ne že bychom všem rodinám takto poskytovali tento příspěvek.

Jsem přesvědčen o tom, že se nemusíme trápit těžkým srdcem, ale můžeme podpořit verzi Senátu, která napravuje a naopak nevytváří nespravedlnost, ale v rámci rodin, které pečují o osoby s poruchou autistického spektra, je velmi spravedlivá, protože dává nárok i tam, kde evidentně je oprávněný. Velmi bych vás poprosil, abychom toto vzali v potaz. Tady se skutečně nebavíme o nějaké dramatické sekeře do státního rozpočtu, ale o tom, jestli rodinám, osobám, které pečují o lidi s tímto postižením, jestli jim pomůžeme v úplnosti, anebo jestli uděláme místo celého kroku jenom půlkrok.

Takže paní senátorce Gajdůškové, které si velmi vážím, paní bývalé senátorce, dnes poslankyni Gajdůškové: pojďme s lehkým srdcem podpořit to, co senátoři napravili. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Váš čas. Děkuji vám a teď je prostor pro pana navrhovatele.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Ještě jednou hezké odpoledne. Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně, kolegové, ještě bych krátce zareagoval na některé připomínky, které tady zazněly. Jsem přesvědčený o tom, že právě to určité nepochopení, jakým způsobem vlastně je posuzován stav osob s těžkou poruchou autistického spektra, vede k tomu, že ministerstvo tady predikuje počet až 5 000 osob, což ale v reálu rozhodně tak vysoké číslo není a nemůže být. A to je právě ten argumentační faul, který mě na paní ministryni překvapil, a myslím si, že by se to v takhle důležité diskusi nemělo objevovat.

Pokud se týká toho, že je tady označována formulace, kterou jsme tady přijali v Poslanecké sněmovně, jako ta jediná přesná, tak si ji skutečně ještě jednou zopakujme. Tam se hovoří o tom, že tam budou zařazené autistické poruchy s těžkým funkčním postižením, s opakovanými závažnými a objektivně prokázanými projevy autoagrese nebo heteroagrese, přetrvávajícími i přes zavedenou léčbu. Co to fakticky znamená? Budou to osoby, které mají těžký autismus a které se projevují autoagresivně nebo heteroagresivně.

Ale já už jsem tady i v tom svém prvním vstupu říkal, že ke znemožnění jezdit s osobou s těžkým autismem hromadnou dopravou, že jsou tady další poruchy chování, které znemožňují těm rodinám hromadnou dopravu využívat. A znovu to tady zopakuji. Je to špatně koordinovatelná mobilita, vysoká hlučnost v rámci nekontrolovatelných autistických projevů, tendence k sebeobnažování, k dotýkání druhých osob a další sociálně nevhodné jevy. Myslím si, že každý z nás zná nějakou rodinu, která má takto těžce postiženého blízkého, a zkuste se vžít do role těchto rodin, které si zažívají spoustu ústrků ve společnosti i z jiných důvodů. Oni skutečně se do hromadné dopravy prostě nevydají se svým blízkým, protože se stydí, protože vědí, že v hromadné dopravě se najde někdo, kdo jim řekne: Prosím vás, toho svého blízkého nebo to své dítě si nějakým způsobem srovnejte, vždyť takhle se tady přece nemůže chovat. A pro ty rodiny je to velmi stigmatizující. Je pro ně stigmatizující i spousta dalších ústrků, které si zažívají, a právě ten senátní návrh se snaží narovnat diskriminační postoj, který jsme sněmovní verzí přijali, to znamená, aby se to týkalo skutečně těžkých forem autismu a zároveň provázených těžkou poruchou chování, která znemožňuje využívat hromadnou dopravu.

To znamená, myslím si, že tady to není úplně korektní diskuse, a pokud někdo říká, a říkají to zástupci MPSV, že ta nová formulace je nějakým způsobem vágní, tak kolega senátor Lumír Kantor je mi svědkem, že když jsme to projednávali na senátních výborech, tak že i z úst zástupců MPSV zaznělo, že oni v rámci posuzování stupně invalidity nebo příspěvku na péči umí škálu toho těžkého postižení najít, že oni ten mechanismus a tu metodiku mají. V podstatě by stačilo jenom překlopit tuto metodiku formou podzákonného předpisu tak, aby skutečně ten příspěvek na pořízení motorového vozidla dostaly jenom oprávněné osoby a jenom oprávněné rodiny.

To znamená, já skutečně se ohrazuji proti tomu, že ta formulace, která je nyní navržena, je nějakým způsobem vágní. Jsem sám lékař, i nějakým způsobem jsem se pohyboval v posuzování některých zdravotních stavů jako znalec a vím, že ta kritéria - a zmiňoval je tady, ta medicínská kritéria, kolega Kantor - lze nastavit. Toto nelze dát do zákona, toto musí být součástí podzákonné normy, nicméně lékařská posudková služba je schopna si s tím poradit a rozhodně tady nebudeme rozdávat někomu, kdo si to nezaslouží. Ten příspěvek by skutečně obdržely pouze rodiny, které mají velmi těžký úděl a které skutečně nemůžou využívat hromadnou dopravu.

A ještě jednou zmiňuji ten počet. V žádném případě, při všech propočtech, při všech statistikách, které k téhle oblasti máme, se nemůže jednat o 5 000 osob. Ten první nárůst po nabytí účinnosti tohoto zákona, střízlivý odhad je někde kolem 1 500, možná 1 800 osob, ten první náraz. Místo 200 milionů to bude znamenat někde kolem 700 milionů - rozpočtové náklady, ty primární náklady v prvním roce účinnosti. Ale dále se už bude jednat pouze o desítky osob ročně. Tak já vás chci ještě jednou velmi zdvořile požádat, zvažte tyto argumenty. Skutečně se nejedná o nějakou sekeru do státního rozpočtu a o nějaké rozhazování finančních prostředků někomu, kdo to nepotřebuje. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat. To byla poslední přihláška do rozpravy, ale pan senátor se hlásí ještě v rozpravě. Pane senátore? Samozřejmě, pokud máte zájem, máte slovo.

 

Senátor Lumír Kantor: Já bych si ještě dovolil jenom k tomu podotknout znovu, že tak, jak byl rozebírán dopis paní ministryně, právě ty části, které údajně nebyly zmíněny tady panem poslancem Kaňkovským, tak my o nich v podstatě v této chvíli mluvíme už potřetí. Jsou to ty mezinárodně uznávané standardy, které nám můžou zařadit nemocné přesně do kategorií, které jsou potřeba. Čili to hrubé a diskriminační označení autoagresivní a heteroagresivní se dělí ještě na další, sami všichni jistě máme nějaké neblahé zkušenosti s autoagresivními nebo s heteroagresivními lidmi a víme, že i té heteroagrese jsou různé stupně. V tuto chvíli není jednotné kritérium, odborné kritérium, kterým se ohání tedy dopis paní ministryně, že je to přesně definováno, protože ani ta autogrese a heteroagrese není do určité míry - tak je nejasně definována.

A ohledně těch počtů lidí. Opravdu nevíme, kolik jich je, protože dle posledních údajů veřejně dostupných z roku 2018 je to v tom nejtěžším stupni 3. a 4. stupně invalidity 3 356. Z toho někteří tu dávku už mají na mentální retardaci a tak dál, někteří nebudou vykazovat projevy náročné vyloženě pro tu péči a někteří už to auto mají a nemají třeba řidičák a tak dál. Takže to se vůbec nedá čekat, že by i tento vysoký počet autistů a lidí s poruchou autistického spektra měl na to - požadavky se vystavovaly. A opravdu i škálu toho onemocnění lze nějakým způsobem regulovat daleko snadněji právě v mezinárodně uznávaných standardech, které velmi jemně rozlišují, například ten DAS-S velmi podrobně ve čtyřech oblastech života definuje chování každého člověka. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan kolega Čižinský ještě v rozpravě. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Čižinský: Dámy a pánové, dovolte, abych se i já několika větami přimluvil. Myslím si, že skutečně naše společnost rodinám s autistickými dětmi mnoho dluží. Vypráví se taková historka, nevím, jestli je pravdivá, nebo není, ale vypráví se historka, že na jednom úřadě odmítali tomu dítěti přiznat dávky, a nakonec stačilo, aby ten tatínek chvilku to dítě nehlídal, to dítě zdemolovalo kancelář a potom bylo uznáno, že skutečně potřebuje pomoc. Myslím si, že kdybychom tady měli nějaký těžký případ, že bychom zvažovali, že budeme hlasovat možná jinak, než je připraveno. Tedy chtěl bych skutečně za ty rodiny se přimluvit. Nejde o veliké peníze a myslím si, že tím jedním hlasováním můžeme skutečně aspoň trošičku ten dluh za ty roky těm rodinám splatit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ptám se ještě, jestli se hlásí někdo do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova? Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4. Nejdřív zagonguji, abych dal na vědomí těm, kteří nehlučeli, ale debaty přesunuli do předsálí, aby se mohli účastnit hlasování, a přednesu návrh usnesení, ke kterému je zapotřebí nadpoloviční většiny přítomných poslanců, protože jde o návrh... Vidím, že máte zájem o odhlášení, tak jsem vás všechny odhlásil. Požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

A jakmile se ustálí počet přihlášených, rozhodneme o návrhu zákona ve znění Senátu v hlasování číslo 203.

To jsem zahájil a ptám se, kdo je pro znění Senátu? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 203, z přítomných 163 pro 77, proti nikdo. Návrh nebyl přijat.

 

Budeme tedy hlasovat znovu, a to podle § 97 odst. 5 zákona o jednacím řádu naší Poslanecké sněmovny. K přijetí tohoto usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslanců. Potřebný počet je nastaven.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 896/6."

Zahájil jsem hlasování číslo 204. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 204 ze 164 přihlášených 163 pro, nikdo proti. Návrh byl přijat. Konstatuji, že jsme návrh zákona přijali.

 

Děkuji panu zpravodaji, děkuji panu senátorovi a končím bod číslo 6.

 

Dalším bodem našeho jednání, tedy sedmým bodem, je

Aktualizováno 28. 7. 2021 v 8:43.