(12.00 hodin)
(pokračuje Volný)

Rozvoj a někdy i expanzivní rozrůstání makrofytních porostů typických pro tuto podjednotku jsou podporovány eutrofizací. Tam, kde se současně vyskytují ochranářsky cenné makrofytní porosty, by měla být tato vegetace v případě potřeby omezována. Porosty všech uvedených typických druhů se mohou vyskytovat i v umělých vodních nádržích s betonovými břehy nebo dnem a hypertrofní vodou, které se řadí do biotopu X14. Literatura. Hejný & Husák, 1978, Černohous & Husák, 1986, Šumberová, 2007.

Strana 22 ze 447. Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod. Struktura a druhové složení. Vodní vegetace s jednovrstevnou až dvouvrstevnou, vzácně trojvrstevnou strukturou. Ve vrstvě ponořených rostlin obvykle převažují lakušníky nebo žebratka bahenní. Vrstva na vodní hladině je tvořena vzplývavými listy některých druhů lakušníků, drobnými listovými růžicemi hvězdošů a okřehkovitými rostlinami. Někdy se pod hladinou vytváří třetí vrstva, tvořená horními částmi květonosných lodyh, popřípadě vtroušenými vynořenými makrofyty. V době květu jsou porosty s druhy rodu Batrachium paulidus nápadné svým barevným aspektem. Většina rostlin zakořeněných ve dně je obojživelná a v závislosti na hloubce vody může vytvářet různé formy, morfologicky někdy velmi odlišné. Krajním případem jsou formy suchozemské, které vznikají při letním vyschnutí nádrže. Díky kolísání výšky vodního sloupce do této vegetace pronikají i druhy typické pro jiné mokrořadní biotopy. Patří k nim například některé bahenní rostliny v terestrické fázi i jednoleté nitrofilní byliny, především z rodů Bidens a Persicaria.

Ekologie. Mělké vodní nádrže v nížinách a pahorkatinách, vzácněji až v podhorském stupni, zejména aluviální tůně a mrtvá ramena, mělké okrajové zóny rybníků, pískovny a příkopy. Voda je přirozeně eutrofní, vzácněji mezotrofní; některé typy porostů mají optimum v mírně slaných vodách. Substrát dna je písčitý, jílovitý nebo štěrkovitý, často s vrstvou organogenního bahna. Výška vodního sloupce může výrazně kolísat, v létě často dochází k úplnému vyschnutí.

Rozšíření. Roztroušeně po celém území České republiky, především v jižních a západních Čechách, na Českomoravské vrchovině, v Polabí, Pomoraví a Poodří.

Ohrožení a management. Biotop je ohrožen hlavně změnami dynamiky vodního režimu, zejména v říčních nivách. Regulacemi vodních toků dochází k rychlému zazemňování a dlouhodobému vysychání mělkých aluviálních stojatých vod a jejich zarůstání porosty konkurenčně silných druhů, zejména rákosinami a vrbinami. Malé vodní nádrže bývají rovněž často ničeny skládkami odpadu. Porosty citlivějších druhů v rybnících mohou být ohroženy zakalením vody a vysokými obsádkami tržního kapra. Lokálně může mít na citlivější druhy negativní vliv i hromadná rekreace. Zachování této vegetace v říčních nivách lze podpořit revitalizacemi; řada druhů rychle regeneruje, a to i v uměle vybudovaných kanálech a tůních. V rybnících s porosty druhů vyžadujících čirou vodu je vhodný odchov rybího plůdku.

Podjednotky. V2A Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod, porosty s dominantními lakušníky. Porosty mělkých vod s dominancí lakušníků, nejčastěji aquatile, trichophyllum. Vyskytují se v aluviálních vodách, pískovnách i rybnících v nížinách a pahorkatinách po celém území státu a nemají zvláštní nároky na chemismus vody substrátu. Vzácné porosty s dominantními se vyskytují především v menších rybnících nejteplejších částí jižní Moravy a některých oblastech středních a severozápadních Čech; preferují brakické vody."

(Poslanec si přisouvá židli z místa pro stenografy a pokračuje vsedě.)

"Do této podjednotky patří porosty s dominantní Hottonia palustris. Tato vegetace se váže především na aluviální vody přirozeného i antropogenního původu, například tůně, příkopy a polozazemněné pískovny. Je rozšířena především ve středním Poohří, na Českolipsku, Třeboňsku, v Polabí, Pojizeří, Poorličí, dolním a středním Pomoraví, dolním Podyjí a Poodří, vzácně i v jiných nížinách a pahorkatinách.

V2C Makrofytní vegetace některých vod, ostatní porosty. Podjednotka zahrnuje porosty mělkých periodických vod bez druhů rodu palustris. Převažují hvězdoše, podle současných poznatků hlavně cophocarpa rostoucí v menších stinných rybníčcích a tůních po celém území státu. K běžným druhům patří i hamulata, která je sice častější v tekoucích vodách, ale osídluje i mělké stojaté vody, například drobné tůňky a louže v lesích nebo roste v osluněných příkopech, kanálech a zaplavených depresích, která preferuje lesní mokřady. V severních a západních Čechách byla zaznamenána vegetace s Callitriche platycarpa. Porosty s Callitriche herma..." - baba - "jsou vázány na vody bez výrazného kolísání výšky vodního sloupce, a proto patří do jednotky V1. Literatura. Hejný & Husák, 1978, Černohous & Husák, 1986, Šumberová, 211b.

V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní. Struktura a druhové složení. Druhově chudá vegetace mělkých rašeliništních tůněk s jednoduchou vertikální strukturou. V porostech převažují bublinatky tvořící submerzní vrstvu. Může být vytvořena i více méně souvislá vegetační vrstva na vodní hladině, v níž se uplatňuje natans, velmi vzácně i polygonifolius. Nad vodní hladinu vystupují květonosné lodyhy těchto druhů. Častěji se objevují i řídce roztroušené šáchorovité a další druhy, které mají ekologické optimum v jiných typech vegetace a do oligotrofních tůněk zasahují okrajově. Na kyselých substrátech s pH vody mezi 3,0 a 5,0 tvoří důležitou složku vegetace rašeliníky, zatímco na slatinách s vodou o vyšším pH rostou jiné mechy, zejména srpnatky. Z cévnatých rostlin se vyskytují hlavně v rašeliništních tůňkách s kyselou vodou, zatímco minor zasahují i do neutrálních až mírně bazických vod.

Ekologie. Tůňky v rašeliništích na okrajích oligotrofních a dystrofních, někdy až mezotrofních vodních nádrží, v České republice nejčastěji při březích rybníků. Voda může mít podle typu minerálního podloží kyselou až neutrální, vzácně až mírně bazickou reakci. V těchto vodách je větší obsah vápníku, hořčíku a dalších živin a menší obsah huminových kyselin než u biotopu R3.3 Vrchovištní šlenky.

Rozšíření. Vzácně v chladnějších a vlhčích oblastech České republiky. V posledních letech tato vegetace silně ustupuje. Zachovalé porosty lze dosud nalézt na Chebsku, ve Slavkovském lese, Krušných horách, na Dokesku, v Českém ráji, na Šumavě, Třeboňsku, Českomoravské vrchovině a vzácně i jinde. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP