(15.20 hodin)
(pokračuje Pastuchová)
A pak je zde ještě, říkám, vůbec nemluvím o financích, které jste jenom z toho dopisu vypíchl, ale je zde takový odstavec, který bych přečetla a s kterým taky musím souhlasit. Lze důvodně předpokládat, že tato definice, byť přijatá s jistě dobrým úmyslem, naruší křehkou stabilitu a vyváženost mezi různými typy těžkých zdravotních postižení zakládajících nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla, povede k diskriminaci ostatních těžkých zdravotních postižení a také k nárůstu uplatňovaných řádných a mimořádných opravných prostředků. A tohle si myslím, že je důležité, že z mé strany je to trošku nekoncepční teď schválit příspěvek pouze pro tuto diagnózu a ty ostatní typy těžkých zdravotních postižení do toho nezahrnout. Takže si myslím, že by to chtělo systémové řešení a neschvalovat to po jednotlivých diagnózách.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Faktická poznámka paní poslankyně Gajdůšková. Potom registruji přihlášku do rozpravy za navrhovatele, pana poslance Kaňkovského.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, vážený pane senátore, vážená vládo, navázala bych na to, co zde řekla moje předřečnice, paní předsedkyně sociálního výboru, paní Jana Pastuchová. Chci zdůraznit, že to byla Poslanecká sněmovna, která zapracovala možnost získat příspěvek na motorové vozidlo pro lidi s poruchou autistického spektra. Tak, jak to bylo formulováno v poslanecké verzi, je to přesné, paní Pastuchová o tom také hovořila. To ustanovení otvíralo tuto možnost pro lidi s poruchou autistického spektra. Praxe určitě ukáže, jestli je potřeba to otevřít dál, jestli máme možnost otevřít to i pro lidi s další diagnózou.
Já proto s těžkým srdcem, ale přesto chci zopakovat, že v původním návrhu to vůbec nebylo, to ustanovení pomoci lidem s poruchou autistického spektra, jak je to přesně definováno v poslanecké verzi, tak to otevře. Do té doby prostě ten nárok nemají nebo v tuto chvíli ještě ten nárok ti lidé nemají, ale myslím si, že bychom se měli držet toho původně poslaneckého návrhu se všemi argumenty, které jsme tady slyšeli, i vůči lidem s jinými problémy a s jinými diagnózami, jakkoliv si opravdu velmi vážím všech, kteří těm lidem pomáhají. A jako pedagog vím, jak je to velmi těžké. Říkám, s těžkým srdcem, ale myslím si, že v tuto chvíli je rozumné stát vzhledem k praxi, vzhledem k tomu, jak se to bude přiznávat, tak aby to bylo spravedlivé, měli bychom trvat na sněmovní verzi. Je mi to líto. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Mám tu ještě další dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Plzák, připraví se pan poslanec Výborný.
Poslanec Pavel Plzák: Dobré dopoledne, vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo. Krátkou poznámku ze své praxe, a to obecně k příspěvku na pořízení motorového vozidla. Ze své praxe totiž vím, že jsou pacienti, a několik jich znám, kteří dojíždějí na kontroly do nemocnice nebo do ambulance sanitním vozem, a já jsem pak dodatečně zjistil, že oni dostali příspěvek na pořízení motorového vozidla. Tak by mě zajímalo, jak je to ošetřeno, jestli jedno vylučuje druhé, anebo ne. Děkuji za to i předkladateli.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za stručnou faktickou poznámku. Nyní pan poslanec Výborný.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, chtěl bych možná pomoci všem, kteří tady vystupují s tím, že s těžkým srdcem chtějí podpořit tu sněmovní verzi. Bohužel musím říct, že ten argument paní kolegyně Pastuchové nepovažuji za úplně férový právě vůči rodinám, které pečují o osoby s poruchou autistického spektra. Velmi často to tady slyšíme. V okamžiku, kdy přijde nějaký návrh, chceme někomu pomoci, tak když nějaká skupina ten návrh odmítá, říká, že je to nesystémové. Je to nesystémové, vytváříme tím další nespravedlnosti a podobně.
Teď tady skutečně řešíme v rámci této novely pomoc rodinám, které pečují o osoby s touto poruchou, a chci připomenout, že to, co tady prezentoval pan kolega senátor Kantor, tak není přece otevření stavidel a brány všem. Tam skutečně musí být to velmi těžké postižení, ne že bychom všem rodinám takto poskytovali tento příspěvek.
Jsem přesvědčen o tom, že se nemusíme trápit těžkým srdcem, ale můžeme podpořit verzi Senátu, která napravuje a naopak nevytváří nespravedlnost, ale v rámci rodin, které pečují o osoby s poruchou autistického spektra, je velmi spravedlivá, protože dává nárok i tam, kde evidentně je oprávněný. Velmi bych vás poprosil, abychom toto vzali v potaz. Tady se skutečně nebavíme o nějaké dramatické sekeře do státního rozpočtu, ale o tom, jestli rodinám, osobám, které pečují o lidi s tímto postižením, jestli jim pomůžeme v úplnosti, anebo jestli uděláme místo celého kroku jenom půlkrok.
Takže paní senátorce Gajdůškové, které si velmi vážím, paní bývalé senátorce, dnes poslankyni Gajdůškové: pojďme s lehkým srdcem podpořit to, co senátoři napravili. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Váš čas. Děkuji vám a teď je prostor pro pana navrhovatele.
Poslanec Vít Kaňkovský: Ještě jednou hezké odpoledne. Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně, kolegové, ještě bych krátce zareagoval na některé připomínky, které tady zazněly. Jsem přesvědčený o tom, že právě to určité nepochopení, jakým způsobem vlastně je posuzován stav osob s těžkou poruchou autistického spektra, vede k tomu, že ministerstvo tady predikuje počet až 5 000 osob, což ale v reálu rozhodně tak vysoké číslo není a nemůže být. A to je právě ten argumentační faul, který mě na paní ministryni překvapil, a myslím si, že by se to v takhle důležité diskusi nemělo objevovat.
Pokud se týká toho, že je tady označována formulace, kterou jsme tady přijali v Poslanecké sněmovně, jako ta jediná přesná, tak si ji skutečně ještě jednou zopakujme. Tam se hovoří o tom, že tam budou zařazené autistické poruchy s těžkým funkčním postižením, s opakovanými závažnými a objektivně prokázanými projevy autoagrese nebo heteroagrese, přetrvávajícími i přes zavedenou léčbu. Co to fakticky znamená? Budou to osoby, které mají těžký autismus a které se projevují autoagresivně nebo heteroagresivně.
Ale já už jsem tady i v tom svém prvním vstupu říkal, že ke znemožnění jezdit s osobou s těžkým autismem hromadnou dopravou, že jsou tady další poruchy chování, které znemožňují těm rodinám hromadnou dopravu využívat. A znovu to tady zopakuji. Je to špatně koordinovatelná mobilita, vysoká hlučnost v rámci nekontrolovatelných autistických projevů, tendence k sebeobnažování, k dotýkání druhých osob a další sociálně nevhodné jevy. Myslím si, že každý z nás zná nějakou rodinu, která má takto těžce postiženého blízkého, a zkuste se vžít do role těchto rodin, které si zažívají spoustu ústrků ve společnosti i z jiných důvodů. Oni skutečně se do hromadné dopravy prostě nevydají se svým blízkým, protože se stydí, protože vědí, že v hromadné dopravě se najde někdo, kdo jim řekne: Prosím vás, toho svého blízkého nebo to své dítě si nějakým způsobem srovnejte, vždyť takhle se tady přece nemůže chovat. A pro ty rodiny je to velmi stigmatizující. Je pro ně stigmatizující i spousta dalších ústrků, které si zažívají, a právě ten senátní návrh se snaží narovnat diskriminační postoj, který jsme sněmovní verzí přijali, to znamená, aby se to týkalo skutečně těžkých forem autismu a zároveň provázených těžkou poruchou chování, která znemožňuje využívat hromadnou dopravu. ***
