Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

1.
Návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky

O programu se nehlasuje. Skupina 64 poslanců využila svého práva a podle § 84 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, podala návrh na vyslovení nedůvěry vládě. Já poprosím, aby se jako první ujal slova pověřený zástupce navrhovatelů, a tím je pan místopředseda Petr Fiala. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dámy a pánové, dnešní den je důležitým dnem pro českou demokracii. Poslanecká sněmovna tady bude hlasovat o tom, jestli má vláda Andreje Babiše důvěru Poslanecké sněmovny. A to není nějaké obyčejné hlasování. To je test toho - a důležitý test - je to test toho, zda vláda stále zastupuje většinu voličů, kteří v roce 2017 odevzdali svůj hlas ve volbách. Je to tedy test toho, zda tato vláda, vláda Andreje Babiše, má legitimní právo nadále vládnout.

Když říkám, že to je významný den pro českou demokracii, tak současně musím říct, že je to do jisté míry i smutný den z toho hlediska, že to hlasování, před kterým tu dnes stojíme, musela vyvolat parlamentní opozice. V každém dobrém demokratickém státě, který ctí principy parlamentní demokracie, a Česká republika je parlamentní demokracií, by toto hlasování vyvolal sám předseda vlády. A vyvolal by ho ve chvíli, kdy by zjistil, že mu jeden z koaličních partnerů vypověděl podporu. A to se stalo. Komunisté před mnoha týdny vyhlásili, že vládu Andreje Babiše nepodporují. A připomeňme si, tato vláda se opírala o podporu, o většinu v Poslanecké sněmovně, kterou tvoří hnutí ANO, ČSSD a také KSČM.

Ve chvíli, kdy komunisté řekli zcela jasně, že vládu nepodporují, že vláda ztratila jejich podporu, by bylo logické, aby premiér přišel do Poslanecké sněmovny a požádal o důvěru, protože nemůžeme mít v parlamentní demokracii vládu, která se neopírá o většinu v Poslanecké sněmovně. Pan premiér Babiš se ale chová, jako by se nic nestalo, a dokonce v souvislosti s vyslovením nedůvěry mluví o destabilizaci. Ale to se opravdu velmi, velmi mýlí, protože demokracie a její pravidla, její principy, to není destabilizace. Demokracie, to je základní princip fungování našeho státu a její pravidla a její principy musíme ctít.

Proto jsme dnes tady, dámy a pánové. Nejsme tu jenom proto, abychom ověřili, zda komunisté říkají pravdu - to je samozřejmě jeden z důvodů - zda podporují, nebo nepodporují vládu Andreje Babiše. To se dnes ukáže. Jsme tu ale hlavně proto, abychom zjistili, jaká je opravdová vůle vás, dvou set reprezentantů českých občanů, ohledně této vlády. Zda se vláda opírá o většinu, nebo neopírá.

My, parlamentní opozice, v tomto případě složená z pěti demokratických politických stran, jsme přesvědčeni, že vláda Andreje Babiše má skončit. A nejenom proto, že ztratila důvěru komunistů. Důvěru sociální demokracie bezpochyby má, sociální demokraté vládu bezvýhradně podporují, jsou jejich součástí. A zda ztratila důvěru komunistů, to se ukáže právě při dnešním hlasování. Ale to není ten jediný důvod, proč my si myslíme, že vláda Andreje Babiše má skončit. Důvodů pro nedůvěru, které máme, je mnoho a každý den přibývají další a další.

My jsme v rámci koalice SPOLU sestavili 40 konkrétních důvodů, proč jsme přesvědčeni, že vládě má být vyslovena nedůvěra. Já tu všech těch 40 důvodů nebudu teď vyjmenovávat ani číst, jsou k dispozici na našich webových stránkách. Ale hlavně, budou o nich mluvit moje kolegyně, moji kolegové z koalice SPOLU, paní poslankyně, páni poslanci z koalice SPOLU, ve svých konkrétních vystoupeních, kde budou na základě toho, čemu se věnují, svých specializací, svých odborností, ukazovat v jednotlivých oblastech, kde vláda Andreje Babiše selhává a proč si nezaslouží naši důvěru. Já jsem zde vybral 8 z těch 40, 8 vážných důvodů, pro které by měla vláda skončit, a prosím vás, abyste se nad každým z těch osmi důvodů zamysleli.

Důvodem prvním je to nejdůležitější, a to je lidské zdraví a lidské životy. Za uplynulý rok pandemie koronaviru u nás zemřelo 30 tisíc našich spoluobčanů. To Českou republiku staví na katastrofální místo v žebříčku zemí, které pandemii zvládly nejhůře. Kabinet v tomto směru selhal v mnoha věcech. Dalo by se říct, že selhal prakticky ve všem. Včas nezajistil ochranné pomůcky, nezajistil dostatek kvalitních testů ani dostatek vakcín. Namísto toho se tady rozjel kolotoč jakýchsi podivných obchodů, kšeftů, kdy jednotlivá ministerstva platila za jeden respirátor i stovky korun, a z okna se tak vyhodily miliardy. A dodnes není jasné, u koho skončily. Myslím, že nejsem sám, kdo by to rád věděl, a jsem přesvědčen, že jednou se toto všechno vyšetří a objasní.

Pamatujete si, dámy a pánové, jak na tomto místě stál tehdejší i dnešní ministr zdravotnictví Vojtěch a ubezpečoval nás, že zdravotnických pomůcek je dostatek, že koronavirus není tak vážná věc, že pandemie vlastně nehrozí a tak podobně? Před devíti měsíci musel pan ministr Vojtěch odstoupit. A teď je zpět po neuvěřitelném personálním kolotoči, kdy se v jeho křesle vystřídali další tři lidé, v křesle naprosto zásadním a klíčovém pro zvládání pandemie a pro zdraví našich lidí. Tři lidé. Roman Prymula, ten se brzy projevil jako papaláš, Jan Blatný, toho vyštvali poté, co odmítl české obyvatele očkovat neschválenou ruskou vakcínou Sputnik, a Petr Arenberger, ten ztratil sám sebe v obřím střetu zájmů. Tento výčet, dámy a pánové, tento výčet by sám o sobě stačil k tomu, aby vláda padla. V každé demokratické zemi po takovémhle personálním veletoči, po takových neúspěšných nominacích, po této nezodpovědné politice by vláda padla. A to je bohužel jenom začátek těch mých argumentů, proč si tato vláda nezaslouží naši důvěru.

Naší druhou zásadní výhradou vůči této vládě je její pohrdání právem a zákony České republiky. České soudy opakovaně, a to je důležité, ne jednou, ne že to je nějaký omyl, opakovaně smetávají ze stolu, shazují předpisy a opatření, která tato vláda v souvislosti s pandemií vydala a bohužel i dále vydává. Znovu opakuji, není to náhoda, jedno zanedbání, jedna nejasnost. Je to princip, je to opakované pohrdání právem a zákony České republiky. Připomeňme si protiústavně vyhlášený nouzový stav, připomeňme si zrušená nařízení o nošení respirátorů nebo zrušenou povinnost testovat zaměstnance na covid. Připomeňme si také různá naprosto komická opatření, ze kterých si lidé dělali legraci, jako bylo kafe v papírovém sáčku, zákaz zpěvu nebo otevření diskoték bez možnosti tancovat. To všechno jsou úsměvné příklady, kterých bych tady mohl jmenovat celou řadu, všichni je znáte. Ale tady jde opravdu o velmi, velmi vážné věci. Toto všechno dohromady - nerespektování práva, vydávání podivných předpisů, kterým nikdo nerozumí - to všechno vytvořilo přes rok trvající chaos. Chaos, v kterém se málokdo vyzná, možná se v něm nevyzná vůbec nikdo. Občané se nestačí divit, nevěří svým očím, neví, co se má dodržovat, co platí, co neplatí, takže se nedivme, že v mnoha případech ta vůle respektovat vládní aktuální opatření, že ta vůle je skoro na nule.

A právě tento vládní diletantismus, který jsem tady velmi stručně teď popsal, nás vede k třetímu důvodu, proč by vláda neměla dále pokračovat, a tím je diskriminace celých podnikatelských odvětví v naší zemi. Ano, mám na mysli především malé obchody, sektor služeb, ale samozřejmě nejenom je. Podnikatelé se od začátku pandemie musí potýkat nejen s přímým dopadem pandemie a těch opatření, ale také s chaotickými, nepřehlednými a nedostatečně podpůrnými programy, které vláda Andreje Babiše vyhlašovala, zmateně vyhlašovala, a které vlastně podnikatelům v mnoha směrech vůbec nepomáhaly. Úpornost, s jakou vláda trvala na řadě svých nelogických opatření vůči obchodům a službám, vyvolávala v řadě lidí legitimní logickou otázku, zda likvidace podnikatelských sektorů, některých podnikatelských sektorů, nakonec nebyl ten pravý záměr. Zvláště když se ukázalo, že miliardové podpory - miliardové podpory - bez problémů plynuly do firem a odvětví, kde členové vlády nebo jejich příbuzní podnikají. Ano, to, o čem mluvím, je střet zájmů.

A střet zájmů premiéra a jeho spolupracovníků ve vládě, to je čtvrtý důvod, proč by tato vláda měla skončit. A je to důvod, na který poukazujeme už řadu let, a každou chvíli k tomu přibývá další a další argument. V dubnu Evropská komise definitivně potvrdila, že Andrej Babiš porušuje zákony, protože dál ovládá Agrofert, který čerpá naše společné evropské peníze. V květnu o této celoevropské ostudě České republiky jednal Evropský parlament a před pár dny se dokonce zjistilo, že Andrej Babiš patří k největším příjemcům veřejných peněz v celé Evropské unii. A média mezitím objevila diář pravé ruky pana premiéra, abychom se z něj dozvěděli, že vedle dotací lidé z hnutí ANO stihli zobchodovat i řadu dalších vládních rozhodnutí a zakázek.

Dámy a pánové, tohle všechno není nějaká běžná klientelistická kauza, jakých známe spoustu i z dalších demokratických zemí. Toto totiž mimo jiné znamená osobní střet premiéra České republiky s Evropskou unií. Osobní střet, který může také skončit tím, že naše země přijde o dotace, o desítky a stovky miliard korun, a že to postihne peněženku každého občana. A já se ptám: můžeme si toto dovolit? Můžeme si něco takového dovolit?

Bohužel tyto osobní zájmy, osobní problémy premiéra Babiše, se naplno projevily i na dalším, pátém důvodu, který máme pro konec této vlády, a tím je řešení teroristického atentátu, který provedli ruští agenti ve Vrběticích. Evropští lídři se opakovaně pozastavovali nad přístupem české vlády a zvláště premiéra, kteří si nedokázali včas zkoordinovat společnou reakci našich spojenců z Evropské unie a Severoatlantické aliance. Můžeme se jenom dohadovat, co bylo tím pravým důvodem takové neschopnosti, takového postupu. A nehrál v tom roli i ten vleklý osobní konflikt pana premiéra? Nebo v tom hrály roli zásadní problémy prvního vicepremiéra této vlády Jana Hamáčka? Ano, Jan Hamáček dodnes nedokázal vysvětlit okolnosti své plánované cesty do Moskvy v době, když už prokazatelně věděl o ruském teroristickém útoku na českém území. Opozice ho proto opakovaně vyzvala k rezignaci. Neuposlechl, nevyslyšel této výzvy, a tak dnešní hlasování o důvěře je tedy i pro nás hlasováním o vrbětickém útoku a o roli Jana Hamáčka.

Šestým důvodem pro hlasování o nedůvěře vládě je skandální přístup k řešení otravy řeky Bečvy. Už to bude, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, osm měsíců, kdy sledujeme do očí bijící neschopnost vyšetřit jednu z největších ekologických havárií v historii České republiky. A já teď nespekuluji o tom, jestli je to diletantismus, nebo nějaká snaha zamést tu kauzu pod koberec, ale to, co všichni vidíme a co zneklidňuje občany, je přece jasné. To vyšetřování se neuvěřitelně táhne a panují tady pochybnosti, jestli je vedeno profesionálně.

Dámy a pánové, opravdu věříte této vládě? Věříte, že její instituce postupují v té kauze nestranně a objektivně? Všechna tato selhání mají vedle tedy vlády Andreje Babiše jednoho společného jmenovatele a tím jsou raketově rostoucí náklady, respektive výdaje státního rozpočtu. A to je náš sedmý důvod.

Je třeba hodně nahlas říct, že tato vláda zadlužuje naši zemi v míře, která v novodobé historii České republiky nemá obdobu. A nelze to celé připsat na účet pandemie. Ani náhodou. To se jenom o to neúspěšně pokouší Ministerstvo financí. Minimálně polovina z toho, co český stát v roce 2020 zaplatil navíc, tak to s koronavirem vůbec nesouvisí. A dá se to vyčíst i z čísel, která samo Ministerstvo financí překládá. Jde o plýtvání, jde o nezvládnutí situace, jde o předvolební dárky hnutí ANO, sociální demokracie, ale jsou to všechno věci, které jednou budeme muset zaplatit z naší společné kapsy. A řekněme si otevřeně, že i samotný účet České republiky za pandemii by byl mnohem nižší, kdyby nám vládli odpovědní politici, kdyby na příslušných místech byli odborníci, a nikoliv kdyby to tady řídili nezodpovědní populisté. Nemuseli bychom totiž v takovém případě ze svých daní platit předražené respirátory, nefunkční testy, zbytečně zakoupené čínské jehly, ale ani miliardové odškodné podnikatelům za právní zmatky, které nekompetentní přístup jednotlivých ministrů způsobil

A na závěr, dámy a pánové, osmý, jako poslední jsem si nechal osmý důvod, to je téma, které osobně považuji za jedno z nejzávažnějších. Jde o nebezpečný hazard s budoucností našich dětí. Příliš dlouho zavřené školy, mimořádně pomalý návrat dětí do standardní výuky, to všechno je neomluvitelné selhání. Děti se dostaly na samý chvost zájmů vlády Andreje Babiše. To i divákům sportovních utkání byla ze strany vlády věnována větší pozornost než dětem, které se teď připravují na budoucí život. Bohužel současné výsledky prvomaturantů i výsledky žáků z odborných učilišť ukazují na veliký, byť zatím do jisté míry skrytý problém, s nímž se české rodiny, český stát budou muset potýkat minimálně dalších deset let. Za sebe dodávám, že to je problém, který v tomto rozsahu vůbec nemusel nastat, jak to ukazuje praxe z jiných evropských zemí, kde dokázali udržet školní docházku i v průběhu pandemie a vyrovnali se s touto věcí mnohem lépe než česká vláda.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, čím dříve toto všechno skončí, tím lépe. Já jsem vám tady představil osm důvodů, osm hlavních důvodů, proč si v koalici SPOLU myslíme, že tato vláda musí skončit. Nejsou to, jak jsem říkal, samozřejmě důvody všechny a je na vás, abyste je pečlivě zvážili. Důvěra znamená ochotu spolehnout se na druhé, spolehnout se na druhé a svěřit jim do rukou svou budoucnost. A já se vás ptám, dámy a pánové, aby si každý z vás upřímně odpověděl na tyto otázky a podle toho se rozhodl, jak bude hlasovat: Spoléhám se na tuto vládu? Věřím této vládě? Dokážu této vládě svěřit budoucnost svou, svých dětí a občanů této země? Odpověď poslankyň a poslanců koalice SPOLU zní jasně a ta odpověď je: Ne! (Potlesk v sále.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Rychle ještě přečtu dodatečné omluvy. Omlouvá se pan poslanec Vít Kaňkovský dnes do 11.30 hodin ze zdravotních důvodů. Omlouvá se pan poslanec Lubomír Volný dnes od 9.00 do 12.00 hodin z pracovních důvodů. Omlouvá se pan poslanec Petr Dolínek dnes z pracovních důvodů. A omlouvá se pan poslanec Jan Richter dnes mezi 9.00 a 11.00 z pracovních důvodů.

Nyní mám zde několik přihlášek s přednostním právem ještě před otevřením rozpravy a já dávám slovo panu premiérovi Andreji Babišovi, připraví se pan předseda Ivan Bartoš. Jenom zopakuji, nenacházíme se v rozpravě, nejsou možné faktické poznámky. V tuto chvíli tady mám osm přednostních práv. Prosím, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Dobrý den všem. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, už potřetí se tu scházíme, abychom hlasovali o nedůvěře vládě, tentokrát čtyři měsíce před volbami. Prý chcete vyslovit nedůvěru například proto, že nemáme většinu. KSČM, pane předsedo, nebyla nikdy náš koaliční partner. Umožnila vznik této úspěšné vlády. A my jsme menšinová vláda už od prosince 2017. A těch argumentů pro vyslovení nedůvěry jsme slyšeli a já se budu snažit vyjádřit k jednotlivým argumentům.

Jeden z argumentů je pochybná, účelová zpráva auditorů Evropské komise o mém údajném střetu zájmů. A jak to bylo s tím střetem zájmů? Vy jste mi nevěřili, že chci jít do politiky něco změnit, ne dělat kšefty s tradičními stranami, a když jste to zjistili, tak nejdřív byla vyfabrikována aféra dluhopisy, které navrhl pan Kalousek. Hlasoval pro to i bývalý premiér a na základě této vymyšlené kauzy mě vyhodil z vlády.

A to nestačilo, tak se vymyslel střet zájmů, lex Babiš. Absurdní záležitost. Já jsem to opakoval x-krát: žádný střet zájmů nemám. Vy jste tady prosadili lex Babiš proti Babišovi na míru. Na tom jste se shodli, všichni jste hlasovali pro, proti Babišovi, protože vy toho Babiše musíte dát pryč z té politiky, on vám vadí, protože se nepřizpůsobil těm vašim zvyklostem. Vždy jsem dodržoval veškeré právní předpisy. Agrofert neřídím a neovládám! A Evropská komise nemá co vykládat české zákony! Tahle země nemůže být řízena z Evropského parlamentu. My jsme svrchovaná země! A Česká republika žádné peníze vracet nebude. Já nevím, proč o tom mluví pan předseda. Za vás se vracelo 38 miliard! (Zvýšeným hlasem.) 38 miliard jsme vraceli za ty různé podvody. Takže je to celé nesmysl.

A já se divím, že jste nemluvil o Čapím hnízdě. To je to nejdůležitější pro vás. Tak já vám ho zopakuju. A předpokládám, že vaši partneři o tom budou mluvit. Čtrnáct let stará věc! Kdo přiklepl tu dotaci? No tady pan poslanec Bendl toho času, tehdy byl hejtman. Seděla tam paní Langšádlová. I ten senátor - a řekli mi, že mám mluvit slušně - byl u toho. Kdo to kontroloval, tu dotaci? No dvakrát nejlepší ministr financí, pan Kalousek ji kontroloval. Pět let účelové stíhání. Firma měla nárok na tu dotaci a vrátila ji. A stále se to vyšetřuje. Státní zástupce to již jednou zastavil, ale nejvyšší státní zástupce to prodloužil. Je potřeba stíhat toho Babiše. A jeho rodinu! Za nic. Dotace se vrátila. Kde jsou ty miliardy, co jste rozkradli? Choďte se na to Čapí hnízdo podívat. Je to pro veřejnost! Pro děti! Choďte se tam podívat. Ale toho Babiše je potřeba zlikvidovat. Absurdní záležitost na objednávku. A můžou řvát všichni, mně je to úplně jedno. Na objednávku.

Kauza Bereta. Zkuste si to načíst. Takže to jsou dvě věci proti Babišovi. Je třeba ho zlikvidovat, protože přišel a nekradl. Dělá zdarma. Všechny peníze, které dostává, posílá samoživitelkám.

Takže já vám teď v osmi bodech připomenu, jaké to vládě chcete vyslovit nedůvěru.

Chcete svrhnout vládu, která konečně prosadila důstojné důchody. V roce 2009 byla průměrná penze 10 045 korun měsíčně. Nastoupila ODS a TOP 09 a výsledek byl, že na konci roku 2013, vážení důchodci, byl průměrný důchod 10 962 korun. Za čtyři roky jste dokázali našim seniorům přidat tisícovku. I těch 40 korun tam bylo. A 2010 jste jim nedali vůbec nic. Takže si to porovnejte s mojí vládou. V prosinci 2017, kdy jsem se stal premiérem, průměrná penze byla 11 745 korun. V letošním březnu 15 351 korun. To byl jeden ze slibů naší vlády. Lidem nad 85 let jsme přidali tisícovku navíc. A v prosinci každý senior dostal ještě 5 tisíc korun. Ne kvůli pandemii. Kvůli životním nákladům. Protože naši důchodci si to zaslouží. A my jsme tedy valorizovali důchody téměř o tisíc korun každý rok. Vy jste byli tak štědří, že jste jim dali tisícovku za čtyři roky. A na rok 2022 senioři dostanou v průměru měsíčně 758 korun navíc. To pro případ, že byste nedej bože sestavovali vládu, aby na ten náraz byli lépe připraveni. Protože jim určitě jako první věc seberete slevu 75 % na jízdné ve vlacích a autobusech, kterou jsem já osobně prosadil. To bude první, co jim vezmete.

Vy chcete svrhnout vládu, která radikálně zvedla lidem platy. V roce 2017 jsme slíbili učitelům, že budou brát v průměru přes 45 tisíc měsíčně. A slib jsme splnili. My totiž programové prohlášení vlády vyhodnocujeme, skládáme průběžně účty a sliby plníme. A my jsme tenhle slib splnili. Letos budou kantoři brát přes 46 tisíc korun měsíčně. Za vás, v roce 2013, průměrný plat kantora byl 26 111 korun. My jsme jim přidali skoro jednou tolik. Programové prohlášení pro nás není cár papíru. Nejsme ODS, která se před volbami dušuje, že nebude zvedat daně, a pak udělá přesný opak a s TOP 09 prosadí megapodvod nazvaný superhrubá mzda. Tu jsme mimochodem také zrušili. ODS našla odvahu se přidat až po 12 letech, co o tom mluvila. Samozřejmě až teď, když je v opozici. Zrušením superhrubé mzdy jsme všem 4,5 milionu zaměstnanců ve veřejném, státním a soukromém sektoru zvedli čistou mzdu o 7 %. Pak jsme vyrovnali letité dluhy, které tu po vás zbyly u klíčových profesí. Policisté díky naší vládě budou letos brát v průměru 50 530 korun. Hasiči 51 100 korun. Vojáci 51 700 korun měsíčně. Průměrný plat u pracovníků sociálních služeb bude letos 35 097 korun a u sestřiček dosáhne 58 200 korun. Významně jsme navýšili mzdy lékařům. Díky těmto příjmům se razantně omezil odchod našich zdravotníků a pečovatelů do zahraničí za lepším. Po vaší vládě v roce 2013 sestřičky braly v průměru 28 388 korun. Pracovníci sociálních služeb 16 827 korun. My jsme jim platy zvedli o víc než dvojnásobek.

Chcete svrhnout vládu, která snížila lidem daně. Ano. Já chápu, že kolegům z ODS a TOP 09 z toho jde hlava kolem. Ale představte si, že i když jste ve vládě, tak můžete snižovat daně. To asi nevíte. Stačí chtít. Až na hazard, tabák a alkohol naše vláda snižovala daně a dělá to nějakých 436 miliard, které šly zpět lidem a podnikům a podnikatelům a živnostníkům.

Superhrubou mzdu jsem připomněl. Jejím zrušením jsme zaměstnancům snížili daň z příjmů na 15 %. U živnostníků jsme také uhájili daň z příjmu 15 % a zavedli pro ně měsíční paušální daň, aby se nemuseli otravovat s účetnictvím. Zrušili jsme také daň z nabytí nemovitostí, další výmysl ODS. Také se přidala. Zase k tomu našla odvahu až v opozici. Daně jsme dále snižovali tam, kde je ODS a TOP 09 s velkou chutí zvyšovala. Protože se tomu lidé neměli jak bránit. Ano, DPH. U daně z přidané hodnoty jsme významně rozšířili sníženou sazbu 10 %. Do této snížené sazby jsme postupně převedli položky jako dodávky tepla, vodné a stočné, hromadnou dopravu, stravovací služby, kadeřníky, opraváře, domácí péči, nealko a nakonec samozřejmě moje oblíbené točené pivo. Jako kompenzaci hospodám z EET. Za to jsem bojoval dlouho.

Vy chcete svrhnout vládu, která zvýšila životní úroveň. Zase jsme slyšeli: Babiš zadlužil zemi, budou trpět naše děti, nikdo to nezaplatí, zkrachujeme a podobné nesmysly. Ale vy tomu určitě nevěříte ani sami. HDP na hlavu. Česká republika předběhla Portugalsko, Řecko, Španělsko i Itálii. Když jsem se stal v lednu 2014 ministrem financí, byl dluh vůči HDP po vašem takzvaném rozpočtově odpovědném vládnutí 41,1 %. Na konci roku 2019 jsme ho srazili na 29 %. Ano, a potom přišla pandemie. Ale i navzdory tomu, navzdory miliardám investovaných do našich lidí a našich podniků jsme stále jednou z nejméně zadlužených zemí.

Prosím vás, lidi, poslouchejte, nevěřte té demagogii! Jsme čtvrtá nejméně zadlužená země v Evropské unii za rok 2020. A víte, kolik byl dluh vůči HDP? 36,9 %. To znamená, že to bylo za minulý rok stále méně, než v jakém stavu jsem zdědil vyplundrované veřejné finance po vás, když jsem přišel do vlády v lednu 2014.

Jen pro porovnání, aby naši občané věděli, jak jsme na tom u toho dluhu: Rakousko má dluh 84 %, Německo 71, Francie 117 a Japonsko více než 200 % HDP. A tyto země určitě nezkrachují. Stejně jako my nezkrachujeme. A pokud jde o ty peníze, kvůli kterým narostl náš dluh, tak to nejsou miliardové tunely, které tu ty tzv. vaše demokratické strany roky provozovaly. Ty peníze jsme nikam nezašantročili. (Ministryně Schillerová ukazuje do sálu graf.) Ale dali jsme je lidem! Proto se úspory domácností navýšily k 30. dubnu 2021 za poslední rok o rekordních 360 miliard korun! A ten dluh jsme stabilizovali už jednou. Já jsem s tím začal, paní Schillerová pokračovala. A pokud bychom k tomu měli příležitost v příštím volebním období, tak to dokážeme znovu! O tom jsem přesvědčený.

Vy chcete svrhnout vládu, která myslí na rodiny! Naše vláda zvýšila rodičovský příspěvek z 220 tisíc na 300 tisíc korun. A ženám s vícerčaty na 450 tisíc korun. Ten se nezvyšoval od roku 2008. Jakmile jste se ocitli v opozici, tak jste se mohli přetrhnout, abyste l Všechno idem přidali. Ale když jste vládli, tak vás to ani nenapadlo, dělali jste pravý opak. Úplně pravý opak toho, co jste slibovali. Mladým rodinám, které jste roky cíleně dusili, my jsme odklepli státní úvěry na bydlení s úrokem jedno procento, a to dokonce i na nákup družstevního podílu. Díky projektu Výstavba jsme rozvázali obcím a městům ruce při výstavbě sociálního bydlení. Zrušili jsme například karenční dobu na první tři dny nemoci, další váš asociální výmysl. Zavedli jsme konečně eNeschopenku. Zvýšili jsme dávky na domácí péči a lidem s nejtěžším postižením jsme přidali 6 tisíc na 19 200 korun měsíčně a těžce postiženým 4 tisíce měsíčně na 12 800 korun. Další skupina lidí, na které jste roky kašlali, vážená opozice.

Chcete svrhnout vládu, která myslí na spotřebitele! To my jsme zlidštili exekuce a insolvence! To my jsme zatočili s dětskými dluhy! Navýšili jsme nezabavitelnou částku. I hranici, od které se sráží celá mzda. Díky nám kvůli dluhu nižšímu než 100 tisíc korun už lidem exekutor nemůže prodat střechu nad hlavou jako kdysi. Zrušili jsme rozhodčí doložky a zastropovali odměny pro exekutory a advokáty! Exekutoři nikdy neměli být zprivatizováni! To je taky vaše dědictví. to byly vaše výmysly. A my jsme udělali další věci i pro běžné zákazníky. Třeba jsme přechod k jinému mobilnímu operátorovi zkrátili na dva dny, nebo jsme prosadili pokutu až 500 tisíc za přetočený tachometr.

Vy chcete svrhnout vládu, která konečně investuje. Za poslední roky jsme do České republiky investovali stovky miliard. Správa železnic, Ředitelství silnic a dálnic nikdy neměly takové rozpočty! Dokonce jsme všechny možné investiční projekty zanesli do Národního investičního plánu - ano, to je taky můj výmysl a moje dílo. A jsem na to pyšný! A já jsem to i ukazoval Evropské komisi, tady je plán investovat 20 tisíc projektů za 8 tisíc miliard korun až do roku 2050! Postavili jsme 59,3 km nových dálnic a dalších 107,3 km jsme rozestavěli. (Ministryně Schillerová ukazuje graf.) Postavili jsme 66,8 km silnic prvních tříd a dalších 74,3 km se staví. Vy jste dálnic postavili tak nula nula nic. Naopak jste jejich výstavbu zarazili. V září dokončíme kompletní rekonstrukci D1 z Prahy do Brna, 160 km nové dálnice de facto, za 24 miliard. A do Hradce Králové jsme konečně po 36 letech protáhli D11. Letos začala výstavba D4 směr Strakonice. První PPP projekt v historii naší země v délce 32 kilometrů! Co je to PPP projekt? Že soukromá firma postaví dálnici. Efektivně, rychle, lépe než stát. A my si to pronajmeme. Od revoluce se o tom mluvilo, nikdo neudělal nic. My jsme to udělali. A teď se už začíná stavět. V roce 2025 napojíme Prahu na D3 a Karlovy Vary na D6. To je hlavní problém Karlovarského kraje. Ta dálnice, na tu taky někdo zapomněl od revoluce. Postavili jsme a stavíme plno nových obchvatů jako kolem České Lípy, Třince, Pardubic, Frýdku-Místku, Otrokovic, Znojma, Slaného, Jaroměře, Strakonic, Krnova, Řevničova. Stavíme nejenom mnohonásobně víc, než když jste vládli vy, ale i o polovinu levněji než za éry ODS, kdy tak zázračně zbohatl váš ministr dopravy a jeho firma. Ten neměl střet zájmů? Nebo jak to bylo? A proč jste stavěli kilometr dálnice za 342 milionů korun? My kilometr dálnice stavíme za 152 milionů korun. A jde to i rychleji díky novému zákonu o liniových stavbách, který jsme prosadili! Další věc, na kterou jste kašlali!

Miliardy jsou vidět i ve zdravotnictví. Vymetli jsme vaše šnajdroidy, kteří byli přisáti na veřejných penězích. A tak jsme mohli konečně začít investovat. A pokud někdo zapomněl, tak si přečtěte Health Corruption Reports, Zprávu o korupci Evropské komise z roku 2013, kdy vaše vláda končila. Letos jde do zdravotnictví 391,6 miliardy korun. Za čtyři roky naší vlády jsme rozjeli projekt klíčových strategických investic do nemocnic, jako např. IKEMu. Nakoupili jsme špičkové přístroje, inovativní léky a léčiva pro pacienty se vzácnými onemocněními. Díky nám v odlehlých oblastech otevřelo nové ordinace 62 praktiků a 30 zubařů. Navýšili jsme kapacity lékařských fakult i středních zdravotnických škol. To aby nás měl kdo léčit až lékaři a sestřičky, kteří oddřeli celou pandemii, odejdou do penze.

Konečně jsme začali něco dělat taky se sportem. Pokračovali jsme v podpoře sportu, který jsem začal jako ministr financí. (Smích a potlesk zprava.) Já nevím, proč se smějete? Jak se má Martin Kocourek, který rozděloval sportovní dotace v baru v Intercontinentalu? Ale jenom dopoledne, odpoledne byl unavený. Tak se nesmějte! Nebo vám to připomenu, jak vy jste - ani jste nerozdělovali. V roce 2013 šlo do sportu 3,5 miliardy korun. A někdo tady budoval jinou strukturu než Ministerstvo školství. A kolik jde do sportu tento rok? Deset a půl miliardy! Deset a půl miliardy. Program Můj klub: podpoříme 6 500 projektů za 1,6 miliardy. A díky programu Kabina to bude 1 500 projektů za 1,2 miliardy v následujících dvou letech. To znamená konec smradlavým šatnám, rozpadajícím se halám a zanedbaným sportovištím mimo velká města.

Nezapomínali jsme ani na kulturu. Zrekonstruovali jsme desítky památek. Třeba v Praze historickou ikonickou budovu Národního muzea jsme stihli opravit přesně a otevřeli na 100. výročí oslav založení Československa. Dále pak Státní operu nebo Negrelliho viadukt. Připravili jsme rekonstrukci Invalidovny. V Karlových Varech se konečně opravují Císařské lázně, tak snad to nezastaví. Trvalo to pět let než jsme začali tuhle fantastickou památku opravovat. A stát byl ten, který dal první peníze, já jsem byl ten, který tam poslal 100 milionů. A v létě otevíráme ikonický bazén hotelu Thermal! To je ten, co jste nechali zchátrat spolu s hotelem. Tam jsme narvali taky plno peněz. Renovujeme i hrad Karlštejn nebo zámek Telč.

A teď moje oblíbená investice. Já jsem prosadil - tady pan starosta určitě bude křičet - aby se realizoval projekt Muzea totality v areálu bývalé věznice v Uherském Hradišti, když jsem tam byl s ministrem Hermanem. Vy máte antikomunismu plná ústa od revoluce. A za ty roky jste co udělali? No tak asi víte co. Nebudeme rozvádět. (Pobavení v sále.)

Miliardy jsme investovali do naší krajiny a životního prostředí. Podpořili jsme výstavbu stovek kilometrů vodovodů a kanalizací. Zateplili jsme tisíce budov a vyměnili jsme přes 100 tisíc kotlů. Podpořili jsme přes 3 500 obcí v boji proti suchu. Od roku 2030 jsme rozhodli o konci skládek. A konečně jsme prosadili i zahrádkářský zákon. A jsem na to hrdý. (Pobavení v sále.) V roce 2001 někdo tady sliboval zahrádkářům zákon. Dokonce pan prezident Klaus to vetoval. Takže zdravím všechny zahrádkáře. Víte, že jsem urputný a splnil jsem svůj slib. A je to důležité, protože někdo po revoluci řekl, že si všechno dovezeme. Fajn. Tak doufejme, že to tak bude. Dlouhodobě. Ten vir taky nikdo nečekal.

Vy chcete svrhnout vládu, která bojuje za české zájmy. Na rozdíl od vás jsme konečně začali modernizovat naši armádu. Když přišla ekonomická krize, tak první, kde jste začali škrtat, byla armáda. Dokonce jste jí snížili rozpočet na 1,1 % HDP. V roce 2009 měla armáda rozpočet 56 miliard a vy jste ho snížili o 14 miliard na 42 v roce 2014. A za nás má rozpočet armáda 85 miliard. Konečně jsme vojákům pořídili špičkovou výbavu a techniku, která nahradila tu sovětskou. Nové americké vrtulníky, španělské i švédské obrněnce, české útočné pušky a pistole, izraelské radiolokátory.

A můžeme pokračovat zahraniční politikou. To až naše vláda udělala něco s ruskou rezidenturou v Česku. Vy jste o tom jen roky mluvili. Zase nic. Především jsme ale vláda, která důrazně bojuje za české národní zájmy v Bruselu. Třeba na finanční období od roku 2021 do roku 2027 dostaneme od Evropské unie 976 miliard korun. Z toho já sám svojí urputností jsem pro Česko vyboxoval 42 miliard navíc. Do závěrů Evropské rady, kde sedí všichni prezidenti a premiéři Evropské unie, jsem proboxoval, prosadil slovo jádro, zemní plyn jako čistý zdroj při plnění klimatických cílů Evropské unie. A stejně jako dopady kůrovcové kalamity! Naše lesy nám nechal tady zničit pan předseda KDU. Nedal ani korunu. My jsme dali 20 miliard v boji proti kůrovci. Naše vláda.

V Bruselu jsem 28. června, to začínala večeře, ale povedlo se to až 29. ve čtyři ráno, s mým přítelem Viktorem Orbánem zarazil povinné migrační kvóty, pro které předtím hlasovali europoslanci TOP 09 a STANu. A já už jsem to řekl tisíckrát, že Česká republika je svrchovaný stát a my budeme sami rozhodovat o tom, kdo tady bude pracovat a kdo tady bude žít. To je jediné zodpovědné řešení migrace. Tak si to totiž Piráti a STAN dali do programu. Zodpovědné řešení migrace. Tím asi chtějí říct, že odmítání uprchlických kvót je nezodpovědné. A já dobře vím, co se skrývá za tím zodpovědným řešením migrace. To si přejete. Přijmeme uprchlíky bez kvót, a dobrovolně. Nějaká tisícovka nebo dvě Afghánců nebo Pákistánců nás přece nezabije. Ne? To si myslí Piráti, že to zvládnou.

Pan Bartoš prohlásil: přál bych si, aby byl svět skutečně bez hranic, migrace je přirozená věc. Jestli - a to již vidíme ve Francii a v Německu - má být Evropa do deseti až patnácti let muslimská, nemám s tím problém, říká pan Bartoš. No, já s tím problém mám. Já s tím problém mám. Já nechci muslimskou Evropu. To bylo před 12 lety, to mu bylo 29 let. Dneska to vysvětluje tak, že prozřel a že to byla mladická nerozvážnost. Ale je zajímavé, že o sedm let později v roce 2016 vítá uprchlíky. To mu bylo 36 let. Taky asi nerozvážnost. Tak nevím, čeho se ještě dočkáme. Děsím se toho, co ještě udělá z nerozvážnosti příště.

Takže já říkám vám hlasitě a nahlas, vážení spoluobčané: My v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický pirátostan! Nechceme! (Bouřlivý potlesk z lavic ANO a z vládní lavice. Výkřiky: Výborně! Bravo!) My nechceme sdílet naše auta! My nechceme sdílet naše byty! My nechceme sdílet naši zemi! (Reakce z pléna: A naše ženy!) My nechceme, aby naši zemi řídil Evropský parlament! Nějací zelení fanatici, se kterými se Piráti spojili! (Potlesk z lavic ANO.)

Já jsem svrchovaný premiér této země. Nepodléhám nikomu, jenom občanům. Ti mi dali důvěru. A nikdo ze zahraničí nám do toho nebude kecat tady.

Takže já bych těch osm bodů shrnul. Chcete svrhnout vládu, která prosadila důstojné důchody, radikálně zvedla lidem platy, snížila lidem daně, zvýšila životní úroveň, myslí na rodiny, myslí na spotřebitele, konečně investuje, bojuje za české zájmy.

Dalším důvodem, proč nám chcete vyslovit nedůvěru, je pandemie, jak řekl pan předseda. Tam se totiž to vaše pokrytectví, pozérství a sabotáže ukázaly v plné nahotě. Od začátku jste epidemii bagatelizovali. Zatímco v Itálii řádil covid a kosil lidi, tak jste protestovali, že jsme zakázali lety ze severní Itálie a že jsme si dovolili rozhodnout, že se světový pohár v biatlonu v Novém Městě na Moravě pojede bez diváků. Tehdy se poprvé vyrojila spousta amatérských epidemiologů. Zatímco my jsme zaváděli razantní protipandemická opatření, vy jste mluvili o chřipečce. Ta první vlna v podstatě žádná vlna nebyla, protože šíření viru naše vláda včas zarazila. Ale hlavně jsme všichni měli zadek sevřený strachy. Vy jste také na měsíc zalezli a raději jste ani nedýchali. Úplně se po vás slehla zem.

Nám se to podařilo zvládnout. A to jste nám nemohli odpustit přece. Hned jste začali volat po rozvolnění a po konci roušek. A jak šel čas, tak se k vám přidali někteří lékaři, celebrity, novináři i veřejně uznávané osobnosti. A opakovali jste, že roušky jsou náhubky a že chcete žít. Taky jste konec epidemie pořádně oslavili 30. června v Praze. Budete mít první výročí. Můžete zopakovat. Na Karlově mostě na půl kilometru dlouhém stolu prostřeném pro 2 000 lidí, kde si pochutnala paní předsedkyně TOP 09 Pekarová společně s paní Němcovou z ODS. Pak se všichni fotili s panem Ferim. Můžete si dát repete. (Smích a potlesk z lavic ANO.) S končícím létem, když zase začala debata o rouškách, jste byli první, kdo je zpochybňoval. A když začalo jít do tuhého, tak jste zase obrátili o 180 stupňů.

Loni jste z covidu udělali jediné téma krajských voleb. A chystáte se to udělat zase. O mně jste tvrdili, že jsem se rozhodoval podle voleb. No určitě jsem se nerozhodoval podle voleb, protože jsem přesně věděl, že i když v krajích vyhrajeme, tak nás vyšachujete. A co jste udělali? Všude jste nás obešli, kde to šlo. A letos se to chystáte zopakovat. Proto jste si založili ty svoje protibabišovské koalice. Proto jste od října 2020 jakékoli opatření, jakékoli rozhodnutí, jakýkoli náš krok kritizovali a sabotovali a jako kolovrátek stále opakovali, že omezujeme demokracii a svobodu, a stále dokola jste z tepla opozičních křesel, kde nemáte naprosto žádnou zodpovědnost, papouškovali ty vaše floskule.

Cokoliv jsme udělali, bylo podle vás špatně. A pak jste si dokola stěžovali na to, že se opatření mění a že je chaos. No světe, div se, museli jsme měnit opatření, protože se měnila situace. A představte si, že se nás ten vir na nic neptal a dělal si, co chtěl. Ale když jste ucítili tu příležitost - příležitost! - že můžete porazit toho Babiše, na kterého jste do té doby byli krátcí, vaším vítaným spojencem se stal covid, ano, a na tu kartu jste vsadili všechno. Jakákoliv racionální diskuse se s vámi od té doby vytratila, protože vidina porážky Babiše vám dočista zatemnila mozek. Proto všechno to zpochybňování jakýchkoli opatření. Proto ty soudní žaloby. Proto ty věčné obstrukce kolem nouzového stavu. Vždyť to došlo tak daleko, že vaši vlastní hejtmani vás na vrcholu pandemické krize, kdy nemocnice praskaly ve švech, prosili, abyste ten nouzový stav prodloužili. Ale kdepak! Ničit Babiše byla naprostá priorita, tak jste nouzový stav shodili a druhý den jste jak malí kluci chodili se svěšenou hlavou nad tím, co jste to provedli vlastně. A kde na světě se dělo něco podobného? Nikde není tak nezodpovědná opozice. Nevím o žádné zemi, kde by si opozice brala jako rukojmí vlastní spoluobčany.

K vašemu chování mi napsal dopis pan Miloslav, je to devadesátiletý pán z Prahy 4. Tímto vás, pane Miloslave, zdravím. A pan Miloslav píše: Každý slušný občan politik by na počátku boje s covidem zasedl ke kulatému stolu, hodil pod něj sekyru a s obejmutím ramen zavelel ke společnému boji s neznámou epidemií. To bylo jak přírodní katastrofa. A všichni by řekli: až to úspěšně skončí, tak ty sekyry zase vytáhneme a zase si budeme dávat přes hubu, píše pan Miloslav. Ale vy ne. Zatímco my jsme makali 24 hodin denně, vy jste nehnuli ani prstem! Zatímco my jsme byli ve válce s virem, vy jste za našimi zády nadále rozdělovali společnost! Neříkám, že jsme nedělali chyby, dělali, ale vždycky jsme jednali s cílem ochránit životy našich lidí. Vy jste dělali pravý opak a jakékoli naše chyby jste umocňovali, vy jste je znásobovali, ať jsme udělali cokoliv, vždycky jste všechno zpochybnili, a pak jste se divili tomu, že vládní opatření lidi nedodržovali.

Vám celý ten poslední rok nejde o to, abychom pandemii zvládli co nejlíp. Vám jde o to, abychom ji zvládli co nejhůř! Stanovili jste si cíl porazit za každou cenu Babiše ve volbách a od loňského října jste naplno zahájili svoji brutální, nelítostnou a nihilistickou předvolební kampaň. Vystupujete jako spasitelé, ale ve skutečnosti nejste nic jiného než sabotéři. Nesehnali jste ani jednu roušku, nesehnali jste ani jeden respirátor, nesehnali jste ani jednu vakcínu. Ale přitom jste nám mohli pomoci, stačilo chtít.

KDU a TOP 09, která je v rámci lidovecké frakce, nám mohla pomoci ve frakci EPP. Když jsem se Sebastianem Kurzem, rakouským premiérem, bojoval za to, aby se vakcíny rozdělovaly podle počtu obyvatel, tak vy místo toho, abyste řekli, že je to správné, že je to český zájem, tak jste bojovali proti českým zájmům, a dělalo vám to radost. Tak EPP je největší frakce. Je zajímavé, že my jsme bojovali s Kurzem, ale byli jsme neposlušní, tak nám nic moc nedali. Ostatní EPP, jako Bulhaři, Chorvati, Lotyši, dostali. Tak proč jste nepomohli České republice? Ne, vy potřebujete tu frakci na to, abyste mě dehonestovali, abyste dělali ta nesmyslná zasedání Evropského parlamentu! Takže stejná frakce, která měla zásadní vliv na vakcíny, bojuje proti Babišovi. Střet zájmů, 43 bodů. Ta paní, ani nechci říkat její jméno, která byla u toho, jak dodávala ty roušky tam za podivných okolností, ale k tomu se nechci vracet.

Já jsem pro Česko vybojoval 235 tisíc vakcín navíc! A zajistili jsme také inovativní léky, které zachránily lidem životy. Bamlanivimab nebo Regeneron, také jsem se angažoval u Isoprinosinu a Ivermectinu. A to byly desítky hodin práce, telefonátů a jednání.

A když už jsme u těch hodin, tak kvůli covidu jsme tady včetně všech mimořádných schůzí a zbytečných obstrukcí prokecali 132 hodin, občané, vážení spoluobčané, dámy a pánové! 132 hodin keců!

Takže znovu. Chcete svrhnout vládu, která prosadila důstojné důchody, radikálně zvedla lidem platy, snížila lidem daně, zvýšila životní úroveň, myslí na rodiny, myslí na spotřebitele a konečně investuje a bojuje za české zájmy!

A zakončím to znovu slovy pana Miloslava, a znovu ho zdravím. Vzkazuje vám toto: Jestli tedy nechcete od svého záměru, který ve své podstatě jenom prohloubí současnou těžkou situaci v naší zemi, odstoupit, tak to tedy udělejte a vyslovte vládě nedůvěru, ale počítejte s tím, že naši občané, naši lidé nejsou hloupí a že v nastávajících volbách to náležitě, a jistě správně, zhodnotí.

Děkuji vám za pozornost. (Dlouhotrvající potlesk, výkřiky z řad koaličních poslanců.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Tak, já zopakuji, že se nacházíme před rozpravou, jen přednostní práva. Nyní má slovo pan předseda Bartoš, poté paní ministryně Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vláda Andreje Babiše s podporou komunistů podporu Pirátské strany nikdy neměla a nemá. Proto dnes budeme hlasovat pro nedůvěru této vládě.

Co je zásadní? Vládě dnes podle celostátního měření věří pouze 19 % lidí, ale pouze 11 % lidí, tedy jenom desetina našich občanů a voličů, je spokojena s politikou, s politickou situací v České republice, kterou právě tato vláda reprezentuje a vytváří. Vzhledem k tomu, že tato vláda očividně pozbyla důvěru veřejnosti, musí na to Poslanecká sněmovna, která zastupuje tuto veřejnost, zastupuje občany České republiky, reagovat. Reagovat jasně a srozumitelně.

Téměř čtyři roky jsme jako opoziční strana vládu kontrolovali, neboť jsme tak naplňovali naše heslo z kampaně z roku 2017 Pusťte nás na ně! A náš slib, že budeme aktivně kontrolovat moci a mocné v této zemi. Naše role však byla vždycky konstruktivní, vládu jsme nikdy nekritizovali bezúčelně nebo prvoplánově, jak se tady snaží občanům prodat pan premiér Babiš. My jsme jí předkládali smysluplné návrhy řešení, které by skutečně pomohly zlepšit životy občanů v naší zemi, protože právě jejich zájem jsme vždy hájili a zasazovali jsme se o lepší budoucnost pro všechny a bez výjimky. Bylo tomu například i při schvalování nebo předkládání důležitých zákonů proti korupci, k digitalizaci, ale i u pomoci rodinám, firmám, živnostníkům, zvýšení důchodů či platů učitelů. Stačí se podívat na záznamy ve Sněmovně, na hlasování demokratické opozice.

Stejný postup jsme pak uplatňovali i během pandemie koronaviru, která naší zemi i naše firmy velmi těžce zasáhla. Po celou dobu krize jsme přicházeli s reálnými řešeními jak té pandemické situace, tak ale i ekonomickými návrhy, pomoc pro skupiny, které házela přes palubu nebo na ně zapomínala, ačkoliv v těch samotných restrikcích na ně nezapomněla nikdy, ať už se jednalo o ty lidi s malými úvazky, soukromníky pracující na OSVČ, maloobchod, malé, střední firmy nebo služby jeden na jednoho.

Vláda naši pomoc z nepochopitelných důvodů často odmítala. Ono na pohled pokorné heslo "Jsme v tom společně", které se tyčilo u Kramářovy vily nad Prahou, bylo bohužel jen dalším z řady píárových mott z dílny Andreje Babiše, které s reálnou spoluprací tady ve Sněmovně, ale i s tím, jak se vláda zachovala k lidem, mělo pramálo společného. Nad rámec toho vláda kupila zjevné chyby jednu za druhou.

My jsme byli vždy aktivní a konstruktivní přesto, že v mediálním prostoru nejen předseda vlády o Pirátech neustále lže, šíří pomluvy a své chyby často osobně svaluje nejen na nás, na Piráty, ale na strany ve Sněmovně, v demokratické opozici, a velmi často taky na naše partnery v Evropské unii, v Evropě a v zahraničí. A já si dovolím být teď trošku osobní. Já tedy musím přiznat, že za některé ty neuctivé komentáře, které i zde často zaznívaly z úst pana premiéra Babiše směrem k našim zahraničním partnerům a politikům, často respektovaným, se kterými se jindy pan Babiš chlubí, fotí se s nimi na červeném koberci pro svůj Facebook, já jsem se za některé ty komentáře zde ve Sněmovně i v médiích směrem k těmto politikům styděl. A když se setkávám s diplomaty, tak jsem se za ně často musel omluvit.

Naši partneři nás při odhalení vrbětické kauzy a následném vypovídání ruských špionů podpořili, ale nebylo to díky jednání naší vlády, které nebylo jednotné. Nebylo to díky panu premiérovi, spíše si myslím, že vzhledem ke kontextu i jeho evropského chování a jeho kauz spíše navzdory. A možná právě i proto, že vláda komunikačně svými kroky nezvládla tu diplomatickou krizi, tak ta pozdější podpora nebyla tak razantní. I tak jsme svým spojencům vděční. Pan premiér Babiš zkrátka svým negativním příkladem ukazuje, jak je pro naši zemi důležité mít spojence, mít spojence nejen v Evropě, ale i v rámci Aliance, a zároveň se k nim jako ke spojencům chovat. V tomto nejen skrze výroky pana premiéra Babiše, ale i politiky, kterou reprezentuje, tato vláda výrazně selhává.

My jsme v Poslanecké sněmovně vždy hájili zájmy všech lidí a jejich práv, tedy nejen těch, kteří nám dali ve volbách svůj hlas. A tak činíme i dnes. O vyslovení nedůvěry vládě - a to zde již zaznělo - se jedná v tomto volebním období už potřetí. A nikdy nešlo o žádné účelové politizování, jak se nám tady snaží pan premiér Babiš manipulativně namluvit. Vždy k němu došlo po zveřejnění zásadních kauz a nejčastěji tedy pochybení týkajících se právě premiéra. Poslední hlasování, které jsme tady měli o nedůvěře vládě, bylo např. v důsledku zveřejnění auditní zprávy Evropské komise, která jasně označila pana premiéra ve střetu zájmů, a to nejen z pohledu evropské legislativy, ale i z pohledu českého zákona o střetu zájmů. Po téměř dvou letech, co se tak stalo, pan premiér nepřijal žádnou reflexi. Celou dobu - pozor, nedávno se to změnilo - celou dobu tvrdil, že se jedná o jeho bývalou firmu, že tuto firmu nevlastní. Jsou to společnosti, které čerpají dotace, soutěží veřejné zakázky, tvrdil o nich, že nejsou jeho, hovořil o nich jako o své bývalé firmě. Nyní od 1. června tohoto roku musí Agrofert a jiné firmy podle zákona o evidenci skutečných majitelů do rejstříku zapisovat pana premiéra Babiše jako osobu ovládající Agrofert. Jeho ministři, naposledy tedy s přezdívkou univerzální, ale pan ministr Havlíček dál brání faktickou korupci rozměrů, teď tedy tvrdí něco jiného, tvrdí, že se jedná o rovnou soutěž. Tvrdí, že není nic nemorálního pobírat veřejné finance a dotace, o kterých rozhodujete vy, pane premiére, zprostředkovaně vaši náhradníci, jste-li premiérem. A řekněme si to na rovinu: nejen že to je zcela amorální, ale je to hlavně nelegální. To je ten zásadní problém.

Já bych chtěl připomenout, že nejvyšší členové vládní sociální demokracie - teď tu za mnou moc nesedí, ani v lavicích - již od počátku této kauzy tvrdili, že finální potvrzení střetu zájmů premiéra bude pro sociální demokracii červená linie setrvání ve vládě. Podle mě je to spíš taková pomyslná červená nitka, která se páře z toho svetru pana vicepremiéra Hamáčka (členové sociální demokracie dnes všichni oděni do červeného svetru), protože k potvrzení střetu zájmů finálně došlo, a sociální demokracie neudělala vůbec nic. Sociální demokracie se naopak celou dobu vezla s panem premiérem Babišem na té pomyslné vládní káře a nyní, když jsou na hranici volitelnosti, se jí už logicky z této káry vystupovat nechce, no tak aspoň na poslední měsíce zaměstnává své prominenty na těch důležitých místech. Ono pár set tisíc korun na závěr této jízdy se přece každému, ať je to pan Hašek, nebo jemu podobní, hodí. U komunistů je to pak trochu jinak v bleděmodrém, možná to není tak okaté. Ale ani některým dalším stranám se nechce opouštět teplá místečka. To se ukázalo ve chvíli, kdy jsme společně s koalicí SPOLU chtěli najít férovější variantu vůči lidem, tedy vypsat předčasné volby skrze rozpuštění Sněmovny. Kromě koalice Pirátů a Starostů a koalice SPOLU všechny strany odmítly předat to rozhodování zpět do rukou našich občanů.

Ale vraťme se teď k té vládní straně, ostatně o vládě se tady bavíme. ANO hlásilo, že chce depolitizovat českou státní správu. Hlásilo to tedy ústy pana premiéra Babiše a dalších tváří, které s ním byly na plakátech, jinak skoro všechny ty tváře, které s ním na plakátech byly, se už někam vytratily a není divu. Pravdou se totiž stal pravý opak. Státní správa byla zpolitizována takovým způsobem, že se podle mě do příruček zapíše, jak nebojovat s korupcí, jak nebojovat s nepotismem, jak nebojovat s klientelismem. Naopak bude končící Babišova éra sloužit jako ponaučení z toho, jak se ovládá stát, nebo spíše jak se ovládat rozhodně nemá. Jako dokonalý příklad může posloužit zde již mnohokrát diskutovaná kauza Bečva. A to už i vrabci na střechách ve Valašském Meziříčí si vykroutili krky nad tím, jak se šetření takto závažné ekologické katastrofy vyvíjí. Stále jsem nepochopil - kauza Bečva a ten vývoj - proč se v této věci nic neděje a proč se zde zjevný viník kryje.

A pro to, co jsem zmínil - politizace státní správy, ovládnutí celého systému - se ve veřejném prostoru objevuje nový termín: agrofertizace státní správy. A já jsem přesvědčen, že každý, kdo to vidí, by měl k tomu říci své jasné ne! Touto cestou nechceme dále pokračovat.

Já bych nyní shrnul několik hlavních důvodů, proč si tato vláda - a mě docela překvapily superschopnosti pana premiéra, který tady popisoval, co všechno zařídil, možná se k tomu dostanu, ale nechci přímo reagovat - proč si tato vláda nezaslouží důvěru ani politických stran ve Sněmovně, ani občanů. Je to totiž absolutně nezvládnutá situace pandemie, když se podíváme na okolní země, jsou to vysoké oběti na životech. Je to zruinování státního rozpočtu. Destrukce veřejných financí, o kterých nehovoří tady nějaká opozice ve Sněmovně, ale o kterých hovoří vlastní orgány vlády, odborné skupiny, ekonomové v České republice. Je to destrukce veřejných financí. Destrukce lidských životů - a já bych vám také mohl číst dopisy, které mi lidé píší - a celého segmentu malého a středního podnikání. Jenom za první kvartál v roce 2021 přerušilo živnost téměř 44 tisíc fyzických osob. Pro porovnání s rokem 2018 před covidem je to o 85 % více.

Dalším důvodem, a to si myslím, že je jednou z velkých chyb této vlády, je naprosto nezvládnutá situace v oblasti našeho vzdělávání a školství. A já nepopírám, že školy se zavřely i v některých jiných zemích, nikde však nebyl výpadek fungování toho prezenčního studia takto zásadní a takto dlouhý. Podle OECD byly u nás školy zavřeny nejdéle, a to celých sedm měsíců, a ty dopady na životy našich školáků dnes i do budoucna jsou obrovské. A není to jen v oblasti nezvládnutí či špatného zvládnutí učiva, jsou to otázky sociální, jsou to otázky psychologické.

Co si myslím, že je velmi špatnou vizitkou této vlády, a ono to dokresluje, oni se ministři vlády Andreje Babiše měnili tedy i před covidem, ale co si myslím, že je zásadní problém, je pět rotací ministrů vlády Andreje Babiše na pozici ministra zdravotnictví během osmi měsíců v pandemii. To mně přijde téměř jako světový rekord, ale analýzu jsem si tímto směrem nedělal.

My se hodně bavíme o ekonomice České republiky. Pan Babiš tady vykládal, komu kdy dal peníze a jak je všecko krásné. Ten obrovský deficit tohoto státního rozpočtu pro tento rok, ale i plánovaného, kde paní ministryně v řádu měsíců hýbe s tím plánovaným deficitem v řádech desítek miliard, zatímco vláda plánuje rozdávat další předvolební dárečky, které tu situaci výrazně zhorší, si myslím, že je věc, na kterou bychom se měli ve Sněmovně zaměřit. Tady byla nabízena ruka k nějaké debatě. S námi ještě nikdo plánování rozpočtu, o kterém má jednat Sněmovna, na příští rok neprojednával. Ale veřejné finance jsou v rozkladu, deficit je enormní. Ona slibovaná pomoc nedoputovala, kam by měla. A rozhodně si nemyslím, že je načase ještě více nyní tento dluh prohlubovat.

Pan premiér tady vyzdvihl sám, a já jsem o tom nechtěl mluvit, ale asi chtěl toto téma ve Sněmovně řešit, kauzu Čapí hnízdo. Máme tady paní ministryni spravedlnosti, ta by měla zbystřit, když tady premiér říká, jak to celé dál jede účelově, je to vykonstruovaná kauza. Takže Policie České republiky navrhuje pana Babiše v této kauze obžalovat. Trvalo to čtrnáct let. Ano, je třeba zrychlit ty procesy, samozřejmě. Ale nevím tedy v momentě, kdy policie předává uzavřený případ s návrhem obžaloby, že zde sedí vláda, která by to údajné zmanipulování, tu účelovost pod sebou ignorovala. Já si myslím, že orgány činí správně. Uvidíme, kam se to posune na úrovni státního zastupitelství.

Ale co je zásadní problém? To je mamutí střet zájmů premiéra Babiše. Holding je ve faktickém vlastnictví pana premiéra. A to v momentě, kdy on je v této vládě, je v rozporu jak s českým, tak i s evropským právem. Já jsem chtěl jen připomenout, že zákon o střetu zájmů byl návrh vlády, v které Andrej Babiš seděl, takže ta iluze, kterou tady vytváří, že to na něj tady ušili nějací opoziční politici, není pravda. Naposledy to zopakovala paní ministryně Dostálová v nějakém televizním pořadu, Demagog k tomu vydal hodnocení jako nepravda. Podívejte se, kdo ten zákon navrhoval a jak byl hlasován.

Já bych chtěl jenom říci, abychom to měli zarámováno také nějakým číslem, že v evropských i národních dotacích a veřejných zakázkách se bavíme do této doby o 20 miliardách českých korun. To jsou peníze českých občanů České republiky, které jsou v rozpočtu, jsou to peníze, které jdou z evropských dotací. Takže od momentu, kdy Andrej Babiš byl účasten na vládě, pro firmy pana Babiše šlo 20 miliard korun. To ještě není všechno. Vysoká míra korupce - a tady bylo zmiňováno, jak peníze proudí do sportu, tak to jsme viděli posledním auditem na vládou vymyšlené, Sněmovnou protlačené Národní sportovní agentuře, vidíme to na dalších případech. Vysoká míra korupce a klientelismu, kde ten index se v České republice nehýbá směrem nahoru, to tady je. Ona možná není tak do očí bijící, protože Andrej Babiš ji povýšil na systémovou záležitost. Ve své PR knize O čem mluvím sliboval pan Babiš, jak s korupcí zatočí. Jaká byla realita? O tom možná - škoda, že tady není - hovoří jiné slavné literární dílo, to jsou deníky pana Faltýnka, které bohužel máme možnost sledovat v médiích, kde jsou postupně citovány.

Takže o vymýcení korupce se premiér Babiš v České republice nikdy nesnažil, protože jeho myšlení je trochu podobné jako myšlení jeho tady asi politického parťáka, zmíněného předsedy poslaneckého klubu pana Faltýnka. Toto myšlení lze shrnout do jednoduchého hesla: systém a celá republika dělá na Babiše. To ovšem naše heslo není a nikdy nebude.

Jsou zde další zásadní věci, které se staly. Bavili jsme se zde mnohokrát o nezávislosti státního zastupitelství a o nezávislosti české justice. Podle mě dalším poměrně zásadním krokem, který se stal, bylo faktické vyšikanování nejvyššího státního zástupce Zemana, na kterého byl vyvíjen tlak jeho slovy i od zde sedící paní ministryně Benešové. Bylo tady podezření z korupce při nákupu zdravotních pomůcek. My jsme na ty podezřelé zakázky nejen na Ministerstvu zdravotnictví upozornili vloni na jaře, věcí se zabýval NKÚ, tato pochybení shledal a věc nyní vyšetřuje i NCOZ, které se v hovorové řeči, ale i v médiích, říká protimafiánský úřad nebo útvar.

Já jsem tady zmínil důvěru v Českou republiku od našich zahraničních partnerů v Evropské unii i v Alianci. Já jsem přesvědčen, že to nezvládnutí komunikace a kroků po vrbětické kauze, včetně tedy lží ministra Hamáčka o cestě do Moskvy, který se snažil, i když znal okolnosti případu, ještě vytěžit na poslední chvíli tu situaci ve svůj prospěch či ve prospěch sociální demokracie, je špatně. Ale on o tom potom lhal ne nám tady, poslancům, ale lhal o tom i veřejnosti. Ta cesta byla plánovaná, myslím si, že byla krajně nezodpovědná, a velmi se podílí na destrukci České republiky v mezinárodním kontextu, což se, pokud ovládáte cizí jazyky nebo Google překladač, můžete podívat, jak o této kauze informuje ne tisk Ruské federace, ale zemí, ze kterých bychom si z jiných věcí měli brát příklad, našich partnerů v Unii i v Alianci.

Poslední v mém seznamu, nikoliv však poslední hřích této vlády, jsou kroky vlády ve zjevném rozporu se zákony v době pandemie. Příklad může být ta faktická likvidace maloobchodu, který byl měsíce protiprávně uzavřen, který nikdy nebyl vyhodnocen jako epidemiologicky rizikovou hrozbou nebo provozem. Soudy různých instancí mnohokrát zrušily represívní vládní opatření týkající se svobody lidí i provozu živností a firem, která nebyla zdůvodněna. Chyběl jasný, srozumitelný důvod, proč vláda právě tato omezení aplikuje na občany a na firmy. Přesto vláda znovu a znovu, pořád dokola, vydávala svá vadná opatření, ačkoliv to v té době musela vědět. A to je ještě horší. Vláda, která jedná v rozporu se zákony vlastní země a ví to, si nejenže nezaslouží důvěru občanů a Sněmovny, ale taky ztrácí svou legitimitu v kontextu demokratického systému a samotného práva.

Vyslovení nedůvěry vládě Poslaneckou sněmovnou, to není jenom politická možnost, ale v kontextu toho všeho je to naše ústavní povinnost. Na takto zásadní selhání vlády musíme tedy reagovat tak, jak naše Ústava předpokládá. Je to tedy jasný a logický krok, kterým naplňujeme naši odpovědnost vůči veřejnosti.

Jak jsem uvedl již v úvodu, veřejnost je s touto vládou nespokojena. Je to krok, který by měl možná konečně premiérovi této vlády Andreji Babišovi ukázat, že na rozdíl od Agrofertu není skutečným majitelem České republiky, není ani koncovým beneficientem všech jejích dotací a výhod, a měl by místo svých preferencí a líbivých foteček z kampaně dbát na zájmy občanů naší země. To především. Vláda by se neměla chovat jako na nějakém posledním mejdanu na Vyšehradě a přistupovat k rozpočtu a budoucnosti naší země jako k jakési dopitné, s tím výhledem, že poslední, kdo bude odcházet, tady zhasne. To však vláda svým jednáním a kroky, které činí teď, a podle toho, co se objevuje v médiích, i hodlá činit bohužel dál, bohužel naplňuje, tento přístup. Problém vidím v tom, že ten, kdo tady bude v příštím volebním období, ta budoucí vláda, bude muset svítit i v zemi, která je takto rozvrácena, kterou zde po sobě Andrej Babiš po svém privátním experimentu, a já se nebojím to takto nazvat, na kterém vydělával miliardy ročně, zanechal. A možná právě proto to, tuto ztracenou budoucnost, vyčítám vládě Andreje Babiše nejvíc. Andrej Babiš a jeho orloj neustále se měnících ministrů připravil tuto zemi o budoucnost.

Naším vhledem do příštích let bude ve značné míře napravování škod, které tato vláda způsobila nejen v období pandemie. Na klesající úroveň, deficit státního rozpočtu a další okolnosti upozorňoval NKÚ již předtím, než pandemie vypukla. Naši živnostníci, zaměstnanci před sebou vidí především hubená léta, kdy budou odmazávat ty ztráty, které v době pandemie utrpěli, a při pohledu na vývoj státního rozpočtu, který připravuje paní ministryně Schillerová, spoustě lidí, tedy včetně nás, v některých případech doslova tuhne krev v žilách. Proto je hlavním cílem naší politiky právě vrátit zemi budoucnost. My, celá země musíme mít nejenom pocit, že má smysl se o ty věci snažit, protože to úsilí, které do toho vložíme, v dohledné době přinese ovoce. Současná vláda ukázala, že už nic nového v tomto směru přinést nemůže.

Máme před sebou ještě několik měsíců do voleb. Chci zdůraznit, že vyslovením nedůvěry vládě Sněmovna dnes nekončí, ani její práce. Naopak. Stále je třeba pomoci lidem a firmám ven z krize, řešit dopady covidu na společnost a snížit riziko návratu další vlny viru na podzim. Když jsme na toto upozorňovali předtím - a tady pan premiér vyloženě lže - tak jsme nebyli vyslyšeni, tak jsme byli vysmíváni. Chraň ruka Páně, aby se opakovala ta situace, která nastala loni na podzim, aby se vláda zachovala stejně, když se jiným smála, že strašíme, že covid je pryč, a kvůli krajským volbám - a bylo to kvůli krajským volbám! - pan premiér bagatelizoval ta rizika či potřebu plánování, aktivizace těch smysluplných opatření. A my ten výsledek známe. Bohužel. Je to worst in covid, nejhorší v covidu. Je to 30 tisíc obětí na životech, zničené rodiny i firmy, jak jsem už o tom hovořil.

Chtěl bych zdůraznit, co je nutné do toho podzimu vyřešit: Zajistit skutečně efektivnější záchyt tzv. nebezpečných mutací skrze sekvenování. To se musí stát. Zajistit dostatečnou kapacitu pro dobrovolné očkování i kapacitu pro trasování, abychom případný výskyt viru mohli lokalizovat, aby se nám opět nešířil komunitně ve velkém po České republice. Být připraveni na PCR testování občanů jinak než opakovaným zavřením všech a všeho. Tuto další ránu by už naše ekonomika nevydržela. A pomoci všem, na které více než rok omezení měl tento destruktivní dopad, a vláda je poškodila, dokonce, jak se ukazuje podle závěrů soudů, jednala v rozporu se zákony této země. Pan premiér tady hovořil o spoustě věcí, ale i tento plán na podzim mi zde dneska chybí. Vláda tak opět ukazuje, že nejenže selhala mnohokrát v minulosti nejen v souvislosti s covidem, ale přijde mi, že je naprosto nepoučitelná a že stejné chyby může opakovat znovu. Tomu prostě nemůžeme přihlížet, zde musíme bít na poplach.

Návrh na vyjádření nedůvěry této vládě tak leží na stole a je dnes na nás všech rozhodnout, zda chce Poslanecká sněmovna dál tolerovat za mě tuhle skoro už bláznivou jízdu obchodního predátora Andreje Babiše. Nebo můžeme společně započít nějakou novou cestu, kdy Sněmovna obnoví fakticky svou roli a bude stát nad tou vládou, neboť role Sněmovny je kontrolovat vládu. Cestu, kdy budeme společně hledat konkrétní způsoby, jak vyvést zemi z ekonomické, zdravotní i té sociální krize. Cestu k obnově reputace naší země, kterou tato vláda bohužel opakovaně poškozuje. Cestu, která nám vrátí v zemi budoucnost. Před touto výzvou zde dnes všichni stojíme. Pro Piráty je tato cesta správná a hlavně odpovědná zejména vůči lidem v naší zemi, a proto bude dnes pirátský klub hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl Ivan Bartoš -

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já si ještě dovolím, udělal jsem si tři poznámky k tomu, co zde řekl pan premiér Babiš, dovolil bych si ještě na něj reagovat.

Pan Babiš někdy funguje jako takový generátor lží, a ono jich je tolik, že člověk nestačí pochytit všechny. Já jsem si zaznamenal jednu věc, která tady zazněla, kterou se chlubil, týkající se MHD. Tak ten návrh na snížení DPH ve veřejné dopravě byl původní návrh paní poslankyně Věry Kovářové za Starosty a nezávislé, a když se o něm hlasovalo, tak pan premiér Babiš pro změnu nebyl ve Sněmovně, chyběl, z poslanců ANO byli všichni proti, dva se zdrželi a sociální demokracie byla tak půl napůl. Takže když tady pan premiér vykládá příklady svých úspěchů, tak by mu měl jeho přípravný tým aspoň říci, co je a co není pravda, abychom tady zase neposlouchali nějaké fantasmagorie.

Druhá věc, která tady zazněla od pana premiéra Babiše. V roce 2015 Česká pirátská strana jako jediná strana, která nebyla ještě ve Sněmovně, v momentě, kdy Sobotkova vláda, v které on byl, tápala, jak přistupovat komplexně k problému migrace, tak my jsme vydali kompletní stanovisko k migraci, může si ho každý dohledat - Piráti 2015, kde jsme odmítli automatický relokační mechanismus pro umisťování uprchlíků jako nefunkční, kde jsme jako první jasně definovali rozdíl mezi tím, kdo to je uprchlík, kteří se přijímají skrze azylové řízení na základě mezinárodního práva, a ekonomický migrant. Byli jsme jako první, kteří definovali, co to je pomoc v zemích, kde ty problémy vznikají, jak důležitá je mezinárodní pomoc třeba přes OSN, kde má Česká republika zásadní deficity ve finančním plnění, ke kterému se zavázala. Takže jenom toliko k jeho výkladu. Takže každý si může dohledat v roce 2015, bylo to nejkomplexnější stanovisko Pirátské strany. Pirátská strana má jasnou politiku v tomto a já bych poprosil pana premiéra, aby lidem nelhal a nestrašil je.

A možná poslední věc, a protože toto mi přijde skutečně už nechutné. Já jsem zaznamenal dokonce, když pan premiér Babiš tady Olze Richterové, místopředsedkyni, jednou tvrdil, že ji těší počet zemřelých lidí. Mně se chtělo zvracet, když jsem to slyšel, ale jsem zvyklý ze Sněmovny a z těch různých jednání mimo na všecko. Kdyby tady pan premiér byl, řekl bych mu to osobně. Já bych byl daleko raději, kdyby ANO mělo teď 30 % a my jsme vás spolu s Piráty a se STAN porazili kvalitním programem pro budoucnost ve volbách, protože děláte špatnou politiku. A Česká republika neměla (měla?) 30 tisíc mrtvých zbytečně kvůli vám, kvůli tomu, že politiku děláte špatnou! (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl Ivan Bartoš. Stále jsme mimo rozpravu. Nyní s přednostním právem místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová. Prosím, paní vicepremiérko, máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci a samozřejmě vážení televizní diváci, kterým je dnešní schůze vyvolaná opozičními poslanci především určena.

Do voleb zbývá přesně 126 dní. Z tiskových konferencí volební koalice Pir-STAN a pravolevé koalice SPOLU víme, že opozice už svou volební kampaň zahájila. Proto si není potřeba nalhávat, že dnešní schůze je čímkoliv jiným než součástí této předvolební agitace. A protože jde v pořadí už o třetí pokus vyslovit nedůvěru této vládě, dobře víme, že každá minuta televizního přenosu nepochybně bude náležitě využita jednotlivými opozičními lídry, kteří se budou vzájemně předhánět v tom, kdo si na vládě takříkajíc smlsne víc. Zkrátka kdo se do toho titulku na Novinkách nebo iDNES dostane. Jako byste se, kolegové, nepoučili, že negativní kampaň příliš nefunguje a že zvlášť v době čerstvě a draze získaného návratu do normálu v průběhu nejdůležitějších logistických akcí v novodobé historii této země, tedy plošného očkování a testování populace, by bylo vyslovení nedůvěry vládě krokem mimořádně nezodpovědným. A nenechte se mýlit, obzvlášť v této nelehké době by případné vyvolání chaosu, nejistoty a zmatku nikomu žádné politické body nepřineslo.

Tvrdíte, že nemůžete jinak, a odvoláváte se na údajný střet zájmů. Ve skutečnosti pouze zneužíváte složitosti problematiky evropského financování k vlastnímu mediálnímu zviditelňování. Jistě, speciálně pro Pirátskou stranu toto není nic nového. Česká republika už jednou kvůli vašemu senátorovi o stovky milionů z evropských zdrojů přišla, a to na základě jeho následně nijak nepotvrzeného pošpinění Evropskou unií financovaného projektu monitorovacího systému na evropské dotace v České republice. Účet pro naši zemi? Zbytečná škoda 800 milionů korun. Poškodit vládu Andreje Babiše za jakoukoliv cenu, včetně ohrožení zájmů České republiky. Jistě, to je přesně to, oč tady běží. Ale Česká republika není anarchistické zřízení, nejsme v Karibiku 18. století. Jsme suverénní právní stát a povinností každé zodpovědné vlády je bojovat za fiskální zájmy této země. V případě sporu mezi právním řádem České republiky a cizím právním výkladem je namístě soud, nikoliv politická agitace opozičních lídrů. Jsou principy, které platí a které nemůžete zpochybňovat. Ani v předvolebním boji. A jedním z nich je, že se musíme řídit zákony.

Tvrdíte, že vláda v době koronavirové dostatečně nepodpořila naši ekonomiku a životní úroveň v zemi. Střílíte od pasu nápady, které by znamenaly o stovky miliard větší schodky a také ohrožení stability zdravotního či sociálního systému. Vysmíváte se vládní pomoci, která přitom ke konci května přesáhla 466 miliard. Jedním dechem ale hovoříte o potřebě zvyšování daní, o změně valorizačního vzorce v neprospěch seniorů a o potřebě drastických škrtů.

Jak jdou dohromady tyhle nápady s podporou životní úrovně? Napoví pohled do historie a trocha čísel k tomu. Píše se rok 2008 až 2009. Velká recese. A vládní pomoc v jaké výši? Žalostné jednotky miliard. Zoufale malá vládní pomoc. Tak malá, že se stala jedním ze spouštěčů další, opakované recese, kterou jste vyvolali vlastní politickou zbabělostí. Jak ODS, tak TOP 09 v pomoci ekonomice historicky naprosto selhaly. Neměli jste dostatek odvahy reagovat odpovídajícím způsobem, a proto, nezlobte se na mě, je vaše dnešní kritika zcela, ale zcela nevěrohodná.

Slyšeli jsme a ještě uslyšíme sto pohádek o důvodech pro nedůvěru, ale už ne nezpochybnitelnou pravdu o tom, že Česká republika a její hospodaření vyšplhaly za této vlády v žebříčku důvěryhodnosti na úroveň Belgie či Velké Británie a že podle Eurostatu jsme stále čtvrtou nejméně zadluženou zemí EU. A naše ekonomika je přitom v dobré kondici, nezaměstnanost nízká a máme našlápnuto k velmi solidnímu hospodářskému růstu. Proč? Protože víme, že konsolidace veřejných rozpočtů musí být chytrá, pozvolná a bez drastických škrtů. Přesto si říkám, že ta dnešní schůze, i když pravděpodobně nepřinese této zemi a jejích občanům nic hmatatelného ani užitečného, může být pro voliče v jistém smyslu užitečná. Občan vždycky hledá jasné alternativy, přemýšlí a vyhodnocuje.

Za kulisami této politické manéže je vláda, která odvedla pro Českou republiku velký kus práce. Jsem hrdá na to, že svědomí této vlády může být naprosto čisté. A nyní budu konkrétní a začnu popořadě.

Naše veřejné finance patří mezi nejlepší v Evropě. Zatímco státní dluh v roce 2013 byl 41,1 % HDP, tak ke konci roku 2019, což byl poslední necovidový rok, jsme ho snížili o více než 12 procentních bodů, na 29 % HDP. A právě díky této mimořádné rezervě a jasnému trendu si můžeme nyní, v období bezprecedentní krize, dovolit podporovat lidi, firmy a ekonomiku. A to nikoliv, jak tvrdíte, na úkor budoucích generací, ale právě díky tomu, že jsme v uplynulých letech takto nekompromisně šetřili. A co je ještě důležitější? V současnosti je výše státního dluhu na úrovni 39,9 % HDP. Hovořím prosím o konci prvního čtvrtletí 2021. To je stále méně, než oněch 41,1 % v roce 2013. Ano, přesně tak. Stále méně.

A veřejné finance jako celek jsou na tom ještě lépe. Staví na účtech obcí a krajů, dosahují neuvěřitelných 350 miliard korun a každý měsíc rostou. Hospodaření samospráv skončilo za první čtvrtletí letošního roku, roku 2021, v přebytku 17,7 miliardy. Z toho 14,1 miliardy dělají obce a 3,5 miliardy kraje. A samozřejmě že s tím roste i investiční potenciál jednotlivých samospráv, který však bohužel například v případě Prahy zůstává dramaticky nenaplněn, na rozdíl od investic státu, které každoročně rostou nejen na papíře, ale i ve skutečnosti. Příští rok proinvestujeme rekordních 189 miliard a investovat se daří i letos. To ostatně dobře vidí každý, kdo se projede třeba po D1.

Investujeme také do životní úrovně v zemi, zvyšujeme důchody. Příští rok bude průměrný důchod 16 195 korun měsíčně. Nás slib byl přitom 15 000. Lidé, kteří celý život dřou a poctivě přispívají do sociálního systému, si zaslouží důstojné stáří. O tom je mezigenerační solidarita. O tom je vyspělý stát, schopný se postarat o ty nejpotřebnější. A v období krize to platí dvojnásob. Všichni si pamatujeme doby, kdy naši rodiče a prarodiče dostávali obálky s informací, že se jim důchod zvedne o 40 korun, nebo dokonce ještě méně. A když hovořím o životní úrovni, rozhodně nemám na mysli jenom důchody. Česká republika se v úrovni platů a mezd od roku 2014 zkrátka posunula do úplně jiné úrovně. A vědí to nejen dobře zaměstnanci veřejného sektoru, jako jsou učitelé, zdravotníci, policisté nebo hasiči. Je to zkrátka ekonomický fakt.

A díky snížení daní zaměstnancům od 1. ledna letošního roku z 20,1 % na 15 % si lidé nepohoršili ani v době, kdy se už takové zvyšování výplat zaměstnavatelé prostě dovolit nemohou. Vyplácí se sázka na to, že na lepší hospodaření, vyšší investice a růst životní úrovně není nutné shánět peníze slepým zvyšováním daní. Zvyšování daní to patřilo k běžné praxi vlád politických stran současné opozice. Zvyšování daní je ale minulostí. Naše vláda daně snižuje. Celkem jsme od roku 2014 snížili daně o 510 miliard korun. A tyto peníze zůstávají lidem. Ti, jak se shodneme, nejlépe vědí, jak s nimi naložit.

Musím se smát, když od opozice slýchám to jejich oblíbené, že vláda nic nedělá s daňovými úniky velkých korporací. My se na velké ryby zaměřujeme a máme výsledky. Stačí se podívat na daňové doměrky na převodních cenách, které jsou opravdu enormní. Od roku 2014 se už podařilo snížit daňovou ztrátu, případně zvýšit základ daně těchto korporací o 47 miliard korun.

Úspěšně reagujeme také na fenomén sdílené ekonomiky. Uzavřeli jsme daňové memorandum se společností Uber, na jehož základě získává Finanční správa veškeré informace nutné k zajištění kontroly daně z příjmů fyzických osob. Připravili jsme a prosadili novelu zákona o místních poplatcích, která nastoluje rovná pravidla pro všechny poskytovatele ubytovacích služeb včetně Airbnb.

Naším návrhem digitální daně podle prestižního Bloombergu Česko ukázalo světu, jak správně zdanit internetové giganty. Nejen u nás, ale v každé zemi na světě platí, že bez vybudované infrastruktury, bez právního systému by tam žádná firma dělající byznys přes internet neprodala a nevydělala téměř nic. Je právě v rukou této Sněmovny, zda se letos podaří digitální daň zavést, nebo nikoliv.

V mezinárodních investičních arbitrážích patříme mezi nejúspěšnější státy na světě. Jen od ledna 2015 vyhrálo Ministerstvo financí 14 arbitráží a uhájilo v nich státní kase celkem 17,2 miliardy.

Snižujeme administrativu spojenou s podnikáním. Přes 74 tisíc živnostníků se rozhodlo platit daně a pojištění paušálně v rámci paušální daně, tedy zadáním jediné trvalé platby 5 469 korun měsíčně do internetového bankovnictví, a nic už dál nemusí řešit.

Aktivně řešíme nelegální hazard. Zasadili jsme se o to, že Česká republika už není kasinem v srdci Evropy. Dokončili jsme moderní regulaci hazardu, která funguje. Spustili jsme rejstřík vyloučených osob z hraní hazardních her, chráníme nejenom samotné hráče, ale i jejich rodiny. Oproti roku 2014 se nám podařilo snížit počet heren o 80 % a o víc jak o polovinu méně máme také hracích automatů.

Prosadili jsme novelu směnárenského zákona, a došlápli si tak na směnárny, které se vůči svým klientům nechovaly fér. Zavedli jsme zákaz dvojích kurzovních lístků nebo možnost odstoupení od nevýhodné směny do tří hodin od uskutečnění transakce. Zkrátka všechno to, co desetiletí dělalo naší zemi ostudu, pomalu mizí. A věřte mi, že bych mohla pokračovat opravdu dlouho.

Boj s pandemií přinesl potřebu okamžité reakce. A my jsme zareagovali spuštěním opatření, která dosud nikdo nikdy nedělal. Když jsme na jaře 2020 přišli s plošným moratoriem na úvěry, to bylo něco, co bylo v Evropě novinkou, nebyly s tím zkušenosti, které bychom mohli opsat. Moratorium jsme však prosadili a zafungovalo. Obavy o narušení vztahů věřitel-dlužník se nenaplnily. Ukázali jsme, že i malá země může být průkopníkem. Využily toho stovky tisíc dlužníků, kterým to pomohlo, a s nimi i ekonomice.

Kompenzační bonus neboli okamžitá pomoc zasaženým živnostníkům vyplácená Finanční správou formou vratky. Od jara minulého roku se takto k našim občanům živnostníkům, malým eseróčkům dostalo více než 40 miliard korun. Nebo zcela nový zákon na podporu úvěrování firem se státní zárukou, který přinesl okamžitou pomoc firmám, které by jinak na úvěr dosáhly jen obtížně či příliš pozdě, a to ve výši 500 miliard korun, které jsou disponibilní k takovémuto využití.

Opatření, která zlepšují život našich občanů, nejsou ani levicová, ani pravicová, liberální, ani konzervativní. Jsou potřebná a užitečná. Možná tady jen mohla být o pár let dřív. Možná stačilo nedělat si naschvály a místo zbytečných obstrukcí a snahy o zviditelňování přemýšlet, a hlavně pracovat tak, aby se naše země měnila k lepšímu co nejrychleji. A v krizi to platí dvojnásob.

Dámy a pánové, respektuji úlohu opozice kritizovat vládu. Zároveň jsem nikdy příliš nepochopila styl kritizovat ji za každou cenu. Respektuji právo Poslanecké sněmovny vyslovit vládě nedůvěru. Nerozumím však načasování do období křehkého návratu k normálu, schvalování zákona roku, tedy státního rozpočtu, a veledůležitého procesu očkování. Přeji si, aby u dnešního rozhodování u většiny z vás převážila zodpovědnost vůči naší zemi před krátkozrakým politikařením a také před nezodpovědnými gesty. Protože vyslovit nedůvěru vládě v současné situaci, a navíc jen několik měsíců před volbami, by podle mého názoru opravdu nebylo ničím jiným.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v levé a střední části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní vicepremiérce, ministryni financí Aleně Schillerové. Ještě budu konstatovat došlou omluvu pana poslance Jiřího Kobzy z dnešního jednání Poslanecké sněmovny mezi 12. a 16. hodinou.

Nyní s přednostním právem pokračuje pan poslanec Vít Rakušan. Stále jsme mimo rozpravu. Ještě než vám dám slovo, mám ještě jednu omluvu, respektive dvě, a to pan ministr Jakub Kulhánek od 11 do 14 hodin a pan poslanec Řehounek mezi 13. a 16. hodinou.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, členky a členové vlády, vážený nepřítomný pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan premiér se tady snažil tu dnešní schůzi interpretovat jako nějaký čistý politický střet té zlé opozice a té kvalitní, zodpovědné vlády. Ale ono to tak není. Ten dnešní den je vzkazem. Vzkazem lidí, kteří nedůvěřují této vládě. Vzkazem lidí, kteří mají své zástupce v Poslanecké sněmovně a po těchto zástupcích chtějí, aby tlumočili jejich názor a postoj k vládě chaosu tady v Poslanecké sněmovně. Vláda se odpoutala od reality. Vláda se stala zajatcem vlastního demagogického PR. Česká republika není usměvavý facebook Andreje Babiše. Česká republika je zemí, která je v morálním, ekonomickém rozvratu.

V čem vláda pochybila v tom pandemickém období, tím bych rád začal. Co lidé vzkazují této vládě. Vzpomenete si ještě na to, že jste neměli dostatek ochranných pomůcek ani pro zdravotníky? Vzpomenete si, milá vládo, na to, jak jste nakupovali pomůcky z Číny, za respirátory FFP3 platili částku od 60 do 422 korun, v případě FFP2 dokonce 777 korun? Pamatujete si ještě na to, když jste zahájili očkování a ten systém vám první den spadl, nebylo možné se do něj přihlásit, rodné číslo nefungovalo a lidé dostávali svá místa v očkovacích místech úplně jinde, než bydleli? Vzpomenete si ještě na svoje ministry, kteří zakazovali, přikazovali, prahli po represi, chtěli jste pokutovat lidi za porušení vládních nařízení, a potom jste papalášsky chodili večer popíjet do restaurací a promenádovali se před těmito podniky bez roušek? Pamatujete si na to ještě? Vždyť je to pokrytecké. A pokrytecky jste se chovali celou dobu.

Vláda prokazatelně porušila minimálně v deseti konkrétních a soudem prokázaných případech zákon. Vláda, která komunikaci nahrazovala represí, sama nedodržovala žádné zákony a její ministři se chovali tak, že nedodržovali vlastní nařízení. Vzpomenete si na ten chaos při vydávání vlastních nařízení, kterým nerozuměli ani úředníci, na které se obraceli starostové a hejtmani? Vzpomenete si na chaos toho, když jste zavedli vaše takzvané kompenzační programy a podnikatelé se nebyli schopni prokousat náročnou administrativou a pomoc, která má být rychlá, účinná, přicházela mnohokrát velmi a velmi pozdě?

Vzpomenete si na loňské léto, kdy tady bylo varování epidemiologů o tom, že epidemie na podzim může nabrat obrátky, a na vládě jste se rozhodli, že ochranné pomůcky od září nebudou zavedeny? Vzpomenete si na podzimní vlnu pandemie, která stála životy mnoho a mnoho lidí v České republice a Českou republiku poslala doslova a do písmene na chvost zemí, které bojovaly v té době s covidovou pandemií?

Vzpomenete si také na to, kolik jste měli ministrů zdravotnictví? Na tom resortu, který je zcela stěžejní pro řízení pandemie? Točili se vám jako na orloji. A dokonce ten orloj už se začal točit dokola. Jeden pan ministr se vrací, protože do té vaší vlády odborníků už žádný skutečný odborník vstoupit nechce. Proč by to také dělal? Nerozhodují ministři. Finálně vždycky rozhoduje premiér, nikoliv odborně, ale tak, jak mu doporučí jeho kvalitní PR tým.

Víte o tom, že jste dětem vzali budoucnost? Jak zdůvodníte to, že české děti byly nejdéle doma ze všech zemí Evropské unie? Jak jim vysvětlíte, že jejich konkurenceschopnost (ve srovnání) s jejich vrstevníky z ostatních zemí výrazně, ale výrazně klesá? Jak vysvětlíte to, že prvňáci a druháci chodili do škol, třeťáci, čtvrťáci už ne? Byli jsme jedinou zemí v Evropské unii, která rozdělila první stupeň na několik kategorií.

Zaklínáte se tady tím, že jste zvýšili platy učitelům. Ano, to byl názor celé Poslanecké sněmovny a vzácná politická shoda, protože si to učitelé zaslouží. Ale už se nebavíte o tom, jak jste je nechali ve štychu právě v době pandemické krize. Už se nebavíte o tom, že systémová podpora distanční výuky byla minimální a záleželo jenom a pouze na kreativitě učitelů a ředitelů, jak byli schopni nastavit výukové procesy. To jsou fatální selhání a oblast školství se z toho bude dlouho vzpamatovávat stejně jako samotné děti. Nechali jste je doma napospas, místo abyste se snažili najít cestu, jak je co nejdříve vrátit do škol. A ty cesty byly. Byly tady příklady dobré praxe ze zahraničí, byly tady příklady zemí, které to zvládly. Česká republika ne, protože vláda byla od začátku řízena jedním velkým chaosem.

Rezignovali jste na účinnou pomoc lidem. Ekonomové vám jasně říkali: pomoc musí být rychlá, jednoduchá, účinná. Vy jste se zapletli do vaší administrativy a byrokracie. Programy jste vypisovali zbytečně složitě. Měli jste velký chaos v pravidlech pro podnikatele. Nevěděli, jakým způsobem žádat. Lidé například z kulturní branže dlouhodobě poukazovali na to, že se na ně zapomíná, stejně jako na kulturu jste zapomněli i ve vlnách rozvolňování, která přicházela. V tom původním plánu prostě nebyla.

Absence plánu v boji s covidem, nenaslouchání odborníkům, rozpouštění odborných týmů na ministerstvu panem ministrem, který tam strávil nějakých hezkých šest týdnů svého života, to je přece výsledek práce vaší vlády.

Absence pomoci těm, kteří opravdu potřebují. Kde je ta vaše pomoc samoživitelkám, o kterou jsem tady několikrát žádal na plénu Poslanecké sněmovny, aby ten zákon byl projednán? Dokládal jsem vám data, výzkum STEM, že je to ta nejpostiženější skupina. No asi není tak voličsky atraktivní. Asi jste ji na své straně nepotřebovali. Ale stát má v krizi pomáhat těm, kteří jsou opravdu postiženi. A to tato vláda prokazatelně nedělala.

Ve směru k OSVČ se tváříte, že vy jim něco dáváte, nějaké peníze: štědře jsme je podporovali. OSVČ jsou ti, kteří tvoří základ naší ekonomiky a platí si své zdravotní a sociální pojištění a samozřejmě mají právo od toho byrokratického, složitého státu, který jste nezjednodušili, chtít pomoc ve chvíli, když se ocitnou v krizi. Netvařte se jako nějací donátoři. Vy spravujete tento stát, stát v krizi, a jste zodpovědní za to, abyste účinně pomohli. A v tom jste selhali.

A dostávám se k dalšímu bodu a tím je to zásadní, co tady vláda Andreje Babiše udělala: je to rozvrat morálky, je to překročení veškerých myslitelných norem, které v našem politickém prostředí do té doby byly nepředstavitelné. Nejenom to, že Andrej Babiš poprvé od revoluce přivedl k reálnému podílu na moci komunisty, ale máme také poprvé premiéra, který je trestně stíhaný a nikdy z toho nevyvodil žádnou osobní zodpovědnost. Nikdy nepřistoupil k takovému kroku, který by rozptýlil obavy, že jako premiér vlády přeci jen má možnost ovlivňovat řešení vlastních trestněprávních kauz. To je přeci něco, co nemá ani v rámci civilizovaného světa obdoby. A ještě před nějakými deseti patnácti lety by tohle bylo v České republice nepředstavitelné.

Pan premiér Babiše se tady zaklíná tím, jak válčil s tou korupcí, jak kdysi byla Česká republika tou zemí, která měla nejvyšší míru korupce podle statistik. Tak trochu jiná čísla. Podle Transparency International Česká republika v boji s korupcí, v potírání korupce, jenom za rok 2020 klesla o šest příček. To je oficiální údaj. Jsme na nějaké 49. příčce v Evropě. To je výsledek té protikorupční vlády? Klesáme. My se nelepšíme. To jsou objektivní čísla a to, co tady uvádí pan premiér, jednoduše není pravda.

Pan premiér tady nadával Evropské unii: vy nebudete přeci říkat, co já smím a co nesmím, já jsem ten český premiér! A ty evropské prachy mu nesmrdí? (Zvýšeným hlasem.) Jeho Agrofertu na inovovaný chléb z pekárny Penam ty evropské peníze nesmrdí? V té chvíli ta Evropa není zlá? Ta Evropa, která ho trestá nějakým nálezem ve věci střetu zájmů? Mimochodem, ta Evropská komise konstatovala, že premiér Babiše je ve střetu zájmů nejenom podle evropských zákonných norem, ale i podle těch českých.

A jednou pan premiér lhal. A prokazatelně. Jenom nevím kdy. Dneska říkal: já v žádném střetu zájmů nejsem. Tak já tady ukážu takový obrázek. (Ukazuje materiál.) Ano, mám střet zájmů, ale já ho nezneužívám. Já jsem do politiky nechtěl. - Řekl to na tom samém místě, kde dnes tvrdil, že žádný střet zájmů nemá! Pan premiér to řekl v Poslanecké sněmovně a je to dohledatelný výrok. Tak kdy lhal? Tehdy, když tvrdil, že má střet zájmů, nebo dneska, když tvrdí, že ho nemá, po jednoznačném výroku Evropské komise? To je opravdu ukázka toho, jakým způsobem s námi - ale co s námi? - s veřejností, s občany této země premiér Babiš komunikuje.

Andrej Babiš vstupoval do politiky a tvrdil, že je zástupcem toho protikorupčního hnutí. No, já jsem se Středočeského kraje. Zdědili jsme ho v pěkném stavu po bývalé paní hejtmance a její partičce. Vyšetřují se tam třeba smlouvy na poradenství, které možná se nezakládají na výkonu žádné konkrétní práce. Ředitel středočeského krajského úřadu, kolegyně a kolegové, bral větší plat než vy, protože jeho odměny byly absolutně neskutečné. Za co? To úplně nevíme. Nemluvě o dalších úřednících, půjčování soukromého vozidla, trestního oznámení na záchranářku v době pandemie. To je jedna z nejbližších spolupracovnic protikorupčního premiéra Babiše.

Já se snad ani nechci bavit o zápisníku předsedy Faltýnka, který jako významný politik ve svém deníčku nemá ani jeden záznam o politické aktivitě, ale mnoho záznamů byznysového charakteru, kdy píše třeba "skutečný vlastník já" a podobně.

Národní sportovní agentura - promarněná příležitost této vlády udělat něco nově. Promarněná příležitost ukázat - a zase, odpovědnost hnutí ANO, jak personální, tak organizační - že se dá v naší zemi něco dělat lépe. Čtyřicet tisíc za přezutí pneumatik, jedna stránka prezentace za dvanáct tisíc korun. To je výsměch lidem. To je to vaše pokrytectví - mluvit tady o korupci a vést stát jako firmu? Stát se má vést jako stát. To je první věta, která by měla platit. Ale vy ukazujete, že ani ty firmy, které jste si vytvořili, vést neumíte a že tam dochází k těm věcem, na které jsem tady poukázal.

Věcná diskuze ve Sněmovně je nahrazována čtvrthodinkami nenávisti a hysterie ze strany pana premiéra. Křičí tady na nás, ukazuje na nás a říká: je to 132 hodin keců. Ano, takto vnímá Andrej Babiš jakoukoliv diskuzi. Kdo s ním nesouhlasí, kdo si opováží říct, že něco udělal špatně, tak to je označeno za kecy. To je parlamentní demokracie v představě pana premiéra Babiše.

Pamatujete si, když hovořil o vládě odborníků? Vláda odborníků. Přijdou ti skuteční odborníci. Já si s dovolením dovolím přečíst pouze příjmení a ne křestní jména ani tituly. Malá, Krčál, Ťok, Nováková, Kněžínek, Staněk, Kremlík, Vojtěch, Prymula, Blatný, Petříček, Arenberger. Pamatujete si obličeje všech těch odborníků, kteří z vlády Andreje Babiše odešli? Já ani ne. Těch skutečných odborníků, kteří tady byli, odešlo hodně a vždycky byli nahrazeni dalšími a dalšími odborníky a odborníky. Dvanáct ministrů, 12 ministrů opustilo tuto vládu. A že by se ten výkon poté nějak zásadně lepšil, no o tom silně pochybujeme. Není to vláda odborníků. Je to vláda lidí, kteří jsou schopni poslouchat pana premiéra Babiše, plnit jeho zadání, ale o odbornosti by se dalo značně pochybovat.

Mezinárodní reputace České republiky. Třeba teď po kauze Vrbětice. To, co vláda předvedla, se třeba v první fázi zdálo statečné: vypovíme ruské diplomaty. Dobře, opozice s tím souhlasila, vyzývali jsme vás k tomu. Ale všechno to ostatní bylo šílené. Cesta necesta do Moskvy, nenalezení podpory pro naši diplomacii v zahraničí, velmi vlažná a kritická reakce ze strany našich evropských spojenců k tomu, jakým způsobem České republika vyjednávala, výroky některých konkrétních ministryň a ministrů zpochybňujících závěry naší bezpečnostní komunity k velké radosti ruské strany. To je výsledek toho, jak vy reprezentujete zájmy českých občanů v zahraničí.

Dukovany. Bezpečnostní komunita upozorňovala dlouhodobě na to, že Čína a Rusko jsou objektivním bezpečnostním rizikem. Byl jsem u schůzky, kde byl vicepremiér Havlíček, byli u ní i zástupci bezpečnostní komunity. Řekli to jasně. Bylo to stanovisko celé naší bezpečnostní komunity, ale vláda nechtěla. Byznys a nejrůznější tlaky jsou důležitější než bezpečnost občanů České republiky. Možná se po Vrběticích vzpamatovala a uvědomila si, že naše bezpečnostní komunita pracuje dobře, kvalitně a má na věci sofistikovaný a jasný názor. Opět důkaz velmi nezodpovědného počínání naší vlády vůči dalším generacím. To je přece strategicko-bezpečnostní riziko.

Andrej Babiš vytvořil v naší společnosti zajímavé křivé zrcadlo. Vy se do něj podíváte a vyjde z něj něco úplně jiného. Střet zájmů není střetem zájmů. Stačí se podívat do toho křivého zrcadla. Jeho vlastní firmy mu patří. Stačí se podívat do zrcadla, a najednou mu jeho vlastní firmy nepatří. Pouze jsou někde zaparkované, a až skončí v politice, tak si je zase vezme. Další věc. Máme po Maďarsku největší počet mrtvých na 100 tisíc obyvatel. Stačí se podívat do zrcadla, a jsme jedničky v covidu. Takhle jednoduše to tady funguje. Máme vládu odborníků. No, víme, jak na tom ta vláda je. Víme, co předvedl třeba pan ministr Arenberger v těch posledních týdnech. Zase, stačí se podívat do zrcadla a z těch chaotů a lidí, kteří mají problémy sami se sebou - jenomže už to nikomu nepřijde divné, protože tady máme premiéra s trestním stíháním a střetem zájmů, no tak co by neměli problémy i jednotliví ministři -, stačí se podívat do zrcadla a z těch chaotů jsou odborníci. Premiér Babiš sám je podezřelý z dotačního podvodu. Jeden z nejbohatších lidí v České republice potřeboval 50 milionů korun od té zlé Evropské unie, která mu nebude říkat, co má ve svém životě dělat. Podíváte se do zrcadla, a z Andreje Babiše je největší bojovník s podvody a korupcí v rámci České republiky. Tak to tady říká lidem.

Tady už nejde přece o nějaké dílčí pochybení této vlády. Tady jde o to, že Andrej Babiš a jeho vláda zavedli naši zemi do komplexního, systémového, problému prorůstání soukromého byznysu s vedením tohoto státu. To je snad ještě o patro výš nad tou korupcí, kde někdo někoho uplácí v igelitkách. Tady je to systém, tady je to propracovaný systém, tady je to privatizace našeho státu.

No a ten marasmus je morální. Protože když posouvají vládní činitelé normy, když má premiér takové problémy a nevyvodí z toho odpovědnost, když vláda porušuje zákony, které sama navrhuje a vydává, když vládní papaláši nedodržují vlastní opatření, tak to je přece vzkaz do té společnosti. Tím vy tu společnost formujete, tím vy udáváte normy, které jsou pro budoucnost samozřejmě zhoubné.

Orwell ve své knize 1984 napsal: "Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. Neboli lež se stala pravdou." Tato vláda není vládou odborníků, není vládou morálky a není ani vládou zákonnosti. Je vládou chaosu, je vládou zklamaných nadějí. A taková vláda samozřejmě nemůže mít naši podporu, nemůže mít podporu poslaneckého klubu Starostů a nezávislých.

Pan premiér tady říkal: vy jste vytvořili koalice, abyste porazili toho Babiše. Pan premiér je egocentrik, všechno vztahuje na sebe. On je pouze symbolem toho, on je hlavou. Ale my tady nejsme proto, abychom odstranili Andreje Babiše, dehonestovali Andreje Babiše. Ty koalice vznikly proto, anebo alespoň ta naše Pirátů a Starostů, abychom Českou republiku posunuli dál. Abychom tady už konečně obrátili list a dostali se ze situace, kdy moji vzdělaní kamarádi přemýšlejí, jestli v této zemi chtějí vůbec vychovávat své děti.

My chceme naši zemi vrátit budoucnost. Dnes se tak nestane. Dnes maximálně vyjádříme nedůvěru této vládě, která důvěru občanů nemá, věří jí 19 % lidí v této zemi. Ale to je jenom první krok. Ta další změna totiž přijde tím, jak rozhodnou lidé v této zemi. Protože lidé v této zemi zaplať pánbůh stále ještě rozhodují. Oni si zvolí novou reprezentaci, která je bude zastupovat po parlamentních volbách, které proběhnou na podzim. A mou velkou vírou a přáním, je, aby se ta reprezentace obrátila zády k tomu, co tady předváděla vláda Andreje Babiše, a abychom skutečně v České republice definitivně obrátili list a šli konečně dál do budoucnosti.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a nyní vystoupí s přednostním právem místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip, připraví se také místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura. Prosím máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážený pane předsedající. Členové vlády, vážené paní poslankyně, páni poslanci, bude to zanedlouho tři roky, kdy Komunistická strana Čech a Moravy po uzavření smlouvy o toleranci s hnutím ANO 2011 podpořila důvěru tehdejší menšinové vládě ANO a sociální demokracie. Komunistická strana Čech a Moravy nikdy nedělala žádné ukvapené závěry a nejinak je tomu i ve vztahu k této vládě. Připomínám, že naše rozhodnutí bylo učiněno po více než půlroční ústavní krizi, kterou politické strany a jejich představitelé, kteří neuspěli ve volbách v roce 2017, jak si představovali, neustále stupňovali. Nedělali jsme si a ani si neděláme o vládě žádné iluze, proto jsme také do ní nevstupovali. My na rozdíl od ostatních program nejen neměníme, ale ani na něj nezapomínáme, ani to nevyměňujeme za nějaké posty nebo něco dalšího.

Původně přece mělo být všechno jinak. Po volbách v roce 2017 stávající předseda vlády Andrej Babiš nabídl koalici Občanské demokratické straně, ale to se nerealizovalo. Proto nakonec po té půlroční krizi, po důkladném posouzení v naší členské základně, kolektivní orgány Komunistické strany Čech a Moravy rozhodly, že bude lepší, když vznikne v České republice středový kabinet, než aby se k moci opět vrátila zkorumpovaná pravice.

Spolu s odborníky a občany jsme proto připravili naprosto konkrétní program, sedm bodů, sedm podmínek, které Komunistická strana Čech a Moravy po vládě požadovala k tomu, aby jí umožnila legitimně vzniknout, aby získala důvěru. Tohle byl tak transparentní proces, kdy si každý mohl a může i dnes ověřit, jak jsou podmínky plněny či neplněny. A já si dovolím jednotlivé body připomenout, aby bylo jasné, kam Komunistická strana Čech a Moravy vládu směřovala a co díky našemu tlaku občané konkrétně získali.

První podmínka komunistů byla růst minimální mzdy. Vedle kurzu koruny je to jeden z mála nástrojů, jak dosáhnout toho, aby mzdy za stejnou práci měl český dělník, zaměstnanec u nás, tak v sousedních zemích, jestli v Německu, nebo Rakousku, není rozhodující. Máme za to, že ten, kdo poctivě pracuje, si zaslouží takovou odměnu, aby z ní důstojně uživil svoji rodinu, sebe a samozřejmě i svou budoucnost.

Druhá podmínka byla valorizace důchodů, to je, aby naši senioři nemuseli za svou celoživotní práci přežívat, ale aby jejich život byl důstojný. O to usiluje Komunistická strana Čech a Moravy dlouhodobě a usiluje o růst penzí, který také byl zajištěn.

Třetí podmínkou bylo udržení přírodních zdrojů v českých rukou. A nešlo tehdy jen o lithium, šlo i o další věci. A musíme připomenout, že to byla důležitá podmínka, abychom se nedočkali znovu toho, jak hanebně se nakládalo s přírodním bohatstvím, které tady Československo a Česká republika měla. A mohli by někteří vyprávět. Komunistická strana Čech a Moravy nechtěla další privatizaci ve stylu OKD, kdy stát nevýhodně nejprve za vlády ODS a pak i za vlády sociální demokracie prodal páně Bakalovi doly i se čtyřmi desítkami tisíc bytů, jejichž obyvatelům nakonec zbyly jen oči pro pláč.

Ale zpět k podmínkám. Tedy ke čtvrté v pořadí. Zvýšení podílu veřejného sektoru v hospodaření s vodou. To se nám zatím nedaří, i když ústavní zákon o vodě byl předložen, ale tato Sněmovna pro jiné zákony, jiné priority, jiné, jak vy říkáte, kontroly vlády zatím neprojednala.

Pátou podmínkou bylo zdanění darů církvím, pro které se sice nesmyslně, ale přesto vžila zkratka církevní restituce. Přitom to byl jen převod peněz většiny občanů tohoto státu pro úzkou skupinu těch, kteří chtějí zvrátit odkaz takových reformátorů, jako byl Mistr Jan Hus nebo Jan Amos Komenský.

Šestou podmínkou bylo nastartování obecního bydlení a pomoc obcím při jeho výstavbě.

A konečně sedmá podmínka bylo udržení zdravotní péče bez navyšování spoluúčasti pacientů.

Přestože začátek plnění dohody byl slibný, od poloviny loňského roku se některé věci nedařilo dotáhnout do konce a nebylo to jen z důvodu nové pandemické krize. Když se podíváte dnes na požadavky malých obcí, na jejich potřebu výstavby bytů, tak je evidentní, jak správný byl třeba právě požadavek na obnovení obecní a družstevní bytové výstavby. Žel, vláda přestala plnit dohody, což se v plné nahotě ukázalo, když místo odměn pro lidi upřednostňovala budoucí nákup předražené armádní techniky. Navíc o tom, jak to při nákupu vojenské techniky chodí na Ministerstvu obrany, svědčí nejen nespočet korupčních kauz z minulosti, ale také rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž s půlmiliardovou pokutou, nebo ještě více závěry Nejvyššího kontrolního úřadu, který v letošním roce konstatoval, že systém nákupu výzbroje pro armádu není efektivní a je předražený.

Ani v oblasti vzniku státní banky, což bylo minimálně vytvoření konkurenčního prostředí pro banky, které jsou v zahraničních rukách, mělo pozitivní vliv na cenu bankovních služeb, a tedy i na peněženky de facto všech občanů, se vláda příliš nepředvedla. Odvaha vytvořit komerční banku v rukou českého státu zůstala zatím v rovině slibů a prázdných proklamací. Přitom Komunistická strana Čech a Moravy už v minulém volebním období, kdy se řešilo, zda vůbec prodloužit smlouvu s Českou poštou a Československou obchodní bankou, upozorňovala, že je to vhodný okamžik k tomu, abychom začali na této věci pracovat. Tehdy vláda pod vedením ČSSD, konkrétně ministr Chovanec, navzdory tomu, co měla sama sociální demokracie v programu, prosadil nesmyslné prodloužení kontraktu s ČSOB a banky v rukou státu se stále nemůžeme dočkat.

V roce pandemie nejen Komunistická strana Čech a Moravy a já osobně, ale se mnou mnoho odborníků očekávalo, že vláda začne aktivně hledat úspory v oblasti zdravotnictví. A je přeci zřejmé, že ne na lidech, ale na přebytečných aparátech a administrativě se dá ušetřit. Ta totiž sama o sobě - administrativa - neléčí, ale ze systému odčerpává nemalé prostředky. A my jako Komunistická strana Čech a Moravy jsme tady vládě ukázali cestu, požadovali jsme v prvním kroku sloučení dvou blízkých zdravotních pojišťoven - Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. Opět se nic neděje a stihnout se to do konce volebního období v tuto chvíli v podstatě už nedá.

Nemohu opomenout ani liknavost Ministerstva zdravotnictví a vlády získat v době naprostého nedostatku vakcín světově uznávanou a dnes už v 65 zemích aplikovanou vakcínu Sputnik V. To, že se tady z politických důvodů omezuje možnost občanů České republiky, aby tuto vakcínu využili, je podle mého soudu skandální.

No a kapitolou samou o sobě je zahraničněpolitická oblast. To, co s občany v posledních dnech vláda ANO a sociální demokracie za potlesku opozičních stran dělá, je možná kabaret. Ale nevymyslel by takovou věc ani nejdivočejší scenárista bondovky. Vrbětice musím připomenout. Ani více než po měsíci po tom skandálním tzv. odhalení vyšetřovatelé nepřinesli zatím nic nového krom totální destrukce vztahů mezi Českou republikou a Ruskou federací a opakovaného zjištění, že naši spojenci si z nás dělají legraci. Protože jsme žádné spojence ve skutečnosti v Evropě nenašli a nechají nás jako vždycky na holičkách. Připomínám, že dosud navzdory tzv. důvodnému podezření, které má údajně Bezpečnostní informační služba, nebyl ani na ty, kteří měli čin spáchat, vydán mezinárodní zatykač. A jindy kritická média tak převzala spolu s většinou politické scény vyjma KSČM naprosto nekriticky tvrzení, že Rusové jsou teroristé, a hotovo.

Víte, musím zopakovat, že jako právník se na tu věc dívám minimálně jinak. A přijít bez důkazů, které má podle mého přesvědčení veřejnost právo znát, pokud jsou tak jasné a s takovým obviněním, to chce skutečně buď odvahu, nebo spíš slepou důvěru ve zmatečná tvrzení. Co to má za následek? A vidíme to na vlastní oči. České podniky ztrácejí jednu zakázku za druhou a na jejich místo nastupují firmy od sousedů. Škoda Auto jako součást koncernu Volkswagen se postavila se souhlasem české vlády proti mistrovství světa v hokeji v běloruském Minsku. Škodovky tam už neprodáváme a Volkswagen prodává své produkce dál, takže český dělník je bez práce a zisk zůstává v Německu. U nás máme falešnou kauzu a saský premiér odletí ve stejný čas - asi to bylo dobře koordinované - do Moskvy, aby zajistil práci pro podniky u sousedů. A opět - naše ztráta a zisk v zahraničí. A tomu naše pravice tleská. Prostě zaprodanci.

Další problém je otázka zajištění energetické bezpečnosti a dostavba Dukovan, resp. Temelín. Naše podniky, které se v minulosti úspěšně podílely na jaderných energetických projektech všude ve světě, jsou odsouvány a autoři útoků na naši energetickou bezpečnost odmítají odpovědět na to, kolik bude v budoucnu stát občany a firmy u nás elektrická energie, když budeme politicky likvidovat konkurenční prostředí u této zásadní veřejné zakázky. Oni se totiž nejen bojí. Ona ta odpověď je pro občany velmi bolestivá.

I z těchto důvodů jsme jako KSČM jasně řekli, že tato vláda dále důvěru KSČM nemá. Řekli jsme to už v dubnu. Dohodu o toleranci jsme před více než měsícem také vypověděli. Prostě důvěryhodnost se vytratila. A nenecháme se opíjet rohlíkem. Ale každý rozumný člověk, když udělá krok A, tak se obvykle ptá, co bude následovat.

No a v této souvislosti se musím podívat na druhou stranu, na ty, kteří dnešní jednání vyvolali, a musím říct, že při představě, že tito lidé se chopí moci, mě jímá hrůza. Víte, já jsem nejen v této Sněmovně leccos zažil. Ale jako advokát ze své praxe pamatuji hrůzu privatizačních zločinů 90. let a jejich důsledky na zaměstnance rozebraných podniků. Už jako poslanec si dobře pamatuji, co se v naší zemi odehrávalo v letech 2006 až 2013. A tomu se nevyrovná, promiňte mi, ani deset takzvaných Čapích hnízd.

Myslím, že si i vy pamatujete, kteří tady tak rádi kážete o demokracii a morálce, jak vláda ODS a TOP 09 opřená o nikdy nevolenou stranu, spíš obskurní spolek LIDEM, dopadla. Protože se ukázalo, že nikým nevolená úřednice se svým neuvěřitelným vlivem na tehdejšího předsedu vládu v podstatě je schopna nařídit cokoli i vojenské zpravodajské službě a řídí tuto zemi. Ne, k tomu už se samozřejmě nehlásíte. Já to považuji za pochopitelné, to se vám nehodí. Vaše pokrytectví se ovšem od té doby nijak nezměnilo. To se projevilo během pandemie.

Vládu jste kritizovali, že zadlužuje stát. Ano, to je pravda. Dluh se zvýšil. Ale co jste měli v plánu dělat vy? Zadlužit naše děti a vnuky ještě nejméně o 200 miliard navíc. To byl základ vašich návrhů, který jste vehementně prosazovali, vykládali jste lidem, ale bez ochoty zvednout ruku pro jejich rozpočtové krytí. Takže té přetvářky už prosím nechte.

Nebo jste už zapomněli, jak jste se u tohoto pultíku střídali vy jako svatí na orloji, když jste tento příměr začali používat při výměně ministrů, když KSČM přišla s tím, aby byly odsouzeny zločiny privatizace? Zločiny, během nichž byl rozkraden majetek České republiky dle těch nejnižších odhadů v hodnotě okolo 2 bilionů korun? Dva biliony, které patřily lidem této země? Kdo vám může uvěřit vaši protikorupční rétoriku? Nikdo. Nemusí se na tom připomínat různé aféry od již zmíněné privatizace OKD přes Opencard, přes ostudu kauzy plzeňských práv, nákup pandurů, kauzu Drobila či manipulace s veřejnými zakázkami ve Státním fondu životního prostředí, ProMoPro a peníze uložené na rakouských účtech, kauzu pana Bessera z roku 2014, v té době místopředsedy STAN, resp. jeho bytu na Floridě, nákup letounů CASA, korupční kauzu na Ministerstvu práce a sociálních věcí za ministrování člena TOP 09 Jaromíra Drábka s takzvaným OK Systémem. A mohl bych pokračovat, ale to by bylo delší než celý můj dnešní projev.

A vy chcete hovořit o nějakém potírání korupce? Jste k smíchu. Chcete získat hlasy pro své návrhy, ale arogantně si myslíte, že vám někdo přidá hlasy, když nebudete jednat a budete jen urážet a povyšovat se nad ostatní. To od nás nečekejte.

Závěrem chci dodat, vláda naši důvěru sice nemá, ale pravicové strany v čele s ODS, TOP 09, Starostů a nezávislých, lidovci a Piráti už vůbec ne. Tohohle zbytečného divadla se proto nebudeme účastnit a odcházíme pracovat pro občany. Děkuji vám. (Tleskají poslanci KSČM a poté odcházejí ze sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Jako další s přednostním právem vystoupí místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, po něm je na řadě místopředseda vlády Karel Havlíček. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, tato vláda, ve které je zprofanovaná ČSSD, naši důvěru neměla nikdy. A poslední rok naši důvěru jen zhoršil. Od počátku jsme upozorňovali například na negativní působení ČSSD v této vládě, a to bez ohledu na ministerstvo. Lokajský postoj České republiky vůči Bruselu a v posledním čase i vůči americké Bidenově vládě jen naši nedůvěru zvýšil. Po kauze Vrbětice jsme z hlediska zahraniční politiky kvůli této vládě už nikoli na kolenou, ale opravdu slovy Karla Kryla ryjeme hubou v zemi, a to tak, že západním zemím už ani nestojíme za to, aby na podlézání české vlády reagovaly nějakým víc než symbolickým pohlazením. To je bohužel výsledek vlády hnutí ANO a ČSSD. Za působení této vlády se zcela vytratila sebevědomá a suverénní politika naší republiky a to nás jako vlasteneckou stranu velmi znepokojuje.

Podíl obyvatel České republiky, kteří důvěřují této české vládě, podle průzkumů Bruselu meziročně klesl ze 40 na 19 %. Nijak nepodceňuji manipulativnost různých průzkumů, který má před volbami nahrát opozici, tedy té správné probruselské. Na straně druhé, ta data se blíží pravdě. Mimo důvěru ve vládu se také propadl meziročně podíl lidí důvěřujících parlamentu, a to z 25 na 15 %. To, že zmiňuji důvěru k parlamentu, je jedním ze zásadních důvodů, proč vládě nedůvěřují občané. Jsou to protizákonnosti, kterých se vláda dopouštěla vyhlašováním nouzových stavů a následnými protiústavními opatřeními. A je třeba říct, že odpovědnost za protiústavní konání vlády a ministerstev nesou i ti poslanci, kdo nouzové stavy tady ve Sněmovně schvalovali i v časech, kdy bylo jasné, že vláda je zneužívá k nezákonným, tedy nelegálním krokům.

Jak jsem už nedávno zmiňoval, zatímco vyvolení bohatnou, naše země a občané samozřejmě chudnou. Naše vláda spolu s Bruselem na to mají jediný lék: zadlužit se, rozdávat dotace a nechat zbohatnout další vyvolené, zatímco dluhy zaplatí opět ti chudí a střední třída.

I profesní svazy si už všimly rozsudků, které ukazují na nezákonnost vládních opatření a upozorňují na to, že už při jednáních s profesními svazy páni ministři souhlasili s tím, že jejich nařízení jsou protizákonná, že je zruší soud, ale že si prostě počkají až na to, kdy je zruší ty soudy. Covid se stal pro vládu v uvozovkách skvělou záminkou, jak pošlapat Ústavu a základní lidská práva občanů. Kromě toho vláda napáchala nedozírné škody.

Dnes už nikdo nepochybuje o tom, že víc škod napáchala vláda svými nepromyšlenými a chaotickými zákazy než samotný virus covidu. Ukazují to ekonomické studie ve světě a srovnání se zeměmi, které braly covid jako to, čím je, tedy další respirační infekční chorobou, která skutečně ohrožuje část lidí, ale jde přitom jen o malou část populace. Je statisticky zcela veřejně prokázané, že způsob aplikace opatření české vlády uvrhl naši republiku mezi statisticky nejhorší země v mezinárodním měřítku. To je prostě smutný fakt.

Vláda a pan premiér Andrej Babiš podlehli tlaku hysterie vyvolané zčásti médii, kdy ta veřejnoprávní hrála ve vyvolávání strachu a paniky první ligu. Pochopitelně i ve vládě byli extremisté jako pan Hamáček z ČSSD, který zdravotní situaci ohrožených 15 % populace pojal jako šanci osekat lidská a demokratická práva všech občanů na minimum. Odolat takovému tlaku chtělo skutečně buď velkou odvahu, anebo alespoň základní právní zdatnost a úctu k právu. Pokud totiž členové vlády neměli odvahu čelit otevřeně touhám po covidové diktatuře, mohli se jednoduše schovat za českou Ústavu a české zákony. To znamená, vyhlašovat jen to, co je zákonné a odůvodněné, a pokud už jednou soud rozhodl, že to či ono je protiústavní, vláda to měla respektovat. To znamená, měla otevřít školy, srovnat podmínky například vlekařů s ostatní hromadnou dopravou atd. Tady bychom mohli vyjmenovávat hodně dlouho. Nic z toho se nestalo a vláda nijak soudní rozsudky nereflektovala. A to už nesnese žádnou omluvu.

Pokud tedy zčásti chápu obavy z uměle vyvolané celosvětové i české hysterie, pak nemohu ale nezmínit, že od loňského jara jsme navrhovali nejlepší lék na všechny mediální lži, a to znamená, dělat skutečnou, pravdivou statistiku ke COVID-19. Tedy počítat nikoliv pozitivní, a tedy i zdravé lidi, ale dělat statistiku, kolik lidí je skutečně nemocných. Ihned dělat pitvy a hodnotit skutečný podíl covidu na úmrtích.

Každý, kdo se alespoň trochu mihl kolem ekonomické historie, ví, že panika a tzv. run na banku zlikviduje i tu nejzdravější banku. K likvidaci našeho zdravotnictví, které je dlouhodobě na personálních minimech či pod nimi, opravdu stačilo relativně málo, a to že to zdravotnictví vydrželo relativně bez úhony, je dané hlavně osobním nasazením zdravotníků, nikoli skvělou manažerskou prací těch nejvýše odpovědných. A za to patří zdravotníkům velký dík.

Ve zdravotním sektoru jsou však i někteří tací, kteří zásadně pochybili. Jde o vyšší zdravotnický management, který právě na úkor těch, co jsou v té první linii, nakupoval zbytečné technologie, tlačil na umělou přeobsazenost covidových lůžek lidmi, kteří nemocniční péči nepotřebovali. A tak ti běžní zdravotníci, kteří dřeli často na pokraji vyčerpání, dostali mnohdy doslova jen pár korun navíc, zatímco management v časech bez výběrových řízení nakupoval za miliony zbytečnosti. Ale pravda, klíčem k tomu byla uměle vyvolaná hysterie, která hrála do noty všem, kdo chtěli bohatnout. Děl se pravý opak. Média i vláda strašily lidmi pozitivními, jako by byli nemocní, a dokonce ti, kteří přestali být pozitivní, jsou dodnes vydáváni za vyléčené. Donekonečna ministři zdravotnictví ignorovali naše žádosti o pravdivé informace a statistiky.

Vážené dámy a pánové, pro vaši informaci, aby se někdo vyléčil, musí být nejprve nemocný, nikoli jen mít v sobě jeden milion virů. Navzdory tomu dodnes vláda vydává lidi, kteří neměli žádný problém a nebyli nijak nemocní, za vyléčené. To je podvod opravdu hrubého formátu. Ano, pan tehdejší ministr Blatný nakonec přiznal na základě tlaku ze strany našeho hnutí SPD, že ve skutečnosti v rozporu se statistikami zemřela na covid jen třetina lidí, ale byl to jen odhad. V tomto duchu na základě tlaku ze strany SPD, aby vláda uváděla pravdivé, reálné údaje, zpochybnil statistiky pan premiér, ale jejich slova opět neměla žádný dopad na realitu. Ano, pan Blatný ohlásil vytvoření komise, která by měla úmrtí přezkoumat, ale k dnešku je opět výsledek nula, což se dalo u této vlády čekat, protože takový přezkum by byl jednoznačný rozsudek nad všemi, co veřejnosti lhali.

Výsledky počínání vlády hnutí ANO a ČSSD známe. Škody na všech stranách, tisíce zbytečně mrtvých, miliardové škody a statisticky jedna z nejhorších pozic i v mezinárodním měřítku. Jakkoliv se na těchto škodách svým hlasováním o nouzových stavech nebo o pandemickém zákoně podíleli i poslanci z ostatních opozičních stran, kteří dnes volají po nedůvěře vládě, faktem je, že tu hlavní odpovědnost nese vláda. Tady bych připomněl, že poslanecký klub SPD byl jediným poslaneckým klubem, který hlasoval proti tomuto tzv. pandemickému zákonu, a právě teď se ukazuje, že jsme měli pravdu, protože soudy opakovaně usvědčují vládu, že právě ta opatření na základě pandemického zákona jsou protizákonná.

Minulou středu jmenoval prezident republiky Miloš Zeman v pořadí již čtvrtého ministra zdravotnictví za poslední rok. Stalo se tak na základě rezignace Petra Arenbergera za hnutí ANO, který neuměl dostatečně vysvětlit své majetkové poměry k vlastnictví rozsáhlých pozemků a řady nemovitostí. Na uvolněné místo se na návrh premiéra Andreje Babiše vrátil ministr Adam Vojtěch za hnutí ANO, který rezignoval na tuto funkci loni v září. Na místo ministra zdravotnictví se tak vrátil člověk, jehož jméno je společně se jménem ministra vnitra Jana Hamáčka uvedeno ve zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu, který ve svém nálezu potvrdil spekulace médií, že vládní nákupy zdravotního materiálu, respirátorů, roušek či dezinfekčních prostředků byly loni na jaře chaotické, nepřehledné a část z nich evidentně korupční. Nejvyšší kontrolní úřad mimo jiné konstatoval, že předražení některých položek bylo násobné, výběr výrobců a zprostředkovatelů nepřehledný a podezřelý. Za tyto nákupy nesou politickou odpovědnost zejména ministr vnitra a předseda ČSSD Jan Hamáček a právě ministr zdravotnictví Adam Vojtěch za hnutí ANO, který je nyní paradoxně opět ministrem zdravotnictví. To je pro SPD zcela nepřijatelné a požadujeme vyvození politické odpovědnosti těchto ministrů.

Celá situace svědčí o tom, že tato vláda ANO a ČSSD není vládou odborníků a celou situaci v rámci koronaviru nezvládla. A znovu připomínám to mezinárodní srovnání, kdy prokazatelně na základě mezinárodních statistik za poslední měsíce jsme se pohybovali například v počtu úmrtí buď na nejhorším místě v Evropě, nebo někdy na druhém nejhorším místě v Evropě.

Problém je také to, že absurdní, chaotická protipandemická opatření vlády pokračují. Další vlna vládního rozvolnění přišla od 31. května po výnosu Nejvyššího správního soudu, který konstatoval, že dubnové plošné opatření Ministerstva zdravotnictví bylo nezákonné. Vládní opatření byla v rozporu jak s pandemickým zákonem, tak se zákonem na ochranu veřejného zdraví. Toto opatření, o kterém konkrétně soud rozhodl, platilo od 12. dubna do 3. května 2021 a zakazovalo lidem starším dvou let pohyb a pobyt mimo místě bydliště bez ochranných prostředků dýchacích cest, tedy bez respirátorů nebo roušky. Další chaotická opatření vlády ANO a ČSSD dále pokračují. Hlavní hygienička Pavla Svrčinová minulý týden například uvedla, že otevření restaurací neznamená, že kina budou moci prodávat občerstvení. Multiplexy, které odmítly otevřít, pokud nebudou moci prodávat i občerstvení, si tedy musí na další rozvolnění ještě počkat. A bita není jenom kultura, ale také třeba provozovatelé diskoték a tanečních klubů. Ti mohou sice otevřít, ale prakticky jen jako bar, protože se na diskotékách podle pátečního rozhodnutí vlády nesmí tancovat. To je absurdní! Opakovaně tvrdíme, že plošné zákazy nejsou řešení. Bojujme s virem, ne s lidmi.

Vláda ANO a ČSSD chce také opakovaně zařadit na pořad stávající schůze novelu zákona o ochraně veřejného zdraví. V tomto návrhu se v případě schválení zásadně omezují svobody a práva občanů a skrytě se v České republice zavádí tzv. covid pas. Poslanecký klub SPD udělá opět všechno pro to, aby tento zákon neprošel, tak jak se nám ho podařilo shodit ve Sněmovně minulý týden. Dlouhodobě odmítáme povinné testování a očkování a uděláme maximum pro to, aby se zase všechno v naší zemi vrátilo do stavu, jaký tady byl před touto pandemií.

Tady bych chtěl zdůraznit, že vláda tady vytváří atmosféru, že normální stav je ten, co je tady dnes. Není. Hnutí SPD říká, že normální stav je ten, který tady byl do loňského jara, kdy svobodě lidé mohli jít do práce, navštěvovat se, za zábavou, prostě normálně žít. Současně odmítáme podmínění vycestování do sedmi zemí včetně Slovenska očkováním, plošné zákazy nejsou řešení.

Teď se zastavím u konkrétních programových bodů a porovnám programové priority této vlády s prioritami našeho hnutí SPD.

I díky hlasům SPD se ve Sněmovně daří každoročně prosadit zvyšování důchodů a já jsem za to rád. Vláda ale zapomíná na invalidní důchodce. Ti jsou pro SPD jednou z hlavních priorit a my v SPD chceme zvyšovat nejen starobní, ale také invalidní důchody. Chceme zlepšit životy jak starobním, tak invalidním důchodcům.

Tady bych rád připomněl, že tady už dva roky leží návrh zákona z pera SPD na uzákonění minimálního důstojného důchodu na hranici minimální mzdy, což je cca 15 tisíc korun měsíčně. A vláda je proti! Vláda nám ten zákon tady blokuje. Přitom my jasně říkáme, že za důchody do 15 tisíc, neřkuli do 10 tisíc, se prostě nedá vyžít. Vláda žije někde na Marsu, úplně mimo realitu, a blokuje zákon, aby tady byl základní minimální důstojný důchod pro všechny, co mají odpracované roky nebo splnili podmínky těžkého zdravotního postižení, aby měli základní důchod na hranici minimální mzdy, což je 15 tisíc korun, a od této částky zásluhově. Samozřejmě zásluhovost chceme dodržet a chceme udržet. A samozřejmě z těch podmínek je zcela jasné, že by se to netýkalo žádných tzv. nepřizpůsobivých.

Takže vláda to ve skutečnosti nemyslí vážně s tím, aby zajistila dobrou životní úroveň těch občanů, kteří mají ty nejnižší důchody. Radši přidává těsně před volbami pár stovek, a tím si udržuje důchodce řekl bych na provázku. Ale přece SPD chce zajistit systémovou dobrou životní důstojnou úroveň pro invalidní starobní důchodce, aby se nemuseli třást každý rok, kolik jim ta která vláda přidá nebo ne. Samozřejmě to přidání vždycky také podporujeme, ale není to to systémové, co bychom chtěli.

Takže pojďme dál ohledně porovnání těch vládních priorit a priorit SPD.

Situace kolem exekucí. Vláda tady blokuje už dva roky náš návrh zákona na zestátnění exekutorů. Pan premiér Babiš, to teda bylo pokrytectví nejvyššího kalibru, když říká, že byla chyba privatizovat exekutory, a zároveň tady dva roky jeho vláda blokuje náš návrh zákona na zestátnění exekutorů. Jako opravdu, pane premiére Babiši, to je trošku už moc tohleto. Ještě že tady jsem a můžu to uvést v přímém přenosu na pravou míru. Jestli jste proti privatizaci exekutorů, tak proč dva roky blokujete návrh zákona z pera SPD, který tady leží ve Sněmovně, na zestátnění exekutorů? A dokonce jste nehlasoval ani pro na vládě ve stanovisku vlády. Takže to je úplně neuvěřitelné, jak pan premiér tady řekl doslova nepravdu.

Další věc je, že tady máme náš návrh zákona na zrušení úroků z úroků, protože to je prostě nemorální, a opět vláda nás v tom nechce podpořit.

Dále tady už leží dva roky návrh z pera SPD na ukončení lichvy, tedy zastropování úrokové sazby RPSN. Mimochodem, ten zákon platí ve většině zemí Evropské unie včetně Slovenska. Tím pádem tam samozřejmě skončily ty lichvářské půjčky a ty nebankovní instituce s lichvářskými úroky. Ale vždyť vaše vláda naopak podporuje ty lichváře a tenhleten exekuční systém, protože tady blokujete zákon - který mimochodem platí ve většině zemí EU - na zastropování úroků RPSN. Tuším, že na Slovensku je to cca 12 %. Čímž samozřejmě to je ten první stupeň k tomu, aby lidé nepadali do dluhových pastí, protože logicky když je tady úrok třeba 60 až 70 % u nebankovních institucí, anebo byly tady dva rozsudky ohledně tohoto v české historii, a tuším, že jeden byl 70 %, že se týkal úroku 70 %, a druhý bylo něco podobného, no tak samozřejmě logicky ti lidé padají do dluhových pastí. A v čem je ten problém? Protože potom samozřejmě je stát nemůže nechat na ulici a ty rodiny jsou sanovány sociálními dávkami, tzn. z peněz nás všech, z peněz občanů, kterých se to ale vůbec fyzicky netýká. Proto je to sociální problém, který je potřeba řešit na legislativní úrovni, aby vlastně - protože dneska jestli jsem nastaven tak, že vydělá exekutor, vydělá lichvář, vydělá právník, ale v podstatě doplácí běžný občan ze svých daní, který dokonce s tím nemá vůbec nic společného. A to je přece ten problém, proč je to potřeba řešit. Takže tady opět jsem porovnal - vláda podporuje tento systém exekucí a lichváře, a my to chceme zarazit.

Další rozdíl programový. Hnutí SPD tady předložilo zákon, ten už tady leží tři roky, na přímou volbu a odvolatelnost politiků. Opět vláda blokuje.

Další zákon - referendum. No tak tady se malinko zastavím, protože v politických programech některé politické strany slibovaly voličům referendum před volbami v roce 2017. Byli to Piráti, bylo to hnutí ANO, bylo to ČSSD, bylo to KSČM a samozřejmě je to vlajková loď hnutí SPD. A náš návrh zákona o referendu tady už déle než tři roky leží ve Sněmovně a všechny ostatní strany to zablokovaly tak, že máme čtyři měsíce do voleb, a zase žádné referendum nebude. Takže jste prostě obelhaly voliče, všechny ty strany, které jsem jmenoval. A to jsou všechno ty důvody, proč o tom hovořím, proč my prostě nesouhlasíme s postupem této vlády. Takže hnutí SPD prostě bude prosazovat zákon o referendu. A mimochodem, už jsme tady navrhli jako bod čtrnáctkrát referendum o vystoupení z Evropské unie. Aby sami občané mohli rozhodnout o své budoucnosti ve své zemi. A všichni jste nám to tady zase zablokovali. Ale my budeme dál bojovat za demokracii, za tu možnost, aby lidé mohli demokraticky rozhodovat o své budoucnosti ve své zemi. Mimochodem jsme už jeden z mála států, tuším, že už jsou jenom dva státy v Evropské unii, které nemají zákon o referendu. To je tedy opravdu ošklivá vizitka ostatních politických stran kromě SPD z hlediska jejich přístupu k demokracii.

Další zákon - můj dům, můj hrad. Opět nám to vláda blokuje. Hnutí SPD navrhlo zákon, a leží tady ve Sněmovně, kde chceme posílit práva na tzv. nutnou obranu. To znamená, my navrhujeme, aby když nějaký kriminálník nebo nějaký prostě pobuda překoná nějakou překážku, např. vypáčí okno, vylomí zámek, tak aby ten, kdo je v tom objektu doma a bude se bránit, byl vždy v právu. To znamená, znovu říkám, vylomí zámek, je tam něco násilného, tak v takovém okamžiku, aby když vás někdo přepadne doma, vás nebo vaše blízké, tak aby vždy byl ten napadený v právu. A vláda nám to blokuje.

A pak tady máme ty kauzy. Vzpomeňte si pár měsíců zpátky u Plzně, jak přepadli pána, recidivista odsouzený za vraždu přepadl v noci pána, který má domek na samotě, pán ho v sebeobraně v noci zastřelil legálně drženou zbraní - a pán je ještě popotahován na policii, jestli prý obrana byla přiměřená! Takže v noci ho doma přepadne propuštěný recidivista, propuštěný za vraždu, což v tu chvíli nevěděl, ale proč by to taky měl vědět, když je doma ve svém soukromém objektu, a ještě je popotahován. To je opravdu absurdní situace, kdy prostě tato vláda udržuje stav, že kriminálníci jsou zvýhodňováni oproti slušným občanům. A to prostě SPD nepřijímá, toto. My si na to nebudeme zvykat, protože slušný člověk musí být na prvním místě. Nebudeme si zvykat na to, že prostě dívky a ženy, že se tady zavedla v metru nová móda a že kabelky nosí na břiše, protože kdyby je měly z boku nebo zezadu, tak se bojí, že je okrade kapsář, že se staří nebo starší lidé bojí jít večer domů. My si na to prostě nebudeme zvykat. To není normální svět. Normální svět je, že se bojí kriminálník a loupežník, nikoliv slušný občan.

Další zákon, kde máme odlišná stanoviska mezi vládou a SPD. My navrhujeme zrušit poplatky OSA, to jsou ty autorské poplatky, pro všechny provozovny, pro které není hudba výdělkem. Opět nám to vláda tady celou dobu blokuje. A já nechápu, proč mají poplatky OSA platit provozovny, obchody, zdravotnická zařízení, autoservisy, restaurace, když není hudba pro ně cílem výdělku. Chápu, když to třeba platí hudební klub. Ale my to chceme zrušit a je to z našeho pohledu i vítaná pomoc živnostníkům a malým podnikatelům. Mimochodem jedním z těch důvodů je to, že ta OSA si nedá říct a nechce ztransparentnit své hospodaření. Vůbec nevíme, jaké jsou tam platy, přitom je to v podstatě povinná daň. Přes opakované apely nechtějí zveřejnit své platy, nechtějí zveřejnit odměny, umělci si stěžují, že to účtování je netransparentní. No tak holt se na to musí přistoupit jiným stylem. Ale vláda to podporuje. Vláda to podporuje. SPD naopak navrhuje zákon, abychom pomohli pracujícím lidem.

Dále paušální daň. Tak o tom jsem mluvil ve Sněmovně poprvé v roce 2013. SPD prosazovalo zavedení paušální daně pro živnostníky. A tady jsem rád, tady musím pochválit vládu, protože poté, co ještě letos na jaře to paní ministryně Schillerová, ministryně financí, odmítala, tak krize paradoxně pomohla tomu, že tento nápad SPD na zavedení paušální daně pro živnostníky, který zásadně zlevňuje a odbyrokratizovává živnostenské podnikání, prošel. Ale to, co už vláda blokuje, je následně, že tady se hlasuje o našich pozměňovacích návrzích, abychom zvýšili ještě tu hranici o něco, aby se do toho vešlo více malých živnostníků. A zvláště teď v krizi je přece důležité podpořit živnostenské podnikání a všechny občany, kteří se chtějí samozaměstnat. Dobré by bylo je motivovat. Motivovat lidi k tomu, že pracovat se vyplatí, že to má smysl a že je stát podrží, že je na jejich straně. Takže návrh na zavedení paušální daně pro živnostníky, návrh SPD, už tady prošel.

Zvýšení hranice DPH na 1,2 milionu. Opět se nemůžeme shodnout s vládou. V sousedním Polsku, na Slovensku je hranice 1,2 milionu, 1,3 milionu. Ale vláda to tvrdošíjně prostě drží na milionu. Takže místo abychom podpořili opět malé podnikání, abychom to zvýšili ale v souladu s tím, co platí v okolních zemích - chci říct, vláda to asi nesleduje, my to v SPD sledujeme - tak vláda pořád dusí ty živnostníky a malé podnikatele a tvrdošíjně hlasuje proti našemu návrhu na zvýšení té hranice pro ten povinný vstup do DPH. My to chceme zvýšit na 1,2 milionu a vláda je prostě proti. Já si myslím, že je to správně. Znovu říkám, že i v okolních srovnatelných zemích už to takto mají, aby vyšli vstříc živnostníkům a malým podnikatelům. Takže zase rozdíl mezi SPD a vládou.

Další věc. Podpora pracujících rodin s dětmi. No tak tady musím pochválit opět - vidíte, že jenom nekritizuji - protože díky hlasům vládních poslanců prošel návrh naší poslankyně Lucie Šafránkové, aby pracující lidé dostali zvýšený přídavek na děti o 200 korun, takže celkově 500 korun. A už to prošlo Sněmovnou, teď před měsícem. Protože my máme jenom devatenáct poslanců z dvou set, tak potřebujeme, aby naše návrhy podpořily ostatní strany. Díky i hlasům vládních poslanců prošel návrh SPD, a už to vstupuje v platnost, že pracující rodiče s dětmi, pracující rodiny budou mít navíc celkově 500 korun přídavek na děti.

Zvýšení slevy na poplatníka. Tady se opět s vládou neshodujeme. Protože pro SPD je pracující člověk na prvním místě, slušný člověk a také pracující člověk. Slušní lidé jsou invalidní důchodci, starobní důchodci, studenti, děti a tak dále, a ti pracující lidé je skupina, na kterou klademe také velký důraz. A my si myslíme, že by se měla zvýšit sleva na poplatníka, protože je to prostě sleva ze mzdy, je to sleva z příjmu z práce, netýká se to žádných nepřizpůsobivých. A je potřeba zvláště teď, zvláště v této době, nechat lidem více peněz v peněženkách, těm pracujícím. Takže tady se zase s vámi neshodujeme, protože pro vás není až takovou prioritou pracující člověk. Pro SPD je to zcela zásadní skupina občanů, na jejichž straně my vždy budeme stát.

Zrušení superhrubé mzdy. Ano, to mělo SPD v programu dlouhodobě. A musím poděkovat dvěma dalším politickým stranám, že jsme společně prohlasovali zrušení superhrubé mzdy. Protože pro SPD je zcela zásadní, abychom pracujícím lidem nechávali více peněz v peněženkách. A přestože to tenkrát zavedly jiné vlády, jsem rád, že tady jsme se na tom shodli, že se nám to podařilo zrušit a lidé reálně mají více peněz v peněženkách. Vadí nám na tom tedy trošku to, že zároveň tady byl i ten pozměňovací návrh na zvýšení slevy na poplatníka, aby ten benefit měli i ti lidé s těmi nejnižšími příjmy, jakoby ten zvýšený benefit, aby to opravdu razantněji pocítili v peněženkách. To bohužel neprošlo, tak jak jsme si představovali. Ale tak každá koruna pro pracující lidi v peněženkách je dobrá. A jsme bohužel opoziční strana, takže děláme, co můžeme.

Zároveň tady musím odmítnout ty výtky, že se tím zadlužila republika. Já myslím, že se tady Česká republika zadlužuje úplně jinými výdaji. Zadlužuje se například nesmyslnými drahými zahraničními nákupy, předraženými zakázkami. Ostatně jak tady NKÚ zjistil, tak vláda tady předražuje zakázky. NKÚ to zjistil. A pak se říká, že nejsou peníze na pracující lidi. No nezlobte se na mě, tyhle výtky musím odmítnout. Přece slušný člověk a pracující nebude doplácet na zlodějny nebo na pochybení vlády. Co je to za logiku? To fakt odmítáme. Naopak je potřeba přivést k politické odpovědnosti, nejlépe k hmotné, ty, co to rozhodují, a slušným lidem zároveň přece vycházet vstříc. Přece slušný pracující člověk nemá vůbec vliv na ta vaše rozhodnutí. Je potřeba slušné lidi podporovat.

Antivirus. Ano, i díky hlasům poslanců SPD, a my jsme na to pyšní, my jsme chtěli podporovat udržení pracovních míst a další tyto programy, takže jsem rád, že systém Antivirus celou dobu fungoval, ostatně my jsme u těch diskusí byli od začátku loni na jaře, a že to fungovalo ke spokojenosti občanů celou dobu. Takže k tomu se hlásíme, že je to i díky hlasům poslanců SPD.

Dvojí kvalita potravin. Ano, tady musím pochválit, protože tento dlouhodobý programový bod SPD, abychom sankcionovali, nejlépe zrušili dvojí kvalitu potravin, to je to, že nám tady nadnárodní západní korporace dovážejí šunty pod stejným balením a dělají ze žaludků českých občanů odpadkové koše. Takže v zákoně o potravinách jsme tady nalezli vzájemně shodu s vládními stranami a společnými hlasy jsme prohlasovali zásadní zvýšení sankcí za dvojí kvalitu potravin. Samozřejmě to, že se to budou snažit ty řetězce obcházet a že mírně změní balení, to už je jiná věc, ale to je bohužel ten důsledek členství v Evropské unii, že z nás tady ty západní země dělají hlupáky a druhořadé občany. To se společně povedlo. Takže tento programový bod zase musím pochválit. To, co prosazovalo SPD, tak jsme tady našli společnou řeč i s některými vládními stranami a prošlo to v zákoně o potravinách.

To, co ale v zákoně neprošlo, a tady se potom hnutí ANO leklo po té mediální masáži ze strany nadnárodních korporací, abychom posílili potravinovou bezpečnost a soběstačnost České republiky. Jedním z našich hlavních programových bodů je, že chceme kvalitní české potraviny za dostupné ceny. A přestože ve Sněmovně se k tomu letos na jaře hnutí ANO postavilo odvážně, a to jsem kvitoval, postavilo se tomu diktátu ze strany Evropské unie, který znevýhodňuje české potraviny, tak potom pod mediálním tlakem ustoupilo a bohužel tato pasáž neprošla. A občané samozřejmě vidí, že se zdražují potraviny, protože dokud jsou na pultu nadnárodních řetězců česká jablka, tak jsou za třetinovou cenu než poté, když dojdou ta česká jablka, viz případ z loňského roku. A najednou když jsou jablka z dovozu, tak to stoupá na dvoj- až trojnásobné ceny. To samé květák a další, mluvím třeba konkrétně o loňsku. To znamená, že dokud je na trhu česká potravina, tak to způsobuje takovou konkurenci, že jsou ty ceny dostupné, jakmile zmizí z trhu česká potravina, to konkurenční české jablko nebo květák a tak dále, tak okamžitě jsou ty ceny samozřejmě dražší, protože vše je z dovozu a nadnárodní řetězce jsou pak doslova jak utržené ze řetězu, protože už není konkurence. Samozřejmě se to týkalo pouze potravin, které lze pěstovat, lze produkovat v České republice. To jenom krátké vyvrácení jedné z těch lží, co v médiích kolovala.

Stavební zákon. Ano, tak tady musím pochválit opět, že jsme nalezli shodu s částí vlády a prošel zákon po snad více než dvaceti letech, kdy Česká republika je na 156. místě na světě v délce stavebního řízení - na úrovni Bangladéše a dalších superrozvojových zemí. Kdo někdy absolvoval, že si chtěl pořídit vlastní bydlení, třeba domeček, tak ví, co je to za neuvěřitelné martyrium. A podařilo se nám prosadit zrychlení a zjednodušení stavebního řízení. A jsem na to pyšný, že je to i díky hlasům poslanců SPD, protože ostatní jenom mluvili, kritizovali, sami byli v minulosti léta u vlády a nikdy nic, ani náznak zlepšení, neprosadili. Výsledkem jsou drahé byty, výsledkem je nedostupnost nového bydlení, velká byrokracie a tak dále. Byť samozřejmě ty příčiny toho, proč jsou byty drahé, jsou i jiné. Ale tady jenom ve zkratce.

No a samozřejmě tu lež, že bude nových 13 tisíc úředníků a nějaký superúřad. Já nevím, proč tady prostě tyhle strany, které házejí slušným lidem neustále klacky pod nohy, proč lžou. Přitom by měly férově říct, že dojde pouze k transformaci. Že se z 90 % počítá, že to bude transformace těch stávajících úředníků na stavebních úřadech a ten úřad se v podstatě jenom přejmenuje. Tak proč lžou? Já jsem včera absolvoval diskusi v televizi s panem Rakušanem, předsedou STAN, a s panem Výborným z KDU-ČSL, a oni tam prezentovali, že vznikne nový úřad plus 13 tisíc úředníků. Ale to je přece lež. To je úplně flagrantní lež. Kde by se vzali taky navíc ještě? Kdo by chtěl budovat úřad pro 13 (tisíc) úředníků? SPD je proti tomuhletomu. Je to transformace těch stávajících.

Takže prosím vás, by bylo dobré, já vím, že jsou čtyři měsíce před volbami, ale aby zástupci koalice Pirátů a STAN a i koalice SPOLU, to je KDU-ČSL, ODS a TOP, aby jako nelhali. Já vím, že polopravda je jedna věc, ale tohle už je vyslovená lež. To je myslím škoda. Když vysloveně se říká, že tady bude nových 13 tisíc úředníků, to není pravda. A upřímně, opravdu kde by se vzali? To není ani reálné, takovýmto způsobem to dělat. Takže ten zákon je prostě určitým posunem a my jsme rádi, že jsme přispěli naším hlasem, a doufám, že to tak bude, aby se zrychlilo, zjednodušilo stavební řízení, aby si lidé mohli snadněji pořídit vlastní bydlení. O to nám jde SPD: snadněji si pořídit vlastní bydlení.

Pojďme dál v tom porovnávání politických programů. Ukončení zneužívání dávek nepřizpůsobivými - jedno ze zásadních témat SPD. Ten náš zákon tady už leží dva roky. Dva roky tady leží zákon SPD. A tady bych chtěl také poděkovat některým ostatním politickým stranám, včetně vládních stran, protože jsme konečně našli nějaký konsenzus a zákon se nám posunul do třetího čtení, do závěrečného čtení. Takže tady za to pochvala. Nicméně třetí čtení nás ještě čeká. Volby se blíží, tak doufám, že nám ten zákon necháte projít. Přidali se k té práci na tom zákonu i poslanci už dalších politických stran. Já jsem za to rád, že jsme přesvědčili i ostatní, že to je důležité téma, ale pojďme to stihnout ještě do voleb, abychom ukončili na základě návrhu zákona SPD zneužívání dávek nepřizpůsobivými. A pojďme přesunout ty peníze ke slušným lidem. Předpokládaná úspora má být až půl miliardy korun a ty můžeme dát hnedka slušným lidem.

Pojďme dál. Zvýšení sankcí za týrání zvířat. Ano, tady musím poděkovat vládním stranám, protože jste podpořili návrh naší poslankyně Moniky Jarošové a zvýšili jsme - ten zákon už platí - sankce za týrání zvířat. Protože pro hnutí SPD je ochrana zvířat skutečně velmi důležitá. My máme rádi pejsky, máme rádi domácí zvířata, občané je mají doma a prostě nám vadí, když se tady týrají zvířata, a je to prostě hnusné. Jsou to němé tváře, nemůžou se bránit. A my jsme rádi, že vládní strany podpořily pozměňovací návrh Moniky Jarošové, poslankyně SPD, a díky SPD se zvýšily sankce za týrání zvířat.

Zrušení daně z nemovitosti. Tak to je návrh zákona, který tady od předloňského podzimu ležel z pera SPD ve Sněmovně. A jsem rád, že si to vláda osvojila a že prošlo zrušení daně z nabytí nemovitosti. My jsme se o to snažili delší dobu. Jak říkám, je to černé na bílém, je to vloženo v systému Sněmovny jako návrh SPD už předtím, než o tom začala mluvit vláda. Jsme rádi, že jsme se na tom všichni domluvili a že toto vstoupilo také díky SPD v platnost.

Další věc je, kde se tak ovšem už odlišujeme zase - zrušení Senátu. Úspora tři čtvrtě miliardy. SPD chce zrušit Senát a zároveň by se nám líbilo snížit počet poslanců na 81 dle tradičních okresů. A jako ten třetí pilíř - prezident-Sněmovna-Senát - dneska my vnímáme, že by to měl být ten zákon o referendu místo Senátu. A tady se pořád nemůžeme dohodnout. Vždycky slyším od pana premiéra předvolební proklamaci, že chce zrušit Senát, a pak skutek utek! Přitom ty možnosti jsou, jak to udělat, a má to v rukou paní ministryně Alena Schillerová. (Obrací se k jmenované.) Jenom to chce, paní ministryně, odvahu, protože vy máte v ruce sestavování rozpočtu. A pan prezident už o tom mluvil, že jednou z možností, jak tuto diskuzi rozhýbat, je třeba ponížit rozpočet Senátu. A protože když jsem viděl včera, že místo aby Senát navrhl do Sněmovny zákony na podporu slušných a pracujících lidí, tak hodiny diskutuje o tom, zdali je prezident Zeman způsobilý vykonávat prezidentskou funkci, teď když lidé přicházejí o práci a firmy krachují a lidé potřebují peníze, a oni hodiny a hodiny diskutovali v Senátu a výsledkem diskuze bylo, že chtějí odvolávat prezidenta Zemana, který dostal ze všech nás politiků nejvíc hlasů vůbec v historii České republiky, ať si o něm myslí kdokoliv cokoliv, je to prostě fakt. Ať ho někdo má rád, nebo ne. Tak jestli toto je výstup ze Senátu po mnohahodinové nekonečné diskuzi vůči občanům, no, já myslím, že to nezasluhuje dalších slov. Náš volič nechce platit takovou instituci, volič SPD, která místo aby navrhovala zákony na podporu slušných lidí, tak prostě její výplod za poslední měsíc, jediný snad viditelný výplod vůči řadovému občanovi, je takový návrh.

Další věc, kde máme vzájemný rozpor. Hnutí SPD jasně říká ne migraci a ne islámu. Ale zase tady pan premiér Babiš neříkal pravdu. Vždyť dál a dál platíte tu neziskovku, která se jmenuje Organizace pro pomoc uprchlíkům, to je ten pan Rozumek, která prostě podporuje migraci do České republiky, platíte i, další jednotlivá vládní ministerstva a další, politické neziskovky podporující migraci. A ta neziskovka - Organizace pro pomoc uprchlíkům se jmenuje, ono to má vždycky takový název, aby to vypadalo hezky, ale ono nahoře je to, jak se to říká, nahoře huj a dole fuj. Nebo jak je to přísloví? A já to říkám doslova, že je to fuj dole, protože tato neziskovka se soudila dokonce i s českým státem, zastupovala dva nelegální afghánské migranty a vysoudili na České republice - takže vláda platí tu neziskovku, ona se soudí proti České republice za naše peníze, a pak ještě vysoudila více než 100 tisíc korun na každého toho afghánského migranta za to, že prý je policie dala do jiného detenčního zařízení, než je měla dát. A oni mezitím, tedy ti Afghánci, už uprchli a už nejsou ani v České republice, už jsou někde v Německu. To je tedy opravdu Kocourkov! Já říkám, ukončete financování těchto politických neziskovek. Ukončete financování všech politických neziskovek. Politických, které prosazuji gender, propagují Evropskou unii, multikulti, migraci.

Co to teď v krizi přináší lidem? Lidé nechtějí propagaci. Kdyby si měli vybrat, jestli budou mít větší důchod, nebo propagaci EU tady, vždyť ten výběr je jasný. Proč pořád jdete... To je to, co jsem říkal v úvodu. Lokajská, servilní politika vůči EU. Abyste se zalíbili tam a jakoby i tady. Takže tady máme rozpor, protože SPD říká jasně ne migraci. A europoslanci hnutí ANO hlasují aktivně pro migraci v Evropském parlamentu, například pro usnesení, které podporuje migraci z Afriky. Takže tady máme zásadní rozpor. A tady s vámi prostě nesouhlasíme, s vládou, protože podporujete reálně prostě migraci více či méně.

Další věc je euro. Tak ono tu migraci podporuje víc lidí. Ten citát tady už zazněl, já jsem si ho také připravil, protože Ivan Bartoš, lídr koalice Piráti a STAN řekl - cituji: "Jestli má být Evropa do 10 až 15 let muslimská, nemám s tím problém." No to je tedy neuvěřitelný citát! A já udělám všechno pro to jen na základě tohoto citátu, aby koalice Piráti a STAN nikdy nebyla ve vládě. A tady bych rád tedy dodal, že koalice Pirátů a STAN úzce programově spolupracuje s koalicí SPOLU, což je ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Takže kdo volí SPOLU, tak volí program Pirátů. Ono je to totiž doslova pravda, protože když si vzpomenu na vyjádření exposlance TOP 09 Dominika Feriho, ten přeci říkal, a je to dodnes na stránkách TOP 09, že by Česká republika mohla přijmout čtyři tisíce uprchlíků. Tak to tedy opravdu ne!

Euro. Jediná SPD tady ve Sněmovně odmítá euro. Říkáme nikdy! Koalice SPOLU ho prosazuje. Vždyť přeci Miroslav Kalousek řekl, vždyť je to pár měsíců, že pakliže bude koalice SPOLU ve vládě - znovu to vyjmenuji: ODS, TOP 09 a KDU-ČSL - tak v příštím volebním období bude přijato euro. Řekl to Miroslav Kalousek, poslanec TOP 09 to byl v tu chvíli, a je to jeden z nejvýznamnějších exponentů a tváří koalice SPOLU. A ODS k tomu mlčela. Mlčí k tomu. Měli by jasně říct, že nesouhlasí s těmito návrhy TOP 09, ale mlčí, protože mlčení je souhlas. Vy jste jasně měli říct, že máte rozpor v té koalici, že ODS - jestli nechcete euro, řekněte to, ale vy ho chcete také. Takže mlčíte. To je stejně absolutně nesourodá koalice tedy. Ti chtějí migranty a euro a takovéhle.

Co se týče eura, tak to tady chce většina stran, to chtějí všechny strany kromě SPD. Ostatně Andrej Babiš, opět si dovoluji ho odcitovat, říkal, že teď není vhodná doba na přijetí eura. A kdy? A když jsme se dozeptali, kdy je tedy ta vhodná doba, tak už neodpovídá. No jasně! Po volbách nejlépe, že? Proč neřekne na rovinu, že nikdy euro? Protože to není pravda. Protože euro samozřejmě hnutí ANO chce a potřebuje se zalíbit tam i tam. O ČSSD ani nemluvě. ČSSD přeci otevřeně prosazuje přijetí eura. A když si vzpomenu na citát pana ministra a předsedy Hamáčka z turecké ambasády v roce 2015, kdy řekl, že islám má nezastupitelnou roli v historii lidstva. Tak to jsou opravdu šílené výroky a to tedy... No, nezastupitelnou. Teď nevím tedy, v jakých věcech, pravda. Ale vy jste to zajisté myslel z toho pozitivního hlediska, takže to fakt ne. To fakt ne. A my absolutně nesouhlasíme s těmito názory, které má vláda.

Vymahatelná spravedlnost soudy. Tak já sám jsem to poznal na vlastní kůži, kdy po devíti letech jsem vyhrál soud nad časopisem Reflex, který byl konečně usvědčen ze lží a musel se mi omluvit. Ze lží a urážek. Lhali o mě, že prý jsem byl poradcem premiéra Jiřího Paroubka. Lhali o mě, že mi zkrachovala cestovka pro plyšáky. Prostě si to všechno vymysleli! A devět let jsem se soudil i přes Ústavní soud, který jsem také vyhrál, a po devíti letech mi daly soudy za pravdu, že Reflex jsou usvědčení lháři, soudem usvědčení lháři. A já se ptám, jak někdo může takový časopis vůbec ještě kupovat, když nevíme, u jakých jiných článků tedy také lžou, protože nikdo asi nemá nebo málokdo má trpělivost se devět let soudit? Jak to někdo může ještě tedy kupovat, když si nejsou lidé jistí, nejsme si jistí, jaký je další tedy materiál je zase lež? No, takže to je neuvěřitelné.

My navrhujeme časově omezený mandát, mandát soudců s možností obhajoby, přímou odpovědnost za prokázané chybné rozsudky - a opět se tady s vládou nemůžeme domluvit. Vy to prostě blokujete, nechcete o tom diskutovat. Přitom lidé jsou zoufalí z toho, že v České republice není vymahatelná spravedlnost. Jsou opravdu z toho zoufalí. Lidé už se radši ani nesoudí, už se ani radši nesnaží domoci té spravedlnosti, už rezignovali. A vy jste u vlády, hnutí ANO je u vlády už 7,5 roku s ČSSD, a nic jste v tomto pro lidi neudělali.

Takže stručně řečeno, pro SPD je slušný člověk a Česká republika na prvním místě. A chceme normální život pro naše občany a pro naše děti. Chceme sebevědomou, suverénní Českou republiku se spokojenými občany. SPD chce, aby měli všichni slušní lidé více peněz v bezpečí a spravedlnosti. Sečteno a podrženo, jak jsem podrobně vysvětlil, důvěru SPD v tuto chvíli nemá ani vláda, ani pseudoopozice, která se na krocích vlády podílela. Naše hlasování bude a je konzistentní. Poslanecký klub SPD pro nedůvěru vládě. A současně připomínáme velkou odpovědnost těch, kdo vládě v nezákonnostech pomáhali.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Omlouvá se z dnešního jednání v době mezi 11. a 13. hodinou z rodinných důvodů pan poslanec Jan Richter a paní poslankyně Jana Levová se omlouvá z dnešního jednání z osobních důvodů.

A nyní má slovo místopředseda vlády Karel Havlíček. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já nemám žádný strukturovaný projev, trochu jsem i poslouchal některé předřečníky, zejména z řad opozice, a překvapila mě jedna věc, a to je to, že mimo předvolební rétoriky toho, jak bude lépe, se prakticky vůbec neskloňovalo to, co by nastalo, kdyby se ta nedůvěra skutečně vyslovila.

Je pravda, a je naprosto legitimní, že se může diskutovat o vyslovení nedůvěry. To, že to je legitimní, ale ještě neznamená, že to je logické. V dané chvíli je to velmi nelogické a v dané chvíli by to zásadním způsobem uškodilo. A pokusím se vysvětlit, proč by těch několik měsíců všem dotčeným, a já si troufám tvrdit většině obyvatel, skutečně uškodilo. Ono by to v zásadě nebylo nelogické, kdyby to nebylo na poslední chvíli, kdyby to bylo v první polovině vládnutí. To je celkem legitimní, je to v pořádku. Nicméně v té době k tomu buď nebyl dostatek hlasů, nebo k tomu nebyla odvaha, nebo k tomu nebylo obojí. Prostě se to nepodařilo. No a v té druhé části, kdy začal covid, tak to byla opozice skutečně zalezlá, nikdo neměl odvahu cokoliv učinit, maximálně se kritizovalo, maximálně se střílelo, což bylo nesmírně pohodlné, zejména pokud se to dělá v poslaneckých kancelářích a pokud se to dělá v situaci, kdy nikdo nenese tu finální odpovědnost. A nyní, pár týdnů nebo měsíců před volbami, se přijde s tím, že by se de facto mohla vytvořit úřednická vláda. Já vím, že mi můžete říct: nemusí být úřednická vláda, protože pan prezident může jmenovat tuto vládu opětovně, resp. může vládnout v demisi. Což je pravda, ale spoléhat se na to nedá.

A já nepředpokládám, a nechci vám podsouvat to, že jste tento den udělali jenom proto, abyste si zde udělali marketingovou show. Předpokládám, že jste to udělali skutečně proto, že vaším cílem je, aby tato vláda dále nevládla. Jinými slovy, aby zde byla jmenovaná nějaká úřednická vláda. Úřednická vláda rovná se vláda, která nebude rozhodovat, ta bude úřadovat. Ne snad proto, že by nechtěla, ale protože na to nebude mít čas, nebude na to mít politický mandát. A popravdě řečeno, nebude na to mít ani odvahu. Proč nebude mít odvahu cokoliv rozhodnout? Proč by neměla odvahu cokoliv rozhodnout, protože podle toho, jak se vyvíjí dnešní diskuze, tak je velmi pravděpodobné, že se nestane skutečně vůbec nic, a zítra půjdeme normálně do práce. Protože se musí doočkovat, musí se najet na lepší systém testování s využíváním PCR testů, musí se zabezpečit covid pasy, musí se sekvenovat a tak dále.

Můžete nepochybně říct ano, to zvládnou i úředníci. Částečně máte pravdu. Ale ten úředník vám ve finále nerozhodne. Náměstci. Náměstci budou obezřetní, protože budou čekat na příští vládu. A poradci. Poradci, ti radí, rádi radí. Jsou rádi ve všech médiích, ale ve finále poradce nepřijme už vůbec žádnou odpovědnost, což si myslím, že jsme se o tom přesvědčili všichni, a to ani nezazlívám opozici v tuhletu chvíli.

Nicméně pojďme se na to podívat z úhlu pohledu hospodářského. Já teď tady nechci dělat epidemiologa, to už jsme tady viděli. Opět opozice si to sehrála pěkně, tu epidemiologickou situaci. Pojďme se na to podívat z úhlu pohledu hospodářského. Co by fakticky nastalo, kdyby začala vládnout na čtyři měsíce úřednická vláda.

Tak předně bychom nezvládli energetické zákony. Energetické zákony jsou zcela zásadní pro to, abychom zde příští rok měli levné vytápění teplem pro 1,6 milionu obyvatel, resp. 1,6 milionu domácností a 3,5 milionu obyvatel. Zaplať pánbůh, že se nám to podařilo dostat do třetího čtení - hovořím teď o zákonu POZE, k podpoře obnovitelných zdrojů.

Ale to, že to ještě projde náročnou diskuzí, to, že u toho bude muset být ten ministr, to, že u toho nebude moci být úředník, to že to ještě projde Senátem, to, že se to ještě vrátí na půdu Poslanecké sněmovny, notabene v situaci, kdy tam řešíme marži, nebo říkejme tedy správně vnitřní výnosové procento, a vypořádáváme se s tím zločinem padesátiletí, rokem 2009, 2010, kdy se tady udělal megatunel díky Poslanecké sněmovně - ne díky úřednické vládě, to bych jí nepodsouval, protože ta to tenkrát chtěla ukončit v březnu 2010. Ale Poslanecká sněmovna - a podívejte se, jak kdo hlasoval - si to posunula na konec roku 2010 a umožnila tady to, že zde vznikne díra 572 miliard korun.

Toto je šance zrušit. Toto je šance zredukovat, eliminovat. A o tom je zákon o podpoře obnovitelných zdrojů. A dovedete si představit, že by tenhleten zákon tady prosazoval v příštích týdnech úředník? Já si to představit nedovedu. Utekl by od toho. Proč? No protože je tady obrovský lobbing všech právních kanceláří, které si tady chodí po kuloárech a které se tady snaží všechny přesvědčit, aby to bylo 9,5 %, 10,6 % a tak dále. Tak o tom by tedy rozhodoval ten úředník podle vás. A pokud by nerozhodl, tak bychom ten zákon neschválili. A s tím by se svezlo i teplo. A v příštím roce bychom ohrozili 3,5 milionu obyvatel v rámci zásobování levným teplem, protože by nebyla šance je podpořit.

S tím je svázán i energetický zákon, který je naštěstí také ve třetím čtení a který opět nemůže rozhodovat úředník, jakkoli k tomu připraví gramotné podklady. Ten je o elektrošmejdech, ale je i o nových technologiích, je i o akumulaci. A tady si troufám tvrdit, že jsme se na tom i v zásadě shodli. A máme tady zákon o přechodu k bezemisní energetice, jinými slovy dukovanský zákon. Přece nikdo nechce věřit tomu, že kdyby tady byl na čtyři měsíc úřední kabinet a v čele rezortu by byl úředník, že by byl schopen dohrát tento zákon. Protože i to je o politické diskuzi. A už je to dneska pouze o politické diskuzi. A dokonce je šance podle závěru z posledního výboru pro jádro, že se to dohraje, ta politická diskuze, za což bych poděkoval v tuto chvíli.

Nicméně ten zákon o Dukovanech je svázán ještě s jednou důležitou věcí, která má vazbu pochopitelně i na tendr, který by měla udělat příští vláda, pokud možno rychle. A to je to, že se musí uzavřít smlouva s ČEZ o výkupu elektrické energie. A já už vidím úředního ministra, který by podepsal smlouvu s ČEZ o výkupu elektrické energie na následující desítky, desítky let. Prostě není možné, aby toto dělal úřední kabinet. Toto musí dělat kabinet, který je v odpovědnosti, který si za tím stojí a který nese všechny plusy a minusy a rizika toho, když rozhodne špatně. Ano, můžete říct, tak by se to posunulo. Samozřejmě, všechno je možné, ale pak se posune celá výstavba, výstavba jádra.

A není to jenom o tomto. Je to o tom, že v následujících týdnech se musí dohrát s Evropskou komisí naprosto zásadní věc a to je taxonomie. Musíme dohrát plyn. Ano, v těchto týdnech se rozhoduje o tom, jestli bude plyn podporován, nebo nepodporován po roce 2025. Jestliže to prohrajeme, tuhletu bitvu, tak zde velmi těžko budeme transformovat české teplárenství, těžko budeme odstavovat od uhlí, anebo odstavíme od uhlí. Ale co nastane? Vyskočí nám cena elektrické, respektive v tomto případě vytápění, zásadním způsobem. No protože nebudeme na to mít dostatečnou podporu. A o tom se nehraje za dva roky, za tři. O tom se hraje teď, v těchto týdnech. A dovedu si představit, jak to bude úřední ministr vyřizovat na půdě Evropské komise. Nikdo se tam s ním nebude bavit.

Máme zde Národní plán obnovy. Dvě stě miliard korun, které jsme v minulých dnech poslali v podobě Národního plánu obnovy do Bruselu, podobně jako většina evropských zemí. Několik měsíců nám trvalo to, abychom to připravili. Padesát asociací, svazů, platforem jsme museli oslovit, jednali jsme s nimi, dělali jsme kompromisy, 90 připomínkových míst. Je to nejambicióznější plán České republiky za posledních dvacet let. Čtyřicet procent jde do ekologických projektů, zejména spojených s klimatem, 24 procent do digitalizace, je tam prevence v ochraně zdraví, je tam oblast digitalizace průmyslu, je tam moderní způsob vzdělávání. Ale toto všechno není dohrané. Proč? No protože čekáme na to, jak se vyjádří Evropská komise, a ta by se měla vyjádřit všem zemím někdy na přelomu června, července. A poté to půjde zpátky. A opět: Žijeme v iluzích v tom, že ten úředník, který to dostane na úrovni náměstka nebo úředního ministra, v tuto chvíli napříč jednotlivými resorty toto dohraje? Nikoliv. Je tam politické rozhodování. Takže ohrozíme i čerpání Národního plánu obnovy, respektive posune se to. Takže peníze pro průmysl, peníze pro energetiku, peníze pro zdravotnictví nebudou v roce 2021, ale byly by v roce 2022.

Gigafactory. Během následujících týdnů máme rozhodnout o podpoře v řádu jednotek miliard korun, které půjdou do největší investice této vlády, a to je gigafactory - factory nebo fabrika na výrobu baterií. Ano, pracují na tom úředníci, a dobře na tom pracují a všechno se vyvíjí správným směrem a je velká šance, že budeme jednou z evropských zemí, která zde bude gigafactory mít. Na tom se shodneme pravděpodobně všichni, že to je krok správným směrem. Ale aby se ten krok uhrál, tak to musíme uhrát s těmi investory. A ty musíme přesvědčit, mimo jiné i na bázi investiční nabídky a poptávky. To znamená, oni nabízejí, my poptáváme a musíme dát pobídku. A ta pobídka bude v řádu jednotek miliard korun a někdo si za ni musí vzít zodpovědnost. A já se jenom opětovně ptám, když tady bude sedět na tři měsíce nějaký úřední ministr, jestli si vezme odpovědnost za to, že podepíše investiční pobídku v řádu jednotek miliard korun. Troufám si tvrdit, že nikoliv.

Podpora podnikatelů. Neskončila. 460 miliard korun šlo do ekonomiky v rámci covidu, z toho 330 miliard šlo v rámci podpory podnikatelů. Je pravda, že to je přímá podpora i nepřímá podpora. V té přímé podpoře nicméně stále ještě vyplácíme. A abychom si jenom rozuměli. Já tady chápu, proč opozice měla určitou obavu a proč opozice v době covidu byla zalezlá a proč opozice v době covidu nechtěla převzít odpovědnost. Já bych chtěl vidět ty ministry, kteří by podepisovali za desítky miliard rozhodnutí ve prospěch podnikatelů. Rádi je podporujeme, ale ta odpovědnost toho, co musíme činit, je gigantická a nikdy v historii tady nebyla. Tři sta třicet miliard korun. Na mně jako na ministrovi, ne na náměstcích, ne na úřednících, je to, že musím denně podepisovat stovky a stovky žádostí. A rád to podepisuji a rád přijmu tu odpovědnost vědom si toho, že možná v budoucnosti prostě se to otočí proti nám a proti mně. Ale v každém případě jenom na mně ještě je, a to nehovořím teď za kolegy z MPSV a z Ministerstva financí, je ještě podpis v řádu víc jak 10 miliard korun, což jsou dobíhající podpory a podpory, které ještě pokračují a které se budou proplácet v červnu, v červenci, a možná dokonce ještě v srpnu, například program COVID-Kultura. A již vidím úředního ministra, který by si vzal tu odpovědnost za to, že tohle bude podepisovat, nota bene v situaci, kdy by ani nestačil projít podstatu těch programů a samozřejmě nebyl u toho, když se tvořily. Já bych se mu ani nedivil, že by do toho nešel.

To je Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Na Ministerstvu dopravy začnu tím, co by se nezměnilo, kdyby tam přišel úřední ministr, a to je dobrá zpráva. Takže kdyby to dneska nedopadlo, tak zpráva dobrá je ta, že bez vlivu ministra v tuto chvíli už se dostaví D1, protože je tak rozjetá, že od toho roku 2014 do roku 2021, tak jak jsme slíbili, hotova bude. Stejně tak D11, kterou jsme urychlili. Kdo je z Hradce Králové nebo z okolí Hradce Králové, tak ví, že jsme spojili ty dva úseky, a nebude to v roce 2022, bude to v roce 2021. Urychlili jsme to, akcelerovali jsme to. A stejně tak můžeme být klidní, bez vlivu ministra v tuto chvíli se začne v pondělí stavět D4; největší dálniční úsek, který se naráz bude stavět v České republice. Dvacet let se o něm mluvilo, spojnice České Budějovice - Praha nebo opačně Praha - České Budějovice, směr Strakonice, 32 km, PPP projekt, první de facto živý projekt, který se takhle spouští. On už tady jeden byl, ale ten úplně nedopadl. Ano, nestane se ani nic v rámci vysokorychlostních tratí. To je pravda. Mnoho let se o nich mluví, jsou připraveny a nezávisle na tom, jestli tam bude či nebude sedět ten či onen ministr úřední, tak se příprava vrtek nijak nezbrzdí a je to dobrá zpráva. Stejně tak se nic nezmění v rámci investic v železnicích v následujících týdnech, kdyby tu náhodou ten ministr nebyl.

Nicméně změní se jiné věci. Změní se to, že bychom měli problém s rozpočtem. A já předtím, než k tomu rozpočtu dojdu, tak jenom musím vypíchnout jednu věc. A to je to, že je skutečně rekordní, a nejenom že je rekordní, ale hlavně se začínají nové stavby. A u těch dálnic je to úplně typické. Víte, kolik se zahájilo dálnic mezi roky 2011 až 2014 ročně v průměru? Dálnic. Zahájilo. To je podstatné, jinak to někdo dědí už jenom: v průměru 200 metrů ročně. Ne kilometrů. Dvě stě metrů ročně dálnic se zahájilo mezi lety 2011 až 2014. Celkově to bylo 800 metrů, abych tedy byl úplně přesný, v těch čtyřech letech. A víte, kolik se zahajuje letos? Devadesát jedna kilometrů. Ne metrů. Kilometrů. A kolik se letos zprovozňuje? Přibližně dalších 100 kilometrů dálnic, z toho 46 kilometrů úplně nových a 48 kilometrů, to je ta zmiňovaná D1. Takže letos zahajujeme 500krát více metráže dálnic než v těch slavných letech 2011 až 2014.

Abych vám zase nebral, v té sestavě, která tady byla a nic neudělala v letech 2011 až 2014, vítr z plachet, tak objektivně řečeno, v letech 2007 až 2011, nebo 2006 až 2010, abych byl přesný, to byla ta sestava, která zde byla předtím, tak se stavělo a zahajovalo. Ale je dobré se podívat, kdo byl těmi zhotoviteli, jaké firmy to dostávaly, z jaké party byly ty firmy a za kolik stavěly. Už to zde dneska padlo, ale je dobré si to připomenout. Za 340 milionů v průměru kilometr dálnic. Dneska se staví za polovičku. Takže je pravda, že ta parta 2006 až 2010, ta byla nadšena do stavění, důvody jsou zřejmé. Parta, která přišla poté, se lekla a pro jistotu nedělala vůbec nic. Takže v průměru to možná nedopadlo špatně, ale výsledek je takový, že v následujících letech jsme tady nezkolaudovali vůbec nic.

A na to se váže rozpočet. Protože já si nedovedu představit, že by úřední ministr v dané chvíli byl schopen protlačit rozpočet, který potřebujeme uhrát na Ministerstvu dopravy, a to je rozpočet, který bude na úrovni téměř 130 miliard korun. Ještě před rokem byl na úrovni 83 miliard korun a ještě před několika lety byl na úrovni 50 miliard korun. Jsme v situaci, kdy máme téměř 130 miliard. Ale není to jednoduché. A tady otevřeně říkám, že ještě nejsme shodlí ani s Ministerstvem financí, protože chápeme, jak je náročné ten rozpočet dávat dohromady. Takže máme dneska trošku pod tím, co bychom chtěli, ale věřím tomu, že se k tomu ještě vrátíme a že nakonec ještě i ten rozpočet na dopravní infrastrukturu z těch 122 miliard, což máme dneska, dostaneme na těch řádově 130 miliard korun. Jenom podotýkám, je to trojnásobek, než jak tady chtěli stavět - ony nakonec nestavěly - ty sestavy předtím.

Co je ještě možná dobré připomenout, je to, že máme připraveno na Ministerstvu dopravy komplexní bezpečnostní řešení pro železnice. To není otázka jednoho roku, to je otázka dalších deseti, patnácti let. Ale mou ambicí bylo, aby tato vláda toto odsouhlasila, aby tato vláda dala jasný jízdní řád ETCS. A opět, o čem to je? Je to o tom, že rozhodujeme o desítkách miliard korun. A opět, jenom chci podotknout, že si nedovedu představit, že o tom rozhodne ministr, který je úředním ministrem. On by to posunul v dobré víře dál. Takže příští vláda by tady neměla připravený systém ETCS, neměla by tady systém zabezpečení železnic, na čemž jsme pracovali rok, rok a půl. Můžete říct: to už jste měli mít hotové. Já zde nehovořím záměrně o tom, co všechno se nám podařilo a co jsme zvládli. Za prvé to víte. A za další, já prostě nechci tady být ten, kdo bude jenom říkat, co všechno se geniálně podařilo. Já jenom říkám, co nám ještě zbývá udělat. A zbývá nám na to několik měsíců. Částečně proto, že byl covid, částečně proto, že prostě je to regulérní doba a s tou se počítá prostě, s tou dobou. A všechny tyhle věci, které zde říkám, jsou bez problémů zvládnutelné.

Můžeme se ještě bavit o tom, že chceme rozjet plavební stupeň Děčín a v nejbližších týdnech půjde na vládu, ale už nechci unavovat a zdržovat. Pouze jenom zmíním jednu věc. Za zcela nechutné považuji to, co zde říkali někteří poslanci ve smyslu: podívejte se, kolik je mrtvých. Nechutné to není vůči vládě. Vláda musí počítat s tím, že bude pod tlakem. Vláda musí počítat s tím, že bude kritizována, a vláda musí počítat s tím, že i takovéhle útoky budou přicházet. Nechutné je to vůči rodinám těch pozůstalých. Berete si je jako rukojmí, nemáte jiný argument vůči vládě, tak argumentujete tímhle.

A máte velmi krátkou paměť, protože v době, kdy zde krize byla v největším rozpuku, v době, kdy zde bylo 15 tisíc lidí, kteří byli infikováni, denně, v té době jsme tady s čepicí v ruce stáli a pokorně jsme prosili o to, aby se prodloužil nouzový stav. Tehdy jste to zbojkotovali, neumožnili jste prodloužit nouzový stav. A kdyby tenkrát nebylo státotvornosti vašich kolegů z krajů, kteří vás prohodili oknem a postavili se za racionální řešení, a to řešení takové, že se prodloužil ten nouzový stav a umožnilo se přijmout pandemický zákon, tak dneska by tady byla totální apokalypsa. Na to prosím rovněž nezapomínejte.

No a pan Bartoš v závěru řekl, že se mu to jeví jako ztracená budoucnost, a že dokonce tuhne krev v žilách, když si představí to, že by tady tahle vláda ještě měla být. Nebo dokonce nějaká zájmová skupina že to tvrdila. Já potvrzuji, že tuhne krev v žilách - zejména průmyslníkům, protože když vaše tykadlo, které jste nominovali krátkodobě na pozici ministra financí, pan Wagenknecht, o průmyslu prohlásilo to, že to jsou škaredé krabice za městem, které zdaníme, pak zdigitalizujeme a pak je natřeme na zeleno, tak jim skutečně krev v žilách tuhla. Máme několik měsíců na to, abychom to nedopustili. Děkuji. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí s přednostním právem předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Přečtu ještě pořadí přednostních práv, abyste měli přehled. Předseda klubu TOP 09 Vlastimil Válek, ministr kultury Lubomír Zaorálek, jako poslední zatím ministr životního prostředí Richard Brabec. Jenom upozorním, že ve 13.00 hodin vyhlásím pauzu do 14.30 hodin a pak budeme pokračovat. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající. Chtěl jsem říct vážená vládo, ale tady jsou spíš pozůstatky vlády a já se přiznám, než začnu říkat svůj dnešní příspěvek k tomuto vážnému tématu, tak protože tady pan premiér přišel a já jsem se těšil, že tady budu moct mluvit i k premiérovi této vlády, a mám tady spoustu věcí, které se ho týkají, tak já si tady dovolím dát procedurální návrh přerušit tento bod do přítomnosti pana premiéra.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ano, tak o tom můžeme hlasovat. (Gong.) Já vás odhlásím. (Hlasy mimo mikrofon.) Ano, ano, už gonguji. Už gonguji, už jsem gongoval několikrát. Já vás odhlásím, přihlaste se všichni svými hlasovacími kartami. Zase já vím, že tam byl požadavek rychle, ale já zase budu férový, zagongoval jsem, nechme poslance dostavit se do jednacího sálu. (Poslanci přicházejí do jednacího sálu.)

 

Poslanec Marian Jurečka: (Poslanci volají z lavice: On je tady.) Má být tady... To, že pan premiér přísahal, to je pěkné, ale je tady celou dobu. (Hlasy z pléna.) Nebudeme na sebe tady pokřikovat. (Poslanec Jurečka se odmlčel. Ruch v sále, přicházejí další poslanci.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Sice pan premiér je již zde, ale protože padl ten procedurální návrh, tak já bych nechal hlasovat. (Hlasy z pléna.) No, tak je nehlasovatelný, protože je pan premiér zde. Dobře, už i hlasovat nemusíme tedy... Tak dobře. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji moc. Děkuji i vám, pane premiére, že jste přišel, a budu rád, když tady vydržíte. (Ruch v sále.) Jinak já ten procedurální návrh budu muset asi opakovat, protože si myslím, že je dobré, aby tady premiér při takovémto bodu byl. Já tady nechci mluvit k prázdným lavicím, já to nepovažuji tady jenom za nějakou taškařici. Já to považuji za moment, kdy má vláda a vládní koalice skládat účty nejenom vůči této Sněmovně, ale i vůči celé veřejnosti.

Já když jsem, vážený pane premiére, poslouchal váš projev, tak jsem měl pocit, že nám můžou závidět v Rakousku, v Německu, v Japonsku a v mnoha skvělých státech, protože jsem měl pocit, že jsme jedna z nejlepších zemí na světě a vy všechno dokážete zajistit nejlépe pro nás, pro naše občany. Přemýšlel jsem, jestli by takováto slova, takovouto rétoriku... (Premiér hovoří s ministryní Dostálovou.) Já počkám, až to pan premiér vypořádá s paní ministryní... Jestli by takovouto rétoriku a taková slova volili prvorepublikoví politici... Děkuji... prvorepublikoví politici, které vy sám tak často zmiňujete, jako Masaryk, Rašín, Kramář, Švehla, jestli by takovýmto způsobem oni mluvili o způsobu spravování a vládnutí této země.

Já se přiznám, já mám dost jiný pohled na to, jak to v naší zemi v poslední době a za vašeho premiérování funguje. Když se bavím s lidmi, s občany této země, tak oni dneska vidí vládu, která tady má rekordně předražené nákupy ochranných zdravotních pomůcek v rámci celé Evropy, poukazuje na to i zpráva NKÚ. Vidíme tady nakoupené jehly, na poslední chvíli, zbytečné, které se vůbec nepoužily. Vidíme tady nevyužité kapacity domácích firem, kdy ochranné pomůcky, které se nakupovaly - a já chápu nákupy v březnu a v dubnu, že se shánělo, kde se dá, to nerozporuji a rozporovat to nebudu, ale nerozumím tomu, proč jsme nedokázali, respektive vaše vláda, oslovit pro ty další nákupy, pro tu druhou, třetí vlnu domácí firmy, zapojit je do té podpory. Podnikatelé za mnou chodili a říkali: Dobře, my jsme dostali nějakou minimální dotaci, ale my jsme potřebovali hlavně tu podporu toho, abyste od nás jako vláda nakupovali. A to vy jste nedělali.

Když se na to podívám, jak hodnotí vaši vládu rodiče, vdovy, vdovci, senioři, tak tady totiž padala skvělá čísla - já se k nim ještě dostanu a vrátím - ale vy jste tady mluvil o těch bytech... (Premiér hovoří s ministryněmi Schillerovou a Dostálovou.) Já vás fakt nebudu rušit, ať si uděláte poradu malého týmu vlády... (Ministryně Schillerová se omlouvá.) Děkuji vám. Když se bavím i se starosty, tak vy jste tady, pane premiére, mluvil o těch bytech. Kde jsou ty byty? Vždyť se v minulých letech nedařilo vyčerpat ani celou tu alokaci, protože ty podmínky Ministerstva pro místní rozvoj byly extrémně složité.

Když jsem tady opakovaně navrhoval několikrát legislativní návrh, který by podpořil vdovy, vdovce, který by podpořil ty seniory, kteří mají směšně nízké důchody, především maminky, které vychovávaly děti, tak jste opakovaně ty návrhy smetli se stolu. Vaše vládní koalice. Vy jste tady hovořili a paní ministryně financí u toho dávala i takový pěkný graf, pokud se nepletu, z vlády pana premiéra o tom, jak že rostou ty důchody. Já si k tomu dovolím dát nějaká skutečná čísla, protože ono mluvit jenom v těch absolutních částkách je hezké, ale je důležité to vztáhnout k té reálné ekonomické situaci.

A já tady řeknu několik srovnání, jaká je a byla výše důchodů vůči průměrné čisté mzdě v jednotlivých letech. Tak jenom třeba pro zajímavost. Vůbec nejvyšší důchod vůči průměrné čisté mzdě byl v roce 1991, bylo to 73,7 %. Pak jsou tady zajímavé momenty, např. v roce 2011 to bylo 54,8 % výše důchodů k čisté průměrné mzdě toho roku. Pak přišel, řekněme, vrchol posledních let, a to byla hodnota 54,7 %, v roce 2014 byl důchod k čisté mzdě. A když se podívám na rok 2019, tak je to 51,5 % důchod v České republice k průměrné mzdě. Takže ta absolutní čísla, která se říkají a prezentují, že jsou skvělá, že to roste - ano, logicky to roste, roste celá ekonomika, rostou odvody firem, odvody občanů, ale to neznamená, že se tím zvyšuje životní úroveň seniorů. Vzhledem k inflaci, která je opravdu velmi vysoká, to reálně znamená, že ten skutečný reálný čistý příjem těch seniorů je nižší, než byl v některých minulých letech, která jsem tady zmiňoval. Jenom připomenu, že ten růst důchodů, tu spravedlivou valorizaci, nastartovala naše minulá koaliční vláda s premiérem Bohuslavem Sobotkou.

Potom se také můžeme na to podívat, jak hodnotí tuto vládu podnikatelé. Já tady poprosím paní ministryni - ona, všiml jsem si, dneska tady plní roli nejenom vicepremiérky a ministryně financí, ale drží tady i různé plakáty, tak kdyby mohla podržet i tady tento jeden plakát, kdo nejvíce zadlužil, který ministr a ministryně, a zvýšil dluh České republiky. Tady vám to předám, paní ministryně, a to můžete třeba také podržet, jestli chcete. (Předává ministryni Schillerové graf, ta ho odkládá na lavici.) Je tam rekordní nárůst za působení paní ministryně - paní ministryně to nedrží, to je škoda - za paní ministryně Schillerové.

Já samozřejmě realisticky řeknu, že vnímám to, že je tady doba covidová. Vnímám to, že ta vláda musela udělat spoustu výdajů a opatření. Musela by to dělat každá jiná vláda. Ale v čem je ten zásadní problém? Že když se podíváme na ten celkový deficit loňského roku, tak z toho celkového deficitu, který se vytvořil, pouze 37,5 % šlo na pomoc podnikatelům, domácnostem, na tu přímou pomoc související s covidem. Když se podíváme na letošní rok - leden až květen tohoto roku - deficit přes 250 miliard korun. A když se podíváme, kolik z té části jde opět na ty věci, které souvisejí s covidem, tak je to zhruba polovina. Takže ten váš rekordní sloupec, který tam máte, nelze přičítat, že to jsou opatření související s covidem primárně. Jsou to výdaje této vlády, které stále rostou a rostou.

Jenom pro zajímavost, když se podíváme na plán rozpočtu na příští rok, ta první jednání, která se začala vést, tak skoro všechny rezorty, až na pár výjimek, tam mají nárůsty. Kde je nějaká logická snaha mít tady efektivní stát a říci si, jsme schopni ušetřit tam, kde se to nedotkne negativně občanů - v oblasti sociální, v oblasti zdravotní, v oblasti školské, v oblasti klíčových investic. Když jedete ten soupis těch rezortů, tak prakticky u všech plošně rostou výdaje.

Já jsem se zeptal pana ministra kultury. Překvapilo mě, že třeba zrovna Ministerstvo kultury je jedno z těch, kde výjimečně ty výdaje nerostou - minus 1,4 miliardy korun, pokud si to číslo pamatuji správně. Kde je ta logika, to vyvažování a nějaká strategie vlády, která by řekla "tady opravdu potřebujeme investovat, a nejenom plošně rozdávat a zvyšovat ty mandatorní výdaje státu"?

K tomu si tady dovolím půjčit Programové prohlášení vlády České republiky. Je to opravdu čtení, když si to člověk četl před třemi a půl lety, řekl si: ta vláda nás někam dál posune. Ale zůstalo jenom u toho psaného textu. Protože já vám přečtu jednu část, která se týká financí a hospodaření státu: Budeme podporovat dlouhodobý hospodářský růst. Ctíme pravidlo, že případný deficit musí být nižší než výše investic z národních zdrojů. Rovněž budeme dlouhodobě stabilizovat státní dluh ve vztahu k HDP a udržíme ho na nízké úrovni. - Zůstalo bohužel teď po té situaci, kdy tady opravdu končí ta nejakutnější část podpory firem a domácností v době covidu, tak zůstalo jen u té proklamace. Protože když se podíváme na plán vlády v rámci střednědobého výhledu na příští tři roky, tak tady vláda seká návrh deficitu státního rozpočtu skoro každý rok. Dalších minus 300, minus 300, minus 300, minus 300 miliard korun. Kdo to zaplatí? Zaplatíme to my, zaplatí to především naše děti a budou to platit ještě naše vnoučata.

A paní ministryně nám tady říká opakovaně: máme zdravé finance, nejnižší zadlužení v rámci Evropské unie. A nezasvěcenému člověku by to mohlo připadat, že jsme na tom dobře. Jenomže paní ministryně by ty věci musela dát do souvislostí a zároveň přiznat a říct: to relativně nízké zadlužení tady je díky dobrému hospodaření měst, obcí a krajů, ale ne díky Ministerstvu financí.

A poprosím ještě jednu věc, když už tady vždycky vládní zástupci ukazují čísla a grafy. Prosím pěkně, když se vám to hodí, říkáte to v procentech, v procentech HDP, nebo v absolutních částkách. Už jsem to tady říkal asi před rokem a půl. Udělejme dohodu, že to budeme říkat v obou dvou těch hodnotách. Nejenom tak, jak se to hodí k té interpretaci. A když ukazujete ty grafy, tak tu osu x ukazujte od nuly, od nuly těch hodnot. Nikoliv že to uřežete a teď jenom tam dáte ten růst, který se hodí.

Takže tolik pár poznámek k tomu, jak to třeba hodnotí občané, rodiny, jak to třeba hodnotí podnikatelé. Podnikatelé, kteří mnozí čekají dodnes na svoji pomoc, podnikatelé, kteří ji mnohdy vůbec nedostali. Já když mluvím třeba s podnikateli v sektoru kultury, paní ministryně a pane ministře, ti někteří z nich za loňský rok dostali 60 tisíc korun. Mají rodiny, mají manželky, mají hypotéky. Dokonce vláda s nimi vlastně i pohrdlivě komunikovala, když paní ministryně spravedlnosti nám tady říkala, národu, že prostě každý podnikatel má být ve vatě, má mít tu vatu. Toto nedělá normální vláda a vláda, která si váží občanů a daňových poplatníků.

Mě mrzí, že pan premiér stejně odešel a že to neposlouchá. Protože on tady mluvil o tom, že on investuje, on zařídil, on dal peníze. Politik má mít respekt a pokoru vůči hospodaření s penězi, protože to nejsou peníze ani premiéra, ani vlády, ani zákonodárců. Jsou to peníze lidí této země. My s nimi jenom hospodaříme a v rámci našich kompetencí je máme spravedlivě směřovat tam, kde jsou potřeba. Ne já, já, já. Ne já jsem přivedl peníze ze zahraničí. Ty peníze jsou opět investorů, kteří se rozhodli v České republice investovat. Ale ne pro krásné oči tohoto premiéra. Takže trošku více pokory a více stát nohama na zemi, když mluvíte o tom, jaké peníze a kam jsou směřovány.

Já si dovolím reagovat ještě také na pár věcí. Nebudu na všechny, ale některé opravdu byly pozoruhodné v tom, co říkal pan premiér. On tady mluvil o tom, že on a jeho vláda udělají daňové změny snížením některých daní a podobně. Vláda to navrhuje, Sněmovna to schvaluje. Já jsem si dokonce tady přinesl soupis všech pozměňovacích návrhů (ukazuje desky s podklady), které předložil klub KDU-ČSL za posledních 14 měsíců. Premiér tady lhal, když říkal: nic jste nedělali, schovali jste se, zalezli jste. Ne, už 20. března jsme tady stáli a dávali jsme spoustu konkrétních návrhů pro řešení pomoci lidem. Lidem s částečnými úvazky, lidem o dohodách, živnostníkům, řešili jsme kompenzační bonus. To všechno tady je. Není pravda, že opozice nepracovala. Pracovali jsme. Těch návrhů je přes 120. Je škoda, že jste si některé návrhy neosvojili dřív, protože ta pomoc by mohla k lidem směřovat daleko dřív, efektivněji.

Já si pamatuji na ty naprosto zbytečné diskuze třeba o výši ošetřovného pro rodiče. Trvalo vám to týdny nebo měsíce, než jste přistoupili na to, že 60 ani 70 % není to, co nahradí rodičům výpadek příjmů, když musí být doma z vůle, která není jejich vlastní.

Padala tady slova o tom, že pan premiér zařídil snížení DPH na teplo. Jenom panu premiérovi připomenu, že ten návrh před dvěma lety na hospodářský výbor podal poslanec Jurečka a podpořili to další poslanci hospodářského výboru.

Byla tady debata o tom, že pan premiér říkal, jaký má skvělý investiční plán. Ten investiční plán je tak skvělý, že se některé obce a města dozvěděly, že budou mít investici v podobě zimního stadionu, který vůbec nepotřebují, zatímco potřebují roky například plavecký bazén. Ten investiční plán nebyl připraven opravdu s obcemi, městy a kraji podle potřeb lidí v těch regionech. Bylo to napsáno v Praze a přesně tak to nemá vypadat.

Pan vicepremiér Havlíček, který už také bohužel odešel, tady mluvil o tom, jak skvěle se staví dálnice a železnice. Já jenom řeknu pár drobností. Když tady byla zmiňovaná D11, tak by premiér i vicepremiér měli férově říct: děkujeme ministru Prachařovi a ministru Jurečkovi, že vyřešili odblokování pozemků, aby se ta dálnice mohla dostavět. To neříkám kvůli tomu, že se chci chlubit. To říkám kvůli tomu, aby se řeklo, jaká je realita a kdo tenkrát u toho byl, aby se ty věci posunuly dál.

Když tady zazněla D4, tak připomenu, projekt PPP projektu na D4 začala dělat Sobotkova vláda. Sobotkova vláda ho uložila, že tento krok uděláme, další ministři to odpracovali a pan ministr Havlíček byl u toho finále. Opět, schvalovala to tato Poslanecká sněmovna. Prakticky napříč celý politickým spektrem jsme se shodli, že ten projekt podporujeme.

Takže tolik pár věcí. Když tady mluvila ještě paní vicepremiérka o tom, jak skvěle zregulovala hazard, tak já si dovolím připomenout, že jestli chceme v České republice hovořit o tom, kdo stojí za regulací hazardu, kdo ukončil kasino Evropy, tak je to právník Ondřej Závodský, který na Ministerstvu financí dělal čtyři roky náměstka za ministrování Andreje Babiše, kterého paní ministryně Schillerová vyhodila z toho ministerstva v rozporu se zákonem o státní službě.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, pane předsedo, já vás budu muset přerušit, protože je 13 hodin. Já bych chtěl jenom připomenout, že vyhlásím pauzu na hodinu a půl do 14.30. Připomenu taky pořadí přednostních práv: takže pokračovat bude po pauze přerušený předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Dále Vlastimil Válek, Lubomír Zaorálek, Richard Brabec.

Přeji vám tedy dobrou chuť a uvidíme se ve 14.30. (Poslanec Jurečka: Děkuji.)

 

(Jednání přerušeno ve 13.01 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, budeme pokračovat v naší přerušené 106. schůzi. Než se vrátíme do našeho jednání, tak vás seznámím s omluvenkami, které tady leží, a nejsem si jist, jestli už byly načteny. Takže paní ministryně spravedlnosti Marie Benešová se omlouvá od 13 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pan poslanec Pavel Staněk se omlouvá mezi 14.30 a 23.45, tedy do konce jednacího dne, z rodinných důvodů, paní poslankyně Levová se omlouvá z dnešního jednání Sněmovny z osobních důvodů a pan poslanec Richter se omlouvá mezi 11. a 13. hodinou z rodinných důvodů.

A nyní budeme pokračovat v přerušeném bodě, což je Návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky, přerušen byl ve svém projevu pan předseda Marian Jurečka, poté s přednostním právem přihlášen pan poslanec Válek, poté pan ministr Zaorálek. Prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, samozřejmě mám sto chutí udělat znovu procedurální hlasování na přerušení toho bodu do přítomnosti pana premiéra, ale vidím, že to tady má vláda těžce na háku jako mnoho jiných věcí a pana premiéra evidentně nezajímají jasné argumenty opřené o fakta, tak já udělám drobnou rekapitulaci toho, co zaznělo.

Já jsem tady zmiňoval v té předchozí části projevu to, že vláda tady prezentuje spoustu čísel, která vypadají na první pohled hrozně pěkně, ale ta reálná účinnost a dopady těch čísel už takové nejsou. Prostě když se podíváme na kupní sílu důchodců, seniorů, tak v minulosti ta kupní síla byla výrazně větší, takže nemůže tady premiér říkat, že díky zvyšování důchodů, kdy ty částky sice rostou, tak že by se dneska senioři měli líp. Rozhodně se nemají líp senioři, kteří vychovávali děti, především maminky. Já jsem tady ten návrh za KDU-ČSL dával opakovaně, abychom dokázali narovnat tu křivdu z minulosti, protože tito lidé obětovali velkou část své kariéry ve prospěch výchovy budoucí generace, která dnes ten systém táhne na svých bedrech. Stejně tak jako jsem dával návrh na zvýšení vdoveckých důchodů, úpravy toho, kdy a za jakých okolností ten vdovecký a vdovský důchod je vyplácen.

Pak tady samozřejmě bylo spoustu pěkných grafů. Já jsem tady chtěl po paní ministryni, kdyby tak jak mávala těmi grafy za panem premiérem, kdyby také třeba chviličku podržela tento jeden graf (ukazuje), který je také hodně pravdivý, to je ten graf o zvyšování zadlužení České republiky. Protože vždycky ona i pan Babiš, když byl ještě ministr financí, to nosili a říkali, jak jsou skvělí, a tady jenom při vší úctě a respektu k tomu, že tato vláda řešila problémy dopadu covidu, čehož jsem si vědom, a každý rozumný člověk to chápe, tak je potřeba připomenout, že zhruba polovina - polovina - toho rekordního zadlužení nejsou výdaje spojené s řešením covidové situace, pomoci firmám, pomoci živnostníkům, pomoci rodinám. Jsou to narůstající výdaje jednotlivých resortů. A když se podíváme na ten výhled na příští rok a na další dva roky následující, tak tato vláda počítá s dalšími deficity, každý rok deficit více než 300 miliard korun. To není normální. Takhle se prostě nemůže hospodařit, takhle se nemůžou tady zadlužovat budoucí generace, jak se to děje teď.

A pak jsem se díval ještě na některé věci, které pan premiér tady zmiňoval, a musím to tady říct na rovinu: zjevně nemluvil pravdu nebo lhal. Já se některých z nich dotknu, byť to dělám nerad. Když tady mluvil o zdravotnictví, jak tady vymetl některé persony z minulosti, tak poslední čin personální na resortu zdravotnictví kromě té rychlé výměny ministrů, to už tady dneska také zaznělo několikrát, tak je prostě výsledek toho, že do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady se vrací její ředitel. Ředitel, který dokázal výborně pronajmout svůj majetek této nemocnici, každý rok z něho měl milion korun příjmu, až se na to přišlo, pak řekl: a teď to dáme za symbolickou korunu. Tak já se tady ptám členů vlády, jestli vám to přijde normální - já myslím, že lidem to normální nepřijde - a jestli teď běží dál ten nájem za symbolickou korunu, anebo zase je to zpátky na tom milionu korun. A hlavně si myslím, že každý normální člověk si řekne, že prostě takový člověk, jako je pan Arenberger, asi nebude dělat už dál ředitele Fakultní nemocnice, že to není jenom otázka střetu zájmů, ale neetického jednání, nehospodárného jednání, kterého on se dopouštěl.

A pak je tady poslední kauza tzv. dvojkliku. Místo aby Ministerstvo zdravotnictví a vláda si řekly, které regiony, které nemocnice potřebují ten robustní zdravotní systém, na který ta Evropská unie ty peníze do České republiky posílá, těch 20 miliard korun, tak tady prostě vyhrává dvojklik a to, jak kdo to dokázal na platformě IT dobře nastavit, aby to stihl. Opět - to přece nedělá normální vláda. Rozumná vláda se takto nechová. Takže tolik poznámka k tomu zdravotnictví.

Nás tady opravdu, ale opravdu pobavila zmínka o tom, co říkal pan premiér ve vztahu ke sportu, jak tady teď dokázal nastartovat suprové programy, Kabina a podobně. Já myslím, že veřejnost zná především program zakázané uvolnění, gól do vlastní branky a 12 tisíc korun za jednu powerpointovou prezentaci. To je asi teď ten poslední nejznámější program pod vedením pana už bývalého ředitele Hniličky na Národní sportovní agentuře. Prostě to je přesná ukázka, jak nemá fungovat profesionální vedení, které má být efektivní a má být prostě nekorupční, umí rozdělovat peníze spravedlivě tam, kde jsou potřeba.

Ještě mi nedá tady vyvrátit jednu opakovanou lež, kterou pan premiér tady říkal už několikrát, kdy se tady pouští do pana starosty Uherského Hradiště, kdy tady zmiňuje onu neutěšenou věznici a staví se tady do role největšího antikomunisty. Tak je potřeba panu premiérovi připomenout, a tady se zeptám členů vlády: Víte, komu patří ta věznice, o které váš předseda vlády mluvil? V čím je majetku? (Poznámky z pléna.) Možná pan ministr kultury. Pane ministře, kdybyste možná pokýval, jestli víte, v čím majetku je nemocnice - ne nemocnice, ale věznice, bývalá věznice v Uherském Hradišti. Je to v majetku státu! A spadá to, dlouhé roky spadalo pod Ministerstvo spravedlnosti, následně pod ÚZSVM, který spadá pod Ministerstvo financí. Takže premiér tady bude školit starostu Uherského Hradiště, který s tím nemá nic společného, není to v jeho majetku, a přitom osm let je to portfolio jeho ministrů. Tak kde to jsme? Takže pane premiére, proberte se! Je to vaše ostuda a je to ostuda režimu, který vy jste sám osobně podporoval. (Poznámky z pléna.) Pak tady byla ještě zmínka - (Reakce na výkřiky:) Ne, nepojďme pryč. Nepojďme pryč. A nepokřikujte na mě, přihlaste se potom a v rozpravě na mě reagujte. (Poznámky z pléna.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já poprosím o klid v sále, prosím, abychom na sebe nepokřikovali, počet přihlášených je ještě dlouhý, takže prosím o trpělivost, klid, ať se ho někdy dočkáme. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedající. Já už se budu blížit ke konci. Ale ještě dost lží musím vyvrátit. Mluvil tady pan premiér o kůrovcové kalamitě a o mém působení na resortu Ministerstva zemědělství, a že já jsem na to nedal ani korunu, že jsem s tím nic nedělal. Takže pane premiére nepřítomný, v roce 2014 investice přímo do lesů, do lesních porostů, 565 milionů korun, v roce 2015 - 902 miliony korun, v roce 2016 - 1,1 miliardy korun a v roce 2017 - 1,2 miliardy korun. A k tomu si připočtěte každý rok investice Lesů, státního podniku České republiky, investice každý rok přes 2 miliardy korun. Nelžete! Mě mrzí, že jsem tenkrát nebyl daleko drsnější vůči vám v tom, abych řekl, že nebudou tak vysoké odvody z Lesů České republiky do státního rozpočtu. Vy jste jako ministr financí chodil a říkal jste, jak je nutně státní rozpočet potřebuje. V tomhle byla moje chyba, že jsem vás měl poslat k šípku! A vy jste byl tenkrát člen vlády. Dneska tady kritizujete, a neřekl jste: mělo by se do těch lesů dát víc. Nikdy jste to neřekl! Takže teď se tady neotírejte a neříkejte, jak vy jste jako úžasní a jak vy jste to tady teď všechno zachránili.

Když se podívám věcně, o čem by ta debata dneska měla být, o tomto plnění programového prohlášení vlády. A tady když budeme procházet jednotlivé kapitoly, tak se podíváme - jeden z prvních slibů: chceme důchodovou reformu. Kde je? Kde je spravedlivá důchodová reforma? Já si pamatuji Andreje Babiše, jak tady v roce 2014 stál jako ministr financí a říkal, že on předloží do dvou měsíců důchodovou reformu. Skutek utek.

Když se podíváme na další sliby - digitální Česko. Já si pamatuji dva roky zpátky, debata o tom, jak budou levná digitální data. Jaký je výsledek? Co se změnilo? Vůbec nic se nezměnilo. Digitální pokrytí rychlým internetem. Co se změnilo? Vůbec nic se nezměnilo. Pořád jedete vlakem Praha-Ostrava a vypadává vám signál na úplně stejných místech. O rychlosti dat se ani nebavím. Takže opět, nula.

Když se podíváme na ty věci okolo reformy státu - vyrovnaný státní rozpočet. To, že v covidu nebyl možný, to chápu, to nekritizuji. Kritizuji to, kam ty peníze šly. A kritizuji teď a oprávněně to, že na další tři roky ta vláda rezignuje ve svém střednědobém výhledu na to směřovat k nějaké konsolidaci veřejného rozpočtu.

Byla tady debata o tom, jak stát zatočil s lichvou a s exekucí. Tak si to připomeňme. Kdo zatočil s lichvou? To zásadní se udělalo v minulém období Poslanecké sněmovny na návrh poslance KDU-ČSL Jaroslava Klašky, kterým výrazným způsobem omezil možnosti poskytovatelů úvěrů a půjček. Přispěla k tomu novela zákona o ČNB. A o stovky subjektů, které vypadly z trhu, se ten trh zúžil. Exekuce. Kdo tady dneska řeší nejvíc exekuce? Vláda, vládní návrhy? Tak se podívejte, čí jsou to návrhy. Jsou to návrhy především dvou poslanců, Patrika Nachera a Marka Výborného. Ti nejvíce dneska řeší otázku exekucí. A když se tady bavíme o teritorialitě, tak předseda poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek a jeho zájmy brzdí to, aby se tato věc dokázala vyřešit rozumným způsobem.

A když se podíváme například na kapitolu Bezpečnost, půda, životní prostředí (ukazuje publikaci), tak se podívejme, jakým způsobem se chrání zájmy vody a půdy v České republice. Směřuje to k povolení těžby v lokalitě Uherského Ostrohu pro 130 tisíc lidí. Ministerstvo životního prostředí po poradě s MMR pustí průmyslovou zónu v lokalitě Hněvotín na 42 hektarech nejlepší zemědělské půdy a my to potom zastavujeme až po změně krajského vedení. To jsou skutečné výsledky tohoto programového prohlášení vlády! O tom je dneska ta debata. Papír snese všechno. Reálná politika je výrazně jiná.

A mohl bych opravdu pokračovat. A já chápu tady slova, která tady zazněla, když ministr průmysl a obchodu, vicepremiér Havlíček říkal, že tady nemáme mluvit o počtu mrtvých. Ale podívat se té pravdě do očí je nutné. Tady je srovnání. (Ukazuje graf.) Česká republika versus země OECD. Česká republika modrá křivka, země OECD červená křivka. Pan premiér říkal, že ani ostatní země to nezvládly. Tak tady hovoří data, jak to ty země zvládaly. Já neříkám, že to bylo jednoduché, ale jiné země těch chyb udělaly podstatně méně.

A ještě když tady mluvíme o spravedlivém státě, tak si nemyslím, že je normální, aby člověk, který má být ve výkonu trestu, v situaci, kdy je tady kvalitní vězeňské lékařství, tak aby pan Janoušek běhal po lyžích a po svobodě, místo aby byl ve výkonu trestu. To určitě normální stav není.

Jestli tomu někteří tleskáte, poslanci hnutí ANO, tak je to vaše vizitka. Je to smutná vizitka.

A dovolte mi závěrem rekapitulaci. Pro mě slovo důvěra a vyslovení důvěry někomu je o tom, že tomu člověku jsem schopen dát zodpovědnost a svěřit mu třeba i to nejcennější, co mám. Že to není jenom otázka toho ústavního aktu, který Ústava zná, ale je to opravdu to plné přenesení a vyjádření důvěry. A nemá důvěru moji ani KDU-ČSL vláda, která zapomíná na opravdu potřebné. Která nechá týdny a měsíce se tady plácat v obrovské nejistotě samoživitelky, lidi na dohodách, lidi, kteří podnikají a chtějí se poctivě živit, splácí své závazky, jsou v procesu oddlužení. Která zapomíná na ty seniory, kteří mají opravdu dlouhodobě nízké důchody, přestože ve svém životě poctivě pracovali, odvedli kus práce pro tuto společnost. Která zapomínám na vdovy a vdovce. Která nepodporuje kvalitní vzdělávání. Která tady zasekne návrh, který by do budoucna jasně říkal, jaké budou platy učitelů.

Vláda, která v zemi zadlužuje a neumí šetřit, ta vláda nemůže mít důvěru rozumných lidí. Pro mě důvěru nemůže mít vláda, která nepodporuje rodiny. Tady v tomto programovém prohlášení vlády je napsáno (ukazuje): budeme podporovat rodiny, především formou zvyšující se slevy na dani. Ani jeden, ani jeden takový návrh vládní koalice do této Sněmovny nepřinesla. Všechny návrhy, které se týkaly zvýšení slevy na děti, tady předložili a nakonec jsme dokázali prohlasovat díky i ostatním rozumným poslankyním a poslancům, tak byly z dílny KDU-ČSL. Napsali jste to tam, nikdy to ministryně financí nepřinesla do Sněmovny jako vládní návrh.

A nemůže mít důvěru vláda, která neumí naše zájmy hájit u našich partnerů a spojenců. Já se tady teď rozhlížím, nevím, co říká pan ministr spravedlnosti na účast ministrů této vlády za poslední rok na Evropských radách. (Ministr zahraničních věcí reaguje mimo mikrofon.) Pardon, na pana ministra zahraničních věcí, děkuji za to. Je dobré, že mě posloucháte, vážím si toho. Za poslední rok účast ministrů této vlády na Radách je 40 %. Takže hájí se ty národní zájmy dobře tady od tohoto pultíku, u tohoto mikrofonu, tady se o to napovídá, a když se podíváte na statistiku těch klíčových jednání, kde ti ministři mají být, tak tam jste ze 40 %. Rekordmanka je paní ministryně spravedlnosti - a teď mě opravte - ta tam nebyla ani jednou. Předpokládám, že pan ministr zahraničí ty statistiky sleduje. Přijde vám to normální? Mně to normální tedy nepřijde.

Takže za nás, za KDU-ČSL, za sebe, jasně říkám, takovéto vládě opravdu důvěru vyslovit nemůžeme. To, že je to dneska už zase dopředu rozhodnuté, poté co tady pan předseda Vojtěch Filip přednesl patnáctiminutový plamenný projev, kdy nám tady řekl, co všechno mu na vládě vadí, jak je vláda zradila, a pak závěrem řekl: a my odcházíme, bereme si krátká trička a jdeme se opalovat někam na Ameriku, nebo kam to šli, na Karlštejn, komunisté. On tedy říkal, že jdou pracovat mezi lidi, já jsem slyšel tu verzi trošku jinak. Ale prostě to také nepovažuji za normální zodpovědný přístup výkonu mandátu poslance Poslanecké sněmovny.

Takže děkuji vám za pozornost. Přál bych si, aby tady byla podstatně jiná vláda, vláda, která opravdu si důvěru zaslouží nejenom této Sněmovny, ale i lidí, kteří jí budou věřit. A doufám, že za čtyři až pět měsíců budeme moci tady být v situaci, kdy taková vláda tady bude předstupovat, a taková vláda si takovou důvěru získá a bude dělat dobré, rozumné kroky ve prospěch občanů této země, ve prospěch nás všech. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A v přednostních právech bude pokračovat pan předseda Válek, připraví se pan ministr Zaorálek. (Smích několika poslanců.) Prosím klid v sále. A pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Pane předsedající, děkuji. Vážení členové vlády, dámy a pánové, zazněla tady spousta faktů, spousta dat, které jsou velmi smutné. Já prožívám jakési déjà vu. V osmdesátém devátém, když jsem byl na Václaváku, tak také tehdejší premiér, nebo tehdejší předseda země, tehdejší Milouš Jakeš, lámanou češtinou předstíral, že z jeho pohledu je realita úplně jiná, než si myslela velká část občanů. A pak jsme měli nového prezidenta a ten ve svém památném novoročním projevu řekl, že země neprospívá. Že země chátrá. Že země je na tom daleko hůř, než si vláda myslela.

My jsme dneska ve stejné situaci. Země opravdu neprospívá. A budoucnost nevidím ve zdravotnictví. A to je oblast, která mě opravdu zajímá. Zajímá mě jako lékaře, zajímá mě jako toho, kterému záleží na pacientech. Zajímá mě velmi.

Čtyři výměny ministrů zdravotnictví během půl roku. Ano, slyšeli jsme kritiku bakaláře Šnajdra. Tato vláda vytáhla silnější trumf, vytáhla profesora Arenbergera. Šnajdr by se od něho mohl učit. Byl by jeho žáčkem, protože proti tomu, co předvedl, je historie ve zdravotnictví naprosto nezajímavá.

Ano, vláda přidala důchodcům. Ano, vláda jim přidala několik set korun koncem předloňského roku. Jenže jim už neřekla, co je bude čekat. Neřekla jim, že nebudou moct vycházet, neřekla jim, že se málem zhroutí nemocnice, neřekla jim, že budou praskat jipky ve švech, neřekla jim, že zdravotní péče pro ostatní občany přestane fungovat, že se zhroutí screeningové programy, že se prodlouží čekací doby na kyčelní klouby na několik let a dodnes že nemá žádný plán, co s tím udělá. Opakovaně upozorňuji, prosím, žádám na zdravotním výboru: co s tím budeme dělat, pojďme se nějak domluvit. A jaká je odpověď? (Nesrozumitelné poznámky z pléna.) Správně. Mlčení. To je ta odpověď. Jaký je plán? Žádný. Dobře, doufal jsem, že tu strategii najdu v plánech zdravotních pojišťoven, které ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví připravily. Co v těch plánech je? Že nebudou peníze na centrovou léčbu, že se budou snižovat úhrady zdravotní péče. To je ten dlouhodobý plán pro české občany? To je ta světlá budoucnost, kterou jim vláda nabízí? Já si myslím, že to je velmi, velmi smutná vizitka.

Vždycky jsem se snažil tady konstruktivně debatovat, vždycky jsem se snažil podporovat návrhy těch poslanců, kteří je předkládali, a byly rozumné. A já se nestydím jmenovat profesora Vyzulu, nestydím se jmenovat kolegu Patrika Nachera, na řadě věcí jsme se shodli a řadu věcí, která byla ku prospěchu občanů, jsme podporovali. Jenže tak jak je vizitkou přednosty fungování ne jeho jako nějakého samozvaného paši, který rozhoduje na základě nějakých svých obskurních doporučení, palec dolů, palec nahoru, ale je vizitkou, jak pracuje poslední lékař, poslední sestra na jeho klinice, zda jsou spokojeni pacienti, tak by mělo být vizitkou premiéra, jak funguje vláda. Ne já, já, jupí jupí, já. Ale co jsme tady slyšeli v projevu pana premiéra. Já, já, jupí jupí, já. Nic jiného. Co je realita toho já, já? Čtyři vyměnění ministři zdravotnictví v době, kdy vrcholila krize. Ty nevyměňovala opozice. Ty neodvolávala opozice. Ty vyměňoval premiér! On si vybíral špičkové odborníky, promyšleně, strategicky, tak, aby z toho byl co nejlepší prospěch našich občanů. A jaká je realita? Tu každý vidí. Každý ji zažíval den po dni.

Všechny tyto důvody jsou důvody, proč nemůže mít tento premiér a tato vláda moji důvěru. Je to škoda. Je to smutné. Ale pokud myslím na budoucnost této země, pokud myslím na budoucnost svých dětí, tak jiná možnost tady dneska není. A já jsem si jistý, že budoucnost mně dá za pravdu, a jsem si jistý, že po volbách tady bude vláda, která tuto zemi začne posunovat dobrým směrem tak, abychom se opravdu měli lépe. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Budeme pokračovat. Nyní pan ministr Zaorálek, v tuto chvíli s posledním přednostním právem před otevřením rozpravy. Prosím, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Dobré odpoledne. Dámy a pánové, kolegové, představte si, když mi bylo 12 let, tak se mí rodiče rozhodli, že se pojedeme podívat do Prahy. To byla moje úplně první cesta do Prahy, já jsem Ostravák. Do té doby jsem se nejdále dostal do Radslavic u Přerova. A teď najednou v těch 12 letech dokonce jsme vyrazili vlakem do Prahy. To byl opravdu můj veliký životní zážitek. V tom vlaku, si nedovedete představit, jsem si ještě četl poslední věci o historii Prahy, ve 12 letech, a když jsme přijeli tady k tomu tunelu, tak jsem ležel v tom okně a poprvé jsem uviděl hlavní město země. Tak opravdu si toto dodneška pamatuji, protože to pro mě byla strašně působivá věc, a mám dojem, že všichni v tom kupé z toho měli zábavu, když mě pozorovali, ti cizí lidé.

No a teď si představte, co ještě napadlo moje rodiče. Oni, když jsme přijeli do té Prahy, tak jsme jezdili tramvají, vezli mě na Výstaviště a tam jsme navštívili Maroldovo panoráma bitvy u Lipan. A přiznám se vám, že to panoráma té bitvy u Lipan, které si také pamatuji, mi připomíná ten dnešní den. Tady se měla dneska sehrát bitva poměrně zásadní o důvěře a nedůvěře vládě. A víte, jak to tam na tom panorámatu vypadá? Tam je ta historická, se říká, zrada Jana Čapka ze Sán, který se, když se sešikovaly ty bitevní voje proti sobě, tak ten Jan Čapek ze Sán, jeho jízda se prostě najednou dala na ústup a ustoupila ke Kolínu. Petr Čornej píše, že to byl - ne že to nebyla zrada, že to byl chladnokrevný profesčin profesionálů. Což se docela hodí, tedy dá se říct, i tady. I tady jsme vlastně po sešikování bitvy ráno byli svědky chladnokrevného postupu profesionálů směrem ke Kolínu, nebo já nevím, kam přesně ustoupili. Čímž se dá říct, že podle mě jako v případě té bitvy u Lipan zřejmě bitva se už vyvíjí určitým směrem, řekněme podobně tady ta strana radikální, která mluví o pravdě a chtěla sekat hlavy, tak zřejmě tedy dneska se ty hlavy sekat nebudou.

A já se snažím pochopit, proč tady dneska jsme. Protože nedůvěra vládě je určitý institut. Předpokládám, že se dají popsat situace, kdy má smysl dávat nedůvěru vládě. Dovolte mi, abych o tom zauvažoval, tedy když tady všichni mluví už tak dlouze. Nedůvěra vládě by se měla dělat uprostřed období, kdy se zjistí, že je příliš mnoho výhrad vůči té vládě, zformuje se vůči ní alternativa a řekne se "chceme jinou vládu", hlasuje se nedůvěra a provede se změna a sestaví se nějaká jiná formace, která se dá dohromady a nahradí tu vládu. Dovolím si tvrdit, nejsa ústavní právník, že Ústava předpokládá, že se vláda vymění po vyslovení nedůvěry. Když se prostě vysloví nedůvěra, tak podle Ústavy má dojít k výměně vlády. A tak by měl uvažovat každý, kdo tu nedůvěru vyvolává. A je to legitimní, všechno v pořádku.

Proč se vyvolává nedůvěra čtyři měsíce před volbami? se ptám. Podle mě jedině v případě to má smysl, kdyby došlo k nějakému zásadnímu skandálnímu novému faktu, zjistilo se, že ministr spolupracuje s mafií nebo premiér nebo prostě je tady nějaká nová skutečnost nebo něco, co by se tady vyjevilo dneska v tomhle boji tedy a řeklo by se: tady je nová skutečnost, s tou není možné, aby tato vláda pokračovala, a na základě toho budeme hlasovat nedůvěru vládě a musíme provést nějakou změnu. Ale domnívám se, že čtyři měsíce před volbami by to rozhodně měla být takováto zásadní věc. A rozumíte, tady se dovolávají různých principů řečníci, ale já se dovolávám principu ústavnosti a říkám, že ta ústavnost, která musí být chráněna, aby to tady nebyl trhací kalendář, ty věci, tak ta ústavnost znamená, že nedůvěra se vyhlašuje, když je určitá alternativa připravená. A je to strašně důležité, aby byla připravená a aby byla reálná, protože přece je to strašně vážná věc, když se ta země znejistí.

Tady pan poslanec Bartoš řekl takovou větu, že tato vláda už nic nového nepřináší. Rozumíte, je to tedy ten klíčový důvod, že už nic nového nepřináší tato vláda? To má být důvod k tomu, abychom dneska tady trávili čas hlasováním o nedůvěře vládě? Přitom stejně tak pan předseda Bartoš řekl, že nedůvěrou práce nekončí. To je zajímavá myšlenka. To znamená co? Že kdybychom tedy tu nedůvěru dostali, tak že se máme tvářit jako by nic a pokračovat, že se nic neděje? Nebo jak to bylo myšleno? Rozumíte, mně jde o to, jestli opozice, když se k tomuto uchýlila, jestli věděla, co dělá. Co vlastně opozice chce dneska? Kromě toho samozřejmě že tepe vládu. To je dobře, to tady slyšíme ze všech stran. Ale co je cílem toho cvičení? Kam to cvičení mělo mířit? Kdyby ta nedůvěra třeba byla opravdu vyhlášena, co by se pak dělo? Ví to někdo? Jestli to nikdo neví, tak to je pěkný hazard tedy. Tak se tady prostě jako vyhodí vláda a něco se bude dít.

Slyšel jsem takovou úvahu pana poslance Jurečky, který tady dlouho mluvil, že by měla být sestavena nějaká pestrobarevná vláda, na které by se také všichni nějak podíleli, nebo něco takového. To je jako legrace, nebo jenom chiméra pana Jurečky? Nebo to myslí někdo vážně, nebo si to někdo z vás umí představit, že by se prezident ujal role sestavování pestrobarevné vlády, do které byste vy dostávali... To je přece úplně směšné. To je úroveň představy, se kterou se do toho šlo?

(Reaguje na poznámku z lavic opozice, že také kdysi iniciovali odvolání vlády.) Samozřejmě vy máte asi na mysli odvolávání vlády, kdy byla odvolána vláda za předsedy Topolánka. Absolutně, já jsem si toho samozřejmě vědom. A dokonce vám rovnou řeknu, že to byla tehdy chyba, kterou jsme udělali. Samozřejmě že jsme udělali chybu. A víte proč? Protože nám potom klesly preference, protože jsme zjistili, že když se udělá úřednická vláda, tak potom za to zaplatíte a ty volby prohrajete. Dokonce si myslím tím pádem, že jsme vám předvedli, jak to nefunguje. Tak jste si z toho mohli vzít poučení a mohli jste si říct, že tohle se prostě nevyplácí. Proč mi to připomínáte? Vám se to mělo připomenout. Vy jste si na to měli vzpomenout, že tady už dvakrát se stalo to, co vy děláte. Že byla vyhlášena nedůvěra... (Směje se. Potlesk poslanců vládní koalice.) Zkuste mi ještě něco podobného připomenout, já vám to ještě lépe vysvětlím.

Prostě tohle je dokonalý příklad toho, co my jsme provedli, jak se to prostě nevyplatí. Tak mi odpovězte na otázku, proč to tedy opakujete, když si to dokonce, jak vidím, pamatujete? Já tomu nerozumím. Tak vám to tedy vysvětluji ještě jednou. Nevyplácí se to. Takže vy jste šli do akce, která je neúspěšná v obou ohledech. Kdyby se nedůvěra vyhlásila, tak jste to vlastně takto projeli, jak jste mi tady ukázal, a kdybyste neuspěli, tak je to vlastně také porážka. Vysvětlete mi, proč opozice jde do operace, v níž prohrává na obě strany? Já tomu nerozumím. Byl bych rád, kdybyste místo toho tepání vlády, které vám jde dobře, vysvětlili, o co vám vlastně jde a proč jste to spustili. Proč se tím máme tady v tomhle horkém dni celý den zabývat?

Já bych měl teď pravděpodobně jako ministr té vlády říkat, co všechno dělám, jak je to nenahraditelné, a že když teď bude nedůvěra, tak se to všechno sesype. Ale já nevím, jestli to někoho zajímá. Já mám totiž pocit, že v tomhle hlasování o nedůvěře vůbec o vládu nejde. Mám pocit, že jde o opozici. Ona je hlavním tématem. Nemám pravdu, že jde hlavně o vás? Že ten hlavní problém prostě je v tom, že lidi se bohužel starají o svoje zaměstnání a starají se o zdraví a vy potřebujete připoutat jejich pozornost. Tak tady musí zaznít několik superradikálních názorů a vlastně jde o to, kdo z vás bude mít dneska tady prim. Nejde o to víc než o tu kritiku vlády? Chápete, je to tak opravdu, že mám něco vysvětlovat, nebo teď vlastně na tom vůbec nezáleží, co dělám jako ministr, ani moji kolegové, na tom moc nezáleží. Protože jde vlastně o něco jiného. Jde o to, že vy tady teď předvedete několik vystoupení, ve kterých půjde o to, kdo bude mít nejsilnější slova. Takže vlastně to všichni tuší. Jsme před těmi volbami a to je zřejmě smysl toho cvičení. Tak mi vyvraťte, že to není pravda. Z toho vás tedy podezírám, to tady rovnou říkám.

No a víte, je tady jedna věc, která mě mrzí, a to je to, že my vlastně ještě z té krize nejme úplně venku. Řeknu vám několik problémů, které mi připadají docela vážné, a skoro bych si přál, aby místo toho, abyste se tady předháněli v tom, jak to vláda všechno zpackala, kdybychom uvažovali o tom, co si s tím počneme. Třeba to, že jsme tady společně dali dohromady s vámi pandemický zákon, protože jste nám nechtěli schvalovat nouzový stav, tak jste nás k tomu donutili, abychom dali dohromady pandemický zákon. A teď po posledních výrocích Nejvyššího správního soudu prostě zjišťujeme, že ten pandemický zákon nepostačuje. A teď si představte, co se stane, když se v září ta pandemie vrátí, což nemůžeme stoprocentně vyloučit. Tak přece to není zas taková dneska zábava, abychom si tady hráli nějaká cvičení. My bychom měli na tohle reagovat a měli bychom být schopni se o tom bavit. Když jste řekli, že nemůžeme používat nouzový stav, a tvrdilo se, že pandemický zákon to nahradí, a teď to vypadá, že ne, tak máme vážnější problémy.

Máme problém třeba naočkovat lidi, přesvědčit je, že to stojí za to. A to bychom skoro spíš měli dělat společně, než se tady přetahovat a dokazovat, kdo má silnější výrazy. Měli bychom se dohodnout na tom, že je tady nějaký postup, který by bylo dobré v té zemi držet. Měli bychom se snažit, aby mu lidé důvěřovali, a měli bychom se snažit, abychom se připravili na to, co kdyby se to nedej bůh na podzim vrátilo. Tohle je možná vážnější než všechny volby. Přece to nechceme zažít znovu?

Teď jsem slyšel, četl, výrok Nejvyššího správního soudu, ve kterém se píše o těch základních školách, že ani ty nemáme právo uzavřít. Chápete, to můžete stokrát tady říkat, že jsme neschopní. Ale jak jsme měli vědět, že když to ta vláda v dubnu minulého roku nechala, tak že to prostě za rok najednou Nejvyšší správní soud rozhodne, že to myslel jinak? Pro mě je dneska dost těžké čekat, nebo se srovnávat s tím, jak nám Nejvyšší správní soud rozmetává to, co... chápu, že už asi právníci pokládali za bezpečné, ale zdá se, že to nestačí. Ale opakuji, to není jenom nějaká prázdná disputace. Tady jde o to, že jestli něco nevymyslíme, tak se nám může stát, že budeme najednou v září bezbranní. A my bychom se měli o tomhle bavit. My nejsme za vodou. Já vím, že to teď vypadá lépe, zaplať pánbůh a jsem tomu strašně rád, ale nejsme za vodou.

Nebo propadneme tedy jako tomu, že jsme před těmi volbami, ale potom pánbůh ochraňuj obyvatele této země. Proto mi připadá, že není tak jedno, co se tady dneska děje. A proto mi vadí, když je to prostě neplodné, když mi to připadá, že to nikam nevede. Že místo toho, abychom hledali dohodu na věcech, které jsou důležité, tak místo toho tady posloucháme samozřejmě celou sérii věcí, které víceméně už známe. Já nepopírám chyby vlády, nepopírám nedokonalost, vím, že máte v řadě věcí třeba i pravdu. Ale jde o to, jestli má smysl tohle cvičení, když ve skutečnosti tady je opravdu role státu, která v této chvíli pořád ještě je strašně významná jak v oblasti ekonomiky, tak v oblasti ochrany zdraví. A prostě mi připadá, že takovýmto cvičením, které nemá smysl, které nemá cíl, se to prostě strašně všechno znejisťuje. I ten občan se znejisťuje. Nebo jestli máte pocit, že má radost z toho dnešního jednání, tak se pletete.

Protože mně prostě připadá jako hlavní problém to, nad čím by se tady dneska měl někdo zamyslet. Neúspěchy vlády? Já bych tady mluvil dneska o neúspěších opozice. Dnešek je o problému opozice a o vážných neúspěších opozice. Zamyslete se nad tím. Opozice má velkou a významnou roli v parlamentním systému. A je strašně důležité, jak opozice tuto roli plní. A ještě důležitější to je v době, kdy je právě taková krizová situace. Strašně záleží na tom, co děláte. Jestli se scházíte na Karlově mostě a budete tam zase pořádat nějaké hody a podobně. Strašně důležité je, co v té Sněmovně říkáte. Když nám v jednu dobu nutíte, abychom uvolňovali, a když uvolníme, tak nás tlučete po hlavě, že jsme uvolnili. Chápete, není možné to tady takhle vypouštět. A dnešek je podobných gejzírů plný, které jsme tady slyšeli už mnohokrát. A vy víte dobře, že já jsem politik, který se bude vždycky bavit s každým, kdo přijde. A je tady takových víc v té vládě, o kterých jsem si jist, že jsou s vámi připraveni vést rozhovor. Dneska je doba taková, že bychom si měli uvědomovat, co nás ještě čeká. Proto říkám, že by i opozice měla zvažovat své neúspěchy a poučit se z nich, než bude pozdě. (Potlesk z řad poslanců vládní koalice.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Stále ještě nejsme v rozpravě, takže není možno přímo reagovat. S přednostním právem se přihlásil ještě pan vicepremiér Hamáček. Prosím máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já nebudu mluvit dlouho, ale pokládám za svoji povinnost také k té dnešní schůzi říci pár slov. A já možná navážu na Luboše Zaorálka, který tady pátral po tom důvodu, proč se scházíme dnes a v tomto formátu. Za mě je ten důvod jednoduchý. Já mu říkám: koukej, mámo, jsem v televizi. Protože jiný důvod prostě neznám.

Opozice tady tepe vládu rok za to, jak dělá všechno špatně. Akorát tak nějak ten rok neměla odvahu ani sílu tu vládu sestřelit. Vyčítají nám podzim, vyčítají nám rozvolňování. Trošku zapomínají, jak to celé bylo, kdo tady byl za ty notorické rozvolňovače, kdo tady nutil vládu rychle, rychle otevírat, ať si lidé můžou nakoupit na Vánoce, kdo tady udělal fetiš z nouzového stavu, a jak už tady padlo, kdo nás tady dotlačil do pandemického zákona jenom proto, aby pak experti z jejich strany podávali různé žaloby na nejvyšší správní soudy proti rozhodnutím vydaným podle pandemického zákona. Teď se ukazuje, že kdybychom opravdu potřebovali zasáhnout proti epidemii, kdyby se nedej bože vrátila, tak nám prostě nic jiného nezbyde, že budeme muset znovu vyhlásit nouzový stav. A já už vidím ten rachot ve Sněmovně.

Ale prostě celou tu dobu, kdy nás tady ta opozice tepe, tak nenašla odvahu ani sílu tu vládu sundat. A dokonce se nebyla ani schopna dohodnout. Vždyť víme, že tady ta schůze se rodila v těžkých bolestech. Tady se několik dnů, možná týdnů sbíralo 50 podpisů. Najednou nebyly, protože jedna koalice chtěla mimořádné volby, druhá koalice chtěla tuhletu schůzi. Nemohli se dohodnout. A když se dohodli, tak se zase zjistilo, že jsou tady nějaké Vrbětice, že vláda tady vyhazuje ruské diplomaty. A přece nemůžeme odvolat vládu. Musíme počkat, až tu celou práci dodělá, a pak teprve se ji pokusíme odvolat.

Takže vy jste nás nechali stlačit epidemii díky opatřením, která jsme museli tady krvavě vybojovávat každých 14 dní hlasováním o nouzovém stavu. Díky těm opatřením epidemie zaplať pánbůh pomalinku klesá. A já doufám, že se nevrátí. Nechali jste nás vyřešit sen celé české bezpečnostní komunity a srovnat stavy diplomatů v Moskvě a tady. No a když máme hotovo, tak teď jste přišli s tím, že nás sestřelíte. Zajímavé časování.

Ale znova říkám, ten důvod je jediný. Ten důvod je samozřejmě to, že za čtyři měsíce jsou volby a ono se to hodí do kampaně. A víceméně dnešní schůze od rána, kdy se zjistilo, že ty hlasy tady nebudou, jsem navrhoval, že by bylo nejčestnější, kdybychom to tady zahájili tak, že všichni ti, kteří nechtějí hlasovat pro nedůvěru vlády, se vypnou, aby se na té tabuli objevilo nějakých 78 nebo 80 hlasů, které tady zbyly, a pak by bylo evidentní, že ten celý den je jenom řečnické cvičení a patří to spíš na náměstí nebo do kampaně, ale ne do Sněmovny.

Já si pamatuji, když jsem byl předseda Poslanecké sněmovny, tak mě novináři kritizovali za to, že máme 270 bodů na programu schůze. Pokud se nepletu, tak teď jich je tam asi 500. A místo toho, abychom si tady vzájemně říkali, co stejně všichni víme, co si o sobě myslíme, bez jakékoli naděje, aby se z téhle schůze cokoli stalo, protože prostě opozice ty hlasy nemá, tak jsme mohli udělat pár zákonů pro dobro našich občanů a ten obrovský balík bychom mohli trošku zmenšit. Takže je to dneska promarněný čas.

Já také nebudu tady vypočítávat úspěchy vlády. Nebudu říkat, proč jsme dělali to či ono. Protože prostě těch diskusí a předvolebních debat a volebních kalkulaček a já nevím čeho všeho, toho si užijeme moc ve volební kampani. Ale dnešek prostě je a bude rétorickým cvičením opozice.

A když tady Luboš mluvil o chybách, tak já bych přidal ještě jednu. Ono to možná někoho bude zajímat do 19.15, pak začíná hokej a už to nikoho zajímat nebude. Děkuji. (Tleskají poslanci v lavicích ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dovolím si podotknout, že tento sál byl historicky i divadelním sálem a že čtvrtky jsou určeny pro interpelace vlády, takže by se těch zákonů stejně moc asi nevyřešilo.

Pokud se již nikdo další s přednostním právem nehlásí... (Reakce v pravé části sálu.) Pan poslanec v zastoupení. Pan poslanec předbíhá. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Jenom velmi stručně. Ten důvod, proč jsme nevyvolali hlasování o nedůvěře v době vrcholící pandemie, byla právě ta pandemie. My jsme jasně řekli, že nebudeme ztěžovat vládě situaci v době, kdy prostě jsou úplně jiné, globální problémy.

A taky bych se chtěl silně ohradit vůči tomu, že jsme nepomáhali. Já mohu za KDU-ČSL říct, že jsme přišli se 120 konkrétními návrhy. Některé byly ze začátku ignorovány, poté je vládní koalice přijala. Některé byly ignorovány dodnes a možná dneska toho všichni litujeme. Takže bych se opravdu chtěl ohradit, že jsme házeli klacky pod nohy. Dneska o tom mluvil premiér. Je to naprosto nekorektní. My jsme se dožadovali, žadonili jsme o jednání, o spolupráci. Koneckonců pandemický zákon byl z velké části z naší dílny, a byl právě proto, aby vláda měla účinný nástroj v boji s pandemií, ale aby ta situace nebyla zneužívána. A jak je vidět, tak pandemický zákon v podstatě zafungoval. Opatření se prostě mají vysvětlovat, ne dělat plošně a ne prostě proto, že je to takhle jednoduché. Opatření se mají dělat tak, aby pomáhala, aby chránila, a ne prostě jenom tak. Právě proto jsme toto dělali.

A opravdu se ohrazuji proti tomu, že jsme vládě házeli klacky pod nohy a rozdělovali společnost. Ne. My jsme šili roušky. My jsme je rozváželi. My jsme byli loajální, protože jsme věděli, že jsme v těžké situaci. Ale my nebudeme a nemohli jsme zavírat oči nad jasnými pochybeními vlády, přičemž o některých si myslíme, že byla naprosto záměrná.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. V tuto chvíli již konečně zahajuji rozpravu, do které je jako první přihlášená paní poslankyně Černochová, poté 18 dalších kolegů. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Začnu od konce v reakci na pana vicepremiéra Hamáčka - koukej, mámo, jsme v televizi. Myslím, že televizní diváci ocení, že zjistili, že pan vicepremiér Hamáček ještě žije a je v politice, protože po skandálu s cestou do Moskvy, kterého se dopustil, tak vlastně z televizních obrazovek zcela zmizel. Takže si myslím, že skutečně "koukej, mámo, jsem v televizi" padlo v případě pana Hamáčka na úrodnou půdu.

Dále bych chtěla reagovat na vyjádření pana ministra Zaorálka. Pane ministře Zaorálku, jenom pro drobnou rekapitulaci. Vláda premiéra Paroubka, resp. než shodila Topolánkovu vládu, tak pan budoucí premiér Paroubek shazoval Topolánkovu vládu celkem pětkrát. V době 2006 až 2010 bylo pětkrát vyvoláno hlasování o nedůvěře vládě. V roce 2010 až 2013 to bylo pětkrát také. Teď diskutujeme nedůvěru vládě potřetí. Takže nám tady netvrďte, že není o čem. Je o čem! A nikdo z nás, kteří jsme se podepsali pod nedůvěru vládě, resp. pod svolání této schůze, tak tímto ústavním institutem neplýtváme, na rozdíl od vás, který jste to dělal, resp. vaši kolegové to dělali z plezíru co půl roku.

K paní ministryni Schillerové. Mě opět fascinuje, že paní ministryně Schillerová opakuje stejné lži jako minule. Já jsem se tady i při minulém hlasování o nedůvěře vládě ozvala, protože se chlubí cizím peřím. Jestli paní ministryně tady říká, že ona vymýtila hazard z České republiky, tak bych jí chtěla připomenout, že jsem to byla já s panem poslancem Janem Farským, kteří jsme tady v roce 2011 navrhovali změnu loterijního zákona, který umožnil, aby obce regulovaly hazard na svém území. Nevím, kde byla paní ministryně v roce 2011, ale rozhodně neseděla v Poslanecké sněmovně.

A také k té její zlé slině, že snad my tady chceme vystupovat proto, abychom byli v médiích. Tak paní ministryně Schillerová, lepší být v seriózních zprávách než ze sebe dělat diblíka na Instagramu. (Potlesk v pravé části sálu.)

Mrzí mě, že tady není pan ministr obrany Metnar, protože teď budu mluvit k němu a k panu premiérovi. Obranou se zde v Poslanecké sněmovně zabývám již deset let, poslední čtyři roky jako předsedkyně výboru pro obranu. Jednou z mých zásad v této oblasti je vystupovat nadstranicky, protože obrana stejně jako bezpečnost musí být nadstranická. Špatná péče o armádu nás v okamžiku krize dožene všechny, zleva, zprava.

Po celou dobu jsem se já i moji kolegové ve výboru snažili pomáhat, objížděli jsme státní i soukromé podniky našeho obranného průmyslu, abychom věděli, co je trápí. Pokud bylo zapotřebí změnit legislativu, přistupovali jsme k tomu aktivně a usneseními jsme podporovali kroky Ministerstva obrany včetně zajištění dostatečného rozpočtu. Zatímco spolupráci s kolegy musím pochválit a chtěla bych jim za to i touto cestou poděkovat, některé kroky vlády, resp. ministerstva, jdou nejenom proti smyslu, ale i proti doporučení výboru a bohužel se ukazuje, že byly chybné, což bolestivě pociťuje armáda, zejména v oblasti akvizic. A i to je jeden z důvodů, proč současná vláda nemá naši důvěru, neboť s blížícím se koncem volebního období je stále zjevnější, že řada věcí, které v obraně byly plánovány a slibovány, bohužel nebude dodržena.

Ve svém vystoupení se chci věnovat třem oblastem, ve kterých vidím zásadní problémy. Akvizicím a podpoře našeho obranného průmyslu, rozpočtu a organizační struktuře Ministerstva obrany.

Akvizice jsou dlouhodobou bolestí Ministerstva obrany, a přitom je to klíčová oblast, která určuje, zda máme armádu moderní, či předpotopní. Bohužel ta naše je stále pevně ukotvena ještě v minulém století. Hnutí ANO kontroluje Ministerstvo obrany již osm let. Osm let. To je docela dlouhá doba na to něco předvést, nemyslíte? Část těchto let byla promrhána. Z pana ministra Metnara se za poslední rok stala paní Columbová. Všichni víme o jeho existenci, ale nikde není k zastižení.

Minulý týden jsme s výborem byli na vševojskových zkouškách nových BVP, kde se prezentovali tři dodavatelé, potenciální dodavatelé této největší akvizice za několik posledních dekád. Co myslíte? No nebyl tam! Byl přijat nový zákon o zadávání veřejných zakázek, který měl Ministerstvu obrany umožnit lépe nakupovat a zrychlit modernizaci armády, alespoň o tom jsme byli ubezpečováni tehdejším ministrem obrany Stropnickým. Opak je pravdou. Byl zvolen tvrdší přístup k zakázkám v oblasti obrany, než vyžaduje příslušná směrnice Evropské unie, a neustále čelíme požadavkům na novelizaci. Takové to okřídlené: zákon je špatný, musíme ho změnit. Když říkáme: A máte napsané ty změny, pane ministře? Můžete nám je jako výboru předložit? - Ticho. Sami jsme se střelili do nohy a důsledkem je snaha nakupovat mimo zákon, což má urychlit modernizaci, ale nedaří se to. Klíčové projekty nabírají na zpoždění a už se stalo koloritem, že co tři měsíce dostaneme na výbor pro obranu informaci, že se něco odsouvá, tu o čtvrt roku, tu o půl roku, tu o roky dva.

Jsme před volbami a visí nám tři klíčové modernizační projekty, u nichž již měla být dávno podepsaná smlouva: dělo ráže NATO, protivzdušný systém SHORAD i nová bojová vozidla pěchoty, o kterých už jsem hovořila. Navíc u děl a SHORADu dojde nejspíš k prodražení v řádu miliard korun! Co na to mohu říct? Pane ministře, nezvládáte řídit úřad a pro armádu tak klíčové oblasti, jako jsou akvizice! Nepřítomný pane ministře. Úředníci si dělají, co chtějí, projekty se zpožďují, peníze se přehazují z roku na rok a z projektu na projekt. Podívejte se do Polska, Slovenska, Maďarska, jak to jde. Oni nakupují, zatímco my si léta vyprávíme a sníme.

A nakonec úředník pod státní službou, tedy profesionál, váš úředník... Pan ministr se mě asi bojí, že odešel těsně před mým vystoupením, jinak si to neumím vysvětlit... Váš pan úředník nezvládne procesně správně ani obyčejnou zakázku G to G, vláda - vláda. Takže ministerstvo dostane pokutu půl miliardy korun. Půl miliardy korun! Ty se seberou armádě ve chvíli, kdy bojujeme o každou korunu na armádní investice a kdy se navyšování armádního rozpočtu před veřejností neobhajuje v době covidové pandemie opravdu snadno. Když se člověk ptá, kdo je zodpovědný a jak je potrestán, dostane se mu odpovědi, že ministerstvo postupovalo správně a budou se soudit. Takže ten, kdo obral armádu o půl miliardy, může být v klidu. Já bych tedy na místě pana ministra rozhodně v klidu nebyla.

Všichni se shodujeme na významu podpory domácího obranného průmyslu. Jsem ráda, že se přístup ministerstva postupně mění, ale stále je to nedostatečné a bohužel se řada let promrhala. Spousta let v době konjunktury, kdy penízky byly. S kolegy z výboru objíždíme celé volební období podniky, bavíme se se zástupci Hospodářské komory i Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. Slyšíme pořád to samé: praktická podpora je malá, namísto spolupráce při vývoji a jeho financování je zvolen nákup v zahraničí hotového produktu, u kterého je i přenos know-how minimální.

Díky zvyšujícímu se rozpočtu klesá podíl výdajů na výzkum, vývoj a inovace v resortu obrany. To je chyba. Mělo by to být přesně naopak. Do vývoje by mělo jít peněz víc a armáda by měla úžeji spolupracovat se soukromými podniky na vývoji, protože to, co jsme schopni vyrábět zde, budeme mít i v případě krizí. To je klíčové. A pandemie koronaviru nás snad o tom poučila všechny dostatečně. Je přece úplný nesmysl, že firma sama zaplatí miliardy za vývoj nového letadla a při snaze o jeho uplatnění ve prospěch Armády České republiky narazí na Ministerstvu obrany na zeď mlčení. Podívejte se do zahraničí i do evropských zemí, jak podporují domácí podniky a vývoj technologií, jak podporují i finančně export do zájmových zemí. Dobře vědí, že co je doma, to se počítá. Vy se i přes proklamace chováte k domácímu průmyslu, pane ministře, macešsky, jak ukazují čísla. Nezvládáte jako zakladatel ani řízení vlastních státních podniků, jejichž výsledky jsou, až na čestné výjimky, velice špatné a jsou ve ztrátě. A pokud tyto podniky necháme zkrachovat, kdo bude našemu státu oporou v případě krize? Kdo bude vyrábět dodávky pro armádu?

Nedá se upřít - a prosím, abyste toto registrovali, že jsem to řekla - že rozpočet na obranu v posledních letech roste. Všichni jsme za to rádi, oceňuji to, ale musím říct, co je špatně. Špatně je to, že léta hojnosti se na růstu obranného rozpočtu neodrazila Je to krásně vidět na srovnání v rámci Severoatlantické aliance, kde i přes zvyšování rozpočtu jsme stále mezi posledními. Měli jsme růstu využít podobně jako okolní země ke zrychlení tempa modernizace. My jsme ovšem přešlapovali na místě, povídali si a snili.

Druhou věcí je snižování předvídatelnosti, která je ovšem pro akvizice a modernizaci zásadní. Rozpočet rostl nejenom pomaleji, než měl, ale minulý rok z něj bylo odebráno 10 miliard, které byly postupně a potupně, pod nátlakem, armádě vráceny. Zdrželo to realizaci projektů, to je úplně jasné.

Před pár dny Ministerstvo financí představilo návrh rozpočtu jednotlivých kapitol na rok 2022 a Ministerstvo obrany má dostat přibližně o 4,5 miliardy méně, než je plánováno v předchozích rozpočtových výhledech. To považuji s ohledem na proklamace ministra obrany i pana premiéra za zcela skandální. Takto není možné modernizaci dělat a plánovat. Je to veliká chyba. Všichni přece dobře víme, že nákupy velké techniky potřebují mít jistotu a stabilitu financování v řádu několika let, stejně tak jako ji potřebuje armáda pro své plány. Tady se ty dokumenty nemění každý měsíc. KVAČR jsou dokumenty, které jsou na dlouhé časové období. Oni skutečně musí vědět, s jakými finančními prostředky můžou v budoucnu počítat. A nesmíme v této souvislosti ani zapomínat, že už minulý rok Ministerstvo obrany přispělo téměř 3 miliardami na řešení covidové krize a bylo fakticky jediným rezortem, kterému byl rozpočet kvůli koronaviru takto krácen. Vytváříte pouze chaos v modernizačních plánech a negujete, bohužel, říkám, to pozitivní, co jste i udělali. Ukazuje se, že jedinou cestou je skutečné uzákonění výdajů ve výši 2 % HDP na obranu. Návrh jsem zde podávala opakovaně, ale jeho nepodpora ze strany vlády je snad nejlepším důkazem, jak to s obranou myslíte.

A konečně se chci krátce zmínit o struktuře Ministerstva obrany. Za našich vlád byl přijat a realizován zákon o státní službě. Výsledkem na Ministerstvu obrany je pouze nabobtnání počtu náměstků. Jsou na historickém počtu, který tam nikdy nebyl. To je přece špatně. Množství agend nenarostlo. Nezvládli jste přechod na státní službu a je to další legislativní fiasko. Zákon o státní službě měl zajistit určitou rigiditu, aby neustále nedocházelo ke změnám struktury. Opak je pravdou a Ministerstvo obrany je nejlepším příkladem vytváření nadbytečných sekcí jen proto, že se chce z někoho udělat náměstka.

Byť existují kroky, za které dávám této vládě v oblasti obrany palec nahoru, bohužel musím konstatovat, že chyby v řízení a otálení to pozitivní mažou. Zkrátka je čas na změnu a je čas vyslovit této vládě nedůvěru. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Budeme pokračovat v rozpravě. Je zde s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Brázdil, poté pan poslanec Růžička. Prosím.

 

Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji za slovo. Milá kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, já si myslím, že se vás pan ministr nebojí. A já se vás tedy stoprocentně nebojím. A chtěl bych tímto, že tady můžu stát, poděkovat vám, vládo České republiky, za to, co jste udělali pro záchranáře, zdravotnickou záchrannou službu České republiky. Ona tady žádná totiž není, ale přesto za ni děkuji. Čtrnáct krajů, ani jeden kraj neohodnotil práci těchto lidí a vy jste si toho všimli. Já vám strašně děkuju. A jako lékař záchranné služby myslím, že mluvím za všechny. Všichni vám poděkují za to, že jste si vůbec všimli toho, že tady odvedli slušnou, perfektní práci. A vy, ač jste nemuseli, jste jim poděkovali nějakou hodnotou dvakrát 120 tisíc hrubého. Já vám za to ještě jednou moc děkuji. A mrzí mě, že kraje této republiky, které jsou zřizovateli záchranných služeb, se na ně vykašlaly.

A ještě jednou, paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, fakt jsem člověk, který se nebojí, zažil jsem toho tolik, že se vás prostě nebojím. (Veselost a potlesk v řadách poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Podotknu, že faktické poznámky by měly směřovat k reakci na předchozího řečníka. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Růžička. Pan ministr dorazil a hlásí se potom s přednostním právem. Prosím.

 

Poslanec Pavel Růžička: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych jenom v krátkosti reagoval na svoji ctěnou kolegyni, paní Janu Černochovou, prostřednictvím pana předsedajícího. Jako super, paní předsedkyně to tady zhodnotila úplně bezvadně. Akorát škoda, že toto neporadila v roce 2010 panu ministru Vondrovi, protože my bychom už tady nemuseli být v takovéto situaci, kdy Ministerstvo obrany řeší opravu pandurů, kde ODS udělala fatální chybu, že nezasmluvnila servis a následné opravy těchto pandurů. To, že pan Dalík v čele s panem Topolánkem dělali kšefty, a pan Dalík za to byl odsouzen, to byla ódéeska, kde byla korupce v nákupu pandurů. Já si vážím pana ministra, že při nákupu techniky postupuje rozvážně, že si nechává hodnotit jednotlivé zakázky. A ne vždycky se všechno úplně dobře podaří, protože Dalík a čachry ODS v nákupu pandurů jsou opravdu odstrašujícím případem. Já to můžu hodnotit, já jsem sloužil do roku 2009, to myslím byla ministryní obrany zpívající paní Parkanová z KDU-ČSL. V roce 2009 vojáci neměli na naftu, nemohli cvičit, nemohli jezdit. Pak nastoupil borec Vondra, který vytvořil nějakou Bílou knihu, kde se už v roce 2010 měli zabývat tím, aby nakoupili bévépéčka, děla a ostatní techniku, kterou musíme teď zdlouhavě řešit. Už mohlo být dávno všechno tohle hotové. O padácích, paní kolegyně, radši tady mluvit nebudu, protože by zase někdo podával trestní oznámení, a to myslím, že nejde na vrub ODS, ale úplně jiné strany.

Koukám, že mi končí čas. Kdyžtak se přihlásím znovu. Děkuji. (Potlesk v řadách poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času. Seznámím Sněmovnu s omluvenkou. Pan poslanec Richter se nám omlouvá mezi 13. až 16. hodinou z rodinných důvodů. A nyní má slovo pan ministr. Prosím.

 

Ministr obrany ČR Lubomír Metnar Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jak to zaznělo, toto je podoba paní Columbové, jak jsem byl označen. Ale vězte, protože práce na rezortu není jednoduchá, jak o tom hovořila i paní předsedkyně výboru pro obranu, ale rád bych vám teď sdělil fakta bez nějakého politického podbarvení, které tady opravdu zaznívá.

Ale ještě nejdřív mi dovolte udělat takový exkurz po těch letech, co tam jsem, za těch pět a třicet měsíců to, co bylo a s čím jsem se mohl seznámit, abych vám mohl říct, jaká situace v armádě a v rezortu obrany byla. Vraťme se do roku 2010, kdy se kabinet v čele s premiérem za ODS prošetřil z necelých 49 miliard rozpočtu obrany na 42 miliard v roce 2014. V době pana ministra Vondry sloužily peníze určené na investice v podstatě pouze k úhradám na splátky Pandur Acar, tehdy pořízený, a nic nového s výjimkou brenů, to je ověřeno, se nenakupovalo, ani nebylo za co. Do roku 2014 byl zcela utlumen nákup munice, ročně se maximálně dělaly nákupy za 300 milionů, od roku 2015 1,5 miliardy ročně. Tristní byla také péče o výstroj vojáků a s rokem 2015 se podařilo vyřešit problematiku nedostatku výstroje vojáků všech druhů. Zatímco například v letech 2012 až 2013 byly v této oblasti uzavřeny smlouvy v hodnotě 389 milionů, od roku 2015 se uzavřelo více než 550 smluv v celkové hodnotě víc než 7 miliard včetně smluv na tu balistickou ochranu vojáků.

Ale teď se chci dále věnovat více aktuální situaci, kdy bych chtěl říct, že s hodnocením z pohledu Aliance od roku 2013 stoupl rozpočet k letošnímu roku NATO o 100 % a špatně bylo hodnoceno ze strany mých předřečníků, nebo paní předsedkyně. Jsme hodnoceni z hlediska růstu rozpočtu za posledních sedm let jako mezi nejlepšími deseti a jsme na sedmém místě. Tato vláda hnutí ANO splnila slib a v letošním roce z avizovaných 1,4 % HDP máme v současné době 1,46 % HDP do rozpočtu. Díky rostoucímu rozpočtu i modernizace a nákupy nové výzbroje může pokračovat. Nezastírám, že pandemie a pandemická opatření, ano, projevila se, ale projevila se všude - v Evropě, ve světě a i z hlediska subdodavatelských řetězců. Ano, to já nezastírám a říkám, jak to je. Ale také bych chtěl říct to hodnocení, které tady zaznělo, tak pojďme si říct po měsíci, jak to vypadalo.

Já jsem na resortu třicet pět měsíců a uzavřeli jsme, což je v registru smluv a lehce dokladovatelné, 35 tisíc smluv za 112 miliard korun pro obranu. A to, že nepodporujeme domácí průmysl? 90 % z této částky a z těchto smluv je uzavřeno se subjekty, s firmami z domácího obranného průmyslu. Tak to jenom tak abychom si tady řekli ta fakta, a jak to opravdu reálně vypadá.

Všichni víte, jak v současné době je bezpečnostní situace dynamická. Všichni vnímáme tu situaci, která je ještě umocněna tou pandemií. Ale mohu říct, že pracovníci resortu Ministerstva obrany odvádějí dobrou práci, vojáci Armády České republiky odvádějí skvělou práci a chci jim při této příležitosti opravdu poděkovat. Za mě všechno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Budeme pokračovat v rozpravě. Nyní je přihlášen pan poslanec Hájek, připraví se pan poslanec Janda. Prosím.

 

Poslanec Josef Hájek: Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, ve včerejších Hospodářských novinách redaktor Honzejk nazval návrh opozice na vyvolání hlasování o nedůvěře vládě opoziční koninou. Pokud jste, milá opozice, pravidelnými čtenáři Hospodářských novin a jste objektivní, tak budete se mnou souhlasit, že pan Honzejk určitě není příznivcem hnutí ANO, současné vlády a pana premiéra. Mým cílem určitě není dělat reklamu panu Honzejkovi a redakci Hospodářských novin. Nicméně se ztotožňuji s jeho názorem, že vyvolání hlasování o nedůvěře vládě čtyři měsíce před volbami je nápad nemoudrý. Smysl by mělo, kdyby se jím dalo něco změnit k lepšímu. To se ale nestane, protože v České republice nemáme institut konstruktivní nedůvěry jako v Německu, kde automaticky při vyslovení nedůvěry přichází opozice s novou většinou, a tedy novou vládou. Opozice určitě takový scénář nemá, ledaže by se vrátila do doby, kdy bývalý předseda KDU-ČSL pan Kalousek v roce 2006 souhlasil se zahájením jednání o společné vládě ještě s ČSSD s podporou KSČM.

Opoziční strany svůj návrh na vyslovení nedůvěry vládě se snaží veřejnosti sdělit, že se jedná o důležitý symbolický akt. Tím ale tento návrh určitě není. Nalijme si čistého vína. Blíží se parlamentní volby, koalice SPOLU v rámci zahájení volební kampaně symbolicky rozezněla zvon naděje, na který si naposledy zazvonil i Dominik Feri. Lídři Pirátů se STAN se společně vyfotili u Úřadu vlády, volební kampaň se rozbíhá, a proto rozumím opozici, že se snaží využít dnešního dne k oslovení potenciálních voličů. Z těchto důvodů jsme dnes svědky plejády projevů opozice, jejichž společným jmenovatelem je kritika vlády a premiéra.

Parlamentní opozice z mého pohledu až nechutně využívá období pandemie COVID-19 ke kritice současné vlády a jejích kroků. Přiznávám, že vláda nerozhodovala úplně bez chyb, ale každý, kdo někdy řídil a za něco zodpovídal, tak to dokáže pochopit. Důležité je se z chyb poučit a to pan premiér a vláda učinili. Každý objektivní občan, který si sundá stranické brýle, musí se mnou souhlasit, že boj s pandemií vláda sice ne bez dílčích problémů, ale zvládá. Samozřejmě že největší dík za zvládnutí všech dosavadních vln patří našim zdravotníkům, vojákům, hasičům, prostě všem těm, kteří byli v první linii. Upřímné poděkování rovněž patří také krajským vedením, která v zásadních chvílích nepodlehla politikaření a zájem ochrany občanů povýšila nad stranickou disciplínu.

Ve své bývalé hornické profesi jsem byl i vedoucím likvidace havárií. Zažil jsem bohužel řadu důlních nehod, při kterých zahynuli mí horničtí kolegové a hrozilo riziko dalších obětí i z řad důlních záchranářů. Osobně jsem řídil havárie, které ovlivňovaly životy pěti tisíc horníků. Vláda a premiér řeší pandemii, která ovlivňuje zdraví a životy více než deseti milionů našich obyvatel. To je obrovská odpovědnost, se kterou se v naší historii nesetkala žádná vláda. Samozřejmě kromě těch milníků v naší historii, když se rozhodovalo o naší svobodě.

Proto se zcela dokážu vcítit do pocitů pana premiéra a celé vlády, kteří to skutečně nemají jednoduché a snadné. Opozice to měla a má podstatně jednoduší. Na rozdíl od vlády, která musí rozhodovat a za svá rozhodnutí nést politickou odpovědnost, opozice jenom kritizuje z pohodlí sněmovních lavic a politických sekretariátů. To se opravdu potom dobře kritizuje. Opozice a jí spřízněná média více než rok létají jako supi nad Strakovkou a čekají na jakékoliv pochybení vlády. Doba covidová je dobou turbulentní a vládní nařízení se tak často musí aktualizovat a měnit, což s sebou někdy přináší nepřesnosti jejich výkladu. Normální člověk to pochopí. Opozice ne. Ta po těchto nepřesnostech přímo lační. Na opozici spřátelených serverech se pak následně můžeme znovu a znovu dočítat, jak je vláda neschopná. Opak je však pravdou. Není to tak dávno, co opozice silně kritizovala premiéra a vládu za to, že je neschopná zorganizovat očkování. Pan premiér si očkování vzal pod přímé řízení. A jaký je výsledek dnes? Denní očkovanost dosahuje až čísla 100 tisíc. A očkování je už umožněno i mladým lidem. Za to je třeba vládě upřímně poděkovat. Z úst opozice se toho poděkování vláda určitě nedočká.

Vidina premiérského křesla dodává opozici křídla, a tak bych byl opravdu bláhový, kdybych si myslel, že opozice změní svou rétoriku. Nezmění. A dnešní rozprava mě v tomto názoru jenom utvrzuje.

Řešení pandemie COVID-19 není samozřejmě problémem jenom České republiky. Celá řada dalších zemí byla nucena přijímat řadu nepopulárních opatření. Můžeme se podívat na Slovensko, Polsko, Maďarsko, Německo, Holandsko, Francii či Švýcarsko a celou řadu dalších zemí, u kterých vlády v souvislosti s pandemií byly nuceny uzavírat prodejny, restaurace, hotely a bohužel i školy. Vlády byly nuceny zakazovat hromadné kulturní a sportovní akce, či dokonce vyhlašovat zákaz vycházení. Ale každý zachráněný lidský život, který byl těmito opatřeními zachráněn, by měl být pro nás odměnou za tato dočasná opatření. V posledních dnech zaznamenáváme díky bohu výrazný incidencí. Nejsem ani lékař, ani epidemiolog, ale určitě se mnou řada z vás bude souhlasit, že na tomto poklesu má podstatný vliv úspěšně rozběhnuté očkování. Život našich občanů se začíná pomalu vracet do normálu. Všichni věříme, že se do normálního režimu vrátí i chod našich institucí, úřadů a vlády.

Pan Honzejk ve svém článku nazvaném "Pár důvodů, proč je hlasování o nedůvěře vlády opoziční konina" mimo jiné uvedl - cituji: Představa, že vyslovování nedůvěry vládě přenášené živě na ČT 24 přinese SPOLU nebo Pirátům a Starostům nějaké nově voliče, je zhruba tak naivní, jako že večerníček o makové panence změní životní preference naší nejmladší generace. Konec citátu.

Naši lidé nejsou hloupí. Přes systematickou mediální masáž opozici blízkých médií si většina lidí zachovává jasnou mysl a selský rozum. Každé volby nastavují vládě zrcadlo. A já se domnívám, že dnešní exhibice opozice, která vyvolala toto hlasování o nedůvěře vládě, pohled velké části voličů na politickou scénu nezmění. Děkuji za pozornost. (Potlesk několika poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Jsou zde dvě faktické poznámky a poté s přednostním právem pan poslanec Benešík. Nicméně nejdřív pan poslanec Ferjenčík, poté paní poslankyně Černochová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl vaším prostřednictvím zareagovat na kolegu Hájka. Za prvé co se týče těch médií, protože je docela úsměvné, že vy jste ve svém projevu několikrát zmínil, jak jsou tady média spřízněná s opozicí, a taktně jste zamlčel, že pan premiér několik médií vlastní. To zaprvé.

A zadruhé, a to je daleko závažnější. Ne, vláda epidemii nezvládla. Vláda nás nechala neřízeně promořit, výsledkem čehož je minimálně 30 tisíc mrtvých. To se tady stalo! Ta čísla klesají jenom proto, že je Česká republika promořená. A to je výsledek vaší vlády, a proto si nedůvěru zaslouží!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Už zase zmizel. Pan ministr Metnar. Reaguji na jeho vystoupení v rámci faktické poznámky. Říkal, že 35 tisíc smluv se uzavřelo. Zajímalo by mě, jestli do toho pan ministr započítává i smlouvy na nákup kancelářského, toaletního a jiného papíru, protože já tedy mám tady zcela jiné údaje.

Stejně tak bych si dovolila zpochybnit těch 90 %, která zůstanou doma v rámci českého průmyslu z té částky, kterou tady pan ministr zmiňoval, protože bych ráda slyšela odpověď na to, kolik pan ministr vyjednal, že zůstane v domácím průmyslu ze zakázky na nákup amerických vrtulníků, které rozhodovala tato vláda za éry pana ministra.

A víte, pane ministře, mě už trošku nebaví poslouchat to, že vy tam jste 350, 370 dní. Hnutí ANO má resort Ministerstva obrany osm let. Osm let! Takže nemůžete se tady donekonečna obhajovat, že zrovna já, když jsem tam seděl, tak jsem udělal tohle, a mí předchůdci že byli neschopní. Takže bych velice ráda slyšela vaši odpověď na to, kolik v českém průmyslu zůstane finančních prostředků z nákupu amerických vrtulníků Viper a Venom. Říkám, že jsem velice ráda za to, že jsme tuto techniku koupili, že tato technika bude v našem leteckém parku, ale chci vědět, co z toho budou mít české firmy, když tady říkáte, že 90 % zůstává doma. Já mám čísla úplně jiná.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní s přednostním právem pan poslanec Benešík. Pak se mi přihlásil pan poslanec Růžička s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já budu za klub KDU-ČSL krátce reagovat. Jistě, Miroslav Kalousek v roce 2006 údajně měl dojednávat podporu vlády u komunistů, a právě proto skončil jako předseda KDU-ČSL. Kdežto hnutí ANO si o tu podporu škemrá. To je ten velký rozdíl.

Opozice jenom kritizuje. Já tady znovu opakuji, že toto je lež. Možná některá opozice. Já si myslím, že jsme byli maximálně vstřícní a pořád ještě jsme, maximálně konstruktivní. Přicházeli jsme s vlastními návrhy, protože jsme si uvědomovali, v jaké těžké situaci naše země je a že to prostě i pro vládu je těžká situace. Pro vládu, která tu situaci na začátku bagatelizovala. A byla to opozice, která upozornila na to, že ta pandemie nebude sranda. Kdo nám tvrdil, že je to sranda, tak byl pan premiér a pan ministr zdravotnictví. Prosím, vzpomeňte si na to! Já odmítám to, že my zneužíváme nějaké situace. My jsme naopak čekali, až situace nebude dramatická, a teprve jsme přišli s něčím, čemu se říká ústavní princip. Prostě pokud vláda ztratí důvěru většiny ve Sněmovně, tak má sama přijít do Sněmovny a říct si o ni, abychom věděli, kdo ji podporuje. Bože můj, tato vláda, jakákoli vláda musí mít podporu většiny ve Sněmovně. Jinak prostě není legitimní. Nebo může být leda dočasná. Takto to přece v České republice má fungovat.

Takže prosím, nalijme si čistého vína a neříkejme tady, že opozice zneužívá nebo zneužívala. Já prostě tvrdím, že jsme byli a jsme maximálně odpovědní. A těch 120 konkrétních návrhů, se kterými náš AntiCovid tým přišel, a některé byly vládou akceptovány, dříve nebo později, svědčí o tom, že jsme se chovali a chováme maximálně odpovědně, ale také jsme odpovědní Ústavě a ústavním principům České republiky.

A ještě dnes pan premiér říkal několik zajímavých věcí. Například to, že úspory domácností stouply o rekordních 300 miliard. On má pravdu. Ale kde lidé měli ty peníze utratit, když byla ekonomika téměř zavřená? To je logické. Prostě když nechodíte do restaurace a omezíte nákupy, nejezdíte na výstavy, na koncerty, tak je jasné, že asi tady byli lidé, kteří byli schopni za takových okolností prostě nějaké prostředky ušetřit. A když jsme tady navrhovali před dlouhými měsíci, aby se právě otevřely malé živnosti, knihkupectví, prodejny s obuví nebo se šaty, kde se dala dodržet všechna možná hygienická opatření, minimalizovat riziko přenosu nákazy na minimum, tak nás vláda neposlouchala. V supermarketech masakr lidí, ale malé prodejny musely být zavřeny, protože představovaly riziko. Bylo to přesně naopak, a my jsme těmto lidem velmi, ale velmi zkomplikovali život. To je jeden z mnoha příkladů.

Už tady zazněly informace o tom, jak dlouho byly u nás uzavřené školy. Samozřejmě, že v určitou chvíli musela být omezena výuka a v určitou chvíli musely být uzavřené. Ale musely být skutečně uzavřené tak dlouhou dobu? My jsme přicházeli s konkrétními návrhy, jak toto uvolnit, abychom naše děti nepřipravili o budoucnost. Bohužel, byli jsme ignorováni. Takže k tomu asi tolik.

A potom ještě jedna věc - ono to rezonovalo v médiích, když jsem se díval na servery - o tom, že pan premiér Babiš tady hájí Českou republiku před islamizací a migrací. Tak já vám přečtu tiskovou zprávu z roku 2015. Je to tisková zpráva na iRozhlas.cz. "Uprchlíci ze Sýrie a dalších zemí by podle ministra financí Andreje Babiše z hnutí ANO mohli v Česku obsadit tisíce pracovních míst, o která místní nemají zájem. Babiš to řekl v Lucemburku po jednání ministrů financí zemí Evropské unie. Máme 18 tisíc volných míst pro pomocné dělníky. Pokud naši občané nechtějí obsazovat tyto pozice, tak ano, proč ne, řekl o možnosti zaměstnávat běžence v Česku. Je ale nejdříve potřeba udělat principiálně nějaký systém. Ale nebudou rozhodovat pašeráci, protože je jich 30 tisíc, a ti dneska rozhodují, který uprchlík přichází, a ti nešťastní lidé za to platí peníze, zdůraznil. Bylo by dobré držet lajnu."

Když pan premiér dneska říkal, že vidí problém v tom, že by tady bylo třeba 2 000 lidí z Afghánistánu - já v tom taky vidím určitý problém - tak že mu tehdy nevadilo 18 tisíc lidí ze Sýrie? Ono nestačí jenom naslinit prst a zkusit, odkud vítr fouká, ale držet se nějakých hodnot a idejí. A pokud možno dlouhodobě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobré odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. S faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Růžička. Připraví se pan poslanec Jan Volný, prosím.

 

Poslanec Pavel Růžička: Já bych ještě zareagoval na paní poslankyni Černochovou prostřednictvím pana předsedajícího a doplnil bych to, co ona ještě neřekla. Ona neřekla, že za vlády Mirka Topolánka se nakoupila letadla CASA a daly se za ně určité peníze. A naší vládě se podařilo teď koupit ta samá letadla, daleko lépe vybavená, a ušetřili jsme 900 milionů. Takže to je pro Ministerstvo obrany super práce. Takže ono není všechno černobílé. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Jan Volný, připraví se pan poslanec Pavel Žáček. Prosím.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedající, budu velice krátký. Já bych chtěl jenom na pana kolegu piráta, když tady vyčíslil, jak vláda nechala zemřít více než 30 tisíc obyvatel. Prosím vás, každého člověka je škoda a je mi to velice líto a opravdu jsem velice trpěl, když jsem si každé ráno otevřel Seznam a viděl jsem tam, kolik zemřelo lidí - ale s covidem, pane kolego!

A srovnávat to, co v Německu, co v Rakousku? Prosím vás, ta metodika vykazování těchto obětí, je mi to neskutečně líto, prostě byla v každé zemi jiná. Nebylo to unifikováno a vždycky všude se poukazovalo, že to byly oběti, které zemřely s covidem. Já jenom ve svém nejbližším okolí jsem za poslední rok a půl měl několik i rozhořčených reakcí, kde umřel kamarádovi 85letý děda na infarkt, který byl dlouhodobě nemocný, a až v nemocnici, když byl pár dní, tak zjistili, že má nějaké náznaky covidu, ale byl započítán do té statistiky. Jestli to je správně, nebo špatně, já to nechci posuzovat, ale říkat tady, že vláda nechala umřít na covid 30 tisíc lidí, že vám není hanba tady těmi čísly operovat! Je to smutné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Pavel Žáček, připraví se pan poslanec Mikoláš Ferjenčík.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Tady je vytvářen takový mylný pocit, že opozice by měla být součástí vládní koalice. To prostě není pravda. Opozice má své úkoly. Žádná vláda není tak sebekritická, proto tu kritiku musí z demokratické podstaty našeho systému dělat opozice.

O těch serverech spojených s opozicí tady už řeč byla. Oproti tomu (stojí) ty servery spojené například s panem premiérem, kritika opozice. Já bych zmínil jednu věc a pochopitelně podpořil Janu Černochovou jako předsedkyni výboru pro obranu. Tam je ta dělná atmosféra taková, že když přijde vládní poslanec s tím, že něco nemůže kritizovat, něco nemůže říct, a požádá opozičního, tak v rámci řešení věci, toho nadstranického řešení problému, tak mu vyhovíme. Zeptáme se toho ministra za něj. Takhle to funguje v oblasti, která opravdu by měla být nadstranická, která by se měla řešit napříč, protože to je zájem celého státu. Takže tu kritiku úplně nechápu.

A poslední věc. Teď cinkla zpráva, že Ministerstvo obrany zaplatilo tu půlmiliardu, tu pokutu, kterou mu dal ÚOHS za nákup těch amerických vrtulníků. Takže také by nám mohl pan ministr možná k tomu něco říct. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Mikuláš Ferjenčík s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já zareaguji na kolegu Volného vaším prostřednictvím. Za prvé, já jsem reagoval na kolegu Hájka, který řekl, že vláda pandemii zvládla. Já jsem řekl: Nikoliv, vláda ji nezvládla, vláda nechala Českou republiku promořit, důsledkem čehož tady zemřelo minimálně 30 tisíc lidí. A co se týče toho čísla, tak ve skutečnosti bude ještě vyšší, protože ten počet nadúmrtí proti běžným letům je ještě daleko vyšší než ta zaznamenaná úmrtí, u kterých byl diagnostikován covid. Ve skutečnosti těch obětí bude ještě víc, ale to se dozvíme až s odstupem, až Český statistický úřad zveřejní ta data. Ale bagatelizovat to je naprosto nedůstojné. Těch mrtvých bude ještě víc než 30 tisíc. Je to z podstatné části výsledek katastrofálního postupu vlády v té pandemii a zlehčovat to je naprosto neuctivé vůči těm zemřelým lidem.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V rozpravě vystoupí pan poslanec Jakub Janda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, pokládám si na začátek dvě otázky. Jak může kdokoliv soudný a odpovědný dát této vládě důvěru? A jak může někdo držet dál u moci tuto partu, nebo spíš partaj, která je přehlídkou nedostatku kompetencí a přemíry chaosu?

Argument, že je pár měsíců do voleb a nemá to smysl, neberu. Smysl to má vždy. A každý další den s touto vládou je zmařeným dnem. Zmařeným dnem pro tuto zemi, pro všechny její obyvatele, pro budoucí generace. Vyjádření nedůvěry není totiž jen jakási floskule, pod níž si běžný občan nedokáže nic představit. Je to o tom, zda naši občané prostřednictvím nás poslanců stále věří, že vláda dokáže spravovat tento stát, zda vládě věříme, že dokáže spravovat tento stát. To není nic nedůležitého nebo něco, co by se mělo snižovat. Právě naopak. Je to důkaz, zda má vůbec právo tato vláda existovat.

Důvodů, proč by se vláda měla konečně kormidla moci pustit, je bezpočet. Některé už zazněly a některé další jistě zazní. Stačí jen namátkou: tragikomedie na Ministerstvu zdravotnictví, kauza Vrbětice a především zbytečné zadlužování státu, které odneseme my a zejména naše děti. Zapadnout by ani nemělo, že to byla právě tato vláda, která přivedla k moci komunisty. Stranu, která je přímým pokračovatelem strůjců bývalého totalitního režimu v naší zemi, za níž stojí mrtví, zavraždění a okradení lidé.

Proč to říkám a proč to zmiňuji právě teď? Protože je to právě 71 let od chvíle, kdy se stal jeden z mnoha krutých komunistických zločinů a ze kterého mě osobně jako bývalého sportovce mrazí. Před 71 lety došlo k pozatýkání hokejových reprezentantů a jejich následnému odsouzení ve vykonstruovaných procesech. Obžalováni byli z připravované emigrace a vlastizrady. Jen vinou komunistů přišel náš stát o skvělé sportovce a sportovní výkony, které by se zapsaly do historie. Jen jejich vinou strávili tito hokejisté svá nejlepší léta v komunistických lágrech, kde jeden z nich, brankář Bohumil Modrý, zahynul. A my jsme dnes, po 71 letech od této události, nuceni poslouchat zdejší tanečky zdejších rudých soudruhů, jestli vysloví, jestli se schovají pod lavici, nebo pod koberec, nebo jestli mají rýmu, nebo jestli je náhodou nepřesvědčí tu Babiš, tu Faltýnek, tu v noci, tu ráno. Jak by řekl básník, smutno je mi v této zemi.

Ale zpátky ke konkrétním věcem. Jedním z tisíců důvodů, proč by měla tato vláda odejít, je i to, co se dělo v Národní sportovní agentuře. Ne včera, ne před měsícem, ne na začátku roku, ale prakticky už od jejího zřízení. Národní sportovní agentura není totiž jen nějaký úřad, ale je to nejvyšší sportovní autorita řešící jednu z důležitých oblastí našeho života. Máme tu profesionální sportovce, sportovce vrcholové, ještě více těch amatérských neboli nadšenců a v neposlední řadě děti a mládež. Obrovskou masu lidí, pro které sport není jen jakési honění se za míčem, ale životní styl, plnohodnotná součást jejich života, životní krédo a pro mnohé i obživa. Vláda však během koronavirové krize naprosto zanedbala důraz na jejich pohybové vyžití. Člověk asi nemusí mít pedagogické vzdělání, aby pochopil, že při on-line výuce to s tělocvikem nejde samo.

A Národní sportovní agentura? Jistě, ta za tělocvik nemůže, to je v gesci vlády a Ministerstva školství. Ani v agentuře se ale zrovna nepředvedli. Respektive předvedli, ale jiným způsobem. Nedávno jsme se s úžasem dozvěděli výsledky kontroly, resp. auditu hospodaření v agentuře. Neprůhledné a nejspíš i předražené nákupy, neexistující, či naopak zdvojené smlouvy, anebo ty slavné prezentace se (nesroz.), 12 tisíc korun za stránku. Řada špeků, nad kterými zůstává rozum stát.

Já jsem si vážil Milana Hniličky jako skvělého hokejového brankáře a dával jsem mu šanci i v této nelehké roli, tedy při vybudování nového úřadu, jakkoliv byl z jiného politického tábora. Už zpočátku, kdy se teprve novelizoval zákon o podpoře sportu, jsem ale také upozorňoval na rizika, která byla a budou s vytvořením agentury spojena. Upozorňoval jsem na nešťastné nastavení a příliš vágní postavení struktury nového úřadu. Pro řadu z nich jsem podal i v legislativním procesu pozměňovací návrhy. Snažil jsem se prosadit mnohem konkrétnější vymezení povinností a práv předsedy agentury, stejně jako jeho místopředsedů. Upozorňoval jsem na zcela nedostatečnou kontrolu Parlamentem a kolektivní řízení, včetně onoho dozoru. Marně. Reakcí bylo označení mých projevů za projev Fidela Castra a ze strany vládních poslanců bylo odmítáno, a někdy dokonce byl i posměch, trestuhodně, povýšenecky, jak se nyní ukazuje.

V průběhu roku, kdy agentura začala fungovat, jsem kritizoval proces delimitace pracovníků. Milana Hniličku jsem varoval před manažerskými rozhodnutími týkajícími se jeho místopředsedů. Na kulatých stolech Senátu jsem zdůrazňoval, že agentura nemá potřebnou štábní kulturu ani potřebné předpisy. Vše marné a hluché. A pak stačilo jen přihlížet následkům. Výzvy, které byly slibovány již v srpnu, byly průběžně zveřejňovány až na podzim, některé dokonce až v prosinci. Jejich parametry rozhodně neodpovídaly svým zaměřením. Opětovně si neodpustím, jak amatérsky byly koncipovány výzvy pro sportovce s hendikepem. Na pana premiéra jsem zde několikrát interpeloval, s jakou blamáží se potýká celé financování sportu v České republice. Na konci roku nová rána: agentura ve svém diletantství nebyla schopna ani administrovat žádosti a najala si na to externí firmu. Postup tak strašně nelogický, že žlučí musel hýbat každému, kdo se někdy potýkal s hospodařením sportovního klubu, kde se obrací každá koruna.

Nové dění začátkem roku, ve kterém Milan Hnilička obrážel jakési pochybné mejdany, už byla opravdu jen tečka tragického příběhu.

Celý účet za toto pochybení dělá podle předběžných odhadů, které se objevily v médiích, zhruba 10 milionů korun. Jistě, pro vládu zadlužující tuto zemi v řádu stovek miliard to může být malichernost. Pro mě ale ne, vždyť z toho mohly žít malé kluby několik let.

Mohl bych mít tedy pocit zadostiučinění. Nic takového ale necítím, protože utrpěl sport, utrpěla jeho pověst, jeho přítomnost a bohužel asi i jeho budoucnost. Je dobře, že v agentuře došlo k výměně, ale pokud se nezmění systém jejího fungování a dohledu, nemůže to stačit. Pokud se znovu neotevře zákon o podpoře sportu, bude situace vágní, jako je doteď. Místo toho, aby Národní sportovní agentura rýsovala směry moderního řízení sportu, utápěla a utápí se v základních věcech. Je těžkopádná, plnící funkce hlavně ohřívače sportovních dotací svazům. My přitom potřebujeme něco jiného, především aby fungoval funkční systém financování sportu a byla naplňována sportovní koncepce.

Za to vše je odpovědný premiér. To je šéf, to je kapitán družstva, ten nese odpovědnost. A ten ji musí také vyvodit. Tím se vracím k účelu této schůze a k hlavnímu tématu svého projevu. Chaos, který vláda rozesela všude kolem včetně zmiňované oblasti sportu, je už daleko za hranicí toho, co můžeme tolerovat. Je už daleko za hranicí toho, nad čím můžeme zavírat oči, nadávat nebo hulákat. Co se mě týká, reakce musí být jednoznačná. Žádné zbabělé lavírování, licitování, odcházení ze sálu. Je třeba říci tady téhle vládě ne, a já tak učiním. Této vládě nedůvěřuji.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS).

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem paní poslankyně Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Vážené kolegyně a kolegové, situace v sále je čím dál tím tristnější, už nám tady nezbyl žádný z ministrů, ani držák, který tady sedí docela často, pan ministr Brabec. Já navrhuji přerušení tohoto jednání do přítomnosti poloviny vlády České republiky.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Je to procedurální návrh, o kterém já nechám hlasovat. Pan ministr Brabec mi hlásil, že si zašel pro občerstvení. (Poslankyně Černochová mimo mikrofon: Není tady, nemůžeme jednat.) Já to nezpochybňuji. (Ministr Brabec vchází do sálu.) Už tady pan ministr je. Já jsem zagongoval, nechám hlasovat o tomto procedurálním návrhu. (Poslanci přicházejí do sálu.) Já vás všechny odhlásím.

 

Je tady procedurální návrh paní poslankyně Černochové, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do přítomnosti poloviny ministrů vlády České republiky.

Já jsem zahájil hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 2, přihlášeno 83 poslanců, pro 41. Návrh byl zamítnut.

 

Můžeme pokračovat dál. V rozpravě vystoupí pan poslanec - s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Ivan Adamec? Ne. Takže v rozpravě vystoupí pan poslanec Jan Jakob. Prosím, máte slovo. Poprosím o klid v jednacím sále. Děkuji.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení tři členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, mě velmi mrzí, že tady zrovna není přítomna paní ministryně financí, ke které jsem chtěl hovořit především, a také mě mrzí, že tady není přítomen pan premiér, protože právě jemu jsem chtěl ocenit jeho úvodní proslov. Protože možná jste si toho nevšimli, ale v jedné věci byl výjimečný. Vždycky když se tady diskutovalo o důvěře či nedůvěře vlády, vždycky když tady měl pan premiér nějaký významný delší proslov, tak byl protkán jménem Kalousek. Dneska toto jméno padlo pouze dvakrát, a to jsem bedlivě poslouchal. A já myslím, že je to velmi dobrá zpráva, protože pan premiér je evidentně silná osobnost a zdá se, že už se téměř dokázal vypořádat s jednou svou noční můrou. Bohužel jinak ten proslov moc výjimečný nebyl, bylo to pořád jenom já, já, já, takže jsme se opět dozvěděli, že tato země, tato republika nepatří občanům, ale patří našemu panu premiérovi.

Já jsem tady ve Sněmovně od ledna. Myslel jsem si, že vím, do čeho jdu, ale netušil jsem, jaký bude ten vládní chaos. Svůj slib jsem skládal na 79. schůzi Sněmovny, dneska už je to schůze 106., v mezidobí proběhly 4 řádné schůze a 23 mimořádných, z nichž většinu svolali vládní poslanci. Tato situace nemá obdoby, ale je jen dokreslující: My to tady zvládneme a zvládneme si zorganizovat svůj čas. A je to dokreslující proto, v jakém chaosu tato vláda pracuje a jaký chaos potom panuje směrem k občanům.

Jak jsem říkal, jsem tady necelého půl roku, takže budu poprvé hlasovat o důvěře či nedůvěře této vlády. Nicméně tato vláda nikdy neměla mou důvěru. A dovolte mi, abych tady uvedl tři důvody, proč budu hlasovat pro návrh na vyslovení nedůvěry.

Za prvé, tato vláda je vládou rozpočtové nezodpovědnosti. V době růstu je snadné hospodařit a je ještě jednodušší rozdávat, ale v době krize je to mnohem složitější. A já jsem si, obdobně jako paní ministryně financí, pro pana premiéra dovolil připravit také několik grafů. A já to zvládnu, já si je budu držet sám. (Ukazuje.) Bohužel jí je nemůžu ukázat, nicméně jí ta čísla jsou známá. Tady na tom grafu jsou bilance státních rozpočtů. (Ukazuje.) Tedy oficiální čísla Ministerstva financí. U letošního roku, kde vidíte ten hluboký propad, spolu s rokem minulým, tak je schválené saldo rozpočtu. Ještě jsem zde mohl doplnit tři další sloupce. Tedy na příští rok saldo 390 miliard, na rok 2023 370 miliard a na rok 2024 saldo 343 miliard. Ta čísla jsem si opět nevycucal z prstu, ta jsou z oficiálního rozpočtového výhledu vlády.

Jedná se o gigantické schodky. A bohužel neexistuje ani ta nejmenší snaha o úspory. Kdyby ty schodky byly vynaloženy na boj s pandemií, na povzbuzení růstu ekonomiky, tak bych to snad i pochopil. Ale je zcela zřejmé, a jsou závěry NKÚ, opět si to necucám z prstu, že bohužel jenom přibližně půlka těchto schodků je určena za tímto účelem. Bohužel dál se rozdává, kupují se hlasy a přistupuje se k veřejným financím principem po nás potopa.

Tady tento graf (opět ukazuje) - nenechte se mýlit, to není odhad budoucího růstu našeho hospodářství, bohužel. A tento graf paní ministryně také dobře zná, protože jsme ho měli k dispozici, už když jsme schvalovali to gigantické navýšení státního rozpočtu. Tento graf znázorňuje vývoj dluhu veřejného sektoru v příštích desetiletích. Opět jsem si ho nevycucal z prstu. Je to graf, který zpracovala Národní rozpočtová rada. Bohužel, vláda nedbá žádného jejího doporučení. My jsme tady, na začátku. (Ukazuje.) To je to, o čem tady paní ministryně hovořila, že na tom v porovnání s ostatními nejsme moc špatně. Nicméně už tady (opět ukazuje), a omlouvám se, ta červená linie, ta je po schválení toho schodku. Už tady, za dva až tři roky - (Poslanec Nacher přistupuje blíž a prohlíží si graf.) Kolega Nacher, já pak dám k dispozici. Již tady narazíme na rozpočtovou brzdu.

Ano, kdybyste zůstali u vlády, tak asi tu brzdu zvýšíte, protože s vaším přístupem s tím nic jiného dělat nepůjde. Nezodpovědnost a gigantické schodky vedou ke gigantickému dluhu, který nás čeká za pár desítek let. Za dvacet až třicet let se zhroutí důchodový systém. Řekněte prosím na rovinu mladým lidem, že oni nebudou mít žádný důchod, díky vaší nezodpovědnosti v hospodaření této země.

Spolu s rozpočtem souvisí i investice. A tady padala spousta čísel ohledně stavby dálnic. A pan ministr Havlíček tady bohužel není, a říkal, jak je skvěle nastartováno. Ale... Ale za posledních sedm let se v průměru postavilo, otevřelo za každý rok 15 kilometrů dálnic. Když vezmu stejné období sedmi let té předchozí vládní garnitury, tak to také nebyl žádný rychlozávod. Ale v průměru se otvíralo 20 kilometrů dálnic, tedy o 25 % víc. Já věřím, že v budoucnu to bude lepší. Ale když už tady holedbáte, jak rychle stavíte, tak stavíte pomaleji. (Smích několika poslanců.) Já myslím, že motoristé a řidiči se takhle nesmějí jako vy ve vládních lavicích.

Druhý důvod, proč nepodpořím tuto vládu, je ten, že tato vláda je vláda jedné firmy, chcete-li jednoho holdingu. Cílem této vlády je bohužel primárně maximalizace zisku firem, jejímž konečným uživatelem výhod je pan premiér. Z analýzy podle dat z projektu Hlídač státu vyplývá, že firmy pana premiéra po jeho vstupu do politiky inkasovaly z veřejných rozpočtů minimálně 8,8 miliardy korun. Pro dokreslení toho je tady třetí graf. (Ukazuje.) Tady, tady vstupoval pan premiér do politiky. Vidíte ten nárůst. Je zcela jednoznačný a neoddiskutovatelný. Zatímco firmy premiéra jsou bezmezně podporovány, vláda za ně bojuje s Evropskou unií, tak na ostatní, a zejména na ty nejmenší, se zaklekává, jsou donekonečna kontrolovány a vláda ctí předpoklad, že podnikatel je z principu zlý a snaží se stát obelstít. To je nehorázné. Já na rozdíl od vlády našim lidem a našim podnikatelům důvěřuji, a je potřeba je podpořit, a ne na ně zaklekávat.

Třetí důvod, proč nepodpořím tuto vládu, je ten, že tato vláda je vláda ztracené budoucnosti. Doposud jsem mluvil o financích. To je samozřejmě mimořádně důležité. Ale peníze jsou pořád jen peníze. Peníze vem čert. Co vám ale neodpustím, je hazard se životem a budoucností našich dětí. Nebojte se, to je poslední graf. (Ukazuje.) A ten znázorňuje dobu trvání uzavření škol. Zdrojem jsou data z UNESCO. Hádejte, kdo je v čele? Česká republika. Jsme best.

To bude mít samozřejmě obrovské důsledky. A na tomto místě já bych chtěl moc poděkovat všem pedagogům a všem rodičům, které jste v tom nechali. Oni odvedli neskutečnou práci. Moc jim za to děkuji. Ale bohužel, i přes jejich mimořádné nasazení a snahu to poznamená celou generaci. Nejedná se jenom o důsledky ve znalostech a především v praktických dovednostech, ale bohužel díky tomu dlouhodobému uzavření dětí doma i na jejich psychickém zdraví.

Psychologů pro děti a dětských psychiatrů bylo pomálu a poskrovnu už před nástupem pandemie. Podle Linky bezpečí loni narostla četnost psychických potíží o 28 %. Letos, po ještě tom delším zavření, to bude mnohonásobně víc. Víte, jak dlouho se čeká na dětské psychiatry? Je to bohužel v řádu měsíců. Uvědomujete si, co to může znamenat? Mnohdy může být pozdě. Asi nevědomě, ale určitě svou neschopností jste bohužel stvořili novou ztracenou generaci. Tento kruciální dopad vládního chaosu se bohužel naplno projeví až po mnoha letech. Děti se s tím budou vyrovnávat dlouho. Potrvá to řadu let. A po těch letech, až se z toho dostanou, tak na ně dopadnou ty dluhy, které jste vytvořili. A až budou seniory, tak nebudou mít žádný důchod.

Každý, kdo tady dneska nepodpoří vyslovení nedůvěry vládě, tím přijímá za všechny tyto důsledky svou zodpovědnost. Dneska v tom hlasování máme dvě možnosti, jak hlasovat. První z nich je hlasovat pro vyslovení nedůvěry. Cokoliv jiného je hlasování pro tuto vládu. Kolegové z KSČM se rozhodli, že budou hlasovat nohama. A jejich pan předseda může tady rétoricky vysvětlovat, co chce, ale je to hlasování pro tuto vládu. A bohužel mě to moc mrzí u ČSSD, u nejstarší demokratické strany v této zemi. Já v mnohem s ČSSD nesouhlasím, ale je mi líto, že tuto stranu demokratickou vy - a ty svetry, které jste tady měli, už jste je svlíkli, vám v tom bohužel nepomohou - že vymažete sociální demokracii z politické mapy. Všichni, kteří budete hlasovat ať už jakoukoliv formou pro tuto vládu, budete hlasovat pro vládu rozpočtové nezodpovědnosti, budete hlasovat pro vládu jedné firmy a hlavně budete hlasovat pro vládu ztracené budoucnosti. Prosím vypořádejte se potom s tím ve svém svědomí. (Z levé části jednacího sálu se ozval smích.) Někteří s tím nemají problém už teď a zvesela se smějí. Ale já jsem moc rád, že už se blíží volby, a v těch vám občané odpískají konec.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak s faktickou poznámkou pan poslanec Milan Feranec. Prosím.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já jenom faktická poznámka asi na dva výroky předřečníka. První věc tady říkal, jak se stavěly dálnice v roce 2006 a tak dále. Já jsem byl na Ministerstvu dopravy následně. Vím, jak se stavěly. Ano, asi o 22 % víc, jak říkáte. A představte si, téměř vždycky je stavěl Viamont a téměř žádné nebyly proplaceny z evropských fondů. Víte proč? Bez soutěže, porušení rozpočtové kázně a tak dále. A z těch 38 miliard, které se jak kdyby vracely, tak velká část připadá na resort dopravy, na stavbu dálnic, na ministerstvo, které jste řídili vy, respektive předchozí koalice. Takže to je první poznámka.

Druhá poznámka. Tady říkáte, jak narostly dotace. Podíval jste se na strukturu těch dotací? Nenarostly náhodou přímé platby na hektar všem? Kolik z toho je investičních? Nejdřív musíte něco vybudovat, zafinancovat, a potom máte nějaký nárok uhradit nějakou část. Takže jenom jestli máte tato čísla přesná. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Adamec, připraví se pan poslanec Jan Jakob. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych tady si dovolil zareagovat na oba pány, kteří mluvili přede mnou. Víte, už ta argumentace, jestli je to o 22 % nebo kolik víc nebo míň, je zavádějící, protože všichni přece víme, že žádný ministr žádné vlády v tom svém volebním období nepostaví ani kilometr dálnice nebo železnice, pokud ta stavba není připravená. Já si myslím, že to je potřeba říct, že ta příprava trvá šest let, možná někdy i déle. A je potřeba říkat, že toto není validní parametr, protože já to jenom říkám, abychom se tady o tom zbytečně nedohadovali. Chápu kolegu Ferance. Já neznám, jak probíhala výběrová řízení na Ministerstvu dopravy v té době. Já jsem tady nebyl, nedělal jsem do dopravy, takže neumím to posoudit. Ale prosím, neargumentujme tady kilometry, buďme rádi, že se staví. Já si myslím, že větší problém je někde úplně jinde, a ten, doufám, že do budoucna budeme řešit intenzivněji, než se stalo doposud. Protože tam si myslím, že je zakopaný pes, a tam je potřeba napřít síly. A mám takový pocit, že tam nám to zase tak úplně teď nejde tak, jak bychom si představovali. Ale to je věc - já o tom budu mluvit ještě ve svém příspěvku. Nerad bych teď zdržoval.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Jan Jakob s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji. Já samozřejmě souhlasím s kolegou Adamcem. Já jsem chtěl reagovat na to vychloubání ohledně dálnic z úst pana ministra.

Co se týká čísel k dotacím k Agrofertu, omlouvám se, tam jsem zapomněl uvést zdroj. Zdrojem byly výroční zprávy holdingu Agrofert a struktura dotací. (Nesrozumitelné poznámky z pléna.) Ano. A není to jedno? Vždyť to je tak gigantický střet zájmů. (Z místa v plénu: Není.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Jiří Mašek v obecné rozpravě vystoupí jako další v pořadí. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, paní vicepremiérko, vážení ministři, dámy a pánové, chci se tady vyjádřit k načasování tohoto hlasování o vyhlášení nedůvěry vládě, protože mi to přijde tak trošku postavené na hlavu. Vláda vyhostila skoro celou ruskou ambasádu a pak ji za to opozice odstřelila. Přesně tak by vypadaly palcové titulky v ruských médiích, kdyby se vám to povedlo. Opravdu gratuluji. Je to z vaší strany, jako byste byli placení spolupracovníci GRU. Chováte se v tomto jako švejci, a to se omlouvám Josefu Švejkovi. Proč takhle bezprecedentně podkopáváte úspěšnou zahraniční politiku této země, je pro mě nepochopitelné.

Chtěl bych se zde ale vyjádřit k postupu vlády v oblasti zdravotnictví, k čemuž se považuji být přiměřeně kompetentní. Léta jsem byl ředitelem Záchranné služby v Hradci Králové a dodnes pracuji na část úvazku jako praktický lékař, a proto je mi tato problematika více než blízká a vím, jak se naše rozhodnutí ve Sněmovně odrážejí skutečně v praxi. Kritika vlády ze strany opozice a trvalé okopávání kotníků za všech okolností a kdykoliv to jde, to je přesně to, o čem zde chci mluvit. Takže po pořádku.

Co se nám vše s naším podle mě nejlepším ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem povedlo. eRecept, první velice důležitá vlaštovka v digitalizaci zdravotnictví od revoluce v roce 1989. eRecept nám velmi pomohl při řešení covidové krize spolu s eNeschopenkou. Sdílený lékový záznam pacienta přináší pacientům vyšší bezpečnost. Úhrada léčebného konopí, tedy vyšší dostupnost léčebného konopí pro pacienty trpící chronickou bolestí. To by mělo například Pirátům imponovat. Nebo ne? Nové regulace úhrad zdravotnických prostředků na poukaz, tedy mnohem více hrazených zdravotnických pomůcek, implementace evropského protipadělkového nařízení, vyšší ochrana pacientů před padělanými léky, což je v dnešní době celkem stěžejní téma. Uzavření smluv na provozování letecké záchranné služby na osm let. Kdo si to pamatuje z minulých období, téměř neřešitelná věc.

A k transparentnosti a šetření? Společné nákupy nemocnic, a tím generované významné úspory nákladů zdravotnických zařízení. Nová pravidla pro veřejné zakázky a zpětné bonusy v nemocnicích. Kdysi to bylo také velké téma. Transparentní rozhodování o nákupech drahých přístrojů. To minulým vládám také nešlo v těch nemocnicích.

Kontroly v přímo řízených organizacích. Spravedlivé dohadovací řízení mezi poskytovateli a pojišťovnami napříč všemi segmenty poskytovatelů, a to opakovaně po sobě. Významné snížení administrativy pro zdravotníky. Dotace pro praktické lékaře a zubaře v odlehlých oblastech. Vznik Centra porodní asistence v Nemocnici na Bulovce. Vznik třípilotních specializovaných pracovišť pro vzácná onemocnění. Podpora pro ohrožené venkovské lékárny.

A co dále? Schválená úhradová vyhláška, která respektuje výsledek dohadovacího řízení. Došlo k rekordnímu nárůstu úhrad všech segmentů zdravotní péče. Na zdravotní péči jde podle úhradové vyhlášky 340 miliard korun. Tedy 29 miliard navíc a dalších 6 ze zůstatku zdravotních pojišťoven. Čili bylo to 35 miliard. Tedy o deset procent víc celkové úhrady.

Dostupnější stomatologická péče. To je péče takzvaně "na pojišťovnu a péče o děti". Nově výkony, které souvisejí s reformou primární péče, například záchyt demence a prediabetu. U ambulantních specialistů úhrada za plnění kvalitativních kritérií, u fyzioterapeutů bonifikace za ošetření náročnějších pojištěnců, u záchranek valorizace dopravních výkonů a tvorba indikátorů pro měření efektivní péče. Mzdové navýšení v domácí péči až o deset tisíc korun a bonifikace za náročné pacienty.

A pokračujeme dál. Navýšení počtu přijímaných studentů lékařských fakult. Tady bych se chtěl zastavit. Je jedenáctiletý plán na navýšení kapacit lékařských fakult o 15 %. Už to běží. Dotační programy pro praktické lékaře. Prosazován postupného a cíleného navyšování odměňování ve zdravotnictví. Čísla jsme tady slyšeli dneska. Reforma primární péče. Nový systém rezidenčních míst, návrat lékařů po studiích zpátky do regionů. Zavedeno dotazníkové šetření spokojenosti nelékařských zdravotnických pracovníků. Navýšení kompetence sester a zvyšování prestiže jejich povolání. Dotační program na podporu vzniku školek a dětských skupin u nemocnic. Stipendia pro studenty zdravotních škol a lékařských fakult.

A to není vše, pokračujeme. Vytvořili jsme vůbec první koncepci urgentní péče v České republice a projednali dotační podporu pro vznik sítě 78 urgentních příjmů. Vznikne tak státem garantovaná síť urgentů v krajských a okresních městech. Poprvé bude mít urgentní péče jasnou strukturu a standardy. Vznikne 15 velkých urgentů a dále 78 urgentních příjmů druhého typu.

Úhradová vyhláška. Již pro rok 2020 přinesla významnou finančních injekci pro ty urgenty ve výši 2 miliard korun. Cílem nového modelu urgentní péče je systematicky zajistit péči o akutní pacienty ve všech regionech v režimu trvalé dostupnosti 24 hodin sedm dní v týdnu. U každého urgentu bude lékařská pohotovostní služba. Ještě má někdo pocit, že jsme toho v době předcovidové stihli málo? A že byl rezort za vedení ministra neúspěšný? To mi opravdu nemůžete namluvit.

Pak přišel covid. Nikdo, opakuji nikdo na celém světě si ani v nejčernějších myšlenkách nemyslel, že by se něco takového mohlo stát. Ale stalo se. Celosvětová pandemie. Nikdo na to neměl recept. Tedy mimo naši opozici. Ta by to vyřešila šmahem, hned a dokonale. Tak teď si to popořadě vysvětlíme trošku, co se dělo po jednotlivých měsících.

Leden 2020. V průběhu ledna nákaza Česko ještě nezasáhla. Byla však již učiněna první preventivní opatření, zejména zpřísněné kontroly cestujících přilétajících na Letiště Václava Havla. Na ministerstvu v té době probíhala příprava k dalším opatřením, přičemž Česká republika jednala v souladu se Světovou zdravotnickou organizací. Zatím nebyl důvod k panice. Pamatujete si? V té době byl z opozice premiér Babiš kritizován za to, že nechtěl poslat do Číny zdravotnický materiál na pomoc proti epidemii. Toho nakonec byly odeslány 4,5 tuny. Posléze přišla zase kritika, že byla pomoc odeslána. Prostě opozici se nezavděčíte.

Únor. Ještě na konci února se všeobecně předpokládalo, že odjezd do lyžařských středisek v severní Itálii a v Rakousku je bezproblémový. Odtud se pak nákaza koronavirem začala šířit do Česka a do dalších zemí. Když jsme to chtěli omezit, opozice křičela. Omezování svobody. No znáte to. Z ministerstva odešle dopis do krajů s výzvou, aby se kraje předzásobily zdravotnickým materiálem a ochranným prostředky. A výsledek? No, nechci to moc komentovat. Zaspali jsme všichni - stát, kraje i nemocnice.

Březen. Tehdy to začalo. Dne 1. března byly potvrzeny první tři případy COVID-19 na území České republiky. Od 1. do 31. března bylo potvrzeno celkem 3 257 případů. Během března bylo potom testováno více, než 50 tisíc osob. Jaká byla opatření státu? Například konání Světového poháru v biatlonu bez diváků. Obrovské téma. Opozice má další námět na ostrou kritiku. Místo aby byla špetka pochopení, opět nic.

Pro březen byl více než charakteristický nedostatek ochranných pomůcek pro zdravotníky i celou populaci. Nebyly prostě nikde. Celý svět se je snažil nakoupit ve stejnou dobu. Nakupovalo se, co dalo a za co se dalo. A to z jediného důvodu - ochránit zdravotníky a ty neohroženější skupiny. Tak to prostě bylo. Množství ochranný prostředků se významně zvýšilo až po dodávkách z Číny. Sto tun materiálu na letiště šli převzít ministr vnitra a předseda vlády. Byla to obrovská úleva pro občany. Pro opozici opět klacek na vládu.

Duben. 7. dubna schválila Poslanecká sněmovna vládě prodloužení nouzového stavu do 30. dubna. Dne 24. dubna vydala vláda revidovaný harmonogram uvolnění podnikatelských činností, který byl oproti předchozí verzi o dva týdny zkrácen, s konečným datem 25. května. Bylo zahájeno rozvolňování ve školách, školských zařízeních a v sociální péči v etapách do konce června.

Květen. Na přelomu dubna a května začal počet zotavených z covidu trvale převyšovat počet aktivních případů. Od května byly povolené hromadné akce s účastí do 100 osob. Ministerstvo na opatřeních pracovalo dál.

Červen a červenec. Na počátku léta 2020 docházelo k opětovnému zvýšení počtu nakažených onemocněním COVID-19. Rozvolnění přineslo to, co se očekávalo. Někteří dokonce slavili na Karlově mostě. Ministerstvo na opatřeních pracovalo dál. Premiér Andrej Babiš zřídil 27. července Radu vlády pro zdravotní rizika.

Srpen. V srpnu bylo oznámeno, že od 1. září bude v Česku platit povinnost nosit roušky ve vnitřních prostorách, prostředcích hromadné dopravy a vnitřních hromadných akcích. Předpokládalo se, že opatření budou trvat do března 2021. To bylo křiku z opozičních lavic a některých lékařských kapacit! Omezování svobody, není to potřeba a tak dále. Jedna část odborníků říkalo to a druhá ono. Sháněním oponentních návrhů sehrála média, i ta veřejnoprávní, nesmazatelnou roli. Nakonec se tedy přijala mírnější pravidla. Tedy že roušky budou od září povinné na úřadech a orgánech správy, ve zdravotních a sociálních zařízeních a všude ve veřejné dopravě.

Září. Na začátku září počet nakažených v Česku znovu přesáhl hranici 5 tisíc. A prohlášení, že se v září nic nedělo kvůli volbám? Velký omyl. Například 9. září bylo zavedena v Praze povinnost roušek v obchodech a nákupních centrech. Od půlnoci do šesté hodiny ranní byly uzavřeny provozovny stravovacích služeb, včetně barů a nočních klubů. To nám mělo opravdu pomoci ve volbách? Na to v té době opravdu nikdo nemyslel. Snad pouze opět naše opozice. No a od 10. září museli lidé nosit roušky ve vnitřních prostorách budov po celém Česku. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch 17. září oznámil, že v brzké době dále zpřísní opatření proti epidemii, že povinnost nošení roušek se může vrátit i venku a dál se mohou omezit kapacity vnitřních akcí například ze 100 na 50 lidí a že se rovněž mohou omezit sociální kontakty zajištěním rozestupů, například v restauracích. To je jen ukázka toho, jak jsme kvůli volbám, které se konaly v říjnu, údajně nic nedělali.

Pokračuji dále. Od 21. září byla na vysokých školách v Praze zavedena distanční výuka s výjimkou praktické výuky. V Praze a ve Středočeském kraji je povinnost nosit ochranu úst a nosu venku. A výsledek? Dne 30. září vláda vyhlásila na území České republiky nouzový stav od 5. října na dobu 30 dnů. Tedy tvrzení, že jsme vše pustili před volbami a nechali to být, je lež jak věž.

Říjen. Ministerstvo zdravotnictví aktualizovalo koronavirový semafor. Pro pacienty s COVID-19 a neodkladnou péčí bylo vyčleněno 10 000 nemocničních lůžek. Vznikl systém pro sdílení zdravotnického personálu a kapacit pro stabilizované pacienty. Za jedinou zbraň tehdy prezident Zeman označil nošení roušek, což tehdy byla pravda. A od 21. října byla zavedena povinnost nosit roušky, pokud budou lidé od sebe vzdáleni méně než dva metry.

Listopad. 4. listopadu přibylo 15 729 nových případů koronaviru, do toho dne nejvíce od začátku pandemie. Zároveň podíl pozitivních testů byl téměř 35 %, což byla dosud nejvyšší hodnota od počátku epidemie. Od listopadu bylo zavedeno v obchodech omezení počtu lidí: jedna osoba pro sebe musela mít prostor 15 m2. Nařízení bylo opět součástí nového protiepidemického systému PES. Opět následovala kritika opozice a následné házení klacků pod nohy.

Prosinec. Celkový počet pacientů zotavených po nákaze nemoci COVID-19 byl počátkem prosince 455 000 potvrzených případů. Bylo potom více než půl milionu. Po jednání vlády dne 10. prosince bylo oznámeno, že bude nouzový stav prodloužen do 23. prosince. Opět obrovská kritika, že ho vlastně nepotřebujeme. Dne 20. prosince Ministerstvo zdravotnictví České republiky oznámilo, že s účinností od 21. prosince ruší Česká republika všechny lety ze Spojeného království do země. Důvodem byl nový kmen koronaviru, který se zde objevil. Britská mutace se blížila. Bohužel.

Leden 2021. K 15. lednu bylo v Česku oficiálně evidováno již 874 605 nakažených a tehdy 14 029 úmrtí. A k 15. lednu byl spuštěn registrační a rezervační web pro očkování pro seniory nad 80 let. A opět jsme se zde v Poslanecké sněmovně kvůli nouzového stavu do 14. února 2021 sešli. Opět dle opozice nebyl potřeba. A místo abychom byli jednotní, opět ono pověstné házení klacků.

Únor. Dne 3. února překročil počet potvrzených případů v Česku symbolicky milion nakažených. Dne 11. února Poslanecká sněmovna také symbolicky neprodloužila nouzový stav. Pro mě nepochopitelné. Naštěstí dne 14. února vláda prodloužila na žádost hejtmanů nouzový stav. Bylo to ale na žádost hejtmanů. Bylo to proto, že na hejtmany tím neprodloužením ve Sněmovně spadla odpovědnost za řešení covidové krize v jejich krajích. A najednou to šlo. Naštěstí. Důvodem dalšího rozmachu viru byla pokračující pandemická únava veřejnosti a zejména dominantní zastoupení rychle se šířící britské mutace.

Březen. V březnu vláda schválila povinné testování ve firmách s více než deseti zaměstnanci. Dne 22. března se prodloužil částečný lockdown, který vláda vyhlásila 1. března. Nově ale bylo možno sportovat nebo vyrazit na procházku na území okresu. Omezení pohybu, také velmi kritizované, v rámci okresu se osvědčilo. Prokázalo se to například na okresech v Karlovarském a Královéhradeckém kraji.

Duben. V dubnu vláda na základě zlepšených parametrů rozvolnila část opatření. Zároveň také skončil nouzový stav a s ním i zákaz cestování mezi okresy či zákaz vycházení mezi 21. a 5. hodinou ranní a jiné.

Květen. Už se vracíme k normálu. Mimo jiné díky masivnímu očkování. Ministerstvo zdravotnictví a Státní zdravotní ústav přitom vydaly již v září 2020 první očkovací strategii k odborné diskusi, další upravenou verzi pak těsně před koncem roku. Čili ta strategie byla diskutována mimo jiné i na krajích. Všechny kraje ji schválily. Potom jsme se ale z médií dozvěděli, že kraje se diví, co se ve strategii vlastně píše, anebo naopak co tam chybí. Tak trochu zvláštní.

Jak jsme na tom nyní na začátku června? Dá se říct, že skvěle. Čísla nemocných klesají, a to jak nový výskyt, tak počty v nemocnicích, na jipkách, na umělé ventilaci, naštěstí i počty umírajících. Nezkazme si to a postupujme obezřetně. Chyby jsme již v minulosti udělali, poučme se z nich. Cílem strategie je proočkovat minimálně 70 % osob. Alespoň jednou dávkou jsou dnes očkovány téměř 4 miliony lidí, tedy 38 % celé populace a zhruba 50 % těch, kteří nyní očkovat lze, tedy populace nad 16 let věku. Očkování půl milionu lidí týdně pokračuje dál. Jde o to zbytečně nepolitikařit a podpořit zájem o očkování. Je to jediná cesta, jak tuto nemoc porazit. Ostatně to známe i u jiných onemocnění, která dříve decimovala lidstvo.

To vše nyní pod vedením staronového ministra Vojtěcha, který odstoupil v době masivního šíření epidemie a vrací se v době jejího utlumení. Je to symbolický návrat v době, kdy je třeba na jedné straně ohlídat dohořívající epidemii, ale na straně druhé navázat na úspěšné roky působnosti v čele resortu a provést Sněmovnou připravenou zdravotnickou legislativu ještě do konce tohoto volebního období. Pro tento úkol je ministr Vojtěch dle mého soudu dobrým řešením.

Na základě tohoto mého stručného zhodnocení činnosti vlády v oblasti zdravotnictví chci demonstrovat nekoncepčnost a nebojím se říct i nezodpovědnost návrhu opozičních poslanců na vyjádření nedůvěry vládě. A tady trošku v reakci na pana Ferjenčíka, prostřednictvím pana předsedajícího, bych využil citaci pana profesora Václava Hořejšího, imunologa z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd. A ten to řekl naprosto přesně. Cituji: "Opozice se snažila, jak mohla, házet klacky pod nohy vládě a její nynější křik je pokrytecký. Opozice opakovaně požadovala zmírňování a rušení protiepidemických opatření, blokovala vládě použití nouzového stavu. Kdyby vláda jednala podle požadavků opozice, bylo by těch mrtvých dvakrát tolik." To jenom k tomu počtu zemřelých. Bohužel tato slova směrem k opozici platí nejen ve vztahu ke koronavirové krizi a k jejímu řešení, ale například i ke kauze Vrbětice i ke dnešnímu demonstrativnímu projednávání nedůvěry vládě.

Typickým příkladem je vyjádření předsedy Pirátů, ctěného kolegy poslance a kandidáta opozice na premiéra Ivana Bartoše, pro Deník N z konce dubna. Cituji: "V době, kdy Česká republika vyhošťuje ruské diplomaty, by vyjádření nedůvěry vládě bylo špatným znamením pro spojence v EU a v NATO." Deník N tedy napsal, že předseda Pirátů považuje vyjádření nedůvěry vlády za nezodpovědné. Pro iDnes potom předseda Pirátů koncem dubna řekl - cituji: "Vzhledem ke krokům, které začala naše vláda směrem k Ruské federaci v souvislosti s rozuzlením kauzy Vrbětice, jsem přesvědčen, že není v zájmu České republiky tento krok na poli Sněmovny realizovat." A já se ptám: Pane předsedo Bartoši, kdo vás přesvědčil o opaku a o změně vašeho názoru? Je to jen kvůli volebním preferencím, nebo chcete aktivně posloužit cizí propagandě?

Dneska pan Bartoš tady na tom místě mluvil na téma: musíme zastavit bláznivou jízdu predátora Babiše. Evokuje mi to dotaz: a jaká jízda by čekala naši republiku s vámi? Piráti vědí, co je to pořádná jízda. Děkujeme, nechceme. (Potlesk z lavic ANO a z vládní lavice.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickými poznámkami jsou tady přihlášeni čtyři poslanci. První vystoupí pan poslanec Marian Jurečka a připraví se pan poslanec Pavel Žáček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane předsedající. Já si dovolím fakticky zareagovat na tady poslance kolegu Maška, který tady teď hovořil. Já jsem měl pocit, jako kdyby hovořil jako člen např. parlamentu Tchaj-wanu, když popisoval, jak to ta vláda dělala úplně skvěle. Když se podíváme na výsledky té vládní strategie, na ty počty mrtvých a když jsem zmínil ten Tchaj-wan, tak si uveďme to srovnání. 24,5 milionu obyvatel Tchaj-wanu, do minulého týdne 14 obětí na covid. Česká republika 10,5 a to číslo známe, je to víc jak 30 tisíc, bohužel, a myslím, že každý v našich rodinách máme někoho, kdo bohužel odešel dřív, než musel. Já neříkám - a to se tady budu s vámi přít - že nebyly momenty, kdy jsme tu vládu nechválili. Dejte si do Googlu: opozice ocenila kroky vlády. Najdete tam spoustu momentů, kdy jsme řekli: to je krok, který je správný. Ale tady bylo spoustu momentů za posledních třináct měsíců, kdy jsme žádali vládu: udělejte ten krok, udělejte ho dříve. Vzpomeňme si na červenec loňského roku, usnesení této Sněmovny vůči vládě i vůči ministrovi Adamu Vojtěchovi. Případ OKD, Karviná. Ukázka, že po první vlně nefunguje systém testování, trasování. Podzimní žádosti o to, ať se daleko dříve intenzivněji testuje. Zmíněná vyhrocená situace kolem ukončení stavu nouze. Až poté jste rozjeli testování ve firmách, o které jsme vás žádali o dvaapůl měsíce dřív. Testování ve školách. Prosím pěkně, neříkejte, že opozice nedělala nic. Spoustu lidí šilo roušky, já jsem rozvezl několik tisíc roušek, vezl jsem je např. i do Masarykova onkologického ústavu v Brně, kde to šili dobrovolníci. Dělali jsme, co jsme mohli.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. Pan poslanec Pavel Žáček, připraví se pan poslanec Jan Volný. Prosím.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já samozřejmě musím reagovat na úplně absurdní tvrzení, jako by opozice byla v žoldu GRU (řečeno gé-er-ú), GRU (řečeno gru), jak říká náš pan československý premiér. Tato vláda od počátku spolupracuje a žije z podpory KSČM, té největší ruské kolonie v našem parlamentu, která může být. Můžu zmínit zoufalou snahu tady dvojjediného ministra této vlády o to, přiřadit dostavbu Dukovan Rusům. Já si myslím, že to je zcela absurdní, a rozhodně bych to sem takto netahal. Já se k tomu vyjádřím ještě ve svém proslovu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Jan Volný, připraví se pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedající. Já jenom na zahájení řeknu, že já vnímám kritiku opozice jako možnou, umožňuje jí to Ústava, konají prostě práci opozice. Ale prosím vás, nelžete, a pokud se k něčemu vyjadřujete, ať je to kompetentní člověk ke kompetentním věcem.

Já bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího upozornit pana Jakoba z TOP 09, kdy tady vyčísloval miliardy, které dostává ročně Agrofert jako dotace, a když ho pan kolega Feranec z ANO upozornil, že je důležité, jaké dotace to jsou, tak on řekl: ono na tom vůbec nezáleží, to jsou tak obrovský peníze a tak obrovský střet zájmů, že na tom nezáleží. - Pane kolego, to je vidět, jak používáte naprosto lživých a nekompetentních argumentů. Prosím vás, záleží na tom, protože z těch miliard 99,9999 % jsou to peníze a dotace nárokové, které dostává každý sedlák na obdělávaný hektar. A tyto peníze by zemědělské podniky sdružené v Agrofertu dostaly, i kdyby obmyšlený nebyl pan premiér, ale obmyšleným byl Ferda mravenec. Tak prosím vás, buďte korektní a nelžete tady, že je absolutně nepodstatné, jaké jsou to dotace. Je to velice podstatné. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík, připraví se pan poslanec Marian Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl vaším prostřednictvím zareagovat na kolegu Maška, který mě ve svém projevu zmínil. On obvinil opozici, že kdybychom to vedli my, tak by to bylo ještě daleko horší. Za prvé je potřeba zopakovat, že jsme podle dostupných dat třetí nebo čtvrtí nejhorší na světě, že by bylo velmi obtížné dosáhnout ještě horšího výsledku, než dosáhla tahle vláda. Ale to jen tak na okraj.

Ale co jsem chtěl říct. Pan Mašek tady neustále operoval s tezí, jak byl potřeba na všechno nouzový stav, jak bylo potřeba všechno zpřísňovat a že my bychom nebyli tak razantní, tím pádem bychom zabíjeli lidi. To byla v zásadě jeho teze. Jenže ten problém je, že vy jste se celou dobu chovali k občanům jako k podřízeným. Dokonce v řadě případů vaši ministři říkali, že to nefunguje, protože občani něco nedodržují atd. A místo toho bylo potřeba chovat se k lidem jako k partnerům a vydávat smysluplná opatření, které bude poměrně snadné a pochopitelné respektovat. Ve chvíli, kdy zavřete maloobchod a necháte otevřené supermarkety, tak se nedivte, že lidem přijdou ta vaše opatření na hlavu. A těch příkladů bylo milion, kdy jste povolili prodej kafe, ale zakázali jste ho pít, nebo naopak, a ještě jste to třikrát opravovali. Prostě toho šlendriánu bylo tolik, všechno se vyhlašovalo den dopředu, každý systém, který jste zavedli, PES nebo ten systém pana Arenbergera, jste během tří týdnů zrušili bez toho, abyste to řekli. A pak se divíte, že dodržování těch opatření je nízké. Prostě bylo potřeba přistupovat k občanům jako k sobě rovným a ukázat jim nějakou strategii a dát těm opatřením smysl. A teď, poté co jste třetí nejhorší na světě, útočit na opozici je ubohé.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Marian Jurečka, připraví se pan poslanec Jiří Mašek. Všechno faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já jsem byl tady kolegou Volným vlastně vyzván, abych vystoupil, protože on tady reagoval na kolegu poslance Jakoba v otázce těch dotací. Protože si myslím, že trošku ta čísla v hlavě nosím, a když se podíváte do výroční zprávy Agrofertu, např. v roce 2017 celkové příjmy za dotace byly 1 351 milionů korun a ty investiční byly zhruba 607 milionů korun, takže zhruba necelá polovina objemu těch dotací byly ty investiční dotace, nikoliv ty nárokové. Takže je to zhruba polovina té částky, to rozhodně není málo. Já jsem to říkal x-krát v mnoha rozhovorech: od roku 2002, když jsem začal hospodařit na vysoké škole, tak jsem nikdy nepožádal o korunu investičních dotací za celou tu dobu. Nikdy jsem to neudělal, ani doteď, a dokud budu v politice, tak to dělat nebudu. Protože prostě ten politik ať chce, nebo nechce, ať s tím nakládá jakkoli, ať už je čestný, nebo nečestný, tak prostě v tom pomyslném střetu zájmů je a musí se mu vyhýbat, protože rozhoduje o rozpočtech, rozhoduje o nastavení priorit, rozhoduje o složení monitorovacího výboru apod. a prostě to se nedá tady tyto věci vysvětlovat. Tak si myslím, že by bylo fér, aby premiér buď řekl: buď podnikám, nebo dělám politiku - ale ty věci dohromady, pokud tam rozhoduje o takových obrovských objemech právě i těch investičních dotací, tak to prostě rozhodně spolu do souladu nejde. Takže není to malá částka, není to zanedbatelná částka, je to částka, která je velmi významná.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Jiří Mašek s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Já jenom zareaguji na kolegu Ferjenčíka, na ta úmrtí. Mně se tady o tom těžko mluví. Samozřejmě chápu, že 30 tisíc třeba nadúmrtí v této republice je hrozné číslo. Ale zároveň vám mohu říct a mohu vás ubezpečit, že v České republice se významně víc testuje než v některých okolních zemích, a proto také u zemřelých např. u nadúmrtí, protože nadúmrtí je porovnání nějakého stejného časového období v pěti letech předtím s tím časovým obdobím v tomto roce, může to být den, týden, měsíc, ale je to jasné porovnání, tak v tom nadúmrtí nejhorší nejsme zdaleka. Ale my jsme v tom výkaznictví, my to totiž poctivě vykazujeme, např. Poláci toho vykazují zhruba 30 až 40 %. Je to o tom testování. A to všechno, pane Ferjenčíku, já bych s tady mrtvými nechtěl šermovat, jsem lékař a bojuji a bojoval jsem vždycky o každý lidský život. A to považuji i v tom boji v té epidemii, která ještě neřekla možná úplně poslední - a já si velmi přeji, abychom to všechno na podzim zvládli. Ale chci říct, nechme si tedy to vyhodnocení až poté, až to opravdu bude propočítáno, seriózně porovnáno, a nešermujme tady s nepodloženými čísly. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Já jenom, abychom jednacímu řádu učinili zadost, tak bych vás požádal, abyste se oslovovali navzájem prostřednictvím předsedajícího. S faktickou poznámkou vystoupí pan Mikuláš Ferjenčík a připraví se pan poslanec David Kasal. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl vaším prostřednictvím tedy požádat kolegu Maška, když vyzývá k tomu, abychom nešermovali nějakými čísly, aby neříkal, kolik mrtvých by tady bylo, kdyby vládla opozice. Protože to je úplně z paty vytažené.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec David Kasal. Prosím.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se obrátím vaším prostřednictvím na pana Ferjenčíka a dotknu se statistiky. Ze začátku, a to po celém světě, se udávala úmrtnost. A ta se počítá - počet onemocnělých a z něho počet zemřelých. A protože v některých státech to dosahovalo až 10 %, velkých státech, tak se od určité chvíle začala používat statistika na 100 tisíc a ten počet se velmi rázně změnil. Tak hledejte taky politiku trochu jinde, to je mimo Českou republiku. A tohleto je jediný ukazatel, který taky ukazuje na to, jakým způsobem zdravotnický systém ty všechny tři vlny zvládl. Nezažili jste tady nic takového, jako bylo v Boloni, nezažili jste tady nic takového, jako bylo v New Yorku, protože v New Yorku se umíralo i třeba na slepé střevo. To tady zdravotníci zvládli a za to jim je obrovský dík.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Já přečtu omluvu, pan poslanec Jan Richter se omlouvá dnes mezi 16. a 18. hodinou z rodinných důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl reagovat na kolegu Kasala. Bohužel to není úplně pravda. To, co se dělo v Chebu, tam skutečně došlo k násobnému nárůstu úmrtnosti proti jiným okresům. K násobného nárůstu. Skutečně došlo k přetížení zdravotního systému a vy jste nepustili ty lidi vůbec do těch nemocnic v Německu jenom proto, abyste si nekazili vládní PR. To bylo skandální selhání vlády! A skutečně tam došlo k násobnému navýšení úmrtnosti v těch regionech, kde se ta pandemie úplně vymkla kontrole a přetížila ten zdravotní systém. Takže není pravda, že u nás bychom se tomu vyhnuli. Bohužel na Chebsku se přesně tohle stalo.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Tomáš Martínek s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Děkuji. Já se jen chci zeptat, co jste myslel tím přepočítáním na 100 tisíc, protože když se podívám třeba na přepočítání na milion obyvatel, tak jsme pořád čtvrtí nejhorší i při přepočtu na milion obyvatel. V tuhle chvíli je to 2 809 úmrtí na milion obyvatel. Horší už je jenom Peru, Maďarsko a Bosna a Hercegovina. Já nevím, co tím přesně bylo myšleno. Jinak i podle odborníků těch 30 tisíc vykazovaných úmrtí, do toho naopak nejsou započítána všechna úmrtí. Takže i podle toho, jaká byl nadúmrtnost, tak to spíše vypadá na vyšší číslo, než je oficiálně vykazované. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec David Kasal s faktickou poznámkou.

 

Poslanec David Kasal: Já budu reagovat na kolegu, vaším prostřednictvím, který teď mluvil. Já vám to vysvětlím přesně. Protože já tady nemluvím o počtech na 100 tisíc nebo na milion. Já jsem vám říkal počet úmrtí na počet nemocných tím onemocněním. To je úplně něco jiného a úplně jiné číslo. A tím se na začátku jasně sledovala situace po celém světě. Pak se přišlo s těmito čísly. Já vám to potom vysvětlím.

A co se týká toho Chebu, pane poslanče Ferjenčíku prostřednictvím pana předsedajícího, předtím jste mě tak neoslovil, tak problém převozu přes hraniční čáru byl tak velký z hlediska byrokratického, vezměte si i převoz do Polska, to bylo to samé. A nemáte pravdu v tom, že tam leželi na chodbách a umírali lidi. Takhle to bylo v Boloni, mohl jste se tam jet podívat.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Patrik Nacher vystoupí v rozpravě. Připraví se paní poslankyně Zuzana Majerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Pěkné odpoledne. Vážená paní ministryně, ministře, dámy a pánové, poslankyně, poslanci, ono jak postupně my řadoví poslanci přicházíme na řadu, tak jsou všichni unaveni jak tady v sále, tak určitě i diváci u televizních obrazovek, nicméně upřímně já to beru jako takový svátek demokracie, tohle tady. Já vás překvapím, a nemyslím to ironicky, prostě navrhnout vyslovení nedůvěry vládě je svaté právo opozice, může to udělat. Když to tak cítí, má to udělat. Je to v pořádku, je to její výsostné právo a nikdo opozici v tomto nijak neomezuje.

Zároveň si kladu otázku - a vždycky tam hledám nějakou elementární logiku, v tomhle případě mi tam chybí plán B, co bude následovat. Nějaký smysl, to mi tam také chybí, protože v tomhle případě se časově celá řada věcí už před volbami stihnout nedá, a nějaký efekt. Tím mám na mysli třeba návrh nějaké jiné programové nebo tematické priority. Podle mě to dneska není ani jedno. A to teď nehodnotím kvalitu vlády, ale teď ten proces, proč je dnes tady zrovna tento bod.

Proč se vyslovuje běžně nedůvěra vládě? Vidím tam tři základní body. Buď opozice má svoji většinu a chce sestavit svoji vládu, která to bude dělat líp, která bude chytřejší, moudřejší, bude vědět, jak na to. Já nevím, jestli to je ta situace. Já jsem tady neslyšel, že by tady byl nový aspirant na premiéra. Neslyšel jsem nějaká jména. Pokud ta jména máte, tak bych se zeptal, jestli bych je mohl vidět.

Druhý důvod je vyvolání předčasných voleb. I to je legitimní. Děje se tak někdy a asi by to nebyla žádná novinka. Podívejme se třeba na Itálii. Nicméně ani to není tento případ, protože v této chvíli to v zásadě, si myslím, ani teoreticky není možné. A kdyby se tak teoreticky stalo, tak byste se dostali do Guinessovy knihy rekordů, protože vyvolat předčasné volby několik týdnů před řádnými volbami, to si myslím, že se jen tak někde nestalo, takže ani vyvolání předčasných voleb.

Pak mě napadá ještě přijít s nějakým svým závažným obsahovým tématem, typově třeba zavedení eura. Třeba. Ani tohle není ten případ, protože ty koalice vzniklé teď před volbami se na těchhle základních věcech, jako je třeba zavedení eura nebo přijetí Istanbulské úmluvy, neshodnou ani v rámci té své koalice. Koneckonců pár hlasování jsme tady měli na takové ty zásadní věci a poslanci těch dvou koalic se navzájem lišili v tom, jak hlasovali. Připomenu superhrubou mzdu, připomenu u exekucí zavedení teritoriality, euro - na to máme každý jiný názor, manželství pro všechny a podobně. To znamená, ani to to není.

Notabene k tomu plánu B platí i to, že by bylo dobré tedy vědět, když se vysloví nedůvěra vládě, jaké budou následující kroky prezidenta republiky, který to pak má ve svých rukou. Jedna část opozice říká, že nechce jít do toho rizika, druhá: pojďme vyslovit vládě nedůvěru bez ohledu na to. Tam není shoda ani v tomto pohledu, protože vy nevíte v této chvíli, nebo to není předjednáno, co udělá prezident republiky. A co kdyby prezident republiky jmenoval premiérem někoho, koho budete kritizovat ještě víc než Andreje Babiše? Jaký by to mělo smysl? bych se v té chvíli já zeptal. Když vy nevíte, jaký bude ten následující krok.

Je fér, a přiznám, že já jsem tyhle věci říkal v televizních debatách, kde jsem se utkal s představiteli opozice a oni říkali - oni to vlastně přiznávali - že to není ani jedno, ale že jde o symbol. Že jde o symbol, že ta vláda dostane nedůvěru a dovládne v demisi. Takže vlastně se s tím počítá. Není plán B, nebudou předčasné volby, není nová vláda a bude vláda v demisi. A to bude symbol.

Pokud by platilo i to, tak bych se vás zeptal, kolegové, proč jste se tedy nepřipodepsali k té žádosti, která tady leží, tuším, od března, nechytejte mě za slovo, od SPD. Vždyť už jste to mohli svolat dávno, a dokonce by se otevřela i ta teď teoretická, předtím praktická možnost těch předčasných voleb. Já tak tuším, co to asi, čím to je. Protože i opozice se dělí na tu správnou a špatnou, takže připodepsat se k té špatné asi není mediálně vděčné. Takže jste tak jako čekali, udělali jste si to sami - v pořádku - nepřipodepsali jste se jiné opoziční straně, no ale pak to zase zahaprovalo mezi vámi, protože druhá část koalice říkala: pojďme rovnou rozpustit tu Poslaneckou sněmovnu. Teprve po vyhoštění ruských diplomatů jste se tedy na tom shodli, to bylo 31. května, a dneska tady máme tedy tento bod. To znamená, za mě, můžete to říkat, já vám to jako neberu a nebudu jako Jan Jakob vás tady přesvědčovat, co si máte myslet, jak dopadne ČSSD a podobně - já také si netroufám říct, jak by dopadla TOP 09, kdyby nebyla v koalici SPOLU - ale za mě tam není ani ten symbol.

Moje hypotéza tedy je, že to je dobré - a já vám to neberu, říkám, já to považuji za součást demokracie, parlamentní demokracie. Za mě to je to, že docházejí ta témata ke kritice, která se dají nějakou dobu udržet v tom veřejném prostoru. Antibabiš vystačí na vznik koalic, to ano, to vás jako slepí pěkně, protože ta témata evidentně to nejsou - ta velká témata, abyste mě nechytali za slovo, ne jednotlivá. Velká témata to nejsou, ale nestačí to na udržení pozornosti až do voleb. Byla tady dvě velká témata a ta se najednou rozpustila. Byl to ten covid a teď, jak se to naštěstí daří zlepšovat velmi výrazně, že u nás ta čísla jsou teď naopak nejmenší široko daleko a rozvolňujeme nejrychleji, a já to nebudu opakovat, protože můj kolega Jiří Mašek to tady měsíc po měsíci krásně, krásně popsal. A tak to téma už není zajímavé. Na tom už se nedá stavět jakoby kampaňovitě kritika za každou cenu.

A když jsme u té kritiky za každou cenu, tak tady já připomenu, že se dá dělat opoziční práce i jiným způsobem. Já jsem tady v koalici, ale v Praze na zastupitelstvu jsem v opozici. A já si moc dobře pamatuji, a můžete si to ověřit, že my jako opozice jsme - my - nabízeli koalici aktivní spolupráci, my jsme nabízeli to, aby zastupitelstva a další jednání výborů probíhala v úplně jiném formátu, právě proto, že covid, protože jsou důležité věci, řešení záchrany zdraví a životů, že jsme tam do toho nepletli tu kritiku za každou cenu, abychom tam otevírali témata, která v té chvíli byla druhořadá, jakkoliv pro Pražany obecně jsou důležitá - doprava, bydlení a podobně. Zeptejte se na to. My jsme to nabízeli, že pojedeme i v polovičním formátu, kde my dáme dopředu hlasy, protože tam se hlasuje ne jako z přítomných jako tady, ale tam je vždycky polovička ze všech zastupitelů. Takže ta opoziční práce se dá dělat tak, že když je mimořádná situace, a mimořádná situace to byla, tak že to nemusí být úplně dryáčnická kritika chytání za slovo za každou cenu.

Pak tady bylo téma Vrbětic. To přece jsme všichni cítili, že je to připravené na to, že jakoby v uvozovkách proruská vláda si netroufne vyhostit ty diplomaty v tom počtu, jak bychom si přáli. A najednou se naplnil sen všech demokratů za posledních dvacet let a my jsme tady vyrovnali počet těch diplomatů. A to téma najednou je fuč. Je fuč. Protože není co kritizovat. Takže objevilo co? Objevil se článek ve vztahu k ministrovi Hamáčkovi. Na tom bych chtěl ilustrovat i to, jak se dá dělat politika. Když ta politika se dělá na základě výstupu v médiích.

Já jsem přejmenoval koalici v Praze, že to je koalice novinových titulků, tady je to, bych řekl, opozice reakcí na novinové titulky. Je to tak, protože vyšel článek na Seznamu o panu ministrovi Hamáčkovi, a aniž by se někdo někoho ptal, tak byla okamžitě mimořádná tisková konference v reakci na článek - ne v reakci na nějaké dění, na článek - žádost o mimořádné jednání Sněmovny. V tomto duchu kdyby byl Václav Klaus starší členem vlády, tak to tady máme znovu. To byl ten článek o tom, že on někam poslal miliardu tři sta milionů dolarů po revoluci. Tady když se podíváte, tak ten článek se postupně mění, mění, mění, mění se titulek a všechno. To by mě tedy zajímalo, jak by to proběhlo. To by tady byla mimořádná schůze a nakonec by se zjistilo, že ten článek je vlastně úplně jiný, mění se perex atd. Můžete si to ověřit. Takže tímhle způsobem za mě se podle mě reagovat nedá. To znamená vzít si jeden článek, na něm to postavit a dělat tu politiku. Mimochodem, do dneška vlastně to, co bylo v tom textu, potvrzeno prostě není. Není. A tím já nehájím všechny výstupy pana ministra Hamáčka. Zcela jednoznačně.

Takže ještě jednou. Tenhle bod je legitimní, je v pořádku, jenom mi tam prostě chybí to B, co bude následovat. Ono vyvolat a vyslovit vládě nedůvěru je celkem snadné, to hlasování pak zabere asi hodinu, ale když to nastane, co bude potom dál. Já si myslím, že prostě zodpovědná opozice si nemůže vystačit s tím, bude vládnout vláda v demisi, jedeme, jako by se nechumelilo, a my máme to razítko na tom symbolu, který jsme tady chtěli dát. To tak může být, ale podle mě je to málo. Za mě je to málo.

A teď, abych končil pozitivně a nebylo to namířeno jenom na opozici, protože jsem pozitivně smýšlející člověk, tak bych udělal takový sukus z toho, stručný. Já bych to mohl mít na hodinu a půl, co se podařilo této vládě v oblasti ochrany spotřebitele, aby to bylo něco, co máme za sebou. A paní poslankyně se nemusí bát, já to zestručním. Vidíte, že já to nečtu, já jedu spatra, takže se nebojte, bude to už posledních několik minut.

Takže my jsme schválili několik novel insolvenčního zákona, abychom - a tady musím říct, že i za spolupráce s opozičními poslanci, ale to přece není minus, kdyby vláda nespolupracovala a nešli jsme tady napříč, tak bychom zase byli kritizováni, že se něco válcuje, takže já to beru jako pozitivní, že to bylo často ve spolupráci, nebo dokonce v aktivitě velmi výrazné s některými opozičními poslanci. Ale důležité je, kdo to vystřelil, to téma, protože ty problém v exekucích, v insolvencích jsou tady dvacet let.

Takže dvakrát novelizovaný insolvenční zákon. Novela exekučního řádu - nebudu říkat všechny ty změny, které kultivují ten trh exekucí nebo to prostředí exekucí. Zvýšili jsme opakovaně nezabavitelnou částku. Zrušily se dětské exekuce. Nebudu říkat... Často ve spolupráci s opozicí. Vidím Marka Výborného, který tady nervózně, chodí, takže já to takhle zdůrazním, férově.

Zavedl se institut chráněného účtu. Ty poslední dvě věci tady mohly být před deseti, před patnácti lety, jsou tady v této chvíli. Přijala se novela zákona o elektronických komunikacích. Snad aby se usnadnil přechod klientů u mobilních operátorů. Aby se zrušily ty pokuty. Zatočilo se s časopisovými šmejdy. Teď tady projednáváme novelu zákona energetického, který řeší energošmejdy. Z oblasti ochrany spotřebitele bych připomněl téma taxikářů, které jsme tady projednávali. Průvodců, realitních makléřů a v neposlední řadě nepoctivých směnáren, které nás tady v Praze velmi trápily. A to bylo zavedení mj. možnosti storna. To jsou všechno věci, které šly na vrub ochrany spotřebitele. Ano, mohlo to být ještě lepší, to je pravda. Tady vidíte, že já taky nejásám, neskáču dva metry. Mně tam například chybí institut hromadných žalob. Ale do toho pak bohužel přišel covid. Prostě za poslední rok tady máme mimořádné schůze, neustále se to různě posouvá apod. A víte, že třeba ty energošmejdy, já jsem tady s nimi úplně otravný, a už se to tlačí půl roku. Takže některé věci se prostě nestihly a čekají na příští volební období. Stejně tak jako posílení pozice mimosoudních orgánů.

Takže já si myslím, že v oblasti ochrany spotřebitele, v oblasti exekucí, insolvencí se toho udělalo opravdu hodně, a myslím si, že v tomto se i do budoucna bude na období této vlády v této oblasti pamatovat, že to byl velký posun. Velký posun za mě. V tomhle to byl velký posun. To znamená, že když půjdeme do těch jednotlivých témat, a možná se přihlásí další kolegové v jiných oblastech, tak zjistíme, že to sice nejsou novinové titulky, protože ta nekontroverzní témata nikoho nezajímají, nekonfliktní, ale reálně že to pomůže lidem.

Já vám děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já také děkuji. A máme tady faktické poznámky, takže paní poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková si ještě počká. Pan poslanec Marek Výborný, připraví se pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, já musím říct, že už toho po těch hodinách mám opravdu dost. Od začátku, od okamžiku, kdy tady vystoupil Andrej Babiš, až teď po kolegu Nachera neustále slyšíme o tom, jak se opozice chová nekonstruktivně, jak nedokáže přicházet s žádnými návrhy apod. Tak já bych opravdu poprosil, abyste přestali školit, co má dělat opozice konstruktivně, nebo nekonstruktivně. Znovu připomenu: desítky, možná stovky konkrétních návrhů, které jsme tady přinesli v době covidu, kdy jsme šli tam, kam bylo potřeba - pomoc rodinám, rodičům, dětem ve školách - řešit konkrétní problémy, které v tu dobu pálily všechny občany České republiky. Tak tady laskavě nelžete! Všichni! Babišem počínaje, Nacherem konče! (Hovoří důrazně, hlasitě.) Nelžete tady, že jsme nepřicházeli s žádnými konstruktivními návrhy. Opravdu, mám toho plný zuby tady. (Několik poslanců z lavic vlevo buší do stolků.) Já myslím, že je dobré dělat ty věci poctivě.

A ke kolegovi Nacherovi prostřednictvím pana předsedajícího: Osm let máte Ministerstvo financí. Osm let máte Ministerstvo spravedlnosti. Tak proč jste nedokázali vyřešit exekuce? Proč jste nedokázali dodneška vyřešit insolvence? Proč musí přicházet poslanec Nacher a poslanec Výborný s návrhy, které to alespoň nějak vyladí? A bylo to lehké naběhnutí na vidle. Máme tady novelu insolvenčního zákona, kterou bylo potřeba projednat ještě v tomto volebním období. Kdo ji zablokoval? Poslanecký klub hnutí ANO. Takže já bych byl opatrný v tom, když tady budeme potom vykládat, co se podařilo nebo nepodařilo na tomto poli.

A poslední věc, naprosto věcná, protože se to tady opakuje opakovaně. Ke kolegovi Nacherovi: Nešermujte tady s předčasnými volbami! Všichni přece moc dobře víte, že ty nikdy vlastně nebyly možné, protože účinnost nového volebního zákona je od 1. července, a 90 dnů před konáním řádných voleb podle Ústavy České republiky není možné uskutečnit předčasné volby. Čili jediný možný termín byl mezi 1. červencem a 7. červencem. Takže není to, že to nešlo vůbec, absolutně, samozřejmě že ne. (Upozornění na čas.) Ale fakticky to bylo vyloučeno.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času a za to, že se budete oslovovat mým prostřednictvím, abychom dodrželi jednací řád.

Pan poslanec Mikuláš Ferjenčík s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Miloslav Janulík. Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl reagovat na kolegu Nachera. Za prvé asi u něj došlo k nějakému zmatení, protože pro nás nebyl vůbec problém se s partnery ze Starostů domluvit na společném programu. Najdete ho případně na www.piratiastarostove.cz/program. A shodli jsme se bez problémů jak na teritorialitě exekucí, tak na vstupu do systému ERM II, což není euro, ale je to krok k tomu, jak snížit náklady na správu státního dluhu, i na spoustě dalších věcí, takže tam skutečně žádný problém nebyl. Jinak co se týče naší činnosti v průběhu epidemie, tak například kolega Martínek se spolupodílel na tom odložení termínu splátek u hypoték a jiných úvěrů v čase koronaviru. A dále jsme pracovali např. na tom, aby se kompenzační bonus týkal i dohodářů, aby se týkal eseróček, aby nebyl vyloučen kompenzační bonus pro lidi, kteří současně dělali pedagogickou činnost jako malý zaměstnanecký úvazek a jinak byli živnostníci. Přispěli jsme k tomu, že se odložilo EET na delší dobu, stejně tak jsme se zastávali maloobchodu. Řešili jsme třeba otázku otevření farmářských trhů. Těch konkrétních iniciativ, a teď mluvím jenom o věcech, které se aspoň nějakým způsobem podařily. Jinak bohužel se většinou podařily navzdory hnutí ANO. Ale těch iniciativ byla skutečně spousta. Některé se povedly, většinou jste to bohužel vymlčeli. Občas to vláda předložila jako svůj vlastní návrh. Ale skutečně není pravda, že bychom nespolupracovali.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Miloslav Janulík s faktickou poznámkou. (Poslanec Birke z lavice: Ježišmarjá!)

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo. Není potřeba volat svaté. Já jenom k předpředřečníkovi, vy jste fakt výborný, ale není to nomen omen. Taková ta podprahová dehonestace, kterou tady používáte, to je oblíbená metoda České televize, že se lidi oslovují jenom příjmením. Takže bych vás poprosil, opravdu, prostřednictvím pana předsedajícího, trošku slušnosti. A jenom bych na to, co jste tady říkal, dodal, že to je výborné, že máte skvělé nápady. Ale na to musíte, pane kolego, vyhrát volby! Až ty volby vyhrajete, tak si budete realizovat ty svoje nápady. Protože jste je nevyhráli, jste v opozici, tak prostě nejsou realizovatelné nebo nejsou realizované. Takže až to vyhrajete, tak si prosím dělejte ty vaše nápady! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. A pan poslance Patrik Nacher s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Vždycky, kolegové, je jistota, že když vystoupí někdo z vládních poslanců, tak je tam pět faktických. Já jsem si nestačil dělat poznámky, tak nevím, jestli odpovím úplně na všechno.

Za prvé připomenu, že v předchozí vládě - to je na kolegu Marka Výborného - bylo i KDU-ČSL. Jen abychom si rozuměli. Když už tady říkáme, kdo kde kolik jak dlouho vládl. Nebudu tady připomínat, nebudu vracet stejnou mincí, nechci to dělat, kdo to tady před těmi dvaceti lety schválil. Ten exekuční řád. Ale to je jedno.

Jinak na kolegu Ferjenčíka prostřednictvím pana předsedajícího. Já jsem nemluvil o vašem společenství Pirát, STAN. Vždyť vy se k sobě programově hodíte. To já jsem nemluvil, to si klidně pusťte. Já jsem mluvil za prvé obecně, ale narážel jsem na kolegy ze SPOLU, kteří mají, ty dva subjekty, různý názor jak třeba na euro, tak třeba na ratifikaci Istanbulské úmluvy. To znamená, na ty základní poziční dokumenty nebo směrování. Na to jsem. Takže já jsem slovo Pirát, STAN, jsem neřekl. Pokud bych ho řekl, tak se za to omlouvám, protože vy se k sobě fakt hodíte. Programově vám to štymuje a to je v pořádku.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou je dále přihlášen pan poslanec Vít Kaňkovský. Toho tady nevidím, takže s přednostním právem pan předseda Válek.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Je to škoda, že se neposuneme k závěru, ale tak já se rád tady pobavím. Pane předsedající, děkuji.

Dámy a pánové z vlády, vážené poslankyně a poslanci, tak já teď jsem lehce zmaten. Prostřednictvím pana předsedajícího kolega Nacher nabádal ke spolupráci a prostřednictvím pana předsedajícího pan poslanec Janulík naopak říkal, že když jsme v té opozici, ať máme jaké nápady chceme, tak ať táhneme, protože v podstatě až vyhrajeme volby, tak ty naše nápady... Možná byste se měli první, přátelé z koalice, dohodnout, jak to tedy míníte, jestli tedy ano spolupráce, nebo máme ty svoje nápady si schovat, až vyhrajeme volby.

A já jsem nesmírně rád, a opravdu jsem upřímně rád, že koalice ANO, ČSSD s podporou komunistů je jednotná ve svém postoji k euru - doufám, že je to ten postoj komunistů - a i Istanbulské úmluvě. Ta jednotnost v koalici mě nesmírně těší. Jsem rád, že i v jiných postojích je jednotná. Uvidíme v dalších hlasováních.

Kdybych argumentoval stejně prostřednictvím pana předsedajícího jako pan poslanec Nacher, použil bych ohledně toho, proč jsme nepodepsali nějaký materiál, který tady údajně koluje několik měsíců a týká se demise vlády, je to úplně stejné, proč pan poslanec Nacher prostřednictvím pana předsedajícího neposlal, nepodepsal návrh zákona na odškodnění obětí z roku 1969. Je to jednoduché. Protože já jsem nenašel dost času a trpělivosti, abych mu ho dal k podpisu. Kdybych za ním přišel a požádal ho, protože je to slušný člověk a vážím si ho, tak jsem přesvědčen, že by ho podepsal. Nikdy, nikdy! bych si netroufl mu říct, že nepodepsal nějaký dokument jenom proto, že o to nebyl požádán. A mně jako předsedovi klubu TOP 09 nikdy nikdo nenabídl, abych dal svůj podpis pod tuto podobnou schůzi, jako je naše. Já jsem o nic takového nebyl požádán. Pokud nějaké hnutí, nějaká strana něco takového iniciovala, pak bych čekal, že předseda té strany nebo předseda klubu přijde za mnou a řekne: chcete připojit podpisy pod tuto výzvu, pod tuto mimořádnou schůzi? Takto to tady funguje.

A co se týče té spolupráce, já opravdu považuji za velmi nekorektní vůči své osobě napadání ze spolupráce. Já jsem se opravdu snažil a snažím se, a čekal bych, že to ministr zdravotnictví potvrdí, spolupracovat. Snažím se o to, snažím se být korektní. AntiCovid tým opakovaně nabízel ministrům spolupráci - ministrům zdravotnictví. A není moje vina, že než jsme byli schopni se potkat na schůzce, tak je premiér odvolal. Za to já nemůžu! S panem ministrem Blatným, který vydržel déle než jeho předchůdci, jsme se potkali. Když už jsme se domluvili, když už se to začalo dařit, bum, a objevil se pan ministr Arenberger. Já doufám, a teď tady veřejně, aby to slyšeli diváci, abyste to slyšeli vy, kolegové, abyste to slyšeli vy, milí, vážení a drazí ministryně a ministři, nabízím spolupráci AntiCovid týmu. Pokud tato vláda bude pokračovat, já jsem připraven a celý AntiCovid tým je připraven spolupracovat. Ale já neznám letní a podzimní rozpis pana premiéra, co se týče obsazování Ministerstva zdravotnictví. A je možné, že za dva týdny, tři týdny budeme mít opět nového ministra zdravotnictví. A nebude to moje chyba, že ta spolupráce nebude fungovat.

Tak prosím, prosím, nedělejme věci, které zbytečně dráždí k technickým a dalším poznámkám. Pojďme se posunout dál. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Ondřej Benešík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo. Poněkolikáté. Jasně že musíte vyhrát volby, abyste mohli realizovat svůj program. Já tady opakuji za KDU-ČSL i za koalici SPOLU, že jsme si byli vědomi a jsme si vědomi mimořádné situace. Proto jsme nepolitikařili, proto jsme se snažili nabízet naši expertizu a spolupráci vládě. My jsme byli oslovováni podnikateli, rodinami, prostě lidmi, kteří byli postiženi nebo měli nějaké know-how, které prostě chtěli, abychom přenesli dál, ale bohužel to není Sněmovna, která rozhodovala o opatřeních, ale vláda. A my jsme se vládě jako opozici snažili nabízet spolupráci. Takže já bych trošku mírnil ty arogantní výroky o tom, jako vyhrajte si volby. Ano, ale my jsme si byli vědomi mimořádné situace a nechtěli jsme prostě si přihřívat stranickou polívčičku. Aspoň si to přiznejte. Podívejte se na to, jak jsme se chovali. Maximálně konstruktivně a otevřeně. A to, že dneska tady pořád slyšíme, jak jsme zneužívali situace, mě opravdu velmi, ale velmi mrzí, protože je to lež!

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Marek Výborný s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: (Poznámky z pléna.) Děkuji za slovo. Myslím, že bychom, pane místopředsedo, měli všichni se chovat jak v sále, tak zde u pultu podle jednacího řádu. Poprosím na sebe nepokřikovat.

Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu kolegovi Janulíkovi. Vaši radu si jako koalice SPOLU bereme k srdci a volby skutečně vyhrajeme.

Druhá věc, ke kolegovi Nacherovi, abych reagoval fakticky. Když tady prostřednictvím pana místopředsedy, kolego, zaznělo, proč jsme nevyvolali to hlasování dříve, tak právě proto, že jsme jako koalice SPOLU jasně říkali, že vnímáme tu zodpovědnost i za situaci, která v České republice byla. To znamená v situaci, kdy byl nouzový stav, jsme jasně řekli, že v této situaci by byl tento krok nezodpovědný. Ale v situaci, kdy ta vláda důvěru nemá evidentně, což avizovali komunisté už dávno, tak za této situace dnes, kdy je dořešen i celý skandál s ruskými agenty na českém území, je přece poctivé, aby každý poslanec tady vstal a řekl, zda tato vláda dnes má jeho důvěru, nebo nemá jeho důvěru. Já jsem vždy zastáncem poctivé politiky a toto je přece poctivé, vůči voličům, vůči občanům České republiky říci: má, nebo nemá. A to bude výsledek také dnešní schůze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Paní poslankyně Zuzana Majerová. Ano, je to tak, dostala jste se ke slovu. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: (Hovoří bez roušky.) Děkuji. Hezké dobré odpoledne, nebo spíše podvečer. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího, než se vyjádřím k postoji Trikolóry na téma dnešního dne, tak bych se ráda vyjádřila k Patriku Nacherovi a tomu, že je pozitivní. Já jsem také velice pozitivní a velice pro humor, ale vždycky když přijdu do tohohle baráku, tak mě to hodně rychle přejde, ten humor a ta pozitivní nálada také. Takže jenom že nejste sám ten pozitivní.

A jedna z těch věcí je, že jsme tady od božího rána, a já mluvím opravdu v 17.47. To tedy opravdu o něčem svědčí, že tady řešíme témata, která - a pokud nás občané sledují, tak si musí říct, že tady ten tyátr je opravdu nesnesitelný. Protože oni přemýšlejí nad tím, z čeho zaplatí příští měsíc nájem a jak to bude s jejich dětmi, a my tady předvádíme tohle divadlo. Nicméně se vrátím k tématu této schůze.

Názor Trikolóry na tuto vládu je a byl vždy naprosto konzistentní. Koronavirovou krizi dle nás vláda nezvládla, alibisticky se schovávala za skupinku nikým nevolených, zcela jednostranných pseudoodborníků, její opatření byla a stále jsou zmatečná, nelogická a přestřelená. Jejich vedlejším efektem je rozvrat celé ekonomiky v naší zemi, astronomický dluh a ztracená generace našich dětí, personální veletoče na Ministerstvu zdravotnictví jsou již jen takový kolorit a čiré zoufalství. Když k tomu přičteme ještě vládní diplomatický amatérismus, který tady proběhl za poslední měsíc a půl, nenacházíme prakticky žádný důvod, proč bychom tuto vládu měli podpořit.

Poslanci Trikolóry proto budou hlasovat pro nedůvěru vládě. Ale zároveň je nutné říct, že na rozdíl od opozičních stran bruselské pětky a na rozdíl od jejich postupu včetně faktu, že hlasování o nedůvěře vládě vyvolávají pouhé čtyři měsíce před volbami, považujeme za vrcholně pokrytecké. Náš důvod je takový, jak jsem řekla, nikoliv takový, jaký uvádějí oni. Protože to byly právě tyto strany, které promarnily příležitost vyslovit vládě nedůvěru, když to bylo nejvíce aktuální. Namísto toho hejtmani z těchto stran s vládou kolaborovali již od února při nezákonném nastavování nouzového stavu a poslanci opozičních stran i při kolaboraci na přijetí totalitního pandemického zákona, který pouze na nouzový stav navázal.

Trikolóra byla po celou dobu této krize skutečně jedinou autentickou opozicí, která hájila a hájí svobodu, odmítala nastolení lockdownu, nouzových stavů a celé covidové diktatury, zavírání škol, firem i zdravých lidí. Namísto nemocných, namísto toho, abychom se starali o ty, kteří pomoc potřebovali, jsme likvidovali ty, kteří žádnou pomoc nepotřebovali a nikdy o ni nežádali. Naši důvěru proto tato vláda nemá a neměla a při hlasování, které vyvolali jiní, ji nepodpoříme. Na rozdíl však od opozice se rozhodnutí prezidenta republiky, pokud by nedůvěra byla vyslovena, nebojíme, protože buď dovládne vláda v demisi, myslím si, že nic horšího, než co je teď, už asi nelze, i když mnohokrát jsem se mýlila, anebo to bude tzv. úřednická vláda, která koneckonců byla vždy mezi občany této země podporována a víceméně minimálně kritizována. Takže tohle je stanovisko Trikolóry. My vládě důvěru vyslovit nemůžeme, ale z naprosto rozdílných důvodů. Děkujeme.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Paní poslankyně, já bych vás chtěl upozornit, že povinnost nosit roušku v uzavřených prostorách platí úplně pro všechny. Já bych vás rád vyzval k tomu, abyste si ji nasadila. Pokud tak neučiníte, tak vám uděluji důtku. Pokutu - ne pokutu, napomenutí. A paní poslankyni Hyťhové také. Prosím.

Poprosím o vydezinfikování řečniště, protože takhle činíme i u pana poslance Volného, musíme být spravedliví a musíme takhle činit u všech. (Poslankyně z místa sděluje. že testy jsou negativní.) Já jsem si to nevymyslel, já se omlouvám. Já jsem si to nevymyslel, ale bohužel takhle jsme si to tady nastavili. Takže já bych poprosil o dezinfekci řečniště, abychom mohli pokračovat, jestli mě někdo slyší v předsálí. (Prodleva.) Pokud ne, tak vyhlásím pauzu na pět minut. (Námitka.) Bohužel, tak já - už jde paní, takže je to v pořádku. (Dezinfekce řečnického pultu.) Děkuji vám.

Další v rozpravě vystoupí pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych k tomuto bodu, tedy vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše, chtěl vystoupit jednak z pozice člena uhelné komise, jednak také z pozice poslance, který se tady dlouhodobě zabývá otázkami české energetiky.

Nejprve mi dovolte se vyjádřit k reakci vlády na výsledek jednání uhelné komise. Uhelná komise na konci loňského roku předložila vládě výsledek své roční práce, doporučila odstavit uhlí v roce 2038, pokud za tyto uhelné zdroje v naší energetice bude dostatečná náhrada. S tímto závěrem a s důvody, které k němu vedly, se ministři vlády seznamovali půl roku. Jestliže uhelná komise uvádí ve svém zdůvodnění odstavit uhelné zdroje, když za ně bude dostatečná náhrada, tak tím dává jasně najevo obavy o to, zda ta náhrada skutečně v roce 2038 bude k dispozici. Proto je přinejmenším podivné, že vláda nyní uhelné komisi uložila, aby podrobněji rozpracovala a vyhodnotila podmínky, nástroje a dopady dřívějšího ukončení využití uhlí v energetice České republiky.

Otázka zní, proč se vláda vyjadřuje takto nejasně. Problém asi bude v tom, že ve vládě se objevila skupina ministrů zčásti za ČSSD, zčásti za ANO, kteří navrhují mnohem dřívější termín našeho odchodu od uhlí, a to rok 2033. Vláda se tedy zřejmě zalekla agresivního vystupování ekologických aktivistů, kteří nezodpovědně tento termín prosazují. Pokud tomu tak je, měla by rovnou složit mandát. A jestli už také slyší na argumenty o tom, že kvůli ceně emisních povolenek se už nevyplatí používat uhlí, tak je to ještě horší. Emisní povolenky přece nejsou nic jiného než umělý prvek vytvořený Evropskou unií právě proto, aby fosilní paliva zdražil. Jestli tedy ještě neumíme fosilní zdroje bezpečně nahradit, rozumí se tedy nahradit je stabilními zdroji, nechť vláda hájí české zájmy, a pokud nezbývá nic jiného, ať Česko zváží členství v systému EU ETS, tedy v systému povolenek, případně ať usiluje o jeho zásadní revizi.

Já se jenom ptám: odkud se bere to zelené nadšení ve vládě České republiky? Začaly se snad stavět nějaké nové zdroje, které by mohly nahradit uhelné elektrárny? Nezačaly. Jediné, co zatím začalo, je horečná příprava projektů, na které je možné získat dotace české i bruselské. Ty jsou primárně určené k podpoře výstavby obnovitelných zdrojů. Jenže jak ukazují statistiky z Německa, jež už má v obnovitelných zdrojích instalovaný vyšší výkon než v těch klasických, nejsou obnovitelné zdroje stále schopné zajistit dostatek elektřiny a o výrobě tepla ani nemluvě. Například v období od 20. dubna do 21. května tohoto roku pokryly obnovitelné zdroje německou spotřebu pouze v jeden jediný den. V tuzemských podmínkách je přitom podle statistik ČEPSu, tedy České přenosové soustavy, na 100 % výkonu z větru potřeba instalovat 400 %, tedy čtyřikrát více, a v případě fotovoltaiky dokonce 500 %, tedy pětkrát více.

Za stejně závažný problém, a to je další důvod mého vystoupení, považuji tzv. zelenou vizi ČEZu, kterou ČEZ představil 20. května. To je velmi závažný dokument, o kterém se příliš zatím nehovořilo. Jednak tedy ČEZ de facto rozbil státní energetickou koncepci, navíc se tak stalo údajně bez vědomí ministra a odborníků na Ministerstvu průmyslu a obchodu, jednak vnesl do představ o budoucnosti naší energetiky zmatek a rozvrat. Materiál ČEZu má název Vize 2030: čistá energie zítřka. V něm ČEZ představil své záměry pro následujících deset let. Plánuje snížení emisí CO2 do roku 2030 v souladu s Pařížskou dohodou, snížení podílu výroby elektřiny z uhlí o 36 % do roku 2025 a o 68 % do roku 2030, a o vybudování nové kapacity obnovitelných zdrojů ve výši 1,5 GW do roku 2025 a 6 GW do roku 2030. Plánuje stavět nový jaderný blok v Dukovanech - tady již ale termín chybí - a výstavbu malých modulárních reaktorů s celkovým výkonem přes 1 GW po roce 2040. Slibuje dekarbonizaci a decentralizaci českého teplárenství, tedy chystá se zasadit zásadní ránu systému zásobování teplem, toho hromadného zásobování, na které je připojeno 1,5 milionu domácností. Chce místo toho budovat plynové kapacity. Aby toho nebylo dost, přichází ministr Brabec s tím, že z prostředků Modernizačního fondu, o kterém tady dneska dopoledne mluvil pan ministr Havlíček, bude postaveno 14 GW fotovoltaických zdrojů. To zní sice hezky, ale výpočty odborníků ukazují, že tato fotovoltaická smršť nepřinese do naší soustavy stabilitu, že stále budou po tom roce 2030 chybět gigawatty elektrického výkonu.

Tady si kolegové přinášeli různé obrázky, já tady mám také takový obrázek. (Ukazuje.) Zelená je jádro, černá je to už redukované uhlí, ty žluté špice, to je tedy v těch slunečných obdobích dne solární energetika, a ty bílé plochy, to je právě ten nenaplněný výkon, to, co nám právě bude chybět. Takže pozor na to. Pokud chceme obnovitelnými zdroji nahradit uhlí, když zatím obstarává 45 % výroby elektřiny, musíme zvážit, že tím dojde k likvidaci elektrické soběstačnosti, pokud samozřejmě ty uhelné zdroje nebudou nahrazeny stabilními elektrickými zdroji, samozřejmě nejlépe zdroji jadernými.

A je zde ještě jedna důležitá věc. Aby byla elektřina dostupná, tak jak jsme zvyklí, tedy neustále, je nezbytné postavit bateriová úložiště. Protože jen z nich pak by mohla republika čerpat elektřinu, až nebude svítit nebo foukat. Letošní květen přitom ukazuje, že týden či čtrnáct dnů bez slunečního svitu může být třeba i v tomto měsíci. Jenomže bateriová úložiště představují obrovské náklady, které politici v podstatě zamlčují, a ekologičtí aktivisté je ignorují. K zajištění bateriové kapacity na pokrytí hodinové spotřeby celé republiky by stálo přes 255 miliard. Více než 6 bilionů korun by pak stálo zajištění bateriové kapacity a zásobování republiky na jeden den. A aby se dalo mluvit o nějaké energetické bezpečnosti, musely by baterie být schopné pojmout elektřinu tak alespoň na týden, možná raději na dva týdny, což by ale znamenalo 40, případně 80 bilionů korun. Příslušný výpočet nezbytných nákladů ale zatím v jakýchkoliv kalkulacích chybí. Investice do přechodu na obnovitelné zdroje se tím pádem dostávají z astronomických nákladů k nákladům již zcela nepředstavitelným.

A nesmíme zapomenout i na samotnou výboru energie. Pokud by v tom roce 2030, kdy už by měly být uhelné elektrárny zavřeny, nastala stejná situace jako v letošní zimě, tak bychom byli převážnou část některých měsíců bez elektřiny. To jsou fakta, která zelení politici ve svých stranách odmítají vidět. Výsledná čísla příliš nezmění ani to, když se vzdáme možnosti elektřinu exportovat. Protože nyní sice někdy vyvážíme až čtvrtinu výkonu, ale jindy, především v zimě, exportujeme méně než 10 % elektrické vyrobené energie. Takže je v pořádku ten instalovaný výkon. S žádnými takovýmito rezervami vzniklými zákazem vývozu nemůžeme v naší budoucnosti počítat. Čili jestliže si nechceme zlikvidovat ekonomický růst, musíme k náhradě fosilních zdrojů přistupovat uvážlivěji. Politik, který tohle nechápe, by měl být z rozhodování o energetice v naší republice vyloučen.

Pan premiér Babiš se chlubil ve svém projevu dneska dopoledne tím, jak bojuje s těmi bruselskými zelenými ekologickými aktivisty. Není to pravda. Takto razantní bývá pan premiér jenom doma, a když pak přijede do Bruselu, jeho zájem chránit české národní zájmy klesá na nulu. Na poslední Evropské radě se například nepřipojil k polskému premiérovi Morawieckému a představitelům Maďarska, Rumunska a Lotyšska v jejich snaze zpochybnit evropské klimatické cíle, které mohou mít hluboký sociální dopad. Morawiecki varoval evropské lídry před tím, že v důsledku jejich klimatických plánů, budou bohatí bohatšími a chudí chudšími. Kdyby tady byl pan premiér, tak bych se ho zeptal, kde tehdy bylo jeho odhodlání s tímto zeleným Bruselem bojovat.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Jako další je do rozpravy přihlášen pan poslanec Bauer. Nevím, jestli byla čtena omluva pana poslance Antonína Staňka od 17 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych shrnul důvody, které mě vedou k přesvědčení, že právě dnes a tady bychom měli usilovat o nedůvěru vládě Andreje Babiše.

Já chci jenom na začátku zopakovat to, co tady už řeklo mnoho mých předřečníků. Toto je nejhorší vláda od roku 1989. A kdybych si spletl století a řekl třeba 1889, tak mám pocit, že bych měl také pravdu. Babišova vláda rozfofrovala státní rozpočty, nechala bobtnat státní aparát a nevyužila dobu nebývalého ekonomického růstu v přípravě na horší časy. Tato vláda upřednostňovala osobní ekonomické zájmy svého sebestředného a chaotického premiéra před zájmy lidí naší země. Víte, a já s tím mám osobní zkušenosti, ono není tak těžké vládnout v době klidu a mimořádného ekonomického růstu. A to jsme tady v minulých letech opravdu zažívali. To se to vládne, když svítí sluníčko a ekonomika šlape na plné obrátky! Ale platí, že opravdová kvalita vlády se projeví až v krizi. A my jsme vás na to mnohokrát upozorňovali, že nebude pořád svítit sluníčko a že dříve nebo později nějaká krize do naší země přijde.

Krize přišla. Přiznávám, že v podobě nečekané, a Babišova vláda selhala. A myslím si, že selhala opakovaně. Pro mě je největším zklamáním, že Babišova vláda zásadním způsobem posunula hranici toho, co je v politice a veřejném životě považováno za normální. Přes to dříve opravdu nejel vlak, dnes bohužel jezdí rychlík, v podstatě každý den tam a nazpátek. A myslím si, že bude velmi složité tuto hranici zase vracet zpátky do toho normálu. Zatímco dříve odstupovali premiéři a ministři za nešikovné vyjadřování, dnes se tolerují sprostoty i urážky. A já se ptám: Přijde vám normální, aby se ministryně vlády vyjadřovala na adresu premiéra formou - a teď cituji - "premiér udělal bordel a je debil"? Mně to nepřijde normální. A ptám se i přítomných ministrů: přijde vám to normální v naší zemi?

Dříve stačila drobná kauza nebo podezření, a vládní politici raději vyklidili pole, aby nepoškozovali vládu jako celek. A dnes? Dnes se čile přechází fatální střet zájmů premiéra, dotační podvody i vážná podezření na korupci. Já jsem si ještě v roce 2013 neuměl představit, že naši zemi povede člověk bez lustračního osvědčení. Opravdu, to jsem si myslel. Člověk, který je podezřelý ze spolupráce se Státní bezpečností. Dnes, dnes je to bráno jako vedlejší škraloup v premiérském životopise. Nikdy dříve jsem si neuměl představit, že se ministrům, kteří zodpovídají za bezpečnost naší země, budou lidé smát, že budou směšní. Dnes je ministr vnitra terčem vtipů, přestože řeší jednu z nejvážnějších bezpečnostních kauz v polistopadovém vývoji České republiky.

A už vůbec nikdy jsem nezažil tak šílenou personální politiku, kterou vláda bohužel předvedla i v době, kdy v Česku umírali lidé. Namísto stabilního vedení klíčového rezortu zdravotnictví se na něm střídali ministři, poradci, hygienici jako hokejisti na ledě. Bylo pro mě nepředstavitelné, aby vláda utrácela miliony za projekty, které následně v tichosti a beze slova omluvy zrušila. Ať uvedu konkrétní příklad, mluvím třeba o covidové nemocnici v Letňanech, kterou nakonec neprošel ani jediný pacient. Pokud jde o minulost, i za předchozích vlád, a to je třeba přiznat, padaly ústavní stížnosti na schvalované zákony nebo na vládní opatření. To není nic nového pod sluncem, máme s tím všichni své zkušenosti. Ovšem nikdy se nestalo, aby vláda jako na běžícím páse přijímala protizákonná a protiústavní opatření, kterých jsme teď svědky, přestože dopředu věděla, že jí to znovu soudy shodí ze stolu. Toto se bohužel děje až za současné vlády Andreje Babiše.

Mně ale ze všeho nejvíc vadí, že za vlády Andreje Babiše se začalo lhát. Přiznávám, že jistá míra klamu a přikrášlování věcí sice patřila v politice vždycky, Andrej Babiš ale povýšil lež na standard. Lež se stala běžnou součástí politického boje a začala být přehlížena jako něco normálního. Lidé si již zvykli, že premiér šaškuje každý den na sociálních sítích a mění své názory jako ponožky. Jak vane vítr politických preferencí, tak vlaje premiérův plášť. Ale jde bohužel o vážnější věci než jen o lidové výroky našeho pana premiéra.

Na začátku volebního období přišla Babišova vláda s ambiciózním programovým prohlášením. Všichni jste si ho asi přečetli. A já si nepamatuji vládu, jejíž reálné vládnutí by se s vládním programem tolik míjelo. A uvedu příklady například v sociální oblasti. Vláda slíbila uskutečnit penzijní reformu a dát naději dnešním třicátníkům a čtyřicátníkům, protože pro ně především ty problémy do budoucna přijdou. Byla to této vlády priorita všech priorit. Nezanechá ale po sobě ani jednu, ani jednu jedinou významnější úpravu penzijního systému. Přesto má za penzijní reformu zodpovědná ministryně této vlády tu drzost dávat rozhovory, ve kterých se kasá penzijní reformou. Přitom příslušné zákony neprošly ještě ani vládou. To je realita naší země.

Jediné, co tato vláda dokázala, je kupovat si ve správnou chvíli voliče z řad seniorů jednorázovými příspěvky k zákonným penzím. Ale myslím si, že skutečné problémy našich seniorů příliš neřešila. Asi všichni dobře víte, že v regionech stále chybějí místa v domovech seniorů, v pobytových zařízeních, chybí specializovaná péče, například pro lidi s Alzheimerovou chorobou, a není jasné, jak budou do budoucna financovány sociální služby, třeba ty terénní, které senioři běžně používají. Právě reformu sociálních služeb vláda slibovala také. Údajná reforma měla zajistit, aby se sociální služby mohly dál rozvíjet a pracovali v nich dobře ohodnocení lidé. Tak to stojí v programovém prohlášení. Financování sociálních služeb mělo být vyvážené, vícezdrojové, spolehlivé a předvídatelné. Jaká je realita? Příslušný zákon ale nikdy ani nedoputoval do legislativního procesu.

Vláda také přislíbila podporovat rodiny. Ve skutečnosti ale kromě několika kosmetických změn život rodinám zkomplikovala a dále komplikuje. Aktuálně, pokud se ptáte jak, třeba nesmyslnou likvidací dětských skupin. A předpokládám, že o tom budeme diskutovat zítra na plénu Poslanecké sněmovny. Samostatnou kapitolou je slibovaná reforma dávkového systému. Ani ta se bohužel nekonala. A třeba z kdysi slavně prezentovaného seznamu 15 bodů k řešení situace ve vyloučených lokalitách nezbylo vůbec nic. Neudělali jste s vyloučenými lokalitami ale vůbec nic.

Jsem rád, že alespoň jednou mohu být na okamžik pozitivní, to si myslím, že se sluší v rámci mého ohlédnutí. Za poslední roky bych chtěl ocenit velmi dobrou a korektní spolupráci s vládními poslanci na půdě výboru pro sociální politiku. Na půdě tohoto výboru vznikly díky spolupráci opravdu konkrétní novely zákonů, jejichž cílem bylo napravit často až zoufalou nečinnost a neschopnost této vlády, respektive příslušného Ministerstva práce a sociálních věcí.

Já se teď vrátím na začátek. Snaha opozice vyslovit nedůvěru vládě je normální, úplně běžná věc. Nenormální by bylo, abychom seděli s rukama v klíně a čekali. Ať už Babišova vláda dovládne do voleb s důvěrou, nebo bez ní, bude mít doufám díky dnešnímu hlasování slabší mandát. Proto budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry této vládě. Čím méně toho tato vláda ve zbývajícím období udělá, tím lépe to bude pro naši zemi.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A jako další vystoupí pan poslanec Žáček, připraví se pan poslanec Bojko.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, pokud by se vám zdálo, že ve svém expozé neoznačuji pana premiéra pravým jménem, tak máte pravdu. Pro větší důraz svým argumentům jsem zvolil poněkud intimnější označení, které používal se svými nejbližšími před listopadem 1989.

Je tomu již dva a půl roku od doby, kdy jsme poprvé hlasovali o vyslovení nedůvěry vládě premiéra Bureše. Připomínám, že 23. listopadu 2018 byl bezprostřední příčinou hlasování zejména podivný postup policie při vyšetřování kauzy Čapího hnízda a dalších událostí, které s ní souvisely, jako cesta jeho syna na Krym, nedávno opět medializovaná. V červnu 2019 jsme opět hlasovali o nedůvěře vládě. Problém premiéra Bureše s kolosálním střetem zájmů se stále více prohluboval a nebylo možné se tvářit, jako že neexistuje, ignorovat ho. A ani dnes není možné ho nezmínit. Ale není to ani zdaleka jediný problém, který narušuje důvěru vlády, navíc když dochází k vrstvení problémů a jeden padá přes druhý. Neuplyne snad ani měsíc, kdy by vláda nečelila nějaké kauze. Pochybnosti provázejí celé období vládnutí Bureše a jeho vlády. Pochybnosti mnohdy doprovází činnost či nečinnost různých orgánů státní správy, bohužel i Policie České republiky a státních zástupců.

V době pandemie jsme mohli sledovat prakticky v přímém přenosu, jak nehospodárně je nakládáno s veřejnými financemi, jak jsou nakupovány předražené zdravotní pomůcky, nebo naopak jak vláda ignorovala varování ctěného kolegy docenta Svobody a sklady státních hmotných rezerv zely prázdnotou. Naopak dnes vidíme, jak jsou tyto sklady napěchované výrobky a produkty od společností, které byly vloženy do svěřeneckého fondu a jejímž koncovým beneficientem není nikdo jiný než samotný předseda vlády.

Ale je toho samozřejmě ještě víc. Docházelo a dochází k porušování zákonů, pod záminkou boje proti COVID-19 jsou znevažována a ohlodávána základní práva a svobody. Eroze demokratických principů a svobody dosahuje za doby této vlády pro mnohé dosud nepředstavitelných rozměrů. Někteří mají oprávněný pocit, že se nejen mentálně, ale fakticky navracíme do doby nesvobody. Nejenže vláda produkuje špatné zákony, ale navíc je vědomě a bezostyšně porušuje. V průběhu pandemie jsme to viděli nesčetněkrát, kdy soudy rozhodují o nezákonnosti právních předpisů, a ministři dál vydávají protizákonná mimořádná opatření. To je nepřijatelný rozklad státu, který místo aby tu byl pro občany, tak stojí proti nim. Vždyť nejenom široká veřejnost, ale i členové vlády a koaliční poslanci už ani často nevědí, co vlastně schvalují a co vlastně platí.

(Už) samotná legitimizace komunistů a jejich přizvání k moci jsou pro mě naprosto nepřijatelné. Ale má to pochopitelně určitou logiku díky Burešově komunistické agenturní minulosti. Co nestihl v politické oblasti koncem 80. let minulého století díky svému vyslání do severní Afriky, dohání vulgární normalizační praxí výkonu moci ještě dnes. Stopu komunistů můžeme pozorovat v řadě kroků, počínaje například snahou o projednání navrácení dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr, přes krácení peněz určených pro modernizaci naší armády, a tak podkopávání našeho spojenectví v NATO, otevřenost vůči Čínské lidové republice až po dlouhodobou snahu vlády, zejména ministra Havlíčka, proti zájmům národní bezpečnosti České republiky a stanovisku celé české bezpečnostní komunity přizvat Rosatom do tendru na Dukovany. O prezentaci a hájení zájmu Ruské federace po odhalení pozadí výbuchů ve Vrběticích ani nemluvě.

Přesto hledám, pátrám v paměti, za co by bylo možné vládu pochválit. Ale marně. Za poklonkování čínskému komunistickému režimu a draze vykoupeným rouškám asi stěží. Snad za prvotní reakci na Vrbětice, kdy došlo k veřejnému odhalení aktu státního terorismu Ruské federace na našem území? Možná, ale kdyby to nebylo takové všechno rozbředlé. Vždyť už samotné oznámení dua Bureš - Hamáček začínalo slovy, že nás mrzí narušení vzájemných vztahů s Ruskem. Toto prohlášení má k sebevědomému postoji vrcholných představitelů svrchovaného státu Evropské unie a členské země NATO velmi daleko, stejně jako bagatelizování celého případu a znevážení oběti dvou našich občanů formulací o útoku na zboží.

Měl jsem jako řada z vás možnost seznámit se s důkazy a výsledky vyšetřování našich bezpečnostních sborů a zpravodajských služeb. Všichni se shodneme, že odvedly nepředstavitelně ohromný kus precizní a profesionální práce a díky prokázání zapojení příslušníků ozbrojených sil Ruské federace z řad speciální jednotky GRU do výbuchů ve Vrběticích de facto donutily Burešovu proruskou a pročínskou východní politiku otočit zcela zásadně o 180 stupňů, a to bez ohledu na postoj prezidentury Miloše Zemana. Nepřestává mě však fascinovat ten festival diletantství a neschopnosti požádat účinně zahraniční partnery v Evropské unii a NATO o koordinovaný postup proti Ruské federaci. O mezinárodních důsledcích připravované cesty vicepremiéra Hamáčka do Moskvy a pohádkách o kamufláži ani nemluvě.

Srozumitelnost politiky české vlády a do značné míry i její důvěryhodnost je v troskách. Není divu, že snaha naší diplomacie skončila fiaskem. Ještěže tu máme zodpovědné a fungující bezpečnostní složky, které stojí za vypovězením ruských rezidentur.

Když jsem před vás v minulosti předstoupil při projednávání nedůvěry vládě, hodnotil jsem především oblast bezpečnosti a naplňování programového prohlášení vlády. Hodnocení bylo zdrcující, výsledky bezesporu tristní. Nicméně nemá smysl je zde podrobně rozebírat, jako jsem tak učinil posledně. Jednak proto, že se skoro nic nezměnilo a zůstalo u prázdných proklamací, protože byly často navrhovány nefunkční či nedokonalé zákony, které nepřispěly k lepší či větší bezpečnosti, a jednak se nemohu zbavit pocitu, že to pozbylo významu, kdy argumenty a fakta pro Burešovu vládní koalici již jako by neexistovaly a neměly žádnou relevanci. Vidět jsme to mohli například včera, kdy ministerstvo a ministr řeknou, že je něco nepřijatelné, a vládní poslanci stejně zarputile zvedají ruce pro nesmysl. Cui bono? musím poznamenat.

Dovolím si dále alespoň zmínit, že nedošlo k naplnění slibu, že dojde k posílení koordinace bezpečnostní politiky státu. Dodnes není například jasné, kdo tuto agendu na Úřadu vlády spravuje. A premiéru Burešovi i vládě tento chaos evidentně vyhovuje. Můžeme dál pokračovat. Po dlouhém jednání vznikl orgán nezávislé kontroly zpravodajských služeb, který nicméně stále ještě existuje pouze na papíře. Pouze díky vstřícnosti nás, opozice, to snad ale vypadá, že se blíží úvodní pokus o představení prvních kandidátů. Uvidíme. Bez zásadního přispění opozice by nebylo ani možné prosadit novelu zákona o Vojenském zpravodajství, který je nezbytný pro adekvátní kybernetickou obranu před narůstajícími útoky hackerů, především od státních či nestátních aktérů Ruské federace, Čínské lidové republiky či Severní Koreje, který se neštítí napadnout naši kritickou infrastrukturu, jako například nemocnice i během pandemie.

Ačkoliv několikrát opět za podpory opozice došlo k navýšení finančních prostředků a navýšení tarifů a k zavedení stabilizačního příplatku bezpečnostních sborů, přesto je iluzorní si myslet, že došlo ke zkvalitnění a zefektivnění jejich fungování. Ano, bezpečnost není zadarmo, ale více peněz neznamená rovnou více bezpečnosti. Bezpečnostní sbory po řadě let Burešovy vlády se sociálními demokraty nejsou v dobré kondici. A už vůbec nelze hovořit o jejich stabilizaci, natož rozvoji. Naopak jsme viděli jejich zneužívání a hloupé plýtvání při střežení a kontrolách na hranicích okresů v době pandemie.

Jaký bude mít dopad dlouhodobý Burešův tlak na policejní orgány vyšetřující jeho vlastní kauzy, například Čapí hnízdo, neustálé personální změny v bezpečnostních sborech, jaký to bude mít vliv na jejich nezávislost, objektivitu dalšího výkonu bezpečnostní práce, to zatím nevíme. Nebudeme potřebovat nějakou obdobu lustračního zákona, abychom se zbavili těch úplatných oportunistů, kteří slouží nikoliv našemu státu, ale Burešovým osobním ambicím?

Mohl bych tu před vámi stát a uvádět desítky dalších případů, za které by vláda neměla už dávno požívat důvěru dolní komory Parlamentu, respektive by jí měla být vyslovena nedůvěra. Nikdo nepochybuje, a to ani samotný Bureš, že by jeho vláda po všech těch aférách a jejím řízení coby odnože Agrofertu udržela nic než zbytky k jakémukoliv vládnutí tolik potřebné důvěry veřejnosti. Destrukce parlamentní demokracie, rozklad státních institucí, relativizace jakýchkoliv hodnot, snaha o likvidaci polistopadového systému demokratického kapitalismu, nepřijatelná oligarchizace, nepotismus a korupce, a to vše za vládní podpory KSČM, a v neposlední řadě zkompromitovaný podvodník a lhář v čele státu, to všechno musí skončit, to všechno musí pryč. A také brzy půjde.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní v rozpravě vystoupí pan poslanec Bojko, připraví se pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Marian Bojko: Dobrý den, pane předsedající, děkuji za slovo. Vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem poslouchal pozorně projev pana premiéra a tak jsem si trošku připadal, jako bych slyšel vyprávění o jiném světě, než ve kterém žijeme. Jak se holedbal tou daní, sníženou daní na pivo. No já, pokud si pamatuji, tak jsme ty daně měli tři. Že sami ti restauratéři nevěděli, jak to mají účtovat, a dostávali za to pokuty.

Jak se tu bil v prsa, jak on chce zabránit tomu Pirátostánu, který by tady vznikl, kdyby Piráti vládli a přijímali tu muslimské imigranty. Tam já bych mu jenom připomenul, jaké má své skvělé bojovnice za Brusel, paní Jourovou a paní Charanzovou. Paní Jourová chce zničit každého, kdo má jenom byť trochu jiný názor, než je ten správný mainstreamový. Dneska každá zpráva, kterou napíšete nebo sdílíte, nějaký článek od nějakého opravdu fundovaného lékaře, byť je to nositel Nobelovy ceny, tak vám přijde okamžitě pohrůžka od Facebooku nebo od jejich sociálních sítí, že tam jsou nějaké nepravdy, že to zjistil nějaký nevím kdo. A prostě nějaká pravda jiná se nehodí. Takže v tomhle bych trošku pana premiéra brzdil, jak on bojuje, a všichni jeho poslanci, proti imigraci, a v Bruselu to tyhle dvě poslankyně vidí úplně jinak.

Co se týče kauzy Vrbětice, tak to někdo krásně nazval vrběti psem. Ano, přesně o to šlo. Protože nikdo nevěděl ani, kolik se tam vlastně skladovalo zbraní. Bylo to tak lajdácky hlídané, že jak jsem slyšel, tak by se to tam mohlo stát kdykoliv. Ztratily se údajně tisíce zbraní. Nakonec se objevily u Islámského státu. Takže za mě jednoznačně někdo se potřeboval zbavit nějakého obvinění, tak to prostě nechal vyhodit do vzduchu. Svedli jsme to na Rusko. Já nevím, možná tam ti Rusi byli, nebo nebyli.

Každopádně co mě docela zarazilo, jak pan premiér škemral o podporu západních zemí a nějak se jí nedočkal. Slovně nějaký velvyslanec, že jeho podporu máte. Ale nikdo, nikdo z těch západních zemí nevyhostil jediného diplomata. Oni si totiž dobře spočítali, že by na tom jenom tratili. Že by ty jejich obchody, které provádějí, když my na Rusko uvalujeme embargo, a oni okamžitě ty trhy přebírají a obchodují si vesele dál. Takže kde je ta podpora těch západních zemí, jak tady vždycky říká hlavně ta pravá strana spektra: patříme na Západ, patříme na Západ. Já nechci patřit nikam, já chci patřit tady, do téhle svobodné České republiky. Ani na Západ, ani na Východ. Takže nechci patřit na ten Západ, který už je z poloviny muslimský.

Tady neustále slyšíme, jak se máme dobře a přidáváme, přidáváme, přidáváme, zvedáme platy. No, ony se ty platy zvedly hlavně u těch státních zaměstnanců a zvedají se důchody. To je všechno krásné. Ale nikdo už těm důchodcům neřekne, že třeba když se zvedly důchody o 900, že z toho 720 korun byl mandatorní výdaj, který by musel dát kačer Donald nebo včelka Mája, kdyby byli u moci. Navíc bylo nějakých 180, 200 korun. Takže já ze svého okolí opravdu neznám nikoho ze státních zaměstnanců, který by řekl, že bude volit Babiše, zřejmě se stydí. Ale zato znám důchodce, kteří ho volit budou. Takže se krásně kupují hlasy před volbami.

Tady v téhle zemi tahle vláda zlikvidovala téměř do mrtě střední třídu. Já mám kamarády, kteří vlastnili malé penziony, hospody. Dneska už nemají nic. Protože měli eseróčko, byli sami sobě zaměstnancem, měli zaměstnance na dohodu, a než se k nim dostala nějaká pomoc, tak prostě žili z úspor. V té třetí vlně už ani neotevřeli a několik už jich to prodalo a myslím, že skončí většina v exekuci. Takže ano, dostávali kompenzace obrovské takoví, kteří měli hotely, měli 40 zaměstnanců, a ta podpora dělala téměř milion měsíčně pro ně. Takže oni říkali: my ani neotevřeme, protože to nepotřebujeme. Máme na elektriku, na nájem, na energie a otevřeme to, až budou otevřené wellnessy a takové. Protože otevírat kina bez diváků, divadla bez diváků... Otevřeli nám sjezdovky, to bylo úžasné. Naši lidé se tam byli na té trávě projet v plavkách. Takže čekám, že otevřete venkovní bazény v listopadu.

Co bylo pro mě úplně nepřijatelné, absolutně nepřijatelné. Já nenávidím supermarkety. Nenávidím supermarkety, jsem zvyklý si zajít do malého obchodu, k řezníkovi, do zeleniny, do pekárny, prohodit pár slov s tím majitelem, s těmi prodejci. Většinou po ránu to člověka neuvěřitelně nakopne, protože ti zaměstnanci nebo majitelé z těch malých prodejen jsou vždycky vstřícní, usměvaví. Mě to hodně nabíjí. Proto mě brutálně zarazilo, když tady v jednom pořadu na ČT24 jsem se dozvěděl od pana ministra Metnara, že nejvíc se šíří ten covid v těch malých prodejnách. V supermarketech se nešíří. Všechny malé obchody jste zavřeli. Supermarket nebyl zavřený jeden jediný. Zřejmě proto, že jediný český supermarket je Hruška, jináč patří všechno nadnárodním cizím společnostem, kterým jste takhle přihrávali do kapsy. Zlikvidovali malé podnikatele a nechali supermarkety otevřené. Tam se na sebe lidé tlačili u pečiva, u uzenin a já nevím kde všude. Ale tam se ten covid nešířil. To by mě zajímalo, kde se teda šířil.

Ta nařízení byla prostě nesmyslná, nezákonná a stupidní. V patnácti případech ta vládní nesmyslná nařízení smetl buď městský, Ústavní nebo Nejvyšší správní soud. Ale co se děje? Nic. Tak slovy pana Arenbergera: my o tom víme, ale než to přijde v platnost, tak už vymyslíme něco jiného. Takže tady se porušuje Ústava, zákony. A je to úplně v pohodě. Teď poslední případ byl vlastně, že byly nezákonně zavřeny školy a mateřské školky.

Už jsem to tu jednou řekl, já jsem vzhlížel k té západní demokracii, jak tam ministři a politici po sebemenším průšvihu prostě odcházejí, byť by ho vyfotili s nějakou milenkou nebo měl nějaký náznak nějaké korupce, a šel. Ale my jsme tu měli pana ministra pár týdnů, který... Já si to ani nedovedu představit, když jsem se dozvěděl ten poslední údaj, že těch jeho nemovitostí je dokonce 160, jak je to někdo prostě za svůj život schopen nahamounit. A pak když zjistíte, že vlastně on je v obrovském kontaktu s farmaceutickými lobby... Já jsem si přestal dělat iluze o zdravotnictví. Naposled když jsem tady říkal ten případ odsouzení 200 lidí, z toho bylo 150 lékařů. Pan premiér se strašně rozčiloval, proč tady pletu nějakou korupci. No protože to je to zásadní, proč tady pořád máme tu dobu covidovou. Protože v roce 2009, když tady řádila prasečí chřipka, tak už tenkrát jste chtěli, slavní lékaři, vakcinovat celý národ. Ale tenkrát ještě ti lékaři nebyli zkorumpovaní. Tenkrát to odmítla většina zdravotnického personálu a bylo po prasečí chřipce. Bohužel za těch deset let se farmaceutickým lobby většinu lékařů podařilo zkorumpovat. Bohužel.

Takže v případě pana Arenbergera já to prostě nechápu, jak někdo přijde k takovému majetku. Spíš to chápu. Ale zapomenout to uvést ve svém majetkovém přiznání? Prý to byla jenom chyba nějaká. Pak se tady bavíme, že má nějaké malé políčko. Políčko 240 hektarů, to neměl ani největší kulak tam u nás na Moravě.

Teď jsem se dozvěděl, nevím, jestli je to pravda, možná mi to potvrdíte, že údajně všichni obvodní lékaři mají dostat jednorázový příspěvek 75 000 korun. Možná mi to pan ministr potvrdí. Přišlo mi to do mailu. Já bych spíš řekl, že by tohle měli dostat ti lidé, kteří byli v první linii na covidových odděleních, protože ti naši slavní obvoďáci léčili tak, že vás tam ani nechtěli vidět, když jste měl teplotu. A minule se mi tu pan Svoboda smál, až se za břicho popadal. Já to vím ze zkušenosti svých přátel, že zavolal, má teplotu, ani mi tu nechoďte, vezměte si čaj s medem, tabletky, a kdyby se to třeba zhoršilo a už jste třeba nemohl dýchat, tak si zavolejte rychlou. A takhle to dopadlo u některých pacientů. Buď se vyléčili bez nějakých příznaků, jako kdyby měli prostě lehkou chřipku, anebo skončili na áru.

Pan premiér tu mluvil o Bamlanivimabu, Regeneronu, Isoprinosinu, Ivermectinu. Já říkám jednoznačně, že s Isoprinosinem a s Ivermectinem jsme přišli my poslanci Volného bloku. My jsme dostali profesora Berana do Sněmovny. A ti lidé na to začali reagovat a Isoprinosin si začali kupovat. A my získáváme zpětnou vazbu. Potkáváme se s tisícovkami lidí a někteří nám děkují za to, že jsme jim zachránili život, protože sehnali Isoprinosin, který tady nebyl k dostání, a i když spousta lékařů s ním léčila, tak spíš tak nějak pokoutně. A Ivermectin to samé. Nedávno řekl pan premiér, že bral Isoprinosin měsíc. Mě by docela zajímalo, proč ho bral, když je údajně očkovaný.

Utratili jsme obrovské spousty desítek miliard za testy, za respirátory, za předražené nákupy. To tady už bylo dnes několikrát řečeno. Ale no však co? Všichni kupovali draze. Kdyby tak každý hospodařil, tak asi zbankrotujeme.

A poslední zpráva, to je myslím dva týdny, co jsem to zaregistroval v médiích, že vlastně se zakládají kliniky na postcovidovou léčbu i pro ty, kteří měli lehký průběh. Takže my zas opět nebudeme mít prostor a finance na to, abychom léčili, vyšetřovali, operovali. Mám dva kamarády, kteří čekají už víc jak rok, jeden na kyčel, druhý na koleno. Kdo to zažil... Já jsem to zažil dvakrát, mám ty kyčle vyměněné oba, co to je za bolest, když to necháte dojít do čtvrtého stupně, už jste fakt na opiátech, a za chvilku budou ti kluci narkomani. Ale bohužel zřejmě se zase tak brzo nedočkají. Takže zakládáme kliniky, kde budeme léčit lidi, kteří měli lehký průběh. Tak podle mě to jsou takové superlázně. Já neříkám, že někdo ty komplikace neměl. Měl. Lidi zemřeli. Ale podle té hysterie, co vždycky proběhla, tak mi připadá, že do roku 2019 jsme byli nesmrtelní asi, že jsme neumírali, že neumírali lidi po zlomeninách krčku, na zápaly plic, to byla běžná diagnóza. Kamarádova babička taky takhle zemřela, že dostala zápal plic v nemocnici. Když jsem já byl na operaci, tak v 70 procentech jsem vždycky onemocněl v nemocnici, protože prostě člověk onemocní. Nemáte pohyb, ležíte s nemocnými pacienty a tak dále. Takže ta situace byla taková. Ale tohle mě opravdu zarazilo, že my nemáme finance, pojišťovny už nechtějí některé věci proplácet, a my budeme zase platit desítky miliard na nějaké postcovidové kliniky.

Já k tomu řeknu jediné. Já jsem nikdy tady tu vládu nepodporoval. Ale v současné době my poslanci Volného bloku - já a Lubomír Volný - nepodpoříme její shození. My chceme, aby si to pan premiér se svými lidmi a sociálními demokraty vyžral až do konce. Protože bych byl nerad, aby se z toho tak lehce vyvinil. A mohla by tu nastoupit úřednická vláda, která by si mohla dělat, co chtěla, a pan Babiš si bude jezdit po republice dělat píárko a předvolební kampaň. My svůj postoj vyjádříme tak, že odejdeme ze sálu. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Poprosím pana poslance Bendla, který je přihlášen do rozpravy. Pardon, omlouvám se, faktická poznámka. (Poslankyně Černochová žádá o vydezinfikování řečnického pultu.) Můžu poprosit o dezinfekci? (Probíhá dezinfekce.) Obdržel jsem informaci, že pan poslanec nebyl od rána ještě ani jednou napomenut pořádkovým opatřením, takže tak dodatečně činím. Pane poslanče Bojko, uděluji vám napomenutí. My ostatní respirátory nosíme.

Paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Jenom velice stručně. Je smutné, že po čtyřech letech v této Poslanecké sněmovně poslanec Parlamentu České republiky nerozlišuje mezi evropskou komisařkou a evropskou poslankyní, navíc když to dělá poslanec, který tak rád a tak často kritizuje Evropskou unii jako mezinárodní instituci. Možná by bylo fajn, prostřednictvím pana předsedy Sněmovny Vondráčka, kdybyste se, pane poslanče Bojko, trošku dovzdělal a zjistil si, jakou pozici má v Evropské unii paní komisařka Věra Jourová a jakou pozici má v Evropské unii paní evropská poslankyně Dita Charanzová, abyste si nemyslel, že jsou obě poslankyně.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Tak pan poslanec Bendl a připraví se pan poslanec Adamec.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Kolegyně, kolegové, já jsem zvažoval, jestli vůbec dnes vystoupit, protože lidé vlastnící přednostní práva dnes poměrně široce charakterizovali důvody, které nás vedou ke svolání dnešního jednání Sněmovny, nicméně pan premiér mě vyzval. Trošku mi to připomínalo to jeho obrácení se na mě systémem komunikace, který používal často David Rath, že nejlepší obrana je útok - než bych vysvětloval, radši každého okamžitě obviním z toho, co kdo dělal nebo nedělal - aby tím zastřel své potíže, a útočil a případně kriminalizoval každého, kdo se o něj jakkoli otřel.

K tomu Čapímu hnízdu. Z podvedených, pane premiére, děláte viníky. Je to systém: udělali jsme podvod, ale viník je Bendl, protože na nic nepřišel. - Je potřeba říct a připomenout, že ten nastavený systém kontroly nedokázal v minulosti mezi těmi tisíci žadateli odhalit skutečného vlastníka a přes celou řadu kontrol, které dělal krajský úřad za doby hejtmanování Petra Bendla i za doby hejtmanování Davida Ratha, i Evropská komise se podílela na kontrole těchto rozhodnutí, nedokázaly odhalit skutečnost, že čestné prohlášení žadatele, že není malou či střední firmou, neodpovídá skutečnosti. To se projevilo až v čase. A já jen doufám - opravdu jsem se k tomu poslední dobou už moc nevyjadřoval, protože toto celé mají orgány činné v trestním řízení. Chápu, že ze strany pana premiéra možná politika je prostě taková, vždycky na někoho něco ukážeme - já jsem si to s Davidem Rathem opravdu hodně užil v minulosti: ukážete na někoho, ono už to na něm ulpí, vždycky tam něco jakoby zůstane. A já jen pevně věřím, že Policie České republiky nepodlehne žádné politice a že to bude systém padni komu padni, jestli se stal podvod, nebo nestal, aby za to ten, který ho případně učinil, patřičně v souladu se zákonem zaplatil. Ale musím připomenout, že opravdu 50 milionů na Čapí hnízdo jsou drobné.

Pan poslanec Volný tady říká, jak nespravedlivě útočí někdo z kolegů poslanců na pana Babiše a na Agrofert, protože 99,9999 % jsou nárokové dotace. Tak já vám tedy přečtu seznam nenárokových dotací a investičních pobídek, které nespravuje Ministerstvo zemědělství - to bych mohl dodat, pokud někdo bude mít pocit, že je toho málo, ale přečtu vám pouze kladná rozhodnutí o těchto podporách z programu Ministerstva průmyslu a obchodu. Začnu operačním programem Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. Pro stenozáznam uvádím, že čerpám z interpelace, kterou jsem podal na pana ministra Havlíčka, která je veřejně na stránkách Poslanecké sněmovny k dispozici:

Úspory energie III. výzva Fatra, a. s., 690 tisíc. Úspory energie II. výzva Cerea, a. s., 2 028 tisíc. Úspory energie II. výzva 2 561 tisíc. Úspory energieII. výzva Cerea, a. s., 2 939 tisíc. Úspory energie II. Cerea, a. s., 2 797 tisíc. Úspory energie II. výzva Cerea, a.s., 2 556 tisíc. Úspory energie II. výzva Ethanol Energy, a. s., 72 039 tisíc. Úspory energie II. výzva Primagra, a. s., 930 tisíc. Úspory energie II. výzva Výzkumný ústav organických syntéz, a. s., 2 096 tisíc. Potenciál I. výzva Výzkumný ústav organických syntéz 10 milionů. Inovace - inovační projekt I. výzva Pekárna Zelená louka 100 milionů. Aplikace I. výzva s účinnou spoluprací Výzkumný ústav organických syntéz 28 750 tisíc korun. Aplikace I. výzva s účinnou spoluprací Výzkumný ústav organických syntéz 20 034 tisíc. Inovace - inovační projekt I. výzva FARMTEC, a. s., 3 990 tisíc. Inovace - inovační projekt I. výzva Výzkumný ústav organických syntéz 16 184 tisíc. Úspory energie I. výzva Kostelecké uzeniny 5 716 tisíc. Úspory energie I. výzva Kostelecké uzeniny, a. s., 1 316 tisíc. Úspory energie I. Fatra, a. s., 4 778 tisíc. Úspory energie I. výzva Zemědělské zásobování a nákup Strakonice, a. s., 1 948 tisíc. Úspory energie I. výzva Primagra, a. s., 3 758 tisíc. Úspory energie I. výzva PENAM, a. s., 2 241 tisíc. Úspory energie I. výzva PENAM, a. s., 2 679 tisíc. To je jedna ze tří částí, kterou spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu, nenárokových podpor.

Data platná k 10. květnu 2021 - cituji z dokumentu: Níže uvádíme přehled projektů společnostem z koncernu Agrofert, kterým je poskytována účelová podpora z programu TRIO za období 2014 až 2021. Program podpory výzkumu a vývoje s názvem TRIO byl schválen usnesením vlády ze dne 25. května 2015 č. 379. Usnesením vlády ze dne 30. 4. 2018 č. 280 bylo schváleno upravené znění programu TRIO. Program TRIO je naplánován na roky 2016 až 2022. TRIO je programem na podporu průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje se zaměřením na rozvoj potenciálu České republiky v oblasti klíčových technologií.

Příjemce - zase mluvíme o firmách skupiny Agrofert: Výzkumný ústav organických syntéz dotace 8 988 tisíc. SYNPO, a. s., Centrum organické chemie, další účastník, 4 555 tisíc. Výzkumný ústav organických syntéz 3 750 tisíc. ARDEAPHARMA, a. s., 4 829 tisíc. Výzkumný ústav organických syntéz 5 841 tisíc. Výzkumný ústav organických syntéz 7 600 tisíc. Synthesia, a. s., 9 474 tisíc. Technistone, a. s., 1 981 tisíc. Dr. Staněk, spol. s r. o., a Výzkumný ústav organických syntéz 2 464 tisíc. Výzkumný ústav organických syntéz, a. s., 6 958 tisíc.

MPO také poskytuje institucionální podporu na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace Centru organické chemie, s. r. o., na období 2018 až 2022, které rovněž patří do koncernu Agrofert. Centrum organické chemie, s. r. o., podpora za rok 2018 byla 6 663 tisíc.

A teď tedy alespoň, ať nezdržuji příliš, protože bych mohl číst samozřejmě dále, ten seznam. Ale aspoň některé investiční pobídky v podobě úlev na daních. To znamená, neposkytujeme cash jako Česká republika, ale říkáme těm firmám, máte-li zisk, můžete si jej odečíst z daní.

Přehled vydaných rozhodnutí o příslibu investiční pobídky společnostem ze skupiny Agrofert za roky 2014 až 2021:

CS CABO, spol. s r.o. - Agrofert vlastní 48 % - rozšíření výroby sazí pro výrobu pneumatik a technické pryže 579,45 mil. korun.

Fatra, a. s. - stoprocentně vlastněná Agrofertem - strop veřejné podpory 342,75 mil. korun.

Lovochemie, a. s. - Agrofert, a s., 100 % - 591 mil. korun.

Pekárna Zelená louka - rozšíření výroby pekařských výrobků - 81,6 mil. korun.

PENAM, a. s. - Agrofert stoprocentně vlastní - rozšíření výroby pekařských výrobků - 155,5 mil. korun.

Precheza, a. s. - rozšíření výroby titanové běloby - 289,4 mil. korun.

PREOL, a. s. - rozšíření výroby extrudovaného řepkového šrotu - 46,95 mil. korun.

A teď se podržte: celková částka slevy na daních 2,48 mld. korun.

Jenom si představte, co by tady asi dělala v minulosti opozice, a obracím se na ty, kteří jsou tady už více volebních období, kdyby třeba předseda vlády Topolánek nebo předseda vlády Petr Nečas, některá jeho firma, čerpala daňové úlevy ne 2,48 miliardy, ale třeba 5 milionů nebo milion. Ten kdysi porazil Stanislava Grosse, jestli si vzpomenete, protože taková byla kultura. Ona se furt jaksi zhoršuje.

Je otázkou, protože pan premiér říká, že už ty firmy neřídí, tak jestli vlastně jeho odchodem jsou dnes ti manažeři tak schopní, že najednou je tam takový rozdíl v okamžiku, kdy vstoupil do vládních pozic, jestli to má, nebo nemá vliv. Já myslím, že to je věc svědomí pana premiéra. Já jenom tvrdím, že je v konfliktu zájmů, a je v obrovském konfliktu zájmů. A nemůže se z toho prostě dostat, protože se nezbavil řízení těch firem. Jestli se, a to se asi zřejmě stane, potvrdí, že koncovým příjemcem firem skupiny Agrofert je pan premiér, pak si myslím, že to je prostě na odstoupení z funkce premiéra a je to na pád vlády, protože co tomu má potom říkat celý ten podnikatelský sektor v situaci, ve které se Česká republika nachází finančně.

Říká pan premiér: nic vracet nebudeme. Jsme v situaci, kdy řada těch projektů, které jsou kritizované, ještě nebyly proplaceny Evropskou unií, nicméně byly proplaceny Českou republikou. A já jsem se ptal pana ministra Havlíčka odkud. Musí být ve státním rozpočtu určeny finanční zdroje, jakýsi průtokáč, kterým tedy zpětně musí být požádáno a profinancováno. Chci se zeptat, jestli to tedy zaplatí Česká republika, abychom se vyhnuli tomu tlaku Evropské unie, nebo kdo to vlastně potom zaplatí. Já vím, že ta situace je složitá, ale znovu se vracím k tomu konfliktu zájmů. Prostě takto to není možné dělat. A pan premiér se konfliktu zájmu zjevně nezbavil a zbavit nechce.

A ještě jednu věc tady přečtu, která je vlastně z ranku vlády, ale už ne tolik v ranku přímo pana premiéra, i když on tady několikrát říkal, že si ty věci řídí sám, že na vše dohlíží. A my všichni víme, že jeden z obrovských problémů byl nedostatek vakcín v závěru loňského roku a v začátku roku letošního. Tak odpovím čísly z interpelace, na kterou odpověděl premiér, aby bylo jasno, protože kolikrát se jenom řekne: no, my jsme nevyužili těch nabídek, která nám Evropská unie dávala, abychom objednali dostatek dávek, protože lidé na to čekali, a možná nemuselo umřít tolik lidí, kdyby těch dávek byl dostatek, možná jsme mohli ochránit mnohem více lidí, protože to byla hra o čas. A tady se nám předkládalo, že vakcíny nejsou a že nás ještě vlastně ta Evropská unie šidí, tak já tedy musím zveřejnit to, co mi napsal pan premiér.

Ocituji to: Níže uvádím přehled doposud sjednaných smluv na úrovni Evropské unie, podaných objednávek ze strany České republiky, a to včetně předběžných rezervací. Vždy je uvedeno i nabízené množství, podotýkám, a zdůrazňuji výše objednávky a její zdůvodnění.

AstraZeneca - maximální možný podíl, čti nabízeno 6 950 000 dávek. Česká republika objednala 3 miliony dávek. Rozhodnutí o objednávce 4. 9. 2020. Vysvětlení: Tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch na základě projednání s tehdejším předsedou České vakcinologické společnosti a zvláštním zmocněncem vlády, profesorem Romanem Prymulou, postupoval dle tehdejší strategie.

Johnson & Johnson - maximální možný podíl, to znamená, kolik bylo nabízeno, 4 790 186 dávek přesně. Česká republika objednala 2 miliony dávek. To je očkování pro 2 miliony osob. Rozhodnutí o objednávce 14. října 2020 na základě rozhodnutí tehdejšího ministra zdravotnictví Romana Prymuly, postupováno dle tehdejší strategie rezortu diverzifikace portfolia, zajištění vakcín v objemu pro cca 60 % dospělé populace a v okamžiku, kdy pandemie byla na ústupu.

Pfizer/BioNTech - maximální možný podíl 4,625 milionu dávek. Česká republika objednala 4 miliony dávek. Rozhodnutí o objednávce 27. 10. 2020.

Pan premiér dodává: Tehdejší ministr zdravotnictví Roman Prymula rozhodl o objednávce 2 milionů dávek. Toto rozhodnutí bylo nicméně negováno po výměně ministra zdravotnictví a ministr Jan Blatný rozhodl o navýšení objednávky na 4 miliony Navýšení na vyšší objem již nebylo možné z důvodu relativně pozdního oznámení požadavku, kdy již probíhalo přerozdělování nechtěných vakcín v rámci takzvaného bazaru.

Podotýkám, to jsem si nevymyslel a ani tady neříkám něco, co jsem někde slyšel, nebo od někoho, to je dopis a odpověď premiéra. A mohl bych pokračovat, nechci zdržovat. Zkrátka téměř všude jsme objednávali méně, než jsme mohli. A je to prostě věc každého svědomí, protože ty vakcíny nebyly. A myslím si, že bylo velkou odpovědností vlády, aby si zařídila pořádek a aby ty vakcíny v době, kdy měly být, tady byly. A být zjevně mohly. Děkuju za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Nyní v rozpravě vystoupí pan poslanec Adamec, připraví se pan poslanec Holomčík.

 

Poslanec Ivan Adamec: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře - vidím, že se tady změnilo obsazení za mnou - dovolte mi, abych také řekl pár slov k dnešnímu programu schůze k vyjádření nedůvěře vládě. Já musím říct, já jsem opoziční poslanec a prostě jsem vyslovil nedůvěru poprvé vládě, podruhé a nejinak to bude i potřetí.

Dneska jsem zaslechl tady a pak v médiích, že opozice tady dělá sabotáž. No, je to silné vyjádření pana premiéra a já musím říct, že se mýlí. Je to standardní situace v parlamentu, je to standardní situace v obecním nebo krajském zastupitelstvu, když se mění poměry v těch orgánech. Tady Komunistická strana Čech a Moravy řekla, že už dále nebude podporovat vládu Andreje Babiše. To, že dneska odešli a jeli někam na výlet, ukazuje, že to nemysleli úplně tak vážně, že sice smlouvu vypověděli, ale ta podpora víceméně zůstala. Musím říct, že mě mrzí takový ten odpor k tomu, že tady v parlamentu se mluví a že vlastně tady diskutujeme. Já chápu, že možná to panu premiérovi nebo některým z vás připadá, že je to dlouhé, že tady zdržujeme, ale chci říct, že opozice také chce, aby se našim občanům v našem státě dobře žilo, a také chceme rozvoj České republiky. Samozřejmě ty poměry jsou jiné, respektujeme výsledek voleb, a znovu říkám, změnila se situace. Proto je naprosto normální, že jsme vyvolali dnes jednání o nedůvěře vládě. Takže žádná sabotáž to prosím není. Je to prostě normální standardní postup opozice jak v parlamentu, případně i v jiných orgánech, jako je krajské zastupitelstvo nebo zastupitelstvo městské či obecní.

Dneska tady padlo hodně chvály, hodně kritiky. Je to v pořádku. Vláda prezentuje své výsledky, chválí se, opozice kritizuje. Tady k tomu přibylo poslední dobou, poslední léta takové osočování, co kdo kde, jaká strana dělala na počátku tohoto století, a dokonce na konci století minulého. Připadá mi to hodně nefér, protože řada z nás tady v té době vůbec nebyla, ta situace je naprosto jiná a myslím si, že bychom měli prostě se chovat standardně, neosočovat se a že bychom to měli vnímat tak, že nejsme nepřátelé, koalice versus opozice, že jsme političtí protivníci. A to je přece něco jiného. Přece se kolikrát spolu bavíme i mimo Sněmovnu, diskutujeme o těch problémech, které tu máme, a já musím říct, že se ukazuje, že padesát procent těch návrhů zákonů, které procházejí tady Sněmovnou, vlastně schvalujeme všichni. V krajských nebo obecních zastupitelstvech je to dokonce větší procento. A je jasné, že prostě na řadu věcí máme jiné názory, a mě mrzí, že poslední dobou se stalo takovým pravidlem, že když to déle trvá, že tady zazní z koalice, že my obstruujeme. No tak když něco projednává koalice, tak diskutuje. Když chceme projednávat něco my, tak obstruujeme. Já si myslím, že to tak není a že prostě v parlamentu se mluví a je potřeba se s tím smířit. Protože já jsem zažil na svých zahraničních cestách parlamenty, kde se vůbec nemluvilo, ale ty země nebyly demokratické. A když se mluvilo, tak jeden řečník a všichni tleskali - něco mi to připomíná tady někdy - ale prostě nikdo nekritizoval, nikdo se neodvážil říct slovo proti. Dokonce když jste vešli do budovy parlamentu, tak se vám najednou sám o sobě vypnul mobilní telefon.

A teď se podívejme na některé problémy, které jsem tady chtěl zmínit. Dneska už jsme se tady bavili o dopravě. Já už jsem tady rozporoval, že nemá vůbec význam hodnotit, kdo kolik kilometrů v jaké době vybudoval těch dálnic nebo železnic, že vzhledem k tomu, že ta příprava je hrozně dlouhá a trvá šest let, že je lepší se bavit o tom, jak jsou ty věci připraveny, v jakém stavu je legislativa a co všechno je potřeba zlepšit, aby ta doprava se v České republice výrazně posunula k evropským standardům.

Musím říct, že je to trošku problém. Ministerstvo dopravy mělo malinko smůlu na obsazení těch ministerstev, respektive ministrů, kdy bývalo období, kdy ministři se tam střídali velmi často. A když se podíváte na tu situaci, která tady byla v našem volebním období, tak zjistíte, že vlastně došlo také v výměně ministrů. A poslední ministr, pan ministr Kremlík, odešel velmi neslavně ohledně elektronických vinět, respektive dálničních známek, kde absolutně nezvládli výběrové řízení na tuto novinku, a pan premiér Babiš zřejmě z důvodu nějaké personální nouze prostě pověřil ministra průmyslu a obchodu, aby byl zároveň ministrem dopravy. A já si myslím, že je to trošku problém. A není to problém pana ministra průmyslu, obchodu a dopravy ve stávající době, ale je to problém pana premiéra. Protože já vám něco řeknu. Ta doprava je natolik důležitá a tak složitá a Ministerstvo průmyslu a obchodu je ještě složitější, a navíc v době covidové a postcovidové, kde tam, kde je spousta programů pro podnikatele, tam je práce hodně a není možné jeden den plánovat dálnice a druhý den připravovat výstavbu Dukovan. To opravdu si myslím, že možné není a že by to mělo být rozděleno tak, jak jsme prostě byli zvyklí, že bychom měli mít ministra dopravy, ministra obchodu a průmyslu.

Co se týká věcí, které podle mě splněny nejsou a nebudou, tak je to posun v Pražském okruhu, který by měl investovat stát. Všichni jezdíme do Prahy a víme, jaký je problém se prostě do té Prahy dostat. Všichni přijedeme na hranice hlavního města a pak už se jenom divíme, jak dlouho nám trvá se dostat sem do středu Prahy.

Dále je to problém, který pořád se řeší ad hoc, a to je financování silnic druhých a třetích tříd. Já si myslím, že toto se musí dostat úplně do jiného systémového režimu, kdy tyto finance prostě budou v rozpočtovém určení daní, případně nějaký jiný systém, ale já preferuji rozpočtové určení daní, tak aby ty kraje s tím počítaly každoročně v rámci normálního přídělu peněz z rozpočtového určení daní.

Pak mi dovolte, abych tady kritizoval legislativu. My jsme tady udělali zákon 416 s poslaneckou iniciativou. Nemyslím si, že to je úplně šťastné. Já si myslím, že to jsou důležité věci. Už jsme ho i novelizovali, ale je to málo. Chybí nám zákon o liniových stavbách. Ten prostě není a nebude. Stavební zákon, já se k němu vrátím za chvilku, tam je to taky velký problém. Pak vidím problém v organizaci výstavby a investic v oblasti liniových staveb, a to jsou organizace, které se nazývají Ředitelství silnic a dálnic. Jsou nevýkonné, pomalé, úředníci jsou velmi úředničtí, protože se bojí, a oni vlastně ani moc nemohou riskovat nebo vyvíjet nějakou iniciativu tak, aby ta výstavba, příprava té výstavby se urychlila.

Takže není všechno tak růžové, jak na první pohled vypadá. Ale já chápu, že ty problémy tam jsou, nicméně to, co se plánovalo splnit, je tak na půl cesty, a myslím si, že možná je to i proto, že na to není dostatek času, protože pan ministr je prostě ještě ministrem průmyslu a obchodu. A tím ho tady vůbec nechci kritizovat, protože to není jeho problém, on byl pověřen panem premiérem. Je to problém pana premiéra a problém české vlády.

A teď mi dovolte se s vámi podělit ještě o jeden zážitek z poslední doby, který mě velmi překvapil. Možná byste si řekli, že jako opoziční zastupitel bych z toho mohl mít radost. Já vám řeknu, že nemám. A já vám řeknu, o co jde. My jsme tady schvalovali, jak bylo řečeno, jeden z nejdůležitějších zákonů České republiky pro toto období, nový stavební zákon. Pominu, jakým způsobem se dělala příprava toho legislativního procesu, kdo ho inicioval, na čí popud byly tlaky na to, aby se z toho stal státní úřad, to všechno pominu. Ale není to tak dlouho, co jsme tady o tom návrhu zákona hlasovali ve třetím čtení, a jaké bylo mé překvapení, když poslanecký klub, největší poslanecký klub, který má ministryni pro místní rozvoj, prostě tu ministryni přestal poslouchat. Prostě hlasoval proti ní v řadě případů.

A já říkám, že tohle není dobré. Protože kdo je garantem toho vládního prohlášení a vládního programu? No vláda a jednotliví ministři. A když prostě poslanci řeknou, že ne, tak jako říkám, nemám z toho radost, protože pak tu vznikne něco, co vzniknout vůbec nemělo, a ty následky mohou být docela nepříjemné pro nás pro všechny, protože jak já říkám, tak ďábel je vždycky ukryt v detailu. A ty pozměňovací návrhy nejsou tak nevinné, které se tady protlačily, jak by na první pohled vypadalo. To samé se stalo včera při třetích čteních, při zákonu o návykových látkách, kdy opět se situace opakovala, tentokrát s jiným ministrem. Fakt z toho nemám radost! Nekritizuji to. Jako opoziční poslanec bych mohl mít obrovskou radost, jak vám to nejde. Ale fakt nemám, protože to jsou nebezpečné věci. Ještě dovedu pochopit, když se neshodnete v koalici. Ale aby část koalice svého vlastního ministra tímto způsobem nepodporovala, mi připadá velmi nebezpečné. A něco to svědčí o stavu vládnoucí většiny v tomto parlamentu.

Dámy a pánové, nechci tady zdržovat, už toho máme všichni dost. Je krásný letní večer. Nicméně není to tak jednoduchá věc, nedůvěra vládě. Musím říct, že tato vláda vzhledem k těm problémům, které tady zazněly - já je nebudu opakovat. Nebudu opakovat, co tady říkali mí kolegové, co tady říkal náš pan předseda. Těch problémů je celá řada. Myslím, že posun v té politice je tady výrazně vidět. To, co by se stalo před deseti lety v této oblasti, by znamenalo automaticky pád vlád. Dneska se to přechází, dneska tady bojujeme za něco, co podle mě obhajitelné není. A myslím si, že bychom se měli všichni zamyslet, abychom do budoucna vrátili politice její dobré jméno a aby ti lidé, kteří vykonávají ty funkce, si také uvědomovali, že se zodpovídají českému státu a českému lidu.

Děkuji vám za pozornost a samozřejmě budu hlasovat pro návrh na vyslovení nedůvěry. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. A s přednostním právem si přeje vystoupit paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedo. Opozice říká, že přidáváme jenom důchodcům. Kromě toho, že to není pravda, tak to ukazuje, že neví, jak se lidem žije. A také že pohrdají lidmi. Protože když jsme nastupovali, tak důchody byly něco kolem 10 tisíc v průměru. A chtěla bych vás, vážení páni poslanci a vážené paní poslankyně, vidět, jak dokážete za tyhle peníze žít.

Já vám jenom za svůj resort zrekapituluji, komu všemu jsme pomohli. Já budu v červenci ministryní práce a sociálních věcí tři roky a z toho více než rok jsem strávila řešením covidové krize. Přesto se nám podařilo schválit společnými silami často více než 20 různých zákonů, které pomáhaly rodinám s dětmi, zaměstnancům, hendikepovaným, ale i právě důchodcům. Asi nejdůležitější věc je to, jak jsme pomohli rodinám s dětmi. Vyšší rodičovská po 12 letech. Po 12 letech 300 tisíc. A každý, kdo má malé dítě, tak ví, jak je těžké zvládnout rodinu, práci a ještě vyžít z jednoho platu. Po 15 letech se nám podařilo prosadit náhradní výživné. Vím, že zejména pro ODS to nic neznamená, další zbytečná dávka. Ale zkuste se rozhlédnout, podívat se po svém okolí a zeptat se samoživitelek, jak se jim žije. Zeptat se samoživitelek, jaké to je, když vám ten druhý neplatí alimenty a vy se nemůžete dovolat spravedlnosti. Samozřejmě, měli bychom zlepšit vymahatelnost práva, ale o té tady debatujeme už 30 let. A ty děti mezitím odmaturovaly, některé dokonce dokončily vysokou školu, a to navzdory tomu, že jim nikdo nepomohl. A od 1. července bude náhradní výživné platit tak jako ve většině vyspělých zemí. A já jsem na to velmi pyšná. Protože i Slovensko, dámy a pánové, má náhradní výživné od roku 2007. Takže u nás to bude po 14 letech, se čtrnáctiletým zpožděním oproti Slovensku.

Zítra budeme hlasovat o jeslích. Jsou tady na to různé názory, budí to vášně, ale cílem toho zákona je, aby každá rodina, která potřebuje jesle, tak aby si je mohla dovolit. Protože platit 8 tisíc měsíčně pro mě není normální. A i když stát do dětských skupin dává vysoké finanční prostředky, přesto jsou velmi drahé. Pevně doufám, že se nám společnými silami podaří dostupné jesle zvládnout.

Druhá skupina, která mi velmi leží na srdci, jsou zaměstnanci. Slíbili jsme, že zrušíme karenční dobu. Že zavedeme znovu proplácení prvních tří dnů nemocenské. A dokážete si představit, jak by se nám zvládala pandemie bez toho, aby karenčka byla zrušena? Po deseti letech diskusí jsme během sedmi měsíců na Ministerstvu práce a sociálních věcí zavedli elektronickou neschopenku. Mám tu samou řečnickou otázku. Dokážete si představit, že bychom pandemii zvládli bez elektronické neschopenky? Já ne. Důsledky by byly mnohem fatálnější, než jsou nyní.

Když jsme nastupovali jako sociální demokraté do vlády, tak byla minimální mzda 8 500 korun. Dneska máme 15 200 a vláda bude o minimálně mzdě rozhodovat minimálně ještě jednou. Takže pevně doufám, že ten, kdo bude pracovat, se bude moci ze své mzdy uživit a že to bude platit i pro ty, kteří pracují za minimální mzdu.

O více než třetinu jsme navýšili platy a mzdy v sociálních službách. Opět, ti, kteří stáli v první linii během pandemie, jsou ti, kteří jsou nejhůře finančně oceňováni. A proto jsem ráda, že sociální demokracie i např. minulý rok zvedla finanční ocenění v sociálních službách o 10 %.

No a příští týden bude Senát schvalovat kurzarbeit. Zákon, o kterém se tady dlouho mluvilo, dlouho, více než 20 let. Víte, že Německo jej má 60 let. A pevně doufám, že na příští hospodářskou krizi bude Česká republika připravena.

Nejvíce času a námahy jsem strávila jako ministryně práce a sociálních věcí s tzv. covidovou pomocí. Nesčetněkrát jsme tady mluvili o ošetřovném. Jestli má být 80 nebo 70 %. Zdalipak nám, když jsou zavřené školy, nebudou ty maminky zůstávat doma, jestli bychom je neměli lépe motivovat k tomu, aby chodily do práce, i když jsou zavřené školy. A jsem pevně přesvědčena a velmi ráda, že to bylo správné, že jsme po celou tu dobu poskytovali rodinám ošetřovné, a to v nadstandardní výši.

Nejúspěšnější vládní program za ten poslední rok a dva měsíce byl program Antivirus. To není můj názor. To řekla Hospodářská komora a Svaz průmyslu a dopravy. A Antivirus zachránil přes milion pracovních míst. My jsme vyplatili přes 4 miliony příspěvků na milion těchto unikátních pracovních míst pro téměř 70 tisíc firem. Nepředstavitelná věc! Kdybyste s námi seděli tenkrát v březnu minulého roku na Ministerstvu práce a sociálních věcí a zažili to, jak jsme poprvé v historii České republiky dávali dohromady takový program, přemýšleli, aby to fungovalo, aby to šlo rychle, aby firmy dostaly ty peníze okamžitě, protože jim hrozil krach, tak byste možná tento neuvěřitelný úspěch ještě o to více ocenili.

Asi nejsložitější věc, na které se tady lámaly názory, byla izolačka. Já jsem přesvědčena, že v té třetí vlně izolačka zafungovala ze všech těch opatření nejvíce. V průměru nám pomohla zvýšit ochotu lidí zůstat doma a neroznášet nákazu o více než deset procent. Má velký podíl na tom, izolačka, o té mluvím, že jsme celou situaci v posledních týdnech tak dobře zvládli.

Musím říci, že spousta těchto věcí, které jsem tady vyjmenovala, bylo jich mnohem více, jsme prosadili i navzdory hnutí ANO. I navzdory hnutí ANO. Já jsem šla do vlády proto, abych pomáhala lidem, abych pomáhala seniorům, rodinám s dětmi, zaměstnancům, hendikepovaným. Ne abych obhajovala svoji ministerskou funkci. My jsme šli do vlády také proto, abychom zastavili koalici s ODS. To byl jeden z našich hlavních motivů. Ale abychom taky zabránili tomu, aby SPD se dostala k moci. A když se podívám na to, co takové zásnuby ODS a hnutí ANO způsobily, tak taková malá ochutnávka je např. způsob, jakým se zrušila superhrubá mzda. To je věc, která nás extrémně zadlužila a vytvoří nám do příštích let nebývalé problémy. A přesně proto jsme šli jako sociální demokraté do vlády.

Musím říct, že jsem jako sociální demokratka také často odchod z vlády zvažovala. Je to ta tzv. červená linie. Velmi vážně jsem to zvažovala. Ale zároveň přiznávám, že příchodem covidu pro mě toto skončilo a jakýkoliv odchod z vlády bych považovala ze nezodpovědný.

A ráda také dodám, že čtyři měsíce před volbami považuji ještě vzhledem k tomu, jaké je rozložení hlasů v Poslanecké sněmovně, a s tím, co řekla KSČM, tento celý den promarněným časem. Je to promarněný čas. Sociální demokracie, nebo rezort práce a sociálních věcí má v tuto chvíli deset neprojednaných zákonů ve Sněmovně. Ani nehovořím o spravedlivé důchodové reformě. A my jsme celý den strávili politickým cirkusem místo toho, abychom pomáhali lidem a abychom pracovali v jejich prospěch. Je to obrovská škoda, protože z krize, z pandemie ještě vůbec nejsme venku. Myslím si, že to riziko, že propadneme stejnému pocitu, že jsme nad pandemií zvítězili, je úplně stejné jako před rokem.

Takže kdybych to měla shrnout, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, toto byla ztráta času a bude to ztráta času. Vím, že to je vaše parlamentní právo, vaše ústavní právo, nicméně do voleb jsou čtyři měsíce a myslím si, že nové karty by měli rozdat zejména voliči. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Mám zde faktickou poznámku - pan poslanec Jurečka. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane předsedající. Mně to nedá, já si dovolím zareagovat na několik věcí, které tady paní ministryně před chvílí řekla.

Tak jednak když nastupovala ona do vlády, tak byl průměrný důchod v roce 2018 12 391 korun. Ta předchozí výše důchodu, tak to byl výsledek práce minulé koaliční vlády, nikoliv její. A když se podíváme například, kam se to dotáhlo v roce 2019, tak v roce 2018 byla ta výše důchodu vůči čisté mzdě v České republice 50,7 %, v roce 2019 to bylo 51,5 %, ale pro zajímavost, v roce 2015 to bylo více, bylo to 54,5 %. To znamená, ta reálná, skutečná kupní síla toho důchodu byla vyšší, než je tomu dnes. To jenom ať si to poměříme. Pořád ať tady nepadají jenom ty absolutní částky, ale ať říkáme ten kontext.

Paní ministryně tady řekla spoustu věcí. Ano, některé jsou pravda. Podařilo se díky této Sněmovně a díky i nám jako opozici, to tady jasně zaznělo, prosadit některé věci. Nicméně mě mrzí ty věci, které se třeba prosadit nepodařilo. Včera obstrukce sociální demokracie, dvakrát byla vzala přestávka. Zákon, který by řešil jasně fixované platy učitelů do budoucna, tak je tady vyobstruovala sociální demokracie. Tento týden jsme řešili vratku ze Senátu, která by pomohla všem rodinám, kde mají rodiče obrovskou starost a péči o děti, které jsou autistické. Opět sociální demokracie a osobní dopis paní ministryně, která proti tomuto bojovala. Takže na jedné straně tady se řeknou líbivé věci, to, co dobře zní, ale když se ptáte, jaká je reálná situace, jestli víme, jak se těm rodinám žije - ano, víme, máme k nim velmi blízko, máme je ve svých rodinách, ale vy jste tyto věci zabila! (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za přesné dodržení času. Pan poslanec Holomčík je přihlášen do rozpravy, připraví se pan poslanec Svoboda.

 

Poslanec Radek Holomčík: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, když jsem se hlásil před těmi mnoha hodinami do rozpravy, tak jsem chtěl hovořit o Národním plánu obnovy. Je to 180 miliard, které mohou pomoct České republice v následujících letech vzpamatovat se po covidu a je to mimo jiné i krásná ukázka toho, že tato vláda této zemi nenabízí žádnou budoucnost, protože nemůže. Není - tady vlastně nejsou schopni ani dodržet zadání z hlediska participace i z hlediska klimatických cílů, ale hlavně je to jedna velká prázdnota. Je to vymetání šuplíků a je to lepení děr, kterých nám jistě po této vládě zbyde mnoho, ale není za tím žádná myšlenka, žádná vize, žádný cíl. A o tomto jsem chtěl hovořit. Chtěl jsem se i zeptat nebo doptat pana premiéra na nějaké věci kolem Národního plánu obnovy, ale pak jsem si přečetl jeho některá vyjádření ať už zde ze Sněmovny, tak ze sociálních sítí, a naznal jsem, že pokoušet se o věcnou debatu s panem premiérem je úplně zbytečné. Musím říct, že to je docela síla.

Piráti a uprchlíci. Tak připomeňme si, že pan premiér Babiš ještě v roce 2015, když byl ministr financí, tak v Lucembursku vykládal, jak klidně zvládneme přijmout 18 tisíc uprchlíků. V tom samém roce hlasoval s vládou, že přijmou 1 500 uprchlíků mezi lety 2015 a 2017. A já rozhodně tady nechci otevírat to protiimigrační téma, tady ty nálady, ale prostě platí, když nemáte argumenty, tak tam dejte uprchlíky. A ještě tomu nasadí korunu: Piráti vám nastěhují imigranty domů! To si fakt myslíte, že jsou občané téhle země úplní hlupáci? To fakt vám přijde normální, takhle pohrdat vlastními voliči, když předseda vašeho hnutí přijde sem k tomuhle pultíku a bez jakéhokoliv náznaku ostychu prostě lže těm lidem skrze televizní kamery do očí. Vždyť to je humus! To je úplně něco neskutečně odporného!

A já jsem optimista. Snažím se na všem hledat něco pozitivního. A já vlastně na všech těchto jeho lžích a výpadech vnímám jednu pozitivní věc a to je strach. Jestli to tak půjde dál, tak vydáme pokračování, nebo bude vydáno pokračování úspěšné sci-fi komedie O čem sním, když náhodou spím, tentokrát to bude psychologický thriller s názvem Koho se bojím, když jsem vzhůru. A bude to celé o nás.

Já bych chtěl jenom připomenout, že žijeme v době, nebo v současnosti, kdy podle aktuálních dat tři čtvrtiny tohoto národa nedůvěřují této vládě. A co nám tady s tímhle pan premiér říká? S každým jedním takovýmhle výrokem, co říká veřejnosti? Říká: Čau lidi, už vás štvu? Už mě nechcete? Už chcete, abych šel pryč? Tak volte Piráty a Starosty, protože se jich bojím. A neuvěřitelná podpora v kampani. Za 200 milionů bychom to nekoupili. Díky za to!

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A poprosím do rozpravy pana poslance Svobodu, připraví se pan poslanec Jiří Kohoutek.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo, pane předsedo. Zbytku vlády, ještě většímu zbytku poslanců přeji dobrý večer. Já jsem se nakonec rozhodl po všem tom, co jsem tady slyšel, a skoro všecko bylo řečeno, že se budu držet toho, čemu pravděpodobně víc rozumím než jiným věcem. Pan premiér nás tady obvinil, že jsme všichni amatérští epidemiologové a navážíme se do věcí, kterým nerozumíme, tak já bych jenom chtěl podotknout, že mně komunisté nepustili studovat na lékařskou fakultu všeobecnou a vystudoval jsem hygienickou fakultu, hygienu a epidemiologii, takže mám státní zkoušku z tohoto oboru. A možná že i to je důvod, proč jsem už vlastně na úplném začátku minulého roku v únoru varoval tuto Sněmovnu o tom, co přijde, jaká hrozba je tato infekce při analýze například infekce SARS, a ptal jsem se, jak jsme na to připraveni, jakou máme výbavu, jaké máme ochranné prostředky, jaký máme pandemicko-epidemický plán. A nejen že jsem nedostal žádnou odpověď, ale tato Sněmovna se mně vysmála. Pan ministr Vojtěch Adam mě odmrštil s tím, že žádné takové věci nejsou na stole.

A všechny ty věci se bohužel seběhly. Já opakovaně říkám, že bych byl rád, kdybych se mýlil, ale na druhou stranu je fakt, že fakta, která byla vlastně epidemiologům známa, protože toto všecko je popsáno v těch učebnicích ještě od starého Haškovce, to všecko už známe 50, 80 let, tak to všecko se hodilo stranou a hrála se statečná hra. Nějakým způsobem se přes to přetloukali, a na podzim opět jsem varoval, že dochází k určitému rozvolňování, že to nošení roušek a všecky tyto věci se začínají zapomínat.

A ministr Adam, to byla jedna z mála věcí, kdy vlastně respektoval určité pokyny, které v epidemiologii jsou jasné, rozhodl o tom, že se roušky mají nosit. Já jenom musím konstatovat, že mu to pan premiér zakázal, že jsem s ním o tom mluvil, a on řekl, že to je zbytečné, že vláda v čele s panem premiérem rozhodla, že tato věc je zbytečná, No tak jsme to vyzkoušeli na těch horách v tom prosinci, vyzkoušeli jsme to ve frontách u těch bufetů, vyzkoušeli jsme to na Silvestra, a po Novém roce jsme tu neměli druhou vlnu, měli jsme tady pokračování té vlny infekcí, která už tu jednou byla.

Zase jsem volal díky svým vědomostem po tom, co děláme, jaký je plán, jak budeme dál postupovat, jak jsme na tom s přípravou očkování, jak ho nakupujeme, jestli vytvoříme očkovací centra, protože žádná jiná možnost než v té první fázi oočkovat obrovské množství lidí v očkovacích centrech neexistuje. To všecko spadlo pod stůl. Zase se všichni smáli a na ty věci se přistoupilo s obrovským zpožděním. Očkovací centrum pražské bylo otevřeno asi před třemi nedělemi slavnostně za účasti pana premiéra, a přitom už mělo fungovat od ledna.

Ta epidemiologie říká, že když známe infekci a známe způsob a cestu přenosu, že máme jediné možnosti, jak s tou infekcí bojovat. Najít na ni nějaký lék anebo zabránit té cestě přenosu. To všechno jsou věci, které jsou známé. A to, co mě děsí, skutečně děsí, že my zase znovu nic neděláme. Je to úplně stejné, můj hlas teď je hlasem volajícího na poušti. Já říkám: Jaký je další plán? Co budete dělat? Kde máte nějaké epidemiologické zásady, které budou realizovány v té době nejbližší? Kde máte nějakou představu, co budete dělat? Namátkou představu o tom, jestli budeme očkovat děti. Pravděpodobně budeme muset. Ale na tom bychom museli už teď pracovat. Museli bychom těm rodičům vysvětlovat, říkat jim, že to je potřeba, protože díky přístupu, který teď zase vláda má, díky výměně ministrů, díky tomu, jak špatně nakupovala ty očkovací látky - kolega Bendl to tady jasně demonstroval, že jsme si opatřili zhruba tak třetinu toho, co jsme mohli mít, máme tady stále ještě velikou rezervu očkovací, stále ten stav není dořešen, a my nemáme žádný systém, jak budeme postupovat dál. Lidé se přestávají očkovat prostě proto, že se přestávají bát, protože jim zase znovu říkáme, že jsme to zvládli, že jsme vyhráli. Někteří lidé tu roušku nenosí. Já jim nabízím, teď už to není tak strašné, ale nabízím jim: Pojďte ke mně do špitálu. Pojďte pracovat na to supertěžké covidové oddělení, a já vám slibuji, že se pokusím zařídit, abyste ty ležící, klečící pacienty mohli ošetřovat a nemuseli si k tomu brát roušku.

To jsou všechno věci, které teď musí existovat, a vláda na nich musí pracovat. Na informaci obyvatelstva. Protože toto nejsou věci, které by se daly zvládnout nařízeními. To vyžaduje konsenzus, to vyžaduje souhlas všech lidí. To vyžaduje to, abychom to všichni dělali. A na tom se musí dennodenně pracovat. Tím se musí dennodenně zabývat média, veřejná televize, ale také vláda. Místo toho. abychom se tady dozvídali, co vláda udělala nebo neudělala, abychom to celý den poslouchali, tak jsme tady měli být v tento den a měli jsme se dozvědět, jaký je další epidemický plán, jaká je sestava, která se o to bude starat, jaké jsou kroky, které učiníme, a jak jsme nachystáni na to, že ta další vlna může přijít. Já nestraším. Teorie toho oboru, té epidemiologie, to říká. Říká, že po takto velkých infektech přichází jednou až dvakrát nová vlna. Španělská chřipka přišla za dva roky, ta druhá vlna byla těžší než ta první. Já neříkám, že se něco takového stane, máme přece jenom k dispozici očkování, ale musíme být na to připraveni. Musíme mít rezervy na to, abychom v okamžiku, kdy to začne, měli zase možnost očkovat. Protože možná že to očkování bude muset být malinko pozměněné. Musíme se co nejrychleji vyrovnávat s tím, jak rychle budou klesat protilátky a kdy nám začne tedy hrozit to, že to může znovu začít. Ten plán musí být naprosto jasný a musí být lidem neustále zdůrazňován a říkán, protože když to nebudou vědět, tak budou jednat tak, jako jednali loni v prosinci, a budou jednat tak, jako budou jednat teď v tomto létě. To není jejich chyba. To je chyba té vlády, to je chyba těch, kteří jsou povinni a zodpovědni za to, aby to, čemu se říká epidemický nebo pandemický plán, vytvořili, aby vytvořili skupinu lidí, která se tím bude zabývat, která tomu bude rozumět, která nebude složena z nejrůznějších dobrodruhů, která se nebude zabývat Ivermectinem a jinými léky na bradavice, které nezabírají vůbec na nic, ani na ty bradavice u těch prasat.

A to je to, co mně vlastně říká, že tato vláda nemůže dostat důvěru, prostě proto, že my potřebujeme říct, aby to celý národ věděl, že tady jsou chyby, zásadní chyby, a že s těmi chybami nechceme žít. Že chceme, aby co nejrychleji byly odstraněny, abychom naprosto jasně řekli, co je špatně. Tady není vůbec potřeba říkat to, jestli někdo v roce 2013 koupil letadla, nebo casy, za něco víc, nebo za míň. Jediná starost, kterou máme mít teď, je to, jak se s touto situací vyrovnáme. A to jsme, prosím pěkně, neudělali. A to je důvod, proč já této vládě nedůvěřuji. To je důvod, proč se domnívám, že vyslovení té nedůvěry je důležité pro nás jako pro opozici i pro všechny lidi v této zemi, aby si našli svoji představu o tom, jak má ten život tady jít dál a jak se my všichni sami postaráme o to, abychom skutečně žili ve zdravé společnosti a ne ve společnosti, která je z principu nemocná a které vláda tu její chorobu ještě velmi významně zhoršuje. Děkuji. (Potlesk z lavic ODS.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, přeji hezký večer, a faktická poznámka, pan poslanec Marian Jurečka. Připraví se k vystoupení v obecné rozpravě pan poslanec Jiří Kohoutek. Takže pane poslanče, dvě minuty. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já bych chtěl jenom tady podotknout poté, co vystoupil pan docent Svoboda, abychom si zapamatovali to, co on tady říkal 3. června v 19.36 hodin, v době, kdy se tady hraje první třetina, protože bohužel se může s velkou pravděpodobností stát, že na ta jeho slova dojde, tak jako došlo na jeho slova z ledna loňského roku. A tady dneska nezaznělo od nikoho z vlády, ani od premiéra, ani od ministra zdravotnictví, v čem po 14 měsících, kdy tato země se potýká s covidem, v čem vláda udělala opatření, která by prezentovala a řekla: tady jsme poučeni a tady víme, že bychom tyto chyby neopakovali a že bychom to zvládli. Nic takového tady dneska od nikoho z vás, milá vládo, nezaznělo. Není tady jasně nastavený systém fungující chytré karantény, trasování, testování, není nastaven systém toho, jak by se postupovalo v případě dalších nutných reočkování. Není tady využit potenciál technologických řešení v nemocnicích, v zařízeních sociální péče, v místech s velkou koncentrací dětí a lidí. Všechno toto domácí firmy nabízely, věda a výzkum to nabízely. Jak se změnila výrobní kapacita ochranných pomůcek na území České republiky. A mnoho dalších otázek.

A já bych byl rád, aby prostě tato vláda byla schopna říct opravdu, když už nás to tady stojí řádově biliony korun, tato situace: Uměli jsme se z toho poučit. A nejenom pro příští měsíce této vlády, ale pro budoucnost jakékoliv jiné vlády. To poučení tady je. Je manažersky zpracováno na úroveň celkového řízení státu, krajů, měst a obcí, jednotlivých zařízení a tak dále.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Děkuji také za přesné dodržení času. A nyní vystoupí pan poslanec Jiří Kohoutek a připraví se pan poslanec Jaroslav Foldyna. Tak prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Kohoutek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dobrý večer, dámy a pánové. Poslanci hnutí SPD nikdy v žádném hlasování této vládě důvěru nevyjádří a nemohou ji vyjádřit ani dnes, a to především z věcných důvodů. Tato vláda prostě dělá špatnou politiku. Její konkrétní kroky většinou nejsou činěny v zájmu českých občanů České republiky. Je to vidět v mnoha oblastech působnosti, mimo jiné v oblasti energetiky, které se jako člen hospodářského výboru Poslanecké sněmovny věnuji velmi podrobně. Zásadní, zcela negativní je v tomto ohledu postoj naší vlády k tzv. energetické politice Evropské unie, na prvním místě pak její souhlas se zpřísněním tzv. klimatických závazků na úrovni orgánů Evropské unie.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás, pane poslanče, přeruším. Tady má někdo puštěnou televizi nebo nahlas mobil? Byl jsem upozorněn tady i jinými poslanci, tak bych poprosil, aby to bylo kdyžtak nějakým způsobem ztišeno. (Poslanec Kohoutek: Také něco slyším.) Ano, ano, ano. Takže prosím, můžete pokračovat. Prosím.

 

Poslanec Jiří Kohoutek: Což znamená razantní omezení emisí směřující slovy předsedkyně Evropské komise k dosažení klimatické neutrality v roce 2050, což přinese likvidaci značné části českého průmyslu a ohrožení naší energetické soběstačnosti a bezpečnosti a také bezprecedentně zadluží budoucí generace Čechů, protože jde o projekty v řádu až bilionů korun a v podstatě je vše financováno z úvěru od soukromých zahraničních subjektů, za které bude náš stát ručit. Tento proces také znamená povinnost zvyšovat podíl neefektivních takzvaných obnovitelných zdrojů energií na celkovém energetickém mixu České republiky. Ministr Karel Havlíček k tomu uvedl, že celková částka vyplacená na tento účel za roky 2010 až 2030 bude činit zhruba 1 bilion korun, z toho cca 60 % půjde na podporu solárních elektráren. Už jen toto samo o sobě je strašné a je naprosto neomluvitelné, k čemu nás a naše děti a vnuky tato vláda u Bruselu zavázala.

Trvající přemrštěná podpora tzv. solárních baronů je pro naše hnutí SPD též zcela nepřijatelná. Mnohokrát jsme na toto vládu upozorňovali a podali jsme k tomu příslušné pozměňovací návrhy na změnu státního rozpočtu v této položce, ale vláda se chová jako hluchá a slepá. A protože (přestože) o omezení této nesmyslné a předimenzované podpory občas nesměle mluvila, neudělala fakticky nic. Mimochodem, náklady na dosažení uhlíkové neutrality v České republice budou prakticky až dvojnásobné ve srovnání se starými západními členskými státy EU, i proto, že jsme průmyslovou zemí, s energeticky (energetikou) založenou do velké míry na uhelných zdrojích. A na rozdíl od Poláků si naše vláda v EU nedokázala vyjednat příslušné výjimky, které by naší situaci zohledňovaly, když už celý tento šílený plán nevetovala, což by bylo jediným správným přístupem.

Velmi výmluvné je i to, co k evropským klimatickým závazkům uvádí náš český Svaz průmyslu a dopravy, který se tohoto plánu velmi obává, s tím, že bude znamenat mnohá rizika, zvýšené náklady pro řadu našich hospodářských odvětví. Řada sektorů nemá v současnosti dostupné technologie, aby ještě rychleji snižovala své emise. Náklady na zpřísnění cíle pro snížení emisí v roce 2030 ze 40 na 55 % Evropská komise odhadla nejméně na 94 miliard eur, asi 2,5 bilionu korun, za rok pro celou EU. Náklady pro Českou republiku budou ale s ohledem na strukturu jejího hospodářství s vysokým podílem průmyslu poměrně vyšší, prohlásil například první viceprezident svazu a generální ředitel energetické společnosti ČEZ Daniel Beneš. Svaz průmyslu a dopravy dále upozorňuje na to, že Evropská komise nezpracovala podrobnou studii dopadů k zpřísnění klimatických cílů na členské státy. Toto navýšení také proběhlo prakticky bez veškerých potřebných analýz i bez zohlednění současné značně kritické ekonomické situace evropských zemí v souvislosti s dopady koronavirové epidemie na naše hospodářství.

Zavázat za těchto okolností Českou republiku k dodržení těchto nerealistických a pro nás pouze škodlivých a nebezpečných ekologických cílů je hazard s budoucností. A vláda, která to učinila, nemůže mít naší důvěru. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jaroslav Foldyna a připraví se pan poslanec Libor Hoppe. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo, pane předsedající, díky za slovo. Dovolte mi, abych i já řekl, proč nemohu podpořit tuto vládu. Není to kvůli koronavirové krizi, která určitě šla řešit mnohem lépe. Ona totiž určitě šla řešit také mnohem hůř. Není to ani kvůli střetu zájmů premiéra, protože Andreje Babiše do politiky poslali voliči a bylo jasné při velikosti Agrofertu, že vždycky dojde k nějakému potenciálnímu střetu zájmů. Nakonec kvůli Andreji Babišovi a jeho možnému střetu zájmů také Sněmovna přijala speciální zákon. A on se podle toho zákona zachoval. A mimochodem, tento zákon vytvořily a prosadily strany, které dnes tvrdí, že tento zákon je špatný, protože to tvrdí i Brusel.

Ani střet zájmů, ani řešení koronakrize pro mě není důvodem k tomu, abych tuto vládu nepodpořil. Tímto důvodem je něco jiného. Za vlády Andreje Babiše se Česká republika stala poníženou kolonií unijních byrokratů a jeho poskoků. Zahraniční politika této vlády byla po celou dobu katastrofální. Podle mého soudu je nejhorší za existence státnosti České republiky. A Českou republiku to poškodilo tak na léta dopředu, protože nás ukázala jako národ, který hrbí hřbet. To je horší než všechny koronakrize a střety zájmů dohromady.

Za vlády Andreje Babiše, ale přicházíme... a dochází tady k největšímu útoku na svobodu slova od listopadu 1989. Ministerstvo vnitra této vlády v rámci ČSSD, jemuž se vytvořilo a vynalezlo předsudečnou nenávist(?). Podle Ministerstva vnitra se tato předsudečná nenávist, pod to se dá schovat cokoliv. Platit udavače, kteří sledují veřejný prostor, nahlašují nepravé názory a eliminují tak udavače. A eliminace těchto udavačů bude trvat roky. Tato vláda podpořila nárůst moci nikým nevolených zájmových skupin do takových rozměrů, že nakonec i sám premiér naslouchá různým rekonstrukcím státu a podobným dalším obskurním spolkům, jímž se souhrnně říká politické neziskovky. A to víc než vlastním voličům jim naslouchá. Tyto spolky jsou dnes už tak drzé a vlivné, že si dovolují určovat některým členům této Sněmovny, jaká mají přijímat politická rozhodnutí. To je útok na samou podstatu demokracie, protože vazba politik-volič je nahrazena vazbou politik-neziskovka. I zde bude trvat náprava roky.

A nakonec snad to nejdůležitější. Svoboda slova. Tato základní svoboda, kterou každému občanu garantuje Ústava České republiky, byla dnes zmrzačena do stavu, kdy už nejsou stíhány jen nepohodlné politické názory, ale dokonce již jen konstatování nepohodlného, avšak prokazatelného faktu. Něco takového je pro společnost smrticí. Ještě nedávno jsme vedli spory o tom, zda svoboda slova znamená i svobodu lhát. Dnes, po čtyřech letech této vlády, bychom už byli šťastni jen za to, kdyby svoboda slova znamenala alespoň svobodu říkat pravdu. A to je smutné a zároveň i nebezpečné.

Pokud tedy nepodpořím tuto vládu, tak to nebude za činnost premiéra a hnutí ANO, ale mnohem víc za jejich nečinnost, nerozhodnost a ústupky těm, kdo to s naší zemí a naším národem nemyslí až tak dobře. A protože takovou agendu prosazuje především koaliční partner hnutí ANO, tak moje nedůvěra primárně nepatří hnutí ANO, ale jeho koaličnímu partnerovi. To byly také důvody, proč jsem sociální demokracii po 30 letech opustil. Jsou totiž prakticky stejné s tím, co jsem tady uvedl.

A na závěr mi dovolte ještě říct jednu věc. Ekonomické škody jdou napravit poměrně snadno. Oprava, nebo lépe řečeno vyléčení pochroumané duše, zlomeného srdce a ohnutých zad je mnohem a mnohem těžší. Já jsem ale pevně přesvědčen, že český národ je natolik silný, že to dokáže. I když si mnozí, a to dokonce i někteří tady ve Sněmovně, přejí pravý opak.

Takže já jsem tady uvedl důvody, proč nepodpořím tuto vládu, a doufám, že jste pochopili, proč jsem tu věc chtěl tady takto říct. Děkuji za pozornost. Díky.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: S faktickou poznámkou vystoupí poslanec předseda klubu ČSSD Jan Chvojka. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, hezký podvečer. Já jsem chtěl jenom fakticky reagovat na pana kolegu předřečníka Foldynu, prostřednictvím vás, pane místopředsedo.

Já mám tu smůlu, nebo štěstí, že kolega Foldyna se mnou seděl několik let v mé poslanecké frakci a znám ho a mám ho rád. Bohužel naše názory se v určité době rozešly. Ale určitě si pamatuji na to, že to, co říkal k zákonu o střetu zájmů, není pravda. Já jsem v tom minulém funkčním období hodně stál o to, aby se zákon střetu zájmů novelizoval, dal jsem důležité pozměňovací návrhy nejdříve jako poslanec, potom jsem tento zákon měl v gesci jako ministr pro legislativu. A zákon o střetu zájmů nikdo nehodnotí v té podobě, jak byl schválen v tom roce 2017, jako špatný. Nehodnotí ho takto ani čeští politici, mimo možná politiky hnutí ANO, nehodnotí ho jako špatný ani Evropská unie. Ten zákon reagoval na to, a nebylo to nic proti panu Babišovi, jak se některým médiím podařilo prodat veřejnosti, ale reagoval obecně na to, že prostě kdokoliv, ať už je to premiér, ministr, či někdo jiný, by neměl zároveň být ten, kdo rozhoduje o tom, jestli někam poslat dotace, anebo ten, kdo ty dotace přijímá, že by premiér - byly tam i pokusy o to, že by to měl být třeba hejtman nebo starosta - neměl vlastnit média, protože to je samozřejmě to, co nějakým způsobem deformuje politickou soutěž a mediální trh. To, že někdo nepochopil duch zákona, že se říká: vy nemůžete vlastnit firmy, které pobírají veřejné zakázky například, nebo se zúčastní veřejných zakázek a pobírají dotace, ale už se do toho zákona nedalo napsat: ale vaše - neměl by v té firmě být ani váš bratr nebo vaše maminka nebo sestra nebo dcera (upozornění na čas), tak to už je samozřejmě obcházení zákona. Ale do toho zákona se to takhle napsat nedalo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Libor Hoppe a připraví se poslanec Jiří Kobza. Tak pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Libor Hoppe: Vážený pane předsedající, vážení poslanci, vážená vládo, mnohé zde již bylo řečeno, ale ještě jednou a jen velmi krátce z pohledu člověka, který je zde ve Sněmovně jenom krátce. Celé období této vlády jsem mohl sledovat spíše z pozice obyčejného občana. Hlavně v poslední době, kdy svými rozhodnutím za doby pandemie doslova zlikvidovala část soukromníků, z občanů svým chaosem a rozhodováním si doslova dělala srandu. Nebudu zde vše uvádět. Jen proč ještě dnes děti, které testujeme, a učitelé, kteří jsou naočkovaní, musí pořád nosit roušky? Úspory domácností, jak zde o nich hovořil premiér, rostou. Ale už neřekl, že vše bylo zavřené. Že bude letos opravená D1, to je zázrak. Už měla být opravena dávno. Nesmyslně se zavíraly i malé provozovny. To, že byly otevřené markety a boty si v malém obchodě prostě člověk nemohl koupit, byla jedna velká tragikomedie. Chápu, že v době pandemie je nezbytné udělat opatření. Myslím si ale, že s pomocí nějakých testů mohly tady ty malé obchůdky a jiné provozovny fungovat. Už neříkám to, že třeba autosalony byly zavřené také, kde do toho autosalonu určitě nepřijde sto lidí. Lidé nejsou hloupí a jich se přímo dotýká to, co vláda dělá de facto denně.

Vážení přátelé ANO, nemyslím tím vás, poslanci ANO, prostě pro vás jen do budoucna možná taková poznámka. Přemýšlejte o změně návrhu, že byste se přejmenovali na NE, protože plno i konstruktivních návrhů opozice jste hlasovali většinou ne. Ano, je třeba vyslovit vládě nedůvěru. Dneska komunisté asi odjeli na výlet, tak přestože vyslovíme nedůvěru, se to asi prostě nepodaří. Nicméně já bych měl ještě jednu věc, takovou odlehčenou do budoucna. Možná by nebylo špatné, kdybychom vládě zaplatili lístek na kolotoče s labutěmi a jezdili by tam až do těch voleb. Děkuji vám. (Nesouhlasné reakce mimo mikrofon z vládních lavic.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vystoupí poslanec Jiří Kobza a připraví se poslankyně Monika Jarošová. Tak prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Já bych tady nerozebíral celý široký záběr věcí, kvůli kterým nesouhlasím s tím, co se děje ve vládě a jakým způsobem vláda jedná. Já bych se držel jednoho směru, a sice to, jakým způsobem vláda konkrétně v případě zahraniční politiky v podstatě plýtvá penězi, které nemáme, které si musíme půjčovat. Jde o to, že naše vláda prostřednictvím Ministerstva zahraničí poskytuje poměrně velké prostředky na takzvanou zahraniční rozvojovou a transformační spolupráci, a v další kapitole, kde jsou příspěvky mezinárodním organizacím a peněžní dary vybraným institucím, jsou skoro 2 miliardy korun. Takže jen tak na okraj, já se budu snažit být stručný, protože doba postoupila, je hokej a budu se držet maximálně věcného projevu.

Takže například pro Radu Evropy na Cenu Václava Havla je věnováno tři čtvrtě milionu. Akční plán pro Ukrajinu - milion, ale bůhví, co se pod tím skrývá. Radiu Svobodná Evropa jsou věnovány 2 miliony, Asijsko-evropská nadace - 600 tisíc. Svěřenecký fond pro Afriku - 222 milionů. Svěřenecký fond pro Kolumbii - čtvrt milionu. Smlouva o Antarktidě - milion 200 tisíc. Univerzita v Kalifornii, University of California - 7,5 milionu. Akční plán OECD pro cíle udržitelného rozvoje - milion 500 tisíc.

Potom ale jsou zajímavější projekty, například: Rozvoj brokolicového řetězce v arménském regionu Lori s účastí žen - čtvrt milionu. Vybudování vodního systému a kapkového zavlažování plantáže s organickými fíky v Bosně a Hercegovině - půl milionu. Podpora oživení řemeslného lovu měkkýšů a komunitární turistiky v Ekvádoru - skoro půl milionu. Hudba pro Etiopii - 300 tisíc. Česká škola pro gambijské dívky - čtvrt milionu. Zlepšení dovedností dívek zemědělských oblastí v krejčovství a vyšívání na strojích v Indii - necelých 400 tisíc. Vůbec nechápu, proč tyto peníze nedostanou naši občané.

Tady jde o to, že vlastně projekty zahraniční rozvojové pomoci jsou vykonávány nepřímo. To znamená, nevykonává je přímo ministerstvo, ale vykonává ji prostřednictvím ponejvíc neziskových organizací. A je pochopitelné, že už ta účast toho prostředníka efektivitu rozvojové pomoci, i když by byla cílená a rozumná, tak ji nesmírně prodražuje. A snaha o to, aby pomoc státům, které ji rozhodně potřebují a které je povětšině tedy nedostávají, jako třeba Jordánsko, tak z těchto peněz právě ti prostředníci, ty neziskovky, si utrhují poměrně značný podíl a tu pomoc velmi prodražují.

Navíc ještě jde o to, že rozvojová pomoc, aby fungovala, aby to mělo nějaký efekt pro nás, tak to musí plynule navázat na komerční vztahy, má to umožnit, aby se v té zemi seznámili s českými produkty, já nevím, zavlažovací čerpadla například, a aby potom z toho daru plynule navázaly odbyty náhradních dílů, dalších subjektů a takových. To je poznámka, kterou já považuju za velice důležitou. Vyplynulo to z jednání, které jsem měl s jordánským králem před dvěma lety, kdy právě on říkal, že má problém s tím, že když už dostane nějakou pomoc, tak z ní dostává právě jenom zlomek.

Takže když vidíme, že na jednu stranu naše vláda rozhazuje peníze, na druhé straně jsou to peníze, které nemá, protože prohlubující se schodek státního rozpočtu znamená, že ty peníze si musíme někde půjčovat na to, abychom je mohli rozdat, tak mně to přijde nemístně velkorysé a samozřejmě s tím se těžko můžeme ztotožnit.

Je spousta cest, jak ušetřit. Můžeme otevřít znova zdroje financí, které by nám mohly pomoci, které budou formou zdanění dividend zahraničních firem, které odcházejí do zahraničí. Můžeme začít přemýšlet o tom, jak zahraniční firmy, které tady čerpaly investiční pobídky, že by část svého zisku měly povinně reinvestovat do dalšího rozvoje tady u nás, aby zajistily další pracovní místa a další pracovní příležitosti. Ale pro naše lidi, ne pro zahraniční dělníky, které si sem přivedou.

Zkrátka dobře, naše vláda nesmí fungovat jako feldkurát Katz a rozhazovat peníze, které si půjčí. My bychom měli přemýšlet nad tím, jak peníze ušetřit, jak peníze vydávat s rozmyslem a opatrně, a hledat zdroje, které jsou dosud ještě neotevřené. Takže cesta zvyšování daní, jak vidíme například v pirátském programu, to určitě není. Ale nemůžeme hospodařit tím způsobem, že budeme rozdávat do ciziny peníze na nesmyslné projekty, na které si musíme půjčovat.

To jsou moje výhrady jenom na tento úzký segment vlastně, který jsem si vybral pro dnešní příspěvek. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Marian Jurečka, připraví se poslankyně Monika Jarošová. Prosím, pane předsedo, máte dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Sedí tady ministr zahraničních věcí. Já bych čekal, že on se teď zvedne a půjde říct, proč má rozvojová pomoc smysl a že ty peníze jsou investovány smysluplně. Neudělal to, jdu to udělat já. Protože jsem jako ministr minulé vlády Bohuslava Sobotky měl možnost vidět užitečné projekty rozvojové pomoci České republiky v zahraničí. Nevím, kolik jich viděl pan Kobza v reálu, s kolika lidmi z těch lidí, kteří konkrétně ty projekty dělají v těch zemích, jste měl možnost mluvit. Já jsem jich měl možnost navštívit hodně.

Mluvil jsem s lidmi, které jsem osobně znal, kteří zasvětili té práci svůj život, byli už třeba deset, dvanáct let v zahraničí. Podívejte se třeba na příběh Tey Tihounové z Charity Česká republika, která v Zambii před rokem a půl zemřela. Vy o těchto lidech tady mluvíte, že jsou to ti, kteří si někde něco vzali jako prostředníci a že z toho nějakým způsobem jako benefitují. To jsou opravdu lidi, kteří jsou srdcaři. Lidi, kteří jezdí do těch zemí pomáhat obnovovat zemědělství, aby se ti lidé mohli živit sami. Budovat nějaké základní věci v oblasti zdravotnictví, případně sociální péče nebo školství.

Ty peníze mají smyl proto, že pokud chceme mluvit o migraci a chceme, aby migrace se řešila v místech, kde vzniká, tam má smysl rozvojový projekt. Tam přece pomáháme tomu, aby ti lidé se mohli uživit sami, aby měli bezpečné místo pro život, aby byli vzdělaní a aby neodcházeli k nám tady do Evropy, aby mohli ať už na východě, nebo na jihu, kdekoliv v Africe, živit sami sebe, své rodiny, uspokojovat sami potřeby v tom místě. To je smysl rozvojové pomoci.

A Česká republika dává částku, která je spíše nižší, než dávají země okolo nás, včetně Polska nebo Visegrádské čtyřky. Ale má to smysl, má to hluboký smysl, tyto peníze do toho investovat. Pokud to děláme dobře. (Upozornění na čas.) A já myslím, že to děláme dobře.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Jiří Kobza. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Já bych jenom rád vaším prostřednictvím zareagoval na pana Jurečku. Protože nevím, na kolika projektech rozvojové pomoci pracoval on. Já jsem v tom strávil poměrně dost času. Právě že jsem se na těch projektech podílel, protože jsem jeden čas také pracoval s neziskovou organizací v Africe, kde jsem na africkém venkově strávil rok a půl. Takže opravdu o tom něco vím. A viděl jsem těch projektů dost i na svých cestách, které třeba nesouvisely přímo s touto pomocí, protože jsem měl jinou práci. Ale byl jsem v kontaktu s těmi lidmi a mluvil jsem nejenom s těmi, kteří je provádějí, ale i s těmi, kteří ji dostávají. A konkrétně třeba v tom Jordánsku to bylo velmi poučné. Takže vycházím v drtivém množství případů z vlastních zkušeností a z toho, co jsem viděl a zažil a prožil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ještě jedna faktická poznámka. Poslanec Václav Klaus. Vaše dvě minuty prosím.

 

Poslanec Václav Klaus: Vážení kolegové, já už moc nevystupuji. Ale je skoro osm hodin večer a trávit tady čas, že pan Jurečka vaším prostřednictvím reaguje na pana Kobzu o rozvojové pomoci, když řešíme nedůvěru vládě, mi přijde naprosto fantasmagorické. Tak vás jenom prosím, nějak se vzpamatujte a pojďme to táhnout k tomu hlasování. Jestli vás nějak hrozně baví si spolu povídat, tak běžte někam do hospody si o tom mluvit, ale já už to opravdu těžko snáším, tohle.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí poslankyně Monika Jarošová a připraví se poslanec Martin Baxa. Prosím.

 

Poslankyně Monika Jarošová: Děkuji za slovo. Dobrý večer, vážené dámy a pánové. Dnes máme rozhodnout, zda tato vláda se ještě těší důvěře této Poslanecké sněmovny. SPD tuto vládu nepodpořilo už při jejím vzniku, neboť pro nás nepředstavovala někoho, kdo by dokázal účinně a efektivně hájit zájmy této země, zvláště když součástí této vlády je sociální demokracie. Jak nazvat vládu, která na nejdelší dobu v Evropě uzavřela školy, a tím zejména těm nejmenším významně narušila jejich sociální začleňování, zavřela je doma u počítačů, bez možnosti pohybu? Co si myslet o vládě, která produkuje jedno chaotické nařízení za druhým, a aby toho nebylo málo, která její ministři pak sami porušují? Jak nazvat vládu, která i díky papalášství svých členů v kritických dobách mění ministry zdravotnictví častěji, než se mění roční období. A konečně jak nazvat vládu, která zaměnila boj s koronavirem za boj proto vlastním občanům, které paralyzovala nekonečnými lockdowny bez výrazných výsledků?

Pandemie však nebyla jediným, kde tato vláda selhala a prokázala svoji totální neschopnost. Zmíním ještě jeden, který se nás všech také velmi podstatně týká. A zmiňuji se o něm jako členka zemědělského výboru. Tím je přístup této vlády k podpoře vlastních zemědělců a nezájem o preferování české zemědělské produkce na úkor té zahraniční. Vláda raději upřednostnila zájmy nadnárodních řetězců a jejich dodavatelů nad zájmy našich pěstitelů a chovatelů. SPD si uvědomuje, jak je soběstačnost v tomto odvětví důležitá pro stabilitu a bezpečnost tohoto státu. Proto tuto soběstačnost aktivně podporujeme a budeme podporovat dál. Vláda však zřejmě pod tlakem zahraničních dodavatelů a jejich lobbistů došla k závěru, že zájmy francouzského, španělského nebo německého zemědělce jsou jí přednější než zájmy našich producentů a že cibule dovážená někde z Nového Zélandu je patrně chutnější než ta česká. Ani vysoká cena a nízká kvalita těchto výrobků ji nepřesvědčila o opaku.

Z těchto a mnoha jiných důvodů, jako je například trvalá podpora nesmyslných politických neziskových organizací, vláda mou důvěru nezíská. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Martin Baxa a připraví se jako poslední zatím pan poslanec Lubomír Volný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Pane místopředsedo, dámy a pánové, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych ve svém vystoupení podtrhl jednu důležitou, podstatnou věc, která sama o sobě je pro mě klíčovým argumentem pro to, abych se vyslovil pro nedůvěru vládě Andreje Babiše, vedle všech těch důvodů, které tady zazněly a kterých jsou opravdu celé desítky. A věřte mi, že jako primátor čtvrtého největšího města v naší zemi jsem od března 2020 až donedávna musel čelit všem důsledkům vládního chaosu, nepředvídatelných opatření, neschopnosti srozumitelně občanům vysvětlit, co se v současné době děje, včetně toho, že jsme na jaře loňského roku velmi těžce čelili nedostatku ochranných prostředků, prostě toho, že na nás, na samosprávy, padly zásadní dopady této krize, které vláda Andreje Babiše rozhodně nezvládla.

Ale vracím se k tomu, co je pro mě tím důvodem, který bych tady chtěl speciálně zdůraznit, protože se dotýká všech lidí v této zemi, a to je situace ve školství. Kolegyně, kolegové, věřte mi, že já si doteď přesně pamatuji ten jedenáctý březen 2020, kdy vláda rozhodla o uzavření škol, o naprosto bezprecedentním kroku, který tady nikdy v takové míře v historii nebyl, kdy vlastně ze dne na den došlo k uzavření téměř veškeré školské soustavy v naší země a kdy všichni ti, kteří jsou aktéři vzdělávání - žáci, rodiče, učitelé, zřizovatelé - byli postaveni před situaci, s níž neměli žádné zkušenosti, a nebyli připraveni na to, jakým způsobem ji řešit.

Ukázalo se už na jaře, že velkou předností českého školství je flexibilita. Učitelé se museli ze dne na den v řádech dnů, posléze několika málo týdnů naučit přejít na úplně jiný způsob výuky, na výuku distanční, na výuku bez prostředního kontaktu, na výuku, která uzavřela děti v domácnostech a která přinutila učitele vlastně najít způsob vzdělávání, který do té doby byl velmi nezvyklý. My jsme v té době tato opatření tolerovali, akceptovali, protože všichni jsme čelili neznámé hrozbě, o jejíchž dopadech jsme nic netušili, a viděli jsme jenom ty vzdálené příklady ze zemí Asie a posléze z Itálie nebo některých dalších, kde ty dopady koronavirové pandemie byly hrozné.

My jsme se tomu dokázali přizpůsobit velmi rychle - myšleno školy, myšleno učitelé, myšleno zřizovatelé těchto škol. Ale musím říci, že stát začal, tak jako v jiných oblastech, postupně ztrácet dech a nedokázal dobře reagovat na situaci, která v českých školách nastala. Už na přelomu dubna a května, kdy se situace výrazně zlepšovala, se začaly vedle toho, že by se mělo začít rozvolňovat, objevovat také první vážné dopady distanční výuky, o kterých jsme mohli tušit, že nastanou, ale které se teprve po velkém odstupu objevily v plné nahotě, tedy to, že se prohloubily rozdíly v českém vzdělávání. Už tehdy na jaře bylo zjištěno průzkumy, že zhruba 10 tisíc žáků zůstalo zcela mimo distanční výuku, že stovky tisíc dalších mají vážné problémy prostě proto, že nemají kvalitní techniku nebo že nemají dostatečné zázemí a podporu k tomu, aby se v distančním vzdělávání mohli dobře zorientovat. Mimochodem, kolegyně a kolegové, třeba těch žáků v základních školách byl téměř jeden milion. To znamená, opravdu se to dotklo všech.

Jak se situace vylepšovala, postupně se začal život do škol vracet. Pomaleji, než podle našeho názoru bylo zapotřebí. I v té době vláda dělala vážné chyby. Je to třeba rozhodnutí ministra školství o tom, že jednotné přijímací zkoušky měly v té době jenom jeden termín. Nicméně situace se vracela do normálu. Přišly prázdniny. A experti varovali před tím, že není nad covidem vyhráno. A tam podle mého názoru, právě tam, v těchto rozhodujících letních měsících, jsme začali čelit situaci, kdy vláda zavřela oči před problémy, které mohou přijít, a to včetně ve školství samotném. A když potom došlo díky tomu všemu, díky všem těm příběhům, které známe, díky opomíjení těch signálů, které byly, díky touze premiéra Babiše zavírat oči před problémy a lakovat realitu narůžovo, díky tomu, že nebyla přijata tak základní opatření, jako je trasování, účinné masivní testování, najednou jsme se ocitli 12. října v jakémsi déjà vu, kdy vláda tehdy znovu rozhodla o uzavření škol, a to v situaci, kdy prostě nebyly vytvořeny dostatečné podmínky pro to, aby ten nový cyklus uzavřeného období vzdělávání byl mnohem příznivější, než byl ten cyklus jarní.

Dámy a pánové, to, co se tady odehrálo ve školním roce 2020/2021, už je naprosto neomluvitelné. Došlo prostě k tomu, že Česká republika měla v evropském porovnání téměř nejdéle uzavřené školy. A není to důsledek toho, že by u nás situace byla o tolik horší, o tolik dramatičtější, ale prostě důsledek toho, že Andrej Babiš a jeho vláda nedokázaly na tuto situaci reagovat tak, jak v daném okamžiku bylo zapotřebí. Podpora školám přicházela velmi pomalu. Vláda rozhodla o tom, že pořídí například počítačovou techniku pro základní školy, nikoli už ale pro školy střední. Velmi chyběla podpora učitelů, kteří další a další měsíce museli čelit obtížím distanční výuky. Když jsme si letos na jaře četli zprávy České školní inspekce, nijak se nezmenšil počet žáků, kteří zůstali mimo distanční výuku. Nemyslelo se jednotlivě na ty jednotlivé rodiny, na každého jednotlivého žáka, který měl tyto problémy. A začali jsme jako české školství sice flexibilně reagovat znovu na tuto špatnou situaci, ale vláda nedokázala dostatečně účinně pomoci těm, kteří tu pomoc potřebovali.

A pak už jsme byli svědky těžko uvěřitelných přešlapů, jako byly přísliby tehdejšího ministra zdravotnictví Prymuly: 2. listopadu se otevřou školy. Pak se najednou školy neotevřely. Byli jsme svědky různých dalších slibů z ledna letošního roku, že se školy otevřou, a stejně tak se to nedělo. Byli jsme svědky toho, že namísto razantních opatření ve školství, která by přinesla rychlejší otevření, se pořád zůstávalo u těch dalších a dalších plošných zásahů a stále a stále se prodlužovala doba bezprecedentního uzavření škol.

Byl to AntiCovid tým koalice SPOLU, který už na začátku února navrhoval jasná a funkční řešení: testování, přednostní očkování učitelů, vybavení škol ochrannými prostředky a na základě toho možnost rychlejšího návratu dětí do škol. Všechny naše kroky nakonec vláda nějak převzala, ale s velkým zpožděním, liknavě. A za každým tímto pomalým rozhodnutím byly další a další týdny, kdy školy zůstávaly uzavřené. Ono je to vlastně jednoduché říct: školy zavřené zůstanou, děti zůstanou doma, před obrazovkami počítačů se budou vzdělávat, rodiče to nějak zvládnou. Ale myslím si, že teprve uvidíme všechny ty dopady, které dlouhodobě uzavřené školy měly, a jaké závažné následky to nechalo v českém školství.

Nedostatek podpory, pozdní testování, příliš plošná řešení, nenalezení funkčních modelů nakonec vedly k tomu, že se v současné době sice návrat dětí do škol už naplnil, ale máme to nechvalné prvenství nejdéle zavřených škol v naší zemi. Je to obrovský problém, obrovský balvan, který se bude jen velmi těžce odsouvat ze vzdělávacích cest některých žáků, kteří prostě neměli to štěstí na to, aby měli silnou domácí kvalitní podporu, kteří v zemi, kde platí povinná školní docházka a každý žák má nárok na kvalitní vzdělávání, zůstali stranou a zůstali bez dostatečné pomoci. A nyní uvidíme, zda tato vláda ještě připraví nějaké účinné nástroje k tomu, jak těmto dětem pomoci. Ale to, co zůstalo, ten rok uzavřených škol, ten školní rok 2020/2021, kdy se děti téměř do škol nedostaly, už se jen tak neodstraní.

Takže dámy a pánové, to samo o sobě prostě proto, že uzavření škol se týkalo tak velké části naší populace, tak velké části naší společnosti, samo o sobě stačí na to, aby tato vláda nemohla mít naši důvěru, protože zanechala nenapravitelné škody, nebo těžko napravitelné škody na vzdělávání v naší zemi našich dětí tím, že jim dostatečně nepomohla. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní na faktickou poznámku poslanec Zbyněk Stanjura, předseda klubu ODS, a připraví se s přednostním právem předseda klubu Pirátů Jakub Michálek. Tak prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Mám pocit, že téměř všichni, co chtěli vystoupit, již vystoupili. Dovolte mi v této chvíli, abych navrhl použití § 59, a to aby Sněmovna se usnesla, že k tomuto bodu může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát s tím, že jedno vystoupení nesmí být delší než patnáct minut. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobře. Tak to budeme muset odhlasovat. To znamená, dvakrát patnáct minut, pane předsedo, slyšel jsem dobře? (Poslanec Stanjura souhlasí. Gong.) Já jsem zagongoval. Já vás odhlásím, přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami. Budeme hlasovat o návrhu předsedy poslaneckého klubu ODS na omezení řečnické doby na dvakrát patnáct minut. (Poslanci přicházejí do sálu. Gong.) Já dám ještě chvíli prostor, protože předseda klubu ODS zajisté překvapil řadu poslanců. (Gong. Předsedající čeká na příchozí.) Já si myslím, že už jsme čekali tak minutu, zagongoval jsem několikrát.

Paní poslankyně Dražilová - náhradní karta č. 23.

 

Takže já zopakuji návrh. Předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura navrhuje omezit odteď řečnickou dobu na dvakrát patnáct minut.

Já zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, přihlášeno 120 poslanců, pro 96, proti 13. Návrh byl přijat.

 

Budeme pokračovat tedy v debatě. Nyní s přednostním právem vystupuje předseda klubu Pirátů Jakub Michálek. Na vás se samozřejmě to omezení nevztahuje, protože máte přednostní právo. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Já vím, že už je pokročilý čas, nicméně věnujte mi prosím chvilku pozornosti. Někteří z vás se ptali, proč tady vlastně dneska jsme. Tak já vám to ukážu, proč tady jsme. (Ukazuje graf.) Tohle je základní důvod, proč tady dneska jsme. Pokud srovnáte Českou republiku s průměrnou evropskou zemí, tak jsme na dvojnásobném počtu obětí. Ten rozdíl je 15 900 životů lidí. Je to v přepočtu na 10 milionů obyvatel.

Piráti a Starostové byli naprosto loajální k této zemi a naposledy se o nedůvěře vládě hlasovalo v roce 2019. Od té doby během pandemické krize ani během diplomatické krize jsme hlasování o nedůvěře nevyvolali, protože jsme loajální k této zemi. Podíleli jsme se aktivně na věcech, které bylo potřeba řešit, např. na pandemickém zákoně, jehož návrh jsme předložili v lednu tohoto roku a který byl následně schválen a díky němuž jsme měli podstatně kratší dobu, po kterou trval nouzový stav. Kdybychom tehdy nepřišli s tím pandemickým zákonem, tak nouzový stav pravděpodobně prodlužujeme do dneška. Nicméně ten počet nakažených se snížil a není možné už dál přehlížet to, co se tady dělo, přecházet to tím, že si to nevyhodnotíme.

Jednání o důvěře je jednáním, na kterém dochází i ke skládání účtů za to předchozí období občanům, a také jednoznačné vyvození odpovědnosti, protože na tom hlasování se ukáže, čími hlasy je vláda držena u moci, a kdo se tudíž hlásí k odpovědnosti za výsledky této vlády.

Je potřeba, abychom si položili otázku, proč tu máme ten rozdíl. A myslím si, že by bylo seriózní, aby nám vládní většina vysvětlila, proč máme dvakrát horší výsledky než průměr Evropské unie (ukazuje graf), proč náš premiér dosáhl dvakrát horšího výsledku než průměrný premiér země Evropské unie a proč na to tolik lidí zbytečně doplatilo, proč se tady museli lidé rok bát, měli větší pravděpodobnost, že se jim něco stane.

Já připomenu, my jsme byli aktivní opozice, konstruktivní. Před rokem téměř na den přesně jsme tady schválili usnesení ze 4. června 2020 (ukazuje podklad), usnesení Poslanecké sněmovny k prevenci druhé vlny pandemie koronaviru. A v tom usnesení jsme mimo jiné schválili, aby vláda připravila strategii testování, pokud přijde druhá vlna. Schválili jsme tam, aby se aktualizoval Typový plán Epidemie - hromadné nákazy a v případě druhé vlny aby podle něj vláda postupovala, aby se konečně začala scházet epidemiologická komise, aby se dopracoval koncept chytré karantény a systém pandemických stupňů pohotovosti s jasnými navázanými kroky. Všichni víme, co se dělo potom. To jsou tyto články (opět ukazuje) přes rok staré: Andrej Babiš: nestrašte druhou vlnou, plošná omezení už vláda nikdy nezavede. - Čili v těchto vyjádřeních předseda vlády zopakoval, že není třeba vytvářet nějaký speciální plán, jak žádá opozice. Plán je takový, že každý den to sledujeme, chytrá karanténa to sleduje. Nechápu, co od nás opozice chce, už to nebudou nikdy plošná opatření... Takže takovýmhle způsobem. I když jsme varovali vládu, tak premiér to zlehčoval, a dokonce potom během prázdnin si platil reklamu na Facebooku, že koronavirus slábne, že už to není takový problém, že se teď máme soustředit na rakovinu atd. Aniž bych chtěl jakkoli snižovat význam boje proti jiným nemocem, zlehčování, ke kterému docházelo ze strany vlády, bylo skutečně nepatřičné.

To, co je důležité na tomto dnešním jednání, je, abychom se poučili, abychom znovu neopakovali tu chybu, co jsme udělali minule, že když tady opozice upozorňovala na problém, že ho vláda zlehčovala. A teď se dostáváme do stejné situace. Ano, blíží se nám volby a víme, že je tady problém s tím, že virus může mutovat, a měli bychom mít připravené kapacity a infrastrukturu na podzim, co se bude dít, pokud sem přijdou nové mutace, abychom neusnuli na vavřínech. A kdybychom se z toho poučili, tak si myslím, že by to byla jedna důležitá věc, kterou by toto jednání přineslo.

Těch 15 900 životů lidí, kteří zemřeli navíc oproti evropskému průměru, je strašné číslo. Někteří, kteří tady sedíme, sedíte v sále, přišli o své blízké. Dokonce jsme přišli o jednoho kolegu. Báli jsme se o kolegy z našich poslaneckých klubů, kteří patřili do zranitelných skupin, a všech 10 milionů lidí žilo v restrikcích. Některá ta opatření se ukázala, že jsou zbytečná, jiná ode zdi ke zdi a velká část těch opatření byla zrušena soudem pro nezákonnost. Někteří odborníci utekli, jiní byli odstraněni. Ten strach mezi obyvatelstvem samozřejmě měl svůj důvod, protože od října do dubna měly například naše nejzranitelnější skupiny, naši senioři 75+, o více než 60 % případů úmrtí oproti běžnému stavu, který se vypočítá z pěti let předtím, takzvané P-skóre. Vychází to z mezinárodní databáze o lidské mortalitě. Z těch dat citují mimo jiné časopisy Science a Nature i univerzity v Berkeley a Max Planck Institute. Takže to jsou určitě data, kterým můžeme věřit. A to opravdu nejde vysvětlit jiným způsobem vykazování, to nejde vysvětlit autonehodami, jak se o to snažil pan ministr Blatný. Zkrátka ti lidé měli po dobu sedmi měsíců o dvě třetiny větší pravděpodobnost, že zemřou, a to je naprosto nepřijatelné a nesmíme to dopustit.

Příčinou toho je špatná příprava. Já myslím, že to všichni vidíme tady v Poslanecké sněmovně, když se podíváme, že jediná věc, kterou vládnoucí koalice dokázala na půdě parlamentu, jak předejít tomu, aby někteří kolegové dodržovali vládní opatření o nošení roušek, tak jediná věc, kterou jsme tady dokázali, je postavit takovýhle plastový boxík. Naprosto nezvládnutá situace, nevymahatelné právo a pro ty, kteří tady berou poslanecké platy, platí úplně jiná pravidla než pro občany, kteří dostávají na ulici pokuty, když nenosí roušku proti nařízení.

Když se podíváme na celková data srovnání té takzvané excesivní mortality, tak nemůžeme přijmout argument, že jenom Česká republika má nějaké přesnější vykazování než například naši západní sousedé Rakousko a Německo. Je potřeba dodat, že některé další státy si vedly obdobně lehkomyslně, například Maďarsko, částečně Polsko. Ale když se podíváme na srovnání s Rakouskem, tak ta excesivní mortalita na vrcholech dosahuje 60 %, čili v těch krizových dobách zemřelo v Rakousku o 60 % více osob, zatímco v České republice to bylo 110 %, čili více jak dvojnásobek těch excesivně zemřelých lidí. Takže ta situace skutečně byla dvakrát horší než v okolních západních státech. A vůbec to není možné zlehčovat tím, že v Polsku měli také problémy.

Proto mi přijde naprosto nepřijatelné, že takto závažná věc se tady zlehčuje nějakými ekonomickými opatřeními, že se díky růstu ekonomiky přidalo těmto skupinám, že tady rostly mzdy. To je všechno dobře, je to správně, je to hezké. Je výborné, že seniorům se přidává 300 korun. Ale jak může, proboha, těch 300 korun vyvážit tu přítěž, která tady byla s velkým přičiněním vlády způsobena, že ten člověk má ohrožené zdraví, má ohrožen dokonce svůj samotný život? Já vůbec nechci vládu obviňovat z toho, že by si nějak kupovala voliče. To je samozřejmě naprostý nesmysl, protože jenom blázen by prodal svoje zdraví a svoji budoucnost za 300 korun.

Ten seznam věcí, se kterým tady vystupoval premiér Babiš, kterými se pochlubil, působí velmi rozsáhle, ale uniká mu skutečně to podstatné, proč tady máme nedůvěru vládě, a to je ta nezvládnutá pandemie. Je to ten třetí nejhorší výsledek na světě, o kterém se tady bavíme. A samozřejmě tak jako propagoval svoje úspěchy v době, kdy se naší zemi ekonomicky dařilo, tak by měl přijmout odpovědnost v době, kdy máme krizi a kdy ty výsledky jsou objektivně špatné. Ale nejenom že se pan premiér vymlouvá, ale on navíc ještě šíří kraviny, protože mu teče do bot. Takže to, co jsme tady dneska slyšeli, ty různé nadávky, nálepky, nesmysly, kraviny o tom, kdy se vymlouval, že vlastně za všechno můžou Piráti a že Piráti tady chtějí nastěhovat lidem do bytu migranty a podobně, a teď to ještě sdílel na Twitteru, je naprosto nepřijatelné. My jsme šli do politiky proto, aby byla slušnější. Někteří z nás třeba dostávali nabídky, aby studovali v Americe nebo v jiných státech na prestižních univerzitách, a místo toho jsme si řekli: chceme udělat něco pro naši zemi, abychom se nemuseli stydět za naše politiky, aby mladá generace pomohla kultivovat českou demokracii. Ale místo toho se tady rozjíždí obrovská salva nadávek, nálepek, nesmyslů, kravin a tak dále. V podstatě mi to připomíná způsob, jakým komunistická strana kdysi vystupovala proti Chartě 77.

První věc - strašení lidí nesmysly, že jim někdo nastěhuje do bytu migranty. To uvedl premiér, na to narážel premiér Babiš ve svém projevu a následně to teď napsal na Twitter. Přece nemůžeme mít v čele státu dezinformátora. Nic takového nemáme v programu. Nikdy to neuděláme, tak bych poprosil, jestli by mohl pan premiér přestat šířit poplašnou zprávu. A vzhledem k tomu, že ho tady nevidím, tak bych ho chtěl vyzval, aby vylezl z toho svého kanclu a přišel se za tato obvinění omluvit.

Za druhé. Strašení lidí, že budou desetitisícové daně z domu a bytu, podobné další falešné zprávy. Absolutní lež. Pravda je taková, že my jsme slíbili, že nebudeme tuto zemi zadlužovat a že chceme, aby zůstaly v České republice kvalitní veřejné služby a důchody. A upozornili jsme na to, že to je neudržitelné po tom, co hnutí ANO prosadilo daňový balíček, kterým vypadly příjmy ve výši 100 miliard korun. Takže jediná věc, kterou máme v programu ohledně nemovitostí, je zvýšení daní za komerční nemovitosti, za ty haly za Prahou, za které jsou výrazně nižší daně než ve zbytku Evropy.

A za třetí. To, co tady zaznívalo a co šíří i někteří lidé tady v Poslanecké sněmovně, i když všichni vědí, že to není pravda, a straší naše seniory a seniorky, že jim někdo vezme řidičák. Taková úplná blbost. Naopak, jediná věc, kterou jsme tady v Poslanecké sněmovně prosadili a na které jsme se i my Piráti podíleli, je, že člověk, který má řidičák, už ho nebude muset nosit s sebou, protože má občanku a ten řidičák bude digitálně propojen s tou občankou a policie si to kdykoliv najde.

Takže snažme se zakládat své působení na mezigenerační solidaritě. My třeba děláme diskuse mezi seniory a mladými, aby si vyměňovali zkušenosti a pohledy na svět, ale nepodporujme tento způsob strašení seniorů a seniorek šířením naprostých kravin. (Potlesk v lavicích Pirátů.)

Když jsem byl na venkově, tak jsem se tam sešel mimo jiné s jednou sedmdesátiletou moudrou tetou a ta říkala: já kraviny nečtu.

Spousta těch věcí, které chodí e-mailem a podobně, spousta věcí, které se tady šíří jako nesmysly a ke kterým v podstatě premiér svými vyjádřeními přispívá, tak tyhle věci se velmi rychle rozplynou. Je to prostě pěna dní. Ale ty věci, které tady řešíme zde, závažné, jako je naše zkušenost s koronavirem, s roční krizí, to jsou věci, které přetrvají. A proto bychom se na ně měli soustředit a neodvádět pozornost takovouto kouřovou clonou.

Já si kladu otázku po roce, který senioři byli v podstatě zavření doma a měli o dvě třetiny větší pravděpodobnost, že se jim něco stane: Opravdu tady jsou mezi námi takoví lidé, kteří chtějí, aby se ještě prohlubovala ta atmosféra strachu? Aby ti lidé byli naprosto vyplašení, báli se ve svém, doma? Nemůže být nic horšího, než tyto lidi, kteří si prošli takhle náročným obdobím, strašit dalšími nesmysly.

Takže já prosím, snažme se, abychom nepřispívali svými vystoupeními, šířeními na sociálních sítích a tak dále k tomu, aby se volební kampaň stala špinavou volební kampaní. Usilujme o tu slušnost v politice, abychom zakládali svá vyjádření na faktech, na datech, na číslech, na věcech, které lze ověřit, a ne na nějakých kravinách. Pokud by bylo jediným způsobem, pokud by bylo jediným výsledkem dnešního jednání, že se - za prvé - poučíme z toho, co se nám minulý rok nepovedlo, když tady opozice, Piráti, Starostové a další varovali před tím, že nám hrozí druhá vlna, teď upozorňujeme na to, že nám hrozí mutace a že je potřeba se na to připravit. Pokud by jediným výsledkem bylo, že se z tohoto poučíme a že současně zvládneme jako členové zákonodárného sboru dojít do příštích voleb se slušnou kampaní, hrdě, bez lží a dezinformací, tak si myslím, že by to byl skvělý výsledek dnešního jednání.

Děkuji za pozornost. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vystoupení pana předsedy Jakuba Michálka spustilo řadu žádostí o faktické poznámky, takže já přečtu pořadí. Jako první je paní poslankyně Věra Procházková, dále Radek Koten, Marian Bojko, Lubomír Volný. Takže paní poslankyně Procházková, prosím, máte dvě minuty. Máte slovo, prosím.

 

Poslankyně Věra Procházková: Děkuji. Dobrý večer všem. Víte, já jsem si myslela, že dneska nebudu mluvit, ale když jsem slyšela svého kolegu pana poslance Michálka hned na začátku, tak mi to prostě nedalo a musela jsem se přihlásit. Tak ze života, jak to doopravdy bylo v té kritické době před Vánoci.

Víte, kde to začalo? Kde to bylo nejhorší? A odkud se to šířilo? Od západu na východ. Bylo to v Chebu. Bylo to v Karlovarském kraji a bylo to, představte si, přesně týden poté, co pan starosta Chebu za místní, Starostové, uspořádal vánoční trhy. Proč ne, bylo chvíli před volbami, bylo třeba nějak těm občanům to zpříjemnit a přes doporučení vlády, aby se vánoční trhy nedělaly, a karlovarská primátorka za ANO to doporučení respektovala, tak přesto se ty vánoční trhy děly. A v médiích a všude, na sociálních médiích také, dokazují fotografie to, že tam lidé stáli u stánků bez roušek, bez respirátorů, popíjeli, objímali se, včetně cizinců. No a po týdnu, kdy jsem jezdila na záchrance a měla jsem to z první ruky, to začalo být šílené. Nejenom na Silvestra, ale i druhého, kdy jsem sloužila, jsme začali vozit ty pacienty. (Předsedající: Čas.) Takže co je pravdou?

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Radek Koten a přečtu ještě jednou pořadí. Dále Marian Bojko, Lubomír Volný, Mikuláš Ferjenčík, Petr Třešňák. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Radek Koten: Dobrý večer. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, kolegové, kolegyně, je tady pokročilá doba a já bych jenom doplnil, co se týká tedy... (Hlasy z pléna: Nahlas!) Nahlas? No tak já si to dám trošku níž. (Poslanec Koten upravuje mikrofon.)

Každopádně co se týká podpory této vlády, já jí zazlívám několik věcí. Je to hlavně neúkolování praktických lékařů, kteří tedy v začátku pandemie měli dělat opatření, aby ti, kteří covid dostanou, neměli léčeni jenom po telefonu, ale aby dostali nějakou medikaci od toho lékaře a doporučení, co mají dělat. Zatím se tady léčilo tedy po telefonu, to znamená, že jim byl doporučen nějaký Paralen, čaj, a být tedy doma a ten covid dál neroznášet. Já si myslím, že to je poměrně málo, protože těch medikamentů, které ovlivňovaly výrazně ten progres rozvoje covidu, bylo mnoho, ti lékaři to věděli z veřejně dostupných zdrojů, ale bohužel Ministerstvo zdravotnictví v tom nic neudělalo. Nebyl žádný metodický pokyn, který by tedy určoval, že by praktičtí lékaři měli používat v začátku choroby Isoprinosine, nebyl bohužel žádný další léčebný plán. A myslím si, že co se týká hospitalizace těch lidí, kteří se dostávali na JIP, by bylo výrazně méně. Tato vláda bohužel v těchto okamžicích selhala a myslím si, že i ty nákupy, které byly za toho nouzového stavu, nebyly úplně košer, což dokázal rozbor NKÚ. (Předsedající: Čas.)

Takže já bych byl rád, kdyby tedy tady ty věci se vyřešily. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní poslanec Marian Bojko a připraví se Lubomír Volný. Prosím, dvě minuty.

 

Poslanec Marian Bojko: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl reagovat na pana předsedu Michálka, který tady plamenně řečnil, jak tady někteří poslanci porušují nařízení a tak dále, že jsou nějací nadlidé a nemají za to postihy. Já bych vás ujistil, že těch postihů mám tolik, že pošťačka, která chodí k nám a nosí poštu, hází ji do schránky nebo ji předává manželce, tak si myslí, že jsem největší pirát silnic, že jezdím tak rychle, že mám tolik pokut. Manželka jí to nevysvětluje, to je úplně jedno. Takže dostávám pokuty jako každý občan, který porušuje vládní nařízení, a já je porušuji s radostí.

A druhá věc, to bych vysvětlil tady pro diváky, jak neustále média lžou, že poslanci Volný a Bojko sedí v nějakém akváriu. Tak ať se přijdou podívat, natočí si, kdo sedí v tom akváriu! Tak nelžete spolu s médii. Díky.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí poslanec Lubomír Volný s přednostním... (Hlasy z pléna.) No, ne, ne. Faktické poznámky nejsou před přednostním právem. Ne. (Poslanec Bartošek namítá mimo mikrofon.) Ne, faktické poznámky mají přednost před přednostním právem. To je bohužel v souladu... nebo je to v souladu s jednacím řádem. Ne bohužel... (Pobavení v sále.) Jo, pardon. Ne, já už jsem ty faktické poznámky, pane předsedo (Vondráčku), četl tady opakovaně pořadí. Jenom, férově jsem... čtyři dopředu vědí, že jsou na faktické. Takže prosím, pan poslanec Volný, dvě minuty.

 

Poslanec Lubomír Volný: Takže já nejdřív... (Mává do kamery.) Ahoj, Lubošku, tatínek tě miluje. (Posílá virtuální polibek.) Papa.

No a potom tady soudruhům bolševikům Pirátům: On Klement Gottwald taky lidem sliboval, že jim nevyvlastní jejich živnosti a že se nebude znárodňovat. A vy jako novodobí komunisti bolševického stalinistického typu pochopitelně lžete svým budoucím obětem, že je nebudete okrádat. Ale vy už to máte naplánováno a přesně na těch univerzitách v Americe jste se to byli učit. Na těch univerzitách v Americe, pan Ferjenčík by mohl říct na těch univerzitách v Anglii a podobně. Tam vy se to jezdíte učit, jak tady té svobodě a demokracii zakroutit krkem.

Jako kdysi Kléma se to jezdil učit do Sovětského svazu, tak vy se to dneska jezdíte učit do bolševických Spojených států, kde přesně ty oblasti, ve kterých lidi jako jste vy, Piráti, Zelení a podobná Antifa... Antifa a podobná další svoloč, už dneska vládnete, a těch států není úplně málo. Těch států není úplně málo. A jeden z těch základních rysů, které ty státy mají, je ten, že lidé, kteří mají nemovitosti, a nemohou tedy neplatit daně, jsou prostě tím systémem znásilněni tak, aby museli sponzorovat vaše kamarády feťáky, ty, kteří vám pomáhali na té klinice dál šířit slovo pirátské. Takže ve Spojených státech je naprosto běžné, že lidé, kteří mají nemovitosti, platí dneska vyšší daně, než když kdysi platili hypotéky, proto, aby mohli sponzorovat to, co vy tady chcete teď zavést, to jsou ty koutky svobodného fetování. Takže ti narkomani ve Spojených státech nedostávají jenom ten prostor a veškeré vybavení, ale prostě dostávají úplně všechno. A platí jim to právě ty babičky a dědečkové, které vy okradete o veškerý jejich majetek, protože tady teď dneska lžete, jako kdysi lhal Klement Gottwald. A skončíte úplně stejně jako oni. Pokusem o masovou vraždu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Čas! Nyní na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Petr Třešňák. Tak prosím, vaše dvě minuty, máte slovo. Jestli žádáte (dezinfekci řečniště). (Poslanec nežádá, ale poslankyně Černochová u stolku zpravodajů.) Žádáte, tak prosím paní. (Rychlá dezinfekce pultíku a mikrofonu. Někteří poslanci to komentují.) Vy jste zahájili nějakou konverzaci s paní tady. Tak prosím. V jednacím řádu je, že poslanec mluví na mikrofon. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Třešňák: Hezký večer. Já nechci reagovat na slova poslance Lubomíra Volného. Věřím, že to ještě vyvolá řadu dalších faktických poznámek. Já jsem chtěl pouze na to předchozí vystoupení paní poslankyně Procházkové. Svádět situaci na Chebsku na vánoční trhy v Chebu je skutečně přes čáru. A obzvlášť za situace, kdy v Karlových Varech také proběhly vánoční trhy. Zda tam byla malinko jiná opatření než v Chebu, to je sice možné, ale je to naprosto srovnatelné s tím, co se konalo v Chebu. A to, co se dělo potom od ledna dál a jakým způsobem se tam rozjela covidová pandemie a jakým způsobem se vláda stavěla apaticky, když kraj žádal o přeshraniční pomoc, to je další fakt, který už zde nezazněl.

A protože se blíží devátá hodina, tak rovnou využiji faktickou jménem klubů, které svolaly tuto schůzi o prodloužení schůze po 21. a 24. hodině.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobře. Já svolám poslance. Odhlásím vás všechny, přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami.

 

Já to zopakuji. Budeme hlasovat o návrhu poslaneckých klubů, které svolaly tuto schůzi, aby bylo jednání jak po 21. hodině, tak po 24. hodině. Jedno hlasování. Myslím si, že jsme tady v dostatečném množství... ještě vidím skrz otevřené dveře, že někdo dobíhá. Takže zopakuji návrh. Návrh pěti poslaneckých klubů, které svolaly tuto schůzi, aby se dnes jednalo jak po 21., tak po 24. hodině.

Zahajuji hlasování, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 4, přihlášeno 126 poslanců, pro 114, proti 5. Návrh byl přijat.

 

Takže nyní na faktickou poznámku vystoupí poslanec Milan Feranec a připraví se poslanec Lubomír Volný na faktickou poznámku. Tak prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty. Máte slovo.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, reaguji na to, co říkal pan poslanec Michálek, ale zaznělo to dneska i od mnoha jiných poslanců opozice, kdy jste tepali vládu, jak byla nedůsledná, jak nezaváděla opatření. Po dobu pandemie, i když jsme jednali v polovičním formátu, já jsem tady byl možná mimo jednoho dne vždycky. A nepamatuji si jediný případ, že by opozice vystoupila a říkala: Pozor, vládo, rozvolňujete příliš rychle! Měli byste zpřísňovat opatření! Řekněte mi jediný případ, kdy jste něco takového tady prohlásili! Děkuji. (Potlesk některých poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku poslanec Lubomír Volný a připraví se, stále na faktickou poznámku - aha, teď to naskočilo. Takže faktická poznámka Lubomír Volný, Mikuláš Ferjenčík, Martin Kupka, pořadí. Takže poslanec Lubomír Volný, prosím, dvě minuty máte. Máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Volný: Já bych chtěl upozornit ty zbabělé piráty, co mi tady vyhrožují teď fyzickým útokem a vulgárně po mně pořvávají, že jsem kdykoliv připraven si to jít s nimi vyřídit ven. (Reakce ze sálu.) A prosím vás, pojďme si něco o pirátech říct. Zlínský pirát ničil fasády. Jedna věc. Přítelkyně tady pana předsedy točila porno. Piráti jsou osm měsíců ve Sněmovně, a už kradou elektrický proud. Ale učí se rychle od těch vyspělejších stran. Firma pirátského politika dodává roušky i úřadům, kde vládnou spolustraníci. Stejná pornoherečka se tajně schází, nevím, jestli kvůli té první profesi, nebo proto, že zahýbá tady panu místopředsedovi, anebo proto, že dohaduje nějaký byznys, tak se schází s Tomášem Tenzerem z firmy, která pronajímá reklamní záležitosti někde v metru.

Takže já si myslím, že jestli něco přinesli Piráti do Sněmovny, tak přinesli drogy, přinesli neuvěřitelnou aroganci mladých bolševiků a přivezli všechno to, co symbolizuje aroganci moci. A to jsou ještě relativně mladí a tu moc ještě relativně ani neochutnali. Takže buďme si jisti, a to říkám všem lidem, kteří mě teď nemůžou sledovat, ale já jim pošlu tu informaci, že pokud Piráti sednou někdy do vlády, tak to bude jako Únor 1948. Oni tady zařídí gulag. Sice v něm budeme mít všichni 5G wifi, ale nikdo jiný už se k moci nikdy nedostane. Protože přesně takhle to dopadne. Dopadne to jako bolševický gulag, který tady zavedou ti, kterým už tak dokonale chutnala moc, že si nemohli odpustit všechny ty výstřelky, kterých se dopustili. (Předsedající: Čas!) Takhle to s tou republikou bohužel dopadne.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka - poslanec Mikuláš Ferjenčík a připraví se na faktickou poznámku poslanec Martin Kupka. Prosím, máte slovo, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl jenom reagovat na kolegu Ferance, který se ptal ohledně toho, kdy jsme volali po zpřísňování. Tak v září před krajskými volbami jsme svolali tiskovou konferenci, kde jsme žádali vládu, aby konečně začala tu situaci řešit, že se to vymyká kontrole. Tak to jsme přesně udělali. Že jste si toho nevšiml, to mě mrzí.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Na faktickou poznámku opět poslanec Lubomír Volný je přihlášen. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Volný: Podívejte se, já tady nejsem proto, abych hájil Andreje Babiše vůči Pirátům, protože pochopitelně i on plánuje úplně stejnou budoucnost pro tuto zemi. Akorát trošičku pomaleji a v rámci možností, pokud se to dá nazvat, ta řízená genocida, tak humánněji. Ale co může asi tak plánovat někdo, kdo studoval ve škole, která byla přímo placena Open Society Fund, kterou založil americký investor a filantrop George Soros, studoval dva roky ve Velké Británii? Tak pro koho asi bude pracovat takový člověk? Pro český národ? Pro Českou republiku? Pro budoucnost vás a vašich dětí? No ne, on bude pracovat pro toho, kdo mu zaplatil ty dva roky studia a umožnil mu tady vystupovat. Tak to prostě je.

Nicméně co se týká sdílené ekonomiky a sdílených domácností a sdíleného všeho, tam nás vede pochopitelně i ANO. A je úplně jedno, jestli někdo nazve eurokomisařku europoslankyní. Ono jde o to, za koho je nominována, za koho kope. A obě dvě jsou tam prostě za ANO. A místo toho, abyste si je nějak povolali na kobereček a nedali jim už další příležitost, tak vy jste je tam vyslali na další volební období, protože píárově vám to vychází. A to je bohužel to kouzlo té politiky, že vůbec nezáleží na tom, co tady ti mladí bolševici mají v plánu, vůbec nezáleží na tom, jakou vy prosazujete reálnou europolitiku, vůbec nezáleží na tom, kam to doopravdy směřuje. Podstatný je jenom ten mediální obraz. A podstatné je to, že tady budete prostě, budete tady v baráku, budete mít zase dobrý pocit, že za vámi chodí a říkají vám paní poslankyně, pane poslanče, a budete mít všechny ty výhody, které s tím souvisí. Ale ve skutečnosti vy se tady všichni třepete na to, aby to šlo tímhle směrem, protože v tomhle směru se dají lidé krásně ovládat, v tomhle směru se dá krásně krást, v tomhle směru budete absolutně beztrestní, tak jako byli beztrestní prostě všichni za každé totality v minulosti až do nějakého okamžiku, kdy se někdo jiný a mocnější rozhodl, že tu totalitu shodí, jako u nás 17. listopadu 1989.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dobrý večer. S faktickou poznámkou vystoupí pan předseda Ivan Bartoš. Ano, a ještě vyčistíme, dezinfikujeme řečniště. (Hlasité poznámky z pléna.) Děkuji. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Koukám, že rozjitřená atmosféra patrně související s hokejem se projevuje na jednání Sněmovny, takže tady někteří poslanci už pokřikují na lidi, kteří jdou k pultíku.

Já jsem chtěl možná navázat krátce na kolegu Michálka a možná reagovat nepřímo na to, co tady předvádí pan poslanec Volný. Jakub Michálek tady hovořil o tom, jak se tady šíří z pozice pana premiéra dezinformace a doslova kraviny, a když poslouchám pana Volného, mně to přijde jak řetězový dezinformační e-mail. Jsem přesvědčen, že se tady bavíme o důvěře této vládě, v této vládě je ANO, ČSSD, podporují komunisté. K tomu by asi měla být vedena ta debata. Já vás nechci nijak omezovat ve vašich faktických připomínkách, jenom si myslím, že byste tady neměl řešit kraviny. A to, jestli máte pravdu vy, nebo třeba zbytek Sněmovny, v nějakých věcech vzájemné slušnosti, tak to budou mít šanci rozhodnout ve volbách asi voliči. Vy se o to ostatně snažíte a já si myslím, že ten váš problém, který zjevně máte, oni vyřeší velmi jednoduše. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktická poznámka - pan poslanec Lubomír Volný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Volný: Ono je to poměrně jednoduché. Váš poslanec tady přišel s přednostním právem a nemluvil k tématu, takže já teď mluvím k tomu, o čem mluvil on. Ta moje technická směřuje k tomu, o čem mluvil on. A on tady lhal. On tady lhal, protože tvrdil, že vy Piráti, kteří to děláte po celém světě, kdekoliv se dostanete k moci, nebudete danit lidi, nebudete zvyšovat státní aparát, nebudete omezovat lidi na jejich právech, nebudete cenzurovat a nebudete jim krást výsledky jejich celoživotní práce a nebudete podporovat lidi, kteří se rozhodnou, že budou parazitovat na společnosti. Ale vy jste na tom postavení. Vy jste postavení na tom, že vydáváte za humanitu něco, co je ve skutečnosti totálně antihumánní i vůči těm, kterým vy chcete pomáhat. Vy chcete pomáhat narkomanům, aby mohli užívat své drogy v důstojném prostředí. To je úžasné. A proto jsou ve Spojených státech v mnoha státech tak vysoké daně, protože lidé jako vy to tam ovládli, a oni těm narkomanům za každou cenu chtějí dopřát ten luxus normálního života. A přesně to, o čem vy tady říkáte, že dělat nebudete, dělají vaši kolegové. Vaši kolegové ve Spojených státech, Piráti a Antifa, které vy jste aktivním členem, tak ti vraždí lidi na ulicích, zapalují auta, střílí ze samopalů a vraždí každého, kdo má jiný názor. Přesně tohle se dělo ve Spojených státech v průběhu volební kampaně amerického prezidenta. Lidé jako vy, pane Bartoši, v maskách, zbabělci, protože vy jste zbabělec, s baseballovými pálkami se -

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Je potřeba oslovovat prostřednicím předsedajícího, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Volný: - se skateboardy a s dalšími zbraněmi vraždili lidi, stejně jak to uděláte vy při první příležitosti.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Čas vypršel. Připomínám jenom, že skutečně podle jednacího řádu musíte oslovovat prostřednictvím předsedajícího.

Pan poslanec Jiří Běhounek, ale předtím, pane poslanče, prosím ještě o chvíli strpění, opět provedeme hygienické opatření. (Probíhá dezinfekce řečniště.) Děkuji. Pan poslanec Jiří Běhounek s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Běhounek: Dobrý večer všem. Děkuji, pane předsedající. A můžu k vám mít jeden dotaz? Jak tahle výměna názorů souvisí s bodem Návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky?

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Olga Richterová, poté pan předseda Marian Jurečka - faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Jenom velice stručně. Vzhledem k těm fantasmagoriím, co tady šíří pan poslanec Volný, to působí, že má asi dost smutný život, a jestli něco, tak kromě vyvrácení těch lží by také potřeboval asi obejmout. (Potlesk zprava. Následně se poslanec Volný objímá s poslancem Bojkem.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan předseda Marian Jurečka, připraví se paní poslankyně Věra Kovářová - faktické poznámky. Prosím, máte slovo. Prosím o klid!

 

Poslanec Marian Jurečka: Já si myslím, že ta debata ve Sněmovně, ať už je tady poslancem zvolen kdokoliv a dostane se do Sněmovny výtahem kohokoliv, tak má mít nějaká pravidla a má mít nějakou minimální úroveň. A to, co tady předvádí kolega Volný - já chci poprosit vedení Sněmovny a členy mandátového a imunitního výboru, aby to, co tady zaznělo před chvílí z hlediska těch obvinění vůči předsedovi Ivanu Bartošovi, aby to bylo projednáno na mandátovém a imunitním výboru, protože já tohle nepovažuji za normální. Prostě to sem nepatří. Jestli je někdo buran, tak ať se jako buran chová, ale mimo tento jednací sál Poslanecké sněmovny. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Věra Kovářová, připraví se pan poslanec Lubomír Volný - faktické poznámky pokračují. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, omlouvám se všem, že nevystupuji k tématu. Chci se obrátit na kolegu Volného prostřednictvím pana předsedajícího. Už jsem to chtěla učinit v pátek, bohužel na to nedošlo. Takže vážený pane kolego - nevážený. Je to asi takto. To, co vy jste přinesl sem do Sněmovny, je následující. Pletete si Poslaneckou sněmovnu s hospodou. Pletete si Poslaneckou sněmovnu s bulvárním plátkem. Ohrožujete nenošením roušky s vaším kolegou všechny ostatní poslance, což je nehorázné, a to především na zdraví! To, co přinesli Piráti, je aspoň to, že se umějí chovat, že mají nějaké morální hodnoty, a hovořím, myslím si, o všech poslancích.

A omlouvám se za to teď, co řeknu. Pane poslanče, vy jste pro mě fuj! Jste prostě pro mě lidský hnůj! A myslím si, říkám to s plným vědomím tohoto silného výroku a říkám to s plným vědomím, že v této Poslanecké sněmovně nejsem sama. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan poslanec Lubomír Volný s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Volný: Já si myslím, že tahle Sněmovna, kde se vždycky pilo, pije a pít bude, a vás jsem také viděl ovlivněnou a poměrně solidně, paní kolegyně -

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pane poslanče... (Poslanec Lubomír Volný: Tak ona už tou hospodou je.) ... podle mého názoru překračujete... (Poslanec Lubomír Volný: Paní poslankyni jste nenapomínal.) ... meze slušnosti... (Poslanec Lubomír Volný: Paní poslankyni jste nenapomínal.) ... a já vás napomínám podle § 59 odst. 4., volám vás k pořádku.

 

Poslanec Lubomír Volný: Takže paní poslankyni jste nenapomínal, to je jasně diskriminační. Nicméně tady jde o to, že tady se vždycky pilo, dokonce se tady muselo zakázat pití na začátku tohoto volebního období, a všichni víme, že jste pili ve svých kancelářích, takže říkat tady, že z toho dělám já hospodu, tak to je takové jakoby neslušné. Systematicky se bráníte testům na alkohol, systematicky se bráníte testům na drogy, aby vaši voliči nevěděli, kdo z vás chodí pod vlivem alkoholu a drog do práce. Takže asi tak.

Co se týká politické kultury tady v této Sněmovně, tak ta je pouze falešná.

Nicméně abych se vrátil i k té otázce, jak to souvisí. Nesouvisí to vůbec. Tady se staly dvě věci. Tady se stalo to, že pan pirát, prostřednictvím pana předsedajícího, si tady z toho udělal svůj předvolební mítink, protože zneužil svého práva k přednostnímu právu. To je jedna věc, která stala. On prostě zneužil to přednostní právo a dělal si tady reklamu pro Pirátskou stranu, a vy ho nemůžete zastavit, protože on má to přednostní právo. Já jsem strašně rád, že lidé, kteří se teď dívají na náš přímý přenos, který se teď restreamuje po celém Facebooku, tak to vidí v praxi, jak to je. Že se tam někdo prostě postaví a s přednostním právem si tady dělá reklamu na svou stranu. To je jedna věc. Že u toho lže, to je normální. A potom vy jste všichni odhlasovali, že jeden jediný poslanec bude mluvit jenom dvakrát 15 minut, protože jste zbabělci. Protože jste zbabělci. A já v tom případě nemám sebemenší důvod tady kohokoliv z vás, kdo pro to hlasoval, jakýmkoli způsobem šetřit, protože jste nevážení.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Čas, pane poslanče. Opět prosím o úpravu řečniště. (Probíhá dezinfekce řečnického pultu.) S faktickou poznámkou vystoupí pan předseda Vít Rakušan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, já jsem se skutečně zapřisáhl, že do téhle panoptikální diskuse, kterou tady zahájil pan kolega Volný, vstupovat nebudu, měl jsem ztlumenou televizi, ale přesto, pane kolego, když tady říkáte, se musím zastat svojí kolegyně z poslaneckého klubu Věry Kovářové. Do té doby bych nekomentoval nehorázné výroky pana Volného, protože ho beru jako člověka, který žije v jiné paralelní realitě, snaží se útočit na to, aby vyvolával ve společnosti strach a nejrůznější jiné pudy, ať si dělá, co chce. Ohrožuje nás tady dlouhodobě, chová se tak, jako se chová. Ale vážený pane kolego Volný, prostřednictvím pana předsedajícího, neberte si do úst kolegyni, ženu z našeho poslaneckého klubu. Urážet ženu, to je totiž za hranou nejenom slušného vychování a toho, jak by se člověk měl chovat v Poslanecké sněmovně, ale to se ukazuje, že ten člověk, který to vychování nemá, chová se jako zbabělec a otírá se tady o ženu, jste vy, pane kolego Volný. Nikdo jiný. Styďte se! (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Lubomír Volný. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Volný: Já zastávám rovnoprávnost a nejsem sexista, na rozdíl od vás, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího. Takže za mě rovná práva. A když žena vstoupí do ringu, tak je to prostě bojovnice, a v tom případě musí být připravena čelit úplně stejným následkům jako každý jiný bojovník. Buďto je lvice a orlice, anebo jenom přijde, zbaběle bodne, uteče a schovává se za vlastní ženskost. To na mě prostě neplatí, protože já nejsem sexista, víte? A vy jste sexista. Vy jste vlastně svoji kolegyni teď brutálně ponížil, vy jste ji urazil, vy jste se o ní vyjádřil jako o někom méněcenném, kdo není schopen se bránit kritice od nějakého muže. To je odporné. Jak si můžete o sobě myslet, že jste liberální demokrat? Vy byste takováto slova o její méněcennosti v porovnání se mnou neměl vůbec vyslovit. Styďte se!

A paní kolegyní pirátské já můžu říct jenom toto, že my teď objíždíme republiku a já jsem těch objetí od různých slečen, dam, žen měl několik tisíc, takže já jsem tou energií nabitý, a kdybyste nějakou potřebovala, tak já jsem připraven vás zdarma obejmout.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Nyní vystoupí, ale poté zase, co provedeme ošetření řečnického pultu, vystoupí pan předseda Jan Bartošek s faktickou poznámkou. (Probíhá dezinfekce řečnického pultu.) Děkuji vám. Prosím pana předsedu Bartoška, aby se ujal slova.

 

Poslanec Jan Bartošek: Kolegyně a kolegové, chtěl bych vás všechny požádat, abyste i v souladu s jednacím řádem v rámci své diskuse naplňovali bod, který jsme dneska začali projednávat. Toto je návrh na vyslovení nedůvěry. To hlasování nějakým způsobem dopadne. Zkuste to brát tak, že tím žádám vás všechny ostatní, protože ty příspěvky pouze přilévají olej do ohně, to nemá faktické řešení, to není o diskusi, to je o vzájemných urážkách. To, co se zde odehrává, není diskuse, to je pouze vzájemné napadání. Pojďme to dojet a zachovejme Poslanecké sněmovně důstojnost. Toto chování do Poslanecké sněmovny nepatří.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Další faktická poznámka není, na řadě je v obecné rozpravě pan poslanec Lubomír Volný s tím, že připomínám rozhodnutí Poslanecké sněmovny o omezení řečnické doby na dvakrát 15 minut. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Volný: Já jsem ve své podstatě Poslanecké sněmovně vděčný za toto rozhodnutí. Kolega Stanjura za to chtěl jenom 10 tisíc, takže já mu je dám potom. A myslím si, že za těch 10 tisíc to je dobrá reklama, že ve své podstatě tady jako jediný poslanec budu dneska omezován časem.

Pojďme tedy k věci. Kolega Marian Bojko už za Volný blok řekl, jaké bude naše stanovisko, nebo jaký bude náš postup. Náš postup bude takový, že my se téhle šaškárny, které se nedobrovolně účastníme, nebudeme účastnit při hlasování z několika důvodů, které teď uvedu.

My jsme nikdy této vládě důvěru nedali, nevyhlásili, a jeden z těch hlavních důvodů bylo to, že to není jenom vláda ANO. Jakkoli i já jsem kritikem ANO, tak jsem se nikdy nechtěl přidávat i k tomu lacinému antibabišovství s různými čapími hnízdy a zneužíváním jeho rodiny k politickým cílům. To mi bylo cizí a ve své podstatě jsem se styděl za tu část Poslanecké sněmovny tady na té straně (ukazuje doprava), která neváhala zneužívat nemoci dítěte pana premiéra k politickým cílům. To bylo opravdu odporné, bylo to nechutné a bylo to odsouzeníhodné, primitivní chování, když někdo systematicky zneužívá duševní nemoci dítěte proti jeho otci. Proto jsme se nikdy s Marianem, když jsme byli původně v SPD, anebo už jako nezařazení poslanci, nepřidali k takovýmto laciným útokům na pana Babiše a soustředili jsme se vždycky na korupční ČSSD, vládní stranu, která už dávno, připomeňme si to, minimálně čtyři, možná už pět let, nemá právo existovat. Nebýt justiční mafie v České republice, tak Česká strana sociálně demokratická už je v exekuci, v bankrotu a už neexistuje. Připomeňme si, že dlužila čtvrt miliardy panu Altnerovi, který, jakmile vyhrál svůj spor a ty peníze měly být vyplaceny podle všech zákonů této země, a nebyly vyplaceny, tak zesnul. Já si myslím, že tímhle se bohužel nedostatečně zabývaly orgány činné v trestním řízení.

A to, co potom následovalo ze strany vládní ČSSD, byl opět klasický hyenismus, který je porovnatelný s tím, jak vy jste útočili na děti pana Babiše. Ano, opravdu, fuj, fuj. Takže tady ta ČSSD zase pro změnu se okamžitě pokusila dědice pana Altnera zkrouhnout a přišla za nimi s neuvěřitelně drzou nabídkou. Jak se ten spor vyvíjí dodnes, my prakticky nevíme, protože ta justiční mafie a ta mafie ČSSD je tak prorostlá do všech možných koutů, že pravděpodobně o panu Altnerovi a jeho dědicích nikdo z vás buďto neslyšel, anebo to zapomněl prostě připomínat České straně sociálně demokratické, co se děje. A já opravdu třeba nevím. Možná se dozvím, že došlo k nějakému vyrovnání, protože já jsem to v médiích prostě nezaznamenal.

Takže média buďto mlčí a tají, anebo se něco děje, a děje se to už pátým rokem. A protože součástí ČSSD jsou i lidé jako pan Hamáček, kteří už v minulosti prokázali, že slovo morálka pro ně neznamená vůbec nic, tak my jsme vždy k té vládě byli velmi kritičtí a nikdy jsme jí nevyslovili důvěru. Nicméně, ono se to krásně vládne, tady už to zaznělo několikrát, když... období konjunktury, a když si ještě připůjčujete, tak můžete opravdu velice snadno vyvolávat v lidech dojem, že si můžou žít na vyšší životní úrovni, než na kterou reálně mají. Protože připlácet svým voličským skupinám peníze z dluhů, mnohamiliardových, ve skutečnosti znamená, že vy těm lidem lžete úplně stejně, jako teď lžou Piráti, o tom, že tady nebudou zavádět gulagy. Budou. A ti lidé, kteří dneska dostávali ty peníze, ať už státní zaměstnanci, nebo bohužel i senioři, kteří byli takto zneužiti panem Babišem, tak ony ty peníze budou muset zaplatit prostě jejich děti a děti jejich dětí. Tak to bylo taky. Bylo to vždycky logické, ale pochopitelně, protože tady existuje cenzura, která je masová. A opravdu novináři v 99 % případů prostě píšou za peníze, také mají hypotéky, tak tyhle informace se k lidem dostávají velice těžko.

No a pak přišel covid. A společně s covidem přišla šance na reálnou kritiku, ale reálnou kritiku vládních opatření a reálnou kritiku, co ta vláda dělá špatně. Protože tady začala umírat strašná spousta lidí. A místo toho, aby se začala udávat nějaká reálná kritika, tak se tady všichni jako kdyby domluvili a najednou se řešily jenom věci prakticky nepodstatné. Jestli ta náhrada bude taková, nebo taková. Jestli i tenhle spolek dostane tohle, nebo tihle lidé dostanou tohle. A vytratil se z toho zdravý rozum jak ve vládě, tak v té opozici. A my nezařazení poslanci a řadoví občané České republiky jsme přemýšleli, jak je to možné. Proč to je tak špatně, proč to prostě nefunguje. A že to dělá vláda špatně. Dobře, ale proč ta opozice je taková bezzubá? Opozice je tak bezzubá, že nepoužila žádný prostředek, který má k dispozici k tomu, aby tu vládu zatlačila do kouta. Zajímavé je, že na řadového poslance to umíte, tady tenhle jednací řád (ukazuje) vytáhnout a použít velmi rychle. Dokonce umíte tenhle jednací řád vytáhnout a použít velmi rychle, když potřebujete zablokovat dovolbu Rady České televize. To jste schopní zjistit najednou, že si můžete vzít dvanáct hodin pauzu. To je schopní najednou zjistit, že se tady můžete střídat, i když vám omezí čas na dvakrát patnáct minut nebo dvakrát deset minut, že se tady celý klub může vystřídat. A pak že ti s tím přednostním právem můžou povídat, jak dlouho chtějí. Můžou si říkat, co chtějí, nemusí vůbec mluvit k tématu, jako teď pan Michálek, prostřednictvím pana předsedajícího. Můžou se bavit, o čem chtějí. Dělat si tady reklamu nebo číst nějaké časopisy, knihy. Nebo nám sdělovat své pocity z objímání. Tohle všechno vy můžete.

A tady se schvalovalo několik prodloužení nouzových stavů. Tady se schvaloval pandemický zákon, tady se schvalovala strašná spousta věcí, tady byly nelogické náhrady. A vy jste s tím nic neudělali. Vy, vás šest klubů, jste tuhle vládu, které teď budete vyjadřovat nedůvěru, ani jednou nezatlačili do kouta. Ani jednou jste neobstruovali při prodlužování nouzových stavů. Kdybyste vy chtěli, tak žádné nouzové stavy v České republice nebyly. Vy Piráti, ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, vy všichni jste se podíleli na ožebračování drobných a středních živnostníků. Vy všichni jste to umožnili. A opět jste úplně v klidu, protože tady stojí Volný Lubomír sám za Volný blok. Nemá za zády miliony, nedostane se do televize, nedostane se do novin. A vy víte, že díky svým píárovým prostředkům tuhle pravdu zřejmě nějakým způsobem přejedete. Ale já si užiju každou minutu, kdy vám budu moct tuhle pravdu tady říkat. Takže vy jste stejně zodpovědní jako ta vláda za věci, které teď budu číst.

Takže pojďme na to. Vy tady obviňujete Lubomíra Volného a Mariana Bojka, že vás ohrožují kvůli tomu, že nenosí roušky. Přitom v zemích, kde se nikdy nenosily roušky a nikdy nebyla žádná opatření, je těch mrtvých v přepočtu na 10 milionů, vždycky tak maximálně do 50 %. Většinou je to ta neexistující menší polovina, méně než půlka. Znovu si to přečteme, jak vy tady strašně lžete o tom, že my vás ohrožujeme. Vy ohrožujete sami sebe a ohrožujete své okolí. A je to statisticky dokázáno, protože jak už jsem říkal minule, Česká republika je jedna skupina a kontrolní skupina je Švédsko, Ukrajina, Bělorusko. Zopakujeme si to znovu, jak vládní opatření vraždila.

V České republice zahynulo na covid, s covidem - to my také nevíme, protože ministr této vlády prozradil to krásné tajemství, že oběti autonehod, když byly PCR pozitivní, tak se vedly jako mrtví na covid. Ale oficiálně zemřelo 30 126 lidí. Ve Švédsku k dnešnímu dni 14 451. No a to ty děti švédské, opakuji, dneska byly normálně ve škole. Žádné testy, žádné roušky. Chodily do kroužků, šly hrát hokej, šly plavat, šly do kina. Rodiče jsou v restauraci nebo v baru, žádná omezení, žádné roušky. Možná náhoda. No dobře. Ale na vaší oblíbené Ukrajině v přepočtu na 10 milionů obyvatel, to je zhruba 13 226 lidí. A na Ukrajině také nejsou žádná opatření. A opět opakuji, že teď tam byl několikanásobný bloger roku, který to kontroloval přímo na místě, pan Ladislav Větvička. - Ahoj, Láďo, zdravím tě. Teď tuším, že je někde zase v nějaké jiné zemičce. Nejsou tam žádná opatření. Děti chodí do škol, děti chodí do tanečních, děti chodí všude. A rodiče chodí všude. Hospody fungují, všechno funguje. 13 226, není to úplně přesný přepočet. A to Bělorusko, které má jediný rozdíl mezi Švédskem a Ukrajinou, to znamená, že nikdy v něm neproběhla žádná kampaň v televizi, která naopak strašila a děsila ty občany.

Vy všichni, kteří tady obhajujete respirátory, roušky a nás kritizujete, vy všichni podporujete právě to buzení strachu v těch lidech, místo abyste jim odvážně řekli, že tady existují jasné studie, které prokazují, že lidé, kteří měli potíže nebo umírali, tak umírali s nízkou hladinou vitamínu D, umírali s nízkou hladinou vitamínu C. Pak jsou tady ty léky, o kterých tady pan kolega z ODS hovořil, že jsou to nesmyslné léky, Isoprinosine a Ivermectin. A normálně tady lhal, šířil dezinformace, že na ně neexistují žádné studie. No, existují. Stačí zajít na Ivermectin Info. Tam to je, tam to všechno najdete. Ty studie existují a ten lék prokazatelně pomáhá. A pan profesor tady lže.

Stejně jako Isoprinosine, o kterém jsme tady svedli těžké bitvy s Marianem a s panem profesorem Beranem, který tato vláda chtěla utajit. Tato vláda ANO, ČSSD, ale celá opozice také chtěly utajit Isoprinosine před veřejností. Ale protože se to dá dost těžko v době, kdy ne všichni se chtějí prostě podílet na této masové vraždě, na tomto masovém zločinu, tak tady máme pár údajů. A je to oficiální údaj ze SÚKLu. Bylo prodáno 1 400 000 denních dávek Isoprinosinu, což je 212 746 týdenních léčebných dávek. Pro všechny, kteří tady straší lidi - a opět, vy strašíte lidi. Vy strašíte lidi. Byly oficiálně na SÚKLu oznámeny čtyři případy nežádoucích účinků, které souvisely s tím, že si je vzali lidé, kteří si špatně namíchali léky. Čtyři. 212 746 týdenních léčebných dávek, čtyři podezření na nežádoucí účinky, které možná byly způsobeny Isoprinosinem. Kolik tady máme oficiálně mrtvých na vakcinaci? Ví to někdo? Protože na Isoprinosine nezemřel nikdo.

A já jsem proto interpeloval pana premiéra, který prostě na ty interpelace nechodí, to všichni víme, a ptal jsem se jej, zda obdrželo Ministerstvo zdravotnictví ČR od firem vyrábějících... (Vyhledává ve svých podkladech.) Ne, to jsou testy, takže musím najít v tom materiálu něco jiného. Času máme dost, takže to je v pohodě.

Vážený pane poslanče, dovolte mi vyjádřit se k vaší písemné interpelaci ve věci Statistická data Isoprinosinu. - Tato vláda a tento premiér, který přikázal porušovat zákony, přikázal porušovat zákony minimálně v 15 případech, i ty zákony o GDPR, policistům, vojákům, učitelům, ředitelům škol i zaměstnancům, protože ředitelé škol neměli právo zavřít ty školy na základě nulitního nařízení vlády. Tito ředitelé škol porušovali zákon, učitelé porušovali zákon, policisté porušovali zákon, takže - a o GDPR nutí porušovat zákony dokonce i živnostníky a podnikatele. Tak tahle vláda, která ústy svého ministra zdravotnictví veřejně prohlásí, že oni vědí, že to je protizákonné, a stejně to udělají, tak tahle vláda mi odmítla sdělit tyto údaje, protože: vámi navrhovaný postup by však vyžadoval, aby došlo ke zpřístupnění osobních údajů o zdravotním stavu značného množství pacientů ÚZIS, který by je dále zpracovával za účelem vytvoření vaší požadované statistiky. Stejně tak samotný ústav jako správce systému nemá oprávnění údaje v systému tímto způsobem dále zpracovávat. Došlo by tak totiž k zpracování osobních údajů v rozporu s účelem, pro který byly shromážděny, to je zajištění elektronického předepisování a výdaje léčivých přípravků. Zacházení s osobními údaji zvláštní kategorie, údaje o zdravotním stavu, tímto způsobem by představovalo porušení řady základních zásad při zpracování osobních údajů.

Nic proti. Nicméně dnes, když přijde zaměstnankyně hygieny někam na zahrádku, nebo policista, a chtějí po lidech údaje o tom, že absolvovali nějaký test, porušují úplně stejná pravidla, protože nemají právo ze zákona na údaje o jejich zdravotním stavu. A to najednou nevadí. (Předsedající: Patnáct minut uplynulo, pane poslanče.)

Hlásím se ještě jednou.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, tak já budu vaši přihlášku registrovat, ale teď je na řadě pan poslanec Martin Kupka. Jenom zase požádám pana poslance, aby chvilku počkal, než provedeme opět dezinfekci. (Dezinfikování řečnického pultu a mikrofonů.) Děkuji.

Pan poslanec Martin Kupka, připraví se pan poslanec Jan Skopeček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si u té předchozí výměny názorů uvědomil tady slova herce, kterého mám moc rád, Jana Wericha, který na téma blbství kdysi pronesl, že nejhorší srážka v životě je srážka s blbcem, protože blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Proto jsem se nakonec zdržel všech faktických poznámek, abych nevyvolával jenom další průlomy v tom, co popsal Jan Werich.

Ale zpátky k tématu, o kterém se tu od rána bavíme. Proč tato vláda nemá moji důvěru. Protože to je vláda národního rozkladu. Protože to je vláda národního šálení neboli "čau lidi". Protože to je vláda poťouchlé satiry. A konečně, protože to je vláda Miloše Zemana a komunistů. Já ty jednotlivé body rozvedu.

Proč je to vláda národního rozkladu, o tom tady celý den přicházeli hovořit kolegové a uváděli konkrétní, jasné argumenty, čím přispěla vláda k tomu, že se Česká republika v současné době ocitá opravdu v nezáviděníhodné situaci s největším dluhem a zároveň s nefunkčními zákony a s ochromeným aparátem.

Proč je to vláda národního šálení. No, například proto, že se ukázalo, že pro tu vládu bylo vždycky, je a bude na prvním místě to, co se ukazuje navenek: marketing, že se klíčové věci dozvídáme z nedělního Čau lidi na Facebooku, že celou řadu kroků ovlivňovalo ne to, jestli jsou správné, ale to, jestli se o nich bude dobře psát a jestli budou dobře vypadat na fotkách na Facebooku a Instagramu.

Proč je to vláda poťouchlé satiry. No to jsme si bohužel vyzkoušeli všichni v mnoha opatřeních, která nedávala smysl, nebyla logická, takže třeba na konci roku jsme si sice mohli koupit kávu, ale nemohli jsme ji vypít u okénka. Potom jsme mohli využít vleky až v květnu. A konečně teď se otevřely diskotéky, ale nesmí se v nich tančit. To jsou vlastně ale jednoduché věci. My jsme zažili mnohem závažnější přehmaty, kdy všichni, kteří se živí satirou říkali: tak teď už tady nemáme práci, tomu už nejde čelit, to se nedá přebít.

Proč je to vláda Miloše Zemana a komunistů. No tak když se ráno ukázalo, že komunisté znovu vládu podrží, tak jenom dokázali, že to byl Andrej Babiš a tato vláda, která dala komunistům takovou váhu a v pravidelných cyklech se musela chodit ptát právě komunistů, jestli může pokračovat dál a jak to bude vypadat. A samozřejmě, že do všech těch jednání nikdo z nás neviděl. Musela být velmi napínavá.

Proč je to vláda Miloše Zemana. Protože Miloš Zeman ji pustí vždycky jenom tam, kam on chce, a celá řada členů té vlády koneckonců jsou především ministři Miloše Zemana.

Proč nedám důvěru této vládě, proč jí vyjádřím nedůvěru. No protože to prostě pokládám za důležité. Nemůžu a neumím mávnout nad všemi těmi věcmi, o kterých byla dnes řeč, rukou. A pokládám za důležité, aby to neudělala Sněmovna, protože pokud ta vláda něco způsobila, tak je to bohužel také pád autority vládnutí v České republice. Říká se o politicích, že nejhorší je, když se jim začnou lidé smát. Myslím si, že celá řada těch kroků a gest, výměny ministrů, komentáře k těm výměnám, přehmaty, ke kterým docházelo, vzbuzovaly přesně posměch, oprávněný posměch, a vedly k tomu, že té vládě v české veřejnosti prostě už téměř nikdo nevěří. Já jsem přesvědčen, že vláda musí vycházet z většiny v Poslanecké sněmovně. A to je jeden z klíčových principů. Pokud bychom na to rezignovali, tak příště můžeme klidně strpět, že tu bude vládnout kdokoliv a nikdo se vlastně nebude smět ptát, co tomu říká Poslanecká sněmovna, protože vždycky bude nějaký důvod, proč se k tomu teď není možné vyjádřit, proč by to znamenalo destabilizaci. Ale ten, kdo přinesl destabilizaci České republice, je právě tato vláda.

To všechno jsou důvody, proč dnes budu hlasovat pro nedůvěru. A pokládám to za důležité nejenom jako signál, ale jako jasný politický krok i pro obhajobu základních politických a demokratických principů.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Na řadě je pan poslanec Jan Skopeček a přihlášen je také pan poslanec Lubomír Volný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně za slovo. Dobrý večer, dámy a pánové. Já bych rád uvedl na pravou míru pár nesmyslů a lží, které tady zazněly už ráno ohledně několika ekonomických termínů, dat, úvah.

Nesmysl číslo jedna je ten, že se pan premiér tady chlubil, že jeho vláda skvěle hospodařila, zlepšovala, snižovala zadlužení a máme skvělý stav veřejných financí. Je to lež, je to nesmysl. A já se ani nedivím, že tady vláda celý den lže, protože ničím jiným než lžemi nelze jejich důvěru tady získat.

Veřejný dluh vůči hrubému domácímu produktu, tedy zadlužení, nesnižovala vláda Andreje Babiše. Tento podíl snižoval rostoucí objem hrubého domácího produktu. Protože se v té předcovidové době ekonomice dařilo, rostla poměrně slušným tempem, tak rostla ta základna, hrubý domácí produkt. Nebylo to tím, že by Andrej Babiš hospodařil skvěle a že by snižoval výdaje, že by snižoval dluh. Nikoliv. Pouze hrubý domácí produkt pomohl tomu poměrovému ukazateli zadlužení postupně snižovat. Veřejné finance nejsou zdravé. Ony jsou zdravé jenom na první pohled. Díky tomu, že vláda získala a převzala od svých předchůdců veřejné finance, veřejné zadlužení na nízké úrovni, tak se tím ještě může chlubit.

A když se podíváme na ten trend, jaký vláda nastavila, to, že výdajová strana rozpočtu se absolutně odtrhla od ekonomického vývoje země, tak zjišťujeme, že ten trend, který každým rokem v následujících letech poroste na zadlužení České republiky, je jeden vůbec z nejvyšších v rámci Evropské unie. Tato vláda si naplánovala tak šílené hospodaření v rámci nadcházejících let, že se staneme v tom trendu, v tom nárůstu veřejného dluhu, rekordmany v Evropské unii. Koneckonců když se podíváte na data a na analýzy OECD, Evropské komise, tak pokud se měří dlouhodobá udržitelnost veřejných financí, ne ten aktuální statický pohled na jeden ukazatel dluhu vůči hrubému domácímu produktu, tak opět zjišťujeme, že jsme na tom téměř nejhůře z celé Evropské unie. Je to dáno tím, že naše veřejné finance jsou náchylné na demografické změny. A všichni dobře tušíme, jaký demografický trend Českou republiku čeká.

Veřejné finance České republiky nejsou připraveny, respektive penzijní a zdravotní systém není připraven na demografický trend, který Českou republiku čeká, a tato koaliční vláda s tím za osm let nic neudělala. Nic neudělala s penzemi, nic neudělala se stabilitou zdravotního systému, respektive zajištěním toho, aby byl udržitelný i v nadcházejících letech, kdy naše populace bude stárnout a kdy logicky ty náklady na zdravotní systém budou vyšší.

O tom, v jakém jsou veřejné finance špatném stavu, svědčí nejenom ty obří deficity, se kterými přichází paní ministryně Schillerová, a plánuje je i na nadcházející rok, kdy už nebudou tak velké náklady spojené s covidem. Je to prostě důkaz toho, že veřejné finance se pro tuto vládu staly součástí předvolební kampaně, kdy budou chtít za peníze daňových poplatníků uplatit část svých voličů.

Finanční trh neschopnost vlády rozumně hospodařit trestá. Když se podíváte na to, jakým způsobem se od začátku roku vyvíjejí úroky ze státních dluhopisů, tak zjistíte, že opět naše země je rekordmanem v tom, jak rostou úroky, za které si náš stát půjčuje. Z 1,2 na 1,9 od začátku roku jsme se dostali u desetiletého vládního dluhopisu. Jsou to čísla, ale v reálu to znamená více jak 10 miliard korun navíc ve státním rozpočtu, které budeme muset zaplatit jenom za obsluhu státního dluhu jenom proto, že tato vláda není schopna ušetřit ani korunu a přijít s nějakým rozumným plánem konsolidace poté, co nastal ve veřejných financích naprostý rozvrat. Veřejné finance jsou v naprostém rozvratu, paní ministryně nic nedělá, chystá další a další deficity a my to budeme platit tím, že budeme vydávat místo peníze na silnice, dálnice, školy, školky, tak budeme platit větší obsluhu státního dluhu.

Kdyby alespoň ty peníze posloužily na podporu podnikatelů, kteří ten covid odnesli nejvíce. Myslím tím zejména malé a střední živnostníky, které hodila vláda absolutně přes palubu. Zeptejte se jich, kolik získali od státu podpory za to, že je vláda zavřela a znemožnila jim podnikání a obživu. Když se jich ptáte, tak vám říkají: získali jsme zhruba 30 % toho, co nás ty restrikce stály, a ještě nám to vláda posílala až s tříměsíčním zpožděním. Všichni asi můžete tušit, co to je pro malého živnostníka, který nemá rezervy, to, že mu vláda pošle peníze s tříměsíčním zpožděním. Zato do Agrofertu, tam jdou dotace dennodenně. Ale živnostníkům, kteří skutečně padají na ústa, byli zavření, a vlastně ohrožujeme jejich rodiny, tak těm posílala vláda peníze takto pozdě.

Živnostníci byli terčem pro vládu dávno před covidem. Není proto příliš překvapení, že je vláda během toho covidu přes palubu házela. Všichni si vzpomínáme, jak s nástupem Andreje Babiše do politiky se stali z živnostníků živé terče pro hnutí ANO. Všichni si vzpomínáme na tu rétoriku, jak jsou to zloději, kteří okrádají náš státní rozpočet, a jak je potřeba je 24 hodin on-line monitorovat prostřednictvím EET. Jediný projekt, který vláda zvládla zavést tak, aby nespadl, je, dámy a pánové, EET, která má podnikatele a živnostníky monitorovat. To, že ten přínos, jak říká i ve své zprávě NKÚ, je dramaticky malý ve vztahu k tomu, co EET stálo, to už je úplně jedno. Zkrátka Agrofertu se dařilo, dotace šly. Nicméně podnikatelé byli ze strany finančního úřadu spíše zaklekáváni a likvidováni.

Vzpomeňme si, kolikrát jsme na rozpočtovém výboru řešili firmy, které neprávem zlikvidovala Finanční správa. Co se stalo s ředitelem Finanční správy? Dostal trafiku na ředitelství v Českých Budějovicích. Takže padla i ta snaha Andreje Babiše, který sliboval voličům, že přestane trafikařit. Dneska máme - měli jsme mít - trafiku pro dnešního pana ministra zdravotnictví ve Finsku, máme trafiku pro bývalého ministra obrany v Izraeli a takto bychom mohli pokračovat.

Vláda nezvládla nic, co by této zemi pomohlo. Vidíte někde ty rychlodráhy, které Andrej Babiš sliboval nebo o kterých snil, když náhodou spal? Vidíte ty kilometry dálnic? Sedm a jedenáct kilometrů se tak ročně postaví v České republice. Podívejte se do Polska, jak dokázali stavět dálnice. To je v úplně jiných řádech.

Dámy a pánové, tato vláda škodí České republice. Každý den, který vláda bude vládnout, je pro Českou republiku špatně. Pokud ten chaos a její trápení ukončíme co nejrychleji, pomůžeme nejenom této vládě, ale především této zemi. Tato vláda nemá moji důvěru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou je teď přihlášen je pan poslanec Lubomír Volný, který je také přihlášen do rozpravy. Máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Lubomír Volný: Prostřednictvím pana předsedajícího k mým dvěma předřečníkům a k divákům. My si teď vysvětlíme, co se tady stalo. Tady se stalo to, že, aby Lubomír Volný nebyl jediný, který byl omezen časově, tak pan Stanjura, kterému nevyšel jeho plán, že půjde brzy domu, vydal pokyn svým dvěma spolustraníkům, aby se zapsali do té debaty, abych nemohl nikde říkat, že jsem byl jediný. Nicméně zase ti hloubaví a inteligentní voliči pochopí, že tento návrh byl vydán, když jsem byl já poslední. No a těm zbývajícím, kteří vám uvěří i ty lži, které tady - promiň Honzo - říkal prostřednictvím pana předsedajícího i kolega Jan Skopeček, tak bohužel nedá se nic dělat, oni vám je asi opět uvěří. Protože vy jste se na ty živnostníky vykašlali. Vykašlali jste se na ně. Byznys, který jste potřebovali udělat, jste udělali.

Zabránili jste čtyřikrát dovolení Rady České televize, protože to je pro vás byznys, který je důležitý. A to se umíte domluvit, to si umíte vzít 12 hodin pauzu. To umíte obstruovat, to umíte udělat úplně všechno. Ale abyste se zastali živnostníků a udělali tady v téhle Sněmovně, tady v téhle vládě, která ty vaše živnostníky vraždila ekonomicky, a vy jste jim udělali ze života peklo, tak vy se s nimi radši zase na nějakém tom malém obchůdku domluvíte. Takže kufříček, tak to prostě je. Vy jste spoluzavraždili - společně s celou tady touhle pseudoopozicí i s Piráty - vy jste spoluzavraždili všechny ty živnostníky. Je to vaše vina a jejich ekonomická a jiná krev je na vašich rukou.

A pane Stanjuro prostřednictvím pana předsedajícího, už to neprodlužujte. Já jsem to měl původně na tři čtvrtě hodiny a vy jste z toho vyrobil už zábavu na hodinu a půl. Ale je to na vás. Dělejte si, co chcete. Já mám času dost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Tak pane poslanče, jste jediný přihlášený do rozpravy. Nikdo se nehlásí ani s přednostním právem. To znamená, že máte nyní možnost vystoupit se svým druhým vystoupením v délce 15 minut. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Volný: Budeme pokračovat tam, kde jsme skončili. Totiž u toho, že vláda této republiky, která v součinnosti s opozicí - protože ta tomu aktivně nikdy nezabránila - odmítá zveřejnit údaje o tom, jak účinný je Isoprinosine. Tady už žádná studie nemusí probíhat, protože ta data máme, jsou k dispozici. Vláda, která přikázala porušovat zákony i o GDPR policistům, vojákům, učitelům, ředitelům škol, zaměstnavatelům, přinutila je porušovat zákony o GDPR, teď i hygieničky, a neustále nutí policisty, aby porušovali zákony, tak se oháněla GDPR.

Proto já jsem tyto údaje tak nějak poslal do světa. A od lidí z ÚZIS a ze SÚKLu, Ústavu zdravotních informací a služeb a Státního ústavu kontroly léčiv, přišly za prvé oficiální informace, ty už jsem říkal. Takže když se podařilo zpopularizovat panu profesoru Beranovi a Volnému bloku, který jako jediný umožnil vystoupení pana profesora Berana ve Sněmovně, jako jediný, jako jediný vzal profesora Berana na tiskovou konferenci - neudělalo to ani SPD, ani KSČM, nikdo, kdo se tím zaklíná občas, udělal to jenom Volný blok, udělal to jenom Lubomír Volný a jenom Marian Bojko - tak když jsme ho zpopularizovali, tak kromě importu z Polska se prodalo 1 400 000 denních dávek a 212 746 týdenních léčebných balení.

Inu, i ten SÚKL a ÚZIS jsou plné lidí, kteří už nechtějí vraždit lidi v této republice jako členové covidové mafie vládní i opoziční. A my máme data. V období duben 2020 až leden 2021 bylo vydáno 212 856 receptů - receptů - na Isoprinosine. Tyto recepty podle uniklých údajů byly vydány 184 375 pacientům. Rozdíl v počtu je jednoduchý. Někdo měl předepsáno víc balení. Pro analýzu je tedy důležitý počet 184 375 konkrétních osob. Ze 184 375 pacientů, kteří užívali, měli recept Isoprinosine, tak jich podle údajů z ÚZISu uniklých 147 620 mělo pozitivní PCR test na COVID-19. Z těch 147 620 pacientů podle údajů ÚZIS a SÚKLu, kteří byli pozitivní na COVID-19 a současně užívali i Isoprinosine, tak jich 8 863 skončilo v nemocnici. To je zhruba 6 % těchto pozitivních. Počet zemřelých - z těch 184 375 pacientů, kteří užívali lék Isoprinosine v období duben 2020 až leden 2021, jich v tomto období zemřelo 833, to je zhruba 0,5 % ze skupiny uživatelů léku Isoprinosine v roce 2020. Z těchto dat jednoznačně vychází, že ti, kdo používali Isoprinosine, měli třikrát až čtyřikrát větší pravděpodobnost, že přežijí.

Isoprinosine měl být zkoumán, měla vzniknout celonárodní studie. A ta mafie, která si říká vláda, a ta mafie, která teď sedí v celé Sněmovně, tomu systematicky zabránila. A vy jste se neptali, drazí kolegové, vy jste se neptali, nepátrali jste. Bylo vám to úplně jedno, že ti lidé umírají. A vy jste rádi většinou, vy v té opozici, že ti lidé umřeli, protože si myslíte, že máte mediální klacek na vládu. Máte. Vy v těch médiích budete a budete to těm lidem říkat. Ale vy máte jejich krev na rukou taky.

Pojďme dále. Čím se u nás testuje? Vláda odmítla levné testy z Česka, tvrdí biolog Flegr. Babiš s Prymulou se brání. Je to prosím vás iRozhlas. Takže to není prostě nic, co byste mohli kdokoli odsuzovat. A je tam oficiální prohlášení pana Prymuly. Ještě doplnění k panu Žďárskému a jeho necertifikovaným testům: bohužel nemluví pravdu. O kvalitě svých testů nepřesvědčil rozsáhlý panel expertů, který byl na ministerstvo svolán, a doporučení dalšího postupu nerespektoval. A opět, dobře (listuje svými podklady), Prymula dodal, že z panelu odborníků, který se na Ministerstvu zdravotnictví konal 23. června, vznikl záznam. Žďárský přiznal, že na panelu byl, ale odmítl, že by se řešilo plošné testování na COVID-19. Na schůzce měl prezentovat testy na cystickou fibrózu. O covidu se v tomto smyslu na schůzce vůbec nemluvilo. Mě by zajímalo, jestli někdo z vás ten záznam podle pana Prymuly slyšel. Nicméně to není podstatné. Podstatné je, že podle pana Prymuly, bývalého ministra zdravotnictví této vlády, nebyly ty testy uznány, protože nebyly certifikované.

Proto vznikla tato interpelace na předsedu vlády. (Čte.) K vašemu dotazu, zda obdrželo Ministerstvo zdravotnictví ČR od firem vyrábějících testy, jimiž se testují naše děti ve školách, příslušné licence o způsobilosti firem k výrobě zdravotnického a diagnostického materiálu, resp. zdravotnických potřeb, to znamená osvědčení o zkoušce testovaných tyčinek, informaci o možných nežádoucích účincích testovacích tyčinek a platnou pojistku firmy, která testovací tyčinky vyráběla v České republice, včetně výše případného odškodnění, dojde-li aplikací testu k poškození zdraví testovaného, uvádím následující: ministerstvo takové dokumenty od firem vyrábějících testy neobdrželo, ani je obdržet nemohlo, neexistuje žádný předpis, který by jim takovou povinnost ukládal. - Pan Prymula, ministr zdravotnictví vlády ANO jako typický účastník tohoto mafiánského covidového spiknutí, lhal, když odmítal PCR testy, neinvazivní PCR testy českého vynálezce a místo nich objednával agresivní PCR testy a agresivní ty druhé testy, teď si nevzpomenu na to jméno, z Číny. (Nápověda ze sálu.) Antigenní, děkuji. (Hluk v sále.)

K vašemu dotazu, zda obdrželo Ministerstvo zdravotnictví ČR potvrzení kvality výše uvedených testů příslušnou certifikační autoritou s právem působnosti v ČR a EU, uvádím následující - odpovídá prosím vás pan Babiš: Neobdrželo. - Ty testy oficiálně, které používáme k testování našich dětí, neobdržely žádnou certifikaci, neboť pokud by takové...

Pane předsedající, prosím vás, já bych potřeboval rozpustit tady ten diskusní kroužek. (Před řečništěm diskutuje několik poslanců a předseda Sněmovny Vondráček něco konzultuje u stolku zpravodajů.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dámy a pánové, prosím o klid, ať má každý poslanec stejné právo na vystoupení a stejné podmínky. Děkuji. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Volný: - neobdrželo, neboť pokud by takové zdravotnické prostředky na trhu EU existovaly, nebyla by potřeba, aby Ministerstvo zdravotnictví řešilo zajištění jejich dostupnosti na trhu formou rozhodnutí o povolení uvedení na trh prostředků, pro který nebyl proveden postup podle § 4 odst. 1 až 4 nařízení vlády č. 56/2015 Sb. a jehož použití je v zájmu ochrany zdraví. K tomu dále uvádím, že ministerstvo vždy posuzovalo technickou dokumentaci doloženou žadatelem o povolení uvést antigenní test na trh pro použití laickou osobu - laickou osobou - dle které bylo ověřeno, že antigenní testy splňují základní požadavky kladené na diagnostické prostředky in vitro. - Jinými slovy, my jsme odmítli, tahle vláda mafiánů odmítla české antigenní testy za pár korun, aby nakoupila předražené čínské testy, na které nemá podle oficiálního vyjádření premiéra této vlády vůbec žádnou certifikaci. A já o tom nemluvím poprvé.

A proč to říkám? Protože vy tady, co sedíte vpravo, a vy, co jste prý v opozici a prý kritizujete vládu, tak kromě toho, že jste nechali pomřít hlady svoje voliče, tak jste se nezastali ani našich dětí a nechali jste týrat miliony dětí testy, které se někde v Indii nebo kdovíkde balily na zemi a pak se tady někde přebalovaly. A vy jste to věděli, protože já jsem vám to říkal. A teď je to oficiální. Volný blok - Lubomír Volný a Marian Bojko měli pravdu. A musel to přiznat premiér této země, kterého vy prý chcete odvolat. A vy jste to ode mě věděli. A vaší povinností si to bylo ověřit a zjistit, jestli je to pravda. A vy jste to neudělali, protože kufříčky.

Ministerstvo zdravotnictví ČR - certifikát kvality testovacích tyčinek. Certifikát kvality se pro testovací tyčinky nevydává. - Takže naše děti mohly být opravdu šťourány v nose, já nevím, zápalkou nebo čímkoliv, protože Ministerstvo zdravotnictví to nezajímá, čím jsou naše děti testovány.

Informace o výrobci testovacích tyčinek. Informace o výrobci jsou povinně uvedeny na obalu každé předmětné testovací sady. - My jsme tady řešili falšování léků. Kvůli falšování léků jsme vytvořili systém, aby se tady nemohla prodat ani jedna jediná krabička falešného léku. A něco, co se kvůli vám všem tady strkalo našim dětem do nosu, může vyrobit kdokoli kdykoli jakkoli a jediné, co zajímá Ministerstvo zdravotnictví - to je jejich oficiální odpověď - jediné, co zajímá Ministerstvo zdravotnictví, je to, co je natištěno na té krabičce, v době, kdy se falšuje úplně všechno. A vám to zase nevadilo - ODS, TOP 09, KDU-ČSL, všem těm poctivým a lepším lidem, kteří se tady rozčilujete, že já jsem buran. No tak vy jste se vykašlali na své voliče a vykašlali jste se na jejich děti. A ještě jste jim u toho lhali, že jste křesťané.

Licence výrobce testovacích tyčinek - poslouchejte, protože vaše děti byly testovány tady tím. Výrobci testovacích tyčinek nemají povinnost dokládat správním orgánům žádnou formu licence. - Na tom jste se vy všichni, vládní i opoziční poslanci, podepsali. Všichni jste to věděli, my jsme vám to tady říkali a vy jste se nám vysmívali. Vy všichni jste zodpovědní. No vy taky, kolego...

Půjdeme dál. Co tady máme dál... Že vláda zaváděla restrikce na základě nějakých emocí, to už víme všichni. Protože už mám jenom 2 minuty 53, tak vám nestihnu přečíst všechny tyhle stránky, kdy vláda patnáctkrát za sebou, dneska už možná šestnáctkrát, věděla, že porušuje zákony této země. Tato vláda s pomocí opozice nezákonně uzavřela základní školy.

To, že tahle vláda šířila dezinformace, to je pravda, protože když chtěla tato vláda vystrašit lidi, tak si dokonce pan ministr Blatný, jeden z mnoha bývalých ministrů zdravotnictví, klidně řekl, že pacienti leží na chodbách v nemocnicích. Připomeňme si to. Nebyla to pravda.

Když jsem dneska obviňován z toho, že tady ohrožuji své kolegy a kolegyně, tak si dovolím připomenout dneska členům ODS jejich oběd, kde jich sedělo šest bez roušek u jednoho stolu, a dovolím si připomenout jednání zdravotního výboru, kde se nedodržovaly - byli jste tam v šesti - kde se nedodržovaly dvoumetrové rozestupy. No a připomeňme si, protože v tom jedete všichni a jenom pokrytecky tady říkáte, že něco dodržujete, že pan premiér Babiš prostě byl s člověkem, který má covid, a do karantény přesto nešel.

Utlumované informace od paní - já to přečtu úplně přesně, protože to tady mám někde - paní doc. dr. Ireny Koutné, Ph.D., že paměťová imunita chrání po prodělání covidu nejméně rok, to jsou věci, které ona vyzkoumala, to si tak nevystřelila, protože tady se musí všichni navakcinovat. Tak my s těmi protilátkami, s tou imunitou prostě pracovat nebudeme.

Další věci nestihnu. Nicméně 22. 6. mi bylo vedením Sněmovny, přímo panem Vondráčkem, ten rozhovor mám zaznamenaný, přislíbeno slyšení petice Zdravého fóra za účasti petentů dopisu lékařů vládě, politikům a Parlamentu. A já vás všechny 22. 6. na toto slyšení zvu, protože tam zazní všechno to, co jste mi zakázali, aby zaznělo dneska. Tam to zazní. A buď to zazní v přímém přenosu České televize, nebo to zazní v největším streamovacím festivalu veřejnosti. No a pokud pan předseda Sněmovny pan Vondráček mi lhal a to slyšení 22. 6. veřejné nebude, tak se připravte na to, že nebudete mít parlamentní prázdniny. Děkuji. (Ozývá se smích zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan ministr Lubomír Zaorálek. (Nemá zájem vystoupit.) Tak to je omyl, toto přihlášení. Tak vystoupí s přednostním právem první místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček. Prosím, máte slovo. (Ozývá se: Dezinfekce!) Pardon, děkuji za upozornění. Prosím o dezinfekci. (Probíhá dezinfekce řečnického pultu.) Tak využiji tohoto času, abych vás informoval, že po přednostním právu pana ministra Hamáčka vystoupí v rozpravě paní poslankyně Věra Kovářová. Tak teď je na řadě pan vicepremiér Hamáček a potom paní poslankyně Kovářová. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já nechci zdržovat, ale přece jenom vzhledem k tomu, co tu zaznělo na margo sociální demokracie, musím říct pár vět, protože když někdo neví kudy kam a dojdou argumenty, tak praští sociální demokracii po hlavě Altnerem.

Já chci konstatovat, že sociální demokracie uspěla se svým dovoláním k Nejvyššímu soudu. Ta materie se vrátila soudu první instance s právním názorem Nejvyššího soudu, tudíž aktuální stav je takový, že sociální demokracie dědicům pana Altnera nic nedluží. A pokud bude soud první instance respektovat právní názor Nejvyššího soudu, tak pravděpodobně to dopadne tak, že dědicové pana Altnera budou dlužit sociální demokracii, protože my jsme za něj zaplatili několik desítek milionů jeho pohledávek. Takže tolik k těm dezinformacím.

A když už jsme u toho vystoupení pana poslance Volného, tak já jenom si dovolím ještě jednu poznámku na margo toho objímání. Já nevím, kolik tisíc fanoušků a fanynek objímá pana poslance Volného, ale vím, jak dopadá, když někoho obejme pan poslanec Volný. Když on a jeho kolegové vtrhli do Kauflandu v Kolíně a ostraha zavolala policii, tak pan poslanec Volný objímal toho zasahujícího policistu tak intenzivně, že mu zhmoždil ruku. Takže takhle to dopadá. (Ozývá se potlesk z lavic sociální demokracie.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní v rozpravě vystoupí paní poslankyně Věra Kovářová, v tuto chvíli poslední přihlášená. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych reagovala na úvodní projev pana premiéra. V něm bylo nejčastěji opakovaným slovem slovo já. Ještě s dovětkem: já jsem prosadil, já jsem zařídil. Z logiky toho mi vyplývá, že pan premiér nabyl dojmu, že je premiérem všehomíra. A já bych panu premiérovi z logiky tohoto vyjádření chtěla připomenout, co skutečně zařídil on. Co jste tedy skutečně zařídil vy, pane premiére.

Vy jste zařídil, že se v těžkých covidových dobách střídají ministři zdravotnictví jako na obrtlíku. Vy jste zařídil, že naše děti byly nejdéle na distanční výuce. Vy jste zařídil, že je naše země zadlužená nejvíce ve své novodobé historii. Vy jste také zařídil, že se naše země žene do dluhové pasti. Vy jste také zařídil, že nám chybí vámi slibované dálnice. Vy jste také zařídil, že nám chybí místa v mateřských a základních školách. Vy jste, pane premiére, zařídil, že mají lidi strach z budoucnosti - proto ty úspory na účtech, o kterých jste hovořil. Také jste málem zařídil, že obce přišly o své příjmy - naštěstí přišly pouze díky Senátu a zde Poslanecké sněmovně pouze o část příjmů. Vy jste také zařídil, že kraje nedostaly kompenzaci za výpadky příjmů z kompenzačního bonusu, protože prostě nemáte rád vedení Prahy. Vážený pane premiére, vy jste také zařídil, že vaše vláda má v současné době minimální podporu občanů. A proto vás, pane premiére, žádám, jestli to s naší zemí myslíte dobře, tak jak tvrdíte, tak prosím už raději nic nezařizujte.

A na závěr mi dovolte poznámku. Byli to hejtmani, starostové, policisté, hasiči, vojáci a především zdravotníci v první linii, kdo nás skutečně navzdory vládě dostali z nejhoršího. Nebyl jste to ani vy, pane premiére, ani vaše vláda. Děkuji. (Ozývá se potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Rozpravu jsem skončil, ale s přednostním právem se hlásí pan předseda Zbyněk Stanjura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Blížíme se hlasování a dovolte mi, abych v krátkosti nejprve zhodnotil třináct hodin trvající schůzi, respektive jedenáct a půl, jelikož jsme měli hodinu a půl polední pauzu.

Kdybych měl vyvrátit všechny lži, manipulace, polopravdy a nepravdy, které tady zazněly, byli bychom tady skutečně až do rána. Mnoho z toho udělali mí kolegové, kteří vystupovali přede mnou, tak aspoň jedno. Skoro vždy začíná Andrej Babiš svoji sebechválu otázkou důchodů, dneska měl inovativní novinku, že za ním sedící vicepremiérka takhle mávala grafy. Tak já mám taky jeden graf. (Názorně ukazuje.) Nemůžu to předat, není to úplně fér, tak ho budu držet sám. Nebude na tom nic vidět, jako nebylo vidět na těch grafech, kterými mávala paní ministryně financí. Tak jsem spočítal čísla z Ministerstva financí a Českého statistického úřadu, jak je to s těmi důchody a jaký je poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě. Ta čísla byste mohli přečíst. (Opět ukazuje na grafu.) V roce 2010 průměrný důchod 42 % průměrné mzdy. V roce 2013 po tom tak kritizovaném období byl poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě 44 %. A pak nastoupily vlády Andrej Babiše a po sedmi letech je průměrný důchod k průměrné mzdě o 4 % nižší než v roce 2013, o 2 % nižší než v roce 2010. To jsou fakta, která vyvracejí tu propagandu, která tady ráno zaznívala i s tím inovativním prvkem vicepremiérka pro prezentaci špatných čísel. (Potlesk v pravé části sálu.)

Bylo fakt dojemné, jak se sami poslanci ANO nám poslancům koalice SPOLU snažili radit, co všechno máme dělat, o čem se máme poradit, jak máme vystupovat, co máme říkat. Děkujeme pěkně, opravdu to nepotřebujeme. Na druhé straně docela chápu, že v dnešní debatě probíhaly primárky hnutí ANO a souboj o postavení na kandidátních listinách. Všiml jsem si, že mnozí kolegové, kteří ve svých regionech neuspěli, se na poslední chvíli snaží zalíbit šéfovi, aby je mohl vyvézt na těch kandidátkách nahoru. Já tomu rozumím, ale nechte si to na schůze ANO. Je to mnohem vhodnější.

Slyšeli jsme tady nářky, proč teď, proč to nebylo dřív, proč už čtyři měsíce před volbami, jaký je plán B. Slyšel jsem tu otázku mnohokrát a odpověď je velmi jednoduchá. Jaký plán B? Četli jste Ústavu? Aspoň jednou? Tam je to přece všechno napsáno. Ústavní postup. Ministr kultury říká: proč to vyvoláte, když nemáte většinu? No naprostá logika, my jsme v opozici, protože máme většinu. Pan ministr kultury se svými kolegy v letech 2010 až 2013 pětkrát vyvolali hlasování o důvěře. Zapomněl. Je to dávno, já tomu rozumím. Takže co říká Ústava? V okamžiku, kdy Sněmovna vysloví nedůvěru vládě, vláda podá demisi, prezident ji přijme, pověří ji výkonem funkce v demisi. Načež v normální demokratické společnosti - to tam nemáme napsáno, to není návod k použití nějakého elektronického přístroje, ale Ústava - se předpokládá, že prezident si sezve postupně, najednou nebo po částech, to je na něm, představitele všech politických stran v Poslanecké sněmovně a budou hledat řešení. Jedním z řešení může například být, že jsou čtyři měsíce do voleb a bude dohoda, že se nebude hledat nová většina a vláda dovládne v demisi. Takže jaký plán B, když to za nás dávno vyřešila Ústava?

Mohl bych v této chvíli zopakovat hlavní argumenty, proč dnes vyslovit vládě nedůvěru: rozvrácené veřejné finance, ignorace práva, nezákonné zavření obchodů, hospod, školek, škol, nezvládnutý boj s pandemií, chaotické programy pomoci, střet zájmů a tak dále, a tak dále, a tak dále. Ale položím nám všem, ale taky občanům, jednoduchou otázku: Dáte důvěru vládě, kde premiérem je baron Prášil? Dáte důvěru vládě, kde ministr vnitra, který řeší bezpečnost, v kauze Vrbětice postupuje jako Pat a Mat? Dáte důvěru vládě, kde vicepremiérka a ministryně financí se ve světě veřejných rozpočtů a státního rozpočtu pohybuje jako Alenka v říši divů? Dáte ministrovi pro zastavení dopravy a nepostavení jaderného bloku Dukovany, který sám sebe prezentuje jako Ferdu mravence, práce všeho druhu, důvěru? Kde dalšími členy vlády jsou ministryně rychlý dvojklik, nepřítomný ministr obrany němý Bobeš (pobavení v sále) nebo ministryně spravedlnosti, pro kterou platí české přísloví "mlčeti zlato"? Takto stojí totiž dneska tato otázka. Ano, ze zákona, to je taková ta vznešená formule: Kdo je pro návrh? Kdo je proti návrhu? Položte si sami sobě otázku a poctivě si odpovězte, zda byste chtěli pracovat ve firmě, kde ředitelem je baron Prášil, náměstkem pro bezpečnost Pat a Mat, náměstkem pro finance Alenka v říši divů, obchodním ředitelem Ferda mravenec, práce všeho druhu. A pokud si poctivě odpovíte, tak budete stejně jako my hlasovat pro návrh. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A s přednostním právem se přihlásila paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová. (Nesouhlasné hlasy z levé části sálu.) Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Potlesk si nechte až na potom.

Dámy a pánové, je to zajímavé poslechnout si celou debatu a vlastně si nechat ten svůj projev až na závěr, protože to skýtá možnost reagovat na mnohé z toho, co tady zazní, na jájínkovství, kterého jsme tady byli svědky v projevu pana premiéra. On to byl takový koktejl jájínkovství, fňukání a ublíženosti a zároveň také až neuvěřitelné demagogie a obrovského množství lží.

Třeba jedna z hlavních už byla v předchozím projevu vyvrácena, co se týče právě poměru mezd a důchodů a její úrovně. Je to prostě doložitelné fakty, stejně tak jako celá řada jiných konkrétních věcí, které zazněly. Ostatně vzpomeňme, ať to není z úst kohokoliv z nás z opozice, jak hřímala Jana Maláčová na předchozím sjezdu své strany, že i za toho Kalouska byly ty důchody vyšší. Pamatujete si? A pokud ne, tak si to určitě najděte. Je to k dohledání. Takže to nejsou slova jenom naše, jsou to slova i těch, kteří jsou za ten stav spoluzodpovědní v této vládě.

Co však rozhodně nebylo řečeno a stálo by to za říci občanům, i těm seniorům, kteří jsou tak často vzpomínáni jednotlivými vládními představiteli, je, kolik si vydělal Agrofert na dotacích. To stojí teprve za pozornost, jak tohle rostlo rychle. (Ukazuje graf.) Od roku 2011, kdy hnutí ANO vzniklo, teprve to hnutí bylo ustaveno, až doposud.

Podívejme se na ten rozdíl: 2011, něco málo přes 500 milionů korun ročně, a to se bavíme jenom o českých zdrojích, nikoliv těch evropských. No a teď tady máme rok 2019 - to je ten poslední údaj, který mám k dispozici - a hle, 2 000 milionů, 2 miliardy korun. To je pozoruhodný nárůst, který stojí určitě Andreji Babišovi za nejednu lež, kterou tady je schopen pronést.

Víte, zaznívá nejenom tady od pultíku, ale ve veřejném prostoru v posledních týdnech otázka toho, proč vůbec vyvolávat hlasování o nedůvěře vládě, zvláště když se blížíme ke konci volebního období. A já se o tom bavím i s voliči, s občany České republiky. Stojí za to si s nimi popovídat a vyslechnout si, jak to vidí a vnímají oni. A proto vám chci říct, za koho já tady dnes mimo jiné budu nedůvěru vládě vyslovovat.

Vyslovím ji za paní Alenu, která nedávnou maturitu svého syna nemohla oslavit s manželem, otcem jejich společného syna, protože ten už není mezi námi, protože zemřel na začátku tohoto roku na covid.

Budu ji vyslovovat za pana Petra, s nímž jsem se setkala v tomto týdnu v pondělí a jehož osmdesátiletá matka čeká na vakcínu, protože ji chce získat jenom od svého praktického lékaře, kterému důvěřuje, a stále se nedočkala. Ano, mohla by už dávno být očkována, už mnoho měsíců, má na to nárok. Ale ona důvěřuje zkrátka tomu, ke komu už mnoho let chodí a kdo zná nejlépe její zdravotní stav. A podívejte, paní se již nedočkala právě ve stavu zdravých a v současné době i ona leží s covidem na jednotce intenzivní péče v nemocnici. I takové příběhy stále jsou. Nemějme pocit, že máme vše za sebou.

Budu ji vyslovovat za paní Barboru, která po pátou generaci vede krejčovství, kvalitní podnik, který měl mnoho spokojených zákazníků a který teď vydrží jenom s vypětím maximálních sil, s investicí každé koruny úspor, kterou celá její rodina dala dohromady s tím, že už mají zastavený i dům, v němž bydlí. A ta, když s ní hovoříte, má skutečně slzy na krajíčku, protože to, co všechno dala ona i její předkové do budování firmy, se za pár měsíců vašeho vládnutí, vaší vládní pomoci, se kterou se tady tak rádi chlubíte, tak ta je všechna vniveč. A ona vám poví, jaká je realita toho, co slýchá na tiskovkách. A ona vám poví to, že nevěří vlastním uším, když se doslýchá, že vláda pomáhá, seč může, protože realita její zkušenosti, jejího života je úplně opačná.

Budu ji také dávat za pana Marka. Ten se totiž - je to můj dlouholetý známý, takže ho znám velmi dobře a vím, jak mu trvalo vybudovat prosperující podnik tady v centru Prahy, ano, závislý na turistech, kteří už tady přes rok nejsou, téměř vůbec, ale který se spoléhal na slova pana ministra Havlíčka v prosinci, který tady říkal na tiskovkách, jak bude hrazeno 100 procent nájemného, jak se teď už ta pomoc dostane opravdu ke každému a bude masivní, a pak se se smutkem díval na to, když si četl podmínky programu COVID - Nájemné, kde bylo jenom 50 procent. A tehdy s těmi lžemi, které jsme všichni vnímali, se zkrátka vláda vypořádala po svém jako vždycky: vždyť my jsme říkali, že to bude sto procent, no, ale neříkali jsme, že to je za to období doposud padesát a odteď taky padesát, to je přece sto, padesát plus padesát je sto.

A v tomhle duchu se každý z těch, kdo čekali na pomoc, musel vypořádat nejenom s tím, že je zmítal obrovský vztek a naštvání a zároveň řešili, z čeho budou živit rodiny, ale i to, že jim okolí říká: co byste ještě chtěli, vždyť už všechno dostáváte, takhle vysoké podpory z našich daní. Ti, kteří se sami nedostali do té situace, ten dojem mohli mít. A já jim to nemám za zlé, protože oni nebyli v situaci těch, kteří si poctivě studovali všechny ty programy, podmínky, vyplňovali formuláře a teď se třesou strachy, aby na ně nepřišla kontrola, jestli náhodu něco nevyplnili špatně a jestli něco ještě třeba nebudou vracet.

No a do pětice budu hlasovat pro nedůvěru za lékařku paní Janu, která v naprostém vypětí sil odsloužila běžně dvanáct i více služeb měsíčně na covidovém oddělení, která na pokraji těchto sil spolu se svými kolegyněmi a kolegy zachraňovala to, co jste zpackali vy. A takových lidí, kteří měli doma navíc ještě děti na distanční výuce, děti, které se měsíce nepodívaly do škol mezi své spolužáky, do svých kroužků a zájmových činností, které tloustly a zároveň neměly příležitost se socializovat a podobně a které z toho mají dopady, které si budou ještě mnoho měsíců nést, možná i let, tak všichni ti rozhodně to nevnímají jako nějaké gesto, jako něco, co je předem odsouzeno k neúspěchu. Oni chtějí vidět, kdo s tím vším, co tady proběhlo a ještě co proběhne, souhlasí. A kdo za to nese svoji zodpovědnost.

Víte, pravidla hry - já vím, že vám mnohým, když se tady tak usmíváte, pořváváte, protože je vidět, že ani pravidla slušného chování vám nic neříkají - se ctí v každé situaci. Když to vezmu ve sportu - teď máme mistrovství v hokeji, bohužel pro nás už dneškem skončilo, ale přesto jsme určitě rádi za výkony našich sportovců - tak já myslím, že všichni si uvědomujeme, že kdyby ti do poslední minuty nehráli podle pravidel, tak prostě to nebudeme brát za fér hru.

A naše pravidla hry, podle kterých parlamentní demokracie funguje, jsou zákony a jedním z nich je také Ústava. Ta jasně říká, že moc vlády má vycházet a opírat se o většinu v Poslanecké sněmovně. A je jedno, jestli se tak děje dva roky před volbami, rok před volbami, měsíc před volbami. Má se tak dít celou dobu jejího vládnutí. A chci připomenout, že i kdyby dnes došlo, a předpokládáme, to vidíme, že tady jsou lavice komunistů prázdné, že k tomu dojde - tak vláda v této zkoušce s odřenýma ušima, protože bůhví co proběhlo za kalkul a jaké handly tady probíhaly v posledních dnech a týdnech s komunisty, tak prospěla, tak je zkrátka potřeba říct, že ti, kdo ji drží i nadále, jsou právě komunisté, kteří ještě před několika málo týdny měli plné tiskové konference, plná ústa v médiích i na veřejnosti toho, jak s touhle vládou už nechtějí mít nic společného, jak ji nepodporují a nejsou její součástí.

Takže KSČM odešla už kolem poledne, doufám, že jen tak nezastavila, dojde třeba do Severní Koreje, svůj k svému, ať si tam zůstanou. Pokud ale odešli jenom domů nebo na ubytovny, tak zkrátka ze sebe nesmažou to, že podpořili tímto způsobem vládu, umožnili jí dále fungovat, umožnili Andreji Babišovi a jeho vládě páchat to, co páchali doposud, a nesou za to spoluzodpovědnost. Jediné, jak by to mohli odčinit, je, že už by se nevrátili nikdy. Ale to nepředpokládám.

Za mě a za TOP 09 a za ty občany, které bych tady mohla vyjmenovat, další stovky, tisíce, desetitisíce a více, důvěru tato vláda nemá. Nemá. Protože pro to, aby ji mohla mít, zkrátka neudělala dost. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Budeme pokračovat. Nyní jenom připomenu, že podle § 85 odstavce 1 a 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se o návrhu na vyslovení nedůvěry hlasuje podle jmen. (Gong.) K přijetí usnesení, kterým se vyslovuje vládě nedůvěra, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.

Žádám nyní určené ověřovatele, kterými jsou poslankyně Jana Černochová a poslanec Stanislav Berkovec, aby zaujali místo u stolku zpravodajů, což se již stalo, a přistoupíme podle § 74 odstavce 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny k vylosování jména poslance, od něhož se bude v abecedním pořadí hlasovat. Kontrola lístků se jmény poslanců byla provedena.

(Poslankyně Černochová nese předsedajícímu jména k vylosování, místopředseda Pikal losuje.) Jako prvního jsem vylosoval poslance Pavla Žáčka. Prosím všechny kolegy, aby se usadili na svých místech a vytvořili v sále klidnou a důstojnou atmosféru.

Připomínám, že podle § 74 odst. 4 jednacího řádu se vylosovaný poslanec vysloví "pro návrh", nebo "proti návrhu". Jestliže se zdržuje hlasování, řekne "zdržuji se". Jiný projev poslance se považuje za zdržení se hlasování.

Jestli už máme v sále dostatečný klid - nemám ten pocit, ještě jednou požádám všechny poslance a poslankyně, aby se usadili na svých místech. (Zvoní pro utišení v sále.) Stále přicházejí poslanci, tak já tedy počkám, když to nejde potichu. Tak děkuji. Prosím, aby každý vylosovaný poslanec své stanovisko řekl dostatečně hlasitě. abych je mohl v souladu s jednacím řádem opakovat.

Přikročíme k hlasování. Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje vládě nedůvěru."

Nyní vás budu vyvolávat a prosím o vyslovení se. Doporučuji, aby při vyslovení vždycky poslanec vstal, a ještě jednou požádám o klid v sále! (Opět zvoní.) Opravdu už začínáme hlasovat a já bych rád slyšel.

 

Děkuji a prosím tedy pana poslance Žáčka, který jako první byl vylosován, aby se vyslovil: Pro návrh.

Pokračujeme v pořadí, jako další je pan poslanec Adamec: Pro návrh. Děkuji.

Jako další je paní poslankyně Adámková: Proti návrhu.

Paní poslankyně Aulická Jírovcová: Není přítomna.

Pan poslanec Babiš: Proti návrhu. (Oživení v sále, potlesk.)

Pan poslanec Babka: Proti návrhu.

Paní poslankyně Balaštíková: (Poslankyně Černochová upozorňuje, že předsedající přeskočil poslankyni Babišovou.) Děkuji za upozornění.

Paní poslankyně Balaštíková: Proti návrhu.

Paní poslankyně Babišová: Proti návrhu.

Paní poslankyně Balcarová: (Poslankyně Černochová informuje, že nebylo rozumět poslanci Babkovi.)

Pan poslanec Babka, pokud se nepletu, se vyslovil proti návrhu.

Znovu paní poslankyně Balcarová: Pro návrh.

Pan poslanec Bartoň: Pro návrh.

Pan poslanec Bartoš: Pro návrh.

Pan poslanec Bartošek: Pro návrh.

Pan poslanec Bauer: Pro návrh.

Pan poslanec Baxa: Pro návrh.

Pan poslanec Běhounek: Proti návrhu. (Velmi hlasitě, následuje potlesk.)

Pan poslanec Beitl: Pro návrh.

Pan poslanec Bělica: Proti návrhu.

Pan poslanec Bělobrádek: Pro návrh.

Pan poslanec Benda: Pro návrh.

Pan poslanec Bendl: Pro návrh.

Pan poslanec Benešík: Pro návrh.

Pan poslanec Berkovec: Proti návrhu.

Pan poslanec Birke: Proti návrhu.

Pan poslanec Jiří Bláha: Omluven.

Pan poslanec Stanislav Blaha: Pro návrh.

Pan poslanec Blažek: Pro návrh.

Paní poslankyně Blažková: Proti návrhu.

Pan poslanec Bojko: Není v sále.

Pan poslanec Brabec: Proti návrhu.

Pan poslanec Brázdil: Proti návrhu.

Paní poslankyně Brzobohatá: Proti návrhu.

Pan poslanec Bžoch: Proti návrhu.

Pan poslanec Černohorský: Pro návrh.

Paní poslankyně Černochová: Pro návrh.

Pan poslanec Černý: Není v sále.

Paní poslankyně Červíčková: Proti návrhu.

Pan poslanec Čižinský: Pro návrh.

Pan poslanec Dolejš: Není v sále.

Pan poslanec Dolínek: Také není přítomen.

Paní poslankyně Dostálová: Proti návrhu.

Paní poslankyně Dražilová: Proti návrhu.

Pan poslanec Dvořák: Pro návrh.

Pan poslanec Elfmark: Pro návrh.

Pan poslanec Faltýnek: Proti návrhu. (Potlesk.)

Pan poslanec Farhan: Proti návrhu.

Pan poslanec Farský: Pro návrh.

Pan poslanec Feranec: Proti návrhu.

Pan poslanec Ferjenčík: Pro návrh.

Pan poslanec Petr Fiala: Pro návrh.

Pan poslanec Radim Fiala: Pro návrh.

Paní poslankyně Fialová: Proti návrhu.

Pan poslanec Filip: Není přítomen.

Pan poslanec Foldyna: Pro návrh.

Pan poslanec Fridrich: Proti návrhu.

Paní poslankyně Gajdůšková: Proti návrhu.

Pan poslanec Gazdík: Pro návrh.

Paní poslankyně Golasowská: Pro návrh.

Pan poslanec Grebeníček: Není přítomen.

Pan poslanec Grospič: Také není přítomen.

Pan poslanec Hájek: (Hlasitě:) Proti návrhu. (Potlesk.)

Pan poslanec Hamáček: Proti návrhu.

Pan poslanec Hanzel: Není přítomen.

Pan poslanec Holík: Pro návrh.

Pan poslanec Holomčík: Pro návrh.

Pan poslanec Hoppe: Pro návrh.

Pan poslanec Hrnčíř: Pro návrh.

Paní poslankyně Hyťhová: Pro návrh.

Pan poslanec Chvojka: Proti návrhu.

Pan poslanec Jáč: Proti návrhu.

Pan poslanec Jakob: Pro návrh.

Pan poslanec Janda: Pro návrh.

Pan poslanec Janulík: Proti návrhu.

Paní poslankyně Jarošová: Pro návrh.

Pan poslanec Jelínek: Pro návrh.

Pan poslanec Jiránek: Pro návrh.

Pan poslanec Juchelka: Proti návrhu.

Pan poslanec Juránek: Pro návrh.

Pan poslanec Jurečka: Pro návrh.

Pan poslanec Juříček: Proti návrhu.

Paní poslankyně Kalátová: Proti návrhu.

Pan poslanec Kalous: Proti návrhu.

Pan poslanec Kaňkovský: Pro návrh.

Pan poslanec Kasal: Proti návrhu.

Pan poslanec Klaus: Pro návrh.

Pan poslanec Kobza: Pro návrh.

Pan poslanec Jiří Kohoutek: Pro návrh.

Pan poslanec Tomáš Kohoutek: Proti návrhu.

Pan poslanec Kolářík: Pro návrh.

Pan poslanec Kolovratník: Proti návrhu.

Pan poslanec Kopřiva: Pro návrh.

Paní poslankyně Kořanová: Proti návrhu.

Pan poslanec Koten: Pro návrh.

Pan poslanec Kott: Proti návrhu.

Pan poslanec Kováčik: Není přítomen.

Paní poslankyně Kovářová: Pro návrh.

Paní poslankyně Kozlová: Není přítomna.

Pan poslanec Králíček: Proti návrhu.

Pan poslanec Krejza: Pro návrh.

Paní poslankyně Krutáková: Pro návrh.

Pan poslanec Kubíček: Proti návrhu.

Pan poslanec Kubík: Proti návrhu.

Pan poslanec Kupka: Pro návrh.

Pan poslanec Kytýr: Proti návrhu.

Paní poslankyně Langšádlová: Pro návrh.

Paní poslankyně Levová: Není přítomna.

Pan poslanec Lipavský: Pro návrh.

Pan poslanec Luzar: Není přítomen.

Paní poslankyně Majerová: Pro návrh.

Paní poslankyně Malá: Proti návrhu.

Pan poslanec Mališ: Proti návrhu.

Pan poslanec Martínek: Pro návrh.

Pan poslanec Martinů: Pro návrh.

Paní poslankyně Maříková: Pro návrh.

Pan poslanec Mašek: Proti návrhu.

Paní poslankyně Matušovská: Není přítomna.

Paní poslankyně Matyášová: Proti návrhu.

Paní poslankyně Melková: Proti návrhu.

Pan poslanec Mihola: Pro návrh.

Pan poslanec Michálek: Pro návrh.

Paní poslankyně Mračková Vildumetzová: Proti návrhu.

Pan poslanec Munzar: Pro návrh.

Pan poslanec Nacher: Proti návrhu.

Pan poslanec Navrkal: Pro návrh.

Paní poslankyně Nevludová: Pro návrh.

Pan poslanec Novák: Proti návrhu.

Paní poslankyně Oborná: Proti návrhu.

Pan poslanec Okamura: Pro návrh.

Pan poslanec Okleštěk: Proti návrhu.

Pan poslanec Onderka: Proti návrhu.

Pan poslanec Ondráček: Není přítomen.

Paní poslankyně Ožanová: Proti návrhu.

Paní poslankyně Pastuchová: Proti návrhu.

Pan poslanec Pávek: Pro návrh.

Pan poslanec Pawlas: Není přítomen.

Paní poslankyně Pekarová Adamová: Pro návrh.

Paní poslankyně Pěnčíková: Není přítomna.

Pan poslanec Petrtýl: Proti návrhu.

Pan poslanec Pikal: Jsem pro návrh. Pan poslanec... Pro návrh. Ještě to mám zopakovat.

Pan poslanec Plzák: Proti návrhu.

Pan poslanec Podal: Pro návrh.

Pan poslanec Pojezný: Není přítomen.

Pan poslanec Polanský: Pro návrh.

Pan poslanec Pošvář: Pro návrh.

Pan poslanec Pour: Proti návrhu.

Pan poslanec Pražák: Proti návrhu.

Pan poslanec Profant: Pro návrh.

Paní poslankyně Procházková: Proti návrhu.

Paní poslankyně Puntová: Proti návrhu.

Pan poslanec Pustějovský: Proti návrhu.

Pan poslanec Rais: Proti návrhu.

Pan poslanec Rakušan: Pro návrh.

Pan poslanec Ratiborský: Proti návrhu.

Pan poslanec Richter: Proti návrhu.

Paní poslankyně Richterová: Pro návrh.

Pan poslanec Rozner: Pro návrh.

Pan poslanec Rozvoral: Pro návrh.

Paní poslankyně Rutová: Proti návrhu.

Pan poslanec Růžička: Není přítomen.

Pan poslanec Řehounek: Proti návrhu.

Pan poslanec Sadovský: Proti návrhu.

Pan poslanec Samaš: Proti návrhu.

Pan poslanec Schwarzenberg: Pro návrh.

Pan poslanec Sklenák: Proti návrhu.

Pan poslanec Skopeček: Pro návrh.

Paní poslankyně Sommerová: Pro návrh.

Pan poslanec Antonín Staněk: Není přítomen.

Pan poslanec Pavel Staněk: Také není přítomen.

Pan poslanec Stanjura: Pro návrh.

Pan poslanec Strýček: Proti návrhu.

Pan poslanec Svoboda: Pro návrh.

Paní poslankyně Šafránková: Pro návrh.

Pan poslanec Šindelář: Pro návrh.

Paní poslankyně Šlechtová: Není přítomna.

Pan poslanec Španěl: Pro návrh.

Pan poslanec Špičák: Proti návrhu.

Pan poslanec Štolpa: Proti návrhu.

Pan poslanec Třešňák: Pro návrh.

Pan poslanec Tureček: Proti návrhu.

Pan poslanec Vácha: Pro návrh.

Paní poslankyně Valachová: Proti návrhu.

Pan poslanec Válek: Pro návrh.

Pan poslanec Valenta: Není přítomen.

Paní poslankyně Válková: Také není přítomna.

Pan poslanec Venhoda: Proti návrhu.

Pan poslanec Veselý: Proti návrhu.

Pan poslanec Vích: Pro návrh.

Pan poslanec Vojtěch: Proti návrhu.

Pan poslanec Jan Volný: Proti návrhu. (Hlasitě. Potlesk.)

Pan poslanec Lubomír Volný: Není přítomen.

Pan poslanec Vondráček: Proti návrhu.

Pan poslanec Vondrák: Není přítomen.

Paní poslankyně Vostrá: Není přítomna.

Pan poslanec Votava: Také není přítomen.

Pan poslanec Výborný: Pro návrh.

Pan poslanec Jaroslav Vymazal: Pro návrh.

Pan poslanec Tomáš Vymazal: Pro návrh.

Pan poslanec Vyzula: Proti návrhu.

Pan poslanec Jan Zahradník: Pro návrh.

Pan poslanec Zaorálek: Proti návrhu.

Pan poslanec Zlesák: Proti návrhu.

Pana poslance Žáčka jsme již měli.

 

Takže to by měli být všichni. Táži se, zda všichni poslanci byli čteni, případně zda nejsou nějaké pochybnosti k průběhu hlasování, například že někdo dorazil v průběhu a nedošla na něj řada. (Dotaz mimo mikrofon.) Já jsem hlasoval. A prosím tedy ověřovatele, aby mi sdělili, jaký čas potřebují. Deset minut. V tom případě já přerušuji jednání Sněmovny na 10 minut do 23.03 hodin.

 

(Jednání přerušeno ve 22.53 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 23.03 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, prosím o klid v sále, budeme pokračovat po vyhlášené pauze. Ověřovatelé jsou již připraveni, takže já je prosím o oznámení výsledků.

 

Poslankyně Jana Černochová: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové. Z počtu 200 poslanců a poslankyň jich hlasovalo 171, 29 poslanců a poslankyň bylo nepřítomných. Pro návrh se vyslovilo 89 poslanců a poslankyň. Proti návrhu se vyslovilo 82 poslanců a poslankyň.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Já tedy konstatuji, že Poslanecká sněmovna návrh usnesení nepřijala. Tím jsme vyčerpali jediný bod této schůze. (Potlesk v celém sále.)

A mně se ještě hlásil pan předseda... Ne? V tom případě již nemám, co dalšího bych tady teď řešil. Takže já děkuji všem za účast. Děkuji ověřovatelům, děkuji všem, kteří nás vydrželi až doteď sledovat, a tato schůze je vyčerpána, takže ji končím.

Sejdeme se zde zítra v 9 hodin na pokračování řádné 104. schůze. Přeji vám příjemný zbytek noci.

 

(Schůze skončila ve 23.04 hodin.)

Aktualizováno 28. 7. 2021 v 8:43.