(10.20 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Co si myslím, že je velmi špatnou vizitkou této vlády, a ono to dokresluje, oni se ministři vlády Andreje Babiše měnili tedy i před covidem, ale co si myslím, že je zásadní problém, je pět rotací ministrů vlády Andreje Babiše na pozici ministra zdravotnictví během osmi měsíců v pandemii. To mně přijde téměř jako světový rekord, ale analýzu jsem si tímto směrem nedělal.
My se hodně bavíme o ekonomice České republiky. Pan Babiš tady vykládal, komu kdy dal peníze a jak je všecko krásné. Ten obrovský deficit tohoto státního rozpočtu pro tento rok, ale i plánovaného, kde paní ministryně v řádu měsíců hýbe s tím plánovaným deficitem v řádech desítek miliard, zatímco vláda plánuje rozdávat další předvolební dárečky, které tu situaci výrazně zhorší, si myslím, že je věc, na kterou bychom se měli ve Sněmovně zaměřit. Tady byla nabízena ruka k nějaké debatě. S námi ještě nikdo plánování rozpočtu, o kterém má jednat Sněmovna, na příští rok neprojednával. Ale veřejné finance jsou v rozkladu, deficit je enormní. Ona slibovaná pomoc nedoputovala, kam by měla. A rozhodně si nemyslím, že je načase ještě více nyní tento dluh prohlubovat.
Pan premiér tady vyzdvihl sám, a já jsem o tom nechtěl mluvit, ale asi chtěl toto téma ve Sněmovně řešit, kauzu Čapí hnízdo. Máme tady paní ministryni spravedlnosti, ta by měla zbystřit, když tady premiér říká, jak to celé dál jede účelově, je to vykonstruovaná kauza. Takže Policie České republiky navrhuje pana Babiše v této kauze obžalovat. Trvalo to čtrnáct let. Ano, je třeba zrychlit ty procesy, samozřejmě. Ale nevím tedy v momentě, kdy policie předává uzavřený případ s návrhem obžaloby, že zde sedí vláda, která by to údajné zmanipulování, tu účelovost pod sebou ignorovala. Já si myslím, že orgány činí správně. Uvidíme, kam se to posune na úrovni státního zastupitelství.
Ale co je zásadní problém? To je mamutí střet zájmů premiéra Babiše. Holding je ve faktickém vlastnictví pana premiéra. A to v momentě, kdy on je v této vládě, je v rozporu jak s českým, tak i s evropským právem. Já jsem chtěl jen připomenout, že zákon o střetu zájmů byl návrh vlády, v které Andrej Babiš seděl, takže ta iluze, kterou tady vytváří, že to na něj tady ušili nějací opoziční politici, není pravda. Naposledy to zopakovala paní ministryně Dostálová v nějakém televizním pořadu, Demagog k tomu vydal hodnocení jako nepravda. Podívejte se, kdo ten zákon navrhoval a jak byl hlasován.
Já bych chtěl jenom říci, abychom to měli zarámováno také nějakým číslem, že v evropských i národních dotacích a veřejných zakázkách se bavíme do této doby o 20 miliardách českých korun. To jsou peníze českých občanů České republiky, které jsou v rozpočtu, jsou to peníze, které jdou z evropských dotací. Takže od momentu, kdy Andrej Babiš byl účasten na vládě, pro firmy pana Babiše šlo 20 miliard korun. To ještě není všechno. Vysoká míra korupce - a tady bylo zmiňováno, jak peníze proudí do sportu, tak to jsme viděli posledním auditem na vládou vymyšlené, Sněmovnou protlačené Národní sportovní agentuře, vidíme to na dalších případech. Vysoká míra korupce a klientelismu, kde ten index se v České republice nehýbá směrem nahoru, to tady je. Ona možná není tak do očí bijící, protože Andrej Babiš ji povýšil na systémovou záležitost. Ve své PR knize O čem mluvím sliboval pan Babiš, jak s korupcí zatočí. Jaká byla realita? O tom možná - škoda, že tady není - hovoří jiné slavné literární dílo, to jsou deníky pana Faltýnka, které bohužel máme možnost sledovat v médiích, kde jsou postupně citovány.
Takže o vymýcení korupce se premiér Babiš v České republice nikdy nesnažil, protože jeho myšlení je trochu podobné jako myšlení jeho tady asi politického parťáka, zmíněného předsedy poslaneckého klubu pana Faltýnka. Toto myšlení lze shrnout do jednoduchého hesla: systém a celá republika dělá na Babiše. To ovšem naše heslo není a nikdy nebude.
Jsou zde další zásadní věci, které se staly. Bavili jsme se zde mnohokrát o nezávislosti státního zastupitelství a o nezávislosti české justice. Podle mě dalším poměrně zásadním krokem, který se stal, bylo faktické vyšikanování nejvyššího státního zástupce Zemana, na kterého byl vyvíjen tlak jeho slovy i od zde sedící paní ministryně Benešové. Bylo tady podezření z korupce při nákupu zdravotních pomůcek. My jsme na ty podezřelé zakázky nejen na Ministerstvu zdravotnictví upozornili vloni na jaře, věcí se zabýval NKÚ, tato pochybení shledal a věc nyní vyšetřuje i NCOZ, které se v hovorové řeči, ale i v médiích, říká protimafiánský úřad nebo útvar.
Já jsem tady zmínil důvěru v Českou republiku od našich zahraničních partnerů v Evropské unii i v Alianci. Já jsem přesvědčen, že to nezvládnutí komunikace a kroků po vrbětické kauze, včetně tedy lží ministra Hamáčka o cestě do Moskvy, který se snažil, i když znal okolnosti případu, ještě vytěžit na poslední chvíli tu situaci ve svůj prospěch či ve prospěch sociální demokracie, je špatně. Ale on o tom potom lhal ne nám tady, poslancům, ale lhal o tom i veřejnosti. Ta cesta byla plánovaná, myslím si, že byla krajně nezodpovědná, a velmi se podílí na destrukci České republiky v mezinárodním kontextu, což se, pokud ovládáte cizí jazyky nebo Google překladač, můžete podívat, jak o této kauze informuje ne tisk Ruské federace, ale zemí, ze kterých bychom si z jiných věcí měli brát příklad, našich partnerů v Unii i v Alianci.
Poslední v mém seznamu, nikoliv však poslední hřích této vlády, jsou kroky vlády ve zjevném rozporu se zákony v době pandemie. Příklad může být ta faktická likvidace maloobchodu, který byl měsíce protiprávně uzavřen, který nikdy nebyl vyhodnocen jako epidemiologicky rizikovou hrozbou nebo provozem. Soudy různých instancí mnohokrát zrušily represívní vládní opatření týkající se svobody lidí i provozu živností a firem, která nebyla zdůvodněna. Chyběl jasný, srozumitelný důvod, proč vláda právě tato omezení aplikuje na občany a na firmy. Přesto vláda znovu a znovu, pořád dokola, vydávala svá vadná opatření, ačkoliv to v té době musela vědět. A to je ještě horší. Vláda, která jedná v rozporu se zákony vlastní země a ví to, si nejenže nezaslouží důvěru občanů a Sněmovny, ale taky ztrácí svou legitimitu v kontextu demokratického systému a samotného práva.
Vyslovení nedůvěry vládě Poslaneckou sněmovnou, to není jenom politická možnost, ale v kontextu toho všeho je to naše ústavní povinnost. Na takto zásadní selhání vlády musíme tedy reagovat tak, jak naše Ústava předpokládá. Je to tedy jasný a logický krok, kterým naplňujeme naši odpovědnost vůči veřejnosti.
Jak jsem uvedl již v úvodu, veřejnost je s touto vládou nespokojena. Je to krok, který by měl možná konečně premiérovi této vlády Andreji Babišovi ukázat, že na rozdíl od Agrofertu není skutečným majitelem České republiky, není ani koncovým beneficientem všech jejích dotací a výhod, a měl by místo svých preferencí a líbivých foteček z kampaně dbát na zájmy občanů naší země. To především. Vláda by se neměla chovat jako na nějakém posledním mejdanu na Vyšehradě a přistupovat k rozpočtu a budoucnosti naší země jako k jakési dopitné, s tím výhledem, že poslední, kdo bude odcházet, tady zhasne. To však vláda svým jednáním a kroky, které činí teď, a podle toho, co se objevuje v médiích, i hodlá činit bohužel dál, bohužel naplňuje, tento přístup. Problém vidím v tom, že ten, kdo tady bude v příštím volebním období, ta budoucí vláda, bude muset svítit i v zemi, která je takto rozvrácena, kterou zde po sobě Andrej Babiš po svém privátním experimentu, a já se nebojím to takto nazvat, na kterém vydělával miliardy ročně, zanechal. A možná právě proto to, tuto ztracenou budoucnost, vyčítám vládě Andreje Babiše nejvíc. Andrej Babiš a jeho orloj neustále se měnících ministrů připravil tuto zemi o budoucnost. ***
