(10.40 hodin)
(pokračuje Schillerová)
Tvrdíte, že nemůžete jinak, a odvoláváte se na údajný střet zájmů. Ve skutečnosti pouze zneužíváte složitosti problematiky evropského financování k vlastnímu mediálnímu zviditelňování. Jistě, speciálně pro Pirátskou stranu toto není nic nového. Česká republika už jednou kvůli vašemu senátorovi o stovky milionů z evropských zdrojů přišla, a to na základě jeho následně nijak nepotvrzeného pošpinění Evropskou unií financovaného projektu monitorovacího systému na evropské dotace v České republice. Účet pro naši zemi? Zbytečná škoda 800 milionů korun. Poškodit vládu Andreje Babiše za jakoukoliv cenu, včetně ohrožení zájmů České republiky. Jistě, to je přesně to, oč tady běží. Ale Česká republika není anarchistické zřízení, nejsme v Karibiku 18. století. Jsme suverénní právní stát a povinností každé zodpovědné vlády je bojovat za fiskální zájmy této země. V případě sporu mezi právním řádem České republiky a cizím právním výkladem je namístě soud, nikoliv politická agitace opozičních lídrů. Jsou principy, které platí a které nemůžete zpochybňovat. Ani v předvolebním boji. A jedním z nich je, že se musíme řídit zákony.
Tvrdíte, že vláda v době koronavirové dostatečně nepodpořila naši ekonomiku a životní úroveň v zemi. Střílíte od pasu nápady, které by znamenaly o stovky miliard větší schodky a také ohrožení stability zdravotního či sociálního systému. Vysmíváte se vládní pomoci, která přitom ke konci května přesáhla 466 miliard. Jedním dechem ale hovoříte o potřebě zvyšování daní, o změně valorizačního vzorce v neprospěch seniorů a o potřebě drastických škrtů.
Jak jdou dohromady tyhle nápady s podporou životní úrovně? Napoví pohled do historie a trocha čísel k tomu. Píše se rok 2008 až 2009. Velká recese. A vládní pomoc v jaké výši? Žalostné jednotky miliard. Zoufale malá vládní pomoc. Tak malá, že se stala jedním ze spouštěčů další, opakované recese, kterou jste vyvolali vlastní politickou zbabělostí. Jak ODS, tak TOP 09 v pomoci ekonomice historicky naprosto selhaly. Neměli jste dostatek odvahy reagovat odpovídajícím způsobem, a proto, nezlobte se na mě, je vaše dnešní kritika zcela, ale zcela nevěrohodná.
Slyšeli jsme a ještě uslyšíme sto pohádek o důvodech pro nedůvěru, ale už ne nezpochybnitelnou pravdu o tom, že Česká republika a její hospodaření vyšplhaly za této vlády v žebříčku důvěryhodnosti na úroveň Belgie či Velké Británie a že podle Eurostatu jsme stále čtvrtou nejméně zadluženou zemí EU. A naše ekonomika je přitom v dobré kondici, nezaměstnanost nízká a máme našlápnuto k velmi solidnímu hospodářskému růstu. Proč? Protože víme, že konsolidace veřejných rozpočtů musí být chytrá, pozvolná a bez drastických škrtů. Přesto si říkám, že ta dnešní schůze, i když pravděpodobně nepřinese této zemi a jejích občanům nic hmatatelného ani užitečného, může být pro voliče v jistém smyslu užitečná. Občan vždycky hledá jasné alternativy, přemýšlí a vyhodnocuje.
Za kulisami této politické manéže je vláda, která odvedla pro Českou republiku velký kus práce. Jsem hrdá na to, že svědomí této vlády může být naprosto čisté. A nyní budu konkrétní a začnu popořadě.
Naše veřejné finance patří mezi nejlepší v Evropě. Zatímco státní dluh v roce 2013 byl 41,1 % HDP, tak ke konci roku 2019, což byl poslední necovidový rok, jsme ho snížili o více než 12 procentních bodů, na 29 % HDP. A právě díky této mimořádné rezervě a jasnému trendu si můžeme nyní, v období bezprecedentní krize, dovolit podporovat lidi, firmy a ekonomiku. A to nikoliv, jak tvrdíte, na úkor budoucích generací, ale právě díky tomu, že jsme v uplynulých letech takto nekompromisně šetřili. A co je ještě důležitější? V současnosti je výše státního dluhu na úrovni 39,9 % HDP. Hovořím prosím o konci prvního čtvrtletí 2021. To je stále méně, než oněch 41,1 % v roce 2013. Ano, přesně tak. Stále méně.
A veřejné finance jako celek jsou na tom ještě lépe. Staví na účtech obcí a krajů, dosahují neuvěřitelných 350 miliard korun a každý měsíc rostou. Hospodaření samospráv skončilo za první čtvrtletí letošního roku, roku 2021, v přebytku 17,7 miliardy. Z toho 14,1 miliardy dělají obce a 3,5 miliardy kraje. A samozřejmě že s tím roste i investiční potenciál jednotlivých samospráv, který však bohužel například v případě Prahy zůstává dramaticky nenaplněn, na rozdíl od investic státu, které každoročně rostou nejen na papíře, ale i ve skutečnosti. Příští rok proinvestujeme rekordních 189 miliard a investovat se daří i letos. To ostatně dobře vidí každý, kdo se projede třeba po D1.
Investujeme také do životní úrovně v zemi, zvyšujeme důchody. Příští rok bude průměrný důchod 16 195 korun měsíčně. Nás slib byl přitom 15 000. Lidé, kteří celý život dřou a poctivě přispívají do sociálního systému, si zaslouží důstojné stáří. O tom je mezigenerační solidarita. O tom je vyspělý stát, schopný se postarat o ty nejpotřebnější. A v období krize to platí dvojnásob. Všichni si pamatujeme doby, kdy naši rodiče a prarodiče dostávali obálky s informací, že se jim důchod zvedne o 40 korun, nebo dokonce ještě méně. A když hovořím o životní úrovni, rozhodně nemám na mysli jenom důchody. Česká republika se v úrovni platů a mezd od roku 2014 zkrátka posunula do úplně jiné úrovně. A vědí to nejen dobře zaměstnanci veřejného sektoru, jako jsou učitelé, zdravotníci, policisté nebo hasiči. Je to zkrátka ekonomický fakt.
A díky snížení daní zaměstnancům od 1. ledna letošního roku z 20,1 % na 15 % si lidé nepohoršili ani v době, kdy se už takové zvyšování výplat zaměstnavatelé prostě dovolit nemohou. Vyplácí se sázka na to, že na lepší hospodaření, vyšší investice a růst životní úrovně není nutné shánět peníze slepým zvyšováním daní. Zvyšování daní to patřilo k běžné praxi vlád politických stran současné opozice. Zvyšování daní je ale minulostí. Naše vláda daně snižuje. Celkem jsme od roku 2014 snížili daně o 510 miliard korun. A tyto peníze zůstávají lidem. Ti, jak se shodneme, nejlépe vědí, jak s nimi naložit.
Musím se smát, když od opozice slýchám to jejich oblíbené, že vláda nic nedělá s daňovými úniky velkých korporací. My se na velké ryby zaměřujeme a máme výsledky. Stačí se podívat na daňové doměrky na převodních cenách, které jsou opravdu enormní. Od roku 2014 se už podařilo snížit daňovou ztrátu, případně zvýšit základ daně těchto korporací o 47 miliard korun. ***
