(16.10 hodin)
(pokračuje Janda)
V průběhu roku, kdy agentura začala fungovat, jsem kritizoval proces delimitace pracovníků. Milana Hniličku jsem varoval před manažerskými rozhodnutími týkajícími se jeho místopředsedů. Na kulatých stolech Senátu jsem zdůrazňoval, že agentura nemá potřebnou štábní kulturu ani potřebné předpisy. Vše marné a hluché. A pak stačilo jen přihlížet následkům. Výzvy, které byly slibovány již v srpnu, byly průběžně zveřejňovány až na podzim, některé dokonce až v prosinci. Jejich parametry rozhodně neodpovídaly svým zaměřením. Opětovně si neodpustím, jak amatérsky byly koncipovány výzvy pro sportovce s hendikepem. Na pana premiéra jsem zde několikrát interpeloval, s jakou blamáží se potýká celé financování sportu v České republice. Na konci roku nová rána: agentura ve svém diletantství nebyla schopna ani administrovat žádosti a najala si na to externí firmu. Postup tak strašně nelogický, že žlučí musel hýbat každému, kdo se někdy potýkal s hospodařením sportovního klubu, kde se obrací každá koruna.
Nové dění začátkem roku, ve kterém Milan Hnilička obrážel jakési pochybné mejdany, už byla opravdu jen tečka tragického příběhu.
Celý účet za toto pochybení dělá podle předběžných odhadů, které se objevily v médiích, zhruba 10 milionů korun. Jistě, pro vládu zadlužující tuto zemi v řádu stovek miliard to může být malichernost. Pro mě ale ne, vždyť z toho mohly žít malé kluby několik let.
Mohl bych mít tedy pocit zadostiučinění. Nic takového ale necítím, protože utrpěl sport, utrpěla jeho pověst, jeho přítomnost a bohužel asi i jeho budoucnost. Je dobře, že v agentuře došlo k výměně, ale pokud se nezmění systém jejího fungování a dohledu, nemůže to stačit. Pokud se znovu neotevře zákon o podpoře sportu, bude situace vágní, jako je doteď. Místo toho, aby Národní sportovní agentura rýsovala směry moderního řízení sportu, utápěla a utápí se v základních věcech. Je těžkopádná, plnící funkce hlavně ohřívače sportovních dotací svazům. My přitom potřebujeme něco jiného, především aby fungoval funkční systém financování sportu a byla naplňována sportovní koncepce.
Za to vše je odpovědný premiér. To je šéf, to je kapitán družstva, ten nese odpovědnost. A ten ji musí také vyvodit. Tím se vracím k účelu této schůze a k hlavnímu tématu svého projevu. Chaos, který vláda rozesela všude kolem včetně zmiňované oblasti sportu, je už daleko za hranicí toho, co můžeme tolerovat. Je už daleko za hranicí toho, nad čím můžeme zavírat oči, nadávat nebo hulákat. Co se mě týká, reakce musí být jednoznačná. Žádné zbabělé lavírování, licitování, odcházení ze sálu. Je třeba říci tady téhle vládě ne, a já tak učiním. Této vládě nedůvěřuji.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS).
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem paní poslankyně Černochová.
Poslankyně Jana Černochová: Vážené kolegyně a kolegové, situace v sále je čím dál tím tristnější, už nám tady nezbyl žádný z ministrů, ani držák, který tady sedí docela často, pan ministr Brabec. Já navrhuji přerušení tohoto jednání do přítomnosti poloviny vlády České republiky.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Je to procedurální návrh, o kterém já nechám hlasovat. Pan ministr Brabec mi hlásil, že si zašel pro občerstvení. (Poslankyně Černochová mimo mikrofon: Není tady, nemůžeme jednat.) Já to nezpochybňuji. (Ministr Brabec vchází do sálu.) Už tady pan ministr je. Já jsem zagongoval, nechám hlasovat o tomto procedurálním návrhu. (Poslanci přicházejí do sálu.) Já vás všechny odhlásím.
Je tady procedurální návrh paní poslankyně Černochové, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do přítomnosti poloviny ministrů vlády České republiky.
Já jsem zahájil hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 2, přihlášeno 83 poslanců, pro 41. Návrh byl zamítnut.
Můžeme pokračovat dál. V rozpravě vystoupí pan poslanec - s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Ivan Adamec? Ne. Takže v rozpravě vystoupí pan poslanec Jan Jakob. Prosím, máte slovo. Poprosím o klid v jednacím sále. Děkuji.
Poslanec Jan Jakob: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení tři členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, mě velmi mrzí, že tady zrovna není přítomna paní ministryně financí, ke které jsem chtěl hovořit především, a také mě mrzí, že tady není přítomen pan premiér, protože právě jemu jsem chtěl ocenit jeho úvodní proslov. Protože možná jste si toho nevšimli, ale v jedné věci byl výjimečný. Vždycky když se tady diskutovalo o důvěře či nedůvěře vlády, vždycky když tady měl pan premiér nějaký významný delší proslov, tak byl protkán jménem Kalousek. Dneska toto jméno padlo pouze dvakrát, a to jsem bedlivě poslouchal. A já myslím, že je to velmi dobrá zpráva, protože pan premiér je evidentně silná osobnost a zdá se, že už se téměř dokázal vypořádat s jednou svou noční můrou. Bohužel jinak ten proslov moc výjimečný nebyl, bylo to pořád jenom já, já, já, takže jsme se opět dozvěděli, že tato země, tato republika nepatří občanům, ale patří našemu panu premiérovi.
Já jsem tady ve Sněmovně od ledna. Myslel jsem si, že vím, do čeho jdu, ale netušil jsem, jaký bude ten vládní chaos. Svůj slib jsem skládal na 79. schůzi Sněmovny, dneska už je to schůze 106., v mezidobí proběhly 4 řádné schůze a 23 mimořádných, z nichž většinu svolali vládní poslanci. Tato situace nemá obdoby, ale je jen dokreslující: My to tady zvládneme a zvládneme si zorganizovat svůj čas. A je to dokreslující proto, v jakém chaosu tato vláda pracuje a jaký chaos potom panuje směrem k občanům.
Jak jsem říkal, jsem tady necelého půl roku, takže budu poprvé hlasovat o důvěře či nedůvěře této vlády. Nicméně tato vláda nikdy neměla mou důvěru. A dovolte mi, abych tady uvedl tři důvody, proč budu hlasovat pro návrh na vyslovení nedůvěry. ***
