(12.30 hodin)
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Vážení páni ministři, paní ministryně, vážené paní kolegyně a kolegové, vážení hosté, po delší době zase máme možnost naše jednání mít otevřené, což mě těší. Ráda bych vyjádřila hned na úvod poděkování všem těm, kteří se skutečně upřímně a dlouhodobě věnují tomuto tématu, které je opravdu velmi nelehké, do určité míry stále tabuizované a které si naši pozornost rozhodně zaslouží. Chci také vyjádřit podporu všem obětem sexuálního násilí, pronásledování, nátlaku, všech dalších forem, i obtěžování, které je za hranou slušného chování, všem těm, kteří jsou jeho oběťmi, ať už jsou to ženy, děti či muži a ať už je na nich páchá kdokoli.
Věřte mi, že kauza, která vznikla kolem našeho kolegy Dominika Feriho, pro nás není ničím příjemným a lehkým, a myslím si, že se do toho umí všichni z vás, kdo máte trochu empatie, vžít, že tato věc skutečně pro nikoho, ale opravdu pro nikoho příjemná není. Mě by však mrzelo, kdyby z toho všeho vznikl pocit, že pro nás v rámci TOP 09 je to téma takové, jak tady bylo v předchozích dvou příspěvcích popsáno. To chci zásadně odmítnout a myslím, že mé výroky, které v různých médiích i rozhovorech k tomu zazněly, jsou všeříkající a každý si je může dohledat. Já zcela odsuzuji jakékoli násilí obecně, obzvlášť to, které je pácháno vůči opravdu bezbranným lidem, vůči obětem sexuálního násilí chovám obrovskou úctu, a jak jistě někteří víte, tak tomuto tématu se věnuji nikoliv na základě reakce na jednu kauzu, jeden čerstvý případ, ale dlouhodobě, a to i formou určité detabuizace nevhodného chování, nikoliv jenom toho, co je už přímo za hranou trestněprávní. A stejně tak se společně s organizacemi, které toto téma řeší dlouhodobě, pomáhají obětem, nad redefinicí právě tohoto trestného činu znásilnění delší dobu už konzultuji a bavím a spolupracuji na tom, abychom i v českém právu tuto definici změnili. Považuji to za velmi důležité právě s ohledem na to, aby mnohem větší počet obětí našel odvahu k tomu, co je zcela jistě nepříjemné, totiž takovýto trestný čin nahlásit, řešit a dále se snažit o to, aby zkrátka došlo k potrestání viníka. Víme přece všichni, že z těch dostupných dat se tak děje jenom u jednotek procent, maximálně 15 % obětí, a to je skutečně velmi málo. S tímhletím je právě potřeba pohnout.
Nicméně nedá mi to, abych tady neodhalila trochu i to pokrytectví, které tady cítím. My přece jako poslanci Parlamentu České republiky máme už dávno, opravdu velmi dávno tady mezi tisky i úmluvu, která se právě těchto věcí týká a která naší vládou byla schválena už v roce 2016, už v minulém volebním období. A za těch pět let, kdy jsme mohli ratifikovat tuto úmluvu, které se říká Istanbulská, tak se k tomu vládní strany neměly, a co se týče všech těch zákonů, které se tady nabízí novelizovat, tak jsem také nezaznamenala příliš velkou snahu o to, aby se tak stalo. Vládou poslední, která se tomu výrazně věnovala, byla ta, v níž byl ministrem spravedlnosti Jiří Pospíšil, a to už je opravdu velmi dávno. Pojďme si tedy říci zcela upřímně, že snaha, která je čtyři měsíce před koncem volebního období, tak můžu určitě navázat na tu veřejnou debatu, která už běží i bez našeho ohledu, bez nás, bez našeho přispění, ale že tu hlavní příležitost jsme v tomto volebním období promeškali. A já na nikoho neukazuji prstem a neříkám, kdo z nás je toho vinen. Já jenom říkám, že to tak zkrátka je a že je tedy fér, opravdu fér to tady také připomenout.
Samozřejmě budu velmi ráda, pokud usnesení, které paní kolegyně navrhuje, bude přijato. Já osobně, pokud tady v tu chvíli budu moci být, protože se budu muset zhruba na hodinu vzdálit ze Sněmovny, tak pro něj budu hlasovat.
Nicméně je potřeba se právě přesunout od jenom řekněme deklarací k nějakým činům a ke konkrétní úpravě. Zaznamenala jsem i v této oblasti pozměňovací návrhy, novinku, která zaznívá právě od tady přítomné paní navrhovatelky a dalších poslanců a poslankyň, která by měla do českého zákona, trestního zákoníku, právě redefinici přinést, a bohužel právě od organizací, se kterými dlouhodobě spolupracuji na tomto tématu, zejména Amnesty International, mám už teď zpětnou vazbu, že předložené návrhy nepovažují za dostatečné. Proto si myslím, stejně jako už tady zaznělo od pana kolegy předsedy Michálka, že tady to téma si zaslouží opravdu hlubokou diskusi a nelze takovéto změny připravovat ukvapeně, šít je horkou jehlou, ale je zkrátka nutné je velmi důkladné diskusi podrobit, což budu velmi ráda, pokud se ještě stihne v tomto volebním období. Ale řekněme si, že od těch organizací, které se tomuto tématu dlouhodobě věnují a které skutečně tu erudici mají, srovnávají i legislativy ostatních zemí, minimálně aspoň Evropské unie, je dobré se poučit v tom, že bychom neměli udělat unáhlený krok, kterého pak budeme moci třeba i litovat. Když už ta úprava konečně vzniká, pojďme ji vylepšit tak, aby skutečně pomohla, aby skutečně nevznesla třeba ještě více otazníků či slabých míst, ale aby se dalo hovořit o změně, která v určitém slova smyslu bude natolik kvalitní a stabilní, že setrvá po dalších mnoho let.
Dámy a pánové, věřím tomu, že debata dnes pro mnohé nebude úplně snadná, ale já chci moc poprosit a požádat vás o to, aby byla kultivovaná, protože toto téma, a zejména ti, jichž se bezprostředně týká, pokud se stali bohužel oběťmi takovýchto činů, je opravdu velmi složité a ožehavé. A proto si myslím, že bychom do toho neměli tahat ani žádné migranty, ani podobné záležitosti, tak jak se tady pan předřečník pokusil, ale víc ho komentovat nechci, a proto si myslím, že bychom se měli zdržet právě různých invektiv a hledět na podstatu té věci, jak můžeme tomuto tématu, a zejména těm obětem skutečně reálně pomoci. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní paní ministryně Benešová s přednostním právem, připraví se paní místopředsedkyně Černochová. Prosím.
Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Chtěla bych tady zmínit několik podstatných věcí za Ministerstvo spravedlnosti.
Víte, já nemám ráda situace, kdy s nějakým mediálně extra zvláštním případem se bourá zákoník, v daném případě trestní zákoník, zvyšují se trestní sazby a tak dále. Považuji to za extrémní záležitost a nerada na to slyším. V daném případě jsou tady požadavky na zvýšení trestních sazeb za znásilnění. Já to slýchávám a musím tady Sněmovnu upozornit, že to jde proti moderním trendům trestní politiky, zejména v západních zemích, a nerada bych, abychom se zařadili k těm balkánským zemím. Tak to jenom na úvod.
Patříme ke státům s největším počtem vězněných osob. Neustále je nám to vytýkáno, proto děláme ty odklony a tak dále. Chápu, že trestný čin znásilnění je zvlášť závažný trestný čin, a neměli bychom být benevolentní, ale nemůžeme také podléhat hysterii. Odborná veřejnost po zvyšování trestních sazeb v této oblasti ani nevolá, to je potřeba zdůraznit. A tady kývající paní profesorka Válková mi dává za pravdu. Zvýšení trestních sazeb nic neřeší a je potřeba se věnovat osvětě, prevenci a pracovat spíš s tou rodinou i s těmi poškozenými. ***
