(13.20 hodin)
(pokračuje Janulík)
Já vím, že prostě je to velmi nepříjemné. A zrovna to přichází v takovouto dobu, a my jsme si to nevymysleli. Vy pořád říkáte, jak jo, ale my jsme to už řešili. My jsme chtěli, a zrovna ta vaše strana - těch sedm trpaslíků už tady nesedí z té topky - tak už jste to prostě chtěli řešit a doteď jste to nevyřešili. Já vám to ani v podstatě nemůžu mít za zlé, protože to je tak složité a tak obtížné. Mě kolegové upozorňují, že tam chybí, že to nemusí být jenom vůči ženám, že to může být i vůči mužům, protože i takovéto případy jsou a není jich tak zas málo, jak bychom si mysleli. I ti muži můžou být obětí toho. Ale já zas samozřejmě... je to zcela namístě. Ale jak to kolegové říkají, varoval bych před tím, abychom nevylili z vaničkou i dítě. Opatrně jako na lékárnických vážkách bych zvážil to, určitě se nepřikloním k tomu, aby se zvyšovaly tresty. Tím se nic nevyřeší.
Prostě pokud někdo překročí hranice, tak to, že tam bude sazba nějaká jiná, to ho neodradí. Ale musím říct z praxe, že takové ty brutální akty, které jsme vídali přes čtyřiceti, třiceti lety, ty už dneska nejsou zas až tolik časté, spíš se objevují ty nové druhy, tak jak jsem o nich mluvil. A také si ale musíme uvědomit, že existují případy - a také jich není málo - kdy se to využije řekl bych vyloženě k vydírání - že prostě k tomu aktu třeba dojde, po nějaké dohodě a že to bude za úplatu, a ta dohoda pak není dodržena a ta dotyčná to nahlásí jako znásilnění anebo to použije k vydírání a tak dál. A to se strašně těžko hodnotí, strašně těžko se to dokazuje, tam opravdu pak stojí většinou tvrzení proti tvrzení a tak dál. Já to jenom uvádím, abychom si byli vědomi, co všechno se za tím skrývá, protože ono se to lehce načte někde z Googlu, a když vám někdo, nějaký píárista něco nachystá, tak to tady přečtete, ale je to opravdu strašně složité. Navíc říkám: vždycky ta mince má dvě strany, protože sedí tady muži, sedí tady ženy, volá se po vyváženosti a tak dál.
Takže zvažujme, zvažujme. Nevím, k čemu dojdeme, když prostě za posledních X let tato vážená Sněmovna k ničemu zásadnímu nebyla schopna dojít. Akorát... opravdu mně, bych řekl, slovy zakladatele ODS z vašich úst, mně zní téměř půvabně řečí o tom, že by se to nemělo politizovat a že bychom k tomu měli přistoupit odpovědně a slušně a tak dál a tak dál. Říkám, oko mně nezůstalo suché. Opravdu kdybychom vám opláceli stejnou mincí, tak jako vy nám, tak to byste se divili, ale to patří asi jinam. Takže já tolik toho, co jsem k tomu chtěl říct. Není to jednoduché, nebude to jednoduché. Nemyslím si, že dneska v tom dokážeme nějakým způsobem rozlousknout, ale je dobře, že ta debata začala a doufejme, že nějaký smysluplný konec to najde, protože jsme povinni reagovat minimálně na to, že se změněná situace proti zákonodárství, které bylo před desítkami let, a kdo ví, co přinese příští rok a přespříští rok, jaké možnosti se objevují. Podívejte se, jaká je obrovská přístupnost pornografie. To v dobách našeho mládí prostě nebylo myslitelné. Dneska je to v podstatě běžná součást života dětí a nikdo s tím nic neudělá.
Říkám, velice těžko jakýkoliv parlament ovlivní zákony, podstatu, biologickou podstatu druhu homo sapiens a jeho biologické chování. To je velmi obtížné, to si diktátoři zkoušeli. S oblibou říkám, že můžu tady podat pozměňovací návrh ke gravitačnímu zákonu, my ho tady můžeme schválit, ale nic to nezmění na tom, že upadnu a rozbiju si hubu. Děkuji. Na shledanou. (Potlesk z řad ANO.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dovolím si podotknout, že celý název bodu, který se nám nevešel na tabuli, je zpřísnění trestu za násilné chování vůči ženám a dalším možným obětem a nepodmíněné tresty za znásilnění.
Nyní chtěla reagovat paní poslankyně Černochová, nicméně se musím omluvit panu poslanci Kopřivovi, který byl přihlášen s přednostním právem. Paní poslankyně chce reagovat jenom s faktickou poznámkou - s přednostním právem. V tom případě má přednost pan kolega Kopřiva se stanoviskem za klub České pirátské strany. Prosím.
Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní svolavatelko a předkladatelko usnesení. Myslím, že statistiky o počtech spáchaných a hlášených odsouzených znásilnění, tak jsme za poslední týden četli a slyšeli mnohokrát: jak už zaznívá, hlášeno je asi 5 % případů z odhadovaných 12 000 ročně, které se v ČR odehrají. Až 70 % obětí nevyhledá vůbec žádnou pomoc, tedy ani policie, ani například nějaké terénní sociální pracovníky nebo psychologa a tak dále. Mnohokrát také slyšíme otázky, proč se nebránila, proč nekřičela, proč to nenahlásila, proč s ním šla do bytu nebo na party. Mýty a argumentační fauly jsou opakovaně vysvětlovány a vyvraceny, to dneska uslyšíme asi ještě mnohokrát. Já bych tedy místo dalších statistik si dovolil přečíst tři konkrétní příběhy, které můžete - a další - najít na webu beztrestu.cz.
První příběh: "Můj bývalý manžel byl učebnicový manipulátor. Když jsme spolu začínali, choval se jako ten nejúžasnější chlap. Postupně ale začaly přicházet výčitky, podezírání, zákazy, výbuchy vzteku, bití. Trvalo to sedm let. I když mě jeden den zbil tak, že jsem musela na pohotovost, druhý den přišel jako by nic a chtěl sex. Mně se to nejdřív hnusilo a brečela jsem u toho, za to mi ale nadával. Později jsem to přežívala tak, že jsem se snažila prostě vypnout, jako bych tam nebyla. Když se rozběhlo trestní řízení, pořád se mě někdo ptal, jestli jsem se bránila a proč jsem se nebránila, pořád dokola. Už jsem z toho byla úplně vyčerpaná a měla jsem sto chutí zeptat se toho soudu, jestli oni by kopání do břicha snad brali jako předehru."
Další příběh: "S přítelem jsem začala chodit před maturitou. Už na začátku jsem mu řekla, že můžeme spolu dělat všechno, jen ne klasický vaginální styk. Měla jsem k tomu své důvody, v dětství jsem zažila zneužívání. Příteli jsem se to ale styděla říct, tak jsem mu svoje rozhodnutí nějak nevysvětlovala. Na začátku to bylo v pohodě, respektoval mě. Pak ho to ale začalo čím dál víc štvát. I kluci v partě na něj měli divné narážky. Říkali, že se akorát snažím být něčím zajímavá a žádný problém ve skutečnosti nemám. Asi po půl roce vztahu se stalo, že mi to prostě udělal, i když jasně věděl, že to takhle nechci. Já jsem se absolutně na nic nezmohla. Nebránila jsem se, jen jsem tam ležela. Vůbec jsem nečekala, že by byl něčeho takového schopný. Bylo mi pak hrozně. Hned potom jsem se s ním rozešla. Doteď jsem sama a neumím si ani představit, že bych si zase pustila někoho k tělu."
Poslední ilustrativní příběh zní takto: "Před několika měsíci jsem byla pozvaná ke spolužačce na filmový večer, kde nakonec několik lidí zůstalo na přespání. Byli jsme v bytě čtyři. Dvě kamarádky spaly na posteli, já na gauči a dole na matraci spal kamarád, se kterým jsem se ve škole ani ten večer nějak zvlášť večer nebavila. Uprostřed noci mě najednou stáhl z gauče dolů a začal mě svlékat. Byla jsem jako paralyzovaná a nebyla jsem schopna se bránit. Zpětně nevím, proč jsem ho nemohla zastavit. Ráno jsem promluvila o tom, co se stalo. Kamarádky mi nevěřily, že mě znásilnil. Proč jsem tedy nekřičela a nebránila se? On popíral, že by mě do čehokoliv nutil. Já jsem ale věděla, že jsem sex nechtěla. Jen jsem byla v šoku z toho, co se děje. I po delší době se stále cítím hrozně, zneužitě, špinavě. Zraňuje mě i přístup okolí."
Vážené kolegyně, vážení kolegové, co tyto tři příběhy spojuje? Ve všech těchto případech, ale i těch dalších došlo k pohlavnímu styku, nebo jak vykládá zákon, přímo k souloži, aniž by žena chtěla. Ani jedno z popsaných jednání není podle současné definice v legislativě kvalifikovatelné jako znásilnění. Definice aktuální, definice znásilnění, zahrnuje pouze případy, kdy byl pohlavní styk vynucen buďto násilím, nebo pohrůžkou násilí, pohrůžkou jiné újmy, případně, kdy pachatel k činu zneužil bezbrannosti té oběti. No jo, jenomže za bezbrannost v tomto případě soudy nepovažují stav, který popisuje tolik obětí, jako ztuhnutí, zamrznutí, paralýzu, kdy oběť ze strachu nebo šoku překvapivé, neočekávané situaci není prostě schopna projevit odpor. A to ani fyzicky, ani slovně. ***
