(12.10 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku poslanec Vlastimil Válek a stále je připraven pan poslanec Karel Krejza. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Při vší hluboké úctě nemohu souhlasit s tím, že represe, která nebolí, má smysl. Pokud nikoho nevyhodím od zkoušky, a to je represe, která bolí, tak pak nemá smysl, abych zkoušel. Pokud nikoho nevyhodím od atestace, což je velká represe, která velmi bolí, nemá smysl, abych zkoušel atestace. Pokud nikoho nenechám opakovat ročník a pokud nikoho nevyhodím z vysoké školy, což je represe, která mu dramaticky změní život, pak nemá smysl, abych někoho vyhazoval od zkoušky.
Otázka je, jak si definuji represi. Já myslím, že v tomto zákoně represe není nějakým brutálním způsobem definována, a ani bych si nedovolil použít slovo represe. Souhlasím s tím, že neexistuje žádné dobré řešení. Všechna řešení mají svoje problémy a svoje chyby.
Podle mě celá ta debata je o tom, jestli donekonečna nastavovat tvář, nebo v určité fázi říct: Stačilo, už nebudeme dál nastavovat. Tak já vnímám tu diskusi. Oba dva ty postupy jsou správné z mého pohledu, oba dva mají svoje plusy, oba dva mají svoje minusy a já to řeším každý den v nemocnici, kdy mně chodí ti stejní pacienti, bezdomovci, opilí na urgentní příjem. Musím je vyšetřit, musím jim udělat CT, musím se o ně postarat, dělám to kvůli Hippokratově přísaze a mám výčitky, že pak nezbudou peníze pro pacienty, kteří potřebují centrovou léčbu a protonovou léčbu. To nemá dobré řešení, a pokud nějaký stát přišel na to správné řešení, sem s ním, já budu velmi rád za něj bojovat! Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku paní poslankyně Iva Kalátová. Prosím, máte slovo. Vaše dvě minuty.
Poslankyně Iva Kalátová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Sociální práce v lokalitách: snažíme se, jak můžeme, ale tady je jedna důležitá věc, která tady nezazněla. Pokud chci někomu pomoct, tak musím mít druhou stranu, která tu pomoc přijme. Bavíme se o skupině lidí, která ji vědomě odmítá, ale to jen na okraj.
Já jsem vám všem chtěla říct, že to, co je nejstrašnější pocit pro mě jako pro bývalou starostku, je pocit bezmoci, bezvýchodnosti, když nevím, jak tu situaci řešit. A já vám garantuji ne za sebe, ale za všechny ostatní, se kterými jsem dneska mluvila, že se každý v těch lokalitách snaží podle svého, jak může, ale když mu ty nástroje dojdou, tak přestává být jakékoliv opatření účinné. Proto vám všem chci poděkovat za to, že jsme vůbec tohle téma zvedli na tuto úroveň, že o něm jednáme. Děkuji všem, kteří ten návrh zákona podpoří z toho důvodu, že i já to vnímám jako jeden střípek, jako jeden mininástroj k tomu, aby nám v těch sociálních lokalitách, v sociálně vyloučených lokalitách, bylo pomoženo, abychom mohli bojovat dál a aspoň trošku účinně. A pokud se všichni budeme chovat tak, jak máme, to znamená, že si budeme plnit svoje povinnosti, budeme plaitt poplatky, nikdo přece proti nám ten nástroj využívat nemusí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Karel Krejza.
Mezitím přečtu dvě omluvy. Od 12.15 do konce jednacího dne se z rodinných důvodů omlouvá poslanec Václav Votava a ministr zemědělství Miroslav Toman se omlouvá od 12 hodin z pracovních důvodů.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Krejza: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji. Já jsem původně vystupovat chtěl, a to mnohem dříve. Dokonce mě napadalo něco jako "třikrát a dost" na faktické poznámky. Hlásil jsem se asi v 9.20 hodin, ale to je jedno.
Chtěl bych říct, že z mého pohledu sociální záchranná síť je cokoliv jiného, jenom ne přísná. Dokonce mi spíš připomíná měkkou peřinu než trampolínu. To za prvé.
Mrzí mě, že MPSV nezvedlo aktivitu starostů z Ústeckého, Karlovarského kraje, kteří chtěli, aby o výši nájmů, které jsou podpořeny, rozhodovala místní zastupitelstva, která situaci znají mnohem lépe než kdokoliv z Prahy, a ani to není možné, aby to tady na centrální úrovni někdo znal. A myslím si, že by to pomohlo oné problematice takzvaného obchodu s chudobou.
Zaznělo tady mnoho argumentů proti přijetí této novely a jako červená nit se tím táhne taková domněnka nebo premisa, že nemůžeme sankcionovat za přestupky, protože to dopadá ekonomicky na ty rodiny. Takovou optikou ovšem se zamysleme nad tím, zda takový zloděj automobilů, když půjde do vězení, zda se také nezhorší ekonomická situace jeho rodiny. Rozhodně se zhorší! Já si myslím, že toto nemůže být argumentem. Navíc opravdu se nejedná o žádná drakonická opatření, nesekáme ruce, nohy. Jedná se o nějakou pokutu, která bude exekvována, a opravdu jednoduché řešení: Nedělejte to, nebudete trestáni. Já si myslím, že se musíme zastat slušných lidí, kteří pracují, z jejich daní je to všechno hrazeno, aby opravdu měli aspoň trochu klidu. Když už tyto lidi nedonutíme pracovat tímto způsobem, ale těm ostatním umožníme klidnější život. Myslím si, že nemůžeme nadřazovat nějaký domnělý nárok nebo domnělou potřebu nad alespoň elementární spravedlností, a myslím si, že tato novela je právě o tom, abychom aspoň ten slušnější život pro ty slušnější lidi zajistili. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní bude pořadí takové, že jako první vystoupí poslanec Lubomír Volný, potom vystoupí paní poslankyně Olga Richterová a nakonec si přál vystoupit pan poslanec Jan Bauer. Zatím registruji tyto tři přihlášky, další přihlášku tady zatím nemám. Tak, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Lubomír Volný: Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Nemohu slíbit, že budu krátký, nicméně vítám tuto příležitost se s vámi pobavit o tématu, kterého se bojíte jako čert kříže a ke kterému v absolutní většině případů máte velké obavy vystupovat.
Tady nám vznikl falešný pojem obchod s chudobou. Nic takového, jako je obchod s chudobou, mimo obchodu s chudobou tak, jak spolu obchodují vyloučení lidé, vyloučení spoluobčané, neexistuje. Obchod s chudobou je úplně stejně falešný pojem jako konspirační teorie a vznikl čistě proto, že když se obce zbavily svých bytů a zjistilo se, že je tady určitá skupina lidí, která má kompetence k bydlení na úrovni 15. století, a začali žít opravdu tak, jak se žilo v Chanově nebo jak se žilo na Slovensku v tom slavném sídlišti, na které si teď nevzpomenu, které jim nově postavili a tak dále, tak se musel vymyslet viník. Muselo se přijít na to, kdo za to může, a nesměli to být ti vyloučení spoluobčané, protože na ty vyloučené spoluobčany se už tehdy nesmělo ukazovat. A to, že oni jsou nejen součástí toho problému, ale že jsou 99% viníkem tohoto problému, to se prostě nesmí říct. Ti sociálně vyloučení musí být nevinní a za jejich situaci musí nést zodpovědnost někdo jiný. Pochopitelně je to politická reprezentace, která umožnila vznik této situace za posledních 30 let, takže jste pod tím podepsány všechny tradiční poslanecké nebo parlamentní strany, všechny, i ty, co jsou posledních osm let ve vládě, jste pod tím prostě podepsány, pod tím stavem, ve kterém to je, to je jasné, ale potom musí být ten viník, na kterého se mediálně ukáže, aby se z toho vyvinila ta politická garnitura.
Krásně to tady dneska ukazovala paní ministryně práce a sociálních věcí, která nese přímou politickou zodpovědnost za tu situaci, která v této části společenského života existuje, a ona se z toho klasicky pokusila vyvinit neexistujícím nepřítelem, který prosím vás prý nakupuje byty za desetitisíce. Jestli je nějaký byt i v Ostravě nebo v Sokolově nebo v Chanově na prodej za desetitisíce, tak se ptejme, co to je za byt, kdo v něm bydlel předtím a kdo ho dostal do takového stavu, že ten byt je k dispozici za desetitisíce. I v Ostravě se ty byty v nejhorších čtvrtích prodávají za statisícové, dneska už i v Přívoze běžně za milionové částky. Takový je prostě stav na trhu s byty. Potom to pojmenuje tak, že tady existuje nějaká organizovaná skupina zločinců, kteří zakládají eseróčka a vyvádějí ty majetky do zahraničí. ***
