(18.10 hodin)
Poslankyně Dana Balcarová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte mi, abych na začátek vypíchla hlavní rizika, které v předkládané vládní novele vidím. Jsou to rizika především v tom, že nebude splněn hlavní cíl, proč vlastně tato vládní novela vznikla, a to, že se nezrychlí ani nezjednoduší stavební řízení. Nezlepší se ani vymahatelnost lhůt, protože ta se do zákona nedostala. Zákon navíc zavede novou dvojkolejnost státní správy. O některých stavebních řízeních budou rozhodovat odborníci integrovaní do stavebního úřadu, o jiných ne. Dojde k posílení byrokracie, což určitě cílem této novely nemělo být. Současně zvýšením centralizace se zvedá a posílí korupční příležitost a tam vidím velká rizika.
Co mně jako předsedkyni výboru pro životní prostředí vadí asi nejvíc, že tento stavební zákon přímo ohrožuje životní prostředí, naši přírodu. Stavební zájmy staví nad ochranu nejen zvláště cenných přírodních území, ale také zemědělské půdy, lesů a zeleně ve městech. Do zákona sice byla vložena definice zelené infrastruktury, ale v řadě dalších oblastí je zákon k výzvám spojeným s klimatickou změnou nepříznivý, například zábor i té nejcennější zemědělské půdy bude na rozhodnutí stavebního úřadu. Vládní návrh snižuje ochranu zemědělské půdy tím, že u ploch do jednoho hektaru svěřuje pravomoc vyjmout půdu ze zemědělského půdního fondu bez dalšího projednání, rovnou o tom budou rozhodovat stavební úřady. To mi přijde velmi nebezpečné. Stavební úřady také budou rozhodovat o stromech, které jsou chráněny zákonem o ochraně přírody a krajiny, to znamená stromy, které jsou vzrostlé, které jsou vitální, a jsou tedy předmětem zvláštní ochrany. Také bude rozhodovat o ochraně vod či o asanaci území.
Co mně dále vadí je neúčast veřejnosti ve stavebních řízení nebo její oslabení, abych byla přesnější. Veřejnost dotčená stavebními záměry bude mít ještě menší možnost se k nim včas vyjádřit. Více sporů tak nakonec skončí u soudu. Jestli si to tady někteří z vás přejí, tak se jim to jistě splní a budou rádi, že se tím stavební řízení ještě déle prodlouží, protože tím, že se veřejnost nemůže vyjádřit přímo jako účastník správního řízení, ale má možnost se odvolat k soudu, tak v těch případech, kde bude vnímat riziko poškození životního prostředí a kvality jejich života za tak závažné, aby to podali k soudu, tak to podají, což se dříve vůbec nemuselo dít, protože se připomínky veřejnosti vypořádávaly jako součást procesu stavebního řízení.
Novela účast veřejnosti a spolků omezuje a redukuje práva veřejnosti, například velmi krátkými lhůtami pro vyjádření tam, kde je vyjádření veřejnosti vůbec umožněno. Řekla bych, že stavební zákon je rozsáhlý, složitý a plný nedostatků. Znemožňuje v krátkém čase novelu stavebního zákona upravit formou pozměňovacích návrhů, je tedy neopravitelný. Za mě je vládou předložený návrh zcela nevhodný a zhoršuje aktuální situaci. Pro Pirátskou stranu je důležitá nejen ochrana kvality života prostředí, ve kterém ve městě žijeme, ale také urychlení a zjednodušení stavebního řízení.
Takže to jsem řekla takové zásadní body, moje zásadní výhrady ke stavebnímu zákonu, a teď bych ještě více zdůraznila účast veřejnosti, která je velmi problematická, a myslím, že může být i důvodem k tomu, že ten stavební zákon bude shozen soudem.
V roce 2017 prošla novela stavebního zákona, která vyloučila občanské spolky z řízení podle stavebního zákona. Už tehdy došlo k oslabení účasti a to znamená, že lidé se nemůžou podílet na tom, jak vypadá jejich okolí. Vím, že vy, co jste starostové, máte třeba i špatné zkušenosti s účastí veřejnosti. Sama za sebe musím říct, že v minulém volebním období jsem byla zastupitelkou na Praze 9, byla jsem členkou komise pro územní rozvoj a výstavbu a vím, že opravdu není jednoduché dělat veřejné projednání, veřejné slyšení nějakých stavebních rozvojových záměrů. Prostě jednání s veřejností může být problematické. Na druhou stranu se tam můžou vyjasnit problematické body a může dojít i k posunu daného projektu směrem, který občané více uvítají, a nakonec na tom vydělá i stavebník, protože stavební řízení bude kratší a ta stavba třeba bude pro lidi vítanější, a to se samozřejmě může projevit na tom, jak potom ta stavba v městě funguje.
Abych řekla nějaká čísla, spolky se v roce 2019 účastnily pouze 2,77 % zahájených územních řízení - 2,77 % je opravdu velmi málo. Odvolání podaly pouze v necelých 0,5 (%) případů. To znamená, že spolky se opravdu málo odvolávají, pakliže se mají možnost účastnit legitimního správního řízení, kde jsou účastníky. Ještě podotýkám, že spolky jsou složeny z občanů, kteří v tom regionu žijí, kteří mají přímý zájem na kvalitě svého života a vadí jim, když se jim v blízkosti jejich domovů postaví třeba velká hala, která způsobí dopravní zácpy v jejich okolí a současně emise do ovzduší, současně jim kvalitu života výrazně snižuje hluk, takže je jasné, že ve správním řízení potom oni požadují nějaké úpravy toho projektu - třeba to může být to, že se do toho objektu najíždí z jiné strany, kde to není v kolizi třeba s obytnou zónou. Podle mě je velmi žádoucí a legitimní, aby lidé toto mohli v správním řízení uplatnit. Chtěla jsem říct, že žalobu dříve podaly spolky v 0,025 % všech územních řízení, což je velmi zanedbatelné, ale pakliže bude platit tento nový stavební zákon, tak se to procento výrazně zvedne, protože nebudou mít jinou možnost, jak se vyjádřit k tomu, jak jsem uváděla, třeba k tomu, že ta stavba není tak navržena, aby to pro ně bylo přátelské.
Asi bychom měli myslet na to, že občanská sdružení realizují právo na příznivé životní prostředí, které je v katalogu základních lidských práv s garancí ústavní hodnoty. Není to jen tak něco. Je nám to garantováno ústavou, že máme právo se zajímat o své životní prostředí a podílet se na rozhodování o něm. Současně je to zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů orgánů veřejné moci ukotveno v článcích 6 a 8 Aarhuské úmluvy. Účast veřejnosti přispívá k vyšší transparentnosti rozhodování, vyšší kvalitě výsledných rozhodnutí a snadnější akceptaci rozhodnutí v komunitě, které se daná stavba dotýká. Už jsem to před chvilkou řekla, že pak nedochází k soudním sporům, které stavby opravdu potom protahují na roky. To je asi všechno, co bych řekla k účasti veřejnosti.
A pak bych se jenom ještě krátce zmínila o tom, že stavební zákon měl nějakým způsobem reagovat na současnou velkou výzvu, které čelíme všichni, a tou jsou postupující projevy změny klimatu. Všichni to vnímáme - buď to jsou sucha nebo horka a v městě nebo v obci se nám může velmi špatně žít, když jsou letní vedra, nebo když jsou přívalové deště, a to všechno by město mělo umět zvládnout, mělo by se umět na to adaptovat, a to znamená, že podpora modrozelené infrastruktury, která sice ve vládním návrhu stavebního zákona nakonec je nějak zakotvena, není ale nijak definována a není nijak normou upravena. A to si myslím, že je velká škoda, protože dodneška mají sítě, jako třeba elektrické sítě nebo rozvody vodovodů a kanalizací, přednost před zelenou infrastrukturou, což jsou třeba stromořadí, nebo mají přednost před vodními prvky. A dneska už z měst, kde adaptaci na klimatickou změnu myslí vážně, tak víme, že tato modrozelená infrastruktura je na úrovni těch technických sítí a dochází vždycky k vyvažování a hledání řešení tak, aby ty všechny sítě mohly koexistovat dohromady a aby vždycky ty stromy a zeleň nebyly to, co musí ustoupit. ***
