(16.00 hodin)
(pokračuje Michálek)
Opět můžu uvést příklady lidí, kteří byli šikanováni v důsledku ochranného dohledu, například 92letý Miloslav Hrubý z Příbrami, který se narodil v roce 1929. V rámci ochranného dohledu mu bylo uloženo dvakrát denně se hlásit na stanici Veřejné bezpečnosti. Když to nebyl schopen dodržet, dostal za to pokutu.
Pak 85letý Josef Bezděk, narodil se v roce 1936 v Budapešti. Třikrát byl v Československu odsouzen za odepření vojenské služby a počtvrté v roce 1974 byl odsouzen za maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a následnému tříletému ochrannému dohledu.
Pavel Wonka, narodil se v roce 1953, zemřel ve 35 letech v roce 1988 v královéhradecké věznici. Byl ve vazbě za to, že nedodržel podmínky ochranného dohledu. Takže spousta těch lidí se toho už vůbec nedožila, skutečně jich zbývá velmi málo a myslím si, že vůči těmto zbývajícím lidem, kteří už jsou někteří ve velmi pokročilém stáří, by bylo férové ty podmínky narovnat tak, aby měli kompenzaci za křivdy, které jim komunistický režim způsobil. K těm pozměňovacím návrhům - sněmovní dokumenty 8816, 8844 a 8847 - se přihlásím v rámci podrobné rozpravy.
Ale jenom jsem chtěl říct tomu, co říká paní ministryně, že jí to nepřijde jako aktuální problém. Já bych jí doporučil, aby se šla podívat do některých těch rodin na venkově, rodin, které jsou pozůstalí sedláků, rodin, ve kterých dědové byli utýráni, a tito sedláci a rodiny skutečně nezapomínají na to, jaké křivdy jim byly způsobeny, a někteří lidé z těchto rodin berou jako velkou nespravedlnost, že dnes musí platit peníze na sociální zabezpečení, aby z toho dostávali nadstandardní důchody komunističtí prominenti. Takže to, o co usilujeme, je narovnání této situace, snížení důchodů u těch, kteří se podíleli na činnosti zločinného komunistického režimu, a naopak oproti tomu kompenzace těch osob, které, jak jsem tady četl ty konkrétní životní příběhy, byly komunistickým režimem perzekvovány. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dobré odpoledne všem. Budeme pokračovat. Jako první je s faktickou poznámkou přihlášen pan předseda Kováčik a pak zde mám nějaká přednostní práva. Prosím.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní a pánové, KSČM více než 30 let i v těchto lavicích z opozičních pozic bojuje za spravedlivé důchody pro všechny. Není naší vinou, že dodneška to tak úplně není, ta diskuse tak probíhá. Ale spočítejme, jak dlouho někteří, kteří dnes kritizují tu situaci, byli u vlády, kolikrát vlastně nebyli. Myslím si, že na prstech jedné ruky nešikovného truhláře lze spočítat počet volebních období, kdy například KDU nebyla u vlády za posledních mnoho desítek let, a teď najednou se profilujeme na tomto jednom tématu. Mně to připadá, že se bojuje předminulá válka jenom proto, aby i nadále nebylo možné narovnat důchody, spravedlivé důchody! Mně tato diskuse připadá jako obstrukce snahy spravit to, co je dosud spravitelné na důchodech! Promiňte mi to, možná jsem hlasitější, rozčilenější, ale mně to takto připadá.
Takže prosím pěkně, pojďme se doopravdy vrátit k tomu, co máme řešit, máme ještě další věci, které jsou k řešení, a už toho moc nezbývá do konce, do poloviny září, kdy bude další schůze, a pojďme skutečně přestat blbnout a začít něco konečně dělat! Děkuju. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní tedy s přednostním právem nejdřív pan ministr Zaorálek, poté pan předseda Radim Fiala. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Dobrý den, dámy a pánové. Ale tady asi, i když to není moje téma - sociální politika, tak já v téhle novele asi skutečně vidím za sebe příležitost něco mimořádného udělat. A pokud by se nám to povedlo, tak mi to připadá docela velkolepé. Jak říkám, není to téma, kterému bych se profesionálně věnoval, ale já téhle novele, a především na tom opatření, kterým by se ocenilo to, že někteří lidé věnovali svůj život výchově a péči o děti, já to vidím jako docela mimořádnou událost, protože já si nepamatuji, že bychom v minulosti něco takového přijali.
Vysvětlím to. My tady vlastně poprvé oceňujeme, že někdo omezil svou kariéru a vzdal se řady věcí - nejenom mzdy a měl nižší plat, ale vlastně změnil i svůj život proto, aby se věnoval obnově života. Je to vlastně něco, co má takové téměř biblické rozměry, a já si myslím, že v této podobě jsme to ještě nikdy takto neschválili, protože rodičovské příspěvky nebo přídavky na děti, to je něco jiného. Já to vím z vlastního života, protože než se narodil starší brácha a já sám, tak máma pracovala na chirurgii v nemocnici, a vzhledem k tomu, kolik let s námi strávila, tak se už nikdy vlastně nevrátila na tu úroveň, řekněme na které byla předtím, než na mateřskou odešla. A to není jenom - máma už nežije - ale mám přítele, kterému se stalo, že mu těžce onemocněla žena, takže se musel začít starat o děti. On mi říkal, co to znamenalo pro jeho profesi. Už nemohl jet na školení, nemohl na sebe brát žádné odpovědnější úkoly, vlastně žádné přesčasy, tak si zvykli na to, že s ním nepočítají, a úplně to změnilo jeho život. A přitom ten dotyčný opravdu se věnoval tomu, co je zcela zásadní, obnově této společnosti.
Tady zaznělo od toho stolku, že není spravedlnosti a že dílčími změnami to nezměníme. Já si přesto dovolím tvrdit, že pokud bychom tohle schválili, tak dopad toho je obrovský, samozřejmě že nejenom na ženy. Ono se to týká, pokud vím, více než 100 000 mužů. Ale vezměte si, tady třeba bylo řečeno, že si ty děti vychová, tak ony potom mu to vrátí. Víte, já si myslím, že to je trošku zjednodušená představa. Dneska mezi penzisty máme 60 % žen. Vezměte si, kolik je tam osamělých žen. Dobře víte, že důchody těch žen jsou o hodně nižší - asi tuším o 2 300 korun - než mužů a ty ženy často, které vychovaly děti a obnovovaly život v této zemi, dneska patří opravdu k těm nejchudším. A já si úplně jednoduše představím, že pro obrovské množství z nich těch 500 nebo tisícikoruna, jestli to bylo jedno, dvě děti, je dneska velká věc. Ony to sledují podle mě s velkou pozorností, jim to opravdu pomůže. Já vím, že nezjednáme spravedlnost, to nedokážeme, ani bychom byli nejlepší poslanci, ale tahle pomoc, a poprvé to děláme takovýmto způsobem, já si myslím, že opravdu bychom nenašli příklad, kdy bychom takto ocenili to, že někdo svůj život směnil za péči o děti s větším, lepším úspěchem, protože výchova je nevyzpytatelná, to víme, ale v souhrnu to byla obrovská práce. A my tady poprvé dáváme najevo, že oceňujeme zásluhy jinak než jenom úzké chápání práce nebo nějaké úspěšné finanční operace. My říkáme, to je také něco, co tu bylo odvedeno a co má pro nás obrovskou cenu, a my aspoň toto dáváme najevo těm, kterým často - nespoléhejme na to, že jim ty děti vždycky vrátí všechno, co jim patří. Někdy to ani třeba nejde.
Takže jsem přesvědčen, že ta pomoc vlastně není tak veliká, ale my tím poprvé symbolicky, ale vlastně nakonec konkrétně dáváme najevo, že si tohohle ceníme a že to je něco, co má pro budoucnost obrovský význam. Proto mi to připadá docela velkolepé, kdybychom to schválili, a přál bych si, abychom se na tom shodli. To mě na tom návrhu osobně nejvíc oslovuje. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Další je přihlášen s přednostním právem pan předseda Radim Fiala. Prosím, pak bychom se měli dostat k řádné rozpravě.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, teď trochu z jiného soudku, přestože se ta moje poznámka nebo příspěvek vztahuje samozřejmě také k důchodům. Pro hnutí SPD je důstojná životní úroveň našich seniorů, ale také invalidů, vdov, vdovců, sirotků klíčovou programovou prioritou. Když se kdykoliv hlasovalo o zvyšování důchodů kterékoliv skupině, my jsme vždycky byli pro a vždy jsme byli pro tu nejvyšší částku, o kterou bylo možné důchody zvyšovat. ***
