(10.50 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
A ano, je v těch návrzích, které tady máme možnost dnes prohlasovat, řešeno, jak se zachovat v případě velkých sourozeneckých skupin či závažných zdravotních postižení a hendikepů. Ale já bych i k té druhé skupině chtěla říct, že přece i děti, které mají nějaký hendikep, vyrůstají v běžných rodinách, úplně běžně se o ně starají a je normální, že pokud se dítě narodí s nějakou vadou nebo problémem, tak se o něj rodiče starají dál. Takže pokud tak mohou činit pěstouni, a děje se tak také, tak ať i o tyto děti je takhle postaráno.
Já vás tímto chci poprosit o podporu, o zvážení podpory těch pozměňovacích návrhů, které tento problém řeší, o podporu zvýšení odměn pěstounům, protože dělají nesmírně důležitou a záslužnou práci. A já si jejich práce vážím a věřím tomu, že si tu podporu zaslouží od nás všech. A prosím vás o to v zájmu těch, o kterých tady hovoříme a jejichž život, jejichž dětství a dospívání prostě na ty naše schůze nečeká. To jde stejně jako naše životy dnem za dnem dál. A pokud chceme, aby co nejméně těch dětí šlo do dalšího svého života s různými psychickými traumaty, respektive následky, které si prostě nesou, tak to prosím už dnes, tuto mnoho let trvající debatu v České republice, rozsekněme, ukončeme a nenechme spadnout pod stůl do dalších let a dalšího volebního období, které by těm dětem zase jenom vzalo kus toho, co mohlo být napraveno.
Děkuji vám za to, že to takto zvážíte, a ještě jednou opakuji zejména pro ty, kteří tady z řad třeba komunistické strany, ale nejenom, hájí ten stávající systém: není to žádná dehonestace těch, kteří v té péči pracují. I jich si velmi vážím a i jejich práci oceňuji a velmi dobře znám. Protože nejenom náš výbor, ale i osobně, soukromě, respektive z pozice své se jezdím podívat do všech možných koutů země do zařízení, o kterých se tady bavíme, abych to neřešila jenom od stolu. To je nejlepší možný postup a v tomto případě si myslím, že bychom měli opravdu, ti, kteří se tomu takhle dlouho věnujeme, být i vámi ostatními, ve vší úctě k tomu, kterým vy se věnujete tématům a oborům, být maximálně vyslyšeni.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Markétě Pekarové Adamové. Kolegu Rakušana požádám o posečkání, ač má přednostní právo, mám tady dvě faktické poznámky. První je od Petra Dolínka, druhá od Ondřeje Veselého. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Petr Dolínek: Děkuji, pane předsedající. Dobré dopoledne. No, proč jsem se přihlásil. Mně jenom přišlo líto, že to vypadá, že v tuto chvíli jako by ministerstvo a sociální demokracie nějak zapomněly prostě čtyři roky na děti. Já myslím, že sami sebekriticky musíte říct, že tak to není. Jestli se něčemu věnovala naše ministryně a celá sociální demokracie, tak je to určitě oblast dětí, jejich práv, ať si vezmeme zálohované výživné, ať si vezmeme zvýšení přídavků včetně podpory pozměňujících návrhů ve Sněmovně, když přišly i lepší návrhy, než třeba ministerstvo původně zapracovalo. Taktéž i v jiných oblastech určitě jsme měli dítě na prvním místě a myslím si, že sociální demokracie udělala maximum pro to.
Ale já bych chtěl k této normě. On to řekl i jeden z předřečníků. Ta norma jasně řekla, co si vytkla za cíl. Byly to věci v oblasti odměn a věci v nějakých oblastech. Nevytkla si za cíl na začátku, a nikdo netvrdil, že to je kompletní řešení dané oblasti. Já bych to chtěl přirovnat k tomu, co děláme v jiných výborech. Tam také se přijde s nějakým zákonem a řekne předkladatel zákona, ministerstvo: tuto oblast řešíme, na další oblast bude další novela, která přijde podle dohody mezi poslanci, senátory a vládou. A my dneska se snažíme do této normy naroubovat vše. Já vám rozumím. Je to právo každého poslance, ale logicky je škoda, že všechny ty věci už se nepřipravovaly daleko lépe. A teď nemyslím ze strany MPSV. MPSV na tom pracuje, pracovat bude, ale v tuto chvíli vlastně to vyznívá, jako kdyby MPSV neodpracovalo, co má. Ale v té oblasti odměňování, v té oblasti další opravdu předložilo návrh, který byl připraven. Samozřejmě poslanci ho velmi silně uchopili, proto se také vrátil do druhého čtení. Já myslím, že dneska v tom hlasování se zorientujeme dobře a projdeme hlavní návrhy, aby se schválily. Ale opakuji, sociální demokracie má děti na prvním místě a bude hlasovat tak, aby jejich práva určitě byla zlepšena, jejich postavení, a ne zhoršena.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka Ondřeje Veselého. Připraven je Vít Rakušan. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedající. No, já už jsem měl cukání při vystoupení kolegy Beitla, ale pak jsem si říkal, že to nemá cenu tady vést nějaké spory. Je jasné, že poslanec za ODS nebude asi chválit ministryni za ČSSD, to bylo logické. Takže jsem nechtěl vést ten politický spor u takto důležitého zákona, který už dneska konečně prohlasujeme.
Nicméně u kolegyně Markéty Pekarové jsem už to nevydržel. Nevydržel jsem jednu věc a to bylo odvolávání se na dobrou práci v době Nečasovy vlády na MPSV. No, musím, kolegyně, říct, že já jsem v té době byl starostou, a reforma, která se v té době přijala, takzvaná Drábkova reforma, tedy reforma ministra za TOP 09, bylo to nejhorší, to nejhorší, co se institucionálně v této oblasti stalo. Od té doby řešíme, jak řešit hmotnou nouzi, jak najít větší bič na ty, kteří pobírají hmotnou nouzi. A bylo to kvůli této novele, respektive kvůli této reformě. Takže prosím debatujme o tomto zákonu, ale rozhodně neříkejme, že Drábkova reforma byla dobře, protože to bylo nejhorší, co se v této oblasti stalo. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Mám tady faktickou poznámku Markéty Pekarové Adamové a Leo Luzara. Vít Rakušan... Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Taká já myslím, že pan poslanec Veselý moc dobře ví, o jaké já jsem mluvila reformě, a on tady míchá hrušky a jabka zcela asi záměrně, protože se hodí tady zase rozdmýchat určitý spor, který trvá léta. Každopádně když už tady dva předřečníci ze sociální demokracie chválili současné ministerstvo, paní ministryni Maláčovou - kterou tímto zdravíme na dovolenou - tak já si myslím, že by největším výsledkem vašeho osmiletého působení ve vládě, z toho sedm let právě na tomto ministerstvu, tedy i s předchůdkyněmi, předchůdci paní ministryně, nejlepší vizitkou a výsledkem bylo, kdybychom to tady už dneska vůbec neřešili, ale už to dávno fungovalo v praxi. To je přece to, co je ten hlavní vzkaz. Kdyby to byla tak velká priorita, jak tady říkáte, tak těch osm let je snad dostatečně dlouhá doba, to se na tom doufám shodneme. Protože pokud ne, tak si neumím představit, jak dlouho byste potřebovali ve vládách být, abyste věci, jako je důchodová reforma, reforma právě této péče a podobné věci, stihli udělat. Jestli by vám stačilo šestnáct, dvacet? Nevím. Ale zameťte si před vlastním prahem, co jste všechno v téhle oblasti stihli, a buďte k sobě prosím upřímní.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Faktická poznámka kolegy Leo Luzara. (Poslanec Luzar mimo mikrofon: S přednostním právem.) S přednostním právem, v tom případě kolega Vít Rakušan, protože ten se také přihlásil. Vidím faktickou poznámku Petra Dolínka, ještě jednu. (Poslanec Dolínek mimo mikrofon: Posečkám.) Po kolegovi Rakušanovi. Dobře. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuji, pane místopředsedo. Dobrý den, dámy a pánové, kolegyně, kolegové. Já budu zklidňujícím faktorem v přestřelce faktických poznámek. Já chci pouze vyjádřit stanovisko klubu Starostů a nezávislých k dané tematice.
Zcela jasně podporujeme návrh, aby se děti dostaly do péče pěstounů, aby se dostaly do rodin z kojeneckých ústavů. Víte, já jsem jako starosta Kolína dlouhodobě navštěvoval ten Krajský kojenecký ústav, který v našem městě máme. A mám skutečně úctu k těm dámám, které tam pracovaly. Mám úctu k paní ředitelce, která toto pracoviště vede. To ovšem stále neznamená, že zastávám názor, že toto je systémově správné řešení pro děti, které holt nemají ty své klasické rodiny a nemají to zázemí, které každé dítě má mít. Ty děti třeba často v noci ani nepláčou, protože ten pláč, což je běžná reakce malého dítěte, aby přivolalo nějakou pomoc, aby upoutalo pozornost, prostě v té ústavní péči jako takové nefunguje. Ty děti jako takové postrádají základní sociální návyky, které mají dostat ve své rodině, ať už od vlastních rodičů, nebo od pěstounů. Znovu říkám, to není kritika personálu těchto zařízení. Je to kritika systému jako takového. A pokud dnes podpoříme tento zákon, pokud se dnes vydáme jinou cestou, je to každopádně krok do budoucnosti a je to každopádně krok k tomu, že se z České republiky po dnešním dnu stane o něco civilizovanější prostor, než tomu bylo doposavad. ***