(10.20 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Takže já děkuji za pozornost, děkuji i za důkaz toho, o co vám ve skutečnosti jde. Tímhle způsobem ho vyjadřujete sami a myslím, že to vytváří obrázek zejména o vás, vážení poslanci a poslankyně hnutí ANO. Děkuji za pozornost. Pojďme se zabývat touhle komisí. Je to velmi, velmi, důležitá zpráva nejenom o otravě řeky Bečvy, ale o otravě celé České republiky a veřejných zájmů. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Přečtu rychle několik omluv. Omlouvá se Daniel Pawlas dnes z 19. a ze 120. schůze ze zdravotních důvodů. Omlouvá se poslankyně Andrea Brzobohatá z dnešního jednání ze zdravotních důvodů, omlouvá se pan poslanec Jiří Mihola z pracovních důvodů, omlouvá se poslankyně Tereza Hyťhová dnes do 14 hodin z pracovních důvodů. Omlouvá se paní poslankyně Jana Krutáková z dnešních obou schůzí z pracovních důvodů, omlouvá se paní poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková z dnešního celého jednacího dne z pracovních důvodů a omlouvá se pan poslanec Jan Řehounek dnes od 10.15 do 12 hodin z pracovních důvodů.
Stále jsme se nepřiblížili ke schválení programu, ale po dohodě a vyjasnění těch jednotlivých přednostních práv teď poprosím pana předsedu Jurečku, poté pan místopředseda Okamura, abyste věděli, pak vystoupí pan předseda Bartoš, pan místopředseda Blaha, který má přednostní právo z ODS, pak pan předseda Rakušan, pan místopředseda Fiala. Pak snad konečně schválíme program a pak je nahlášen pan ministr životního prostředí Brabec. Po něm pan Gazdík, který má také přednostní právo dnes jako místopředseda.
Tak, pane předsedo, prosím máte slovo.
S náhradní kartou číslo 23 hlasuje pan poslanec Kolovratník.
Poslanec Marian Jurečka: Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych při této mimořádné schůzi i já mohl předtím, než schválíme program a pustíme se do obecné a podrobné rozpravy, říci pár bodů a postřehů k této situaci. Jednak jsem rád, že se tady podařilo v rekordně krátkém čase, že komise odvedla maximum možného zhruba za 2,5měsíční dobu, kterou k té práci měla, protože připomenu, že byť plénum Poslanecké sněmovny vznik této vyšetřovací komise schválilo 11. dubna 2021, tak činnost komise se rozběhla až po 8. červenci, kdy byla zvolena předsedkyní této komise kolegyně Marie Pěnčíková. My jsme tedy fakticky začali pracovat až v době přelomu července a srpna, v době prázdnin.
Ale myslím si, že kdo si přečetl z poslankyní a poslanců i z řad veřejnosti poctivě celou tu zprávu vyšetřovací komise, která není zase tak dlouhá - nejsou to stovky stran, jsou to desítky stran, ale především, kdo si to přečetl od strany 11, tak si myslím, že si může udělat obrázek o tom, že jsou vyšetřovací komise, které mají smysl a prokážou ve svých závěrech, že dojdou k nějakým konkrétním nálezům a konkrétním doporučením, což je i příklad této naší vyšetřovací komise.
Musím říct, že mě velmi mrzí, když se už v době, kdy jsme tady debatovali o té vyšetřovací komisi, v době, kdy komise pracovala, a především v době, kdy tato komise vydala svoji závěrečnou zprávu, tak jsme byli svědky toho, že především pan ministr životního prostředí Richard Brabec a jeho kolegové z rezortu, především vedení České inspekce životního prostředí, že se začali vyjadřovat v duchu: Je to zpolitizované, je to tým amatérů a podobně. My jsme tady lidé mnoha různých profesí v této Sněmovně a nemyslím si, že by ty věci, které Sněmovna vytváří a dává dál do legislativního finálního procesu, že bychom měli vždycky nazývat amatérskými. Ano, jsou tady věci, které se třeba nepovedly, o tom nemusíme vést polemiku. Ale degradovat kolegyně a kolegy z Poslanecké sněmovny, kteří byli do této komisi zvoleni, na sbor amatérů, mi přijde opravdu velmi laciné a uboze prvoúčelové a prvoplánovité. Protože když se člověk podívá na to, s čím komise pracovala, tak komise pracovala s fakty. Ta fakta jsou tam ozdrojovaná, jsou tam jasné odkazy na jednotlivé zápisy, na svědecké výpovědi. O to se opírá tato komise, ta nepracuje s nějakými domněnkami. A když si budete číst od strany 14 ta zjištěná pochybení a nedostatky, tak jsou to zase věci, které jsou velmi konkrétní, jsou konstruktivní. Kritika se netýká jenom pracovníků České inspekce životního prostředí, ale týká se například i kroků, které dělaly jednotlivé vodoprávní úřady, týká se i ostatních složek a jejich koordinace, komunikace a spolupráce.
Myslím si, že problémem je i to, že když se podíváme na situaci před havárií, kdy tady byl stav od roku 1990, kdy se ta legislativa utvářela, ale neslyšeli jsme zásadně ze strany vedení rezortu MŽP - ať už to byli předchůdci pana Richarda Brabce, nebo za posledních osm let, kdy on je ministrem - že by bylo nějakého naléhavého volání po tom: Pojďme změnit legislativu v oblasti vodního zákona, v oblasti stavebního zákona, v oblasti zákona o ochraně životního prostředí a podobně. Systém se do té doby tvářil, že všechno funguje, že je všechno zalité sluncem, a i kontroly, které přišly do různých průmyslových areálů v minimálně předchozích dvou letech před tou havárií, vlastně nezjistily žádná závažná pochybení a závěry kontrol nepřinesly nějaká výrazná doporučení pro to, že bychom měli měnit kompetence, že bychom měli měnit odpovědnost, udělat zásahy do legislativy nebo aby ministerstvo ve spolupráci i s ostatními rezorty udělalo nějakou úpravu metodických pokynů. Nic takového, žádný náznak.
V okamžiku, kdy se ta havárie stala, tak zase člověk, který se tím začne probírat a bude číst i tu zprávu a bude mluvit s lidmi, kteří u toho byli osobně účasni, nepochopí, proč například komunikace třeba pracovníků z ČIŽPu, toho kolegy z Brna, byla tak komplikovaná, neochotná, proč o tom nebyl informován jeho nadřízený a další série dalších věcí. A to není o tom, že chceme tady někoho prvoplánovitě kritizovat, ale je to o tom, popsat stav věcí a říci: Toto je vážný problém a teď si řekněme, jak ho dokážeme vyřešit. A to mně prostě v té komunikaci chybí, protože odpověď v reakcích za poslední týden ze strany vedoucích představitelů České inspekce životního prostředí na to, proč v tu neděli nebyly odebrány vzorky z těch vyústí, nebo proč v pondělí na kontrole, která probíhala v areálu více průmyslových podniků včetně firmy DEZA, nebyly odebrány vzorky, které by na základě důkazů jednoznačně mohly říci: Potvrzujeme nebo vyvracíme, tak proč se to odehrálo jenom v rovině senzorického hodnocení. To prostě člověku hlava nebere, především člověku, který zná postup kontrol České inspekce životního prostředí v mnoha jiných situacích, u mnoha jiných provozovatelů, jiných typů podnikání, třeba i v zemědělství, kde ty kontroly jsou někdy velmi nekompromisní, velmi tvrdé. Stačí, když je nějaký drobný únik, například ze silážního vaku a podobně.
Takže to jsou momenty, kdy si člověk říká prostě, proč se to stalo. A je potřeba říci, kdo za to rozhodnutí nese zodpovědnost, kdo rozhodl, že ty vzorky nebudou odebrány, kdo řekl: Nám stačí udělat jenom senzorické hodnocení v takové situaci. Pak skoro dva měsíce poté se dohání to, aby vyšetřovatelé měli nějaká fakta, tím způsobem, že se zadává a realizuje znalecký posudek, který vlastně pracuje už jenom s hypotézou, ale nemůže mít přímé důkazy, které by vyvracely nebo potvrzovaly.
Takže já bych byl velmi rád, kdyby debata, i která bude následovat v obecné rozpravě, aby nebyla vedena tím, že to tady musíme za každou cenu z jedné nebo z druhé strany smést ze stolu, ale aby třeba - a to jsem nezaznamenal - že by třeba pan generální ředitel České inspekce životního prostředí řekl: Ano, i u nás se stala pochybení. On celou dobu vystupuje, že žádné pochybení nenastalo. To bylo překvapivé třeba pro mě osobně, protože u ostatních kolegů, kteří byli přizváni před vyšetřovací komisi, tak ti řekli: Ano, mohli jsme v některých situacích ty věci udělat jinak, mohli jsme je udělat třeba ještě lépe, jinak vykomunikovat. Ale tady mi to přišlo už jako něco, co je na hraně, řekněme, arogantního přístupu jednání a chování.
Tak já bych byl rád, abychom dnes přijali navržené závěry vyšetřovací komise, které vtělila do usnesení, které doporučujeme Poslanecké sněmovně k přijetí, protože to usnesení zase jasně vysílá signál vůči vládě a rezortům, aby připomínky, ke kterým vyšetřovací komise dospěla, aby se začaly řešit, aby se upravily metodické postupy, aby se upravily věci, které znamenají třeba i trénování těch situací, a aby se prostě tyto věci promítly i do legislativy. A to není jenom otázka navržené novely vodního zákona, to je otázka více legislativních změn, které je nutno provést. ***
