(Schůze zahájena ve 14.00 hodin.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, než zahájíme 120. schůzi, rád bych připomněl, že po jejím skončení na základě dohody, která tu proběhla v jednu hodinu, bude pokračovat 119. přerušená schůze.
Nyní tedy zahajuji 120. schůzi Poslanecké sněmovny, a aby byla zaznamenána vaše účast, tak vás odhlašuji. Poprosím vás, abyste se přihlásili svými kartami, případně mi sdělili, kdo hlasuje s náhradní kartou.
Schůzi jsem svolal jako předseda Poslanecké sněmovny podle § 51 odst. 4 jednacího řádu na základě žádosti 53 poslanců. Pozvánka vám byla rozeslána ve středu 29. září tohoto roku elektronickou poštou. Nyní přistoupíme k určení dvou ověřovatelů této schůze. (Gong.) Přivolám kolegy z předsálí.
Navrhuji, abychom určili poslance Stanislava Berkovce a poslance Petra Dolínka, není-li námitek. Má někdo jiný návrh? Nikoho nevidím, Sněmovna je usnášeníschopná.
Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro navržené ověřovatele? Kdo je proti?
Hlasování číslo 1, přihlášeno je 92 poslanců, pro 88, proti nikdo. Návrh byl přijat.
Nyní přistoupíme ke stanovení pořadu 120. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Nelze navrhnout žádnou změnu ani doplnění pořadu. Rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.
Ještě před zahájením schůze se v této části... mám tu dvě přednostní práva, je to pan premiér a paní ministryně financí... tři, omlouvám se, jako třetí pan místopředseda Tomio Okamura, a teď se hlásí paní ministryně, takže v tomto pořadí. Nejprve pan premiér, připraví se paní...
Paní ministryně, ty přihlášky už jsou staršího data, všechny ostatní.
Pan poslanec Grospič ruší svoji omluvu, je přítomen. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Takže dobrý den, vážené poslankyně, vážení poslanci. Předstupuji zde ve Sněmovně se svým návrhem na zmrazení platů politiků na stávající úrovni na následujících pět let, tedy až do roku 2026. Pokud bychom to neudělali, platy se od ledna skokově zvýší, a to by v dnešní situaci bylo skutečně skandální. Měli bychom jít příkladem. Sám svůj plat posílám samoživitelkám a za zvýšení našich platů bych se musel stydět, když žijeme z peněz daňových poplatníků.
Dnes mají poslanci a senátoři i při letošním zmrazení nárok na základní plat ve výši 90 800 korun měsíčně a k tomu peněžité paušální náhrady 47 200 korun až 64 000 korun měsíčně na dopravu, reprezentaci a další. To jsou ty náhrady, za které si expremiér Sobotka našetřil na byt. Když to tedy zprůměrujeme, vychází to na nějakých 146 000 korun hrubého měsíčně. Pokud platy nezmrazíme, tak by vyskočily o více než 6,1 %, a to od příštího roku by bral řadový poslanec nebo senátor 96 300 korun měsíčně a peněžní náhrady by všem zákonodárcům vzrostly od 50 000 do 67 800 korun měsíčně.
V průměru by tak poslanci a senátoři brali 155 000 korun měsíčně. Jenže základní plat pobírá jen menšina. Většina politiků má nějakou funkci a funkce samozřejmě znamenají příplatky, proto jsou tak populární. Předseda výboru má dnes plat 127 800 korun měsíčně bez paušálních náhrad a po rozmrazení by bral 135 600 korun měsíčně. Místopředseda Sněmovny i Senátu dostává 173 200 korun každý měsíc a po rozmrazení by měl 183 700 korun měsíčně. Samozřejmě to není jako brát 48 milionů korun v dotacích pro svou neziskovku zabývající se právy žen v Barmě, ale i tak jsou to velmi slušné peníze.
A když jste jen poslanec, ale i starosta a kumulujete funkce, tak není problém se přiblížit i čtvrt milionu - to mi určitě potvrdí kolegové ze STAN. Vedle platů a finančních náhrad nesmíme opomenout výhody jako služební auto pro funkcionáře, telefony a počítače, expertné, asistenti, kanceláře, které jsou v řádu desítek tisíc měsíčně, ale i 2,5krát vyšší zahraniční diety, než dostávají obyčejní zaměstnanci. Snad kromě učitelů jsou poslanci a senátoři také jediní, kdo mají v létě dva měsíce prázdnin. A na rozdíl od členů vlády se na poslance a senátory nevztahuje zákon o střetu zájmů, takže si mohou dál v klidu podnikat a přitom hlasovat o svém předmětu podnikání.
Když jsem svůj návrh podal, přišly očekávané reakce: proč jsem si nevzpomněl dřív, že to rozpočet nevytrhne a že je to populismus. Na zmrazení platů jsem si vzpomněl už v červnu tohoto roku, ale tehdy můj návrh neprošel, protože jsem navrhoval zmrazit platy všem ústavním činitelům, tedy i soudcům a státním zástupcům, což byla chyba. Mně ale jde o platy politiků, a určitě nám všem. Nesouhlasím ani s námitkou, že to státní kasu nevytrhne. Odhaduje se, že zmrazením platů politiků by státní kase přineslo za pět let podle odhadů Ministerstva financí 727 milionů korun a každý řádný hospodář ví, že mít 727 milionů korun nebo nemít je rozdíl 727 milionů korun. Navíc když čtu rozhovory opozičních politiků, tak se všichni dožadují větších úspor. Proto kde lépe začít, než u sebe? A pokud jde o obvinění z populismu, možná proto, že vím, čím blíž je termín voleb, tím větší je ochota politiků přistoupit na některé, pro ně nepopulární kroky.
Každopádně vidím, respektive uvidíme, zda je pravda, že tradiční strany uzavřely dohodu, že až bude po volbách, tak ODS, STAN, TOP 09 a KDU-ČSL návrh v Senátu zamítnou a nechají platy všem politikům od příštího roku zase vzrůst o 6,1 %. Upřímně, nejsem tady od toho, abych hájil zájmy politiků a stranických sekretariátů, ale zájmy lidí, důchodců, pracujících rodin s dětmi i samoživitelek, zaměstnanců i živnostníků, tedy zájmy těch, na které opoziční politici vždycky kašlali. Sice jim před volbami slibovali hory doly, protože potřebovali jejich hlas, ale jakmile bylo po volbách, tak na svoje sliby šmahem zapomněli, protože jim šlo jen o trafiky a koryta.
To pro hnutí ANO neplatí. Na rozdíl od spousty z vás jsem šel do politiky ne s cílem zbohatnout - ale určitě jste zaznamenali z tisku - ale s cílem zlepšit život všem našim občanům. A teď je mým zájmem životní úroveň, kterou jsme vydobyli před pětikoalicí PirátoSTAN a SPOLU, ochránit.
Nemám problém přiznat, že neumím moc mluvit. Kupení prázdných slov považuji za ztrátu času a scházela mi trpělivost to věčné žvanění poslouchat. I když musím říct, že to žvanění je svým způsobem umění. Jen profesionální politici dokážou mluvit dlouhé hodiny a přitom neříct vůbec nic. Ještě že se plat politiků neodvíjí od počtu vyřčených slov, protože by Česká republika skutečně asi musela vyhlásit státní bankrot. Pro mě vždycky byly rozhodující činy a výsledky. A podle toho jsem se řídil v osobním životě jako podnikatel, jako ministr i jako předseda vlády. ***
