(4.20 hodin)
(pokračuje Jiří Kobza)
Všechny akce vedly k jednomu cíli - k vyklizení pozic českých firem v Rusku a v Číně, k jejich okamžitému zabrání korporacemi ze západní Evropy a Severní Ameriky. Nelze si nevšimnout, že se jedná o poměrně málo jmen aktivistů, kteří se na tom podíleli, až na Tchajwance, předsedu Senátu Vystrčila, jde o druhořadé a komunální politiky, kteří se těchto provokací účastní. Nicméně fakt, že se jedná o akce, na které těžce doplatí české hospodářství, čeští podnikatelé, jejich zaměstnanci a čeští živnostníci, je nepopiratelný. Ale to tyto pachatele lidskoprávního dobra očividně netrápí. Oni o práci v neziskovkách či v politice nepřijdou, vždy se najde dost těch, co je znovu zvolí, případně si na voliče vymyslí nějaký trik s koalicemi.
Kdybych se vrátil k metafoře z úvodu článku, řekl bych, že teď spíše jde o okopávání kotníků Golema, který stojí a neuhne. Myslet si, že nějakými jalovými frázemi a gesty je porazíme, je směšné. Ale to si jistě nikdo nemyslí. Jde jako vždycky o peníze, bohužel o naše, a o ještě větší prohloubení závislosti našeho hospodářství směrem na Západ a odstřižení východních velmocí jako prostoru pro naše zájmy. Lakonicky řečeno, je to taková hospodářská vlastizrada na pokračování.
O to víc je to patrné v současné době v souvislosti s prohlubující se energetickou krizí a rostoucími astronomickými cenami energetických komodit, kde zejména na dovozu zemního plynu z Ruska jsme závislí doslova strategicky a kdy je o to urgentnější v našem národním zájmu co nejrychleji rozšířit jaderné elektrárny Dukovany a Temelín. To je ale možné pouze ve spolupráci s jediným světovým dodavatelem, který má know-how, finance, technologie, experty a který by značnou část spolupráce na realizaci zakázky v řádu miliard korun postoupil českým firmám. Je to krásně vidět na stavbě elektrárny v Paksi v Maďarsku. To už je ale vzhledem k protiruskému a protičínskému naladění nastupující vládní sestavy spíš jednou provždy passé se všemi negativními důsledky, jaké si v této souvislosti dokážeme představit. Takže můžeme předpokládat, že dopadneme jako bulharská jaderná elektrárna v Kozloduji - nestavěli, ale prokázali svoji uvědomělou ideologickou pevnost ve vztahu ke Spojeným státům americkým. Na rozdíl od Maďarů, kteří úspěšně pokračují ve spolupráci s Rosatomem na stavbě jejich jaderné elektrárny v Paksi, Bulhaři jsou bez elektrárny.
Díky výše popsaným provokacím už prakticky není možná velká exkluzivní dohoda o dodávkách plynu za přátelskou cenu toho typu, jakou v minulých týdnech podepsaly Maďarsko a Srbsko. Naši činitelé raději zaplatí za plyn mnohem vyšší cenu na burze. V současnosti ve srovnání s maďarskou cenou se jedná asi o trojnásobek.
Takže můžeme se znovu ptát, cui bono? Komu vlastně slouží tyto akce? Čí zájmy prosazují? Protože ty české to očividně nejsou a o české občany také nejde.
Takže jaká bude ta revize vztahů? Vypovězení smlouvy s Ruskem, kterou podepsal Václav Havel, vypovězení, nepřátelství, přerušení diplomatických vztahů? Oběti Sovětské armády při osvobozování České (Československé) republiky od německé okupace, která byla plná vraždění a zvěrstev, jsou pod pláštíkem obdivu k sudetoněmeckému landsmannschaftu zapomínány.
Je mi líto, že musím říct, že nemohu této vládě dát svoji důvěru, protože s ohledem na to, co jsem viděl a slyšel v programu a co jsem slyšel doteď, bych se za to musel do smrti stydět. Děkuji. (Potlesk z řad SPD.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, pane poslanče. Nyní pan poslanec Radovan Vích, připraví se paní poslankyně Vladimíra Lesenská. Máte slovo.
Poslanec Radovan Vích: Děkuji za slovo. Dobré ráno, vážená paní předsedající, vážený pane premiére, členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych se ve svém vystoupení vyjádřil k jedné oblasti v rámci programového prohlášení, a sice k oblasti Ministerstva obrany. Měl jsem ten projev mnohem delší, ale vzhledem k tomu, že je téměř půl páté a já jsem nepředpokládal, že se dostanu na řadu až v tuto dobu, tak budu chtít se zmínit jenom o věcech, které tady ještě nezazněly, a ještě být maximálně stručný.
Programové prohlášení nové vlády pětikoalice je v oblasti obrany zřetelně ve prospěch upevňování transatlantických vazeb. Je však potřeba zdůraznit, že obrana státu je v souladu se zákonem na zajišťování obrany České republiky souhrn opatření k zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením. Obrana státu zahrnuje výstavbu účinného systému obrany státu, přípravu a použití odpovídajících sil a prostředků a členství v mezinárodních organizacích tak nesnímá prvotní odpovědnost za vlastní obranu a Česká republika má samostatně udržovat a rozvíjet svoji individuální schopnost odolat ozbrojenému konfliktu.
Aktualizace vojenských strategických dokumentů, kterou programové prohlášení vlády zmiňuje, by byla velmi potřebná, ovšem pokud nezůstane jen u slov. Tyto dokumenty a jejich cíle se totiž dlouhodobě neplní, a protože akviziční proces dlouhodobě stagnuje, není tak zajištěn stabilní rozvoj v oblasti obrany a armáda tím technicky a technologicky stárne. Podle kvalifikovaného odhadu je to v současnosti až ve výši stovky miliard korun. To je však důsledek i předchozích vlád a jejich ministrů obrany, které průběžně armádu nemodernizovaly v dobách, kdy to šlo, tedy v dobách ekonomické konjunktury.
Nejsou to však jen ty dva zmíněné dokumenty, jako je Koncepce výstavby Armády ČR a Obrana a strategie ČR, je potřeba upravit i Bezpečnostní strategii České republiky, protože bezpečnostní hrozby a rizika se v čase změnily. Za všechny jmenuji migraci, terorismus, situaci na Ukrajině a tak podobně. Na základě toho samozřejmě je potřeba definovat a upřesnit i úkoly pro armádu. Pro případná 50tunová bojová vozidla pěchoty, která nemají schopnost plavby, je v první řadě potřeba zejména dobudovat dostatečnou silniční infrastrukturu, aby mohla jezdit díky své hmotnosti přes všechny mosty.
Jenom k tomu, co tady padlo jako reakce na projev našeho předsedy SPD Tomia Okamury k této problematice, je potřeba rozlišovat mezi brodivostí a obojživelností těžké techniky, ale tím vás tady v tuto ranní hodinu nechci nějakým způsobem dále zatěžovat. Takže pouze na upřesnění, ale obecně, máme armádu zoufale malou, bez potřebných desetitisíců záloh, a navíc nerovnoměrně rozmístěnou. Jenom pro upřesnění, pokud pomineme krajská vojenská velitelství, tak v sedmi krajích nejsou vojáci vůbec, ale zato máme více generálů než plně bojeschopných tanků.
Je potřeba se podívat i na kompetenční zákon, kde jedním z hlavních úkolů Ministerstva obrany je operační příprava státního území. V této souvislosti jsem nezaznamenal v programovém prohlášení vlády žádnou zmínku o Koncepci plánů a opatření k operační přípravě státního území, což je souhrn opatření vojenského, ekonomického, obranného charakteru, která se plánují a uskutečňují v míru, za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu s cílem vytvořit na území státu nezbytné podmínky pro splnění úkolů ozbrojených sil a zabezpečení potřeb obyvatelstva. Následně teprve je potřeba aktualizovat a upravit plán obrany České republiky a nakonec i Koncepci výstavby Armády České republiky 2030, která dlouhodobě odpovídá výstavbě sil určených pro zahraniční operace, ale neodpovídá plnění úkolů pro obranu České republiky ani rozvojem schopností armády tyto úkoly plnit. Navíc chybí a budou čím dále více chybět zdroje nejen finanční a materiální, ale hlavně lidské.
Co se týká navýšení počtu aktivních záloh, jak je v programovém prohlášení vlády, tak to lze samozřejmě kvitovat, nicméně v těchto rámcových počtech budou i nadále schopny plnit tak akorát úkoly v rámci ochrany důležitých objektů pro obranu státu, ale v žádném případě nenahrazují klasické zálohy, kterých byly v roce 2004 statisíce, a to včetně potřebné výzbroje, techniky a materiálu.
Očekával bych také, že se v programovém prohlášení vlády objeví alespoň zásadní kroky, jaké vláda hodlá provést v rámci řešení nedostatků vyplývajících z každoročních zpráv o zajišťování obrany České republiky. ***
