Domnívám se, že stav, kdy nový stavební zákon bude účinný, avšak většina procesů včetně těch nově zahajovaných bude probíhat podle dosavadních právních předpisů, může způsobit zmatek a právní nejistotu, což povede k prodloužení procesů jako takových. Tady opět narážím na to, že v podstatě nám budou v praxi fungovat dva stavební zákony. Tím může dojít k pravému opaku toho, co bylo novým stavebním zákonem i předloženou novelou zamýšleno, tedy procesy zrychlit a zjednodušit. Zejména ve vztahu k zákonu č. 284/2021 Sb., což je změnový zákon, lze konstatovat, že procesy budou pro úřady, ale i pro stavebníky maximálně komplikované. Takový stav nelze považovat za správný, a vyvstává tedy otázka, zda tento postup je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, tedy zejména je-li možné zákonem stanovit povinnost postupovat podle již neúčinného zákona, přičemž zákon, který jej nahrazuje, je plně účinný.

Z tohoto důvodu, pokud skutečně budeme v problematice tohoto bodu pokračovat dál, je určitě nutné, aby po prvním čtení se tímto zákonem zabýval nejenom příslušný výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj či hospodářský výbor, ale i ústavně-právní výbor, protože já mám skutečně pochybnosti o tom, zda ústavní pořádek České republiky je tady dodržen.

Všichni víme a všichni jsme to měli ve volebních programech, všichni, že nový stavební zákon potřebujeme, že pomůže k nastartování ekonomiky v krizi. Nový stavební zákon se netýká - a teď se omlouvám za to - starostů, samospráv, ten se týká milionů lidí v České republice. Průměrná cena nového bytu se v Praze už vyšplhala na 7,5 milionu korun a - bylo to tady správně řečeno - roste to pořád dál. Souhlasím s panem ministrem, že jenom nový stavební zákon bytovou výstavbu nevyřeší, že samozřejmě těch nástrojů je potřeba celá řada, ale alfa omega je skutečně ve zrychlení výstavby. Je potřeba ale také přiznat, že my jsme vlastně novým stavebním zákonem, protože ten vešel v účinnost v létě loňského roku, například odstranili 15 let staré uzávěry, což paradoxně pomůže zejména velkým městům, aby se rozpohyboval prodej pozemků nebo nějaká debata ohledně plánovacích smluv s developery a tak dále a tak dále.

Tím, že nestavíme byty, tak samozřejmě nestavíme ani dálnice. My už jsme tady dávali v průběhu minulých let opravdu mnoho příkladů. Ale tím, že ani nová vláda naštěstí nechce ten zákon odložit jako celek, ale jen vyhrazené stavby, což jsou především dálnice, chce pustit do toho procesu dále, tak věřím, že se to zlepší, protože podle starého stavebního zákona příprava jenom dálnice a schvalovací procesy byl skutečně běh na třináct let a více. A to samozřejmě je velmi důležité, aby právě ty procesy se zlepšily.

Co se týká hospodářství země, tak tím, a to je doloženo, pokud si nastudujete i RIA, což jsou vlastně taková ekonomická zhodnocení dopadu zákona do české ekonomiky, tak víme, že pomalým povolováním staveb přicházíme zhruba o 7,1 miliardy korun. A my přece musíme udělat všechno pro to, abychom českou ekonomiku nastartovali co možná nejdříve.

Když se jenom v krátkosti, opravdu v krátkosti budu snažit, co vlastně je principem předložené reformní normy, je právě zrychlení stavebního řízení, odstranění přebujelé administrativy, která ho doprovází, a zajištění dodržování lhůt ze strany státu. Když jsme si vytyčili tyto tři cíle, tak jsme samozřejmě hledali cesty, jak k nim dojít, a museli jsme velmi důkladně zvažovat i podobu zákona, aby se vyvážily soukromé a veřejné zájmy. Musím říci, že jsme samozřejmě měli opravdu tisíce připomínek na Ministerstvu pro místní rozvoj. Podařilo se to vypořádat, udělali jsme tam i ty kompromisní dohody, takže si myslím, že skutečně vláda schválila vyváženou normu. Zabývali jsme se všemi připomínkami, abychom byli skutečně schopni co nejrychleji nastartovat dobudování dálniční sítě, strategických staveb, ale i byty. Ale nikdy jsme nechtěli jít jenom tou cestou, že se stát postará sám o sebe. Nám vždycky záleželo na tom, aby i lidé se dostali ke zrychlenému stavebnímu řízení.

A když se projednával stavební zákon, já jsem tady měla hory, doslova hory dopisů a mailů od lidí, kteří si chtějí jenom postavit rodinný domek. Nic jiného nechtěli a tito lidé mi zoufale psali, že mají vyjednanou hypotéku, všechno schválené, ale stavební povolení je v nedohlednu. A to je právě i další jeden z momentů, protože mi lidé psali, že Česká republika je malá, že například jiná pravidla hry pro stavební řízení mají v Moravskoslezském kraji a jiná pravidla hry v Jihočeském kraji. A i to byl jeden z těch momentů, proč jsme chtěli Nejvyšší stavební úřad, aby bylo jednotné metodické vedení do všech koutů naší krásné vlasti. Protože pokud to je, jako to bylo minule, nebo dřív podle starého stavebního zákona, tak je potřeba si také uvědomit, že tady máme také správní řád, to znamená, že Ministerstvo pro místní rozvoj je nadřízeným orgánem krajským úřadům, krajské úřady jsou nadřízené orgány obcím. Nikdy není možné, aby přímo ministerstvo potom dávalo nějaké metodické pokyny až do úrovně obcí. Ta hierarchie prostě tady je a skutečně to dělalo ve finále velké problémy.

Když jsme se bavili o tom, jaké problémy jsou, ať už na úrovni občanů, nebo na úrovni státu, tak například jsme samozřejmě velmi intenzivně debatovali s Ředitelstvím silnic a dálnic jako nejvyšším představitelem investora za Českou republiku v povolování staveb. A tam jsme se dostali do toho, že největším problémem velkých staveb jsou právě razítka, ty dotčené orgány. Protože když nám kolegové ukazovali, co všechno musejí absolvovat jenom pro fázi územního řízení, pak následovala fáze stavebního povolení, a oni museli znova a znova shánět těch přes dvě stě razítek na jednu stavbu, tak to skutečně byl běh nekonečný, protože razítka byla omezena na nějakou dobu, a když už konečně získali to poslední razítko, tak zjistili, že těch prvních třicet už jim zase neplatí, a jelo se od začátku, protože museli samozřejmě sesbírat všechna ta razítka. Já jsem pak měla příklad takového bližšího projektu, než je dálnice, a to byla stavba studentských kolejí, kde jenom na stavbu studentských kolejí bylo potřeba získat asi 47 razítek. A jenom pro informaci, ty studentské koleje nestojí dodnes, protože stále se řeší stavební povolení.

Problémem současné nebo té minulé stavební legislativy je především roztříštěnost předpisů a stavebních úřadů. Jak už jsem o tom hovořila, my máme jenom přes 700 stavebních úřadů na úrovni obcí, pak máme přes 600 speciálních stavebních úřadů, vojenské stavební úřady a tak dále. Prostě v České republice je více jak 1 300 samostatných stavebních úřadů. Na těchto 1 300 samostatných stavebních úřadech pracuje přes 13 000 lidí, ovšem těchto 13 000 lidí je mezi sebou nezastupitelných. Oni si prostě nemohou pomoct. My máme opravdu armádu úředníků na stavební právo a cílem normy bylo, aby ti lidé spolu spolupracovali, aby si mohli vzájemně pomoci. Co si budeme říkat, v jednom kraji se spíše realizují třeba veřejná prostranství, v druhém zase naopak více nějaká silniční infrastruktura a tak dále a ti lidé musejí mezi sebou komunikovat.

Tím, že jsme šli do vize integrace dotčených orgánů právě pod stavební úřad, tak to bylo jednoduché. Proč má náš spoluobčan, kdo chce řešit stavební řízení, mít třináct paré projektových dokumentací a obíhat jednotlivé dotčené orgány jako šílenec? Proč by neměl prostě přijít na stavební úřad a říct: Tohle si chci postavit, a stavební úřad za něj vyřídí všechna ta povolení, protože to budou kolegové, kteří budou sedět na stejném stavebním úřadě? Každý z vás, kdo někdy něco stavěl, tak ví, že jsou jiné požadavky památkářů, jiné policie, jiné hygieny, jiné požárníků. Jedni vám řeknou, že tuhle podlahu ano, druzí zase řeknou, že tuhle podlahu ne, protože to nevyhovuje těm a těm předpisům. Další vám řeknou, že výtah vám dovnitř nikdy nepustí kvůli památce, ale požárníci vám řeknou: Zvenku to být nemůže, tam musíme mít bezpečný příchod. A toto do dnešní doby řešil investor sám. On prostě skutečně měl několik desítek projektových dokumentací a upravoval to, aby dostal chudák to razítko podle požadavků dotčeného orgánu. Jaké pak překvapení v rámci kolaudace u stavebního úřadu, když se vlastně ukázalo, jak ta finální stavba vypadá, aniž by to dopředu všichni věděli? ***