(15.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. Máme zde dalšího s faktickou poznámkou a tím je pan poslanec Karel Rais. Pane poslanče, máte slovo, vaše dvě minuty.
Poslanec Karel Rais: Děkuji vám. Já bych zareagoval na předřečníka, zřejmě ředitele nebo člověka znalého středních a základních škol, kdy s ním v podstatě ve všem souhlasím. Chtěl bych tady vyzdvihnout ten fakt, co říkal, že on-line výuka je dobrá tak na konzultace jako doplněk, ale ne jako hlavní nástroj. Chtěl bych ještě tedy v rámci téhle poznámky vlastně reagovat na to, co tady vidíme. Tady je jakýsi informační proces rodič-dítě. Dále je to ředitel, pak je to Ministerstvo školství a Ministerstvo zdravotnictví.
Za ty dva roky vidím, když se budu dívat jenom na vztah Ministerstvo zdravotnictví - Ministerstvo školství, že lítáme od jednoho extrému ke druhému. Prvně jsme v podstatě kopírovali to, co Ministerstvo zdravotnictví řeklo. To bylo svaté a podle toho jsme jednali. Dnes je situace, kdy Ministerstvo zdravotnictví řekne: Tak se starejte o děti na základních a středních školách sami, a vlastně je ten problém přenesen na Ministerstvo školství, což si myslím, že není úplně správné.
Čili spíš bych byl docela rád, kdyby třeba pan ministr Válek sdělil, jaká je vazba mezi Ministerstvem školství a Ministerstvem zdravotnictví, co se týká tvorby tady těchto materiálů, protože mně to připadá, že - nechci nikoho litovat - ale v uvozovkách chudák Ministerstvo školství to má teď všechno na krku s potenciálními možnými trestními oznámeními na chyby, které mohou nastat. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. Máme tady další faktickou poznámku, s kterou se přihlásil pan poslanec Vít Vomáčka. Takže bych poprosila, aby přišel k řečnickému pultu. Pane poslanče, vaše dvě minuty, máte slovo.
Poslanec Vít Vomáčka: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegové, kolegyně, neustále tady skloňujeme důvěryhodnost našich ředitelů a schopnosti našich ředitelů. Tak to pojďme dokázat tak, že jim zkrátka toto schválíme. Vím dobře, o čem mluvím, neboť pocházím z kantorské rodiny, kdy můj táta osmašedesátník učil na zvláštních školách po roce 1968 a pak byl na technické univerzitě v Liberci jako docent. Stejně tak moje matka, která byla učitelkou prvního stupně.
Jako dlouholetý starosta z Kravař vím, o čem mluvím. Samozřejmě, každý ředitel je různý, ale nechme to prosím pěkně na panu řediteli, na paní ředitelce a na zřizovatelích, kteří to opravdu umějí. A jestliže jsem tady mluvil o své matce a tátovi, tak vždycky říkali, že nejhorší na tom je, že ten Velký bratr, stát, nám neustále něco ukládá, nařizuje a nenechá nám trošičku volnosti. Dejme tu volnost, věřme našim ředitelům a věřím, že se to vyplatí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji panu poslanci. Avizovala jsem tady další faktickou poznámku, s kterou se tady hlásí zároveň i zpravodajka, paní poslankyně Renáta Zajíčková, takže bych ji poprosila, zda by mohla přijít k řečnickému pultu. Paní zpravodajko, vaše dvě minuty.
Poslankyně Renáta Zajíčková: Děkuji. Zareaguji na své předřečníky, především na pana poslance Kettnera, prostřednictvím paní předsedající. Vy jste znalý problematiky. My samozřejmě můžeme tady teď otevřít problematiku školství a můžeme tady probrat témata od Aše až k Tatrám. Můžeme se také dostat k maturitám, k přijímací zkoušce, k nerovnostem ve vzdělání, to všechno samozřejmě můžeme. Ale já bych jenom chtěla upozornit, že tady řešíme opravdu velmi aktuální, dramatický, svízelný stav, který je v našich základních a mateřských školách, kdy prostě ředitelé ráno nevědí, kdo jim z učitelů přijde do školy či nepřijde. Proto ten institut mimořádného ředitelského volna a mimořádné distanční výuky teď dnes máme na stole. Takže jestli můžu požádat, prosím, neotvírejme tematiku školství, protože jak říkám, to tady můžeme sedět až do večera. Pojďme k věci, pojďme řešit to, co teď ty ředitele trápí, a to je paralýza pedagogického sboru jak v základních, tak v mateřských školách. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Paní poslankyně, děkuji za dodržení času. V tuto chvíli nevidím žádnou další faktickou poznámku, proto se vracíme do obecné rozpravy, do které je řádně přihlášen pan poslanec Viktor Vojtko. Poprosím pana poslance, aby přišel k řečnickému pultu. Pane poslanče, v tuto chvíli vám předávám slovo.
Poslanec Viktor Vojtko: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi také pár slov k tomuto tématu. Jsem jednoznačně pro tento návrh. Myslím si, že to řeší akutní situaci, která aktuálně ve školách nastala. Sám jako zástupce zřizovatele v krajském městě vím, jak se u nás konkrétní čísla nákaz a problém fungování škol vyvíjí. V posledních dnech ten nárůst je enormní a potřeba tohoto typu řešení je vcelku jasná.
Trošku mě mrzí, že takovéto opatření opravdu nemáme k dispozici už delší dobu, protože trošku teď hasíme požár, kterému jsme mohli do určité míry předejít. Nicméně i tak jsem určitě pro to, abychom to projednali, uzavřeli co nejdříve, abychom neřešili dnes v rámci té rozpravy spoustu jiných věcí, které se týkají školství a které určitě také jsou důležité, ale přece jenom tam nehoří ten požár, který hoří tady. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, pane poslanče. Máme tady dalšího přihlášeného do obecné rozpravy a tím je pan poslanec Radek Koten, takže poprosím pana poslance, aby přišel k řečnickému pultu. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radek Koten: Dobrý den, vážená paní předsedající, dámy a pánové. Já se omlouvám, že nemám ochranu úst, ale jsem týden po prodělaném covidu, jsem testován a opravdu bych to neudýchal, takže byste mě asi dlouho neposlouchali. Chtěl bych se tady vrátit k tomu zákonu, který tedy má nějakým způsobem umožnit školám fungovat v případě, že budou mít buď velkou pozitivitu žáků, ať to bude na omikron, nebo na nějakou jinou verzi koronaviru. Nicméně si myslím, že ten nástroj je potřebný. Na druhou stranu si musíme říct, že všechna tato opatření dělají obrovský problém všem rodičům, kteří mají děti ve školách.
Další pohled je ten, že děti, které vyjdou jako pozitivní, mnohdy, nebo spíše v 99 %, v podstatě ani nezjistíte, že mají nějaké příznaky, protože dětská imunita je zcela odlišná od imunity dospělých lidí. Vím, že je tedy potřeba zabránit nějakému dalšímu šíření, ale k tomu stejně bohužel dochází v rodinách, kde ty děti žijí.
V této době nefungují nějakým standardním způsobem družiny ve školách, protože tam jsou děti nějakým způsobem separovány podle tříd a tak dále, a neumožňují to v podstatě všechna opatření, která hygienické stanice a Ministerstvo zdravotnictví nastavilo. Takže bohužel rodiče místo toho, aby ráno předali děti do družiny, musí čekat třeba půl, tři čtvrtě hodiny, než je učitelé převezmou do prezenční výuky, tedy přímo do tříd, a to tak, aby se ty děti nepotkávaly někde v družině. To si myslím, že je poměrně velká zátěž pro pracující rodiče, protože každý ztratí minimálně hodinu až dvě tady tímto opatřením.
Co se týká distanční výuky, rotační výuky a prezenční výuky, tak bych tady určitě podpořil to, co říkal pan Kettner, protože je jednoznačně potvrzeno, že sociální vazby, které tam děti mezi sebou mají, tak to nic nenahradí, žádná obrazovka a nic. Co se týká rotační výuky, kdy chodila polovina a polovina tak, aby se děti minimálně potkávaly, tak to bylo to lepší řešení než distanční výuka, ale zase to bylo náročné na učitele, protože na jedné straně měli ty distanční děti, které byly doma u té obrazovky, a na straně druhé měli žáky přímo u sebe v třídách, takže to bylo velmi náročné pro učitelský sbor. ***
