(12.30 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Návrh zákona opakovaně operuje s pojmem epidemie, ačkoliv chybí jeho zákonná či odborná definice. Naplnění podmínek zákona, čili to trvání či hrozba epidemie, tak nebude možné v praxi nikdy přezkoumávat. A tohle je také tedy důležitý moment, protože vlastně nemožnost přezkumu, když někoho omezíte na ústavních právech a svobodách, nějaké občany, to je tedy přeci šílená situace. To znamená, vy vlastně nedáváte možnost odvolání ani. Takže vy budete ničit životy jenom na základě nějakého rozhodnutí z centra a občané v podstatě... ani to nebude možné v praxi potom přezkoumat, což je tedy úplně šílené.
A já varuji opravdu před tímto, protože znova říkám, a směřuji to k vládním poslancům té vládní pětikoalice, také někdy nebudete třeba poslanci a můžete se dostat přesně do té situace, kdy se budete domáhat práva, a nikdo vás nebude slyšet. A je potřeba na tohleto myslet. Protože to je takové to známé přísloví z doby nástupu fašismu v Německu, byl nástup Hitlera, kdy to tam začínalo s tím zatýkáním, a ten citát, tuším, zní, že když si přišli pro Židy, tak nebylo nikoho, tak se jich nikdo nezastal, když si přišli pro komunisty a pro sociální demokraty, takhle to tam bylo vyjmenováno, a když si přišli potom pro toho člověka samotného, tak už nebyl nikdo, kdo by se ho zastal. To tedy je přesně ono, že tady někdo z těch vládních poslanců, nebo vy všichni, těch 108 ztratilo pojem úplně o tom běžném životě. Že lidé prostě mají právo žít ty svoje normální životy, a naopak my bychom jim to měli garantovat a hlídat tady tu demokracii a svobodu.
Takže dál. Návrh zákona otvírá obrovský prostor pro vynucování si zásahů do integrity lidského těla a k zavádění experimentálních postupů v rámci výkonu státní moci, a to zcela v rozporu s obecnými morálními a etickými zásadami, zakotvenými i v mezinárodních úmluvách, jimiž je Česká republika vázána, například Úmluvou na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, což tady se jedná o tu Úmluvu o lidských právech a biomedicíně č. 96/2001 Sb.
Co se týče dál tedy k těm obecným výtkám vůči tomu pandemickému zákonu, tak návrh zákona zcela ignoruje již existující právní instituty sloužící k ochraně veřejného zdraví, zejména takzvaný pandemický plán, který například existuje pro případy výskytu nových mutací chřipkových virů a který je opřen o odborné názory, viz k tomuto usnesení vlády č. 682 ze dne 14. 9. 2011. Přitom právě pandemický plán by měl být hlavním nástrojem státu v řešení jakékoliv epidemiologické situace. Přesto vláda do dnešního dne existující nástroj nevyužila. Je také otázkou, jestli ten pandemický plán vůbec byl vládou aktualizován, protože to bylo velkým tématem před dvěma roky, nebo před rokem, že vlastně tehdejší ministr Adam Vojtěch v podstatě neaktualizoval. Ale tak jako tak platí to, co jsem řekl.
Další konkrétní výtka. A znovu říkám pro pana předsedajícího, že se snažím zdůvodnit, proč by to nemělo být v legislativní nouzi. Takže další výtka. Návrh zákona dle našeho názoru nepřináší z pozitivního hlediska nic zásadně nového. Veškerá opatření lze řešit buď v rámci nouzového stavu - pakliže by tady skutečně byl takový stav, což tady ale není - nebo stavu nebezpečí, případně prostřednictvím opatření Ministerstva zdravotnictví či krajských hygienických stanic dle zákona o ochraně veřejného zdraví. Znova připomínám, protože to tady, jsem zaznamenal, už nevím, kdo to byl, jsem byl v nějaké debatě a někdo z vládních poslanců tam říká, že oni na rozdíl od SPD chtějí chránit zdraví občanů, nebo takhle nějak to bylo. No prostě úplné nesmysly, zase lež na lež. Dokonce podlost na podlost, dokonce bych řekl. Argumentační vyprázdněnost. A já jsem tam říkal, vždyť tady je zákon o ochraně veřejného zdraví, vždyť na základě toho se běžně řeší takovéto věci, a odborně, tak proč tady dochází k tomu politickému ovlivňování? K tomu, aby politici direktivně určovali politicky, co mají lidé dělat a omezovali jim ústavní práva? Už tento moment je přeci v principu nepřijatelný, dá se říct. To tady má projednávat Sněmovna, všechno řádně tady máme projednat, a nikoliv legislativní nouze.
Pojďme dál. Namísto toho, aby návrh zákona směřoval k tomu, umožnit orgánům veřejné moci a složkám integrovaného záchranného systému efektivní činnost při řešení krizových situací, představuje především nový represivní nástroj, umožňující zcela neadekvátně omezovat občanská práva a svobody orgány výkonné moci, a dokonce k takovému omezování zneužívá složky integrovaného záchranného systému včetně armády a policie.
Další výtka. A tohleto je tedy, musím říct, jako velkým problémem a už jsem na to poukazoval, i když jsem o tom hovořil v televizi Prima na toto téma, že návrh zákona zcela zásadním způsobem omezuje právo na náhradu škod vzniklých v důsledku protiepidemických opatření, a to zejména osob z řad malých a středních podnikatelů, a naopak zvýhodňuje např. energetické, telekomunikační a podobně korporace, prodlužuje dobu, v níž se poškozená osoba může náhrady domoci, a zcela nesmyslně ztěžuje způsob uplatnění nároku na náhrady škody. Takže ta náhrada škody, to je opravdu problém. Protože i ve světle toho, co jsem říkal, že například ten zákon tady operuje s pojmem epidemie, ačkoliv chybí jeho zákonná odborná definice, takže to naplnění podmínek zákona trvání při rozvoji epidemie nebude možné v praxi nikdy přezkoumávat, takže to je jedna věc, a zároveň zákon omezuje právo na náhradu škod zejména osob z řad malých a středních podnikatelů. To znamená, v podstatě je to skutečně neuvěřitelná diktatura, už se opakuji, neuvěřitelná zvůle této vládní pětikoalice, že vlastně tady slušní pracující lidé, kteří se živí, potřebují vydělávat, chodí do práce, tak v podstatě jim vláda přikáže, že nesmí podnikat, nesmí do práce, na základě nejasných definicí a formulací, bez jakékoliv v podstatě odpovědnosti. No a když už někdo něco vymůže, nějakou náhradu škody, tak to to si vlastně zaplatí sami ti pracující občané z daní, protože ten politik to ze své kapsy, ten, který to rozhodl, to platit nebude, což je tedy opravdu šílený úplně. To je šílený. To je šílený. Tady by právě bylo vhodné, abychom prosadili zákon o přímé hmotné odpovědnosti politiků, to by se mi moc líbilo a byl bych zvědavý, kolik poslanců vládní koalice, když to řeknu, v podstatě to zasadím do kontextu určitého, kolik poslanců vládní koalice by teď hlasovalo pro ten pandemický zákon, kdyby měli hmotnou odpovědnost. ***
