(17.30 hodin)
(pokračuje Radek Rozvoral)

V žádném případě nechceme zavádět plošné restrikce a zároveň přenášet povinnosti státu na podnikatelský sektor pod hrozbou sankcí a pokut. Odmítáme přijetí navrhovaného pandemického zákona. Náš stát musí být připraven zvládat hrozby pandemických epidemií formou zajištění té nejlepší lékařské péče všem ohroženým občanům pro možné případy nových rizikových variant, které budou představovat vážnou hrozbu pro veřejné zdraví. Musíme udělat vše pro ochranu ohrožených skupin osob, ale zároveň uvádět život ostatních občanů do takové podoby, která zde byla před vypuknutím koronavirové pandemie. Neomezujme lidi v jejich práci, podnikání, sportovních a společenských aktivitách a ve způsobech trávení svého volného času. Dětem umožněme využívat všech forem volnočasových aktivit, běžnou výuku ve školách a školních kroužcích. Našim seniorům zabezpečme, aby jim byla v případě potřeby ihned zajištěna zdarma ta nejlepší možná zdravotní i sociální péče, neboť si to zajisté zaslouží a je to naše povinnost.

Závěrem tedy zopakuji, že já stejně jako všichni poslanci za hnutí SPD nepodpoříme takto předložený vládní návrh, kterým se mění zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a zákon č. 520/2021 Sb., o dalších úpravách poskytování ošetřovného v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii onemocnění covid-19, a odmítneme i stav legislativní nouze. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Hezký večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Děkuji, pane poslanče. A nyní s přednostním právem se přihlásil pan předseda Tomio Okamura. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, celou dobu tady tedy vysvětlujeme vládě, vládní koalici, že v legislativní nouzi nelze tímto způsobem navrhovat takto závažnou normu a tímto způsobem. A já, protože to evidentně vládní koalici není jasné a naopak vládní koalice přistoupila k perzekuci opozice a na sílu si prohlasovala omezení řečnické doby na dvakrát pět minut, místo aby umožnili diskusi, tady jenom mlčí a nikdo neodpovídá na naše otázky, protože nemají argumenty, tak já skutečně tady musím přistoupit k další odborné argumentaci, a musím vás tedy seznámit s rozsudkem Ústavního soudu, který jsem ovšem očekával, že znáte, ale evidentně ne. Nebo ho dokonce znáte, ale přes to všechno navrhujete protiústavní věci, to je spíš, asi bych se k tomu přikláněl.

A jedná se o nález Ústavního soudu z 1. března 2011, kdy přesně došlo k této podobné situaci, kdy v podstatě ten zákon, ten napadený zákon, nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem, to je rozsudek Ústavního soudu. A já vám řeknu proč. Je to jedna věta, je to přesně ten současný okamžik, co tady předvádí vládní koalice. Protože Ústavní soud tady píše, že každý jednotlivý postup vládní většiny v Poslanecké sněmovně, že konkrétně... protože ten zákon nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem, protože tady došlo ke zneužití institutu legislativní nouze; b) k nepředvídatelnému svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny; c) neodůvodněné vypuštění obecné rozpravy. Neboli krátce řečeno, tady je to omezení té obecné rozpravy ve vašem případě. Protože ta obecná rozprava ještě bude pochopitelně, to je až rozprava č. 3, která bude dneska. Takže k té se ještě dostaneme samozřejmě a tam se teprve podrobně pochopitelně ještě podrobněji vyjádříme k vašemu návrhu toho totalitního pandemického zákona, ve vašem pojetí.

Takže dovolte mi seznámit vás s tím ústavním rozsudkem.

Nález Ústavního soudu jménem republiky. Ústavní soud rozhodl pod spisovou značkou ÚS 55/10 dne 1. března 2011 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová - soudce zpravodaj, a Michaela Židlická o návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zastoupené poslancem Mgr. Bohuslavem Sobotkou, se sídlem Praha 1, Sněmovní 4, na zrušení zákona č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení takto: Zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, se ruší uplynutím dne 31. prosince 2011.

Odůvodnění: I. Rekapitulace návrhu 1.

Odstavec 1. Skupina 45 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se řádným návrhem za a) Ústavy České republiky a § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 12. 2010, domáhala zrušení zákona č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, dále též jen "napadený zákon".

A teď znovu zopakuji, to je ten odst. 2, kde v podstatě je to shrnuto. Podstatu námitek navrhovatelé sami shrnuli tak, že napadený zákon nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem. Každý jednotlivý postup vládní většiny v Poslanecké sněmovně a Senátu, je tady také napsáno, konkrétně a) zneužití institutu legislativní nouze - to je přesně to, co předvádí vládní pětikoalice; b) nepředvídatelné svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny; c) neodůvodněné vypuštění obecné rozpravy; d) odepření práva hlasovat zvoleným, v tomto případě senátorům, dle názoru navrhovatelů nepřiměřeným, nedostatečně odůvodněným a svévolným způsobem porušuje základní práva, ústavní principy a hodnoty. Jmenovitě čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 5, 6, 26 a 36 Ústavy České republiky. A čl. 4 odst. 2 a 4, čl. 21 odst. 1 a 4 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod. Dále též jen Listina. Razance takového zásahu do uvedených základních práv a principů je dle navrhovatelů o to závažnější, že se tak událo v rámci přijímání zákona, který sám významně zasahuje do sféry základních práv jednotlivců, zejména práv sociálních. Svou argumentaci navrhovatelé předně zaměřili na obecné vymezení principů ovládajících legislativní proces, s nimiž následně konfrontovali konkrétní, v návrhu podrobně vylíčený způsob a okolnosti procesu přijímání napadeného zákona, který považovali za protiústavní, a proto se domáhali jeho zrušení.

I. A) Ústavní normy a principy ovládající legislativní proces. Odstavec 3. Při obecném vymezení základních principů a hodnot ovládajících legislativní proces navrhovatelé vycházeli jednak z poznatků právní teorie, jednak ze závěrů vyplývajících z judikatury Ústavního soudu, případně zahraničních soudů. Zejména pak obsáhle citovali závěry, k nimž Ústavní soud dospěl v nálezu spisová značka Pl. ÚS 77/06 ze dne 15. 2. 2007, N 30/44, SbNU 349; 37/2007 Sb., kde Ústavní soud zřetelně vymezil nároky a minimální požadavky, které současný demokratický právní stát klade na parlamentní projednávání zákonů. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP