(18.40 hodin)
(pokračuje Radovan Vích)
Legislativní pravidla vlády upravují přípravu návrhů zákona, který má být projednán v legislativní nouzi takto - cituji: Článek 17 odst. 1: Je-li vyhlášen stav legislativní nouze a návrh zákona má být projednán ve zkráceném jednání, § 99 zákona č. 90/1995 Sb., ve znění zákona č. 359/2000 Sb., platí pro přípravu tohoto návrhu zákona následující výjimky:
a) návrh zákona se vypracovává bez předchozího věcného záměru;
b) návrh zákona vypracovává v případech, kdy je jinak k tomu příslušný jiný ústřední orgán státní správy, vládou určené ministerstvo;
c) návrh zákona se zašle k připomínkám připomínkovým místům uvedeným v čl. 1 a za podmínek v nich uvedených; považuje-li to orgán, který návrh zákona vypracoval, za potřebné, zašle návrh zákona k připomínkám i dalším připomínkovým místům; lhůtu pro sdělení připomínek stanoví člen vlády, který návrh zákona k připomínkám zašle;
d) k návrhu zákona předloženému vládě zaujímá stanovisko předseda Legislativní rady.
Za druhé. Vládní návrh zákona zasílá předseda vlády předsedovi Poslanecké sněmovny a současně k informaci předsedovi Senátu a prezidentu republiky.
Je tedy zřejmé, že se jedná o zcela nedostatečnou přípravu zákona, který má dle návrhu tohoto pandemického zákona, jak byl předložen Sněmovně, (být) na dobu neurčitou. Je to zajímavě... Potvrdila předsedkyně Poslanecké sněmovny z TOP 09 Markéta Pekarová Adamová při argumentaci ve prospěch pandemického zákona, že tady nemůžeme mít nouzový stav několik let. Ale je zajímavé, když pětikoalice potřebuje pandemický zákon ve Sněmovně předloženém znění jen na rok, tak to přece opakovaně říkali do médií. Původní návrh ministra zdravotnictví Vlastimila Válka dokonce počítal s účinností jen do srpna 2023, ale na vládě se to změnilo na dobu neurčitou, resp. do listopadu. Co se stalo na vládě, tedy ptám se? Kdo to nechal změnit? A proč vlastně?
Výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny doporučil novelu pandemického zákona s účinností do listopadu 2022. Ale to je takové šalamounské řešení. Vždyť na podzim je zcela běžné, že jsou rozjetá chřipková onemocnění, nachlazení, virózy, chřipky, angíny atd. A to by bylo, aby se tam nenašla nějaká další mutace... (Předsedající: Váš čas, pane poslanče, vypršel.) Děkuji. Přihlásím se ještě jednou.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Nyní je přihlášen pan poslanec Jaroslav Bašta. Prosím, pane poslanče, máte slovo. A připraví se paní poslankyně Karla Maříková.
Poslanec Jaroslav Bašta: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, jak už tady zaznělo právě při přečteném zdůvodnění Ústavního soudu, debata v Poslanecké sněmovně má dávat také prostor názorům voličů, občanů. A já jsem si pro tuhle příležitost vybral velmi kvalifikovaný názor paní doktorky Jany Zwyrtek Hampl.
Pandemický zákon, zákon č. 94/2021 Sb., zákon o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19 a o změně některých souvisejících zákonů, zavádí na našem území dlouhodobě, tedy bez jakékoliv revize v čase, stav pandemické pohotovosti, tedy na rozdíl od nouzového stavu, který musí revidovat pro jeho výjimečnost každý měsíc Sněmovna, dává de facto bianko šek ministru zdravotnictví s mírnou nadsázkou k čemukoli, co ho v danou chvíli napadne. Tedy stav pandemické pohotovosti, pro který mimochodem nejsou stanoveny žádné podmínky, např. počty nemocných či hospitalizovaných, by za platnosti daného zákona na našem území trvale byl, i kdyby už de facto nebyl. Žádný podobný nouzový stav, ať by byl nazván jakkoli, nesmí být zaveden bez podmínek, bez revize v určitých časových úsecích, a už vůbec ne přímo zákonem. Ten má stanovovat jen podmínky, za kterých je možné jej vyhlásit. Je to podobná právní absurdita, jako by na dobu neurčitou byl zákonem deklarován stav povodňové pohotovosti, i když už dávno neprší.
Pandemický zákon byl přijat po zrušení nouzového stavu, který tehdy přišel zákonodárcům příliš tvrdý. Nicméně pandemickým zákonem, který jim byl tehdy operativně podsunut, se zavedlo něco mnohem horšího, včetně svěření obrovské centrální moci nad celým územím republiky do rukou jednoho politika - ministra zdravotnictví. Jak prozíravé to bylo, v uvozovkách, o tom svědčí čtyři desítky zrušených nezákonných opatření. Ovšem ke zrušení vždy došlo až poté, co se těmi nezákonnostmi naši občané museli řídit. Tedy řadu měsíců tu panoval nezákonný režim. Jeden z ministrů dokonce na kameru bezelstně přiznal, že o nezákonnosti vědí, ale proč by opatření nevydali, když jim to pandemický zákon umožňuje. A jiná ministryně bez uzardění prohlásila, že opatřeními chtějí znepříjemňovat jedné skupině občanů život, tedy těm neočkovaným. A to je další jev daného zákona. Pro kumulaci obrovské moci v rukou jednoho člověka - teď se to vylepšilo, budou to tři, možná čtyři -, který se s nikým nemusí radit, nikdo mu to nemusí posvětit a vše jde mimo Sněmovnu, docházelo k desítkám nezákonností, a to naprosto mimo jakoukoli kontrolu kohokoliv, k jasnému, dokonce výslovnému, zneužívání politické moci. A to všechno umožňuje právě pandemický zákon, a to v rozsahu, který tu ještě nikdy nebyl.
Já k tomu mám ještě jednu poznámku, k nebezpečí podobných přístupů. Ona to v takové vyhraněné podobě vysvětlovala v jedné své detektivce Agatha Christie, když říkala, že když se někdo naučí řešit problémy vraždou, tak se z toho stane zvyk. Totalitní tendence skýtají podobné nebezpečí do budoucna. Soudní ochrana proti nezákonnostem páchaným podle pandemického zákona je neúčinná. Na soud se sice můžete obrátit, ale pro ubíhající čas je vám to houby platné. Možnost právní obrany je tak totiž nastavena. Než Nejvyšší správní soud rozhodne, je jeho rozhodnutí, jakkoli správné, zcela k ničemu, protože opatření už dávno neplatí a je vydáno nové, a často opět nezákonné. Často jsme svědky povinnosti... (Předsedající: Váš čas, pane poslanče, vypršel.) Děkuji. Tak jenom připomínám, že... (Předsedající: Čas vypršel.) Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Můžete se přihlásit znova, pokud chcete, do rozpravy. Nyní vystoupí paní poslankyně Karla Maříková a má tady dvě přihlášky za sebou, to znamená, že vám poběží čas deset minut, tedy dvakrát pět minut, tak jak bylo schváleno. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážené torzo vlády. Když se podívám, máme tady jen dva ministry, tak určitě je zajímá, jaký je názor opozice. (Ministryně Černochová: Ministryně.) Prosím, neskákejte mi, paní ministryně, prostřednictvím pana předsedajícího, do řeči. Pokud něco máte, můžete vystoupit na mikrofon stejně jako já.
Takže vláda se nám tady snaží protlačit v legislativní nouzi zákon, který v mnoha ohledech velmi omezuje na osobních svobodách občany České republiky. Pokud se jedná o obsah pojmu legislativní nouze, jde o zvláštní způsob projednání zákonů, jehož užití zákon předpokládá jen za mimořádných okolností. Ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, lze ve stavu legislativní nouze projednat vládní návrh zákona pouze v případě mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Splnění těchto podmínek musí vláda České republiky, potažmo Sněmovna, dostatečně prokázat.
A teď si poslechněme, jak se vyjádřil náš pan premiér, který de facto popřel, že je stav, kdy by měl trvat stav legislativní nouze, protože on řekl, že doufá, že pandemický zákon už nebudou používat. Tedy stav legislativní nouze tu slovy samotného premiéra vlastně vůbec není. Přesto se postupuje podle neexistujícího stavu legislativní nouze, který je tady zneužit, a tedy toto jednání je protiústavní. Podle řady nálezů Ústavního soudu, moji kolegové už z řady citovali, tak já bych zmínila nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2002, kdy Ústavní soud upozorňuje na to, že by měl být proces řádně projednán.***
