(1.50 hodin)
(pokračuje Karla Maříková)
Nelze odhlédnout od toho, že předchozí vláda Andreje Babiše měla plnou důvěru v příslušníky policie a armády. Nynější vláda, tedy předkladatelé tohoto zákona, si však připravili novelu zákona, aby si důvěru a loajalitu upevnili prostřednictvím zákonných sankcí a omezení, která nejsou úmyslně popsána do konkrétního stupně podrobnosti, aby byl schopen člověk průměrného rozumu, průměrné inteligence zjistit úmysl zákonodárce.
Tvrzení, že novela zákona reaguje na kritiku a rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, je účelově vynakládaná v neprospěch ochrany práv nepodřízených osob. Nejvyšší správní soud opakovaně upozorňoval Ministerstvo zdravotnictví na to, že překračuje zmocnění v zákoně, a Ministerstvo zdravotnictví místo toho, aby reagovalo úpravou své praxe, tak jen opravovalo kosmeticky svá mimořádná opatření a nedbalo výtek Nejvyššího správního soudu. Tedy pokud by novela zákona měla být přípravou na další vlnu epidemie covid-19, pak by zcela jistě Ministerstvo zdravotnictví muselo myslet i na prevenci k udržení a zlepšení zdraví obyvatelstva, respektive odolnosti proti další vlně. Tento smysluplně popsaný preventivní a rozvíjející prvek v navržené právní úpravě naprosto chybí. Ministerstvo zdravotnictví považuje za preventivní prvek pouze očkování prozatím stále ještě experimentální vakcínou na původní varianty viru a opakovanou vakcinaci posilujícími dávkami bez přesného určení daného počtu neboli limitu. Mohlo by se zdát, že snad až do zničení přirozené imunity obyvatelstva. Je pravdou, že přirozená imunita a zdraví člověka to za opakovaných restrikcí ze strany Ministerstva zdravotnictví neměla zrovna lehké. Asi byl trochu lovnou zvěří, kterou bylo třeba testovat opatření tak dlouho, až se naočkoval. Většinou proto, aby mohl žít život podle svých představ a alespoň využíval to, co ponechalo Ministerstvo zdravotnictví otevřené či přístupné. Takže nyní novými pravomocemi, včetně pochybných izolací a restrikcí, dosáhne orgán ochrany veřejného zdraví nějakého dalšího cíle, kterým zatím nepřiznal.
Naprosto se nabízí otázka, proč vláda České republiky potřebuje v legislativní nouzi projednat novelu zákona, která je velmi špatným prostředkem pro regulaci práv a povinností, zvláště za situace, kdy ministr zdravotnictví i předseda vlády veřejně hovoří o uvolnění restrikcí nejpozději za dva měsíce. Lze důvodně usuzovat, že tento nápad nevzešel z úředních kruhů Ministerstva zdravotnictví, ale od osob, které potřebují prosadit nezdravotní cíl prostřednictvím mimořádných opatření založených na novele zákona. Pokud se lze v souhrnu podívat na tyto pravomoce, pak zcela jistě nemůže býti přehlédnuta jistá paralela v diktátorskému režimu, neboť možnosti neurčitého výkladu pravomocí ze strany Ministerstva zdravotnictví dosud krotil alespoň zčásti Nejvyšší správní soud, ovšem po přijetí novely zákona tomu bude trochu jinak. Jelikož orgán vydávající mimořádné opatření zjistí kvalifikovaný návrh vůči konkrétnímu mimořádnému opatření, tak jej před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu zruší. Pokud pozbude platnosti uvedené napadené mimořádné opatření v průběhu řízení, tak již nebude přednostně projednáváno. Za této situace bude soudní kontrola stále možná, ale odsunutá na pozdější dobu, kdy už vlastně nebude ničeho třeba řešit.
Osobně jsem byl takto vyřazen z řízení před Nejvyšším správním soudem, říká pan Mgr. Hlavsa, nyní pro chybějící aktivní legitimaci. Tuto zkušenost mají i jiní advokáti, takže se nejedná o ojedinělý případ, ale systémové odpírání přístupu k soudu prostřednictvím úmyslného jednání Ministerstva zdravotnictví. Tímto se chce vyhnout soudní kontrole, a jak tomu bude asi po novele zákona, si dokážete asi každý představit. Samé povinnosti, žádná práva, žádná soudní kontrola někdy v budoucnu, až se dostane návrh na řadu.
Lidská a občanská práva budou po přijetí novely tak dlouho tímto způsobem potlačována, až nezbude neposlušných jedinců, kterým by vadil. Prostě se přizpůsobí a o to tu jde. Již od počátku všech opatření nechat občany trpět, až nebudou utrpení vnímat a bude jim to připadat jako normální. Pak již není problém učinit společnost poslušnou na základě svého covid pasu, který se náramně osvědčil. Lze důvodně uvažovat o tom, že novela zákona je prostředkem k tomu, aby se lidé podvolili, co dosud odmítali, tedy Green Dealu, migračním kvótám, evropské federaci a dalším připraveným plánům ze strany Evropské unie. Přijetím novely zákona poslanci a senátory by byli občané zavázáni k poslušnosti prostřednictvím mimořádných opatření, aby přijali proti své vůli zásadní změnu právního řádu.
Pro výše uvedené mám za to, že novela zákona je jen zástěrkou pro obelhávání obyvatelstva, zastrašení skutečných cílů, které by za normálního života bez covidového útlaku nebylo možné prosadit. Tento můj názor je vyjádřením svobody myšlení dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod za použití čl. 23 stejného předpisu. Dovoluji si sdělit, že jsem společně s mými kolegy advokáty připraven jednat a učinit vše nezbytné pro zachování základních lidských práv v České republice.
Při načítání uvedené novely jsem zjistil její nekonzistentnost s právním řádem České republiky, který v mnoha ohledech nevylučuje, ale přímo deroguje neboli ruší základní lidská práva. Tato jsou ovšem zaručena čl. 1 Listiny základních práv a svobod jako nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná. Osobně se zabývám problematikou pandemie SARS-CoV-2, covid-19, již od samého počátku. Po dlouhodobé práci na ochraně lidských práv ostatních spoluobčanů jsem dospěl k závěru zjištění a podloženým závěrům:
Pandemie nebyla vyhlášena ze strany Světové zdravotnické organizace podle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, tedy vyhlášení pandemie SARS-CoV-2 není právně závazné pro orgány České republiky. Ministerstvo zdravotnictví ani vláda České republiky nemá k dispozici posouzení Světové zdravotnické organizace ze dne 11. března 2020, kterým měla tato instituce dospět k závěru, že se jedná o pandemii. Musím upozornit na to, že klasifikace WHO je tato: Pandemie je epidemie infekčního onemocnění, které se šíří obyvatelstvem napříč velmi rozsáhlými oblastmi. Příkladem je pandemie covidu-19, která v roce 2020 zasáhla všechny světadíly. Podle definice Světové zdravotnické organizace musí být splněny tři podmínky, aby epidemie mohla být prohlášena za pandemii, a to: onemocnění je pro danou populaci nové, infekční agens způsobuje vážné onemocnění a infekce se velmi snadno šíří mezi lidmi.
Musím upozornit na tuto klasifikaci odbornými medicínskými kruhy. Epidemie je neobvykle vysoký výskyt infekčního onemocnění osob na omezeném území během definovaného časového úseku. Označuje se tak situace, kdy je výskyt určitého onemocnění výrazně vyšší než obvykle očekávaný výskyt tohoto onemocnění v závislosti na místě a čase. Termín "výrazně převyšuje" se v různých státech světa definuje různě. Lze totiž sledovat různé ukazatele: úmrtnost, počet nových onemocnění, počet pracovních neschopností a množství prodaných léků.
V České republice a ostatních státech světa se prosadila myšlenka sledovat počet nakažených, ale pouze nakažených osob na základě výsledku pozitivního výsledku PCR testu. Tento postup v České republice však nemá oporu v § 7 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, který stanoví, že ambulantní péče je poskytována jako primární ambulantní péče, jejímž účelem je poskytování preventivní, diagnostické, léčebné a posudkové péče a konzultací, dále koordinace a nezávaznost (správně: návaznost) poskytovaných zdravotních služeb jinými poskytovateli. Tuto zdravotní péči pacientovi poskytuje registrující poskytovatel. ***
