(17.00 hodin)
(pokračuje Zdeněk Kettner)
Já jsem se ptal, jaké procento na běžných nemocničních lůžkách tvoří neočkovaní lidé, kteří ten covid prodělali a byli hospitalizováni znovu. A je to 1,4 %. Když jsem si zjišťoval, kolik je očkovaných, kteří jsou jakoby znovu, tak už je to 46 %. To si nevycucávám z prstu, prosím vás, to je skutečně informace, kterou jsem dostal z Ministerstva zdravotnictví. (Ukazuje papír.) Pak jsem se zeptal na JIPu, kolik je na JIPu nově reinfikovaných neočkovaných. To znamená, nejsou očkovaní, jednou to prodělali a dostali se na JIP znova. A číslo, které jsem dostal z Ministerstva zdravotnictví: 0,2 %. U plně očkovaných je to 30 %. Takže já když si tyhle jednoduché počty dám dohromady, tak za mě to vychází, že minimálně můžeme dát na stejnou úroveň prodělanou nemoc a přirozené protilátky jako ty získané po očkování.
Ze svého okolí jsem zažil, mám i v ozbrojených složkách kamarády, kterým se po očkování udělalo velice špatně a měli stejné příznaky v tom, že každý, komu se udělalo špatně, tak ten covid prodělal. A bylo to docela brzo předtím, než se šli očkovat. A pak šli ke svému obvodnímu lékaři a ten řekl: No tak jste asi měli příliš vysoké množství protilátek, samozřejmě, máte tady očkování, těch protilátek je příliš, to tělo neví, co s tím, a pak máte těžké průběhy. Takže proč se nezaměřujeme i tímto způsobem?
Proč o tom mluvím? Protože lidi, nezapomeňte, že v České republice máme nějaké zkušenosti s totalitním režimem, kde lidi byli do něčeho nuceni, a naši lidé jsou na to velice citliví. Proč jim nedat možnost volby? Nabídnout další alternativy? A jen tak mimochodem, zeptal jsem se proč, jestli se sledují právě ty přirozené protilátky. Tak mi bylo odpovězeno, že v České republice tyto studie nejsou a ze zahraničních studií vyplývá, že protilátky nejsou spolehlivým ukazatelem individuální imunity, a proto se v této indikaci nemají používat. Proč se soustředíme na cizinu? Takže ostatní státy nám řeknou, že oni mají ten pocit. My jsme to vůbec nezkoumali, ale my jim budeme věřit. Já tedy nevím, ale já věřím v naše odborníky, v naše kapacity. A já bych byl rád, kdyby si naše kapacity tyto informace ověřily. No a pokud i naše kapacity dojdou ke stejnému závěru, budu svolnější tomu uvěřit než ve stylu: on to někdo říká, tak my tomu budeme věřit.
Za mě, já skutečně nemohu tento zákon podpořit. Já bych ho podpořil, kdyby skutečně nebyl v rozporu s ústavním právem, kdyby tady byla možnost vyjádření odborných skupin a kdyby ten zákon byl skutečně připravený tak, aby byl nezpochybnitelný, s dostatečným časovým horizontem. Pak bych ho i milerád podpořil. Ale v této situaci opravdu nemohu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. S faktickou poznámkou mám přihlášeného pana poslance Radka Kotena. Pane poslanče, k faktické poznámce, máte slovo.
Poslanec Radek Koten: Děkuji, vážený pane předsedající. Já vlastně v reakci tady na kolegu poslance Zdeňka Kettnera. Tak já bych velice rád, kdyby ty protilátky byly uznávány, protože v té první fázi bylo řečeno, nebo bylo zkoumáno spíš, abych to uvedl na pravou míru, že v podstatě očkovaný člověk, který jde na protilátky dejme tomu za 14 dní až za měsíc, tak po první dávce může mít protilátky mezi 60 až 100 jednotkami. Jen pro ilustraci, já jsem byl na protilátkách, protože covid jsem prodělal na začátku letošního roku, měl jsem krásného silvestra. No a ty protilátky mám asi jedenáct a půl tisíce. Takže podle mých kupeckých počtů, a tvrdím tedy, že nejsem lékař, ale vycházím pouze z nějakých statistických údajů, tak si dovoluji tvrdit, že jsem chráněn daleko lépe oproti tomu, kdo byl očkován vakcínou. Dá se tedy odvodit, že nejenom jedna pravda může být pravdivá. Ale minimálně by se tímto měli zabývat odborníci, protože určitě si kolegové pamatujete, ti, kteří jste to někdy před dvěma a půl lety zažili, měli jsme tu spalničky. Ti kolegové, kteří spalničky v dětství prodělali, měli samozřejmě protilátky. Ovšem ti mladší kolegové, kteří už to štěstí neměli a měli očkování, tak ti se museli nechat přeočkovat, protože prostě žádné protilátky už neměli. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, čas. Děkuji pěkně, že jste dodržel dvouminutový limit. A my se vracíme k obecné rozpravě. Další přihlášenou je paní poslankyně Mádlová Ivana. Paní poslankyně, vašich pět minut.
Poslankyně Ivana Mádlová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, dnes už toho zaznělo k pandemickému, nebo nejen dnes zaznělo k pandemickému zákonu mnoho připomínek. Všechny jsou vesměs poměrně závažné a ukazují na celou řadu nedostatků. Já jsem musela svůj projev zkrátit na pět minut, čili omezím se jenom na některé věci, které v té novele zákona jsou uvedené.
Před necelými dvěma lety zasáhla Českou republiku největší zdravotní krize v moderních dějinách naší státnosti. Ukázalo se, že na tu situaci nebyla připravena legislativa, zejména zákon o ochraně veřejného zdraví. A před rokem jsem přijetí... v podstatě rozuměla, že byl přijat tento zákon, protože nic jiného v podstatě nebylo možné využít. Ale v současné době není důvod, aby byla přijata a schválena novela pandemického zákona.
Mou důvěru v tuto zásadní novelu, která tolik ovlivní život nás všech, snižuje významně i fakt, že nebyla projednána Legislativní radou vlády, která se skládá většinově z předních českých právníků a dalších expertů. Z vyjádření některých členů tohoto orgánu vlády navíc vyplývá, že v rámci interních porad novela byla vždy předkládána s omezenou účinností do srpna 2023, avšak dnes je před námi novela, která omezenou účinnost nemá. Ano, vy tady hovoříte o tom, že v pozměňovacím návrhu toto bude, ale kladu si otázku, proč ta omezená účinnost byla vyňata?
Dále na co bych se chtěla zeptat pana ministra, je, že se tam úplně nově omezilo testování v dětských skupinách. Dětské skupiny mohou navštěvovat i děti, v podstatě kojenci od šesti měsíců do jednoho roku, a v podstatě je to připomínka Ministerstva školství a Ministerstva práce a sociálních věcí. Tyto připomínky Ministerstvo zdravotnictví akceptovalo a já jsem se chtěla zeptat, jaký je důvod, proč by měli být šmahem testováni kojenci ve věku šest měsíců až jeden rok, jestliže navštěvují dětskou skupinu a v podstatě je to jenom pro informativní účely, jestli je dítě pozitivní nebo negativní. Jestli by toto nemělo být na rozhodnutí dětského lékaře na základě posouzení stavu, anamnézy a klinických příznaků. Děkuji za odpověď, pane ministře. ***
