(Jednání pokračovalo v 1.18 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, než budeme pokračovat v rozpravě o pořadu schůze, přečtu omluvenky. Dne 16. 2. od 1.18 do 8.00 ráno z osobních důvodů a od osmi ráno do konce jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr Mikuláš Bek, dále z jednání Poslanecké sněmovny ve dnech 16. a 17. února z důvodu pracovní zahraniční cesty, účasti paní ministryně Jany Černochové na zasedání ministrů obrany členských zemí NATO v Bruselu, a dále dnes, 15. 2., do 24 hodin, zítra, 16. 2., od jedné hodiny ráno do devíti hodin ráno se omlouvá paní ministryně Helena Langšádlová. Poslední omluvenka je, že dne 15. 2. mezi dvacátou a půlnocí se omlouvá paní poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš.
Pro pořádek se zeptám, abych nepřeskočil přednostní práva, a to je to, že paní předsedkyně Alena Schillerová již mluvila s přednostním právem a je to vyřešeno? (Ano.) Děkuji. Táži se, zda ještě dostal slovo před přestávkou pan předseda Jakub Michálek, nebo zda chce vystoupit s přednostním právem? Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Jakub Michálek: Vážené kolegyně vážení kolegové, já jsem se skutečně dneska přihlásil, ale přihlásil jsem se v jiném čase, v jiné atmosféře. Přihlásil jsem se s tím, že budu reagovat na některé věci, které zazněly v projevu pana Okamury, ale opravdu jsem nečekal, že ten projev bude tak dlouhý, že můj odpovídající projev by musel být minimálně tak šestiminutový, desetiminutový a tak dále.
Ale to, co se tady odehrálo, skutečně svým způsobem byl takový pokus o puč, jak pan Okamura použil ta slova, protože jsme se tady stali svědky toho, že jeden člověk může zastavit fungování celé ústavní instituce, která má 200 hlav. Takovýto systém skutečně v některých státech fungoval. Myslím, že v Polsku měli podobné zřízení, a vedlo k tomu, že jeden člověk mohl cokoliv zavetovat, a vedlo to k tomu, že se jim ten způsob uspořádání zhroutil a velmi brzo to opustili. Pro demokratické fungování to není vhodný způsob uspořádání a my tady máme demokratické uspořádání. V demokracii politická rozhodnutí, tak jak to máme v ústavě, vycházejí z vůle většiny, a přitom dbají oprávněných zájmů menšin. Čili samozřejmě v rozumném rozsahu obstrukce, které jsou v souladu s pravidly a tak dále, mohou sloužit k dočasnému odložení těch rozhodnutí, zpomalení, k dalšímu promyšlení a tak dále ale nemůžou samozřejmě vést k tomu, že o tom, jaké zákony budou přijímány, bude rozhodovat jeden člověk nebo hrstka, protože demokracie je o tom, že proběhnou volby, ty mají nějaký výsledek a to se promítne do toho, jaké zákony se schvalují. A to si myslím, že je velmi důležité. ***
