(4.50 hodin)
(pokračuje Karla Maříková)
Pokusy s léky bereme vážně, protože si uvědomujeme možnost iatrogenních úmrtí. Žádáme dohled komisí pro monitorování dat a uznáváme, že zde pouhé dobré úmysly nestačí. Proč tomu tak není u nelékových strategií? Je to, jako by nelékové intervence nebyly schopné uškodit nebo jako by byly považovány za příliš těžké na zkoumání nebo za zjevně prospěšné na to, abychom se obtěžovali jejich zkoumáním. Potřebujeme studie, protože nemůžeme předpokládat, že nelékové intervence nemohou škodit.
Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích argumentuje tím, že v případě onemocnění covid-19 není pochyb, že jde o celosvětovou pandemii, čímž odůvodňuje přiměřenost zásahu do osobních svobod a práv občanů. Otázkou je, na základě čeho usuzuje na nezpochybnitelnost označení současné situace s celosvětovou epidemií. Připomeňme si definici základních epidemiologických pojmů, které jsou v této souvislosti běžně používány medicínskými odborníky, právníky, novináři i širokou veřejností. Podle Světové zdravotnické organizace je epidemie definována jako neobvykle vysoký výskyt infekčních onemocnění osob na omezeném území během definovaného časového úseku. Označuje se tak situace, kdy je výskyt určitého onemocnění výrazně vyšší než obvykle očekávaný výskyt tohoto onemocnění v závislosti na místě a čase. Pandemie je definovaná jako epidemie vyskytující se celosvětově nebo na rozsáhlém území překračujícím hranice státu a obvykle zasahujícím velký počet osob.
Z uvedeného vyplývá, že pojmy epidemie a pandemie nejsou definovány nijak exaktně, nejsou specifikovány počty případů onemocnění nebo úmrtí jimi způsobenými, nejde ani o jejich konkrétní vymezení časově či prostorově. V popisu epidemie je sice zmíněno, že se má jednat o definovaný časový úsek, není však již nijak upřesněno, kým a na základě čeho má být tento časový úsek stanoven, ani kdy a na základě čeho má být stav epidemie pandemie ukončen. Počet případů popisujících vznik epidemie závisí na konkrétním infekčním původci, typu a velikosti exponované populace, předchozí expozici obyvatel a na čase a místě výskytu. Existuje tedy řada proměnných, na základě kterých je prohlášeno, že vznik epidemie - pandemie je, jelikož kritéria nejsou exaktně definována. Toto rozhodnutí je do značné míry subjektivní. Epidemie či pandemie zpravidla v konkrétní situaci vyhlašují regionální národní či mezinárodní instituce související s ochranou veřejného zdraví.
U jiných infekčních onemocnění jsou definice přesněji stanovené. Pro chřipku je jedním z kritérií pro vyhlášení epidemie počet nemocných na 100 000 obyvatel. Konkrétně v České republice byl tento počet stanoven na 1 600 až 1 800 nemocných na 100 000 obyvatel, přičemž v dřívějším období byla tato hranice až od 2 000 případů onemocnění na 100 000 obyvatel. Tyto hranice se mohou měnit, pokud je k tomu závažný důvod. O snížení hranice pro vyhlášení epidemie chřipky bylo rozhodnuto například tehdy, když se snížila návštěvnost lékařů, a tím i počet evidovaných nemocných s chřipkou v období, kdy se zrušilo proplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci. Tedy toto kritérium je nastaveno epidemiology tak, aby reflektovalo situaci u onemocnění covid-19. Zatím žádná číselná hodnota počtu nemocných v populaci pro definici epidemie nebyla stanovena ani po více než dvou letech.
I přes jisté rozdíly a specifikace mají nemoc covid-19 a chřipka řadu podobných charakteristik. V obou případech se jedná o infekci dýchacích cest přenášenou kapénkovou infekcí s obdobnou nakažlivostí danou reprodukčním číslem R. Obě nemoci mohou mít různé závažné průběhy od bezpříznakových až po fatální. Nejzávažněji jsou postiženy nejstarší věkové skupiny a osoby se závažnými komorbiditami. Podle posledních výzkumů se ukazuje, že i celková smrtnost obou nemocí je obdobná: 0,1 a 0,15 %, přestože původní odhady hovořily o výrazně vyšší mortalitě onemocnění covid-19. Vyšší smrtnost ve srovnání s chřipkou ovšem může být i u nemoci covid-19 v oblastech s výraznějším zastoupením starších a polymorbidních osob. Pro stanovení prahu epidemie by proto mohly být použity stejné nebo podobné počty nemocných jako u chřipky. Česká republika byla jednou z nejvíce zasažených zemí, pokud jde o počet případů SARS-CoV-2. V době kulminace na podzim a na začátku roku 2021 bylo u nás kolem 1 % takzvaných aktivních případů, tedy 1 000 na 100 000 obyvatel, tedy méně, než je epidemiologický práh chřipky. Maximální počet aktivních případů se pohyboval okolo 1,7 % v březnu 2021. Přitom se ovšem jednalo nejen o nemocné osoby, jako je tomu u evidovaných případů chřipky, ale o všechny osoby s pozitivním výsledkem PCR bez ohledu na přítomnost příznaků. Navíc pozitivní osoby byly aktivně vyhledávány a trasovány, což se u chřipky běžně neprovádí. Data týkající se prelevace (prevalence?) chřipky a SARS-CoV-2 tedy nejsou vzájemně porovnatelná, jelikož jsou získávána odlišným postupem. Z toho lze dovodit, že pokud by se k onemocnění covid-19 přistupovalo pomocí stejných epidemiologických postupů, které byly do roku 2020 využívány ve vztahu k chřipce, byl by počet evidovaných případů i úmrtí v souvislosti se SARS-CoV-2 výrazně nižší, než jsou vykázané počty. Přesto lze soudit například z výsledků vyšetřování protilátek, že většina populace již má vůči SARS-CoV-2 imunitu, ať už po prodělané nemoci, nebo díky očkování.
Připomeňme si i jiné závažné infekce, například rotavirové infekce postihnou každoročně 130 až 140 milionů lidí, převážně malých dětí, z nichž 700 000 zemře. Podle těchto údajů je smrtnost rotavirových nákaz 0,5 %, a to zejména u malých dětí v oblastech s nedostatečnou zdravotní péčí. Chřipka a covid-19 naproti tomu postihují závažným průběhem především osoby vysokého věku a polymorbidní a jejich smrtnost je až 0,15 %.
Dalším příkladem podceňovaného infekčního onemocnění jsou třeba spalničky. I přes vysokou proočkovanost se celosvětově vyskytuje okolo 35 milionů případů ročně. V roce 2000 zemřelo 651 000 pacientů se spalničkami, v roce 2015 134 000 nemocných. Smrtnost je 0,38 až 1,86 %. Přitom za epidemii v případě spalniček je podle regionální verifikační komise Světové zdravotnické organizace pro eliminaci spalniček a zarděnek považován výskyt již dvou a více laboratorně potvrzených případů spalniček, které jsou v časově epidemiologické či virologické souvislosti. Situace v Evropě se v posledních letech dramaticky zhoršuje. V České republice začal počet případů výrazně stoupat od roku 2017, kdy bylo zaznamenáno 146 případů. Zatím poslední epidemie spalniček proběhla v roce 2019, kdy onemocnělo 590 osob. Nejvíce nemocných bylo v Praze a Moravskoslezském kraji. V drtivé většině případů onemocněli lidé s vyvanutou postvakcinační imunitou. Senioři jsou stále ještě chráněni protilátkami, které získali přirozenou imunitou po prodělání onemocnění, ale i lidé narození po roce 1969, kteří byli v dětství očkováni, nejsou už chráněni dostatečně a je nutné je přeočkovat. Prodělání spalniček tedy vede k trvalejší a kvalitnější imunitě než vakcinace. Přestože jde o mnohem nakažlivější onemocnění, než je covid-19 a chřipka, daří se standardními protiepidemiologickými opatřeními a přeočkováním rizikových osob epidemii zvládat bez výrazného omezení chodu společnosti. Indikace k přeočkování je stanovena na základě výsledku vyšetření protilátek z krve, přičemž za imunitní osobu se považuje ta, u níž byla při laboratorním vyšetření jakoukoliv metodou prokázána pozitivita IgG protilátek proti viru spalniček, a to bez ohledu na výši dosažených hodnot. ***
