(7.20 hodin)
(pokračuje Marie Pošarová)
Jak dlouho a jak daleko chce ještě západní Evropa ustupovat? A má vůbec kam couvat? Má k tomu právo a souhlas svých občanů? Myslíte si zde, že zde v české kotlině jsme opravdu v bezpečí? I my Češi přece již máme své oběti islámských teroristů. Byli to skuteční lidé, naši spoluobčané, měli své rodiny, životy a sny. Zemřeli kvůli nenávistné ideologii islámu. Zaslouží si proto, abych vám přečetla jejich jména. Je to Petr Kořán - zavražděn muslimským útočníkem 24. července 2005 v egyptském Šarm aš-Šajchu. Ivo Žďárek, diplomat a velvyslanec - zavražděn při teroristickém útoku islamistů v Islámábádu 20. září 2008. Pavel Hrůza - zavražděn Islámským státem v Libyi, přesné datum není známo, stalo se tak v roce 2016. Naďa Čižmárová - zavražděna islámským teroristou při útoku v Berlíně 19. prosince 2016. Lenka Civínová - ubodána islámským teroristou 14. července 2017 v egyptské Hurghadě. Tito Češi byli zavražděni islámskými fanatiky, kteří chtěli ve jménu islámské ideologie zabíjet náhodné nevěřící, a to jenom proto, že byli na dovolené nebo někde po ruce. Od 11. září roku 2001 bylo islámskými teroristy zabito více než pět tisíc Američanů a Evropanů.
Takže se ptám, kolik dalších obětí islámských útočníků to ještě bude muset být, aby se omlouvači a propagátoři islámu probudili a začali konečně chápat, o co jde, a konat? Což pak jim ani smutný a krvavý příběh přeměny Libanonu z demokratické, otevřené a multikulturní krásné země v krvavou lázeň občanské války nestačí? Kolik krve ještě musí protéct, aby se čeští zákonodárci probudili z noční můry politické korektnosti a začali konečně chránit své občany?
Hořké plody islámské ideologie ve formě jejích násilných projevů vůči bezvěrcům a jinověrcům, a zejména vůči ženám totiž můžeme v poslední době spatřovat takříkajíc už i na vlastní oči v naší vlasti, například v podobě znásilnění nezletilé Češky u Terezína muslimským zločincem, který se k nám přemístil v rámci takzvaného institutu strpění z Německa, anebo v podobě nedávného znásilnění a pobodání české dívky v Karlových Varech afghánským muslimem, migrantem, kterého přijalo Německo a umožnilo jeho volný pohyb do Čech, kam nás přišel takto obohatit. Řekněme to jasně a nahlas. Islám podle našich společenských i právních měřítek a i podle výsledku soudního řízení s panem Sáňkou, o kterém ještě budu hovořit, je jasně potvrzen jakožto ideologie neslučitelná s demokratickými hodnotami naší civilizace a kultury, založenými na principu lidské svobody a nedělitelných individuálních lidských práv. Islám je ideologie maskovaná za náboženství. Demokracie, demokratický režim, je podle islámu slabá, prohnilá a zavrženíhodná. Islám je dle jeho vlastního sebehodnocení ideologie vyvolených a příslibem ráje plného rozkoší pro každého, kdo při jeho šíření a v jeho zájmu zemře, nejlépe zabije-li přitom co nejvíce nevěřících. Každý se může přidat, ale nikdo nesmí ven, protože hereze je v islámu hrdelní zločin.
Ale vraťme se k otázce, jaký je rozdíl mezi vírou a politikou v islámu. Dle Billa Warnera, světově známého překladatele islámských spisů, lze říci, že pokud se někdo modlí doma arabsky, otočen k jihovýchodu, je to jeho víra, jeho soukromá záležitost a nikdo s tím nemá problém. Pokud se ale s dalšími 500 nebo 5 000 soukmenovci modlí ve veřejném prostoru, je to politický islám, je to politika. Kdo jste byl v posledních letech například v Paříži nebo v Bruselu, asi víte, o čem mluvím. Zákonná úprava, kterou navrhujeme, má za cíl postavit hráz všem nenávistným ideologiím, které zde jsou, případně budou, stejně jako jejich propagátorům či kazatelům. Jde i o ideologie, které teprve vzniknou, protože dobře chápeme závažnost momentu, ve kterém se nyní jako země i jako evropská civilizace nacházíme. Snažíme se poučit zejména z toho, co se v posledních letech děje v západní Evropě. Snažíme se vytěžit tuto zkušenost k tomu, abychom byli schopni se opakování tohoto vývoje v naší vlasti bránit. Účelem tohoto našeho návrhu zákona není zakázat islám, to by byl velmi zúžený pohled, náš záměr je daleko širší. Účelem našeho návrhu je rázně se jako stát postavit veřejné propagaci, podpoře a šíření nenávistných ideologií současných, budoucích známých i dosud neznámých ideologií, které nepokrytě a prokazatelně vyzývají k násilí a zabíjení, a postavit je po zásluze mimo zákon.
Ve vztahu k oprávněnosti a potřebnosti naší novely je velmi důležité zmínit případ někdejšího předsedy pražské muslimské obce Vladimíra Sáňky. Tento člověk nebyl soudem potrestán, přestože prokazatelně šířil radikální a nenávistné islámské texty. Pražský městský soud ho v roce 2018 definitivně zprostil obžaloby. Jeho kauza se týkala vydání knihy Bilala Philipse s názvem Základy tauhídu - islámský koncept Boha. Autor knihy nesmí do některých západních zemí - Německo či Velká Británie, kniha je v některých státech zakázána. Kniha propaguje takzvaný salafijský směr islámu, který hlásá nenávist nejen k jiným náboženstvím. Dle soudních znalců je kniha nenávistná a vychází ze stejných zdrojů jako Islámský stát. Text knihy pak vysloveně vyzývá k nenávisti vůči neislámským vládám a salafijský směr islámu, z něhož text vychází, je zaměřen proti ostatním náboženstvím.
Vladimír Sáňka byl za vydání a distribuci této knihy obviněn ze zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. Prvoinstanční soud Sáňku v roce 2016 zprostil obžaloby. Tento rozsudek odvolací soud zrušil a vrátil případ k dalšímu dokazování. Druhý zprošťující verdikt z roku 2018 už je pravomocný. Sáňka se dle tohoto finálního soudního výroku nedopustil žádného trestného činu, protože se nepodařilo prokázat, že by svým konáním podporoval hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů. Dle soudu na základě znaleckých posudků salafismus nelze považovat za hnutí, protože jako hnutí bychom mohli označovat jen subjekty, které některou z podob této ideologie přijaly za vlastní. Za hnutí se považuje skupina osob alespoň částečně organizovaná, což salafismus nesplňuje. Státní zástupce naopak trval na tom, že šíření knihy je třeba potrestat, podle něj salafismus hnutí je. Podle soudu byla jádrem sporu jednoznačně otázka, zda salafismus je hnutí ve smyslu § 403 trestního zákoníku. Pokud si na tuto otázku odpovíme negativně, jakékoliv další dokazování je již bezpředmětné, samozřejmě sdělil rovněž soud. ***
