Vidíme to i tady ve Sněmovně, kdy vy neumíte jednat, nechcete jednat s ostatními. Všichni jsme tady zvoleni minimálně statisíci občany České republiky, ale vy prostě nechcete jednat, pohrdáte hlasy některých občanů. Přesně se to ukazuje i na pandemickém zákoně, i na mediálním zákoně, který chystáte, a tak dále, že natvrdo rozdělujete společnost. Chápu, že máte mezi sebou nikoli politiky, ale spíše aktivisty, kteří nenávidí ty, kteří mají jiný názor. Je to například předsedkyně Sněmovny Pekarová Adamová, je to pan poslanec Marek Výborný a podobně. Já s tím mám zkušenosti, víte, s těmito typy lidí, protože jsem celoživotně terčem rasistických poznámek. Přesně vím, kdo jsou rasisti. Oni to mají v sobě. V nich to hrkne, když vidí někoho s jinou barvou pleti. V nich to najednou hrkne. Je to podle mě už patologická porucha, ti lidé by se měli s někým už poradit. V nich to hrkne a mají problém, a to jste přesně vy, protože já s tím mám zkušenost právě z hlediska rasismu, protože jsem celoživotně terčem rasistických urážek nějakých zoufalců. A je to přesně tak, protože vy když vidíte jiný názor, než máte vy - a já to přesně vidím celý život, protože mně teď bude padesát, já s tím mám zkušenost celý život, s těmi rasistickými narážkami a rasismem - takže já přesně čtu ty lidi, jak to je. A taky jsem si o tom četl, jak to vlastně vzniká, že se člověk stane rasistou. Já jsem míšencem dvou ras, takže s tím mám pochopitelně zkušenosti, tady asi jako jediný z vás, tedy kromě mého bratra ještě. A je to přesně, jak to vidím na vás, že když jde něco říct Okamura nebo SPD, tak v některých z vás to úplně hrkne nenávistí, zatmí se vám, jde z vás obrovská zášť a nenávist najednou a projevuje se to přesně v tom vašem chování. Typicky jsou to tito dva poslanci, o kterých jsem teď hovořil, a je to moje dlouholetá životní zkušenost, že hrk a je to. To je opravdu bych řekl patologický jev a bylo by dobré, pakliže by se toho ten člověk chtěl zbavit, chtěl by přestat být nenávistný a chtěl by se začít chovat tak, aby měl rád lidi kolem a nebral lidi v osobní rovině, tak by bylo dobré skutečně navštívit psychiatra - myslím to v dobrém - a prokonzultovat svoji nenávist vůči ostatním lidem, protože normálně smýšlející člověk respektuje to, že má někdo jiný názor. Dokážeme si sednout ke stolu, dokážeme si dát třeba, obrazně řečeno, skleničku vína, popovídat si o rodině, o soukromí. S tím mám velké zkušenosti, protože jezdím neustále, pakliže to dovoluje situace, jezdím neustále po akcích po celé republice. Zdaleka tam nejsou jenom voliči SPD a ti lidé jsou skvělí, protože i když řeknou, že nevolí SPD, drtivá většina lidí přijde diskutovat, přijde říct: Sice vás nevolím, ale chceme se na něco zeptat. A to je úplně skvělá atmosféra, je to přesně ta demokratická diskuse a je to to krásné na setkávání s veřejností. Takže mám dlouholeté zkušenosti, protože mezi občany chodím i díky tomu, že se pohybuji v médiích v podstatě téměř třicet let, chodím v podstatě polovinu života, tak mám tu osobní zkušenost. A vidím, když je někdo nenávistný a má to v sobě, jako to má nějaký ten rasista v sobě, ten, který je opravdu ten, který to má už v sobě, tak přesně to vidím. A oni si to často neuvědomují, neuvědomují si to ti lidé, že to tak je. Ale já na to tady upozorňuji, protože to, jak se tady vyhrotila situace po volbách a jak jsem některé z vás začal poznávat v jiných životních situacích, například poté, co jste se dostali do vládní koalice, tak nestačím zírat, co se s některými z vás stalo. Na druhou stranu je tady spousta vládních poslanců, kteří se chovají nadále fajn, dá se s nimi úplně perfektně mluvit, tykáme si už z minulosti a není tam žádná osobní rovina a jsou to i příjemní společníci, když se mluví o spoustě věcí, dokonce i o politice když spolu mluvíme. Takže to takhle prostě tady je. Ale začal se tady rozvíjet ten jev obrovské nenávisti, která si myslím, že jelikož tady spolu máme být čtyři roky nebo necelé čtyři roky, tak by bylo dobré, abychom se nad tím všichni zamysleli. Vím, že to asi nepadá na úrodnou půdu, tenhleten můj apel, protože samozřejmě pro to, aby to chtěl někdo řešit, musí mít určitý lidský rozměr. K tomu je potřeba často, ne vždy, i určitá osobní zkušenost. Když tu osobní zkušenost ten člověk nemá a neprožil si něco, třeba nějaké trable v životě - já jsem část dětství vyrůstal v dětském domově v Mašťově u Podbořan - tak ono se to pak těžko vysvětluje a těžko se to potom někomu říká.

Takže bych pokračoval. Já o tom hovořím v té souvislosti k věci, protože pandemický zákon je právě o lidských právech a svobodách. Je to o tom, že vy je chcete omezovat, že chcete rozdělovat společnost - a už ji rozdělujete tím zákonem, úplně zbytečně. A myslím, že v České republice to, co bychom právě potřebovali mimo jiné i teď, kdy jsme si prošli covidovými opatřeními, ať už s nimi někdo souhlasil, nebo ne, tak bychom teď potřebovali stmelit společnost, abychom táhli za jeden provaz, abychom se tady shodli na nějakých věcech, aby tady ta nenávist a abychom se tady vzájemně respektovali, přestože máme jiné politické názory.

Vládou předložený zákon na neurčito zavádí možnost Ministerstva zdravotnictví vydávat restrikce, a to i ty, které se přímo netýkají epidemie - například na omezování venkovního sportu, dětských táborů nebo farmářských trhů, což rozhodně nepotřebujeme. Až po velkém tlaku SPD vláda zákon omezila do listopadu, takže ty naše legální a zcela v souladu se zákonem obstrukce, které jsme dělali, samozřejmě že to úspěch přineslo a vláda to moc dobře ví. Správně to mimochodem pojmenoval senátor Canov za hnutí STAN, který v médiích po pravdě řekl - a je zajímavé, že vládní politici to tady nechápou, ale senátor to chápe - že díky tomu, že SPD tady dalo na projednávání veto na úvod, při tom úvodním projednávání před pár týdny, tak jsme vytvořili vládní koalici prostor, aby na základě tlaku SPD vládní koalice mohla dát pozměňovací návrhy. Jinak by ten prostor časový nebyl, kdyby se to hned projednávalo. A na základě našeho tlaku jste to alespoň zmírnili, protože vy jste původně ten pandemický zákon, ten jinak pojmenovaný nouzový stav, navrhovali na dobu neurčitou, chci zdůraznit, na dobu neurčitou! Až na základě tlaku SPD jste tam dali pozměňovací návrh do listopadu. Stejně tak jste navrhovali rozšíření počtu ministrů, kteří by mohli direktivně ovládat životy občanů. Byl tam nejen ministr zdravotnictví, ale taky ministr obrany a ministr vnitra.

Všechno jste na základě tlaku SPD a právě těch obstrukcí, co jsme dělali, kdy jsme vám to vysvětlili, získali jste tím pádem díky nám časový prostor - protože díky našemu vetu jste získali časový prostor, jinak by ten prostor vůbec nebyl a už by to muselo být zařazeno na schůzi tak, jak jste chtěli - tak díky nám jste to upravili a díky nám se teď můžete samozřejmě prsit, že jste to nějakým způsobem upravili. Ale všichni vědí, že je to právě díky tomu, a senátor Canov to velice dobře pojmenoval, protože to samozřejmě pochopil politicky, že naše obstrukce měly cíl, protože jsme věděli, že je nás jenom dvacet, že jsme tady v drtivé menšině, tak jsme politicky profesionálně chtěli vás aspoň natlačit do toho, abyste to nějakým způsobem upravili, když už si to natvrdo ve finále chcete prohlasovat. Ale samozřejmě my budeme chystat i tu ústavní stížnost.

Jsem rád, že jste aspoň ustoupili tlaku SPD a nechali jste si to vysvětlit. Důkazem toho je, že sami vládní poslanci tady potom dali při předešlém projednávání před pár týdny, než to odešlo do Senátu, vy sami, vládní poslanci, jste dali na ten vládní paskvil pozměňovací návrhy, protože sami vládní poslanci se přiznali k tomu, že to byl paskvil, protože tam sami dali ty pozměňovací návrhy na základě tlaku SPD, a upravili jste to tady ve Sněmovně. Takže opoziční práce SPD tady sklidila úspěch a sklidila úspěch i u takto šíleného zákona. Alespoň se nám, dvaceti poslancům, podařilo, abyste to upravili, a reálně jsme dosáhli výsledku. Takže by bylo také dobré to přiznat, stejně jako to přiznal a správně to řekl vládní senátor Canov. Takže je to tak, je to tak, je to tak. ***