(10.00 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Dobře, asi nikoliv. Já tedy otevírám obecnou rozpravu a jenom jsem se ujistila o tom pořadí. Nyní je přihlášen pan poslanec Václav Král a potom paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím pana poslance Krále. Stahuje? Není tady. Není tady, řečník nepřítomen, a poprosím tedy paní zpravodajku s vaší přihláškou do rozpravy. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Berenika Peštová: Jak již jsem avizovala, tak jsem si připravila pár argumentů ohledně zálohování, a ráda bych možná, pokud i tady nějaká diskuse faktických poznámek kolem toho vznikne, ráda bych, abychom se k tomu vyjádřili. Dle SUP je od roku 2025 povinných v PET láhvích 25 % recyklovaného PET, takzvaného rPET, ale od roku 2030 SUP nařizuje už 30 % recyklovaného plastu, a to ve všech plastových nápojových láhvích, nejen v PET. To znamená, pokud někdo nyní prosazuje povinné zálohování PET, pak by měly být povinné zálohy i u dalších typů nápojových plastů včetně plastu HDP. Co je HDP? HDP je polyetylen s vysokou hustotou. Jsou to plastové obaly na mléko, džusy, jogurtové nápoje, pivo, víno a další nápoje. Zálohování jen PET láhví nevyřeší splnění cíle SUP.
Návrh na povinné zálohování není řádně vydiskutovaným vládním návrhem jako SUP a byl by přílepkem k této nové legislativě. Návrh na povinné zálohování nemá žádné analýzy včetně povinné studie dopadů, takzvané RIA. Nikdo toto téma dřív neotevřel pro názor odborníků. Tím nechci říct, že nebylo diskutováno, ale ty názory jsou tak protichůdné, že nebyla žádná shoda na tom, zda zálohovat, či nezálohovat. Pouze je zde snaha přilepit rychle návrh povinných záloh k původnímu vládnímu návrhu zákona. Povinné zálohování obalů od nápojů by postihlo a regulovalo velké množství obchodních a ekonomických vztahů, od výrobců nápojů přes obchodníky, obce a města, třídicí linky až po finální recyklátory druhotných surovin. To je důvod, proč by taková regulace měla být případně řešena samostatným zákonem a s tím související komplexní debatou a meziresortním připomínkovým řízením, nikoliv pouhým přílepkem.
Pokud někdo chce zákonem zavést povinné zálohování bez průkazných odborných analýz, například uhlíkové stopy, pak zde vzniká precedens na povinné zálohování a může zde vznikat také povinné zálohování pneumatik, baterií a dalších výrobků. Zastánci zavedení povinných záloh na obaly od nápojů vědomě pracují na omezení nabídky spotřebiteli. Nebude možné si legálně zakoupit nápoj v nezálohovaných obalech, což znamená zákaz nákupu nezálohovaných láhví. Potom, pokud tento pozměňovací návrh vznikne, tak by tento pozměňovací návrh měl mít název "Zákaz třídění PET láhví do kontejneru".
Povinně zálohovaná PET láhev není jako skleněná láhev, nenaplňuje se opětovně. Je zmačkána a rozemleta na vločky tak jak současně nezálohované PET láhve vytříděné do kontejnerů na plasty. Aby mohly být povinně zálohované PET zpětně vykupovány, musí být nepoškozené, to znamená, auta převážející zálohovaný PET zpět do obchodů budou s nezmačkanými PET láhvemi, které tak tvoří větší objem. Když to shrneme, auta nám budou převážet vzduch. Je to nákladné a bohužel tím budou zvyšovat tolik diskutovanou uhlíkovou stopu.
Dle navrhovatelů povinného zálohového systému budou veškeré náklady na zavedení povinných zálohových PET hradit výrobci. To znamená, tyto zvýšené náklady výrobců na provoz zálohového systému se promítnou dále do ceny konečných výrobků a tyto náklady reálně zaplatí spotřebitel. S povinným zálohováním PET čeká spotřebitele bohužel zdražení všech nápojových výrobků v PET obalu. Budeme-li se zde bavit o pozměňovacím návrhu, který zde byl načten již v minulém volebním období, tak autoři povinného zálohového systému ve své ekonomické analýze počítají s ekonomickou udržitelností tohoto systému jen v tom případě, že bude jedna třetina nákladů financovaná z nevrácených záloh ve výši 3 koruny na PET láhev, které spotřebitel zaplatil. Potvrzuje se zde paradox, že tito zastánci povinného zálohování potřebují pro finanční udržení celého systému povinných záloh co nejméně vrácených zálohových láhví. To znamená, jsou finančně závislí na tom, co právě kritizují, proti čemu bojují a co je dle nich hlavním důvodem zavedení povinných záloh.
V České republice je aktuálně vytříděno zhruba 80 % nápojových PET, což je jeden z nejlepších výsledků v Evropské unii. Evropská unie požaduje od roku 2025 77 % a od roku 2029 90 %. To znamená, že není nutné žádné rychlé změny či opatření ve formě povinného zálohování PET, které nemá ekonomickou návratnost. Cíl pro rok 2025 plní Česká republika už nyní. Ministerstvo životního prostředí navrhuje rozšířit síť sběrných kontejnerů pro dosažení dalších 10 % na cíl 90 % vytříděného PET, což je cesta správným směrem a já s ní plně souhlasím.
Povinné zálohování neřeší odnos a sběr volně poházených PET láhví, takzvaný littering. Zavedení 3 korun zálohy nemotivuje 16 % dosud netřídících občanů ke zpětnému odnosu použitých láhví do automatu, naopak, ohrožuje stávající třídiče touto povinně zálohovou zátěží, neboť láhve pohozené v přírodě většinou nepůjdou vrátit. Automat je nevezme, protože budou mít poškozenou etiketu, tudíž ta cenina nebude vratná do automatu.
Zálohový systém determinuje riziko poklesu ochoty k třídění. Tento fenomén se objevil například v Německu, kde vlivem povinných záloh došlo k poklesu třídění plastů o 11 %. V případě poklesu třídění ostatního odpadu o 11 % by pak celkový negativní dopad povinných záloh představoval úbytek 59 200 tun tříděného sběru. Nápojový PET tvoří pouze 5,5 % celkových obalových - říkám obalových - odpadů. Dále tvoří PET přibližně čtvrtinu objemu žlutých kontejnerů. Ostatní jsou plasty s obtížnou nebo nulovou materiálovou využitelností. Využitelné jsou pouze k energetickému využití. ***
