(12.30 hodin)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Další přihlášený s přednostním právem je pan předseda Michálek a pak následně paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jakub Michálek: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl přinést takový nový směr do té současné diskuse, která je poměrně vyhrocená mezi dvěma polarizujícími se postoji. Předně začnu tím, že bych chtěl odmítnout, že vláda dostatečně nečiní kroky pro občany v té nízkopříjmové oblasti. Je sice pravda, že ten počet žádostí je dost nízký, ale kritizovat zde, že vláda by měla za dva měsíce změnit celý dávkový systém a všechny formuláře, které jsou tady léta, zejména za ta léta předchozí vlády, si myslím, že je v tento okamžik nemístné. Určitě se shodneme, že ten dávkový systém je přebyrokratizovaný, chybí v něm automatizace a tak dál, ale v této debatě ten argument není nosný.
Můj projev se bude týkat dopadu energetické krize zejména na rodiny a střední třídu. Přináším v tomto ohledu další názor do té diskuse, která tady běží. Vedle na jedné straně velmi úzce vymezených opatření Ministerstva průmyslu a obchodu, což považuji v době drahoty a vyššího výběru daní z energií za neférové, a na druhé straně plošného odpouštění daní, které zde prosazovalo hnutí ANO, které ovšem má ten problém z hlediska distribučního efektu, že pomůže dramaticky právě těm největším spotřebitelům energie. Z tohoto pohledu to totiž není motivační a není to ani ekologické. Zjednodušeně řečeno, babička, která má hluboko do kapsy, dostane výrazně menší slevu než majitel obrovské vily s vyhřívaným bazénem, který spotřebuje spoustu energie, protože všichni budou mít procentuální slevu v případě, že to bude řešeno přes tyto daňové zákony. Myslím si, že tímto způsobem, pokud už chceme do toho vstupovat z hlediska státu a těm lidem pomoci, a já jsem pro, tak tímto způsobem bychom tu slevu a to bohatství distribuovat neměli.
Já vyjdu z konkrétního příkladu, se kterým se na mě obrátila občanka, která je současně předsedkyní společenství vlastníků jednotek v baráku, který má asi sto bytů. Uvedla, že kvůli vysokým cenám plynu dojde ke zvýšení měsíčních záloh o 7 000 korun. (Správně 700 000.) To je úplně rekordní příklad, který je extrémní, já uznávám, týká se skutečně té doby, kdy byly nejvyšší ceny plynu během prosince, a tudíž i ty zálohy byly extrémní. Ale bohužel ten příklad je reálný. V domě, který má sto bytů, se zvýšily měsíční zálohy ze 140 000 na 880 000, to znamená přes 700 000 korun měsíčně navíc. A to zásadní, co je potřeba si říci otevřeně, že z toho je daň z přidané hodnoty 120 000 korun měsíčně za ten jeden barák, které vybere stát na dani z přidané hodnoty kvůli tomu, že tady máme energetickou krizi a drahotu. To je problém, který si musíme otevřeně pojmenovat. Problém, před kterým zde neutečeme. Já jsem se obrátil na příslušnou organizaci, na její představenstvo, mluvil jsem s těmi lidmi a skutečně, ti lidé to nenapálili. Ono to vychází ze situace, která je na trhu.
Když jsme probrali plyn, tak pojďme se podívat, jak to je s elektřinou. Podle výpočtu našeho analytického týmu, pokud došlo ke zdražení ceny elektřiny o 1 000 korun, tak z té tisícovky, o kterou se zdraží, dostane 665 korun stát. Různými cestami. Stát vydělá na tom zdražení 665 korun. Většinu těch peněz, o které se to zdraží, stát spolkne, a to na uhlíkových povolenkách, samozřejmě na nějakém zisku od těch, kteří vyrábějí energii, pokud jsou spoluvlastněni státem, jako je společnost ČEZ, a. s., tak prostřednictvím dividend to tam doteče. Dvacet jedna procent z toho činí daň z přidané hodnoty a dále je tam pokles výdajů na obnovitelné zdroje státního rozpočtu 92 korun. Takže dohromady skutečně velkou část toho, co platí lidé navíc i v té oblasti elektřiny, dostane stát. Proto bychom se této otázce neměli vyhýbat a měli bychom si naopak klást další otázky. Kolik stát tedy dostane peněz navíc? O kolik peněz navíc vybere od občanů? Celkově to vychází podle těch odhadů na příští rok asi 25 miliard korun na DPH a povolenkách, na dividendě ČEZu, které přitečou zejména v těch následujících letech, a za dva roky tato částka se bude zvyšovat až na přibližně 100 miliard korun ročně. To jsou dodatečné příjmy státního rozpočtu, které souvisí s vysokými cenami energií. Z toho podle našich odhadů v připravovaném a předloženém návrhu rozpočtu není zahrnuta částka přibližně 5 až 10 miliard korun, která vychází z toho, že se nám ještě zvýšil odhad inflace, takže o tuto částku bude nezbytné ty příjmy upravit.
Je tedy solidní, abychom si položili otázku, co se děje s těmi penězi navíc, které do rozpočtu přišly, nebo případně které tam zatím nejsou vůbec zahrnuty. Samozřejmě část půjde na zvýšení, na valorizaci důchodů, na které se tady shodneme doufám všichni, jak jsme tady v Poslanecké sněmovně. Současně část půjde do Modernizačního fondu. Musíme si připomenout, že určité finanční prostředky jsme obětovali i rozhodnutím z minulého volebního období, kdy jsme schválili například zvýšení slevy na poplatníka, snížení daní atd. Ale opravdu by mělo jasně zaznít, jak bude naloženo s těmi penězi, které jsme dodatečně vybrali v důsledku energetické krize, protože občané se nás oprávněně ptají, když už platíme takovéto vysoké peníze navíc v situaci, která je pro ně velmi nepříjemná, protože jim v podstatě přehází rodinné rozpočty, co se s těmi penězi stane a zda aspoň část těchto výnosů bude lidem v nějaké podobě vrácena tak, aby to střední třída pocítila.
Já určitě nechci nikomu rozdávat peníze z rozpočtu na dluh. Ale tady se bavíme o penězích vybraných navíc. Ano, státní dluh tu je, ale stejně tak odmítám, aby tento dluh spláceli výrazně větší měrou ti, kteří prostě měli tu smůlu, že se v cenách energií neorientovali, že jim smlouva vypršela v určitý čas. Kteří byli o něco méně obezřetní a tak dále. Samozřejmě musí nést následky tohoto svého jednání, ale celý ten systém musíme nastavit i spravedlivě, protože to je extrémně neočekávaná událost a bylo by nepřiměřené, aby stát v této oblasti nepomohl. Protože těm lidem nepomohl ani Energetický regulační úřad, jak tady správně zaznělo, který vůbec neměl pod kontrolou situaci na trhu, nevyužíval svoje nástroje a v podstatě za to do důsledku neměl pod kontrolou ani vlastní smlouvu s dodavatelem energie. Takže myslím si, že by bylo nefér stavět tu otázku tak, že státní dluh by měly ve větší míře splácet oběti energetické krize, které odvedou tyto daňové prostředky navíc.
Myslím si, že univerzální odpovědí na to není, že se peníze dají na dotace a že budeme lidem říkat: pořiďte si nějaké dotace už v té podobě, v jaké jsou nastaveny. Musela by být provedena revize, aby skutečně mohli všichni tohoto využít. V případě, o kterém jsem mluvil, s plynem, tak jde o dům, kde je plynová kotelna. A pokud takový dům je zateplený, pokud i má nějaké další energetické úspory, tak zkrátka tam nenajdeme žádný jiný, efektivnější zdroj. Tam není žádné řešení, že se přivede nějaká další dotace a nějakým způsobem by se to tímto vyřešilo. ***
