A samozřejmě ďábel se skrývá v detailu. Dneska se hovoří hlavně o té částce. Mimochodem já opravdu nechápu, proč ta částka byla z požadovaných 50 snížena na 45 milionů eur. To jsou pro ten důl opravdu drobné, pro společnost PGE, protože ten důl je a bude dál vysoce ziskový. A samozřejmě ty škody, které to působí na českém území, jsou a budou rozhodně větší. Ale to, co bylo pro nás úplně naprosto klíčové, a proto jsem přesvědčen, že ta dohoda je ve finále nejenom proto, ale hlavně proto velmi nevýhodná pro Českou republiku a naopak je vítězstvím Polska, je to, že se podařilo Polsku dotlačit novou českou vládu k podmínce, kterou jsme my několikrát odmítli jako nevýhodnou pro Českou republiku. Protože my jsme měli tuto smlouvu možnost uzavřít už v září minulého roku, ale jako Česká republika, česká vláda jsme to odmítli.

A musím říct, že tenkrát naprosto v souladu s Libereckým krajem, protože tam byla podmínka - jenom připomenu: Ten důl bude těžit až do roku 2044, takže ještě 22 let. Pokud se něco mimořádného nestane a Poláci nebudou donuceni od toho uhlí odejít. Zatím to tak nevypadá. Dvacet dva let. Ještě minimálně pět, ale spíše sedm let se ten důl bude přibližovat k české hranici. Po celou tu dobu bude ještě navíc hrozit zvýšené riziko toho, že bude více ovlivňovat životní prostředí. A proto jsme chtěli jako česká vláda, jako vyjednavači za českou vládu, a nejenom za vládu, ale i za Liberecký kraj, aby ta doba výpovědní lhůty, po kterou budeme chráněni také, a s možností vrátit se zpátky k Evropskému soudnímu dvoru, který nám v této kauze opravdu významně pomohl svým rozhodnutím, a díky tomu byli Poláci dotlačeni k jednacímu stolu - tak těch 22 let činnosti dolu jsme původně požadovali jako podmínku, aby nešlo tu smlouvu vypovědět. A po celou tu dobu jsme měli možnost se k Evropskému soudnímu dvoru v této věci vrátit.

Poláci nakonec navrhli směšné dva roky. Opravdu směšné, naprosto, to jsme se jim vysmáli a říkali, že to snad ani nemůžou zkoušet. Pak hovořili o pěti letech, to jsme samozřejmě odmítli také, o sedmi letech, to jsme také odmítli. A my jsme řekli, že naší podmínkou je aspoň 15 let, a byli jsme ochotni o tom ještě diskutovat. Ale těch pět let, na která nakonec uzavřela nově vláda premiéra Fialy, je naprosto, naprosto nepřijatelně krátká doba, která ve finále znamená, že Česká republika ty velmi silné karty, které měli v ruce - tedy rozhodnutí Evropského soudního dvora, sankce na Polsko 12 milionů korun denně a tlak na Polsko, aby skutečně tuto sankci neplatilo, protože to je částka, která jde do pokladny Evropské komise přes Evropský soudní dvůr, to nejde do pokladny, nebo to nejde do regionu našeho, Libereckého, bohužel. Kdyby to tak šlo, bylo by to lepší. Protože Poláci dneska zaplatili paradoxně víc na pokutách a zaplatí víc na pokutách než ve finále jako sankci České republice. To je prostě absurdní.

Já chci zdůraznit, že my jsme nikdy nepožadovali, aby se důl v Turówě zavřel, nebo okamžitě zavřel, protože takovou samozřejmě kompetenci nemáme ani my a neměl by ji ani Evropský soudní dvůr. A my jsme neměli a nechtěli jsme mít ambici mluvit Polsku do jeho energetického mixu, tak jako bychom si nepřáli, aby někdo mluvil do toho našeho. Ale je prostě jasné, že pokud nějaká činnost jiného státu způsobuje škody na našem území a snižuje kvalitu života občanů v naší zemi, musíme se bránit, a to samozřejmě všemi dostupnými prostředky.

Zdůrazňuji opět, soudní spor byl krajním prostředkem, nechtěli jsme se s Polskem soudit. Polsko je jinak dobrý soused a samozřejmě partner v rámci V4. ale především soused. Nicméně, a už to tady zaznělo, skutečně dobré účty dělají dobré přátele a dobré sousedské vztahy by měly být řešeny sice diplomaticky nebo na odborné úrovni, ale pokud to selže, a tady to v tomto selhalo, protože Polsko nás opravdu velmi vytrvale válcovalo, zpochybňovalo nároky České republiky, a výsledkem tedy nakonec bylo podání žaloby.

A já znovu zdůrazňuji, že jsme měli v ruce nejsilnější karty, které jsme vůbec v historii proti Polsku měli, a Poláci to dobře věděli. V této situaci jsme s Polskem jednali. A já vás chci ujistit, a ti z vás, kteří měli možnost s Poláky jednat na jakékoliv úrovni, tak Poláci jsou velmi tvrdí vyjednavači. Velmi tvrdí, kteří si za svými zájmy jdou skutečně přes jakékoliv překážky, a v zásadně všechno zpochybňovali. Ale byli docela překvapení, že my jsme byli stejně tvrdí. A myslím, že na to nebyli úplně připravení. Byli jsme velmi neústupní a jasně jsme řekli, že jsme přesvědčeni, že vyhrajeme ten soud. Jsme přesvědčeni, že právo a spravedlnost je na naší straně. Protože kdyby to bylo v opačné rovině, my jsme ten důl měli na české straně a Poláci prostě protestovali, tak by byli úplně stejně tvrdí a na žádný kompromis by nechtěli přistoupit. Také proto jednoznačně jsme prostě odmítli variantu pětileté výpovědní lhůty. Nechtěli jsme se ani bavit o nějaké částce, protože si stále myslím, že sice peníze jsou druhořadé v tomto, to chci říct, my jsme především chtěli záruky pro českou stranu, aby do budoucna v ideálním případě celých těch 22 let se mohla efektivně Česká republika bránit.

A teď si představte, co by Evropský soudní dvůr řekl, kdyby až Poláci za pět let třeba tu smlouvu vypovědí a Česká republika se tam vrátí s podobnou žalobou, tak co nám ten Evropský soudní dvůr řekne? Řekne: To jste si - budu volně parafrázovat, omlouvám se, lidově - to jste si měli, vážení Češi, tohleto prostě v té smlouvě dohodnout na delší dobu. A nechoďte za námi se stejnou věcí, když jste byli ochotní kývnout nakonec na krátkou výpovědní lhůtu. To znamená, tohleto já považuji opravdu za - odpusťte mi to slovo - vyměknutí české vlády.

A i mě samozřejmě zajímá, nás zajímá, když jsme se o tom mnohokrát bavili v rámci hnutí ANO, co bylo tou příčinou. Protože já jsem, a dneska se mě na to nějaký novinář ptal i na tiskové konferenci, že zaslechl, že se říká, že tou příčinou, proč Česká republika takhle urychleně a pro mě jednoznačně unáhleně podepsala tu smlouvu, kterou my jsme odmítli jako nevýhodnou pro Českou republiku, tak je jakási mezinárodní situace a vztahy ve V4. Já znovu říkám, my sice můžeme vnímat jakoukoli mezinárodní situaci - a zdůrazňuji, že ta smlouva byla podepsána samozřejmě ještě před nějakým vyostřením konfliktu, který se blíží válce, takže kdyby někdo chtěli použít tento argument, tak těžko - ale hlavně, my jsme prostě přesvědčení, že zájmy českých občanů logicky tady musejí mít přednost. A kdyby to bylo obráceně, tak vám garantuji, že Poláci by tedy vůbec neřešili nějaký mezinárodní aspekt a to, jestli máme dobré vztahy, nebo nemáme dobré vztahy ve V4. To je přidaná hodnota. Ale jednoznačně zájem českých občanů, občanů Libereckého kraje, kteří jsou tím hlavně postiženi, je prostě primární.

To znamená, ta dohoda oproti tomu, když my jsme vlastně ji předávali nové vládě, tak je v několika parametrech slabší. Výrazně slabší. Pro mě ten základní parametr je samozřejmě ta výpovědní lhůta, která, znovu opakuji, nebyla přijatelná ani pro nás, a nebyla přijatelná ani pro Liberecký kraj. Shodli jsme se tenkrát při vyjednávání se zástupci Libereckého kraje, že takhle krátkou výpověď té dohody bychom nikdy neobhájili. Nikdy neobhájili ani na vládě před ostatními členy vlády, ani v Libereckém kraji před občany, kteří se logicky budou ptát - proč?

Další, samozřejmě je tam i nižší částka. Znovu říkám, je to nedůstojné podle mě i ze strany Polska ještě uhrát nějakých 5 milionů eur. Opravdu, pro ten důl jsou to drobné. A Česká republika ten nárok má naprosto právem. Také česká strana nově couvla z požadavku, aby ta rypadla mohla jít maximálně do hloubky 12 metrů pod hladinu moře. V té smlouvě se objevilo nakonec 30 metrů. A tady se opět ukázalo uvažování Polska i dolu PGE, bohužel, tak jako to bylo vždycky: oni celou dobu samozřejmě, ať se jednalo, nejednalo, tak oni si přirozeně pokračovali dál.

Já tedy tenhle výsledek považuji za velkou chybu, která se nám může vymstít. A nechci být špatným prorokem, ale jsem skoro přesvědčen, že se vymstí. Protože my se za těch pět a půl roku dostaneme do pozice, ze které už se nepůjde dostat tak, jakou jsme teď měli tuhle možnost, kdy na naší straně stála Evropská komise, přisvědčil nám, byť ne v celém rozsahu, jenom v některých žalobních důvodech, ale v těch podstatných ano, především z hlediska EIA, nám přisvědčil i generální advokát Evropského soudního dvora. A jak už jsem říkal, měli jsme největší, nejsilnější karty, protože největší motivací Polska k jednání opravdu byla ta sankce. A to si nemusíme nalhávat, že tomu tak nebylo, protože jinak se Polsko snažilo jakýmkoli způsobem ukázat, že za ty škody nemůžou, že je to následkem sucha, že si česká strana vymýšlí. A těch, řekněme, důvodů já jsem slyšel opravdu strašně moc. ***