(11.30 hodin)
(pokračuje Karel Tureček)
A dále co chci podtrhnout je, že zvýšené poptávkové tlaky po základních komoditách, zejména z oblasti Severní Afriky, Blízkého východu, prakticky nárůstu cen jednak budou pomáhat a jednak mohou i způsobit výpadky či nedostatky v oblasti zemědělských komodit. Právě proto je důležité to jasně definovat a v žádném případě touto novelou zákona nemůže dojít ke zhoršení postavení společností působících v zemědělském a potravinovém řetězci. To se domnívám, že je prvořadý úkol samotného ministra zemědělství a od 1. července do konce tohoto roku i předsedy Rady ministrů zemědělství, šéfa společné zemědělské politiky, zejména se postarat o rovné podmínky zemědělských a potravinových subjektů a minimalizovat dopad potravinové krize a růstu cen potravin na sociální problematiku a samozřejmě na obyvatele přednostně České republiky.
Chci i zdůraznit, že zatímco původní záměr byl jednoznačně dopad zákona o významné síle v oblasti potravinářství a regulace obchodů, zejména supermarketů, v závěrečné fázi byla do tohoto návrhu zákona převzata definice zemědělských produktů, a to obiloviny, olejniny, krmné směsi a podobné, tedy nikoliv pouze zpracované potraviny, jak byl prakticky původní záměr předkladatele. To si myslím, že si Ministerstvo zemědělství v tomto směru trochu zahrává s ohněm, když nastupuje právě největší krize v Evropě v komoditě obilovin a olejnin, kdy pravděpodobně Ukrajina a i Rusko přijde o možnost exportu obilovin a olejnin do celého světa.
Chci jenom připomenout, že Ukrajina se podílí na tomto exportu 15 miliony tun obilovin, což je dvojnásobné množství celkové produkce obilovin v České republice pouze na exportu, a u olejnin se to týká 5 milionů tun slunečnice. Tam dojde bych řekl k velkému zásahu do trhu s touto komoditou. Potravinářské společnosti budou v pozici, kdy navzdory svému vysokému obratu, a tím dovození jejich významné tržní síly, často nebudou schopny dojednat rovnocenné podmínky s dodavateli surovin, natož aby uplatňovaly nějaké nekalé praktiky. Praxe bohužel bude zcela odlišná.
Chci připomenout, že na Slovensku se s transpozicí směrnice vypořádali tak, že vydali zákon č. 91/2019 Sb., o nepřiměřených obchodních podmínkách v obchodu s potravinami. Nepřevzali do svého zákona jakákoliv pásma s poukazem na to, že takto budou nekalé obchodní praktiky zakázané ve vztahu ke všem odběratelům. Tento zákon tak na Slovensku chrání všechny dodavatele potravin, a to i dodavatele do obchodních řetězců. Paradoxně tak v České republice dodavatelé chráněni nebudou vinou Ministerstva zemědělství, ministra zemědělství, a na Slovensku ano.
Co se týče zakázaných nekalých praktik, v zákoně jich mají vyjmenováno několikanásobně více, než máme v České republice, a také více, než již vyjmenovává příslušná směrnice Evropské unie, což samozřejmě není v rozporu s příslušnou směrnicí. V praxi je takové řešení vhodnější, neboť vždy je lepší mít konkrétní praktiky, kde by nemuselo být složitě dovozováno, zda nějaká praktika spadá pod obecnou klauzuli typu sjednávání nebo uplatňování smluvních podmínek, které vytvářejí výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Slovenský zákon je v některých ohledech přísnější než samotná směrnice, například explicitně stanoví, že splatnost je 20 dní od doručení faktury, nejpozději 30 dní od samotné dodávky. Stanoví také, že požadování garantované ceny lze maximálně 60 dní.
Chci také zdůraznit, že z novely na poslední chvíli záhadně vypadly některé zakázané praktiky, jejichž zákaz se v praxi ukázal jako vhodný a využívaný, například maximální doba garance ceny, kdy byla původně v zákoně o významné tržní síle maximálně tři měsíce, v novele už se tento zákaz vůbec neobjevuje. Chci zdůraznit, že opět je to příklad, kdy Ministerstvo zemědělství rezignovalo na svoji zodpovědnost, zejména ochrany zemědělské a potravinářské výroby a samozřejmě i ochrany spotřebitele. Zákon jde především na ruku obchodním řetězcům. Domnívám se, že v této situaci si to Česká republika nemůže dovolit. Nejvyšší prioritou je ochránit obyvatele České republiky právě před negativními dopady nastupující potravinové krize, a zejména držet takovou cenu potravin, aby byla sociálně únosná.
Chci také zdůraznit, a teď tady budu jenom namátkou citovat několik částek z účetních závěrek roku 2020, které jsou k dispozici, například Tesco - 290 milionů, Albert - 1,7 miliardy korun, Billa - 679 milionů korun, Lidl - 2 miliardy korun, Kaufland - 2,9 miliardy korun. Když se to sečte, tak je to nějaká částka kolem 7,8 miliard korun, a upřímně řečeno, to je vyšší částka, než vláda České republiky dává do podpory v oblasti národních dotací. Takže tady vzniká dotaz, proč ministr zemědělství upřednostňuje a podporuje obchodní řetězce na úkor subjektů zemědělské prvovýroby a potravinářských subjektů, které jsou v této situaci důležití, a upřímně řečeno by si zasloužili větší podporu, protože si myslím, že v oblasti energií a v oblasti potravin může Česká republika lépe čelit důsledkům krize, která nastala, než třeba v oblasti dodávek plynu a jejich alternativ. ***
