(17.00 hodin)
(pokračuje Aleš Juchelka)
Je velkou pravdou, že v první řadě je třeba bojovat s agresorem Putinem, a vůbec nikdo to nezpochybňuje, ani samozřejmě opozice. Naopak, my velmi podporujeme všechny kroky opozice (?) a hlasovali jsme ve všech věcech týkajících se Ukrajiny s vládou. Jsme dokonce pro prodloužení nouzového stavu. Ale přece není možné odstrčit Poslaneckou sněmovnu, která má i kontrolní funkci vůči vládě, od toho, že se chce ptát, že chce vědět, jak se situace vyvíjí, jaké jsou novinky. Proto my upřednostňujeme těch 30 dnů, ne 58. A argumenty, které tady zazněly ohledně Ústavního soudu? Ať to samozřejmě Ústavní soud vyřeší, hoďme to samozřejmě na něj, ať on to rozhodne, když tady můžeme úplně komfortně schválit 30 dní, nikdo nic proti tomu mít nebude, pravděpodobně žádná stížnost na Ústavní soud nepoputuje. Ale ne, my chceme svých 58 dnů, aby ta pomoc mohla být pravděpodobně co nejdelší bez kontroly Poslanecké sněmovny.
Ministr a vicepremiér Vít Rakušan tady říkal: nouzový stav, to je klasický instrument krizového řízení. Ano, ale krizové řízení by mělo být pod kontrolou a v krátkých intervalech neustále to krizové řízení vyhodnocovat. A říkal to, aby pomoc mohla být rychlá, efektivní a cílená. To je úplně skvělé, tato otočka, protože když si pamatuji tady tyto lidi, kteří v minulém volebním období byli v opozičních lavicích, tak udělali z nouzového stavu, tady z tohoto dvousloví, do slova a do písmene sprosté slovo. A všichni to vidí na sociálních sítích. To, co říkali před tím rokem, když tady byla pandemie na vrcholu, a co říkají teď, v tuto chvíli.
Marek Výborný, prostřednictvím pana předsedajícího, říká, ať neopakujeme diskusi, kterou tady dnes máme, znovu. Říkal tady na mikrofon: Copak chcete znovu za 30 dnů tady opakovat tu diskusi, kterou my tady máme? Já si myslím, že ano, že bychom měli opět po 30 dnech se tady sejít a opět by vláda měla požádat o prodloužení nouzového stavu. Co to znamená? To znamená, že jinými slovy se říká: neotravujte nás tady, my chceme vládnout, neptejte se nás na nic, nepracujte. To je vám zatěžko přijet za 30 dnů tady do Sněmovny a Sněmovně skládat účty? Odpovídat na otázky poslanců? Proč?
Moc prosím tuto vládu, aby prostě a jednoduše myslela na obě krize, které tady máme. A já moc tuto vládu prosím ve jménu sociálního smíru, je to moc důležité. My vám v tom moc rádi jako opozice pomůžeme a podpoříme vás. Chce to ale více vstřícnosti, empatie a hlavně odvahy v rozhodování. Děkuji. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným je paní poslankyně Helena Válková. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Vážený a milý pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, po tak dramatickém a krásném projevu mého kolegy předřečníka se mi bude těžce hovořit, ještě navíc o ústavních věcech, ale zkusím to, abych upoutala vaši pozornost. Nicméně původně jsem - teď si vezmu zase něco od pana zpravodaje Nachera - původně jsem vůbec nechtěla mluvit, Patriku, také vaším prostřednictvím, ale s ohledem na to, že jsem dostala k dispozici jako vy všichni ostatní usnesení stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, mají trošku delší název, a protože jsem vaší vůlí, a jsem za to samozřejmě ráda, místopředsedkyní naší stálé komise pro ústavu, tak se k tomu prostě vyjádřit musím. Mnohé z toho mi vzal, jak je jeho dobrým zvykem, pan poslanec Radek Vondráček... aha, on je tady. Byl dříve, takže i o to bude trošku ten můj projev kratší.
Já chci jenom upozornit na několik věcí. Zdůraznit znovu a znovu, že to nemáme v zákonném textu, tuto lhůtu, je úplně nadbytečné. Ale vůbec to podle mého právního přesvědčení neznamená, že bychom se mohli chovat voluntaristicky a ohrozit předvídatelnost práva, a tím i právní stát jako takový proto, že se nám to právě hodí. Ale já jsem se zařekla, že nebudu politická, takže pojďme na to po té právní stránce.
Řada těch argumentů je velice systematicky seřazena v tom usnesení stálé komise Senátu a všichni jsme měli možnost si je pročíst, takže já se jenom zastavím u některých z nich a některé se pokusím doplnit.
Za prvé je v tom usnesení a i v té mé řeči namístě zdůraznit, že je to opravdu vláda, vláda a ještě jednou vláda, která v tomto ohledu hraje dominantní roli, a jediný, kdo ji může zkontrolovat, obzvlášť poté, co Ústavní soud nemá, dovolte mi ten lidový výraz, ani chuť a ani mandát na to, kontrolovat v tomto ohledu naše rozhodování, tak o to více by Poslanecká sněmovna měla být bdělá a měla by právě zkoumat a analyzovat, zda skutečně, pokud využívá, nechce se mi říct mezery, ale volného prostoru k výkladu, tak se spíše pokorně dopracuje a přikloní k výkladu jazykovému, logickému a podle zákonného textu, čili konzervativnějšímu, než k výkladu extenzivnímu. A na to upozorňuje i to usnesení stálé komise Senátu a na to jsem chtěla upozornit i já.
Ono opravdu, když použijeme ten argument a contrario, to znamená, kdybychom to dovedli, jak tady už zaznělo myslím, do nějakých absurdních rovin, tak by si to skutečně ta vláda mohla prodloužit třeba o měsíce, roky, nebyla by vůbec vázána žádnou lhůtou. A když se podíváme na vládu a její politické propojení s většinou poslanců v Poslanecké sněmovně, tak tady je opravdu velké riziko, že by si mohla dělat v podstatě, co by chtěla. A právě proto tady máme určité principy právního státu, mezi což nepochybně patří právě ta předvídatelnost práva a i určitá pokora exekutivy, která samozřejmě v tomto případě je obtížně vymahatelná. Nicméně jako bývalá ministryně spravedlnosti musím říct, že jsem velmi nerada předstupovala za těch 13 měsíců, je to krátké období, ale něco už zažijete, před Poslaneckou sněmovnu a žádala, prosila a přesvědčovala, aby mi něco schválili, a nebyly to jenom legislativní návrhy zákonů. Takže si velice dobře dovedu představit, že je mnohem jednodušší tuto nepříjemnou proceduru podstupovat jenom občas.
Navíc také jeden aspekt, který je v tom usnesení, které, jak vidíte, už glosuji, zařazen až pod písmenko c) a mohl by uniknout vaší pozornosti - a vlastně ono je to i v tom bodě b) -, se týká rušení nouzového stavu. Tam jde o to, že zde, zatímco u prodlužování se vyžaduje, aby Poslanecká sněmovna aktivně jednala, aby udělila ten aktivní souhlas, tak u toho rušení nouzového stavu, jak víme, je rozhodování negativní povahy. A stačí se zamyslet nad tím počtem a politickým rozložením sil a zjistíme, že je to další důvod pro to, abychom zde, ale skutečně, tu kontrolu parlamentní uplatnili v praxi a nezůstali jenom u prázdných slov nebo u apelů, které si můžeme přečíst v komentářích k ústavním zákonům, čili ji udělali tak, abychom postupovali jako v minulosti, to znamená, 30 dní a znovu předstoupit před Poslaneckou sněmovnu. Všichni víme, že ta situace je velmi dynamická, že může dopadnout tak, že se bude opakovaně prodlužovat nouzový stav, nechci strašit, ale ta válka nás velmi zaskočila a ty zvraty můžou být velice nepředvídatelné. Anebo také ta anabáze může skončit a nouzového stavu nebude třeba. Jsem v tomto ohledu spíše skeptik a myslím si, že budeme předstupovat opakovaně a že ani těch 58 dní nám možná nebude, to je můj odhad, stačit. Kéž bych se mýlila.***
